

Autorský kolektiv:
Libor Dušek (LD), Olga Hájková (OH), Jan Juřena (JJ), Sandra Kreisslová (SK), Jiří Nemeškal (JN),
Tamara Nováková (TN), Eva Rennerová (ER), Jan Slavíček (JS)
Editace a redakce:
Jiří Kohoutek
Jan Slavíček
Lektorovali:
Mgr. Markéta Devátá, Ph.D.
Mgr. Jiří Urban, Ph.D.
Publikace je vydána v rámci projektu Prameny Krkonoš. Vývoj systému evidence, zpracování
a prezentace pramenů k historii a kultuře Krkonoš a jeho využití ve výzkumu a edukaci
(DG20P02OVV01), díky Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní
identity (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.
Výstavu Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938 připravil Historický
ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. ve spolupráci s dalším účastníkem projektu
Matematicko -fyzikální fakultou Univerzity Karlovy a hlavním partnerem Správou Krkonošského
národního parku.
© Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i., 2021
© Authors: Tamara Nováková, Olga Hájková, Libor Dušek, Jan Slavíček, 2021
© Cover Design: David Babka, 2021
ISBN: 978-80-7286-387-7
Fotografie na přední obálce: Úvodní zápis k roku 1938, Gemeinde-Gedenkbuch der Gemeinde Rehorn
1923–1941, s. 34, f. Archiv obce Rýchory, Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv
Trutnov.
Fotografie na zadní obálce: Betonová patka se železným kolíkem (tzv. prasečím ocáskem) na deponii
kamenů a dalších betonových fragmentů protipěchotních překážek, Rýchory, 5. 6. 2021, Olga Hájková.
Tamara Nováková – Olga Hájková – Libor Dušek a kol.



Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.
Praha 2021
Klíčová slova: československá armáda, československé opevnění, čeští Němci, finanční stráž,
interdisciplinarita, každodennost, květnová krize, pamětníci, pohraničí, prameny, regionální historie,
Rýchorská rozsocha, Stráž obrany státu, Sudety, wehrmacht, zářijová mobilizace
Keywords: Czechoslovak army, Czechoslovak fortifications, Czech Germans, Finance Watch,
Interdisciplinarity, Everyday life, May crisis, Contemporary Witnesses, Borderlands, Sources, Regional
history, Rehorn Mountains, State Defense Guard, Sudetenland, Wehrmacht, September mobilization
Schlüsselwörter: Tschechoslowakisches Heer, Tschechoslowakische Festungen, Deutschböhmen,
Finanzwacht, Interdisziplinarität, Alltagsgeschichte, Maikrise, Zeitzeugen, Grenzgebiet, Quellen,
Regionalgeschichte, Rehorngebirge, Wache der Staatsabwehr, Sudetenland, Wehrmacht,
September-Mobilmachung

 .........................................................................................................................................................................7

  ................................................................................................................9

 ........................................................................................................................................................23
Impulz k bádání může přijít nečekaně ... .......................................................................................24
Ujížděl jsem a měl jsem za sebou pochodující německou armádu ......................................... 27
Napíšeme článek společně! ................................................................................................................30
Archeolog umí číst v krajině ..............................................................................................................32
Regionální historička zkoumá v malém, hledá velké ..................................................................34
Etnolog má oči otevřené a uši nastražené .....................................................................................40
Rok 1938 ve východních Krkonoších ...............................................................................................43
Československo volá do zbraně ......................................................................................................... 48
Krkonošští Němci aneb Riesengebirgler .........................................................................................52
Opevněné Krkonoše .............................................................................................................................56
Lehké a těžké opevnění v Krkonoších .............................................................................................58
Postupným rozkrýváním souvislostí skládáme mozaiku historie ............................................60
Hurá do archivů! ...................................................................................................................................64
Holínky jdou po Lučinách ................................................................................................................... 70
Na Babí za těžkým opevněním! .........................................................................................................74
Betonová archeologie ...........................................................................................................................78
Srdce Rýchorské rozsochy – luční enkláva přes kterou se přehnaly dějiny náklaďáky ......81
Důležité je se do práce intenzivně ponořit .................................................................................... 88
Stráž obrany státu: „Zadarmo se nedáme!“ ....................................................................................90
Obecní volby ve stínu zvýšené ostrahy hranic a glajchšaltování politické plurality ........... 94
Volební výsledky a národnostní složení obyvatelstva
v obcích na úbočí Rýchorské rozsochy ve 30. letech 20. století ............................................. 102
Alte Heimat ...........................................................................................................................................104
Na Rýchory za lehkým opevněním! ...............................................................................................107
Život v bunkrech včera a dnes .........................................................................................................110
Českoslovenští dělníci na pastvinách .............................................................................................113
Pestrobarevný černouhelný Žacléř .................................................................................................118
Rýchory v roce 1938 ...........................................................................................................................122
Na špacír do lesa už nepůjdem .......................................................................................................125
Kvalitní informace jsme nastřádali, zpracovali a čeká nás jejich interpretace ...................131
A výsledky jsou na světě! ..................................................................................................................134
Místa příběhu opevněné krajiny .....................................................................................................140
 ................................................................................................. 143
C.1 Archiválie ........................................................................................................................................145
C.1.1 Úřední dokumenty ............................................................................................................145
C.1.2 Úřední korespondence .....................................................................................................169
C.1.3 Trestní a vyšetřovací spisy ...............................................................................................173
C.1.4 Kroniky a pamětní knihy .................................................................................................182
C.2 Vzpomínky .....................................................................................................................................213
C.2.1 Vydané paměti ....................................................................................................................213
C.2.2 Rukopisné paměti ..............................................................................................................224
C.2.3 Rozhovory ............................................................................................................................230
C.2.4 Rodinné dokumenty .........................................................................................................246
C.3 Elektronické zdroje .....................................................................................................................249
C.3.1 Databáze a webové stránky ............................................................................................249
C.3.2 Audio a videozáznamy ......................................................................................................252
C.4 Mapy ................................................................................................................................................254
C.4.1 Elektronické mapy a mapové portály ........................................................................... 254
C.4.2 Tištěné mapy a mapové sbírky ....................................................................................... 257
C.5 Obrazové dokumenty .................................................................................................................259
C.5.1 Historické fotografie .........................................................................................................259
C.5.2 Současné fotografie ...........................................................................................................282
C.5.3 Pohlednice ...........................................................................................................................302
C.5.4 Umělecká díla .....................................................................................................................304
C.6 Knihy a jiné tisky .........................................................................................................................305
C.6.1 Odborná literatura ............................................................................................................305
C.6.2 Propagační materiály ........................................................................................................308
C.6.3 Populárně -vědní literatura ..............................................................................................310
C.6.4 Učebnice, didaktické materiály a naučné stezky .......................................................315
C.6.5 Dokumenty právní povahy ..............................................................................................317
C.6.6 Statistiky ..............................................................................................................................317
C.6.7 Adresáře ...............................................................................................................................318
C.7 Krajanská literatura .....................................................................................................................320
C.7.1 Krajanská periodika ..........................................................................................................320
C.7.2 Krajanské monografie ......................................................................................................322
C.8 Periodika ........................................................................................................................................325
C.8.1 Odborná periodika ............................................................................................................325
C.8.2 Populárně -vědní periodika ..............................................................................................326
C.8.3 Dobový tisk .........................................................................................................................328
C.8.4 Obecní zpravodaje ............................................................................................................. 332
C.9 Trojrozměrné objekty .................................................................................................................334
 ...........................................................................................................................337
 .........................................................................................................338
 ..........................................................................................................................346
 ...................................................................348
.................................................................................................................................................. 349
 ..................................................................................................................................................353
7

1 Dalšími partnery projektu Prameny Krkonoš byli k 18. 10. 2021: Český statistický úřad, Družstevní Asociace
České republiky, Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Město Žacléř – Muzeum Žacléř, Společnost česko–německého
porozumění Trutnov – Krkonoše, z. s., Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Ústav dějin umění Akademie
věd ČR, v. v. i.
Zkoumáme -li dějiny krkonošské krajiny a jejího obyvatelstva v roce 1938, narážíme na informační
paradox, který je výzkumníkům zabývajícím se 20. stoletím obecně znám. Paradox spočívá v tom, že
ačkoli se jedná o události z pohledu dějin „velmi nedávné“, ke kterým je navíc zachována vskutku obří
informační základna, je naše poznání v některých oblastech překvapivě mělké. Na rozdíl např. od dějin
středověku nyní známe velmi přesně kontury velkých událostí a v řadě případů i velkého množství
jejich souvislostí. Postupujeme -li však při zkoumání k větším detailům a do regionů, stávají se obry-
sy našeho poznání nejasnější. Ony kontury se rozostřují, v některých případech i více či méně mizí
v mlze, v určitých oblastech jsou naše vědomosti nedostatečné. Je to patrné tím více v regionu, ve
kterém byla kolektivní paměť, představovaná po staletí usedlým obyvatelstvem, významně narušena
(či dokonce zcela zničena).
Odpovědí na mezery v našem poznání jsou prameny. Ale ani „klasická“ pramenná základna, jak
ji typicky spojujeme s historickým výzkumem, neposkytuje vždy dostatečné odpovědi. Paradoxem
je, že při obrovském množství dochovaného materiálu je badatelské vytěžení komplikované jeho
roztříštěností a častou torzovitostí. Některé typy informací pak mohou v archivních pramenech
zcela chybět, ať již z důvodů hektičnosti dané doby (na podzim 1938 nebyl prostě čas vše zazna-
menat) či třeba kvůli vyhrocené atmosféře (některé informace jednoduše nebylo záhodno svěřovat
papíru – nebo byly naopak pro tehdejší účastníky natolik „jasné“ a „banální“, že je necítili potřebu
zaznamenávat). Uvedené limity pramenné základny umocňují důležitost jiných informačních zdrojů,
kterých existuje pro regionální dějiny 20. století velmi široké spektrum.
Právě toto spektrum informačních zdrojů a možnosti jeho využití při historickém, archeologic-
kém a etnologickém výzkumu představila výstava Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších
1938, jejíž katalog drží laskavý čtenář právě v rukou. Výstava byla prvním hlavním výstupem projektu
č. DG20P02OVV010 Prameny Krkonoš – Vývoj systému evidence, zpracování a prezentace pramenu
k historii a kultuře Krkonoš a jeho využití ve výzkumu a edukaci, který je v letech 2020–2022 finan-
cován Ministerstvem kultury ČR z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní
a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II). Příjemcem projektu je Historický ústav Akademie věd
České republiky, v. v. i. a dalším účastníkem projektu je Univerzita Karlova, Matematicko–fyzikální
fakulta. Hlavním partnerem projektu, jakož i výstavy, je Správa Krkonošského národního parku.
1
Předkládaný katalog je členěn do tří hlavních částí. Přehledová studie Pramenná základna vý-
zkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších se zamýšlí nad paletou dostupných informačních
zdrojů a nad možnostmi jejich badatelského využití. Následující Výstava Opevněná krajina přináší
přetisk upravených panelů dotyčné výstavy. Ta byla předělána tak, aby vždy každý panel odpovídal
několika stranám katalogu. Rádi bychom totiž čtenářům zprostředkovali i samotnou výstavu, byť
v graficky upravené podobě (nicméně informačně nijak neochuzenou, jelikož nic nebylo vypuštěno).
Jádrem publikace je třetí část, která obsahuje samotný Katalog vystavených pramenů. V něm jsou
prezentovány jednotlivé zdroje spolu s příslušnými parametry a s anotacemi.
Autorský tým výstavy by touto cestou rád poděkoval všem, kdo se na jejím vzniku podíleli či
k němu přispěli – pamětníkům, pracovníkům paměťových institucí, archivářům, knihovníkům, muzej-
níkům, regionálním odborníkům, kteří přispěli radou, jakož i všem třem výše zmíněným institucím za
zázemí a podporu. Poděkování a ocenění si pak zaslouží i naše rodiny, které se, často nedobrovolně,
staly svědky hektické atmosféry vzniku výstavy a katalogu takříkajíc z první ruky.
8
Úvodem
Věříme, že předkládaná publikace přináší nové poznatky i interpretace. A že především zprostřed-
kovává, z jakých všech možných zdrojů lze poznání dějin Krkonoš v osudovém roce 1938 čerpat.
Závěrečný velký dík patří všem, kdož poskytli prameny na výstavu: Archiv bezpečnostních
složek, Praha; Bajer, Josef; Bayrisches Hauptstaatsarchiv, Mnichov; Braun, Franz; Bundesarchiv –
Lastenausgleichsarchiv, Bayreuth; Burešová, Anna; Čermák, Ladislav; Československá obec legio-
nářská – Jednota Mladá Boleslav, Mladá Boleslav; Doležal, Miloš; rodina Freisleben; Historický
ústav Akademie věd České republiky, v. v. i., Praha; Grus, Jiří; Katterbach, Angelika; rodina Koller-
tova; Krkonošské muzeum Správy KRNAP, Vrchlabí; Lakosil, Jan a Svoboda, Tomáš; Lášek, Radan;
Městské muzeum Žacléř, Žacléř; Městys Mladé Buky; Muzeum policie České republiky, Praha;
Národní archiv, Praha; JUDr. Novák, M.; Paměť Krkonoš, z. ú., Horní Maršov; Pospíšil, Jiří; Schramm,
Monika; Stachelberg, z. s.; Státní oblastní archiv Litoměřice, Litomeřice; Státní okresní archiv
Trutnov, Trutnov; Stumpf, Erich; Sudetendeutsches Institut e. V., Mnichov; Šrajer, Václav; Správa
Krkonošského národního parku, Vrchlabí; Steiner, Michaela; Toman, Petr; Ústav pro soudobé dě-
jiny Akademie věd České republiky, v. v. i., Praha; Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Praha;
Zeměměřický úřad, Praha; Veselý výlet, Horní Maršov; Vlček, Radovan; Vojenský historický ústav,
Praha; Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha; Vondryska, Petr; Židovské
muzeum v Praze, Praha.
Za autorský tým výstavy
Jan Slavíček
Vedoucí pracovního týmu projektu Prameny Krkonoš
9
A.




Jan Slavíček
10
Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších
Krkonoše jsou – a vždy byly – specifickým regionem českých zemí. Rázovité, často těžko přístupné
a nepříliš pohostinné území, tvořící část přirozené i historické hranice Čech, logicky muselo mít
své zvláštnosti. Ať již šlo o odlišnou povahu relativně řídkého osídlení, zpočátku soustředěného
do údolí řek či později značně rozptýleného a vyznačujícího se odlehlými a malými sídleními
lokalitami (budní enklávy). Rovněž jazykové složení obyvatelstva bylo od počátku kolonizace
převážně německé. To v 19. a 20. století přinášelo „reverzní“ vnímání problému minority: jasná
většina obyvatelstva českých zemí (Češi) zde byla menšinou, zatímco menšina (Němci) tvořila
v Krkonoších lokálně mnohdy zcela dominantní většinu. Lišily se však i podmínky podnikatelské
činnosti, typy zemědělské produkce a později průmyslových podniků, odlišná byla dopravní infra-
struktura apod. Po roce 1945, kdy v souvislosti s nuceným vysídlením zmizela z tohoto regionu
velká většina dosavadního, usedlého obyvatelstva, trpěly Krkonoše ztrátou historické paměti,
kterou nově příchozí osídlenci nedokázali plně nahradit (jednak jich bylo podstatně méně, jednak
byla jejich vazba k regionu, „lokálpatriotismus“, výrazně slabší a volnější). Značná část zmizelé
historické kolektivní paměti však nebyla navždy ztracena – pouze se přesunula spolu s původním
obyvatelstvem do Německa.
Krkonoše byly také regionem, do kterého se výrazně otiskovaly tzv. „velké“ dějiny, během
20. století pak pohříchu spíše v těch negativních projevech. Jedním z nich byl také rok 1938,
poslední rok existence První Československé republiky. Tedy státu, který většina východokrko-
nošského obyvatelstva na počátku nechtěla, a který se zřejmě naučila víceméně tolerovat, nic-
méně za svůj ho pravděpodobně doopravdy nikdy nepřijala (ale současně nezapomínejme na ty
Němce, zejména sociální demokraty a komunisty, kteří zůstali Československu věrni do poslední
chvíle). V době zvýšeného ohrožení státu agresivní zahraniční politikou nacistického Německa
se Krkonoše staly potenciální bojovou linií. Československo na to reagovalo výstavbou systému
hraničního opevnění, který však nebyl nikdy dokončen, a k jehož bojovému použití proti zamýšle
-
nému nepříteli – nacistickému Německu – nedošlo. Přesto se však divoký rok 1938, poznamenaný
konstantně se zhoršující mezinárodně -politickou pozicí Československa a jeho zostřujícími se
vztahy s německým sousedem, v Krkonoších otiskl velmi hluboce.
Právě události roku 1938 představila z různých úhlů pohledu výstava Opevněná krajina. Lidé
ve východních Krkonoších 1938.
2
Autorský tým shromáždil velké množství pramenů, ze kterých
načerpal zdroje k vyprávění unikátního příběhu – nikoli opevnění samotného, ale lidí, kteří pobývali
v něm a okolo něj (příslušníci československých ozbrojených sil), vedle něj (místní obyvatelstvo) či
kteří dokonce stáli proti němu (němečtí vojáci). Následující stránky se pokusí ty nejvýznamnější
typy použitých pramenů alespoň rámcově představit.
Dosavadní historické bádání se událostem roku 1938 v Krkonoších věnovalo spíše sporadicky
a nesoustavně, přesto je však dnes zájemcům k dispozici poměrně široké spektrum sekundární
literatury. Pro kontextualizaci dějů v Krkonoších je možné čerpat z „klasických“ publikací věnu-
jících se československým dějinám či česko -německým vztahům.
3
Rovněž vývoj vztahů českého
a německého obyvatelstva Československa je dnes již do značné míry prozkoumán, a to minimálně
na makro -úrovni.
4
2 Výstava byla realizována v termínu 6. 8.–19. 9. 2021 ve Vrchlabí a 30. 9.–22. 10. 2021 v Praze. Díky tomu, že byla
koncipována jako putovní, může být v případě zájmu vystavena i v dalších lokalitách.
3 Výběrově: Antonín KLIMEK. Velké dějiny zemí Koruny české XIV: 1929–1938, Praha: Paseka – Litomyšl 2002;
Bořivoj ČELOVSKÝ – Pavel STRÁNSKÝ, Mnichovská dohoda 1938, Šenov u Ostravy 1999; Jan KUKLÍK – Jan
NĚMEČEK – Jaroslav ŠEBEK, Dlouhé stíny Mnichova: Mnichovská dohoda očima signatářů a její dopady na
Československo, Praha 2011; Jan NĚMEČEK (ed.), Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě =
Munich agreement: the way to destruction of democracy in Europe, Praha 2004; Robert KVAČEK, Poslední den:
Mnichov – Praha, 1938, Praha 2018; Robert KVAČEK – Miloš HEYDUK, Československý rok 1938, Praha [i.e. Česká
Kamenice] 2011; Klaus, MICHAELIS, 1938 Krieg gegen die Tschechoslowakei : der Fall „Grün“, Berlin 2004.
4 Detlef BRANDES, Sudetští Němci v krizovém roce 1938, Praha 2012; Volker ZIMMERMANN, Sudetští Němci
v nacistickém státě: politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938–1945), Praha 2001; Václav KURAL,
11
V oblasti regionální historie 2. poloviny 30. let v Krkonoších je již odborná literatura značně méně
dostatková. V některých případech jde navíc o publikace staré několik desítek let, často výrazně
poplatné době svého vzniku, a tedy zatížené značným množstvím ideologického balastu – což
však neumenšuje jejich přínos, pouze to komplikuje jejich badatelské využití. Na prvním místě
je třeba zmínit dílo eodora Lokvence,
5
jehož výzkum je dnes již sice částečně překonán, ale
publikace obdobná té jeho dosud nevyšla. Stejně tak době vzniku bohužel značně poplatná pub-
likace Jaroslava Metelky
6
může dosud nabídnout cenné informace. V posledních dvou dekádách
byla také publikována série případových studií Ondřeje Vašaty, které se zabývají českou menšinou
v německojazyčných obcích východních Krkonoš,
7
jakož i případová studie spoluautorky této
výstavy Tamary Novákové s podobnou tematikou.
8
Přínosná je tzv. krajanská literatura (Heimatli-
teratur), tedy publikace vydávané nuceně vysídlenými bývalými obyvateli Československa německé
národnosti po roce 1945. Zejména se jedná o dějiny jednotlivých obcí.
9
Popularizační, resp. populárně -vědní literatuře dominují svým počtem publikace zabývající se
vojenskými dějinami, především československým opevněním. Jmenujme průkopnické práce Oty
Holuba, autora několika monografií a mnoha článků (odborných i popularizačních). Ačkoli byly
jeho práce (pochopitelně) značně ideologicky zatížené a naplněné snad až přespříliš vlasteneckým
patosem, jsou cenné zejména pro otevření dané tematiky. Holub přitom čerpal i z primárních
pramenů (a hlavně na ně odkazoval), díky čemuž jsou jeho práce dodnes cenné – bez ohledu na
to, že bádání za 50 let pokročilo a některé jeho závěry jsou dnes již překonané.
10
Samotné česko-
slovenské opevnění je předmětem zájmu mnoha profesionálních i amatérských historiků,
11
jejich
práce je možné srovnat s přehledovými díly.
12
Konflikt místo společenství? Češi a Němci v československém státě (1918–1938), Praha 1993; Václav KURAL, Místo
společenství – konflikt! Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938–1945), Praha 1994; Jan KŘEN –
Milan OTÁHAL – Bohumil ČERNÝ (eds.), Češi, Němci, odsun: diskuse nezávislých historiků, Praha 1990.
5 eodor LOKVENC, Toulky krkonošskou minulostí, Hradec Králové: Kruh 1978.
6 Jaroslav METELKA, Henleinovci a demokraté: boj proti fašismu a za obranu republiky v pohraničí severovýchodních
Čech: 1935–1938. Trutnov: ONV, 1970.
7 Ondřej VAŠATA, Několik poznámek k historii české obecné školy v Mladých Bukách v letech 1919–1938, in:
Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 5, 2006, s. 114–130; Ondřej
VAŠATA, Historie české menšiny v Žacléři od 80. let 19. století do roku 1938, in: Krkonoše – Podkrkonoší, Trutnov:
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Státní okresní archiv Trutnov 9, 2009, s. 271–313; Ondřej VAŠATA, Češi pod
Černou horou. Z historie české menšiny na Maršovsku před rokem 1945, in: Krkonoše – Podkrkonoší, Trutnov:
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Státní okresní archiv Trutnov 24, 2020, s. 221–251.
8 Tamara NOVÁKOVÁ, Rok 1938 ve východních Krkonoších. Sonda do česko -německého soužití v obcích na západní
straně Rýchorské rozsochy, in: Tamara Nováková – Markéta Devátá – Antonín Kostlán (eds.), Mezi Čechy a Němci,
mezi vědou a životem. K poctě historičky Aleny Míškové, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. a Univerzita
Karlova, Pedagogická fakulta: Praha 2020.
9 Viz např. Karl PRÄTORIUS – Hellmut WEBER, Schatzlar : ein Heimatbuch mit Einzelbeträgen, Marburg:
Heimetkreis Trautenau e.V., 1993; Bärbel KÖSTLER, Kleinaupa (Malá Úpa) – das höchstgelegene Dorf Böhmens
unter der Schneekoppe: Überliefertes und Erlebtes, Hildburghausen: Frankenschwelle 2001; PICHLER, Hanz. Die alte
Heimat Rochlitz im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe, 1991; PICHLER, Hans, Die alte Heimat
Oberhohenelbe im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge e.V., 2002.
10 Jmenujme za všechny publikaci Ota HOLUB, Rovnice řešená zradou, Praha: Naše vojsko 1979.
11 Srv. zejména Jan JUŘENA – Jakub MIKOLÁŠEK – Tomáš PILVOUSEK, Broumovsko a Trutnovsko: obrana republiky
v druhé polovině třicátých let v severovýchodních Čechách, Dvůr Králové nad Labem: Fortprint 2006; Jan JUŘENA,
Soumrak nad českým Podkrkonoším. Německá okupace Novopacka a Jilemnicka v roce 1938, Mladá Boleslav: ve
vydavatelství Ing. Jan Škoda – FORTprint vydala Jednota Československé obce legionářské 2013; Radan LÁŠEK,
Opevnění z let 1936–1938 v Krkonoších, Praha: Codyprint 2001; Radan LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938: armáda
a opevnění, Praha: Codyprint 2015; Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé
armády, Praha: Mladá fronta 2017; Jaroslav BENEŠ, Finanční stráž československá 1918–1938, Dvůr Králové nad
Labem: Fortprint, 2005.
12 Např. Piotr Maciej MAJEWSKI, Bojovat, či ustoupit? Možnosti obrany Československa na podzim 1938, Brno 2018;
Miloslav JOHN, Září 1938. II. díl: Možnosti obrany Československa, Brno 1997.
12
Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších
Naznačený stav sekundární literatury umocňuje význam jiných informačních zdrojů k dějinám
Krkonoš v roce 1938. Cílem následující přehledové studie je tyto zdroje rámcově kategorizovat,
na příkladu několika vybraných vždy analyzovat jejich hlavní silné a slabé stránky. Nejde tedy
v žádném případě o celkový výčet použitých pramenů (ten je součástí třetí části publikace),
ale o jejich výběr. Studie se opírá o analýzu informační základny využité autorským týmem při
tvorbě výstavy Opevněná krajina. Lidé ve východních Krkonoších 1938. Klade si otázku, nakolik
plastický obraz mohou nejrůznější informační zdroje vykreslit, jak úspěšně se komplementují
(a zároveň synergicky působí), ale také, jaké jsou jejich interpretační a výpovědní limity a obtíže.
Představená struktura informačních zdrojů je v dalších částech publikace zdrojem kategorizace
jeho katalogové části.
Archivní materiály
Jedním ze zásadních informačních zdrojů výstavy Opevněná krajina jsou archivní materiály. Ty
tvoří velmi pestrou paletu pramenů prakticky ve všech ohledech – ať již z hlediska míry jejich
dochování, výpovědní hodnoty či původce apod. Přes to vše mají nicméně přinejmenším dva spo-
lečné, a pro účely vědeckého výzkumu podstatné, rysy: Zaprvé, obsahují informace, které byly ve
své době považovány za hodné zachování – a to buď v důsledku oficiálních nařízení a protokolů
(např. u sčítacích operátů), nebo proto, že je za hodnotné považoval jejich původce či držitel
(např. u pozůstalostí). Zadruhé, archivní prameny podléhají systematické péči archivních institucí
a jsou tedy buď uspořádány a zpřístupněny, nebo přinejmenším uchovávány podle archivních
standardů, což zabraňuje jejich destrukci či degradaci (odhlédneme -li od nehod či zanedbání této
péče). Pro výstavu Opevněná krajina byly použity následující typy archivních pramenů:
Úřední dokumenty umožňují mapovat dobové procedury a postoje příslušných organi-
začních složek veřejné správy, tedy úřadů. Tak např. v prvních válečných letech podávali žádosti
o odškodnění obyvatelé, kteří se cítili být ekonomicky poškozeni akcemi československé armády
při opevňovacích pracích či během mobilizace.
13
Tyto protokoly mohou doplnit obraz opevňo-
vacích prací, protože součástí protokolu je popis daného zásahu (např. zabrání a vykácení části
lesa). Současně je však třeba tyto protokoly posuzovat s jistou rezervou, protože jejich účelem
byla právě finanční náhrada, a nikoli přesný popis opevnění (ba naopak, tento popis může být
dokonce záměrně zkreslen s cílem získat náhradu vyšší).
V jiném případě, u výsledků komunálních voleb, by se archivní prameny mohly zdát redun-
dantní – identické formuláře se např. nachází ve více archivech. Srovnání však umožní nejen jejich
vzájemné ověření, ale může přinést také doplňující informace. Konkrétně jedno z těchto paré
formulářů obsahovalo ruční poznámky s výsledky voleb do Národního shromáždění v roce 1935
v identických obcích.
14
Tyto poznámky přináší vedle očividné možnosti oba výsledky porovnat
také informaci, že ten, kdo s danými formuláři pracoval, tyto výsledky porovnával. Mimo naše
poznání však již bohužel zůstává zodpovězení otázek, kdo to byl a proč to dělal.
Úřední dokumenty však mohou – na první pohled možná překvapivě – přinést i zajímavá
svědectví o „duchu doby“. Zachované ručně psané hlášení velitele družstva Stráží obrany státu
(SOS) na Rýchorách z konce září 1938
15
ve svém samotném obsahu žádné nové poznatky nepři-
13 Znalecký posudek ve věci žádosti o odškodění Josefa Tippelta ze Suchého dolu ze dne 31. května 1940, Státní
oblastní archiv (dále jen SOA) Litoměřice, fond (dále jen f.) Úřad vládního prezidenta Ústí nad Labem, inv. č. 20,
kart. 1948.
14 Srv. Výsledky obecních voleb v roce 1938 v okresu Trutnov. Národní archiv Praha (dále NA), f. Ministerstvo vnitra
I – stará registratura, odd. 7, kart. 4970; Výsledky obecních voleb v roce 1938 v okresu Trutnov. Státní okresní
archiv (dále jen SOkA) Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov I, inv. č. 24356, kart. 87.
15 Ručně psané hlášení velitele družstva SOS na Rýchorách, 29. září 1938. Soukromý archiv Československé obce
legionářské – Jednoty Mladá Boleslav, nezpr.
13
náší. Potvrzuje pouze známou skutečnost, že probíhaly pravidelné hlídky a kontroly opevnění.
Podstatný je v tomto případě ovšem materiál, na který je hlášení zapsáno – jedná se o útržek
papíru, ve skutečnosti jde o zadní stranu účtenky z hospody, kde se družstvo stravovalo. Mini-
málně dotyčné družstvo tedy nemělo k dispozici žádný formulář či protokol k sepsání hlášení,
protože na podobné „drobnosti“ prostě v dané, horečnaté době nebyl čas. Kromě toho je pro tato
období, vyznačující se velkou dynamikou událostí a proměnlivostí situace typické, že řada věcí
zůstane vůbec nezaznamenána, případně dotyčné prameny vznikají až zpětně, což limituje jejich
výpovědní hodnotu a možnosti interpretace.
Specifickým archivním pramenem jsou kroniky, resp. pamětní knihy. Jejich existence vy-
cházela ze zákona č. 80/1920 Sb., podle kterého byla kroniku povinna vést každá obec. Informační
kvalita zaznamenaných údajů samozřejmě kolísá, kroniky nicméně v každém případě zachycují
odraz „velkých dějin“ v historii obce, stejně jako vnímání těchto „velkých dějin“ obyvatelstvem. Na
druhé straně je však typickým rysem většiny kronik tendenčnost a zaujatost jejich autorů, kteří do
nich (ať již vědomě či podvědomě) promítali svá politická, nacionální, konfesijní či jiná hlediska.
Tato tendenčnost se může projevovat např. v interpretaci konkrétních událostí (tak například
v kronice obce Rýchory nalezneme typicky německou optikou interpretovanou informaci, že „pod
záminkou, že Německo mobilizuje, nechal Dr. Beneš 25. května mobilizovat a obsadil částečně
hranice“
16
). Problém však může sahat i hlouběji – např. do výběru faktů, které jsou v kronice
popsány, či přinejmenším do prostoru, který je danému problému věnován (např. o aktivitách
československé armády a „ústrcích“ vůči německému obyvatelstvu bude psáno mnohem více než
o agresivní zahraniční politice nacistického Německa, v jejímž důsledku se nicméně koneckonců
ony „ústrky“ odehrály).
Významným pramenem pro studium událostí roku 1938 v Krkonoších jsou pozdější trestní
či vyšetřovací spisy, tedy protokoly trestních nalézacích komisí (TNK) vytvářených při okresních
národních výborech (či okresních správních komisích)
17
či rozsudky a spisy mimořádných lido-
vých soudů (MLS).
18
Tyto materiály obsahují výpovědi obviněných a svědků, které jsou často velmi
konkrétní a detailně popisují chování obviněných mj. v roce 1938, a to zejména v případě, že se
jednalo o angažované osoby, tedy např. komunální politiky, učitele apod. Zachycují zejména akti-
vity proti československému státu. Při jejich interpretaci je však vždy nezbytně nutné zohlednit
motivaci vypovídajících (obvinění se – pochopitelně – snažili vyváznout s co nejmenším postihem,
svědkové mohli být na případu osobně zainteresováni nebo mohla být jejich percepce událostí
zkreslena zkušenostmi šestileté nacistické okupace). Pominout nelze ani jedinečný charakter
doby, který se otiskoval i do činnosti TNK a MLS – v minimu případů byla zcela dodržena zásada
presumpce neviny (v řadě případů nebyla naopak dodržena vůbec). Stejně tak nebyly naplňovány
justiční standardy směrem k právům obviněných. V žádném případě se tedy nejednalo o standardní,
procesně formalizovaná soudní řízení.
Paletu použitých archivních pramenů uzavírá úřední korespondence. I ta dokresluje atmo-
sféru roku 1938 a prozrazuje leccos o motivech zasilatelů, tedy těch, kdo se na úřady obraceli.
Tak např. na výstavě použitý dopis Národní jednoty severočeské ze dne 26. 7. 1937, adresovaný
ministerstvu vnitra, je sice zatížen značným informačním balastem v podobě nejrůznějších vzlet-
16 Pamětní kniha obce Rýchory. SOkA Trutnov.
17 Okresní národní výbory (ONV) byly vytvářeny na základě ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18/1944
Sb. Podle vládního nařízení č. 4/1945 Sb., § 6, byly v okresech s převahou státně nespolehlivého obyvatelstva,
kde nebylo možné ustavit ONV, ministerstvem vnitra dočasně jmenovány okresní správní komise (OSK). Podle
tzv. malého retribučního dekretu (č. 1938/1945 Sb.) pak byly při ONV či OSK zřizovány trestní nalézací komise
k trestnímu řízení menších provinění proti státu či národu spáchaných v době zvýšeného ohrožení republiky,
tj. mezi 21. 5. 1938 a 31. 12. 1946.
18 Mimořádné lidové soudy byly zřizovány na základě tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.) k souzení
závažných provinění proti československému státu, osobám či majetku v době zvýšeného ohrožení republiky
(21. 5. 1938 – 31. 12. 1946).
14
Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších
ných frází, dokládá však zajímavou skutečnost, že požadavky na odložení obecních voleb byly
z pohraničí zasílány i českými, tedy v dané lokalitě „menšinovými“ organizacemi (zjevně v obavě
z velkého úspěchu Henleinovy Sudetoněmecké stany – SdP).
19
Knihy ajiné tisky
Druhou velkou skupinu pramenů k dějinám Krkonoš tvoří knihy a jiné tisky, od dobových až
po současné. Počítáme sem i odborné a populárně -vědní články. I v tomto případě je šíře celko-
vé typologie literatury velmi rozsáhlá a sahá od odborných a populárně -vědních svazků až po
propagační materiály. Zásadní výhodou těchto informačních zdrojů je jejich oficiální charakter,
který s sebou alespoň u většiny z nich nese určitou očekávatelnou míru kvality, resp. záruky
ověření sdělovaných informací. Ani v případě literatury však nelze opomíjet, že obsah může být
poznamenán názory a hledisky autora. Navíc, celá řada publikací je značně tendenčních. Některé
jsou ovlivňovány českým či německým úhlem pohledu na události zkoumaného období (přičemž
v některých obdobích se tyto pohledy stávaly rovněž předmětem politické instrumentalizace).
Řada prací z období komunistické diktatury krom toho obsahuje značné množství ideologického
balastu. Na druhé straně je ovšem i tento balast pramenem doby, nikoli však již k samotným dě-
jinám Krkonoš v roce 1938, ale k tomu, jak, kdy, kým (a případně i proč) byly tyto dějiny chápány
a/nebo interpretovány. Při práci na výstavě vycházel autorský tým z následujících typů literatury:
Základní skupinou byla odborná literatura, jejíž základní přehled byl již podán v úvodu této
kapitoly. Odborná literatura umožňuje především „ukotvení“ Krkonoš v roce 1938 do „velkých“,
celostátních či dokonce celoevropských dějin, kontextualizaci krkonošských událostí a srovnání
makrohistorického náhledu s mikrohistorickým (čerpaným zejména z archivních pramenů lokální
provenience). Z jiného úhlu pohledu se však tyto výhody proměňují v (očekávatelné) nedostat-
ky – drtivá většina odborné literatury nepřináší žádné nové poznatky k dějinám Krkonoš v roce
1938, a to právě pro svůj celostátní (či dokonce kontinentální) záběr. Výjimku tvoří již zmiňované
relativně skromné množství odborné literatury postavené na mikrohistorickém výzkumu a věnující
se specificky problematice Krkonoš či dokonce jejich části.
Jestliže je většina odborné literatury zaměřena nadregionálně, u populárně ‑vědní literatury,
která byla při přípravě výstavy použita, tomu tak není. Zejména v oblasti vojenských dějin je dnes
k dispozici značné množství prací i pro oblast Krkonoš, přičemž řada z nich je velmi fundova-
ných. Tyto publikace přináší základní přehledy i detailní informace k československému opevnění
i k vojenským operacím a přípravám na ně. Zcela logicky však – v důsledku svého popularizačního
charakteru – postrádají standardizovaný poznámkový aparát. Kromě toho jsou obvykle poměrně
úzce specializovány a postrádají hlubší vřazení do celkového kontextu. Jinak řečeno, jsou ideálním
zdrojem detailních a konkrétních informací spíše technického či specializovaně -odborného rázu.
V podstatě stejná charakteristika platí i pro regionálně vydávané sborníky,
20
resp. pro články
k historii Krkonoš v přelomovém roce 1938 v nich publikované. Obecně v tomto případě navíc
platí, že kvalita článků může být značně kolísavá, tím více v případě, pokud jde o sborník nere-
cenzovaný, nicméně i zde se nalézá celá řada velmi fundovaných příspěvků.
Dalším informačním zdrojem jsou učebnice a didaktické materiály. U učebnic v zásadě platí
totéž, co u odborné literatury – obvykle se zabývají celostátními dějinami a pro historii Krkonoš
tak mohou posloužit k její kontextualizaci, v některých případech však mohou přinést i konkrétní
19 Dopis Národní jednoty severočeské ministerstvu vnitra ze dne 26. 7. 1937. NA, f. Ministerstvo vnitra I – stará
registratura, odd. 7, kart. 4970.
20 Zejména jde o Krkonoš – Podkrkonoší (vydavatelé Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a SOkA Trutnov) a Z Českého
ráje a Podkrkonoší (vydavatel Státní okresní archiv Semily).
15
poznatky k regionální historii.
21
Specifickou roli pak hrají různé naučné stezky.
22
Ty jsou obvykle
připravovány velmi odborně a přináší velmi cenné, popularizační formou podané informace. Jejich
nevýhodou je však jejich „skrytost“ – k informacím se dostane jen ten, kdo se vydá „do terénu“, na
dané místo. Unikátním pramenem jsou také různé dobové propagační materiály.
23
Ty totiž zcela
otevřeně rezignují na nestrannost a jsou buď vyzdvižením vlastních kvalit či naopak soupeřových
slabin (přičemž jak tyto kvality, tak i slabiny mohou být klidně pouze domnělé). Propagační
brožury jsou tedy opět více pramenem k poznání doby, její atmosféry a vnímání událostí očima
autorů, než zdrojem poznání o konkrétních událostech.
Pestrou škálu použité literatury uzavírají publikace úřední povahy. Jsou to především doku
menty právní povahy. V dnešní době, kdy je možné dohledat jak jejich původní znění (ve sbírce
zákonů),
24
tak i novelizované podoby (na specializovaných serverech), umožňují právní dokumenty
poměrně přesné poznání toho, jak politická moc (státní správa či, v některých případech, obecní
samospráva) dotyčný problém vnímala, jaké typy jeho řešení instrumentalizovala. Stejně tak je
zjevné, jakým způsobem hodlala dotyčnou agendu řešit. Je však třeba pamatovat, že „šedá je
teorie, zelený strom života“ – tedy jinak, že reálná situace se může od právního ideálu velmi lišit.
Tím spíše ve vypjatých obdobích, kdy má vývoj reálné situace tendenci výrazně předbíhat právní
úpravu – a rok 1938 právě takovýmto vypjatým obdobím nepochybně byl.
Dalším druhem oficiální literatury jsou adresáře. Ty jsou například velmi cenným zdrojem
poznání o občanské vybavenosti obcí, obydlených domech a jejich majitelích (kteří jsou jmenovitě
uvedeni u každého čísla popisného), dále o počtu a druhu živností či průmyslových podniků apod.
25
Ačkoli nejsou zdroje těchto adresářů vždy dostatečně jasné, je možné je plausibilně považovat
za velmi důvěryhodné, protože sloužily i pro úřední potřebu. Nevýhodou adresářů je však jejich
nepravidelnost. Vycházely totiž v soukromých nákladech a jejich použitelnost pro systematičtější
komparaci (časovou či geografickou) je tedy často značně limitovaná.
Posledním typem pro výstavu použité literatury jsou statistické zdroje. Ty jsou k dispozici jak
na celostátní úrovni (Státní úřad statistický vydával ročně desítky čísel Zpráv Státního statistického
úřadu, dále pravidelné Statistické příručky/ročenky, jakož i specializované publikace Československá
statistika), tak i na úrovni regionální, například v podobě Statistických lexikonů obcí či okresů. Ty
přinášely detailní údaje zjištěné ze sčítání lidu. Například pro rok 1930
26
tak máme základní údaje
(počty lidí a domů) k dispozici i na úrovni samot či (pro Krkonoše typických) budních enkláv. Od
jedné úrovně výše (tedy počínaje (osada)mi) lze zjistit také další údaje o obyvatelstvu (zejména
o pohlaví a národnosti). Problematickou stránkou statistických informací je však nejednotná, resp.
v průběhu let měněná metodika, která komplikuje vytváření časových dat (jako příklad je možné
uvést rozdíl mezi kritérii „obcovací řeč“ a „národnost“ u různých censů). Pro badatelské záměry
působí negativně i absence censu původně plánovaného na přelom 30. a 40. let (nedošlo k němu
v důsledku válečných událostí). Po roce 1930 tedy máme obdobný pramen k dispozici až pro rok
1950 – a tento pramen navíc již národnost obyvatel nereflektuje. Výjimkou je Statistický lexikon
27
,
21 Např. v práci Michal FRANKL a kol., Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století, část Velké a malé dějiny, Pobočné
tábory v českých zemích, Praha: Židovské muzeum v Praze – Institut Terezínské iniciativy 2013, je kapitola věnovaná
pobočným koncentračním táborům na Trutnovsku.
22 Např. naučná stezka Opevněné Trutnovsko vedoucí od tvrze Stachelberg do Libče.
23 Např. vojenské propagační materiály (brožury) ve vlastnictví Československé obce legionářské Ml. Boleslav.
24 Původní sbírka zákonů je dnes digitalizována a přístupná alespoň částečně online.
Viz http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/periodical/uuid:a1e425c0-869a-11e9-b844-5ef3fc9ae867, převzato
21. 9. 2021.
25 Např. Adresář pro politický okres Trutnov se soudními okresy Maršov, Trutnov, Úpice a Žacléř. Trutnov 1930.
26 Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák.
a nař. Praha: Orbis 1934.
27 Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland, Ausführliche amtliche Ergebnisse der Volks–, Berufs–, und
Betriebszählung von 17. Mail 1939 für jede einzelne Gemeinde. Nach dem Gebietstand vom Juli 1941, Warnsdorf 1941.
16
Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších
který uvádí údaje ke sčítání lidu v říšské župě Sudety v roce 1939, obsahující řadu podrobných
údajů. Pro vytváření časových řad je však jeho použití metodologicky velmi komplikované (byť
nikoli nemožné) – jednak v důsledku odlišné metodiky sběru a vyhodnocování dat, jednak pro
odlišné území (zabrané), kterým se zabývá.
Krajanská literatura
Krajanská literatura (Heimatliteratur) spadá formálně do předchozí kategorie, pro její velký
význam, vyplývající z tématu výstavy, jsme se však rozhodli ji zařadit zcela zvlášť. Jedná se o uni-
kátní zdroj informací „z první ruky“, byť často velmi politicky a nacionálně zabarvený. Němečtí
vysídlenci se totiž často organizují do krajanských organizací/spolků podle původního okresu,
z něhož v Československu pocházeli. V rámci těchto spolků pak vydávají specificky zaměřená kra
janská periodika (Heimatzeitung nebo Heimatzeitschrift). Například vysídlenci v bývalých okresů
Trutnov a Vrchlabí od roku 1950 až doposud vydávají měsíčník Riesengebirgsheimat (Krkonošská
domovina). Jeho současníkem (který se s ním také posléze sloučil) byl pro okres Trutnov časopis
Aus Rübezahls Heimat (Z Krakonošovy domoviny). Cenná jsou především starší, v prvních dekádách
po válce vycházející čísla. Ta obsahují mnoho velmi kvalitních článků vlastivědného charakteru.
Lze v nich dohledat cenné detaily jak zeměpisné, tak i detaily vztahující se ke každodennosti ně-
meckého obyvatelstva Krkonoš před rokem 1945. Vedle časopisů pak existuje takřka nepřeberné
množství literatury (Heimatliteratur) vysídleneckého původu, psané často na základě osobních
vzpomínek či dokumentů v osobním držení autorů. Krom cenných informací, které by bez autorů
tvořících krajanskou literaturu zmizely v propadlišti dějin, krajanské publikace obsahují též řadu
dobových fotografií, map a nákresů zachycujících proměnu krajiny, německojazyčná toponyma atd.
I k tomuto zdroji je však třeba přistupovat značně obezřetně, jednak proto, že obsahuje nesporné
politické zabarvení a zkreslení (spojené s agendou vysídleneckých organizací zaměřenou po druhé
světové válce proti Československu), jednak také proto, že vzpomínky mohou být idealizované
a paměť může selhávat, zejména s odstupem delšího časového období. Přesto je však nesporné,
že krajanská literatura je pro poznání dějin Krkonoš jedním z klíčových pramenů.
Periodika
Komplementem knižních zdrojů jsou periodika různých typů. Když začneme těmi dobovými, pak
prvním z nich je dobový denní tisk, ve své většině příslušný jednotlivým politickým stranám. Ten
přináší vhled do politizace tisku, do celkové atmosféry doby vnímané optikou dané politické strany
(většina tisku byla ve 30. letech přiznaně stranická). Nezapomínejme, že právě tisk byl v dané
době nejužívanějším nástrojem „politického marketingu“, tj. komunikace strany s její základnou
voličů, resp. sympatizantů. Stranický tisk tedy umožňuje analyzovat, jak dotyčná politická strana
vnímala celkovou politickou situaci a náladu, jakož i jednotlivá témata. Stejně tak je z něj patrné,
jak tato témata daná politická stana „prodávala“ své klientele, jak je uchopovala a pracovala s nimi.
V rámci výstavy se podařilo srovnání dvou regionálních novin, a sice Trautenauer Echo (spadající
pod Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR) a Trautenauer Tagblatt (příslušný
po roce 1935, byť neoficiálně, k Sudetoněmecké straně). Specifikem těchto pramenů je skutečnost,
že ačkoli regionální, odráží dotyčná periodika celostátní události, byť někdy regionálním pohledem.
Podrobnosti a konkrétnosti k regionu Krkonoš se v nich k událostem roku 1938 vyskytují poměrně
zřídka (alespoň v dochovaných číslech, která pro rok 1938 bohužel zdaleka nejsou kompletní).
Kromě toho jsou oba listy velmi tendenční a místy propagandisticky zaměřené, slouží tedy spíše
jako pramen doby než jako zdroj faktografických informací.
Druhým typem použitých periodik jsou současné obecní zpravodaje, které tvoří informačně
vlastně protipól dobového tisku. Zabývají se totiž – až na výjimky – výlučně obecními, detailními
záležitostmi, mj. třeba právě k roku 1938 a problematice každodennosti. Ačkoli jejich primární
17
obsah je odlišný (informovat věcně o „administrativních“ záležitostech obce), nalézají se v nich
i cenné, místy až nečekaně fundované texty k řadě vlastivědných témat a k jednotlivým, i historic-
kým událostem v dané obci. Je však nezbytné k nim přistupovat s maximální obezřetností – jsou
díly amatérskými, často volnočasovými, neobsahují obvykle odkazy na zdroje a mohou se v nich
vyskytovat i zásadní nesrovnalosti a velké chyby. Slouží tak tedy spíše jako místy velmi podrobný
doplněk jiných pramenů než jako informační faktografický zdroj samy o sobě.
Dalším významné informace lze čerpat z odborných periodik. Pro ně platí v zásadě totéž,
co již bylo výše vyřčeno u odborné literatury. Na závěr tohoto přehledu je třeba zmínit ještě
populárně ‑vědní periodika, vznikající od konce 2. světové války až do současnosti. Obecně se
jedná o velmi širokou paletu titulů, jejichž kvalita je často kolísavá, přesto však obecně faktogra-
ficky využitelná. Podobně jako v případě jiných populárně -vědních zdrojů je třeba je posuzovat
s odstupem a komparovat s jinými zdroji (resp. verifikovat jejich obsah). V některých případech se
jedná o elektronické varianty fyzických čísel časopisů, ovšem s přidanými rejstříky, které výrazně
zjednodušují vyhledávání.
28
Vzpomínky
Dalším nepominutelným a obsáhlým informačním zdrojem jsou různá díla spadající do společné
kategorie vzpomínek. Ty mají samozřejmě opět své zásadní limity – možné nepřesnosti, pod-
vědomé či dokonce vědomé vytěsnění nepříjemných faktů, eventuální politické zabarvení apod.
Jsou však zdrojem téměř nepřeberného množství detailů a zejména poskytují klíčový pohled
pamětníků na každodenní situace, které jsou jinými informačními zdroji často nezachycené (resp.
nezachytitelné). Z metodologického hlediska pak narážíme na logický problém, že velká část ve
vzpomínkách zmiňovaných detailů je fakticky neověřitelná.
Na prvním místě se jedná o paměti publikované či nepublikované. Ačkoli se zásadně liší
svou přístupností (k těm druhým je nepoměrně těžší se dostat), není mezi nimi obecně v pod
-
statě žádný rozdíl z hlediska jejich výpovědní hodnoty a platí pro ně všechny výše zmíněné klady
i zápory. Cenné jsou zejména vzpomínky pamětníků, kteří tehdy byli v dětském věku – a viděli
tedy události touto optikou. Tak např. u pamětí Pauly Schramm
29
zaujme v podstatě neproblé-
mové soužití s československou armádou, která u nich na pozemku budovala opevnění. V jiných
případech, pokud se pamětník intenzivně zajímá o minulost své bývalé obce či regionu, mohou
být vzpomínky velmi věcné a plné faktografických zajímavostí
30
– v tomto případě jde vlastně
o žánr na pomezí vzpomínek a krajanské literatury. Pro naši výstavu byly velmi cenné a přínos-
né také publikované vzpomínky poručíka (resp. v pramenu samotném leutnanta) wehrmachtu
Mogschara na září 1938,
31
které byly zjevně psány bezprostředně po Mnichovu, jsou věcné a přináší
autentický pohled říšskoněmeckého vojáka. Do vzpomínek patří i rodinné dokumenty, z nichž
např. na výstavě použitý dopis člena SOS manželce
32
doplňuje další střípky do mozaiky atmosféry
tehdejší doby. Je symptomatické, že na několika místech vzpomínek úplně odlišných účastníků
(poručík wehrmachtu, český „financ“ v SOS, místní, německé dítě) zaznívá zcela stejná myšlenka.
V pozadí se objevuje temný přízrak téměř jisté smrti v případě, že by k válce opravdu došlo, což
28 Elektronické verze měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory jsou i s uvedenými rejstříky dostupné na
http://krkonose.krnap.cz/apex/f?p=104:1, převzato 21. 9. 2021.
29 Vzpomínky Pauly Schramm. Bayrisches Haupstaatsarchiv Mnichov, Heimatbericht 1199, Sudetendeutsches
Archiv.
30 Písemné sdělení Aloise Zierise, 2021. Do češtiny přeložila Sandra Kreisslová. Soukromý archiv Libora Duška.
31 Vzpomínky leutnanta Mogschara. Strojopis, Soukromý archiv Jana Lakosila a Tomáše Svobody; Jan LAKOSIL –
Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé armády, Praha: Mladá fronta 2017.
32 Dopis Františka Hlaváče manželce, 24. září 1938. Soukromý archiv Československé obce legionářské – Jednoty
Mladá Boleslav, osobní pozůstalost npor. pěchoty v. z. Františka Hlaváče.
18
Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších
zejména u místního civilního obyvatelstva, které se ocitlo vlastně mezi palebnými liniemi, musel
být velmi deprimující pocit.
Důležitým pramenem jsou také rozhovory s pamětníky. Jejich výhodou je skutečnost, že
pokud je vede zkušený badatel, může pomocí dobře pokládaných otázek a se znalostí kontextu
extrahovat unikátní, či přinejmenším velmi málo známé informace. V případě výstavy Opevněná
krajina se tak podařilo využít např. výpověď,
33
která potvrzovala dosud poměrně málo známý
fakt, že v krizových týdnech roku 1938 byla přes německé starosty obcí v Československu orga-
nizována NSDAP evakuace místních dětí do Německa, do bezpečí mimo zónu potenciálních bojů.
Samozřejmě i v tomto případě závisí kvalita v rozhovorech obsažených informací na řadě již dříve
zmíněných faktorů (možná nespolehlivost paměti, případně i cílené zamlčování, stejně jako časový
odstup, případně i „paměti z druhé ruky“ – např. z rodinného vyprávění). K nim navíc přistupuje
jako klíčová kvalifikace, pečlivost a znalost kontextu u toho, kdo rozhovor vede.
Obrazové dokumenty
Velký informační přínos mají také fotografie a obrazová díla. Jsou cenným doplňkem zejména
vzpomínek, ale mohou zprostředkovat i jedinečné informace. V některých případech je ovšem
velmi obtížná datace či identifikace přesných okolností zachyceného obrazu (zde hraje právě klí-
čovou roli propojení se vzpomínkami). Nevýhodou je také skutečnost, že se velká část materiálů
nachází v soukromých sbírkách, často mimo území ČR, a jejich dostupnost pro badatele je tedy
velmi limitovaná. Platí to především pro osobní či rodinné fotografie. Ty v některých případech
zachycují vybudované (či nedokončené) opevnění těsně po jeho opuštění československou armádou,
jako v případě fotoalba již uvedeného poručíka Mogschara.
34
V jiném případě pomáhají doložit
evakuaci dětí českých Němců z pohraničí do bezpečí severního Německa na podzim 1938.
35
Čes-
koslovenské opevnění se stávalo i častým námětem (foto)pohlednic. I tady můžeme pozorovat
zajímavé, vypovídající detaily – např. u jednoho z bunkrů byl ještě na pohlednici zachycený písek
používaný při výstavbě, který zde byl po odstoupení pohraničí zanechán.
36
Význam těchto často
„trofejních“ pohlednic roste, když zohledníme skutečnost, že během výstavby pevností bylo je
-
jich fotografování zakázáno a u některých objektů jsou vyobrazení skutečně vzácná. V některých
případech může plnit podobnou roli i umělecké dílo, jako v případě grafického listu – leptu
Nepomíjivé Ericha Fuchse.
37
Při práci na výstavě pořídil autorský tým také současné fotografie. Ty vznikaly jako součást
terénního bádání a slouží ke komparaci s dobovými fotografiemi či plány. Umožňují částečně
zachytit pozůstatky opevnění z roku 1938 i dnes, po více než 80 letech.
38
V jiných případech
umožnily současné fotografie zmapovat druhotné využití objektu lehkého opevnění
39
či obrazově
zdokumentovat z výpovědi známý příběh o použití betonových kvádrů z protipěchotní překážky
(„prasečích ocásků“) při přístavbě obydlí v raných 40. letech.
40
Skutečnost, že se povětšinou ne-
jedná o fotografie profesionálních kvalit, na jejich výpovědní hodnotě neubírá.
33 Písemné sdělení Ericha Stumpfa, 2020. Soukromý archiv Tamary Novákové.
34 Fotografické album leutnanta Mogschara z roku 1938. Soukromý archiv Jana Lakosila a Tomáše Svobody.
35 Fotografie dětí ze Žacléřska organizovaně odvezených před zářijovou mobilizací 1938 do kláštera v Hannoveru,
autor neznámý, říjen nebo listopad 1938. Soukromý archiv Franze Brauna.
36 Pohlednice Rýchorské boudy s lehkým opevněním – pevnůstkou z let 1937–1938, počátek 40. let 20. století.
Soukromý archiv Anny Burešové.
37 Nepomíjivé, lept Ericha Fuchse, 1943. Městské muzeum Žacléř, obrazový archiv.
38 Pozůstatky betonového prahu s otvory pro ocelové sloupy u T -S 81b, Babí, 2021. Fotografie Olgy Hájkové.
39 Druhotné využití bunkru (objekt lehkého opevnění pro čelní palbu 1936, III/167/A) v Dolních Lysečinách, 2021.
Fotografie Tamary Novákové.
40 Rodný dům Franze Brauna č. p. 41 na Rýchorách, 2021. Fotografie Olga Hájková.
19
Elektronické zdroje/multimédia
Další významný zdroj poznání je historickým bádáním poměrně často pomíjen. Jedná se o elek-
tronické zdroje, resp. multimédia. Důvod je nasnadě – tyto prameny často vznikají druhotně, a to
nikoli jako výsledek primárně historického výzkumu. Bývají výsledkem nejrůznějších, z mnoha
oborů pocházejících grantových či dotačních programů, případně vznikají zásluhou nejrůznějších
nadšeneckých spolků a inciativ. To samozřejmě vyžaduje maximální opatrnost a kritický přístup
k jejich interpretaci a využití, zejména v dnešní době, kdy prostor internetu doslova překypuje
misinformacemi, dezinformacemi, či vyslovenými nesmysly. V žádném případě to nicméně ne-
snižuje kvalitu těchto zdrojů, pokud projdou ověřením a kritickou reflexí. Obsahují totiž obrovská
množství často vysoce specializovaných informací či dat, případně drobných detailů. Občas jim sice
chybí kontextuální nadhled, nicméně jako pramen konkrétních informací je to neznehodnocuje.
Mezi multimédii použil autorský tým v prvé řadě několik vysoce kvalitních databází. Tak
např. databáze Archa Krkonoš
41
zachycuje základní charakteristiky obcí, místopis a hlavně stavebně-
-historický průzkum jednotlivých staveb, což se snaží propojovat s jednotlivými rody/rodinami.
Archa Krkonoš funguje řadu let a je cenným zdrojem detailních informací, byť v některých přípa-
dech zjevně získávaných a zpracovávaných nejednotnou metodikou. Jinou ukázkou velmi sofisti-
kovaně a obsáhle zpracované databáze je databáze ropiky.net, která se zabývá každým jednotlivým
pevnostním objektem s řadou interaktivních funkcí.
Podnětné informace lze načerpat také z audio/video záznamů. Ty jsou často schopny velmi
efektivně popularizovat dané téma a dostat ho do povědomí poměrně široké veřejnosti (zejména
laické). Použitý Youtube kanál Opevnění na Trutnovsku
42
může například sloužit jako inspirativ-
ní zdroj a pomůcka při terénním výzkumu. Kvalita videa (zjevně amatérského) je však kolísavá
a v některých případech by mohla (neoprávněně) i vzbuzovat pochyby nad pravdivostí mnoha
uvedených detailních informací. V tomto případě (a nejen v něm) zjevně platí, že obsahová hod-
nota převyšuje formu sdělení, což by však badatele nemělo odradit.
Mapové prameny
Poslední velkou skupinu použitých pramenů reprezentují mapy jako jedna ze základních pomůcek
a zdrojů terénního i teoretického výzkumu. Umožnují vizualizaci zkoumané oblasti, případně
konkrétního fenoménu (např. právě opevnění). Obsahují klíčové informace k místopisu často již
dnes neexistujících sídelních lokalit. Základní obtíží jejich využití je, že jsou ze své velké části
poměrně těžko dostupné, a tedy obvykle i méně známé. Jejich digitalizace a zveřejnění na inter-
netu je, věřme, na dobré cestě.
Mapové zdroje použité na naší výstavě se dělí do dvou velkých podskupin. První z nich jsou
rozličné mapové portály. Ty představují onu menšinu online dostupných zdrojů, byť v některých
případech placených. Pro regionální badatele otevírají nové dimenze detailního poznání. Napří-
klad nejznámější český mapový server mapy.cz umožňuje pracovat i s historickou vrstvou map
(2. vojenským mapováním z poloviny 19. století). Autorům výstavy se pomocí této internetové
aplikace podařilo identifikovat souřadnice některých zaniklých lokalit – díky znalosti jejich polohy
ve stabilním katastru (viz dále) provedli jejich umístění právě na historické vrstvě vojenského
plánování v dané aplikaci a po „překliknutí“ do současné vrstvy se lokalita přesně zobrazila na
dnešní mapě. Tento badatelský postup je možné posílit využitím jiného portálu, a sice Geoportálu
ČÚZK.
43
V něm je možné prohlížet základní současné i historické mapy, ale třeba také geometric-
41 https://archakrkonos.cz, převzato 21. 9. 2021.
42 Petr VONDRYSKA, Levé křídlo dělostřelecké tvrze Stachelberg T -S 81a, T -S 81b, T -S 82, dostupné online na
http://www.youtube.com/watch?v=Ao131wZadmI&t=11s, převzato 21. 9. 2021.
43 https://geoportal.cuzk.cz/(S(iwxzcowrxoy3xqjnnnukig3r))/Default.aspx?head_tab=sekce–00–
gp&mode=TextMeta&text=uvod_uvod&menu=01&news=yes&UvodniStrana=yes, převzato 21. 9. 2021.
20
Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších
ký model reliéfu. V placené verzi lze také získat starší mapy, např. právě stabilní katastr. Autoři
výstavy také čerpali z online katalogu sbírky Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí,
kde je umístěna jeho digitalizovaná mapová sbírka.
Druhou velkou skupinou byly fyzické mapové sbírky (či jednotlivé tištěné mapy), kte
-
ré mohou poskytovat zcela originální informace a otevírat cestu novému poznání. Sem patří
např. indikační skici stabilního katastru.
44
které obsahují údaje k jednotlivým parcelám, domům
a jejich majitelům. Oproti tomu Originální mapy stabilního katastru
45
sice obsahují pouze čísla
jednotlivých parcel (již ne jména majitelů či čísel popisných), ale na druhé straně jsou v nich
zaznamenány územně -správní změny (např. v názvech, kupř. české názvy veskrze německých
obcí). Jistý interpretační problém však vzniká díky tomu, že datace těchto zaznamenaných změn
je obtížná a v některých případech i nemožná (z čehož vyplývá „pouze“ široká datace, a sice že
změna byla zanesena mezi lety cca 1841–1918). V jiných případech mohou mapy „odvyprávět“
svůj příběh, případně doplnit jiný – v našem případě je to německá mapa (předpokládaného,
resp. zjištěného) československého opevnění,
46
která dokazuje, že u úseku v oblasti Rýchor byly
německé zpravodajské informace zcela nedostatečné (na mapě je zakreslen otazník), což plně
koresponduje se vzpomínkami poručíka Mogschara.
Trojrozměrné předměty
A konečně bylo na výstavě Opevněná krajina použito i několik trojrozměrných předmětů, tj. fyzic-
kých exponátů. I ty mohou sloužit jako vhodný komplement jiných pramenů a poskytnout jim tak
nový, realističtější a veřejnosti přístupnější rozměr. V našem případě se jednalo o betonové patky
tzv. „prasečích ocásků“, tedy součásti protipěchotní překážky, které byly na Rýchorách instalovány,
a jejichž části poté místní použili při přístavbě domu (srov. vzpomínky Franze Brauna). Autoři
výstavy skutečně jeden z těchto předmětů (se svolením majitelky domu) vyzvedli a po použití na
výstavě se stane součástí sbírky Krkonošského muzea ve Vrchlabí.
Kombinace informačních zdrojů ainterdisciplinarita
Prameny, resp. informační zdroje použité na výstavě Opevněná krajina jsou typologicky velmi
různorodé. Sahají od relativně „běžných“ položek literatury, přes standardně přístupné (ale také
jen částečně přístupné) archivní zdroje až po soukromé archivy. Prameny použité na výstavě se
nacházejí v současné době jak v ČR, tak v SRN, v centru i v regionu, ve veřejných archivech, knihov
-
nách i paměťových institucích, i v soukromých sbírkách. Jsou psány česky a německy, německy
často kurentem. Jsou tedy místně, typově a jazykově extrémně roztříštěné, náročné na sesbírání
a vyhodnocení. Kromě toho čelíme v historii pro období 20. století typickému jevu, a to enorm-
nímu množství dochovaných pramenů, které však obsahují ve velkých částech informační balast,
mezi nímž se klíčová sdělení mohou snadno ztratit, resp. být prostě a jednoduše přehlédnuta.
Ambicí výstavy (ale i celého projektu Prameny Krkonoš) bylo mj. právě dát do popředí
„skryté“, minimálně známé zdroje, často ze soukromých sbírek či archivů. Tyto materiály plastic-
ky dokreslují obraz tehdejších Krkonoš – a to jak krajiny, tak i jejího obyvatelstva. Vzájemně se
doplňují, umožňují komplexnější a hlubší poznání. Například od popisku či cedule zachycené na
dobové fotografii se lze odrazit k bádání v mapách, archivních materiálech, krajanské literatuře
a psaných vzpomínkách, které je zase možné verifikovat u žijících pamětníků. Ačkoli se informace
v různých typech pramenů často opakují, akcentují obvykle jiný úhel pohledu. Vektory bádání se
44 Např. Indikační skica obce Velká Úpa III. Na, f. indikační skizzi, díl I. (Stabilní katastr), inv. č. , sig. HRA 016.
45 https://geoportal.cuzk.cz/(S(05a4mr5mpp45nvwanl2lxke5))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=dSady_
archiv&metadataID=CZ -CUZK -OMC -R&head_tab=sekce–02–gp&menu=2917, převzato 21. 9. 2021.
46 Befestigungskarte Tschechoslowakei, 1938, 1 : 300.000. Sbírka Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí.
21
tak protínají a často navzájem potvrzují, někdy však také naopak vzájemně vyvracejí. V každém
případě nás však posouvají k plnějšímu poznání a pochopení minulosti. Naše výstava a katalog tak
dokládají, že interdisciplinarita, spolu s kombinací makro–, mezzo– a mikrohistorického přístupu,
jsou efektivní cestou ke zpracování vybraných aspektů regionální historie. Katalog výstavy tak má
vedle regionální historie rovněž významný interdisciplinární přesah – může se stát pramenem
poznání i pro badatele z jiných oborů mimo archeologie a etnologie. Přispět může rovněž k bádání
v disciplínách jako např. geografie, vojenské dějiny, nacionální konflikty, urbanismus či krajinářství.
23
B.




24
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Děkuji, děvče. To víš, už nejsem
žádnej mladík, vždyť já pamatuju
zábor pohraničí německou armádou
v roce 38. Kousek odtud při odbočce
na Ždírnici byla hraniční závora. Byl
jsem při tom, když ji stavěli!
Vše nejlepší k tvým
93. narozeninám, strejdo!
Dolní Kalná byla
česká vesnice, viď!
To musím říct
Tamaře a Borkovi!

A Slemeno a Ždírnice taky,
ale Horní Olešnice už
německá. Další „klacky“ byly
nad Slemenem, na Horkách
a v Horní Kalný. Překročit se
daly jenom s propustkou –
Grenzausweisem. Podívej, mám
ji dodnes schovanou a taky
další doklady z tý doby

25
Dolní Kalná tvořila spolu s okolními obcemi český záliv v jazykově německém území. Po Mnichovské
dohodě vstoupila 8. října 1938 ze Slezska do Krkonoš německá armáda a postupně obsazovala pohraniční
obce. 9. října ve 13 hodin dorazila vojenská kolona od Hostinného také do Dolní Kalné, kde byla vytyčena
demarkační čára mezi Německou říší a okleštěným Československem.
Závora na demarkační čáře, která vedla mezi Dolní Kalnou a Horní Olešnicí (Ober Öls). 18. října byla
hranice posunuta asi o 100 metrů směrem k Dolní Kalné, takže se v říši ocitlo několik dolnokalenských
domů (na snímku). K této situaci, tedy neoprávněnému záboru částí katastrů českých obcí, zejména těch
pro říši strategicky (dopravně) důležitých, docházelo často.
26
Na výřezu z jazykové mapy Čech
je žlutě vyznačeno německé území
v Krkonoších. Jednalo se o soudní okresy
Vrchlabí, Hostinné, Trutnov, Maršov,
Žacléř a Rokytnice nad Jizerou, které
byly v roce 1938 připojeny k říši. Její
součástí se staly i části převážně českých
soudních okresů Jilemnice a Vysoké nad
Jizerou.
Detailní přehled o obyvatelstvu jednotlivých soudních
okresů Krkonoš ve 30. letech 20. století obsahuje
Statistický lexikon obcí vzniklý na základě výsledků
sčítání lidu z 1. 12. 1930. Udává počet přítomného
obyvatelstva, jeho národnostní příslušnost
a náboženské vyznání, dále počet domů, plochu obcí
a jejich dopravní obslužnost a úřady.
Průběh obsazování Jilemnicka a Novopacka
německou armádou je detailně popsán v knize
Jana Juřeny.
Už ses zeptal nejstarších členů
rodiny na jejich vzpomínky na
dětství? Možná budeš překvapen
tak jako já!
27
Václav Šrajer žije celý život v podkrkonošské vesnici Dolní Kalná, která byla do
roku 1945 obklopena obcemi s převážně německy hovořícím obyvatelstvem.
Jeho vzpomínky zachycují proměnu vztahů od relativního soužití po vyhrocené
vztahy česky a německy hovořících obyvatel Podkrkonoší.
Co se vám vybaví při vzpomínce na rok 1938 a zábor pohraničí?
V roce 1938 mně bylo jedenáct let, chodil jsem do měšťanský školy do Čistý
u Horek a bydlel v Dolní Kalný. Chodili jsme pěšky a v zimě na lyžích. Když
se schylovalo k záboru hranic, tak se situace měnila. My tomu jako děti sice
úplně nerozuměli, ale strejda a sousedi chodili každej den pobejt, tak se o tom
bavili. Hitler se jim promítnul tak, že nás všechny sežere, takže všichni byli
proti němu a očekávali všecko nejhorší. Z doslechu se vědělo, že pohraniční
pevnosti ještě zdaleka nejsou dokončený, tudíž by nápor nezachytily a my
bysme to tady dostali z první ruky. Nám jako dětem to nepřipadalo zas až tak
důležitý, ale fandili jsme našim vojákům. Tenkrát se ve filmových týdenících,
co jsme viděli v kině, ukazovalo, jak je naše armáda připravená. Tak jsme si
mysleli, že by s nima naše armáda dokázala zatočit, ale když to člověk pozdějc
zhodnotil a viděl tu techniku, se kterou přitáhli (němečtí vojáci), tak by to
asi špatně dopadlo.
Když se vrátím ještě do jara 1938…
To už bylo vyústění německejch výpadů proti Čechům, protože okolo nás byly
samý německý vesnice. To se poznalo tak, že ti Němci, kteří byli s tátou docela
kamarádi, se pak stranili a někteří vyhrožovali, tak jsme chápali, že se něco
chystá. Ve škole nás taky připravovali, pomocí jakési branné výchovy, abysme
byli připravený, kdyby k něčemu došlo.


28
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Když přišlo září 1938…
Otec byl krejčí a hodně šil i pro zákazníky v pohraničí, takzvanejch Sude-
tech. A někteří (Němci) mu dlužili. Tak předtím, než měl přijít zábor, už po
Mnichovský dohodě, sednul na kolo a jel po vesnicích vybírat a většinou mu
zaplatili. A říkal: „Já jsem ujížděl a měl jsem za sebou pochodující německou
armádu, která dělala zábor, tak jsem naskočil na kolo a pospíchal dál.“ A koupil
si i německej pohled, že děkujou svýmu vůdci a všichni (Němci) se už nemů-
žou dočkat, až je armáda zabere a osvobodí. Němci v pohraničí to brali jako
osvobození. Dneska se jich lidi zastávaj, protože nic neprodělali. Kdyby to
všecko prodělali, tak by na to měli docela jinej náhled. Lidi se přizpůsobujou
všemu možnýmu. Ti zarytí Němci to tenkrát schvalovali a měli ohromnou
radost, byly slyšet zvony až z Olešnice, jak vítali armádu. Zvonilo se, jásalo.
A přímo v Dolní Kalné, coby české vesnici?
Tady to byly ryze český vesnice, ale všude okolo byl německej živel. Otec nás
nikam moc nepouštěl, když tady zabírali hranice. Ale naši vojáci zatarasili
německejm silnici, dohadovali se s nima, když zabírali hranice. Se zatlouká-
ním kolíků a vyměřováním jim pomáhali ordneři, mladí kluci. Jedněm přišla
studna do reichu a vůbec je nepustili, aby si mohli nabrat vodu, tak ji museli
nabrat v noci. Takhle se Němci k Čechům chovali.
Ale před rokem 1938 se Češi s Němci přeci také přátelili…
Co se kámošilo, tak do toho šestatřicátýho roku. Bratr byl ještě ten rok v Pil-
níkově na „handlu“ a ten jejich Karl byl u nás, jak se tehdy běžně mezi Čechy
a Němci v pohraničí dělalo. Jako kluci jsme spolu vycházeli v pořádku, ale
naproti od sousedů přicházela Ida, co ji měli na handlu, a ta už byla zfanatizo-
vaná a pro Hitlera. Do tý doby byly vztahy mezi Čechy a Němci celkem dobrý.
Mezi Němcema byli taky výborný lidi a ti to taky za ně odnesli. Až když to
Henlein rozeštval, tak to do nich vlezlo a mladý chodili v koženejch kalhotech
a bílejch fuseklích a koukali, kde by se mohly dělat rozepře a porvat se. To
začalo v pětatřicátym roce. Důsledkem toho všeho byl osmatřicátej, válka,
Rusáci, osmašedesátej atd.
Rozhovor s Václavem Šrajerem (*1927, Dolní Kalná), Dolní Kalná
15. 4. 2021, soukromý archiv Libora Duška.
Jak vzpomíná Václav Šrajer, tento děkovný pohled
si zakoupil jeho otec u „sousedů“, kam jako krejčí
zajížděl na kole za zákazníky. Pohled byl vydán
v prosinci 1938 na počest záboru Sudet.
29
V říjnu 1938 přihlížel Václav Šrajer vytyčování říšské hranice na pomezí obcí Dolní Kalná – Ždírnice – Horní Olešnice.
„Kennkarta“ –
občanská legitimace
Václava Šrajera
z roku 1944.
Od západu směrem na východ Krkonoš
obyvatel české národnosti ubývalo.
Ve východních Krkonoších žili zejména
ve větších spádových obcích.
30
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Ahoj, vítejte!
Ahoj, tady
je krásně!
Jsem rád, že se
zase společně
vidíme!

Cestou jsem si u silnice
všimla na zahradě jedný
chalupy bunkru. Tak ti
mne napadlo, Borku, že by
ses měl stavit za strejdou.
A ty, Tamaro, taky nastr
uši! Strejda mi nedávno
vyprávěl o záboru
pohraničí v osmatřicátym,
pamatuje to.
Tohle téma mi už
dlouho straší v hlavě.
Jaký to asi bylo, žít
v opevňovaný krajině?
Jo, na rozdíl od
pamětníků tu řopíky
jako svědci minulosti
budou ještě mnoho
desítek let.
Na větvi jsi leda ty! Olina myslí
betonový bunkry, co jich jsou plný
Krkonoše. Měly zkratku ŘOP –
Ředitelství opevňovacích prací.
Jaký řapíky? Za ně
přeci visí listy
na větvi?
Bodejť, typ 36
a 37, však víš, že
jsem humorista!
Rád se přidám,
dokud je koho
se ptát…
Já bych se nebála ani
odbornýho článku!
Musí existovat mnoho
pramenů, v Čechách
i v Německu. Můžeme
publikovat třeba ve
sborníku krkonošských
vědeckých prací Opera
Corcontica.
Skvělý! To je velký
téma a pamětníků
roku ’38 už není
mnoho!
To zní skvěle! Tak spojme síly,
zabádejme a napišme článek, třeba do
časopisu Krkonoše – Jizerské hory!

31
V rámci společenských věd je často skloňována tzv. mezioborová spolupráce.
To v praxi znamená, že na společném tématu pracují odborníci z příbuzných
oborů, např. historička, archeoložka a etnolog, respektive sociální nebo kul-
turní antropolog. Ti se vzájemně doplňují a výstup jejich práce je rozmanitější.
V týmu se pracuje líp, protože každý přispěje svojí odborností, metodami,
vlastním úhlem pohledu a zároveň do jisté míry krotí ostatní kolegy. Tento
propletenec bývá ještě funkčnější, když si zúčastnění rozumí nejen po odborné,
ale i po lidské stránce.
Regionem Krkonoš a Podkrkonoší se
zabývá řada odborných i populárně
naučných periodik a knih.
Antropologie jest
princeznou mezi
společenskovědními
disciplínami!
Archeologie znamená často
„špinavou práci“, ale její
role v historickém výzkumu
je nezastupitelná.
Historie je
odkrývání
minulosti zejména
díky písemným
pramenům,
ale všechny
strany kostky
lze zahlédnout
málokdy.



32
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Výhodou nedestruktivní archeologie je zachování nálezů v zemi pro budoucí generace, jejichž metody budou zase
o poznání propracovanější.
být otevřený
mezioboro
spolupráci (historie,
paleobotanika,
etnograe, letecká
archeologie)


Práce archeologa má mnoho podob. Poměrně mladou disciplínou je povrchový
průzkum krajiny, při níž se pracuje metodou tzv. nedestruktivní archeologie.
Znamená to, že archeolog neprovádí klasické vykopávky, ale stává se velmi
dobrým pozorovatelem, jehož cvičené oko odhalí člověkem změněný reliéf,
třeba stará hornická díla, stanoviště milířů, zaniklé cesty a domy. Výsledkem
jeho práce může být například rekonstrukce historické podoby krajiny a její
proměny v čase.


33
bunkry.cz Archiv (cuzk.cz) ČÚZK: Geoportá Mapy.cz Sbirky.krnap.cz Opevněné Trutnovsko a… Archeologickamapa.cz eses.cz – vy
www.řopíky.net
Práci archeologa si můžeš
vyzkoušet i ty! Nech se
inspirovat prameny a vyraz
na průzkum bunkrů! Ideální
dobou je časné jaro (kdy
terénní nerovnosti vykreslují
zbytky sněhu) nebo pozdní
podzim.

Práce archeologa, který zkoumá paměť krajiny, začíná „u stolu“ shrnutím dosa-
vadních poznatků a studiem pramenů k předem stanovené badatelské otázce.
Vybaven teoretickými poznatky vyráží do terénu. Nalezené stopy minulých
lidských aktivit dokumentuje fotograficky, kresebně, zaměřuje je, zanáší do
map, klasifikuje, interpretuje (vkládá do sídelně -historického kontextu). Píše
nálezové zprávy, které vkládá do specializovaných archeologických databází,
výsledky výzkumu publikuje odbornou i populární formou. Se získanými
prostorovými daty může dále „u stolu“ opět pracovat – zpracovávat je třeba
pomocí různých matematických metod.
P
34
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Zkoumá minulá dění, nahlíží rozmanité perspektivy historických aktérů –
postoje a nálady lidí žijících v minulosti, interpretuje podmínky a okolnosti
ovlivňující vývoj společnosti v minulosti i současnosti. Součástí výzkumu je
vyhledávání, analýza a interpretace pramenů. Regionální historička Krkonoš
by měla navíc mít terén v nohách a místní podmínky v hlavě, jednou nohou
by měla stát stranou, aby neztratila nadhled a nadregionální kontext. Měla
by číst a číst, v pramenech, literatuře, lidech a krajině samotné, mít v malíku
regionální a centrální paměťové instituce – archivy, muzea, knihovny a jedním
okem koukat i do zahraničí.
Převodník mezi latinkou a tzv. německým písmem: frakturou – lomeným
novogotickým (tištěným) písmem a kurentem (psacím) písmem
používaným i v německojazyčných oblastech českých zemí do roku 1941.
e E
eE
eE
OCR
cloud
translator
skener
knihovny.cz
badatelna.eu

35
Kuglerova bouda ve Velké
Úpě na indikační skice
Stabilního katastru.
Kuglerbaude
Na základě umístění Kuglerovy
boudy ve stabilním katastru
odborný odhad lokalizace pomo
vlastního bodu na historické mapě
z 19. století v aplikaci mapy.cz.
Kuglerbaude
Na základě umístění pomocí vlastního bodu v historické mapě lze po překliknutí do základní mapy
aplikace mapy.cz získat GPS souřadnice zaniklé Kuglerovy boudy.
Kuglerbaude
Lokalizování zaniklých sídel pomocí digitalizovaných historických map asoučasných online map.
36
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Tak jako je matematika něčím víc než jen souborem tvrzení, je i historie něco
víc než jen soubor faktů. Je to intelektuální úsilí, které z kusých útržků blednou-
cích slov musí poskládat ucelený a věrný příběh. A tento proces přitom nikdy
nekončí. Každý jeho konec vede k dalšímu začátku. Skutečné historické bádání
musí vždy končit tím, čím začíná: otazníkem.“
Sam Wineburg
Příklady historických metod
Metoda přímá
Historik se pokouší získávat historická fakta tím, že zkoumá (čte, analyzuje,
interpretuje) pramen, v němž jsou informace přímo obsaženy (úřední doku-
menty, kroniky, fotografie atd.). Zkoumá, proč pramen obsahuje právě takové
a ne jiné informace (některé informace se papíru nesvěřovaly – ať ze strachu,
kvůli cenzuře, nebo se autorům zdály samozřejmé…). Výchozím předpokladem
je, že pramen pochází přímo ze zkoumané minulosti a poskytuje tak bezpro-
střední, dobové výpovědi o ní. Historička pracující s touto metodou hledá
odpověď na otázky: kdo to byl, co to bylo, proč se to stalo, jak to bylo atd.
Přímou metodu lze kombinovat s metodou sondy / případové studie: a) His-
torik na základě vytyčeného reprezentativního vzorku může zjištěné závěry
v určité míře zobecnit. b) Historik může hlouběji a konkrétněji pochopit
ochota jít za pramenem na konec světa
kladení dobrých otázek, které dají pátrání směr
trpělivost
respektování auvádění zdroje
zvědavost
znalost jazyků
detektivní zápal
odlišení podstatného
schopnost dívat se na minulost bez
„brýlí“ současnosti– co je hodnotou
dnes, nemuselo být vminulosti
zájem odruhé
třídění informací
37
zkoumané, může se dostat k příběhům jednotlivých lidí, místním specifikům,
odlišnostem atd.
Základní postup historické práce:
formulace badatelské otázky
například: „Proč tolik českých Němců volilo Henleina?“ nebo „Jak vypadala
každodennost Stráží obrany státu?“
řešení problémů, umění aschopnost hledat, objevovat
(heuristika)
vyhledávání pramenů (rešerše)
kritická analýza pramenů
vnější (pravost pramene)
vnitřní (kontext pramene): Kdy pramen vznikl? Kde vznikl?
Kdo je autorem? Kdo je adresátem?
hledání, co lze zpramene vyvodit (interpretace pramenů)
srozumitelné předání výsledku cílové skupině
odborný text / populárně naučný text / dokumentární film / výstava
38
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Kde začít bádání k roku 1938? Pro regionální
detail začnu rejstříkem časopisu Krkonoše
– Jizerské hory. Musím udělat poctivou rešerši!
Pro nadregionální pohled začnu základní
syntézou k československým dějinám k roku
1938. Klíčové jsou i monografie z pera předních
německých historiků, Detlefa Brandese
a Volkera Zimmermanna.
Při psaní diplomky jsem mnoho
pramenů nasbírala. Kde jen mohou
být? Určitě byly z Okresního
archivu v Trutnově. Už vím!
V poválečné Trestní nalézací
komisi byly informace k dění
v roce 1938 a zajímavosti zmínil
i pamětník.
Zdravím pane kolego, nakonec mi ty bunkry
nedaly, chtěla bych zmapovat východní Krkonoše
v roce 1938. Poradil byste mi základní literaturu?
Vaši knihu Broumovsko a Trutnovsko už mám…
I Vás zdravím paní kolegyně, rád vás nasměruji.
Určitě bych začal knihami od kolegy Láška:
Krkonoše v roce 1938 a brožurou Vojenská historie
Krkonoš 1918 až 1945, kterou vydala Správa
Krkonošského národního parku.
Jan Juřena, vojenský historik
39



40
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Etnologie je společenská věda, která se zabývá srovnávacím studiem různých
kultur, společností a jejich výkladem. Zkrátka nauka o lidské rozmanitosti.
Ale i o konfliktech. Často popisuje, komentuje a interpretuje dílčí společenské
i historické situace. K jejich studiu využívá výpovědí „obyčejných lidí“ a také
tzv. vizuálních pramenů (fotografií, obrazů či filmů). Důležitou částí práce
etnologa, též kulturního či sociálního antropologa, je sběr dat v terénu. Ten
spočívá především v tzv. zúčastněném pozorování a rozhovorech s respon-
denty, v našem případě s pamětníky historických událostí. Získané informace
etnolog analyzuje: porovnává jednotlivé výpovědi mezi sebou a také s výsled-
ky práce kolegů historiků, sociologů, archivářů, archeologů, ale i literátů či
umělců, bez kterých se neobejde.
Jo, to tenkrát na podzimek ve vosumatřicátym děda zrovna
hnal kravku na pastvu a vokolo si to dolů mašírovali zkroušený
vojáci. Ty bunkry, co stauěli, jim byly ouplně na nic!
Tohle je ten soused, co se
účastnil mobilizace?
Ba ne, to je starej Mleziva, ten
se vo politiku nikdá nestaral…
41


Výsledkem práce etnologa jsou publikace, filmy, přednášky či výstavy týkající
se také folkloru a lidové kultury, ale i výsostně politických, náboženských či
filosofických otázek.
Královskou disciplínou etnologii velmi příbuzné kulturní antropologie
je teorie příbuzenství, protože příbuzenské vazby, potažmo kmeny, potažmo
národy, ve všech lidských společnostech a kulturách ovlivňovaly a ovlivňují
chod společnosti, a tedy i dějin. V příběhu roku 1938 šlo v zásadě také o dva
národy, ale největší reálné dopady pocítili členové rodiny bez ohledu na to,
jakou mluvili řečí a jakou vlajku kdy vyvěšovali.
42
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Ahoj Zdeňko! Pátrám
po pamětnících roku 1938.
Ahoj Libore, vzpomínky
německy mluvících obyvatel
najdeš v krajanských knihách,
tzv. Heimatliteratur, třeba
v té o Špindlu a taky v časopisu
Riesengebirgsheimat. Paní
Konopková, která tu dobu jako
malá zažila, už bohužel nežije,
ale její vzpomínky jsou v knize
Příběh Erlebachovy boudy. Tak
zaskoč do naší knihovny!
Ahoj Jirko! Pustili jsme se
s kolegyněmi do zpracování
událostí roku 1938.
Pamětníků už je pomálu.
Netušíš, kde bych našel
vypublikované vzpomínky?
Jiří Louda, historik
Zdeňka Flousková – knihovnice
Projdi ještě vzpomínkové knihy Jarmily
Bachmannové. A určitě zajdi za panem
Braunem, ten v tu dobu žil na Rýchorách
a po válce tu jako jeden z mála Němců zůstal.
KRKONOŠSKÉ
MUZEUM
VE VRCHLABÍ




43
Zviditelňující se hranice
Na obou stranách státní hranice Československa a Německé říše, v jižní i severní
části východních Krkonoš, tedy v Čechách a ve Slezsku, se hovořilo německy.
Platilo to i pro obce na úbočí Rýchorské rozsochy. Politická hranice nebyla hra-
nicí jazykovou.
Až do druhé poloviny 30. let státní hranice v životě obyvatel (nejen)
východních Krkonoš nehrála významnější roli. Místní hranici přecházeli, kde-
koliv se jim zachtělo, na základě tzv. malého pohraničního styku. Mimo jeho
rámec překračovali hranici zejména pašeráci. Z pašování a turistického ruchu
měli místní obyvatelé příjem doplňující výnos z horských políček a pastvin,
popřípadě z řemesla nebo mzdu z továrny, svážení dřeva či práce na šachtě.
Státní hranice nabyla na významu v druhé půli 30. let, zejména v roce
1938, kdy se intenzivně dokončovala stavba československého opevnění a na
hranicích se pohybovali příslušníci československé ozbrojené moci.
Henlein pod křídly Hitlera
Uchopení moci Adolfem Hitlerem v sousední Německé říši v roce 1933, cílený
tlak NSDAP na české Němce, nacistické sponzorování v roce 1935 vzniklé Su-
detoněmecké strany (
SdP
) pod vedením Konrada Henleina a menšinový status
českých Němců se projevuje ve volebním úspěchu SdP v parlamentních volbách
v roce 1935. V obecních volbách v létě 1938 SdP drtivě vítězí zejména v němec-
kých zemědělských obcích.
V regionu, stejně tak v celém pohraničí, se prohlubovalo nacionalistické
nahlížení na budoucnost Československa. Z jedné strany bylo vyostřované
nacistickou agresivní politikou směřující k odtržení československého po-
hraničí a z druhé strany ovlivňované defenzivním přístupem československé
vlády doprovázeným vzrůstající nedůvěrou vůči německy mluvícím občanům.
Šlus sRakouskem ašířící se touha po rajchu
Zatímco československý stát v celém pohraničí staví opevnění a organizuje
zabezpečení hranic, mění se situace v Evropě. Německo akceleruje agresivní
zahraniční politiku, Velká Británie a Francie setrvávají v politice appease-
mentu a nad Evropou (potažmo nad celým světem) se stahují mračna nové
velké války. 12. března 1938 dochází k anšlusu Rakouska – stává se součástí
Německé říše, z čehož těží politické body SdP – odkrývá karty a začíná radi-
kálně vystupovat proti československému státu a zesilovat politiku Heim ins
Reich. Německý nacionalismus a touha většiny českých Němců stát se i s jimi
obývaným územím součástí Německé říše stoupá.
Vzpomínky vysídlených albeřických rodáků a rodaček
na pašeráky, výtah z badatelských poznámek zachycující
rozhovor s pamětnicemi v bavorském Frammersbachu
v roce 2011.

44
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Příhraniční regiony Československa a Německa byly
propojeny tzv. malým pohraničním stykem. Informace
o tom se k místním obyvatelům mohla dostat
prostřednictvím starostů například z dvojjazyčného
Úředního věstníku vydávaného v Trutnově.
Titulek reflektující anšlus Rakouska, tedy připojení
Rakouska k Německé říši. „Připojení Rakouska
dokončeno. Hitlerův nový prostor násilí. Rakousko
obsazeno. Hitler ve Vídni.“
Satira v sociálnědemokratických trutnovských
novinách: “Nepřítel je uvězněn!?”
Sezónní noviny Veselý výlet obsahují mnoho
zajímavých popularizačních textů vycházejících často
ze vzpomínek pamětníků a jejich fotografických
archivů. V zimě 2007 přinesly noviny vycházející
dvakrát ročně v českém, polském a německém jazyce,
příběh o vyhořelých boudách, včetně tech, které vzaly
za své v roce 1938.
Luční bouda 2. října 1938
Liščí bouda 13. dubna 1948 Studánka v Modrém dole 3. února 1954 Modrodolská bouda 23. února 1954
Richterova bouda 5. října 1938
Havlova bouda vlevo 17. října 1946, hotel Výrovka vpravo 6. února 1947
KDYŽ NA HŘEBENECH HOŘELO
Až s podivem dřevěné horské boudy, zranitelné především v zimě,
netrpěly zničujícími požáry příliš často. Stálá hrozba naučila boudaře
opatrnosti, proto na hřebenech Krkonoš boudy hořely především při
zlomových historických událostech. Několik domů vzplálo před dru-
hou světovou válkou a další po převzetí konfiskovaného majetku v roce
1945. Strohé, ale výstižné záznamy v kronice Pece pod Sněžkou kroni -
káře Josefa Šourka vypráví o nezkušenosti a nezodpovědnosti nových
správců a uživatelů. Tak Pec pod Sněžkou a její okolí přišly o řadu zná-
mých horských bud, z nichž některé nebyly obnoveny.
V září roku 1938 československá armáda očekávala útok Němců
i v Krkonoších. Kromě nedokončeného opevnění mobilizované vojsko
obsadilo pozice v horském terénu, boudám se většinou vyhnulo. Teprve
při nařízeném ústupu po mnichovské dohodě velmocí shořela 2. října na
Bílé louce slavná Luční i nedaleká Rennerova bouda. Nikdy se nepoda-
řilo určit žháře, ale okolnosti ukazovaly na československé vojáky. Záře
z požáru byla vidět až dole v Peci a místní mluvili o „české kultuře spále-
né země“. Kdyby tušili, co německá armáda předvede již o rok později
v Polsku. Během války říšské úřady nařídily na náklady Protektorátu Če -
chy a Morava obnovit Luční boudu. I novou Rennerovku stavbaři téměř
dokončili, ale protože to nestihli do konce války, hrubou stavbu později
rozebrali a materiál odvezli. Při mobilizaci v roce 1938 hořelo dvakrát
také u Obří boudy. V noci 22. září oheň zničil prodejní stánek Alfreda
Hofera, další noc vzplála sousedprodejna suvenýrů Rudolfa Adolfa.
Tehdy se tu i střílelo a všichni věděli, že šlo o pomstu nacistů za loajalitu
stánkařů k Čechům. Richterova bouda hořela 5. října 1938 a přestože
se majitelé Bönschové z Velké Úpy, jako v ípadě Luční a Rennerovy
boudy, snažili svést vinu na československou armádu, neuspěli. Richte-
rovu boudu obnovilo ministerstvo školství až v roce 1952.
Na Výrovce stála dlouho jen provizorní budka s hrdým názvem Hotel
Výrovka. Nejprve v plátěném a později kamenném přístřešku prodávala
kolemjdoucím občerstvení a suvenýry Marie Steinerová z Velké Plá
v Peci. V roce 1927 tu lyžařský odbor Svazu československých důstoj-
níků vystavěl roubený horský hotel Výrovka a zároveň ve stejném stylu
tehdejší Ministerstvo rodní obrany vojenskou výcvikovou základnu.
Dostala jméno Havlova bouda podle generála ženijního vojska, který
stavbu prosadil. Oba dřevěné domy během války pro německou armádu
spravovali Bönscho z Luč boudy a v roce 1945 se sem vrátil předvá-
lečný správce Jan Duben. Podle pamětníků byl poctivým boudařem, ale
neměl šťastnou ruku při volbě personálu. Když domovník 17. října 1946
rozehříval v ga ži ohněm v koksovém koši zamrzlé pásové vozidlo, Hav-
lova bouda vzplála. Hasiči z Pece se k požáru doslali rychle a podařilo
se jim zachránit alespchodbou propojený hotel Výrovka. Ve stejný
den na pols straně nad Velk ým stavem za nejasch okolnos vyhe-
la slavná a přepychová Bouda Prince Heinricha. Ještě dnes procházíte
přes její zbytky při túře po Cestě přátelství. Hasiči se na Výrovku vrátili
už za šestnáct týdnů. Mladý pomocník domovníka se rozhodl v podkro-
ví rozehřát zamrzlé topení a když si odskočil na oběd nechal v provozu
benzinový hořák. Kolemjdoucí lyžaři už jen stačili varovat lidi uvnitř, že
jim hoří střecha nad hlavou. Hasiči kvůli nedostatku vody pouze vynes-
li několik předmětů z jídelny. Zásoby koksu potom hořely ještě několik
týdnů. Ze sousední kůlny vznikla provizorní, ale mnoho let velmi oblíbe-
ná útulna Výrovka, známá sněhovým přístupov ým tunelem a pětadvacet
let i obětavým boudařem Jurou Pochmanem. Původce požáru tehdy
sice zatkli, ale po krátké době mladíka bez postihu propustili. Příběh
boudaře Jana Dubna, který při požárech na Výrovce přišel o všechen
majetek, dramaticky pokračoval na protější Liščí hoře. Novou Výrovku
dostavěli až v roce 1991.
Nejvýše položenou letní boudu na Liščí louce před rokem 1900
přeměnil Karl Zinnecker na hostinec Liščí bouda. Poté co horský dům
v roce 1908 koupil Johann Fischer, vznikla postupným přistavováním
jedna z největších staveb na hřebenech Krkonoš. Jan Duben tu prožil
první zimní sezónu okořeněnou komunistickým pučem v únoru 1948,
který oddálil všemi nájemci očekávanou privatizaci konfiskovaných ho-
telů a pensionů do nedohledna. Požár Liščí boudy s šestaosmdesáti
pokoji propukl 13. dubna v noci kolem druhé hodiny. Paní Anna Pithar-
tová ješpo pětapadesáti letech vzpomínala na zájezd své páté třídy
obecné školy z Holic, kdy se jako první probudila a burcovala ostatní
křikem „HOŘÍ“. Jen v tom, co měly děti na sobě se dostaly ven a často
bosé prošly sněhem do sousední Lyžařské boudy. Pamětnice jen litova-
la později ztraceného stříbrného náramku, který za záchranu lidí v Liščí
boudě dostala. Hůř dopadl správce Jan Duben, který za tři shořelé hor-
ské boudy strávil i roky ve zení. Josef Šourek v kronice připomněl
zvěsti o úmyslném založení požáru personálem, které po Peci tehdy
kolovaly. Liščí bouda bývala učiněným múzeem, jak by řekl Trautenberk
v Krkonošské pohádce. vodní majitelé získali od sousedů spoustu
malovaného nábytku, staré edměty z hospodářství i kuchyně, bohu-
žel shořely i staré návštěvní knihy. Kronikář k tomu jen poznamenal: „Ne
všechny cenné starožitnosti zničil oheň, ztratily se i vynesené předmě-
ty.“ Místo po slavné Liščí boudě připomíná už jen zarostlá plošina s vy-
sokým rozcestníkem.
Jiným příběhem jsou požáry původních horských chalup na Stud-
ničních domcích v Modrém dole. Milovník Krkonoš a propagátor zimní
i letní turistiky profesor trutnovského gymnázia Bohumil Kovář na sebe
v roce 1945 nechal zapsat hned dvě opuštěná stavení. V roce 1919
obě letní boudy koupil od hospodářů z Velké Úpy lék z Berlína Ri-
chard Uebe a přeměnil je na Skihof, tedy Lyžařs dvůr. Jezdila sem
především studentská mládež, na což po válce navázal i profesor Kovář.
Nepočítal s nezodpovědností mladých lyžařů, kteří obě původní chalupy
z nedbalosti zapálili. První shořela po poledni 26. ledna 1950 při hře na
dobývání a hájení „hradu“, druhou nazývanou Studánka zapálila krátce
po půlnoci 3. února 1954 nadmíru roztopená kamna v podkroví. Profe-
sor byl přítomen a při hašení utrpěl těžké popáleniny, z kterých se dlou-
ho léčil v trutnovské nemocnici. Tehdy shořelo i mnoho párů skvělých
jasanových lyží snesených sem z mnoha míst v okolí. Chalupu Studánka
později obnovili ve skromnějším provedení i stylu. Jinou letní boudu na
Studničních domcích si v roce 1947 zapsala profesorka Pradáčová. Od
ní chalupu nazvanou Děvín získalo v roce 1950 pro rekreační pobyty
dívek gymnázium Trutnov. Jistě poučeni osudem sousedch stavení
Děvín využívají studenti s opatrností dodnes. Profesor Kovář by měl ra-
dost, že zdejší prostředí vychovalo mnoho milovníků Krkonoš z tolika
genera studentů.
Záře nad lesem při požáru Studánky podle kronikáře Šourka přilákala
i návštěvníky z nedaleké Modrodolské boudy. Netušili, že další pováleč-
ný požár z nedbalosti vypukne za tři týdny právě v jejich stavení. Velký
uby tovací hostinec přistavěl v roce 1926 v osadě Modrý Důl ke své cha-
lupě hospodář Vinzenz Meergans. Od roku 1948 se Modrodolská bou-
da přeměnila jako řada jiných významných krkonošských horských bud
na zotavovnu Revolučho odborového hnu. Součás organisovaného
programu bývaly přednášky o přírodě a práci Horské služby. Při té po-
slední v Modrém Dole se 23. února 1954 sešli všichni hosté, personál
i požární službav hlavní jídelně. Mezi tím od věcí sušených u kamen
vznikl v podkroví požár, v následné panice zprvu nikdo neorganizoval
hašení, ale každý se snažil zachránit své osobní věci. Přitom v domě
byl dostatek hasících prostředků, lidí i tekoucí vody. Hasiči s koňským
povozem s hadicemi a pásovým vozidlem se stříkačkou se sněhem pro-
drali do Modrého Dolu brzy, ale oheň již prohořel střechou a zničení
boudy nemohli zabránit. Modrodolská bouda už nebyla obnovena, jen
v někdejší prádelně zůstal ještě po mnoho let bydlet v trvale provizor-
ch podnkách major prvorepublikové armády, prv vlekař v Peci,
zakládající člen Horské služby a skvělý člověk Bedřich Horák. V dalších
letech už na hřebenech hořelo jen výjimečně. V okolí Pece zanikla ještě
Klínová bouda v roce 1970 a naposledy Bobí bouda na Lučinách po-
sledního října 1999.
Dovolte nám malý dovětek. Minulý květen jsme dokončovali stavbu no-
vého roubeného domu ve Vavřincově dole ve Velké Úpě, když vzplála již
uzavřená střecha. Obávali jsme se, že celý dřevěný dům shoří, ale rychle
přijeli hasiči z Velké Úpy, Maršova a z Trutnova a požár uhasili. I s touto
zkušeností jsme uvítali stavbu nové hasičské zbrojnice v Peci pod Sněž-
kou, která vylepšila zázemí dobrovolných hasičů. Přestože jsou v Trutno-
vě, ve Vrchlabí a v Jilemnici profesionální požární týmy, mnoho práce zbý-
vá na dobrovolné hasiče v obcích. Jen kdyby naše jinak nešetrné vlády
konečně razantně investovaly do nové techniky a vybavení, které je nejen
u většiny krkonošských hasičských sborů zastaralé. Vedle požárů stále
častější povodně dokazují nepostradatelnost dobře motivovaných, vycvi-
čených a vybavených dobrovolníků.
8
9
Satira v sociálnědemokratických trutnovských
novinách: „Henleinův sen – nový lidový vůz
(Volkswagen). Sudetští Němci, chcete –li svobodu, volte
sociálnědemokraticky.“
45
Bémáci mezi československou armádou afreikorps
Po anšlusu Rakouska bylo jasné, že nyní je na řadě Československo. 19. května
bylo vedení státu informováno o soustředění německých jednotek u hranic.
V reakci na to byla vyhlášena pohotovost – ostraha hranic a následujícího dne
mobilizován jeden ročník armádních záložníků a pět ročníků specialistů. Došlo
k prvnímu nasazení Stráží obrany státu (finanční stráž, četnictvo, státní policie
a vojsko). Ve vzniklé diplomatické krizi nacistické Německo popřelo soustře-
dění vojsk i plán zaútočit. Německé jednotky zůstaly v klidu a Hitler prohlásil,
že jde o „důkaz“ československé agresivity. Krize nakonec (dočasně) pominula
a pohotovost byla odvolána. S červnovým odvoláním pohotovosti a stažením
vojenských posil přichází i do hor teplé a klidné léto. Ale v době vrcholících žní
zasahují do relativního poklidu zářijové události. 12. září z Norimberku hřímá
Adolf Hitler o dobyvatelskou zahraniční politikou nahlížené a propagandou
znásobené dramatické situaci českých Němců. Mnozí vybíhají od rozhlaso-
vých přijímačů do veřejného prostoru a vášně střádané poslední roky vyústí
i v pouliční střety. Situaci ještě přiostřil o několik dní později projev lídra SdP
Konrada Henleina. Československá vláda, která ještě nedávno dávala v poli-
tických jednáních přednost SdP před Německou sociální demokracií, reaguje
zákazem SdP a vydává zatykač na významné funkcionáře strany. Na mnoha
místech východních Krkonoš dochází k incidentům. V okrese Trutnov je 19. září
vyhlášeno stanné právo. Dva dny předtím zřizuje Konrad Henlein na říšském
území Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (freikorps), organizaci, jejímž cílem
bylo podnikat diverzní akce v pohraničí.
V noci z 19. na 20. září došlo k přepadení a vypálení celnice na Pomezních
Boudách oddíly sudetoněmeckého freikorpsu. Byl ubit český četník, strážmi-
str Eduard Šiman. V Krkonoších mají zářijové události celkem čtyři oběti na
životech. Během přelomu září a října vyhořelo několik horských bud, některé
měl na svědomí freikorps. 23. září prodejní stánek Alfreda Hofera v Obřím
dole, 24. září Enzianhütte Rudolfa Adolfa u Obří boudy, 30. září Luční bouda,
3. října Rennerova bouda a 5. října Richterova bouda. Nad příčinou požáru
posledních tří visí otazník. V souvislosti se stanným právem provázeným
zákazem vycházení po setmění a opětovnou zvýšenou ostrahou hranic druž-
stvy SOS a zejména pak s vyhlášenou všeobecnou mobilizací 23. září prchají
někteří krkonošští obyvatelé za hranice do sousedního německého Slezska.
Někteří, aby se přidali k freikorpsu, jiní, aby uchránili své děti před hrozícím
válečným nebezpečím.
Zatímco se stoupenci politiky Německé říše skrývají za hranicemi, k čes-
koslovenskému státu loajální Němci mobilizují. Na loajální české Němce je po-
hlíženo s nedůvěrou, zařazováni jsou pouze k pomocným výkopovým pracím.
V rámci systému obrany zajišťovala čs. armáda původně obranu Krkonoš
v rámci tří hraničních úseků. Na východě to byl úsek Hraničářského
praporu 2 „Roty Nazdar“. Na jeho úsek navazoval úsek II. praporu Pěšího
pluku 22 „Argonského“. Předěl mezi úseky tvořil Dlouhý hřeben nad údolím
Malé Úpy. Za ní už následoval třetí krátký úsek II. praporu Pěšího pluku 47.
Na počátku září se situace změnila, Hraničářský prapor 2 se přesunul do
centrálních Krkonoš, východní Krkonoše zajišťoval III. prapor Pěšího pluku
22 „Argonský“, v průběhu září posílený o II. prapor téhož pluku.
46
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Zatracovaný ivítaný „Mnichov
Do napjaté situace nejen v pohraničí nekompromisně zasáhlo podepsání Mni-
chovské dohody v noci z 29. na 30. září, na jejímž základě muselo Československo
odstoupit pohraničí Německé říši. Pro československý stát a české obyvatele
Krkonoš to byla tragédie. Mnoha německým místním obyvatelům se ale bezpo-
chyby ulevilo, důvodem mohla být radost z připojení k Německu, ale i záchrana
obydlí a majetku. Ať by vojenské střetnutí dopadlo jakkoliv, určitě by zasáhlo
jejich domovy.
Pohlcení říší
Oblast Rýchorské rozsochy se stala jako mnoho dalších regionů v českosloven-
ském pohraničí součástí Německé říše. Wehrmacht obsadil východní Krkonoše
8. října 1938. V dubnu 1939 vznikla samostatná Říšská župa Sudety. Ti, co toužili
po Heim ins Reich, byli zpočátku nadšeni, minimálně do doby, než vypukla
válka a první muži byli povoláni na frontu. Těm, kteří měli oči otevřené a chtěli
vidět, se válka v bezprostřední blízkosti Rýchorské rozsochy ukázala například
i v podobě zajateckých táborů v Maršově, pobočných koncentračních táborů
pro vězeňkyně židovského původu v Žacléři a nuceně nasazených v opuštěné
vojenské chatě XXXIV v Dolních Lysečinách.
Albeřičtí chlapci. Na klopách odznaky hitlerjugend, mládežnické organizace NSDAP,
autor neznámý, konec 30. let.
47
Jak vnímalo místní obyvatelstvo bezpečnostní
složky, které se v pohraničních oblastech
soustřeďovaly, prováděly kontroly, v zastoupení
státu vykupovaly a vyvlastňovaly pozemky
pro stavbu lehkého i těžkého opevnění,
přehrazovaly pole a louky zemědělců pásy
protipěchotních ježků s ostnatým drátem?
To musím ještě vybádat.
Plán na dostavbu ubikací v pobočném koncentračním táboře pro vězeňkyně židovského původu v Žacléři, 1942.
Originál je uložen v Městském muzeu v Žacléři. Zde ukázka ze vzdělávací publikace pro pedagogy Naši, nebo cizí?
Židé v českém 20. století.
381
Holocaust a lidské chování
Příklad: Trutnovsko
Několik ženských pobočných táborů Groß-Rosenu bylo zřízeno naTrutnov-
sku. Vězeňkyně musely zejména vykonávat vyčerpávající práci v textilních
firmách, jejichž výroba byla postupně podřizována válečným účelům. Tábo-
ry vznikly vPoříčí aHořejším Starém Městě (dnes části města Trutnov), Lib-
či, Bernarticích aŽacléři. Menší pracovní komanda byla pracovně nasazena
ivjiných obcích.
Největším táborem nejen naTrutnovsku, ale ivokupovaném českém
pohraničí, byl tábor vPoříčí. (Více vězňů muselo pracovat pouze vpodzemní
továrně Richard vLitoměřicích.) Nacházelo se vněm průměrně kolem 1400
vězeňkyň a sloužil jako přestupní stanice pro nové vězeňkyně, školily se
vněm dozorkyně asídlilo zde táborové velitelství, kterému byly podřízeny
všechny trutnovské pobočné koncentrační tábory. Pěti trutnovskými tábory
prošly přibližně 3000 vězeňkyň.
Vězeňkyně v trutnovských táborech byly nejčastěji židovské ženy
zvýchodního Horního Slezska. Většinou byly zatčeny pookupaci Polska při
raziích naulici nebo vbytě aposlány dotáborů nucených prací pro Židy.
Vlétě 1944 přibylo dotrutnovských poboček Groß-Rosenu iněkolik desítek
židovských žen zMaďarska aSlovenska. Některé znich přijely přes Osvě-
tim, kde vkrátké době přežily několik selekcí.
Mimo strukturu koncentračního tábora Groß-Rosen pracovali naTrut-
novsku v průmyslových závodech tzv. východní dělníci (zejména zPolska),
totálně nasazení ze západních okupovaných zemí, angličtí, francouzští
asovětští váleční zajatci ataké civilní (původní) němečtí ačeští zaměstnanci.
Ivpobočných táborech naTrutnovsku probíhaly selekce, které měly
oddělit staré, nemocné apráce neschopné. Největší selekce proběhla najaře
1944, když byly podřízeny koncentračnímu táboru Groß-Rosen. Vězeňkyně
musely předstoupit nahé před komisi složenou z lékařů, dozorkyň a ese-
sáků. Několik z nich bylo posláno do Osvětimi k fyzické likvidaci. Další
zemřely vtáborech vdůsledku trestů, podvýživy ašpatně léčených nemocí.
Vězeňkyně se bály onemocnět, protože dlouhá pracovní neschopnost mohla
znamenat deportaci, která se v jejich očích rovnala smrti. Některé
předtím prošly Osvětimí azažily selekce, při kterých ztratily své nejbližší.
Nanásledky věznění vtáborech zahynulo několik desítek znich. Některé
jsou pohřbeny namístních hřbitovech, jiné nemají, jako většina obětí holo-
caustu, žádný hrob.
431 – Plán na dostavu koncentračního
tábora v Žacléři, 1942
Městské muzeum Žacléř





48
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Situace po březnovém anšlusu Rakouska, květnová krize a s ní související zpravodaj-
ská hlášení o větších pohybech německého vojska v blízkosti hranic dávaly za pravdu
obavám, že Německo využije volby do obecních zastupitelstev konaných na přelomu
května a června k zopakování rakouského scénáře, tedy k anexi československého
pohraničí.
20. května byla vyhlášena pohotovost. Ve 21.20 zaznělo vojenským éterem heslo
„Zborov“. Tím byla nařízena ostraha hranic. Vojenské oddíly obsadily hlavní obranné
postavení – linii lehkého a těžkého opevnění.
Jednotky Stráže obrany státu zaujaly ve svých úsecích hlídky v předpolí – mezi
hranicí a linií opevnění, jejich úkolem bylo donutit nepřítele k akci a poskytnout
československému vojsku čas na aktivaci.
Družstvo SOS vHorních Albeřicích
Družstvo tvořili členové oddělení Finanční stráže Horní Albeřice, tedy financové, kteří
byli jedinými českými obyvateli obce a místní situaci dobře znali. Po půlnoci 21. května
přišel rozkaz k ostraze hranic, následně vyrazilo družstvo za deště ke stanovišti na
Albeřický vrch. Družstvo mělo za úkol hlídat cestu mezi určenými hraničními kameny
a udržovat spojení s nedaleko umístěným četnickým družstvem SOS z Mladých Buků
a četnickým družstvem SOS v Dolních Albeřicích. Stále pršelo a mužstvo nemělo
k dispozici ani stanové dílce. Střechu nad hlavou tvořily smrkové větve. Několik dní
se družstvo stravovalo v hornoalbeřickém hostinci. Německý hostinský však pod ná-
tlakem členů SdP mužstvu SOS nadále vařit odmítl. Tuto skutečnost lze považovat za
typickou pro situaci nejen v oblasti Rýchorské rozsochy.
Po vyhlášení ostrahy hranic se každý musel rozhodnout, na čí straně stojí. Neví-
me, čím angažovaní členové SdP hostinskému vyhrožovali, mohlo se jednat o banalitu,
ale stejně tak o existenční záležitost. Škoda, že je Bohumil Černý, respicient Finanční
stráže a velitel družstva SOS, v oficiální zprávě stručný, bezpochyby věděl, nebo tušil,
jak a kdo na hostinského tlačil.
Po opakovaných stížnostech byly členům SOS dodány stanové dílce a družstvu přijela
do provizorní kuchyně vařit manželka velitele Milada Černá. Četníci a financové pocházející
ze vzdálenějších míst byli ubytovaní v hostincích i v domácnostech německých obyvatel.
Čas sklizně
Po třech týdnech, 14. června, byla ostraha odvolána, pohyb německých vojsk se u čes-
koslovenských hranic neprokázal. Mobilizované vojsko se stáhlo do kasáren, družstva
SOS složená z financů a četníků však zůstávala na pozicích. Situace se zdánlivě uklid-
ňovala a zemědělci se věnovali práci na polích a loukách.
Padla kosa na kámen
Uklidnění situace v létě nemělo dlouhého trvání. 12. září pronesl Adolf Hitler v Norim-
berku na končícím sjezdu NSDAP útočný projev namířený proti Československu, který
byl jasným signálem pro některé české Němce k rozdmýchávání násilných konfliktů.
Československá vláda nařídila další pohotovost, ozbrojené sbory měly první padlé
a oběti byly i mezi civilním obyvatelstvem.
49
Plán organizace obrany na Rýchorách včetně
umístění protipěchotních a protitankových
překážek s razítkem III. praporu Pěšího pluku 22
„Argonského“, který měl v září 1938 zajišťovat
obranu východních Krkonoš.
Nadporučík v. z. František Hlaváč, velitel 11. roty III. praporu Pěšího pluku 22 zachycen v fotografem
po roce 1938. Hlaváčova rota bránila úsek Rýchory. Závěr Hlaváčova dopisu manželce napsaný
bezprostředně po zaujetí pozic na hranicích 24. září 1938.
Ota Holub (1930, Malé Svatoňovice – 1992), voják a
autor populárně naučných textů o vojenské historii
Krkonoš. Mnoho jeho textů se týkalo roku 1938,
armády a opevnění, často publikoval v časopisu
Krkonoše (dnešní Krkonoše – Jizerské hory).
Terénní pozůstatky postavení pro polní minomet v týlu hlavní
obranné linie na Rýchorách.
50
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Tatry aOrlík
17. září bylo vyhlášeno heslo „Tatry“, 1. ročník I. zálohy byl povolán do zbraně.
O čtyři dny později přijala československá vláda ultimativní požadavek Francie
a Velké Británie na odstoupení území, ve kterém převažuje německé obyvatelstvo,
Německé říši. V Československu ale propukly mohutné demonstrace za obranu
republiky a o den později proběhla generální stávka. Následující den, 22. září, bylo
vyhlášeno heslo „Orlík“, které znamenalo v rámci jednoho roku již druhé provedení
ostrahy hranic. A konečně 23. září ve 22.15 byla vyhlášena mobilizace československé
branné moci, což zároveň znamenalo obsazení hranice.
Zářijová mobilizace
Všeobecná mobilizace Československé republiky byla vyhlášena 23. září 1938
a v tento den vstoupila republika do branné pohotovosti a začala se tvořit
válečná armáda.
Jako první byla opět aktivována družstva SOS. O mobilizované vojáky
posílené roty SOS Maršov a Trutnov, které byly na hranicích už od květnové
ostrahy hranic, měly opět (stále) tvořit předsunuté polní stráže mezi linií
opevnění a hranicí s Německem.
23. září byli povoláni všichni záložníci do čtyřiceti let. Informace o mo
bilizaci se mimo jiné šířily plakáty v českém a německém jazyce, přibíjely se
i na domy v okolí Rýchorské rozsochy. Den předtím opouštějí někteří dělníci
stavbu linie opevnění, nastupují u svých jednotek. Rozestavěné objekty se na-
rychlo předávají armádě. Na mnohých místech dochází k rozebírání stavenišť,
materiál je použit na přístřešky pro mobilizované vojáky.
S postupující mobilizací přicházely do úseků další válečné armádní jed-
notky, například dělostřelectvo. Do prostoru Sklenářovic zamířila 3./34. baterie
(čtyři 7,5 cm horské kanony vz. 15).
Bémáci mezi československou armádou awehrmachtem
Zatímco se stoupenci říšské politiky z řad českých Němců schovávají za hrani-
cemi, k československému státu loajální Němci mobilizují. Navzdory rozkazu
vůdce SdP Konrada Henleina narukovalo asi 40 % Němců. Obecně platilo,
že když mobilizovali, pohlíželo se na ně s nedůvěrou a byli zařazováni do
pracovních útvarů v týlu.
Muži mezi sedmnácti a šedesáti lety, mimo mobilizované ročníky záloh, se
měli s červenobílou páskou na rukávě podílet na stavbě překážek a úkrytů. Tyto
pracovní síly měly dle aktuální situace dodávat starostové dotčených obcí. Pro
mnohé Němce, kteří toužili po připojení pohraničí k Německu, mohl být i toto
důvod k útěku za hranice.
Družstva SOS mezi hranicí alinií opevnění
Družstvo SOS na Vízově si zřídilo polní stanoviště přímo u hraničních kamenů,
ze kterých mohlo přehlédnout celou obec Rýchory. Pravděpodobně všechna
družstva maršovské roty zvýšila zabezpečení po událostech na Pomezních
Boudách, kdy v noci z 19. na 20. září došlo k přepadení a vypálení celnice,
zavraždění četníka Eduarda Šimana a zavlečení dalších dvou do Německé říše.
Hornoalbeřické družstvo SOS zaujímá stejné pozice na Albeřickém hřebe-
ni jako v květnu 1938 a stále mu velí Černý. Četnické družstvo SOS z Dolních
51
Albeřic se opět usazuje na protější straně poblíž přechodu do německého
Slezska na hraničním hřebeni v Horních Albeřicích.
Vyhodit do povětří?
Černý zmiňuje písemné výhrůžky za hranice uprchlých členů SdP, že vyhodí do
povětří budovu Finanční stráže, nestáhnou –li se SOS ze svých pozic. Po zkušenosti
z Pomezních Bud, kde k vypálení celnice opravdu došlo, vyvolaly tyto výhrůžky
zvýšenou pozornost. Velitel družstva Černý reagoval: „Budeme –li muset ustoupit
z hřebenů, vyhodíme budovu do povětří sami!“ Na druhé straně hranice bylo údaj-
ně sešikováno dvě stě členů freikorpsu. K bojovému střetu ani destrukci celnice
však nakonec nedošlo. Po záboru československého pohraničí, v listopadu 1938,
wehrmacht prostřednictvím velitele praporu SOS Jičín vyzval Černého, aby podmi-
nování odstranil, popř. čestným prohlášením deklaroval bezpečnost budovy. Černý
poslal wehrmachtu čestné prohlášení, že budova není podminovaná, k prohlášení
připojil i klíče od svého služebního bytu.
Ústup zhřebenů
Ústup československých jednotek na nové hlavní obranné postavení byl zahájen
7. října 1938. Na novém postavení byly zaujaty pozice 9. října v poledne na čáře
Mnichovo Hradiště – Turnov – Železný Brod – Semily – Nová Paka – Miletín.
„Dne 23. září 1938 v 11 h večer byla vyhlášena mobilizace českého státu.
Beneš zahrál svůj poslední trumf. Ráno v 9 h byl rozkaz k mobilizaci doručen
i k nám. Do školy nepřišly žádné děti. Lidé se shlukovali ve skupinkách. Co
přinese budoucnost, co bude zítra, takto se ptal jeden druhého.“
Pamětní kniha obce Rýchory, s. 37, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek přeložila Eva
Rennerová.
„Kde bylo obyvatelstvo v září 1938 obce Pece? V obci zůstávalo 438 osob,
v lese schovaní 89 osob, jinde hledající útočiště 34 osob, uprchlí ve staré říši
256 osob, aktivní v českém vojsku 6 osob, narukovaní v mobilizaci 4 osoby
a Čechy vzati do vazby a stlučeni 6 osob“
Dixova kronika. Pamětní kniha obce Velká Úpa III – 1922 až 1939, do českého jazyka díky
podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš, s. 138, Státní okresní archiv Trutnov.
Táta byl komunista, byl na mobilizaci a jeden, co s ním seděl ve školní lavici,
si pro něj v osmatřicátým přišel (po převratu) a odved ho a pak byl v Trutnově
pár dní zavřenej, ale to si nepamatuju. Hodně tu bylo lidí v SdP. Po válce tátu
přemlouvali, ty jiný německý socdemáci a komunisti, ať jede jako uznanej
antifašista s nima do NDR. Ale on říkal, já to tam viděl, já tam nebudu ujídat
už z toho tenkýho krajíce.“
Ústní sdělení M. B. (*1933, Temný Důl), Temný Důl 2009, soukromý archiv Tamary
Novákové.
52
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Národnost je složitý, citlivý a nejednoznačný pojem. Ve 20. století nabýval
různých významů a mnohdy byl zásadní rozdíl mezi tím, jak člověk sám vnímal
svou národnostní identitu, a jaká mu byla okolím nebo vyšší mocí vnucována
či přisuzována. Mnohdy, ale ne vždy, souvisela národnost s rodným jazykem.
V průběhu času se objevovala různá národnostní označení a jejich význam
se měnil.
Na území dnešní České republiky žilo v roce 1938 zhruba stejně obyvatel
jako dnes, tedy skoro jedenáct miliónů. Třetinu obyvatel tvořili státní přísluš-
níci Československé republiky německého původu. Rodným jazykem většiny
z nich byla němčina. Proto se v rámci této výstavy přikláníme k národnosti
definované jazykovým zázemím obyvatel regionu, ačkoliv i to je problematické.
Není člověk ten,
jenž by zavděčil se
všem.
Jak jen stručně a jasně
vystihnout Krkonošáky,
kteří mluvili německy?
Němci – to je matoucí. Jak
odlišit ty československé
od říšských? Sudety coby
pohraničí je rozporuplný
pojem a k tomu všichni Němci
nežili jen v pohraničí…
Přesňééé!!!
Přátelé, je třeba najít cestu ven!
Krkonošští Němci přišli za středověké
kolonizace ze Slezska a další
v 16. století z rakouských zemí,
takže všichni původně Němci nebyli.
V moderní době se hlásili k německé
národnosti, mluvili německým
slezským nářečím.

53
Označení sudetský
mi přijde vyčleňující,
hledala bych pojem
začleňující. Pojďme na to
přes jazyk, ten hrál roli!
Tak to bychom museli
opsat asi takhle: Německy
hovořící obyvatelé
československého
pohraničí a sídelních
enkláv ve vnitrozemí
na území ČSR.
Žili v Česku, mluvili
německy, mnozí se
s kulturním němectvím
identifikovali, takže…
čeští Němci?
Pohybujeme se v Československu,
v jehož pohraničí žilo po staletí
mnoho Němců.
Ve 30. letech to řešil termín
Sudety a sudetští Němci,
kterým jak sami Němci, tak
Češi označovali právě Němce
v pohraničí.
To bylo původně zeměpisné označení
pro pás pohoří od Krušných hor až
po Jeseníky. Národnostně -politický
výklad Sudet byl aktuální hlavně ve 30.
a 40. letech 20. století. Pak to zas byl
v Československu zapovězený pojem.
Heuréka!
54
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Označení Sudety je i v současnosti diskutabilní a historickými okolnostmi
velmi zatížený pojem. Bez vysvětlujícího kontextu může být chápán různě.
Původní keltský termín překládáme jako „Les kanců“ a starověký geograf
Ptolemaios situuje pohoří Sudeti montes kamsi do střední Evropy. Geografo-
vé a biologové 18. a 19. století jím označovali horská pásma mezi Slezskem,
Čechami a Moravou, někdy úžeji horstva od Jizerských hor po Jeseníky. V tom-
to období termín přejímají pro tuto oblast i etnografové, mapující lidskou
činnost horalů.
S postupným národním sebeuvědomováním v 2. polovině 19. stol. se
pojem čím dál víc vztahuje k německému obyvatelstvu českého a moravského
severního pohraničí, až je pojem po první světové válce vnímán jako obecné
označení pro německy hovořící obyvatele celého pohraničí Čech i Moravy.
Pojem Sudety a sudetští Němci se stávají regulérními pojmy s výrazným po-
litickým významem.
55




Jestliže někdo ve 30. letech mluvil
v Krkonoších německy, automaticky
to neznamená, že byl neloajální
k Československu, popřípadě volil
Henleinovu stranu. Většina českých
Němců možná svou budoucnost viděla
v říši, ale našli se i tací, kteří
za Československo bojovali a padli.
Po roce 1945 se staly Sudety
v Československu pojmem zakázaným.
Výnosem ministerstva vnitra bylo
dokonce určeno, že je nepřípustné
ho používat. Namísto toho se zavedl
termín pohraniční území.
V roce 1926 vznikl v Hostinném
první oddíl Republikanische Wehr
(Rote Wehr), Republikánské obrany –
uniformované pořádkové jednotky
německé sociálně demokratické strany
DSAP. V září 1938 její příslušníci
zejména na jižní Moravě bojovali proti
stoupencům Henleinovy SdP, kteří se
obrátili proti republice.
Zatímco komunistický režim následně
využíval kolektivní označení sudetští Němci
k cílené propagandě proti vysídleným
Němcům, ti se s pojmem alespoň
na politické úrovni vlastních krajanských
organizací v západním Německu
a Rakousku ztotožňovali. Jednotlivci
však zpravidla ve své sebeidentifikaci
upřednostňují svůj regionální původ,
například Riesengebirgler – Krkonošáci.
Sandra Kreisslová, etnoložka
56
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Mezinárodní politická a bezpečnostní situace Československa se začala ve
30. letech 20. století prudce zhoršovat. Čs. armáda procházela modernizací.
V rámci její reorganizace a kvůli strategicky nevýhodnému tvaru republiky
(kdy na relativně malé území připadala neúměrně dlouhá státní hranice) bylo
rozhodnuto o výstavbě systému stálého železobetonového opevnění, které
by v případě nenadálého vpádu nepřítele umožnilo získat potřebný čas pro
mobilizaci vlastní armády.
Opevnění mělo tvořit tzv. těžké opevnění (samostatné izolované pěchotní
sruby a objekty dělostřeleckých tvrzí spojené podzemím, trvale obsazené
osádkou) a lehké opevnění (pevnůstky z roku 1936 a z let 1937–38) v podobě
kulometných hnízd, aktivované v případě potřeby. Linie těžkého a lehkého
opevnění propojoval systém stálých protitankových a protipěchotních pře-
kážek.
Ve 30. letech 20. století hrály Krkonoše ve vojenských obranných plánech
důležitou roli. Tento horský masiv již nebylo možné pro moderní vojenskou
techniku považovat za nepřekročitelnou překážku. Po případném překonání
krkonošských hřebenů by se útočníkovi otevřel volný průchod do nitra Čech.
Zajištění včasné a úspěšné obrany nejenom Krkonoš, ale celého čs. pohraničí
tak mělo zásadní vliv na úspěch obrany celé republiky, a proto i zde měla
proběhnout výstavba opevnění.
Podlouhlý tvar Československa byl z hlediska obrany krajně nevýhodný.

57
Před rokem 1989 bylo čs. opevnění předmětem
zájmu jen úzkého kruhu nadšenců, zajímajících se
o předválečnou vojenskou historii. Získání relevantních
informací bylo velmi omezené. Jelikož se jednalo
o vojenské stavby (např. dělostřelecké tvrze byly
využívány jako sklady munice), s jejichž bojovým
využitím i nadále socialistické Československo počítalo
v případě válečného konfliktu (zejména v západních
a jižních Čechách a na jižní Moravě), nebylo studium
archivních pramenů přístupné. Zájemci o historii
čs. opevnění tak byli odkázáni na vlastní amatérský
výzkum v terénu nebo na několik málo oficiálně
zpřístupněných muzeí (např. dělostřelecká tvrz
Dobrošov u Náchoda, pevnostní areál Darkovičky na
Ostravsku nebo na přelomu 60. a 70. let 20. století
velmi populární dělostřelecká tvrz Hanička v Orlických
horách). Mezi „bunkrology“ byly obvyklé výměny
fotografií objektů opevnění. Z velmi strohé literatury
pak vyčnívaly v 70. a 80. letech velmi populární
publikace vojenského historika a spisovatele Oty
Holuba, nebo na konci 80. let publikace o čs. opevnění
Lubomíra Arona a spol. Od počátku 90. let se
„bunkrologie“ těšila stále většímu zájmu. A ten
přetrvává dodnes.






O tom, že Krkonoše hrály v obranných plánech
významnou roli, svědčí např. tato mapa původního
návrhu výstavby lehkého opevnění v tak
nepřístupném terénu jakým byl hřeben stoupající
z údolí Úpy na Pěnkavčí vrch, Sagasserovy Boudy
a dále na Růžohorky. Objekty nového typu z roku
1937 zde měly být postaveny ve dvou sledech, ovšem
později byl počet objektů významně zredukován,
zejména z finančních důvodů.
Ve 30. letech začala čs. armáda budovat
motorizované jednotky, které by bylo možné
rychle nasadit na potřebných místech proti
nepříteli, pokud by prorazil obranu.
58
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Organizací řídící
výstavbu čs. opevnění
bylo Ředitelství
opevňovacích prací
(ŘOP), založené v roce
1935. Ze zkratky ŘOP
pochází také populární
lidové pojmenování
lehkých objektů „řopík“.
Příklad korespondence mezi Velitelstvím II. sboru v Hradci
Králové a Ředitelstvím opevňovacích prací o těžkých
objektech v Krkonoších, které by v zimních měsících
v případě vysoké vrstvy sněhu nahradily palbu z lehkého
opevnění.

Výstavbu opevnění zajišťovalo Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) prostřed-
nictvím tzv. ženijních skupinových velitelství (ŽSV). Samotná výstavba byla
pak svěřována velkým (a státně spolehlivým) stavebním firmám. V případě
projekce a výstavby těžkého opevnění v Krkonoších vzniklo v červnu 1936 ŽSV
v Trutnově a v Liberci a později i ŽSV v Maršově (v budově zámku).
Ve východní části Krkonoš byla stavba těžkého opevnění vyprojektová-
na mezi Vernířovicemi a Velkou Úpou (linie od lesa Kámen přes Dvorský les,
Rýchorskou boudu, Dolní Lysečiny, Dlouhý hřeben a přes údolí Malé Úpy na
Pěnkavčí vrch). Čtyři objekty se měly také nacházet ve vrcholových partiích Kr-
konoš jako uzávěra sedla mezi Luční a Studniční horou (dva objekty) a uzávěra
mezi Kotlem a Vrbatovým návrším (dva objekty). V západních Krkonoších se
mělo několik objektů nacházet v údolí Jizery a u Harrachova. Do Mnichovské
konference 29. září 1938 a odstoupení značné části Krkonoš 9. října 1938 Ně-
mecku byly nejvíce rozpracované právě čtyři zmíněné objekty ve vrcholových
partiích. Práce byly zahájeny i ve východní části Krkonoš.
Objekty z roku 1936 měly jednu místnost
zpravidla s dvěma nebo třemi střílnami pro
lehký nebo těžký kulomet. Stavěly se samostatně
nebo ve shlucích na výhodných místech pro
dalekou čelní palbu.

Objekty z let 1937 a 1938 byly určeny zpravidla
pro boční palbu. Stavěly se v liniích na dohled
mezi sebou, na vhodných místech byly doplněné
palbou čelní. Z toho důvodu existovala široká
typologie jednotlivých pevnůstek (typ A – dvě
boční střílny, typ B – jedna boční střílna, jedna
čelní střílna, typ C a E – jedna čelní střílna,
typ D – jedna boční střílna). Osádku tvořilo
zpravidla 7 mužů (typ A a B).


59
V případě výstavby lehkého opevnění se nejprve v roce 1936 realizovala na
příhodných místech výstavba jednoduchých objektů pro čelní palbu, nicméně
podstatné rozšíření přinesl přelom let 1936/1937. Nově byly budovány objekty
určené vesměs pro boční palbu, tvořící jednotlivé sledy a stavěné v celistvých
liniích. Objekty nového typu byly rozděleny na úseky (podle jednotek, které je
měly obsazovat) a ty dále do stavebních podúseků, v kterých se postupně od
léta roku 1937 rozbíhala výstavba prostřednictvím civilních stavebních firem.
Na území Krkonoš se jednalo o část úseku G a úseky Z, H a CH s konkrétními
podúseky G–3 (část), Z-1, Z-2, Z–3, H–1, H–2, H–3, H–3a a CH–1. Celkově bylo
v Krkonoších v oblasti Rýchory – Čertův vrch postaveno do konce září 1938
celkem 6 objektů v roce 1936 a 79 objektů v letech 1937–1938, přičemž další
desítky zůstaly v různém stavu rozpracovanosti.
Objekt těžkého opevnění, pěchotní srub T -S 73
dělostřelecké tvrze Stachelberg – největšího
komplexu objektů opevnění předválečného
Československa, nalezneme nad Žacléřem.
Součástí objektů opevnění byly i překážky, které
se nacházely mezi nimi – v příhodném terénu se
stavěly překážky protitankové (betonové
a ocelové ježky, ocelové jehly zapuštěné
v betonovém prahu, protitankové příkopy),
v lesním terénu pak překážky protipěchotní
(systém jehel s oky v řadách, tzv. „prasečí ocásky“,
propletené vázacím a ostnatým drátem).
Pozůstatky po započaté výstavbě objektů
těžkého opevnění v oblasti Kotle a Luční hory
jsou v terénu patrné dodnes.
Jan Juřena, vojenský historik
Dělostřelecká tvrz Stachelberg a její okolí dnes
slouží jako muzeum, při jehož návštěvě prožijete
příběh československého opevnění. Vřele
doporučuji!
60
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Ahoj, tak jak jste se
ponořili do našeho
společného tématu?
Já jsem byl v muzeu ve Vrchlabí.
Pročítal jsem tam v knihovně
vzpomínky na rok 1938
z českých i německých knih
a dostal jsem i tip na pamětníky!
Zatím jsem si sesadila základní rámec událostí
a při tom mě nejvíc zaujaly vzpomínky leutnanta
wehrmachtu Mogschara na to, jak by to bylo
na Rýchorách, kdyby to v Mnichově nepodepsali
a došlo k vojenskému střetu.

61
Tak já mám jasno, přátelé, mým cílem bude
opevnění na Žacléřsku! Podklady mám,
výborně mi poslouží historické letecké
snímky a geometrický model reliéfu.
Hele, to se hodí!
Já vyrazím za panem
Braunem. Ten pamatuje
rok 1938 na Rýchorách.
A já se pokusím získat originál Mogscharových
vzpomínek od autora knihy. A vydám se
do okresního archivu v Trutnově, do Národního
archivu a dalších centrálních archivů v hlavním
městě.
Takže výzva se ujala a před
námi je dost práce.
Bylo to teda za minutu dvanáct, s tím
začít. Bohužel nikdo nežije věčně a je
to dýl než 80 let. Ještěže se zvyšuje
průměrnej věk…
Tak jdeme na to!
62
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Snímky rozestavěné dělostřelecké tvrze Stachelberg na Babím pořídil v říjnu 1938 leutnant
Mogschar. Zachycují objekty T -S 73 Polom, T -S 64 a T -S 74 s protitankovou překážkou.
63





64
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Základní rámec příběhu bychom
měli a teď hurá do archivu!
Nejprve do okresního hledat první
střípky konkrétních příběhů.

Ahoj Pavle, prosím tě, poraď
mi, hledám prameny k oblasti
Rýchor v roce 1938.
Ahoj, úředních pramenů tu moc
nebude, leda k obecním volbám
v roce 1938, ale dochovaly se kroniky!
K politickému angažování členů SdP
bude něco v protokolech poválečné
trestní nalézací komise. Zajímavý
pramen jsou vysídlenecké časopisy
a pak si projdi sborník Muzea
Podkrkonoší v Trutnově, tam budou
zdroje k českým „menšinám“.
Pavel Zahradník, archivář a historik
Obecní kroniky jsou významným zdrojem poznání
každodennosti, dějin obce – mnohdy i jejího přírodního
charakteru, způsobu obživy obyvatel atd. Někdy
zachycují aktuální dění v předem dané struktuře,
jindy jsou spíše zpětným shrnujícím ohlédnutím.
Kroniky jsou specifickým pramenem odrážejícím často
vyhraněný úhel pohledu kronikáře, což explicitně platí
o událostech v roce 1938.


65
Podezřelí z provinění proti republice (např. z důvodu členství v NSDAP či
nacistických ozbrojených složkách) stanuli v některých případech před
okresní trestní nalézací komisí, která soudila menší přečiny podle tzv.
Malého retribučního dekretu 138/1945 Sb. ze dne 27. října 1945 o trestání
některých provinění proti národní cti. Vyšetřovací spisy dokládají spletitou
úřední cestu institucemi poválečné správy a poskytují mimo jiné obvinění
a výpovědi obviněných a svědků vztahující se k událostem v roce 1938.
66
Němečtí vysídlenci z Československa se
v Německu často organizují podle okresů,
kde se narodili, a vydávají knihy a časopisy,
tzv. Heimatliteratur a Heimatzeitung. Slovo
Heimat znamená domov. Rodáci a jejich
potomci z okresu Trutnov vydávali dokonce
časopisy dva: měsíčník Aus Rübezahls Heimat
zanikl již před mnoha lety, ale měsíčník
Riesengebirgsheimat vychází dodnes. Zejména
starší poválečná čísla obsahují zajímavé
vlastivědné články.
J
5927
E
tferrlich
ist
das
Stůckchen
Erde
und
ich
bin
ja
dort
daheim
rge
ung
men
třen
tfsa
i/isa
/isa
/isa
reis
;en-
3in-
í
Bit
snotditosnííinnr
«
42.
Jahrgang/Nr.
4
Heimatblatt
fur
die
Kreise
Hohenelbe
und
Trautenau
April
1988
„Habmichlieb
La6
uns
nach
der
Koppe
steigen
nun
der
Fruhling
ist
erwacht
will
dir
dort
ein
Blumchen
zeigen
was
dir
froh
entgegenlacht.
Wie’
s
aus
óden
Felsgesteine
zwischen
Moos
und
Gráser
sprieBt
und
am
warmen
Sonnenscheine
seinen
ros
gen
Kelch
erschlieBt.
Hoffmann
von
Fallersleben
jtenau.
iburger
;check-
102
14
)
ummer
ellung:
áhrlich
e
Kun-
Gewalt
halten.
en
nur
;hnete
eitung
sisliste
Hegerhaus
am
Wege
Schatzlar-Rehorn
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově vydává již desetiletí sborník
Krkonoše – Podkrkonoší. Za roky jeho existence se na jeho
stranách sešly desítky textů, k samotným horám jich není
mnoho, ale k bezprostřednímu podhůří lze dohledat mnoho
kvalitních a podnětných textů, jako například články muzejníka
a historika Ondřeje Vašaty k problematice „české menšiny“.
67

Tak tady to bude boj.
V Národním archivu jsou
uloženy miliony pramenů,
potřebuji najít prameny
k volbám v roce 1938!
Fond Ministerstvo vnitra může po pečlivém hledání
poskytnout badateli radostné rešeršní žně. Najít lze
samozřejmě úřední dokumenty, ale mezi nimi se občas
vyskytnou epičtější příběhy. Národní jednota severočeská
patřila k významným českým spolkům v pohraničí. V tomto
dopise žádá o odložení voleb do obecních zastupitelstev.

68
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Není to pro měkoty. Poctivá rešerše
je namáhavá, ale Vojenský historický
archiv vynechat nejde. Bude tu
mnoho informací k Strážím obrany
státu, Finanční stráži, mobilizaci
a samozřejmě k opevnění.
Služební sdělení velitele družstva SOS – Finanční stráž Horní Albeřice. Bohumil Černý popisuje
události mezi 21. květnem a 9. říjnem 1938. Kde jinde takový pramen hledat, než právě
ve vojenském archivu.
69

A v téhle rundě poslední, ale
nikoliv nejméně významný! Archiv
bezpečnostních složek. Třeba tu
zjistím, kdo ze starostů v okolí
Rýchor byl členem NSDAP!
A cesty se rozběhly. Kamínků
do mozaiky až dost, ale jak ji
z těch střípků sestavit? Jak vytvořit
příběh? Je třeba najít nosnou linku!
Archiv bezpečnostních složek patří z badatelského hlediska
k nejvstřícnějším archivům. Prameny k roku 1938 lze najít
například v různých kartotékách obsahujících mnoho osobních
spisů, mimo jiné i rozsudků mimořádných lidových soudů,
seznamů vztahujících se k členství v NSDAP a k provinění proti
zákonu na ochranu republiky.
70
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Leutnant Mogschar před pevnůstkou
Z-1/28/A-180 v oblasti Rýchor u Kutné. O této
linii objektů neměl wehrmacht tušení.
Mogscharovy vzpomínky nebyly určeny
k publikování na rozdíl od výrazně
propagandisticky laděných „vzpomínek“ Kurta
Berknera, velitele jedné z čet III. praporu téhož
pluku jako Mogschar.
Odbočím a pustím se do Mogscharových
vzpomínek. Díky kolegovi Lakosilovi můžu
nahlédnout do originálu a fotoalba! No
těpic, ty vzpomínky jsou z úplně jiného
pohledu, z jiné strany barikády. Hustý!
Tak základní rešerše
v literatuře je hotová. Spolu
s archivní rešerší se bude ještě
hodit, ale teď potřebuji silný
příběh!
Národní knihovna České republiky – všeobecná studovna.
Střípky archivních pramenů zatím k mozaice
nevedou. Je na čase nechat to uležet a na chvíli
odbočit. Hurá do Národní knihovny!
71


Podzimní cvičení
Dne 26. 9. jsme pochodovali s ostře nabitými puškami pod Pomezními Bouda-
mi (Grenzbauden) do Niederschreibendorfu (Pisarowice). Niederschreibendorf
bylo výchozí místo pro náš poslední pochod k hranici. Tyto přesuny celých
jednotek, které se mnohým z vás možná mohly zdát nepochopitelné, a také se
našim vojákům nepochopitelné zdály, měly samozřejmě zvláštní význam. Nej-
dříve jsme pochodovali za bílého dne, a dali tak nepřátelské špionáži možnost
sledovat tyto přesuny jednotek. Záměrně jsme dva dny viditelně a zdánlivě
bezmyšlenkovitě měnili ubytovací prostory a předpokládali jsme, že nepřítel
nebude znát místo našeho skutečného nasazení. Navíc se tak zamezilo tomu,
aby jednotka v ubytovacím prostoru zakrněla. V Niederschreibendorfu jsme
slyšeli vůdcovu řeč, ve které docela jednoznačně řekl, že pokud to bude nutné,
prosadíme naše právo i silou.
Mobilizace
Asi nejvíce nabitým dnem byl pro nás 28. 9. v Rudelstadtu (Cieachanowice). My
důstojníci jsme byli velitelem pluku svoláni na poradu. Zde nám bylo přísně tajně
sděleno, že dnešním dnem je pluk mobilizován. Kostky byly vrženy a museli jsme
se připravit do všech důsledků. Otevřely se všechny tajné příkazy, které byly
připraveny již měsíce dopředu a směly být otevřeny až v první mobilizační den.
Na frontu a„všechno obrátit“
Dne 29. 9. byl vyhlášen noční poplach a pochodovali jsme směrem na fron-
tu. Dále jsme se dozvěděli, že v Mnichově se koná konference. Rozkaz zní:
„Jednotka se vrací okamžitě do výchozího postavení v Niederschreibendorfu.“
Tato zpráva v nás vyvolala nepopsatelný jásot. Za zpěvu a v nejlepší ná-
ladě se pochodovalo zpátky a nikdo nebyl šťastnější než my, zodpovědnosti
znalí frontoví vojáci, kteří jsme věděli, že se stal nyní zázrak: osudový obrat!
Darovaný život
6. 10. jsme jeli nákladními auty do Oppau (Opawa) a Kunzendorfu (Niedami-
rów). Kunzendorf leží těsně na bývalé české hranici. Zde jsme měli v zámeckém
parku děkovnou bohoslužbu, která byla svým způsobem uchvacující. Farář,
znamenitý člověk, nelhal, když zvýšeným hlasem říkal: „A vy, kamarádi z třetí
roty, nikdy nezapomeňte, že vám byl 29. 9. v Mnichově podruhé darován život.“
No, řekni, bylo to skutečně takové, jak stálo vnovinách?“
Naše první sudetoněmecké město byl Žacléř (Schatzlar). Skoro každou hodinu
přicházeli poslové z Žacléře a ptali se, kdy konečně přijdeme. Ze známých
důvodů musela být hodina našeho vstupu pokud možno co nejdéle držena
v tajnosti. V poledne jsme se přiblížili k závoře, která již byla slavnostně
ověnčena, a za nepopsatelného jásotu jsme překročili hranici. Všichni jsme
prožívali vstup jednotek a nadšení osvobozeného lidu u rádií.
Vyznačena badatelská práce s textem. Podtržené jsou časové
údaje, zažlucené jsou místní a pomístní názvy.
72
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Terénní prohlídka Rýchor
Po vyřízení našeho úkolu a obsazení naší zóny se náš pluk vrátil zpět do Bobru
a Žacléře těsně na německé hranici. Jednoho rána byli všichni důstojníci pra-
poru vyzvednuti kübelwagenem k terénní prohlídce. Přání nás všech prohléd-
nout si náš útočný terén včetně všech překvapení bylo splněno. Jeli jsme přes
Kunzendorf. Velitel nám nyní ukazoval v terénu přesně naši postupovou cestu
až k hřebenu. Zde byly na minuty, a může se říci i přesně na metry, stanoveny
přidělené prostory pro jednotky a vozidla.
Co by bylo, kdyby
Ve 20 hodin, tedy již za tmy, by se prapor odebral ze shromaždiště v Kunzen-
dorfu a vydal k hranici. (…) V jednom lese by se náš prapor připravil k útoku
a asi moje rota jako úderná skupina v nejpřednější linii. V 5.10 ráno by padl
první dělostřelecký výstřel a útok by byl zahájen. Napřed by se šlo v krytu
lesem. Jednotliví nepřátelští vojáci by zde byli vyřízeni za pochodu. Asi po
jedné hodině by les skončil a měli bychom překonat docela široké a nekryté
údolí s naproti sobě ležícími kótami (u Rýchorského kříže, pozn. edit.). Na
těchto výšinách ležely první české bunkry a polní postavení. Odtud měly být
i první větší ztráty.
Roztřesené velitelské přilby
Našemu armádnímu vedení byly bunkry přesně známy, pokud jde o typy a polohu.
Z tajných předpisů, které dostali jen důstojníci, jsme věděli, jak byly i umístěny
a kam střílely. V našich speciálních mapách byla tato opevnění zakreslena s něko-
lika výjimkami. A jedna taková výjimka se nacházela bohužel v našem úseku. Náš
útočný cíl byl v lese, kde se našim agentům nepodařilo zjistit, co se v tomto lese
nacházelo (úsek Z-1 Rýchory, pevnůstky 1937–1938, pozn. edit.). Na naší mapě
byla oblast červeně ohraničena a uprostřed byl umístěn červený otazník. Z toho,
co jsme teď na místě ovšem uviděli, se nám, velitelům 3. roty, roztřásly přilby.
Les byl kompletně zajištěn klopýtacím drátem a pastmi s nástrahami. Ocelové
špičáky byly zabetonovány velmi hluboko a měly uprostřed hrot – myšlený jako
bodec na lidi. Mezi tím ležely nástražné miny. Prostředkem lesa byly vykáceny
široké průseky s překážkou z ostnatého drátu o šířce 4–5 m. Tento průsek, kte-
rý jsme museli překonat, byl osazen ušatými bunkry, a to tak rafinovaně, že do
vzdálenosti 75 m střílel bočně jeden bunkr.
Velké ztráty
Mluvil jsem s jedním štábním lékařem, který mi vyprávěl, že při poradě vo-
jenských lékařů v Berlíně se předvídalo, že budou u pěšího pluku 8 v prvních
dnech ztráty 80–90 %. Teď jsme porozuměli slovům faráře při polní bohosluž-
bě, když k nám zvolal: „Nezapomeňte, že vám byl v Mnichově podruhé darován
život.“ Nezáleží ale na tom, jak velké jsou ztráty.
Vzpomínky vojáka wehrmachtu leutnanta Mogschara: Jan LAKOSIL – Tomáš
SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé armády, Praha, 2013,
ISBN 978–80–204–2894–3. Překlad Jan Lakosil, revize překladu Jana Zoubková,
editace a krácení autoři.
Nezapomínejme,
že historie nezná
„kdyby“!
73


Československá armáda mobilizovala, Německá říše tvrdě tlačila na odstou-
pení československého pohraničí a zároveň aktualizovala Fall Grün – plán
vojenského úderu proti Československu. Vojenský útok nakonec realizován
nebyl, nacistické cíle byly uspokojeny mezinárodním politickým ústupkem,
podpisem Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září.
Co by bylo kdyby…? V tomto případě kdyby Německá říše zaútočila.
Jak by vypadal úder v oblasti Rýchor? Na tyto otázky odpovídá fascinující
pramen. Fotoalbum a rukopisné vzpomínky německého důstojníka sepsané
bezprostředně po událostech v roce 1938 si přes internetovou aukci našly
cestu k vojenskému historikovi a sběrateli Janu Lakosilovi, který s kolegou
Tomášem Svobodou pramen publikoval v roce 2013 v knize Sudety 1938, po-
hledem důstojníků německé armády. Leutnant Mogschar (jméno je deduk
z popisek u fotografií v jeho albu) byl 15. září povolán ze zálohy jako veterán
první světové války a stal se velitelem 1. čety, 3. roty 8. pěšího pluku německé
armády – wehrmachtu. Ve svých vzpomínkách, adresovaných pouze kamará-
dům, uvádí, že části českého opevnění znal ze svých dřívějších cest.
Strojopis – originál vzpomínek leutnanta Mogschara.
Skupina důstojníků
wehrmachtu na obhlídce
Rýchor, protitankové
překážky typu betonový
ježek v Bobru a Žacléři
nebo mnohými místními
vítaný vstup wehrmachtu
8. října u Bobru (průchod
pod zvednutou obrannou
závorou typu Ippen).
Snímky v říjnu 1938 vyfotil
leutnant Mogschar, jeden
z obhlížejících důstojníků
a velitel 1. čety 3. roty 8.
pěšího pluku wehrmachtu.
Fotografie si posléze pečlivě
vlepil do alba a opatřil
detailními popisky psanými
pochopitelně kurentem
(německým psacím písmem
používaným oficiálně do
roku 1941).
74
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Betonové pevnůstky a pevnosti jsou nejznámějšími a nejlépe dochovanými
relikty československého opevnění z let 1936–1938. V terénu, zejména tom
zalesněném, jsou ovšem dodnes dobře patrné i zbytky dalších prvků stálého
opevnění (protitankové a protipěchotní překážky) nebo opevnění polního
(okopy pro pozorování či střelbu nebo střelecké či spojovací zákopy), které
zesilovalo a často nahrazovalo nedostavěné opevnění stálé.
Na Žacléřsku se potkává stavební úsek lehkého opevnění Z‑1 Rýchory
a okrajová část úseku G–3 Babí. Úsek Babí byl zvláště důležitý, neboť přehra-
zoval Žacléřské sedlo – historickou zemskou bránu do Čech. Proto zde byla
budována dělostřelecká tvrz Stachelberg s dvanácti objekty, která měla být
největší tvrzí předválečného Československa. Cílem terénní prospekce bylo
její levé křídlo tvořené třemi izolovanými pěchotními sruby T -S 81a, T -S 81b
a T -S 82. Jedná se o jediné vybetonované objekty těžkého opevnění v Krko-
noších. Objekty stavěla firma Kruliš & Konstruktiva, a. s. Praha a na podzim
1938 byly vybaveny proviantem a municí a osazeny většinou výzbroje. Jejich
úkolem bylo bránit otevřený terén v prostoru dnes zaniklé obce Vernířovice
i silnici Žacléř–Trutnov. Zajímalo nás zejména dochování různých prvků stá-
lého i polního opevnění v terénu.
Horní část bývalých Vernířovic ze střechy pěchotního
srubu T -S 81b. V lese na protějším svahu se nachází
srub T -S 82.
Pěchotní sruby T -S 81b (skryt vlevo za stromy) a T -S 81a.
V pozadí Žacléřské sedlo – historická zemská brána
do Čech a v letech 1937–38 oblast nejvyššího zájmu
čs. armády.
75
1
1
2
3
Izolovaný pěchotní srub T -S 82
V končinách“. Betonován 9.–16. 6. 1938
(odolnost II), osádka 36 mužů. Je
nejzápadněji realizovaným těžkým
objektem linie Odra–Krkonoše.
T ‑S82
Dobová fotografie zachycuje výletníky na přístupové
cestě ke srubu T -S 82. Ten se stal po říjnu 1938, jako
většina dobře přístupných objektů čs. opevnění, cílem
výletů německých obyvatel Krkonoš. Jelikož v době
výstavby objektů platil přísný zákaz focení, mají tyto
fotografie velkou vypovídací hodnotu.
76
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
2
3
T ‑S81b
T ‑S81a
Dobová fotografie pěchotního srubu T -S 81a
a v pozadí střecha srubu T -S 81b. Objekty měly
společnou obvodovou překážku, v současnosti je
odděluje les.
Izolovaný pěchotní srub T -S 81b „Na Vrchách“.
Betonován 11.–16. 7. 1938 (odolnost II), osádka 24 mužů.
Fotopohlednice nedokončeného pěchotního srubu
T -S 81a z podzimu 1938. Dřevěný přístřešek zakrývá
šachtu pro pancéřový zvon. Kamenná rovnanina kryjící
čelo objektu není pokrytá zeminou.
Izolovaný pěchotní srub T -S 81a „Na hřebeni“.
Betonován 27. 6.1. 7. 1938 (odolnost II), osádka
30 mužů.

Zatímco na leteckém měřickém snímku z roku 1953 jsou velmi dobře patrné pěchotní sruby i protitankové
překážky, dnes jsou z výšky v zarostlé krajině nerozeznatelné.

Spoustu informací obsahují panely naučné
stezky Opevněné Trutnovsko, umístěné
přímo na bunkrech. Jsou specifickým
pramenem poznání a pro neterénní badatele
vlastně neviditelným. Vřele doporučuji
si stezku projít. Nezapomeňte si s sebou
holínky, srub T -S 82 si lze prohlédnout
i zevnitř! A pokud vás téma chytne, určitě si
pořiďte publikace Radana Láška!
77
78
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
1
4
5
6
7
8
9
10
2
1
3
Protipěchotní překážka uT S82
Dobová fotografie srubu
T -S 82 s instalovanou
protipěchotní překážkou.
Jejím pozůstatkem v terénu
jsou fragmenty základových
betonových patek.
Všechny v terénu identifikované prvky opevnění jsou velmi dobře zobrazené na geometrickém modelu reliéfu, který
je dnes nepostradatelným pomocníkem archeologů.

79
2
5 6
3 4
Protitanková překážka uT S82
63/48/A–140Z Protitankový práh
Protitankový příkop uT ‑S82 Zákopy
Obvodová protitanková překážka u T -S 82. Na výkop pro protitankový práh, který nestihl být
zabetonován, navazuje betonový práh s otvory pro ocelové jehly, jehož průběh je i v lesním prostředí
velmi dobře vystopovatelný.
Protilehlá část nedokončeného
protitankového příkopu u T -S 82.
Lomený zákop „prozrazený“
geometrickým modelem reliéfu,
skrytý v porostu evokujícím mez.
Objekt lehkého opevnění („řopík“)
s nezaházenou kamennou rovnaninou.
Dvě linie lehkého opevnění doplňovaly
v týlu objekty těžkého opevnění.
Průběh na příkop navazujícího betonového
prahu lze vystopovat i na louce.
80
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
7
8
9
10
Protitankový příkop uT ‑S81b
Na obvodovou protitankovou překážku
u T -S 81b navazovala intervalová
překážka směřující k T -S 82 na protějším
svahu. Jednalo se o protitankový příkop
a protitankový práh. Příkop je v terénu
dodnes velmi dobře čitelný. V roce 1938 nebyl
dokončen, nestihl být osazen betonovým
prahem.
Protitanková překážka uT S81b
Zařízení staveniště (míchačka)
Mezi pěchotními sruby T -S 81a a T -S 81b
se nachází betonový podstavec pod
míchačku z doby výstavby srubů. V jejím
sousedství leží deponie kamene, který se
do betonu přidával a ztvrdlý cement –
obsah pytlů, které byly v místě staveniště
v říjnu 1938 ponechány.
Protipěchotní překážka uT S81a
Obvodová protitanková překážka
u T -S 81b na dobové fotografii. Byla
umístěna 50 m od objektu a tvořena
betonovým prahem, do něhož byly
zasazeny ocelové sloupy. Po obou
stranách prahu byly do země umístěny
betonové patky se stočenými kotevními
železy (tzv. prasečími ocásky). Oba
překážkové prvky byly vzájemně
propojeny ostnatým drátem.
Zatímco v nelesním prostředí lze betonový práh s otvory
pro ocelové sloupy poměrně snadno vysledovat, v lesním
prostředí je ukryt pod hrabankou. I zde ho však terénní
deprese otvorů pro sloupy poměrně dobře indikují.
Dobová fotografie protipěchotní
překážky pod pěchotním srubem
T -S 81a.
Průběh
protipěchotní
překážky lze dnes
i v zalesněném
terénu vystopovat
prostřednictvím
fragmentů
základových
betonových patek.
81
Luční enkláva na samém vrcholu Rýchor se ještě v roce 1930 nazývala Wei-
cheltovy domy. Stála na ní čtyři stavení a žilo tu 15 obyvatel. Dnes je známá
spíše pod pomístním označením Rýchorský kříž. Stále tu stojí dva domy. Na
trvalo zde sice nebydlí nikdo, ale domy jsou opečovávány potomky původních
německy mluvících obyvatel.

Bunkr všude, kam se podívám
V šestatřicátým roce se začalo stavět, ale nejvíc pohybu bylo v osmatřicátym.
Bydleli jsme na Rýchorách v č. p. 41, ten dům stále stojí. Hlavní stan měla česko-
slovenská armáda u Rýchorský boudy. Když se odbočilo v nejvyšším bodu, 1033
metrech, dolů doprava, tak tam byla louka, kde byli ubytovaní ti, kteří bunkry
stavěli. Mohlo tam bejt kolem třiceti lidí, hlavně dělníci, vojáci to hlavně kontro-
lovali a dělali okolo bunkrů příkopy. Jeden malej bunkr (III/165/A, pozn. edit.)
stavěli na naší louce, směrem po cestě na Rýchorskou boudu. Vedle našeho ba-
ráku. A pod náma směrem na Žacléř k Černýmu mostu byl další malej bunkr
(III/165/B, pozn. edit., více panel 27). Ten byl od našeho baráku asi sto metrů.
Když přišla mobilizace, tak bunkry ještě nebyly všechny dodělaný. Hitler už chtěl,
aby to přišlo k válce, proto Češi bunkry stavěli, ale z dnešního pohledu to byly
vyhozený peníze.
Od Kutný směrem na Babí (více panely 17, 18) jsme se moc nedostali,
tam to bylo hlídaný. Pak jsou bunkry v Dvorským lese. Vždycky byly postavený
tak, aby měli jeden z druhýho přehled, aby mohli střílet. To nám pak říkal
vždycky za války učitel. A mezi nima byly vykopaný zákopy proto, že kdyby
tím chtěli vojáci projít, tak by je hned zastřelili.
Jestliže etnolog zpracovává regionální téma nebo tzv. případovou
studii, vždy je potěšen, když nalezne někoho, kdo byl tenkrát v centru
dění a je kompetentní se k tématu šířeji vyjádřit. Někoho, jehož (nebo
jejíž) vzpomínky jsou co nejpodrobnější, maximálně autentické (tedy
nezprostředkované), věrohodné a nezatížené negativními emocemi nebo
nánosem nežádoucích výkladů. Takový informátor, respektive pamětník, je
nazýván klíčovým. Klíčového pamětníka jsme našli. Je jím devadesátiletý
sympaťák Franz Braun, rodák z Rýchor. Jako chlapec byl přítomen období,
které mapujeme. V roce 1938 byl pan Braun dítětem, ale vzpomínky
vnímavého a bystrého dítěte mají často vyšší vypovídací hodnotu než
leckterého dospělého.
Franz Braun před rodným
domem na Rýchorách.


82
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Mušle na Rýchorách
Ti, co dělali bunkry vedle nás, tak spali v lese, kde měli udělaný příkopy a stany,
ti ani nahoru do hlavního stanu k Rýchorský boudě nechodili. Stavělo to asi pět
lidí, jeden bunkr. Vozili jim tam říční písek a v něm byly mušle, tak jsme se jako
kluci v haldě písku hrabali a vybírali z něho mušle.
Tenkrát taky udělali pořádnou širokou cestu z Bystřice přes Sklenářovice
na Rýchory, po který vozili všechen stavební materiál. Do tý doby tam byla
jen úzká cesta, po který by technika nevyjela
„Koffe ist fertich, kumma!“
Z Trutnova nějakej Kuňák, co jsem s nim pak byl v Jáchymově na šachtě, tak
ten mi říkal, jak to všechno kontrolovali a do betonu při stavbě nemohli ho-
dit ani sirku, musel to bejt prvotřídní beton. Ten stavěl i Stachelberg. První
půlrok jsme ani o Stachelbergu nevěděli, že tam staví něco velkýho, věděli
jsme jen o těch okolo nás.
Maminka vždycky po ránu udělala kafe a povidala: „Franzi, běž a zavolej
je, ať jdou na kafe.“ Tak jsem šel před barák a volal do lesa: „Koffe ist fertich,
kumma!“ (V německém krkonošském nářečí „Káva je hotova, pojďte“, pozn.
edit.). Tak přišli. A vojáci se u nás taky stavili, ale tolik ne. Většinou dělníci
a ti uměli německy. Nic proti nám neměli a my proti nim taky ne, bylo to
v klidu, byli jak sousedi.
Ještě že tam nebyly brambory, ale vlčina
A v lese nad Lysečinama směrem k Rýchorský boudě vykáceli asi patnácti-
metrovej pruh lesa, aby viděli od jednoho bunkru na druhej. V tom pruhu
stál jeden, pak jeden přímo pod Maxovkou a pak ten u nás na naší louce. My
jsme tam sekali louku, Wolfgrasse se tomu říkalo (smilka tuhá, pozn. edit.),
to šlo sekat, jenom když bylo mokro. A pak od Maxovky byl jeden na rovině.
No jo, táta na opevnění nadával, ale co se dalo dělat, něco nám zabrali, někde
postavili bunkr. A hlavně říkal, že je klika, že na tom poli u Maxovky nemáme
brambory, když nám to tam zabrali, ty jsme měli kousek pod tím. Tam už to bylo
skoro 1000 metrů a obilí jsme měli do 960 metrů.
Co by bylo, kdyby?
Kdyby tenkrát k něčemu přišlo, tak to tady stejně asi Němci rozsekali. Češi to
měli sice vymyšlený dobře, ale nevim, jak by to bejvalo dopadlo.
Cihly zprasečích ocásků
Od bunkru nad náma šel přes louku právě tenhle pruh do dalšího bunkru.
Protože tam byl největší nápor, vedla tam cesta do Kunzendorfu, do Německa,
dneska do polského Niedamirówa. Do lesa to nedávali, jen na louku, kdyby
tam přišel nápor lidu. Chlapi to vykládali z nákladních aut. Byly to takový
čtverhranný betonový kostky a zakroucený železo, silný asi jako palec. Za-
kopali to asi půl metru do země a stály asi dva metry od sebe a mezi tím byl
na těch železech nataženej ostnatej drát. Zátaras měl u nás jen jednu řadu.
(Tzv. „prasečí ocásky“, pozn. edit.)
Hned jak začala v březnu 1939 válka, tak starosta Rýchor rozhodl, že
všechny ostnatý dráty můžeme zlikvidovat. A táta povídá: „A co s tim beto-
nem?“ Tak na to přišel. Tenkrát jsme měli půl baráku zděnýho a druhá půlka
byla ještě dřevěná. Tak jsme betonový kvádry vykopali, železa dali do sběru – to
83
tenkrát za války potřebovali – a vzali jsme fajstl -perlík a železnej klín a beton
rozpůlili a udělali z toho cihly. Trvalo to asi půl roku, od jara do podzimu 1939.
Tak jsme nemuseli kupovat tolika cihel z Mladých Buků a v třiačtyřicátym jsme
přistavovali barák. Na levý straně baráku jsou doteď ty „cihly“ vidět.
Fotografie neznámého autora zachycuje rodný dům Franze Brauna č. p. 41 na Rýchorách v roce
1920.
Rodný dům Franze Brauna. Pravá část domu byla v roce 1943 rozšířena, materiál na dostavbu
poskytlo nevyužité protipěchotní opevnění, při jehož vykopávání se na počátku války musela
Braunovic rodina pěkně zapotit. Betonové patky tzv. prasečích ocásků byly odlévány z mnohem méně
kvalitního betonu než pevnůstky, ale beton je beton i po více než osmdesáti letech. Na podezdívce
domu je hrubý beton z protipěchotních překážek stále patrný. Kolem chalupy jsme při průzkumu
objevili několik ještě kompletních kusů.
84
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Petzel–Eck
To je křižovatka na hranici mezi Čechama a Německem, tvoří tam pravý úhel,
tu ceduli tam postavili až německý vojáci v osmatřicátym (po záboru pohra-
ničí v říjnu 1938, pozn. edit.). Tuhle ceduli na začátku války táta přitáh domů,
někdy v devětatřicátym, měli jsme ji v kůlně, ale pak se to někam ztratilo.
Prázdniny vHannoveru
Babička Regina, maminka táty, bydlela asi 200 metrů pod náma, děda už
byl po smrti. Když se schylovalo v osmatřicátym k mobilizaci, tak se říkalo,
že bude válka. Pak přišel starosta z Rýchor s tím, že kdo chce, může opus-
tit prozatím republiku a může za hranici, do (německýho) Slezska, kde nás
příjímali. A babička říkala tátovi, ať aspoň děti dá pryč. Tak babička vzala
Helmuta a mě přes hranice, to už tam byla ta cedule Petzl Eck, přešli jsme
přes hranice do Kunzendorfu, kde bydlela teta. Pak jsme šli asi dvě hodiny
pěšky do Oppau (Opawa), pak zpátky na hranici do Královce (Königshan) na
vlak. Šly tam s náma další dvě děti ze Žacléře a další děti z okolí a pak jsme
jeli vlakem do Waldenburgu, dnešního Wałbrzychu. Odtamtud rychlíkem až
do Hannoveru. Ve vlaku s náma byly další děti, asi tak od šesti do patnácti
let, těch vagónů bylo několik, prostě celý vlak. Taky tam byly děti z Bernartic
a dalších okolních obcí a taky bratranec a sestřenice z Lysečin. V Hannoveru
jsme byli v klášteře asi dva měsíce a pak nás poslali domů, a když jsme se
vrátili, že se to tu uklidnilo, tak už padal sníh, to byl listopad.
Azatím na Rýchorách
Jeden soused ze Suchýho Dolu, švec Winkler, co nám spravoval boty, utek s celou
rodinou do Kunzendorfu, doma nechal krávu a kozy. Naši měli šest krav a osm
hektarů hospodářství, tak utýct nemohli. Ale nic se tu moc nedělo. Ti, co stavěli
bunkry, nadávali, že musej odejít, že se chtěli bránit, ale bylo to nařízený, nic se
nedalo dělat. Žádná finanční kompenzace za to nebyla. Byla to pro nás ztráta kusu
pozemku, to oni se neptali, ale trvalo to dva roky: 1937 a 38 a pak se to vyřešilo.
Beneš je zradil. Pak přišli německý vojáci, když podepsali odstoupení Sudet.
Ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021, soukromý archiv
Libora Duška.
Soused Braunových Pasler vyfocen
na počátku války neznámým autorem
v řopíku u Rýchorské boudy.
85
Petzel–Eck obklopený vojáky zachytil fotoaparátem
leutnant Mogshar při obchůzce terénu po 8. říjnu
1938. Pod dřevěnou trojnožkou obalenou ostnatým
drátem je patrný hraniční kámen.
Někdejší Petzel –Eck, dnes pomístně označován Roh hranic,
které zde tvoří pravý úhel. Na hraničním kameni dnes
dominuje P jako Polska (Polsko), ale při bližším ohledání
je u vytesaného písmene stále patrné D jako Deutschland
(Německo), které bylo pouze protaženo na P.
Děti ze Žacléřska před zářijovou mobilizací
1938 organizovaně odvezené do kláštera
v Hannoveru. Neznámý autor je zachytil
v říjnu nebo listopadu 1938. Franz Braun
čtvrtý zprava, Helmut Braun šestý zprava
v druhé řadě zdola.
Archa Krkonoš je webová databáze, jejímž
cílem je zpracovat, zpřístupnit a pro budoucí
generace zachránit historické dokumenty
i obrazové materiály z území Krkonoš. Bude
obsahovat statisíce konkrétních datových
záznamů o lidech, kteří v Krkonoších žili,
o domech i dalších objektech. Archa má sloužit
všem zájemcům o historii i současný život
regionu, kteří se tak stanou jejími uživateli
i spolutvůrci.
86
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Sourozenci Braunovi: Helmut, Otta
a Franz, zachyceni neznámým autorem
jak sázejí s rodiči na počátku války
brambory na Rýchorách.
Další z Mogscharových říjnových
fotografií zachycuje pohled od
státní hranice na budní enklávu
u Rýchorského kříže.
Podobný záběr dnes. Pro východní
Krkonoše typickou změnou oproti času
před rokem 1945 je rozšiřující se les.
87
Životní anabáze pana Brauna by
šikovnému spisovateli posloužila
jako námět na strhující román.
Napíšete ho?
Mami, to je hustý, tady jsou ty
betony od těch ocásků úplně
všude! Mají z těch půlek udělaný
i ohniště! A nemůžem si jeden
vzít na chalupu? A proč je
v bunkrech tma?
Ještě že máme to terénní auto, i když je mi trapný jezdit
po horách! Ty prasečí ocásky bychom na zádech fakt
neunesli. Nejsme jako blahé paměti krkonošští nosiči,
kteří tahali na Sněžku sudy piva. Holt, včera není dnes!
Terénní průzkum přináší i zajímavá osobní
setkání – dnes se sympatickou Franzovou
neteří a jejím synem. Popovídali jsme si
u kávy a odjíždíme s neobvyklým nákladem.
a nákladají je do auta
před Braunovic barákem
88
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Tak jak jste na tom, badatelé? Musím se
pochlubit, že se mi zadařilo a mám opravdu
pěkný a věrohodný výpovědi.
Já jsem prolezla
důkladně těžké
opevnění na Babí a teď
chci ještě projít to
lehké na Rýchorách.
Bereš mi to z úst, kolego. Já pojedu na týden do
bavorských archivů v Mnichově a Bayreuthu a zkusím
najít prameny zachycující pohled z druhé strany hranice.
Bez toho se dál neposuneme.
A intuice mi říká, že v Německu na
nás čekají ještě větší poklady.
Tak já se pokusím vytěsnit jiný
povinnosti a přidám se!
Za mne to má jeden háček! Kromě toho, že žijících
pamětníků ubývá, tak jich hodně žije v Německu.

Mně už se taky krásně skládá mozaika po
těch tisících přečtenejch stránkách. Ještě
že mám „plechovej zadek“ a převodník
kurent – latinka… Archivy a knihovny
prostě skrývají poklady!
89
Jestliže chcete, aby výsledek práce v jakémkoliv odvětví společenskovědních
disciplín byl kvalitní, musíte dát do projektu kus sebe. Ostatně to platí pro
jakoukoliv práci.










90
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Většina obcí na svazích Rýchorské rozsochy měla výrazný německý ráz, většinu
tvořilo německojazyčné obyvatelstvo. V Horních Albeřicích ale místní kolorit
dotvářeli členové Finanční stráže, jediní Češi v obci. V pamětnických vzpomín-
kách se jmenovitě vynořuje Bohumil Černý, který do života albeřických vstoupil
v roce 1934 v roli správce oddělení Finanční stráže v Horních Albeřicích. Hrál
v místní dechové kapele spolu se starostou obce a majitelem hokynářství Alber-
tem Plechatschem. Na tancovačkách se Černý neprojevil jen v roli muzikanta, ale
i tanečníka. Financové byli zejména při dámských volenkách vtahováni do víru
tance místními dívkami. V hospodách zmizela denní role strážců celní a státní
hranice, stejně tak přestávalo být důležité, kdo je pašerák.

SOS měla zajistit větší bezpečnost státních hranic v souvislosti se sílící agre-
sivitou nacistického Německa. Skládala se ze stávajících bezpečnostních slo-
žek včetně státní policie. V Krkonoších tvořila jádro na hranici již přítomná
Finanční stráž, druhou klíčovou složku představovalo četnictvo.
Finanční stráž
V době míru zabezpečovalo stálou službu oddělení Finanční stráže v budově cel
-
nice v č. p. 48 v Horních Albeřicích. Oddělení spadalo pod pravomoc Inspektorátu
Finanční stráže v Maršově, který sídlil v budově okresního soudu. Inspektorát byl
podřízený přímo instanci nejvyšší – Zemskému finančnímu ředitelství v Praze.
Na konci 30. let působil ve východních Krkonoších vedle již zmíněného
maršovského inspektorátu (oddělení Horní Albeřice, Horní Malá Úpa, Maršov
a Velká Úpa) inspektorát v Bernarticích (s krkonošským oddělením v Žacléři).
Povinností Finanční stráže, ozbrojeného uniformovaného sboru převza-
tého z Rakouska -Uherska a v dobách první republiky podléhající ministerstvu
financí, byla ostraha celní a státní hranice. V určeném úseku dohlížela na
pohyb osob a zboží.
Finanční stráž představovala nejmenší civilní
bezpečnostní sbor v předválečné republice.
Začátkem roku 1937 u ní sloužilo okolo 6 000
příslušníků, přičemž na jednotlivých odděleních
vykonávalo službu zpravidla několik financů.
K navyšování počtů dochází s příchodem roku
1938, kdy do řad Finanční stráže vstupuje mnoho
mladých mužů. Služba vesměs organizačně spadala
do prostoru státních hranic a byla díky hornatému
charakteru velmi náročná a kladla velké nároky na
fyzickou kondici.
Jan Juřena, vojenský historik
91
Financové s rodinami na rozdíl od vojáků a dělníků stavějících obranné opevně-
ní patřili ke koloritu Albeřic už od 19. století. Jejich počet se ale v roce 1938
zvýšil s aktivním nasazením Stráže obrany státu, která vznikla o dva roky dříve.
Četnictvo
V případě četnictva se jednalo o vojensky organizovaný sbor, jenž měl za úkol
udržovat veřejný pořádek a bezpečnost na celém území republiky.
Ze všech civilních bezpečnostních sborů bylo co do kompetenci, tak do počtu
příslušníků četnictvo nejrozsáhlejší. Začátkem roku 1937 bylo ve službě na
15 000 četníků, i poté se stavy četnictva nadále rozšiřovaly. V druhé polovině
roku 1938 navíc dochází ke značnému navyšování počtů četníků v pohraničí
dočasným převelení kolegů z vnitrozemí a ze Slovenska.
Okresní četnická stanice se nacházela stejně jako Inspektorát Finanční
stráže v sídle soudního okresu v městysu Maršov.
„Při vyhlášení částečné mobilizace v květnu 1938 jsem byl zrovna na substituci
v Hostinném, a když jsem se za několik dní vrátil do Maršova, musel jsem
hned nastoupit na hranici k SOS. Na hranicích jsme tehdy byli nasazení asi
měsíc. Naše stanoviště bylo v jedné hospodě u hranic (patrně horský hosti-
nec Hubertus v osadě Vízov, pozn. aut.), přímo u hraničních kamenů jsme
měli polní stanoviště a měli jsme tam pěkný výhled takhle dolů ze stráně do
Německa. Na druhou stranu do vnitrozemí byla taky stráň a přes otevřené
údolí, tak necelé dva kilometry, byly naše bunkry. V případě nástupu němec-
kého vojska bylo naším úkolem tu hospodu zapálit, aby to osvětlilo celou
tu krajinu, a ustupovat přes to otevřené údolí. Pravděpodobně bychom to
nepřežili, protože buď by nás postříleli Němci, nebo naši z těch bunkrů. My
jsme počítali s tím, že jsme obětovaní, s tím jsme byli smíření, ale říkali jsme
si: „Zadarmo se nedáme!“ Byli jsme zkrátka mladý, zapálený a jak si po létech
říkám, možná i trochu nerozumní.“
Vzpomínky Oldřicha Šebla (rota SOS Maršov).
Ručně psané hlášení
velitele družstva SOS
na Rýchorách Františka
Hlaváče. Hlášení je
zaznamenáno na
reklamním letáku
žacléřské likérky.
Nejvyšší organizační částí byl generální velitel
četnictva, jemu byla podřízena zemská četnická
velitelství, pod která spadala četnická oddělení.
Četnickým oddělením pak podléhala okresní
četnická velitelství a jejich jednotlivé četnické
stanice, kterých bylo v obvodu oddělení vždy
několik desítek, dále pak tzv. četnické pátrací
stanice a četnický pohotovostní oddíl.
92
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Vojenské posily
Další skupinou tvořící SOS byli příslušníci státní uniformované policie a vojen-
ské posily. Vojenské posily tvořili aktivní vojáci a vojáci v záloze trvale bydlící
v určeném obvodu, což v případě německy osídleného pohraničí východních
Krkonoš bylo složité, neboť se zároveň muselo jednat o státně spolehlivé
občany. V našem regionu existovala prakticky jen družstva SOS složená buď
z financů nebo četníků. V nejkrizovějších dnech, tj. při květnové pohotovosti
a zářijové mobilizaci, byla doplněna o vojsko a záložníky.
Východní Krkonoše spadaly pod prapor SOS v Jičíně. Jižní a západní strana
Rýchorské rozsochy byla podřízena první četě roty Maršov IV, která se skládala
z družstva četníků Maršov (původní Okresní četnické velitelství v Maršově
IV, jeho příslušníci měli mít lyžařský i horolezecký kurz), družstva oddělení
Finanční stráže Maršov a Horní Albeřice, které bylo během květnové ostrahy
Zápis Bohumila Černého v pamětní knize.
Bohumil Černý působil v oddělení Finanční
stráže Horní Albeřice od 21. 11. 1934
do 9. 10. 1938 a po válce od 23. 5. 1945
do 21. 10. 1946. V roce 1938 byl navíc
velitelem družstva SOS: Finanční stráž
Horní Albeřice.
Členové Finanční stráže před budovou oddělení Finanční
stráže Horní Albeřice na jaře 1938. Uprostřed vrchní respicient
Bohumil Černý.
V době míru Stráž obrany státu podléhala
ministerstvu vnitra. V případě vyhlášení ostrahy
hranic či mobilizace pak přecházela SOS přímo
pod jednotlivá vyšší velitelství armády a tvořila
první sled bezprostředně u státní hranice.
Nejvyšší jednotkou SOS byly prapory, které
se dělily na roty, čety a jednotlivá družstva,
což byla fakticky samotná původní oddělení
Finanční stráže a četnické stanice, popřípadě
v jiných regionech policejní stanice umístěné
v pohraničních obcích.
93
a zářijové mobilizace posíleno o četnické družstvo Dolní Albeřice a Mladé
Buky. Rýchory, Vízov a Sklenářovice spadaly částečně i pod kontrolu čety
roty Trutnov, kterou tvořilo družstvo četníků Žacléř a oddělení Finanční
stráže Žacléř.


Mezi hlavní úkoly jednotek SOS patřila především ochrana neporušitelnosti
státní hranice: trvalé střežení, první sled v případě napadení státu, zpravodaj-
ská činnost apod. Zároveň měly spolupůsobit při ochraně veřejného pořádku.
V případě nasazení, tedy při květnové pohotovosti i zářijové mobilizaci,
bylo povinností SOS zatarasit přístupové komunikace, zajistit linie do příchodu
armády, hlídat hranici v určeném místě, vykopat zákopy, zajistit stanoviště
pro kulomety, umístit překážky a postavit přístřešky.
V případě napadení Československa Německou říší měli členové SOS donutit
nepřítele k bojovému rozvinutí a ústupem se připojit k armádním jednotkám
na liniích lehkého a těžkého opevnění. Tím by se reálně i přes smluvené signály
mohli dostat do palby z vlastních řad. Takové riziko bylo značné a většina členů
SOS si malé naděje na přežití byla vědoma, přesto byli ve většině připraveni
splnit svůj úkol.
Osudy české školy v Horním Maršově byly
spletité. Z počátku byl o ni malý zájem. Když se
škola rozrostla na třináct žáků, přišel rok 1938
a správce a učitel Václav Lukáš byl v květnu
a v září 1938 povolán k Strážím obrany státu.
Školní rok 1938/1939 skončil, sotva začal.
Budova Finanční stráže v Horních Albeřicích v roce 1945.
V roce 1938 byla na místě dřevěné závory typizovaná
pancéřová závora typu Ippen. Součást obranných opatření
od druhé poloviny 30. let v pohraničí bylo i trvalé nebo
přechodné přehrazování cest vedoucích od státních hranic.
Na méně používaných cestách se stavěly betonové prahy
s kolejnicemi, na silnicích nebo významnějších cestách pak
závory, obsluhované podle potřeby.
94
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938




Obecní volby v době první československé republiky byly v mnohém stejné
jako dnes, ale v některých podstatných aspektech se lišily. Volit mohli (skoro)
všichni, kteří dosáhli plnoletosti – jednadvacátého roku života a v dané obci
žili nejméně tři měsíce před vyložením voličských seznamů. Volit nemohli
např. příslušníci branné moci a četnictva (ostatní členové Stráží obrany státu
mohli). Volební účast byla až na výjimky povinná. Voleni mohli být ti, kteří
dosáhli šestadvaceti let, v obci žili alespoň rok před volbami a zákon je výslovně
nevylučoval. V roce 1938 se uplatňoval poměrný volební systém, voleny byly
politické strany jako celek.
Kandidátní listiny musely být před volbami podepsány předepsaným
počtem voličů. Např. v obcích do 1 000 obyvatel nejméně 10 voliči, do 2 000
obyvatel nejméně 20 voliči atd. Podpisů muselo být alespoň tolik, co kandidátů.
Volby byly vyhlášeny ve třech termínech, 22. a 29. května a 12. červ
na 1938. V okrese Trutnov se volby konaly pouze v posledních dvou termínech.
Paragraf 27
Nejzásadnějším specifikem volebního řádu byl § 27. Ten stanovil: Je –li na
kandidátce vypsáno přesně tolik kandidátů, kolik se v dané obci volí za
stupitelů, volby se nekonají. Zákon tak umožňoval, aby kandidátní listinu
postavila jen jedna strana s přesným počtem kandidátů odpovídajícím počtu
zastupitelů. V takovém případě byla tato strana, resp. její kandidátka, bez
voleb prohlášena za vítěze.
Stačí –li nám pouhé znění zákona, není nic snazšího, než využít nabídky webových
portálů obsahující celá znění zákonů i z První republiky.

95

Květnová krize vrcholí zprávou československé rozvědky, že se u českoslo-
venských hranic pohybuje německý wehrmacht. 20. května 1938 večer je
vyhlášena pohotovost – zvýšená ostraha hranic. Dochází k prvnímu nasazení
Stráže obrany státu. Na své pozice vyrazily tisíce „sosáků“. První termín voleb
připadl na 22. května 1938, tj. na den poté, co byla ostraha hranic vyhlášena.


Tzv. anšlus Rakouska nastal v kontextu mohutné nacistické propagandy
12. března 1938. Rakousko jako samostatný stát zaniklo a stalo se součástí
Německé říše. Tímto aktem německý kancléř Adolf Hitler politicky demonst-
roval, že k Německé říši zbývá připojit již jen tzv. sudetská území, tedy česko-
slovenské pohraničí. Sudetoněmecká strana (SdP) využila nálady v pohraničí
a přitvrdila ve své protičeskoslovenské politice. Začala jednoznačně směřovat
k odtržení pohraničí a připojení k Německu.
„Mezi sudetoněmeckým lidem se šířilo přesvědčení, že stará stranická hesla
jsou stejně prázdnými sliby a nikdy nenastane změna. Úprkem opouštěli rudí
soudruzi své organizace a přestoupili k táboru sudetoněmecké strany. Stejně
tak i občanské strany: Spolek zemědělců (Bund der Landwirte) a křesťanská
sociální strana ztratily své členy, a tak seděli v parlamentu zástupci červené,
černé a zelené barvy, zástupci, od kterých se již dávno lidé odvrátili.“
Pamětní kniha obce Rýchory s. 34, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek pře-
ložila Eva Rennerová.
Plakáty okresního úřadu v Trutnově
upozorňují na termíny vypsání voleb
v konkrétních obcích, separátně v českém
a německém jazyce.
96
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
V této snaze SdP podpořily dvě do té doby pročeskoslovenské aktivistické
strany, které měly širokou voličskou základnu a zastoupení v parlamentu
i ve vládě. Německý svaz zemědělců (BdL) i Německá křesťansko ‑sociální
strana lidová (DCV), resp. jejich noví předsedové, (netotožní s ministry
v československé vládě), nechali v návaznosti na anšlus Rakouska tyto
strany splynout s SdP. Někteří členové, místní organizace i funkcionáři do
SdP vstoupit odmítli.
V německojazyčném táboře českých zemí vzdorovala vyjma pročesko
slovenské levicové Německé sociálně demokratické strany dělnické (DSAP)
z tzv. občanského tábora jen Německá demokratická svobodomyslná strana
(DDFP), která byla svým vlivem nevýznamná a samozřejmě i Komunistická
strana Československa – Kommunistische Partei der Tschechoslowakei,
v jejichž řadách působili Češi a Němci vedle sebe.
Trautenauer Tagblatt, Zeitung für die Deutschen Ostböhmens, v překladu zhruba Trutnovský deník, noviny
pro Němce východních Čech. Německojazyčný deník, který byl od počátku 30. let pod vlivem SdP. Na titulní straně
31. května 1938 stála výhružka: (Dnes) poslední termín pro vstup do SdP!
Tamara Nováková (tamara.novakova@centrum.cz) [1385234]
Současná odborná kniha analyzující
problematiku komunálná politiky včetně
proměny volebních zákonů napříč
20. stoletím.
Dobová brožura s komentovaným volebním
řádem do obecních zastupitelstev.
97

Ráno moudřejší večera?
Obecní volby měly být ve většině obcí dle volebního řádu vyhlášeny v roce
1937. Československá vláda je ale na nátlak některých ministrů, českých spolků
a organizací působících v pohraničí posunula. Aktivně v tomto směru vystu-
povala například trutnovská pobočka Národní jednoty severočeské. Odloženy
byly ze strachu, že by zvítězila SdP, jejíž úspěch byl považován za ohrožení
státu. SdP ale odložení voleb bezesporu hrálo do karet, získala tím munici
pro kritiku československé vlády „blokující“ právo volit. SdP zároveň získala
více času na přípravu monstrózních propagandistických manévrů a koordinaci
s říšskoněmeckou NSDAP, s jejíž přímou spoluprací se po anšlusu Rakouska již
netajila. Klíčovou roli sehrálo sloučení s občanskými aktivistickými stranami
BdL a DCV a prezentace SdP jako strany zastupující všechny české Němce bez
ohledu na jejich sociální status či náboženské vyznání.
Národnost jako určující osa světonázoru aexistence
„Nespojili jsme se s německou národně socialistickou, nýbrž s německou stra-
nou, reprezentující všechny názory. Otázka o níž nám jde, nezní: Jsi katolík,
protestant či svobodomyslný? Nýbrž jsi Němec? Ten kdo ji krví i přesvědčením
zodpoví kladně, uznává národní socialismus.“
Předseda DCV, kněz Karl Hilgenreiner, 1. 5. 1938, Antonín KLIMEK. Velké dějiny
zemí Koruny české XIV: 1929–1938, Praha: Paseka – Litomyšl 2002., s. 526–527.
Ekonomická situace limitující svobodu volby
SdP zvyšovala nátlak na nábor nových členů. 30. květen 1938 určila jako
poslední termín rozšiřování členské základny. Rozličnými komunikačními
Politické strany českých Němců vroce 1938
   



Sudetoněmecká strana Sudetendeutsche Partei SdP opozice
Německý svaz zemědělců Bund der Landwirte BdL ministr bez portfeje Franz Spina
do 23. 4. 1938, nepřešel do SdP
sloučena s SdP
22. 3. 1938
Německá křesťansko -sociální
strana lidová
Deutsche Christlichsoziale
Volkspartei
DCV ministr bez portfeje Erwin Zajicek
do 24. 4. 1938, nepřešel do SdP
sloučena s SdP
24. 3. 1938
Německá živnostenská strana Deutsche Gewerbepartei DGP sloučena s SdP
Německá sociálně
demokratická strana dělnická
v ČSR
Deutsche sozialdemokratische
Arbeiterpartei in der
Tschechoslowakischen Republik
DSAP ministr veřejného zdraví Ludwig Czech
do 11. 4. 1938
Německá demokratická
svobodomyslná strana
Deutsche Demokratische
Freiheitspartei
DDFP
Komunistická strana
Československa
Kommunistische Partei der
Tschechoslowakei
KSČ -KPTsch
98
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
kanály se neslo: Kdo nevstoupí, pocítí následky. Jaro 1938 bylo mnohde ve
znamení pouličního násilí, výhrůžek a ekonomického tlaku. Nátlak umožňovaly
i následky hospodářské krize, která německy mluvícími obyvateli obydlené
československé pohraničí s lehkým průmyslem orientovaným na export za-
sáhla intenzivněji než české vnitrozemí. Mnoho českých Němců na západní
a severní hranici hledalo obživu v Německé říši. Přestože Německo bylo krizí
zasaženo více a dříve, zvedala se tam ekonomika rychleji. Obnova německá
ekonomiky byla zásadně postavena na válečném zbrojení. Udržet si práci
v Německu, ale i v Československu, měla –li firma majitele stoupencem SdP,
bylo často vázáno na členství ve straně. Vznikaly černé listiny těch, co do SdP
nevstoupili. Propaganda placená Německou říší se šířila i rozhlasem, který
v českém pohraničí neměl německy mluvící pro -československou alternativu.
Ekonomické hledisko nebylo samozřejmě jediné, je nutné si klást otázku,
zda ztotožnění většiny českých Němců s československým státem zhruba od
poloviny 20. do poloviny 30. let 20. století bylo spíše dočasným odklonem od
jejich „přirozené“ orientace na Německo. Takovou odpověď alespoň naznačují
nejnovější historické výzkumy.
Medvědí služba „dvacetsedmičky
Volby se konaly v době, kdy vrcholila stavba československého opevnění
a na hranice nastupovala československá ozbrojená moc a z druhé strany
nekompromisně tlačila propaganda SdP, jejíž neoficiální orgány na mnoha
místech volby doslova kontrolovaly, docházelo i k fyzickému bránění sesta-
vování kandidátek, jejich podepisování či doručování na úřad, čemuž nepřímo
nahrával § 27 volebního zákona.
Trutnovské echo, sociálně demokratický orgán
pro severní Čechy, otiskl na titulní straně
30. dubna satiru zpodobňující sociálního
demokrata, který praporem zahání/zabíjí hada
symbolizujícího SdP pohřbívající ČSR. Satira je
opatřena titulkem: Věřme si, nevzdávejme se.
99
Srp proti kladivu vokolí Rýchorské rozsochy
Poslední předválečné volby proběhly jen v těch místech, kde vypršel předchozí
mandát do dubna roku 1938. V obcích, kde vypršel po květnu 1938, asi ve
třetině případů, se volby realizovat nestihly. V mnohých obcích, kde volby
vypsány byly, se nakonec nekonaly. V období zostřené mezinárodní i vnitro-
politické situace totiž řada obcí v důsledku jarních událostí využila ustanovení
§ 27. V pohraničí se tak stalo zhruba v polovině obcí.
Například v obcích Sklenářovice, Rýchory a Suchý Důl byla sestavena
jediná kandidátka pod hlavičkou SdP, v rámci níž však mnohdy kandidovali
bývalí členové BdL, popřípadě DCV, tedy někdejší starostové či zastupitelé za
původně občanské německé strany. Lze předpokládat, že ve většině němec-
kojazyčných obcí, kde bylo využito § 27, „vyhrála“ SdP.
„Dvanáctý červen konečně přinesl řešení. V tento den se konaly (v Bobru) volby.
Z 574 odevzdaných hlasů připadly sudetoněmecké straně (Konrada Henleina)
392 hlasy, sociální demokraté docílili přesto za pomoci Čechů a komunistů
182 hlasy, sudetoněmecká strana obdržela 10 mandátů, sociální demokraté
5 mandátů.“
Státní okresní archiv Trutnov, Pamětní kniha obce Bobr, s. 102, Státní okresní
archiv Trutnov, úryvek přeložila Eva Rennerová.
Tam, kde k řádné volbě i navzdory okolnostem došlo, nebylo vítězství SdP
tak jednoznačné. A to i v případě, že pro německé voliče chyběla k sociální
demokracii, KSČ a českým politickým stranám německá občanská alternativa.
Nejmenších úspěchů (cca 60 %) dosáhla SdP v obcích s větším podílem továr-
ních dělníků či horníků: Žacléř, Maršov II (dnes Svoboda nad Úpou), Mladé
Buky atd. Mladobucká (osada) Kalná Voda byla jediným místem v německé
části okresu Trutnov, kde zvítězila jiná strana než SdP, vítězství si tam připsala
DSAP. Největších úspěchů dosáhla SdP díky jednotné kandidátce nebo s více
než 80 % voličskými hlasy zejména v horských zemědělských obcích – Peci
pod Sněžkou, Malé Úpě, Velké Úpě, Horním Maršově atd., tedy v místech, kde
v minulosti vítězila BdL a DCV.
100
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Výsledky voleb do obecních zastupitelstev z 29. 5.
a 12. 6. 1938 ve vybraných obcích s pestrou skladbou
voličských preferencí. Všechny tři obce mají průmyslově–
zemědělský ráz. Jedná se sice o identické výsledky,
z nichž horní jsou uloženy v Národním archivu a spodní
v okresním archivu v Trutnově, ale nikoliv o identické
prameny. Na těch z okresního archivu se dochovaly ruční
poznámky odkazující na výsledky parlamentních voleb
v roce 1935, autor poznámek chtěl asi docílit srovnání.
Vztahování se k minulosti není rozhodně doménou jen odborné veřejnosti, ale všech, kteří mají zájem a erudici.
Detailní článek o volbách v obci Mladé Buky a osadě Kalná Voda vyšel před pár lety v mladobuckém zpravodaji
EMBéčko. Pár chybiček se vloudilo, ale čtenářský dosah zpravodaje je větší než mnohých odborných textů.
eMBéčko číslo 9 září 2018 19
HISTORIE
Poslední obecní volby vesvobodném
Československu proběhly vroce 1938.
Volby probíhaly vdobě, kdy vládla tře-
tí vláda Milana Hodži, takzvaná širo
koalice sdružující pravicové, středo
i levicové politické strany, nyní již jen
české, tedy bez německých menšino-
vých stan. Vláda termín voleb dlouho
odsouvala v naději, že odezní velká
hospodářská krize inárodnostní napětí
mezi Čechy aNěmci, ale toto oče
se nenaplnilo. Volby se konaly vněko-
lika vlnách během jara 1938. V Mla-
dých Bukách, včetně voleb dostho
zastupitelstva vKalné Vo, se konaly
dne 29. května aveSklenářovicích dne
12.června. Atmosféru voleb pozname-
nalo česko-německé napětí, které vtéto
době získalo již mezinárodní rozměr
ástečná mobilizace vroce 1938). Šlo
o bec poslední lidové hlasoní bě-
hem První republiky aoposlední volby
sširokou stranickou soutěží až dopar-
lamentních voleb vroce 1990.
Volby do obecního zastupitelstva
Městyse Mladé Buky se konaly, jak je
uvedeno navyhlášce, vhostinci Juliuse
Kőhlera včp. 13, vhostinci Aloise Fie-
bera čp. 53, vhostinci Wilhelma Eerta
včp. 156 avhostinci čp. 165 uFranze
Dorfmeistera. Vyhláškou vydanou dne
29.05.1938 se uvádí, že „Podle ustanove-
ní §51 obec. řádu voleb. Uvádí se vee-
obecnou známost, že při volbě obecního
zastupitelstva vMladých Bukách kona-
né dne 29.5.1938 zvoleni byli: členové
zastupitelstva. Dále je uveden jmenný
seznam poslanců, kterých bylo celkem
30 a7 náhradníků. Bylo odevzdáno cel-
kem 2902 platných hlasů pro tyto vo-
lební strany: Nejvší počet hlasů obdr-
žela strana SdP (Sudetoněmecká strana,
uskupení Konráda Henleina), která ob-
držela celkem 1731 hlasů askala tím
18 mandátů – členů obecního zastupi-
telstva, kandidátní listina měla celkem
40 kandidátů. Strana DSDAP (Němec-
ká sociálně demokratická strana práce)
skala celkem 842 hlasů a9mandátů,
kandidátní listina měla celkem 34 kan-
didátů, kandidátní strana – spojeného
českého voličstva získala celkem 177
hlasů a tím 2 mandáty, listina měla 9
Volby do obecního zastupitelstva 1938
kandidátů aKomunistická strana zís-
kala 152 hlasů a1 mandát z10 kandidá-
tů nakandidátní listině.
Dne 29. května 1938 se také kona-
ly volby do místního zastupitelstva
v Kalné Vo v hostinci čp. 42 pana
Josefa Patzelta. VKalné Vodě se voli-
lo celkem 15 členů zastupitelstva ze tří
volebních stran. Nejvyšší počet hlasů
obdržela strana DSAT, Německá soci-
álně demokratická strana práce, která
skala celkem 7 mandátů, dále strana
SdP, Sudetoněmecká strana (uskupe-
ní Konráda Henlaina), která získala
6 mandátů a2 mandáty získala strana
Spojené české voličstvo (pan Zelenka
apan Mládek).
Volby do zastupitelstva obce Skle-
nářovice se uskutečnily dne 12.června
1938. Kandidátku podala strana SdP
(uskupení Konráda Henleina), kde kan-
didovalo celkem 9 členů.
Volební pvo měli všichni stát
občané Československé republiky bez
rozdílu pohlaví, ktí překročili 21. rok
svého věku, měli bydliště vněkteré obci
republiky, aspoň tři měsíce, čítajíc zpět
od vyložení voličských seznamů a ne-
jsou po zákonu výslovně zpva hlaso-
vacího vyloučeni. Účast ve volbách byla
povinná, proti voličům, ktí se bez
omluvného důvodu nezúčastní volby,
zavádí se trestní řízení pro přestupek,
§ 68 odst. III/2ob. vol. řádu. Zprtěné
této povinnosti jsou osoby starší 70let,
dále ti, kdož pro nemoc nebo tělesnou
vadu se nemohou dostavit k volbám,
kdož jsou v den volby vzdáleni od
místa volby aspoň 100 km, konečně ti,
kdož jsou zdrženi přerušením dopravy
nebo jinými nepřekonatelnými překáž-
kami…“ Zákonem vyloučeni z práva
hlasovacího byli: ti, kdož byli soudem
zbaveni svéprávnosti, kdož upadli
v konkurs, jakož i ti na jejichž žádost
se provádí vyrovnávací řízení, dále ti,
kdož byli pvoplatným rozsudkem
soudu zbaveni volebho pva, kdož
jsou vdonucovací pracovně a vojenské
osoby v činné službě a aktivosoby
četnictva. (citováno podle: Státní správa,
vydáno asi vroce 1934).
Výsledky voleb vnaší obci, která le-
žela na území Sudet, byly odrazem ce-
lonárodních výsledků v pohraničních
oblastech a byly předzvěstí černých dnů
pro celé Československo. 29. září 1938
byla podepsána Mnichovská dohoda,
kdy se zástupci čtyř zemí – Velké Bri-
tánie, Francie, Německa a Itálie dohod-
li, že Československo musí do 10. října
1938 postoupit pohraniční území Su-
dety Německu. Československá vláda,
mimo jiné pod tlakem Francie a Britá-
nie, mnichovský diktát nakonec přijala.
Německo zahájilo zábor již 1. a 2.října,
kdy bylo vyklizeno území jihomoravské
a šumavské, dále pak byl vyklizen šluk-
novský a frýdlantský výběžek, 3. října
území krušnohorské, 6.10.území se-
veromoravské a slezské a následně byl
proveden bor jednotlivých ob. Dne
2.10. byl jmenon Konrád Henlain
komisařem sudetského území a 9.10.
československá vláda propouští sudet-
ské Němce ze svazku československé
armády. 22.10.1938 odešel prezident
Dr. Edv. Beneš do Londýna. 6.12.1938
přináší tisk statistické údaje: Němec-
ku bylo postoupeno území o rozloze
28680 km, Československo ztratilo cel-
kem 4704 ob, v nichž žilo 4704000
obyvatel, (dříve zde žilo 14 792 000),
750 000 domů, republika ztratila 121
soudních okresů zcela, 99 částečně.
Zvejně dostupných informací zpracovala:
Emilie Svobodo
101





Obecní kroniky či pamětní knihy jsou základním zdrojem
poznání dějin obcí a každodennosti. Německý originál je díky
jinému písmu, kurentu, obtížně srozumitelný. Naštěstí je mnoho
kronik přeloženo díky regionálním muzejníkům a historikům.
Některé jsou v překladu k dispozici v okresním archivu
v Trutnově, v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí nebo Městském
muzeu v Žacléři.










Kronika obce Sklenářovice, s. 197, Státní
okresní archiv Trutnov; Kronika obce
Sklenářovice, rukopis, český překlad Eva a Jana
Březinovi, Správa KRNAP.
102
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938




103
Kartografické zpracování: JN
Zdroje:
Výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov,
f. Okresní úřad I, inv. č. 24356, kart. 87,
Státní okresní archiv Trutnov.
Výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov,
f. Ministerstvo vnitra I - Stará registratura,
sign. 7/68/7, kart. 4970, Národní archiv
Praha.
Pamětní kniha obce Mladé Buky 1928–1938,
Státní okresní archiv Trutnov.
ehledná mapa katastrálních území k roku
1947, 1 : 200 000, sig. UAZK-B2-a-20-1947-02,
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v
Praze.
Josef PLIML, Jak se volí do obcí a řád volení
do obcí: výklad i text řádu volení a zákonů
i nařízení s ním souvisících se vzorci podání,
lhůtami a příklady skrutinia, poznámkami
a nálezy Nejvyššího správního soudu
Praha: Ústřední dělnické knihkupectví
a nakladatelství (Ant. Svěcený) 1934.
Statistický lexikon obcí v zemi České, úřední
seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna
1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. na základě
výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930,
Praha: ministerstvo vnitra a Státní úřad
statistický 1934.
104
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Společnost česko -německého porozumění Trutnov – Krkonoše byla založena v roce 1992. Na území Trutnova
a Krkonoš spojuje německou menšinu a přátele německé kultury. Udržuje kontakty s vysídlenými Němci z Krkonoš
a Trutnovska.
Štěpánka Šichová, vedoucí Společnosti
česko -německého porozumění Trutnov – Krkonoše
*rozhovor probíhá v němčině
Libore, zkuste pana Aloise Zierise. Jeho rodina v roce 1946
opouštěla dnes zaniklou obec Sklenářovice na jižním úbočí
Rýchor. On je sice ročník 1936, ale určitě bude mít hodnotné
informace. Pošlu Vám na něho kontakt, žije po vysídlení
ve východním Německu.
Zdravím Vás, Štěpánko, bádáme s kolegyněmi
nad událostmi roku 1938 v Krkonoších.
Netušíte, kdo by z vysídlených Krkonošáků mohl
mít k tématu smysluplné postřehy? Ideálně
pamětník, který tu éru prožil.
Pane Zierisi, tak jsem tu, jak jsme se dohodli
e -mailem. Můžeme tedy, prosím, pohovořit
o dopadu událostí roku 1938 na život
ve Sklenářovicích, ve Vaší alte Heimat?
Mně byly v té době teprve dva roky, ale leccos
jsem zaslechl. Rád si s Vámi popovídám, ale
raději si poté ještě informace sesumíruji a sepíši
Vám je do krátkého textu.



105
Alois Zieris se narodil roku 1936 v Glasendorfu -Sklenářovicích, kde jeho předci
žili a hospodařili po staletí. Jako desetiletý chlapec musel domov opustit, stej-
ně jako všichni obyvatelé obce mluvící ze sta procent německy. V poválečných
letech neměl nikdo zájem místo bez elektřiny a kvalitní komunikace dosídlit,
tudíž jedna z nejstarších krkonošských vesnic zpustla a de facto zmizela, z mapy
i všeobecného povědomí. Na počátku 50. let byly zbytky domů rozebrány a cihly
odvezeny coby stavební materiál na Slovensko.
V roce 1938 narušila běžný život obyvatel Sklenářovic výstavba česko-
slovenského opevnění na Rýchorách a v této souvislosti budovaná silnice ze
sousední Bystřice na Rýchorskou boudu. Alois Zieris k této době v červnu
2021 píše:
„Politické nálady mezi obyvatelstvem se zhoršily až po roce 1935 jako odraz
vyhrocené situace mezi německými nacionálními socialisty a československou
vládou. Znepokojení mezi lidmi zvyšovala Sudetoněmecká strana a její požadav-
ky autonomie. Ve Sklenářovicích měla v době svého založení pouhé dva členy.
30. března 1938 se však k Sudetoněmecké straně připojil Německý svaz země-
dělců. Od tohoto okamžiku měla ve Sklenářovicích slovo i tato strana.
Níže uvedené věty byly zapsány do obecní kroniky tehdejším ředitelem
sklenářovické školy. V pamětní knize je dále zaznamenáno, že nový německý
politický řád znamenal pro místní obyvatele hodně změn a že radost z osvobo-
zení netrvala dlouho. Například starosta Sklenářovic byl nahrazen nacionálním
socialistou a předseda místního zemědělského svazu byl dočasně uvězněn.
O roce 1938 se ve Sklenářovicích ještě dlouho debatovalo.“
Písemné sdělění Aloise Zierise, červen 2021, překlad Sandra Kreisslová.
Sklenářovice byly typickou
zemědělskou vsí. V roce
1939 bylo ve Sklenářovicích
40 obydlených domů se 150
obyvateli. Mapa zobrazuje stav
k roku 1946. Vytvořil ji A. Zieris
(graficky je upravena Jiřím
Baštou).
Sklenářovice jsou pro Aloise Zierise srdeční
záležitostí. Jezdí sem několikrát ročně, pečuje
o pomník padlým i malou zahrádku na místě
svého rodného domu č.p. 38.
106
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Záznamy v pamětní knize dokládají, co hýbalo ve Sklenářovicích v roce 1938
místním děním.
„Rok 1938 přinesl do Sklenářovic velké strádání a zátěž. 21. května proběhla
částečná mobilizace, během níž Češi narychlo postavili novou silnici pro trans-
porty na výstavbu opevnění. Ta vedla z Bystřice (Klinge) přes Sklenářovické
koridory až k Rýchorské boudě. Bez jakékoli náhrady byly nemilosrdně překra-
čovány pole a louky, stromy byly káceny. Na hřebeni Rýchor, v bezprostřední
blízkosti Sklenářovic, bylo zřízeno 13 bunkrů, drátěné zátarasy a další zábrany.
V Rýchorách pronajaté louky a vysokohorské pastviny na jejich hřebeni již
nesměly být nadále využívány. Sklenářovičtí sedláci museli zajistit povozy
a vykonávat práci. Na nově vystavěné silnici byl ve dne v noci provoz a vesnicí
neustále pochodovala česká vojska.
24. září 1938 byla nařízena mobilizace a vyhlášeno stanné právo. Všichni
sklenářovičtí branci do 40 let byli povoláni. Zdejší sedláci museli poskytnout
armádě čtyři koně. Rozhlasové přístroje byly zabaveny.
29. září 1938 byli zatčeni zakladatelé místní Sudetoněmecké strany Franz
Zieris, č. 14 a Josef Richter, č. 34. Nejprve byli vyslýcháni v Trutnově, násled-
ně v Hradci Králové. Obyvatelé Sklenářovic byli vystrašení a báli se o svou
budoucnost.
30. září česká armáda nečekaně opustila bunkry na rýchorském hřebeni.
Vojenská kolona táhla se svou výzbrojí a výbavou údolím přes vesnici do
Mladých Buků.
8. října 1938 ve 13 hodin sestoupila německá vojska z Rýchorské boudy do
údolí. U domu č. 8 se konalo uvítání, pan Josef Richter vřele vítal své osvobo-
ditele. Německá vojska rozdávala jídlo, nejprve ve škole a později pak v dětské
ozdravovně, č. 5.“
Kronika obce Sklenářovice, Státní okresní archiv Trutnov, výběr ukázky Alois
Zieris, překlad Sandra Kreisslová.
Vysídlenci z okresu Trutnov shromažďují a zpřístupňují
knihy, archiválie a předměty vztahující se k jejich rodišti
v krajanském muzeu Riesengebirgsstube v bavorském
partnerském městě Würzburg.
Důležitými krkonošskými paměťovými
institucemi v Německu jsou krajanská
muzea v Marktoberdorfu a Würzburgu,
která uchovávají a zpřístupňují mj. rodinné
sbírky Němců vysídlených z Vrchlabska
a Trutnovska. A také vydávají vlastivědné
publikace o krkonošských obcích. Mnohé z nich
jsou ke stažení na saském dokumentačním
a publikačním portálu www.qucosa.de.
107
Na Rýchorách se nacházejí objekty lehkého opevnění z roku 1936 i z let
1937–38. Všechny jsou dnes umístěny v zalesněném terénu.
Objekty opevnění pro boční palbu zlet 19371938
Tyto objekty tvoří úseky Z‑1 Rýchory a Z‑2 Dolní Lysečiny. Trasa úseku Z‑1
Rýchory začínala na východě poblíž kóty Kámen a stoupala do lokality Dvor-
ského lesa a Rýchor. Od Rýchorské boudy klesala směrem k Dolním Lysečinám.
Stavba celkem 68 pevnůstek a příjezdové silnice byla svěřena stavební firmě
Jindřich Malina z Hořic v květnu 1938. Podnikatel do konce září 1938 stihl
vybetonovat 11 pevnůstek z 1. sledu, které tvoří souvislou linii v centrální
části úseku, kde přehrazují cestu z Rýchor do vnitrozemí.
Objekty opevnění pro čelní palbu zroku 1936
Objekty byly na Trutnovsku budovány v rámci úseku III Trutnov fir-
mou Jan Müller z Úpice. Jednalo se o 30 pevnůstek v úseku od Petříkovic
po Velkou Úpu, z nichž 6 nejvýchodnějších spadá do oblasti Krkonoš. Na
Rýchorách jsou dvě pevnůstky situovány po obou stranách hřebene ne-
daleko Rýchorského kříže. Jejich úkolem bylo bránit přístupovou ces-
tu od slezského Kunzendorfu (dnes Niedamirów) do českého vnitrozemí.
1
3
4
2

108
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
1
2
3 4
Objekt III/166/B
Objekt III/165/B
Objekt Z1/34/A–140 Objekt Z1/35/A–160
Objekt byl původně umístěný v otevřeném terénu, dnes se nachází v lese. Dobová fotografie pochází
z října 1938 a zachycuje německé důstojníky při prohlídce objektů lehkého opevnění. Jejím autorem je
leutnant Mogschar, jehož jednotka tudy měla provést útok od Kunzendorfu, dnešního Niedamirówa.
Mezi ním a objektem III/166/B byla v říjnu 1938
vedena protipěchotní překážka tvořená linií
zakopaných betonových patek s nadzemními
železnými kolíky s oky (tzv. prasečích ocásků).
Přetnula pozemky rodiny Braunovy z č. p. 41.
Unikátní svědectví o těchto událostech přináší
pamětník Franz Braun.
Zbytky sněhu vykreslují přístupový zákop.
Stejně jako ostatní bunkry v této linii
nebyl dokončen – není například opatřen
kamennou rovnaninou.
109
Hlavní úkol pevnůstek v rámci úseku Z‑2 Dolní Lysečiny bylo přehrazení
komunikace vedoucí z Horních Albeřic do Maršova, jelikož tuto starou celní
cestu mohl nepřítel využít k obchvatu ostatních silně opevněných přístupů
k Trutnovu. Trasa úseku sestupovala od Rýchor do údolí Dolních Lysečin
a odtud prudce stoupala na Dlouhý hřeben. Stavba celkem 22 objektů ve
dvou sledech byla v říjnu 1937 zadána pražské firmě Ing. Ženatý, Zunt a spol.
a i přes značné potíže (obtížná dostupnost jednotlivých stavenišť v terénu)
se podařilo všechny pevnůstky stavebně dokončit.
Většina objektů lehkého
opevnění na Rýchorách
se nachází v blízkosti
turistických cest. I když
jejich plášť splývá s přírodou,
zvláště pak v rýchorském
pralese, oku pozorného
turisty neuniknou! Jejich
objevování zabaví i Vaše děti!
Jak ukazuje výřez z německé přehledové
mapy čs. opevnění z léta 1938, o úseku
Z-1 na Rýchorách neměla německá
armáda informace („im Bau befindliche
Befestigung – Lage und Art unbekannt“,
jak praví legenda mapy).
V rýchorských lesích je dodnes dochováno velké množství
pozůstatků protipěchotních překážek (fragmenty
betonových patek), polního opevnění (střeleckých okopů),
nástražných jam nebo střeleckých průseků, které byly
součástí linie opevnění z let 1937–38. Detailně je při
zvětšení zobrazuje geometrický model reliéfu (včetně
základů nedostavěných bunkrů v jižní části úseku Z-1).
110
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Pro Krkonoše jsou typické objekty lehkého opevnění. Lze jich tu nalézt desítky,
a to i v nejvyšších horských polohách. Jsou dvojího typu – objekty pro čelní
palbu z roku 1936 a objekty pro boční palbu z let 1937 a 1938. Jaký je mezi
nimi rozdíl? A jak jsou využívány dnes?
Objekty opevnění pro čelní palbu zroku1936
představovaly vždy jednu místnost s dvěma nebo třemi
střílnami (výjimečně s jednou). Jednotlivé varianty nesly
označení A, B a C (E), které se od sebe lišily počtem střílen.
Typy A a B se mezi sebou lišily tloušťkou obvodových stěn
(50 a 60 cm). Výzbroj tvořily lehké nebo těžké kulome-
ty, umístěné na jednoduchých dřevěných stolcích. Tyto
objekty zpravidla postrádaly jakýkoliv ventilační systém,
takže dlouhodobá střelba z nich byla problematická; dalo
se větrat jedině otevřenými dvířky vstupu. Osádka byla
odvislá od počtu zbraní (dva vojáci na jeden kulomet).
Výhodou těchto pevnůstek byla nízká pořizovací cena
a malá velikost.
Objekty opevnění pro boční palbu zlet
1937 a1938
tvořily daleko modernější pevnostní systém a předsta-
vovaly miniaturu typizovaného tvaru pěchotního srubu
těžkého opevnění. Postupně vzniklo pět základních typů
označovaných písmeny A–E včetně různých alternativní
modifikací. Vojenští projektanti tak měli k dispozici
širokou paletu stavebnicového systému, prostřednic-
tvím kterého se dala v daném úseku naplánovat účinná
obrana. Nejběžnější typ A sestával ze dvou střeleckých
místností spojených chodbičkou, v kterých byly zabe-
tonovány dvě ocelové střílny, střílející oboustranně
bočním směrem. Pevnůstky se dále rozlišovaly podle
odolnosti – normální, zesílené, výjimečně zeslabené.
Dle terénu se navíc stavěly v rovném, šikmém nebo lo-
meném provedení.
Pevnůstka III/165/B z roku 1936 pod Rýchorským
křížem na Rýchorách. Osádku měli tvořit tři muži
a jeden těžký kulomet.
Pevnůstka nad Dolními Lysečinami pro
boční palbu Z2/11/A-180 byla vybetonována
24. června 1938.
V souvislosti s výstavbou objektů z roku 1936 proběhla
i výstavba jednoduchých chat pro osádky pevnůstek. Ty se
nacházely např. v Žacléři, Dolních Lysečinách nebo ve Velké
Úpě na křižovatce silnic z Maršova a Pomezních Bud. Strážní
chata v Dolních Lysečinách po rozsáhlých přestavbách stojí
dodnes. Na části přehledu pevnůstek a strážních chat v úseku
Hraničářského praporu 2 jsou uvedeny i obj. č. 165 a 166 na
Rýchorách. Podává informace o úkolech jednotlivých objektů,
síle osádky i výzbroji.

111
Vnitřní vybavení objektů lehkého
opevnění z let 1937 a 1938.
Proti vniknutí zabezpečovaly objekty z let 1937 a 1938 dva uzávěry –
mřížové dveře, které chránila tzv. vchodová střílna s uzávěrem,
a ocelové dveře. Ochranu týlu pevnůstky zajišťoval granátový skluz –
zabetonovaná roura s jednoduchým víkem, kterou mohla osádka
v případě ohrožení použít pro granáty. Ve výbavě lehkého objektu
(vyjma typu C) se nacházel též ruční ventilátor, nasávající čistý vzduch
z prostoru vchodové chodbičky. Při jeho pohonu se pak přetlakem
vytlačovaly zplodiny vzniklé při střelbě vlastních zbraní. Nad střílnami
namontované lapače usměrňovaly zplodiny k vývodným otvorům
vedoucím mimo objekt.
Nejčastější zbraní v lehkém opevnění byly lehké kulomety vz. 26 a dále
těžké kulomety vz. 24 a 37. Instalaci zbraní zajišťovaly dva druhy
univerzálních lafet. Jednalo se o zařízení umožňující výrazně vyšší
přesnost palby. Na lafetě byla navíc umístěna i panoramatická mapa
s načrtnutým terénem, zajišťující střelbu za tmy či při zadýmení
bojiště. Použít se daly i jednoduché závěsy. Pod střílnami stály lavice
pro sběr vystřílených nábojnic a pod lavicemi se nacházely drážky
v podlaze naplněné vodou, určené k chlazení hlavní. Na každou střílnu
připadal jeden výsuvný zrcátkový periskop. Ten byl zavěšen v litinové
rouře zabetonované do stropu pevnůstky.
Dále měl být objekt vybaven polním telefonem, nářadím nebo
např. záložní dávkou potravin. Veškerý volný prostor by ovšem
zaplnily bedny s municí. Odpočinek měla osádka vykonávat mimo
objekt, zpravidla v jednoduše zřízeném přístřešku. Součást vybavení
tvořilo i jednoduché ženijní nářadí jako pila, kosa, lopata apod.
Osádku tvořilo u typů A a B celkem 7 mužů. Dva vojáci obsluhovali
kulomety, dva další jim doplňovali střelivo. Velitel objektu a jeho
zástupce pak stáli u periskopů a řídili palbu. Poslední člen osádky
trvale obsluhoval ventilátor. V pevnůstkách typu D a E byli umístěni
4 muži a v typu C pak pouze jeden střelec s nabíječem.
LEHKÉ OPEVNĚVZOR 37
Objekt A-160 v normální odolnosti
VELITEL ZÁSTUPCE STŘELEC STŘELEC POMOCNÍK POMOCNÍK SPOJKA
OBJEKTU VELITELE VENTILÁTOR
Beton Železo Délka stavby Cena Výzbroj
2 kulomety
Osádka objektu: 7 mužů
Lehký objekt nového typu v číslech
Počet
7 73772 000 Kč8 týdnů4 950 kg42 m³
Cena kompletně Lehký kulomet vz. 26 Celkový počet postavených Doba, za kterou bylObjem betonové Hmotnost železné
dokončeného objektu Lk-26 / Tk-24 / Tk-37 objektů typu Apostaven jeden objektsměsi pro zdivo výztuže do zdiva
Munice
20 000 ks
Množství kulometného
střeliva ráže 7,92 mm
Z LET 1937
1938
112
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Sklad, muzeum iobydlí
Lehké opevnění v českých zemích nakonec ke svému hlavnímu účelu – obraně
proti vpádu německé armády – nebylo využito. Většina objektů po odstoupení
čs. pohraničí zůstala na okupovaném území. Německá armáda je podrobila
zkouškám různého druhu, využila je k nácvikům útoků na opevnění v západ-
ní Evropě a na sklonku války je připravovala k improvizované obraně proti
postupujícím spojencům.
Po 2. světové válce a vzniku tzv. železné opony bylo lehké opevnění
v západních a jižních Čechách a na jižní Moravě začleněno do systému obrany
socialistického Československa. Ostatní objekty byly opatřeny mřížemi a zám-
ky, případně sloužily jako sklady drobného materiálu nejrůznějšího druhu (od
chemikálií po žampiony) a to samé platilo ještě i v 90. letech 20. století. Až
poslední dekády představují novodobou renesanci těchto vojenských staveb,
dříve s oblibou mezi lidmi označovaných jako „pomníky odhodlání a zrady“.
V novodobé historii jsou tak desítky „řopíků“ předmětem zájmu nejrůznějších
nadšenců vojenské historie, kteří se je snaží rekonstruovat. V posledních letech
je pak zájemcům nabízí Armáda ČR k prodeji.
Bunkry tak dnes slouží různým účelům – jako obydlí, sklady, vojenská
muzea, jsou předmětem pevnostní turistiky i uměleckých projektů (např. pro-
jekt Bunker Cut, při němž byl na Znojemsku proveden řez řopíkem pomocí
diamantového lana).
Příklad druhotného využití bunkru (objektu lehkého
opevnění pro čelní palbu z roku 1936, III/167/A)
v Dolních Lysečinách.
113
Hurá do Bavorska! Je na čase navštívit dva klíčové
německé archivy: pobočku Spolkového archivu
v Bayreuthu a Bavorský hlavní zemský archiv
v Mnichově! Už se těším, jak si pěkně pošprechtím.
Sbírka Sudetoněmeckého archivu je plná překvapení.
Vzpomínky pamětnice ze Suchého Dolu jsou fascinující
svou konkrétností a nebývalým nadhledem.
Cesta za pramenem bývá daleká, ale většinou se
vyplatí. Dějiny je třeba nahlížet z různých pohledů,
ne všechny lze posbírat na domácí půdě!
Strojopis, originál vzpomínek
Pauly Schramm.

114
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


Obec Suchý Důl leží na jižní straně Rýchorské rozsochy, bezprostředně navazu-
je na Rýchory z jedné strany a Albeřice z druhé. Bývala to horská zemědělská
ves, pyšnící se jako jedna z mála jižním svahem. Po roce 1946 byla určena
k zalesnění, a tudíž zániku osídlení. Navzdory úředním plánům je převážně
rekreačně obývaná dodnes, byť formálně existuje jen jako katastrální území.
Zemědělské přebytky za bonbony
Když se v roce 1936 začalo se stavbou hraničního opevnění, přišlo do naší vesnice
mnoho českých vojáků, nákladní vozy s materiálem se ale dostaly jen k našemu
domu, který byl přibližně uprostřed vesnice, protože strmé stoupání tehdejší ná-
klaďáky nezvládly. Z pohledu nás dětí se tehdy pořád něco dělo a hodně jsme toho
mohly vidět. Vojáci se k nám, dětem, chovali přátelsky a často jsme od nich dostali
bonbony nebo ovoce. Žádné problémy nebyly ani s obyvateli vesnice, vojáci si od
místních kupovali mléko a máslo, lidi je rádi viděli, protože si tak mohli přivydělat.
Kácet abetonovat
Nejdříve se v rýchorských lesích vykácely dva pásy. Mezi oběma pásy zůstal
stát pruh stromů. Káceli cizí lesní dělníci. Vykácené pásy se táhly od Maxovky
až do Dolních Lysečin. Místní si mohli vzít chrastí, větve a tenčí kmeny, což
rádi udělali. Po vykácení se v přední řadě prvního pásu začalo se stavbou pan-
céřových zátarasů. Do země se zatloukly obrovské kusy betonu se železnými
bodci. Mezi nimi potom postavili bariéru z ostnatého drátu. V druhé řadě pásu
se v určitých odstupech stavěly betonové bunkry. První bunkr stál až skoro
u Maršova na maršovských polích na kraji lesa, druhý v Lysečinách na pravé
straně na příkrém svahu, zakrytý lesem, střílnami otočený k Horním Albeřicím,
protože odtamtud vedle cesta ze Slezska, Německé říše. Další bunkry stály
ještě v druhém pásu, poslední pod Rýchorskou boudou.
Skosou na beton?
Materiál pro tuto část opevnění se vyvážel na hřebeny přes Rýchory a Sněžné
domky, protože cesta z Maršova byla příliš strmá. Za lesem jsme měli kus
rýchorské louky, tu jsme tenkrát nemohli kosit, a stejně by to nešlo, protože
provoz nákladních aut v této oblasti byl obrovský a všechno bylo rozježděné.
Když se situace přiostřovala – muselo to být na jaře nebo v létě roku
1938 –, postavili Češi v Suchém Dole napříč přes pole na pravé straně vesnice
od Lysečin k Maxovce další zátaras z ostnatého drátu. Nechali v něm jen malý
otvor, abychom se dostali na druhou polovinu našeho pole. Na kraji lesa vybu-
dovali ještě mnoho skrytých vojenských stanovišť tak, že zvenku nebyla vidět.
Allgemeine Mobilmachung
Velitelství, které zodpovídalo za obranu našeho úseku, sídlilo na Maxovce.
Ale my jsme mohli vždycky bez problémů až k ní. Na mobilizaci Čechů v roce
1938 si dobře vzpomínám, oznámení o mobilizaci bylo v německém a českém
jazyce přibité na vratech našeho domu.
Žlutě badatelkou vyznačená klíčová slova se vztahují
k československému opevnění a jeho obraně.
115
Paula Schramm, zachycena neznámým
fotografem v době druhé světové války.
Rodný dům rodiny Kneifelů v Suchém Dole, jak ho zachytila
desetiletá Paula vodovými barvami.
Pevnůstka nad Dolními Lysečinami pro čelní palbu
III/167/A z roku 1936.
Rodný dům rodiny Kneifelů v nezalesněném Suchém Dole, autor
neznámý, 1934.
116
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Muži přes hranice
Tehdy asi obyvatelé Suchého Dolu dostali poprvé strach a hodně mladých mužů
z naší vesnice, kteří dostali povolávací rozkaz do české armády (českosloven-
ské, pozn. překl.), přešlo přes hranici do Kunzendorfu do Německé říše, bylo
to jen čtyři pět kilometrů. Tam se přidali k freikorpsu. Dokonce celé rodiny
utíkaly do říše. V té době se přes hranici z Kunzendorfu k nám tajně pašovalo
hodně zbraní. Dělal to i můj strýc a další muži z naší vesnice a z Albeřic, kteří
dokázali na české finance a pohraničníky vyzrát, protože dobře znali staré
pašerácké stezky. Za to v roce 1945 tvrdě zaplatili.
Aco já?
Máma jednou ráno sbalila do batohu chleba, vejce a marmeládu a řekla mi:
Vezmeš bratříčka – bylo mu právě devět let – a půjdeš s ním přes hranici do
Německa, abyste aspoň vy přežili, protože my při útoku Němců všichni zemře-
me!“ V takovém případě bychom se octli uprostřed mezi frontami, na jedné
straně německý wehrmacht a na druhé česká armáda. Tak se se mnou máma
rozloučila, vtiskla mi do ruky bratrovu ruku, ačkoliv mi bylo teprve dvanáct,
a řekla mi: „Jděte po levé straně až k lesu, potom lesem pořád dál, tak se brzo
dostanete do Kunzendorfu a tam se ptejte na starostu. Pokud byste potkali
nějaké Čechy, nic vám neudělají.“
S jakými pocity jsem tehdy s bratrem, který se okamžitě hlasitě rozplakal,
odcházela, si pamatuju dodnes. Ale netroufla jsem si říct, že nikam jít nechci,
odmlouvat rodičům bylo vyloučené. Tak jsme šli ruku v ruce hlemýždím tem-
pem cestou kolem polí nahoru k lesu. Když jsme došli až k lesu, ještě jednou
jsme se ohlédli na naši drahou vesničku Suchý Důl a bratr se rozbrečel tak,
že jsme si sedli, snědli jídlo a čekali, až se setmí. Potom jsme vyrazili, ale ne
směrem ke Kunzendorfu, ale zpátky – a byli jsme moc šťastní, když jsme zase
byli doma. I když jsem dostala hrozně vyhubováno, byla jsem ráda, že jsem
do Německa nešla.
Průchod přes dráty na šachtu
Otec pracoval už čtyřicet let v Žacléři na šachtě. Každý den chodil ze Suchého
Dolu dvě hodiny do žacléřských uhelných dolů a po práci se stejnou cestou
vracel domů. V tuto kritickou dobu musel chodit kolem českých stráží, které
byly rozestavené od Rýchorského kříže přes Rýchory, Ozón (Quintenmühle)
přes kopce až směrem k Žacléři. Když potom v září a začátkem října platil
výjimečný stav a zákaz vycházení, nikdo nesměl být po setmění venku. Otec,
kterého už mezitím české stráže dobře znaly, nám vyprávěl, že vždycky jen
zavolaly: „Kneifle, jsi to ty?“ Když odpověděl ano, bylo to vyřízené a mohl jít
klidně dál.
Ale jednou večer, i když už měl být dávno doma, nepřišel. Máma byla
strachy bez sebe a říkala, že ho určitě zastřelili. Otec přišel domů až kolem
páté ráno. Stalo se toto: Strážní jednotka byla vystřídána novou a noví strážní
otce neznali. Zatkli ho jako domnělého špiona a odvedli k výslechu na Ma-
xovku. Teprve jeden český financ, kterého zavolali z Hubertusky, dosvědčil,
že otce dobře zná a že to není žádný špion. Pak ho propustili. Ten financ prý
tancovával valčík s plným půllitrem piva. A často pozval otce, když se vracel
ze šichty domů, na pivo do Hubertusky.
117
Osvobození hákovým křížem
Potom náhle vpochodovali Němci a nastalo osvobození. Říkalo se, že Češi potichu
odtáhli. Musely se ušít vlajky s hákovým křížem a vyvěsit se na domy. Na uvítání
německých jednotek se musely dostavit na náměstí i školní třídy (to bylo v Maršo-
vě). Rozdali nám vlaječky s hákovými kříži a museli jsme volat „sieg heil“. Němečtí
vojáci přijeli přes Pomezní Boudy, Malou Úpu a Temný Důl do Maršova. Všichni
byli vyzdobení květinami, přátelsky mávali a obyvatelstvo je bouřlivě zdravilo.
Opuštěná varta
Bratr a já jsme museli jít do lesa na větve k vázání věnců. Vyrazili jsme s nůší
a cestou jsme si prohlíželi opuštěná prázdná vojenská stanoviště. Byly to ho-
tové byty, uvnitř všude obložené prkny. Viděli jsme tam stoly a lavice a také
lůžka na spaní. Právě když jsme byli v nejlepším, objevilo se několik českých
vojáků a my se strašně vyděsili. Ale řekli nám, že se nemusíme bát, že jen
kontrolují, jestli tady nezůstaly nějaké zbraně a munice. Byli na nás moc milí,
nemohla jsem to tenkrát pochopit, vždyť oni přece prohráli.
„Für Katz“
Zvláště velký dojem na mě udělalo, jak obrovské úsilí Češi opevnění věnovali.
Přitom se zase jednou ukázalo, že všechno bylo „pro kočku“.
Vzpomínky na léta 1936–1938 v Suchém Dole, okres Trutnov, Krkonoše, písemné
sdělení Pauly Schramm, roz. Kneifel, ze dne 18. 10. 1988, pro Sudetoněmecký archiv
zpracoval Kreisheimatpfleger Peter Högler. Z německého originálu přeložila do
českého jazyka Jana Zoubková, kráceno.
Po přijetí zprávy o odstoupení československého pohraničí došlo
v oblastech, kde se budovalo opevnění, ihned k přerušení prací.
Armáda, ale i stavební firmy měly týden na to, aby před postupující
německou armádou evakuovaly co nejvíce materiálu. Přednost měly
samozřejmě zbraně a vybavení pevností. Z překážkového systému se
zpravidla stihl přesunout max. ostnatý drát a ocelové rozsocháče.
Ocelové jehly s oky, původně zapuštěné do betonových bloků, byly
pak místním obyvatelstvem využívány k rozmanitým účelům.
Na snímcích je patrné využití tohoto materiálu coby mříží v boudě
Hubertus na Vizově.
118
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Ráz města Žacléře a jeho bezprostředního okolí na východní straně Rýchorské
rozsochy a v nejvýchodnějším výběžku Krkonoš po desetiletí utvářela zejména
těžba černého uhlí. Průmyslový charakter města ovlivňoval i národnostní slože-
ní obyvatelstva a pestrost politického smýšlení. Na Žacléřsku tak výrazněji než
v jiných částech Krkonoš různým způsobem soužívali stoupenci SdP a později
NSDAP s přívrženci dělnického hnutí – německé sociální demokracie, české
sociální demokracie a komunistické strany.

Lékař, chirurg, vědec, primář žacléřské nemocnice a vyhle-
dávaný odborník, který byl zván na lékařské kongresy do
Francie a dalších zemí. Úctu pacientů i odborných kruhů si
získal svými novátorskými postupy a sestrojením vlastních
přístrojů na ozařování ran pacientů, které přispívaly k rych-
lému hojení. Hans Havliček byl stoupencem německé sociální
demokracie. Roku 1940 byla práce tohoto odborníka násilně
přerušena, byl suspendován a byl mu zakázán vstup do ne-
mocnice. Veškeré vědecké materiály, preparáty, samostatně
sestrojené přístroje mu byly zabaveny. Následovalo vzetí do
vazby gestapem a věznění nejprve v Trutnově, poté v Hradci
Králové. Ve vězení vážně onemocněl, avšak převoz do ne-
mocnice byl opakovaně zamítán. Teprve roku 1944 byl pro-
puštěn. Navzdory skutečnosti, že byl evidován jako odpůrce
nacismu a usiloval o setrvání v Československu a navrácení
československého občanství, byl jako většina českých obyvatel
německého původu nuceně vysídlen do Německa. Čtyři roky
po válce zemřel zapomenutý a chudý ve Wetzlaru.
Každá nejen historická událost je vždy nahlížena minimálně
z několika perspektiv. Co je pro jednoho ztělesněním ryzí
spravedlnosti, druhý vnímá jako neomluvitelnou křivdu. Mezi
oběma krajnostmi se vždy nabízí prostor pro dílčí výklady. Každý
člověk je formován prostředím, které ho obklopuje. Důležitá
je proto vedle etnicko -jazykového zázemí znalost ekonomické
situace rodiny, vzdělání, náboženství atd. Obecně jsou tyto důležité
proměnné nazývány společensko -kulturními vlivy, které formují
a ovlivňují názory, konání a jednání jednotlivce i společnosti.
Hans Havliček ve své pracovně, přelom
20. a 30. let 20. století.
Hans Havliček využívá při operaci vlastních
lékařských přístrojů, přelom 20. a 30. let
20. století.

119

Bojovník proti fašismu, vůdčí osobnost dělnického hnutí a komunistické
strany v Žacléři. Dětství Oswalda Jillicha je spjaté s prostředím hornické čer-
vené kolonie na okraji Žacléře v blízkosti kamenouhelných dolů, a právě toto
prostředí jej výrazně formovalo pro budoucí léta. Roku 1923 byla v Žacléři
založena komunistická strana a již toho roku se Oswald stal jejím členem,
o několik let později stanul ve vedení strany. Jeho protifašistické názory vyús-
tily v jeho zatčení a odvlečení do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde
byl evidován jako politický vězeň. V roce 1944 byl transportován do tábora
Mauthausen. Po návratu do Žacléře se aktivně podílel na přípravě podmínek
pro vysídlení antifašistů z žacléřského regionu. V roce 1946 opustil s rodinou
Žacléř. Rodina žila v německém Liebenwalde, poté v Oranienburgu. Byl činný
ve státní správě, aktivně spolupracoval s Památníkem koncentračního tábora
Sachsenhausen a získal ocenění za boj proti fašismu. Zemřel v roce 1979.
„Z politického hlediska byl začátek roku 1938 celkově naplněn nervozitou. Dvě
třetiny obyvatel pochodovaly za vlajkou SdP, sociální demokraté, kteří měli
v obci většinu, se všemi silami snažili zůstat u moci. Kvůli pozdravu „heil“ po
hodině tělovýchovy poslali sociální demokraté na učitele české četníky, ačkoliv
bezúspěšně. Chování těchto lidí, kteří navštěvují slavnosti Čechů a účastní
se protiněmeckých proklamací, musíme označit za nečestné. Docílí tím však
pouze toho, že každý alespoň trochu německy cítící a spořádaný člověk se od
nich odvrátí. Květnová mobilizace Čechů se projevila také v Bobru. Nejhorší
lůzou byly české národní gardy. V zákopech u opevnění si často soldateska
užívala s ženami a člověk se někdy cítil, jako by se vrátil do dob 30leté války.
Strážcům hranice bylo jasné, že Češi chtějí Německou říši jen rozdráždit.
Bylo zrazováno od výletů do hor, česká soldateska pravidelně vyvolávala násilí
a potyčky. Česká mobilizace měla také ovlivnit průběh obecních voleb.“
Pamětní kniha obce Bobr, s. 102, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek přeložila
Eva Rennerová.
Fotografie kamenolomu v Královci z konce
19. století. Přes město Žacléř od jara 1937
proudily k nelibosti obyvatel nepřetržitě řady
nákladních automobilů podniku Konstruktiva
Praha, vozící kameny z kamenolomu
v Královci na Ježovou horu, kde probíhala
výstavba pevnosti Stachelberg. Pro práce byli
zpočátku najati nezaměstnaní čeští a němečtí
obyvatelé ze Žacléřska, němečtí zaměstnanci
byli později propuštěni a označeni za politicky
nespolehlivé.
Jillichův členský průkaz vydaný
Německou demokratickou
republikou, braniborským
Oblastním výborem obětí
fašismu.
120
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

„A v 38. roku potom, to už bylo v září, začátkem září,
byla velikánská demonstrace henleinovců v Žacléři. Tam
už zpívali „Deutschland, Deutschland über alles“. A zají-
mavý bylo to, že tam v tý části, jak jsem říkal, v té „rudé
kolonii“, tam byli mužský a chtěli jít proti nim, víte?
A česká policie chránila koho? Tu velkou demonstraci!
A já jsem si ještě vypsal z kroniky v Žacléři, že ty četníci
nestačili, tak přivezli nějaký četníky na nákladním autě
z Trutnova, aby ty chlapi tam z tý kolonie nemohli jít
proti těm henleinovcům.“
Běžnou součástí krajiny se stali betonové ježky. S jejich rozmísťováním
bylo započato na podzim roku 1938. Byli rozestavěni ve třech řadách
od Horního Bobru od kraje lesa podél Boberského lesa, přes areál
sportoviště k nádraží, k okresní silnici, pod školou v kolonii, odtud
dále přes šachtu Elišku, kolem šachty Marie, přes pole jižním směrem
z Lampertic k Ličné a mezi strážním domem č. p. 63 a nádražím
v Bernarticích, přes železnici k okraji lesa ke zlatoolešnické výšině
a odtud dále k Petříkovicím. Při stavění ježků a betonových
objektů nebyli majitelé pozemků vyrozuměni a nemohli ani sklidit
plodiny. Pole byla v širokých pásech poničena projíždějícími povozy
a později vojenskými automobily. Kromě betonových zátaras byly
na vyvýšeninách označených jako kóty vystavěny měřící dřevěné
triangulační věže, 10 až 15 m vysoké.
Vlevo Werner Baier v uniformě wehrmachtu,
vpravo v uniformě československé „Svobodovy“
armády.
121
Werner Baier pocházel ze Žacléře, v září 1938 odešel do vnitrozemí, ze kterého
byl československými úředníky po záboru pohraničí Německou říší v říjnu
1938 poslán jako osoba německé národnosti zpět do Žacléře. Odtud byl roku
1943 povolán do wehrmachtu. O rok později zběhl, prošel politickým škole-
ním a vstoupil do Svobodovy armády. Jeho rozhodnutí jít na východ vyplývalo
z politického přesvědčení, které převzal od svého otce – žacléřského horníka,
který byl předválečným členem KSČ. Po roce 1945 se Werner Baier rozhodl
na základě přání rodiny odejít s tzv. antifašistickým transportem do NDR.
Nesmírně cenným a mnohovrstevnatým dokumentem, v němž je vepsána historie
Krkonoš, je grafická tvorba Ericha Fuchse, zachycující každodenní život zdejších
obyvatel. Netypickým motivem je část opevnění Stachelberg, kterou ztvárnil v leptu
v roce 1943 a nazval jej „Nepomíjivé“. Zachycuje pevnůstku lehkého opevnění, tzv. řopík,
u hlavní silnice směřující do Žacléře. Lept věnovali Fuchsovi potomci (rodina Rauchova)
žacléřskému muzeu.
122
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938


V poměrně nedávné minulosti, před 80 lety – čtyřmi generacemi, byly Rýchory
obcí, ve které žilo 200 obyvatel. K návštěvě zvalo několik hostinců, působilo
tu několik řemeslníků a děti tu chodily do školy. Lidé obhospodařovali vysoce
položená políčka, chovali dobytek, dokonce tu žil obecní býk nazývaný Ogal
Seppel. Rýchorští pravidelně vážili dlouhou cestu do kostela v Maršově, později
do Žacléře. Dnes v osadě patřící k Žacléři žijí trvale 2 rodiny.
Zřejmě každý z nás někdy vyslovil přání mít stroj času, moci se přenést
do dob minulých, nám odepřených, a nahlédnout do života tehdejších lidí.
Pomyslnými stroji času jsou historické prameny, které nám cestování časem
i prostorem umožňují. Pojďme se tedy podívat, jaký byl život na Rýchorách
v období 30.–40. let 20. století, zejména ve zlomovém roce 1938.
Rýchory, dominanta Rýchorské rozsochy, jsou v našem povědomí převážně zakotvené jako nejvýchodnější
výběžek Krkonoš, součást Krkonošského národního parku se vzácnou květenou, Rýchorskou boudou a vyhlídkou
na základech původní Maxovy boudy, s tajemným Dvorským pralesem, který poutá fotografy zejména za mlhavých
dní a s několika málo chalupami roztroušenými na rozlehlém území. Tato místa okouzlila již mnoho generací

123
Cennými zdroji informací jsou pro badatele historické adresáře, které přinášejí velmi zajímavé údaje o obyvatelích
v jednotlivých obcích. Dozvídáme se, že v roce 1930 na Rýchorách žilo 209 obyvatel v 53 domech a starostou byl
Wendelin Polz. Obyvatelé se sdružovali ve 4 spolcích, k jednotlivým číslům popisným jsou přičleněna jména majitelů
a dočteme se i, jakým řemeslům se konkrétní lidé věnovali. Nabízí se nám také srovnání s jinými roky, neboť existují
i adresáře z let 1906 a 1911.
Pohlednice zachycující na počátku 40. let 20. století Rýchorskou
boudu s lehkým opevněním, pevnůstkou z let 1937–1938.
Pevnostní systém vybudovaný na hřebenech Rýchor se ihned po odchodu československých vojáků v roce 1938 stal
turistickou atrakcí, u které se pravidelně fotografovali výletníci mířící do hor. Rodina učitele Kornelia Schuberta
ze Žacléře se takto s řopíkem a Rýchorskou boudou v pozadí zvěčnila ve 40. letech 20. století.
124
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Sjednocení
„I v naší obci nakonec i poslední členové sociálnědemokratické
strany, kteří se u nás jakož i v jiných obcích potýkali s nedostatkem
mladých členů, usoudili, že zlepšení sudetoněmecké situace se
uskuteční pouze prostřednictvím sudetoněmecké strany Konrada
Henleina. Po delším vyjednávání se i poslední červení dne 10. dub-
na 1938 začlenili do řad místní skupiny sudetoněmecké strany.
Spolek zemědělců zanikl sám, neboť ani zde nezbyli téměř žádní
členové. Takto byla konečně napravena nenávist mezi stranami,
rozpory, nepřátelství v obci a Rýchory se opět staly německými.
Slavnostním aktem byli bývalí červení členové obecního zastupi-
telstva uvedeni do místní skupiny Sudetoněmecké strany Rýchor.
Následujícího dne, 11. dubna 1938, oznámily dělové rány, rozez-
nění zvonu a vyvěšení vlajek sjednocení německé obce Rýchory.“
Mobilizace
„Pod záminkou, že Německo mobilizuje, nechal Dr. Beneš 25. květ-
na mobilizovat a obsadil částečně hranice. Stavební práce na opev-
nění byly urychlovány. Pracovalo se ve dne v noci, do dáli svítila světla na
staveništi, mnozí ztráceli odvahu a mnohý Němec viděl před sebou temnou
budoucnost. V oblasti kolem Rýchorského kříže byl českou armádou natažen
ostnatý drát, vyhrabány zákopy pro kulomety a zavedeny přísné kontroly na
cestách.“
Zničené louky
„Louky u opevnění jsou zničené, v lesích zůstaly široké brázdy od automobilů.
Rýchorská bouda, jejíž hostinský musel i s rodinou prchnout, vypadala po
odchodu Čechů jako loupežnický brloh.“
Úroda
„Úroda byla obecně dobrá. Sklizeň brambor byla rychlá. Polovina je černá,
druhá polovina je malá. Obilí se urodilo a díky deštivému počasí před sklizní
dostatečně vyrostlo. Sklizeň sena byla dobrá.“
Nejen politikou živ je člověk
„Jelikož v okolních místech propukla slintavka a kulhavka, zavedli jsme přísná
ochranná opatření a dosud jsme jim byli uchráněni.
V letošním roce byl poměrně velký počet zmijí. U jedné zmije bylo v těle
nalezeno 11 mladých.
Jahnova bouda německého tělovýchovného spolku Svoboda -Maršov byla
Čechy podpálena a vyhořela do základů.
V roce 1938 se v naší obci uskutečnily 4 svatby.“
Pamětní kniha obce Rýchory, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek přeložila Eva
Rennerová.
125

V souvislosti se stavbou lehkého opevnění bylo potřeba vykácet střelecké
a pozorovací průseky a vytvořit překážky, jak protitankové tak protipěchotní.
Zásahy do lesních porostů s sebou nesly zásahy do vlastnictví pozemků.
V lysečinském úseku Z-2, tedy zejména v katastrech obcí Dolní Lysečiny
a Horní Lysečiny (s napojením na úsek Z–3 Dolní a Horní Malou Úpu) a Suchý
Důl (s napojením na úsek Z-1 Rýchory) vzniklo necelých šest tisíc metrů stálých
překážek, většina s protipěchotním zaměřením (ocelové kolíky v betonových
patkách, tzv. prasečí ocásky, propletené ostnatým drátem – na podobné v ka-
tastru obce Rýchory vzpomíná Franz Braun). Necelých tisíc metrů bylo určeno
proti tankům, včetně protitankových rozsocháčů.
Větší zásah (jak vzpomíná Paula Schramm ze Suchého Dolu) představo-
valy zátarasy stavěné až na jaře a v létě 1938, které přeťaly polnosti a pastviny
napříč nejen Suchým Dolem. Pokud vedl zátaras přes něčí polnosti či pastviny,
byl mu samozřejmě umožněn průchod, ale výnos z některých pozemků mohl
být menší, popřípadě žádný. Muselo dojít k zásahu do pozemků prakticky
všech majitelů. Pozemky se většinou v lánech táhly od vodoteče směrem do
stráně k lesu, u domu travní zahrada, pak políčko, pastvina a kus lesa.
Přes panující snahu utajit umístění a typologii pevnůstek před němec-
kou špionáží, nemohly některé detaily stavby místním uniknout i přesto, že
fotografovat stavby, či jen pozorovat stavbu lanovky, sledovat vojenské povozy
a vojáky nebo vstupovat do lesa, bylo zakázáno. Zejména zákaz vstupu do lesa
museli místní přijímat značně negativně, nejen s ohledem na volný pohyb,
ale hlavně kvůli sběru hub a lesních plodů, ať již pro vlastní potřebu nebo na
prodej, který představoval příjem do rodinného rozpočtu.
Na protipěchotní překážky, které musely školní děti překračovat
cestou do školy, vzpomíná učitel a zastupitel Velké Úpy (toho času
pod jedním obecním úřadem spojená Velká Úpa I a II). Jeho vzpomínky
na předválečné období jsou uloženy v bavorském Bayreuthu v pobočce
Spolkového archivu specializujícího se na prameny související
s odškodněním Němců vysídlených z východní Evropy do Německé
spolkové republiky. Jedná se o zásadní, ale českým badatelům málo
známou sbírku s názvem „Ost -Dokumentation“. Ta obsahuje cenné
materiály i pro dějiny československého pohraničí v rozmezí let
1918–1945. Jedná se o různě zaměřené vzpomínky pamětníků a soupisy
majetku, který vysídlenci zanechali v Československu, skici vysídlených
obcí k roku 1945 atd. Materiály mají výrazně širší záběr než je
problematika vysídlení. Prameny přinášejí cenné poznatky k dějinám
každodennosti, regionálním politickým událostem a dějinám obcí
v předválečném Československu, a samozřejmě i k dění v roce 1938.


126
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
„Sběr lesních plodů a hub nebyl v našich lesích možný kvůli obsazení Čechy,
vstup do lesa byl přísně zakázaný.“
Pamětní kniha obce Rýchory s. 34, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek pře-
ložila Eva Rennerová.
„I naší obcí se táhla tato pevnostní linie, stavební práce byly prováděny pouze
českýma rukama. Jako dělníci byli zaměstnáni pouze Češi nebo Slováci, nebo
takoví pracovníci, kteří se nevzpírali českému diktátu. Potřebné pozemky
i pole byly vyvlastněny, jako odškodnění byly poskytnuty státní dluhopisy.“
Pamětní kniha obce Rýchory s. 34, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek pře-
ložila Eva Rennerová.
Rozježděné a poničené pole a louky v důsledku stavby
cesty pro dopravu materiálu nutného pro dostavbu
opevnění na Rýchorách (cesta Sklenářovice – Rýchory)
dokládá i starosta Suchého Dolu a člen NSDAP
Josef Tippelt. Krátce po záboru pohraničí si stěžoval
u Úřadu vládního prezidenta pro obvod Ústí nad
Labem (převedeme –li volně do současnosti, stěžoval
si na krajském úřadě) a žádal náhradu škody za
zničené pastviny a polnosti způsobené činností
československých ozbrojených sil, usiloval o náhradu
škody ve výši 268 RM.
Protitankové překážky typu betonový ježek (Betonigel)
v krajině zachycené fotoaparátem leutnata Mogschara
v říjnu 1938 pravděpodobně v okolí Žacléře/Bobru.
Obdobné překážky byly v Dolních Lysečinách na
hranicích s dnešním Maršovem.
127


V té době se přes hranici z Kunzendorfu nejen do okolí Rýchor tajně pašovalo
hodně zbraní. Dělali to mnozí místní, dokázali na české finance vyzrát, protože
dobře znali staré pašerácké stezky.“
Vzpomínky Pauly Schramm, Heimaberichte 1199, Sudetendeutsches Archiv,
Bayrisches Haupstaatsarchiv Mnichov.
Stefan Dix si k náladě 17. 9. 1938 zapsal: „Odešli první uprchlíci, hlavně ženy
s dětmi, a muži, aby se hlásili v Německu do freikorpsu. Dopoledne byly (cesty)
opět uzavřeny, a to nemohl nikdo pod 60 let k německé hranici.“
Dixova kronika. Pamětní kniha obce Velká Úpa III, 1922–1939, do českého
jazyka díky podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš, s. 120, Státní
okresní archiv Trutnov.
V polovině září (1938) odešla většina pracovně schopných mužů za hrani-
ce kvůli vojenským opatřením Čechů. Práce na poli nebyly proto částečně
provedeny, takže nebylo vyseto obilí pro zimní měsíce. Letní sklizeň téměř
neproběhla. Hospodáři měli k dispozici pouze nekvalitní osivo“
Zdroj: Státní okresní archiv Trutnov, Pamětní kniha obce Bobr, s. 101, úryvek
přeložila Eva Rennerová.
V září 1938 v některých případech prchají za hranice muži, výjimečně celé
rodiny i s dobytkem. Motivací k odchodu za hranice do německého Slezska
bylo víc – snaha vyhnout se odvodům během mobilizace, strach, nejistota či
touha zapojit se do freikorpsu a politicky se angažovat proti Československu
ve prospěch Německé říše. Někteří se zapojují i do diverzních akcí freikorpsu
na československém území, jiní se účastní jen výcviku, další se zkušeností
s pašováním z doby míru se zapojují do pašování zbraní, popřípadě sdílejí
informace o stavbě opevnění rozvědce Německé říše.
29. září nad ránem hlásili příslušníci SOS v Horních Lysečinách přechod
hranice příslušníky freikorpsu u hraničního kamene 18, kteří zde vystřelili čtyři
bílé světlice. Narušení hranice brzy ráno zpozorovalo také albeřické družstvo
SOS u hraničního kamene 10, kde v minulých dnech provázeli němečtí celníci
čtyři muže v civilu. Pravděpodobně se jednalo o pokus vyzvědačů německého
abwehru – rozvědky překročit hranici a získat cenné informace o utajované
stavbě opevnění.
128
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Vím jen, že mou tetu se čtyřmi dětmi poslali až do Usedomu a po přícho-
du Němců se vrátila s vlajkou s hákovým křížem a žebřiňákem vítězoslavně
zpátky.“
Vzpomínky Pauly Schramm, Heimatbericht 1199, Sudetendeutsches Archiv,
Haupstaatsarchiv, Mnichov.
V září, když už bylo zřejmé, že doby míru jsou neodvolatelně pryč, organizo-
vali starostové obcí dobrovolnou evakuaci dětí a žen. Některé ženy a děti se
již zdržovaly u příbuzných poblíž hranic v německém Slezsku. Bály se zůstat
doma. Kdyby došlo k válce, ocitly by stejně jako Stráže obrany státu mezi lini-
emi, kulka by tedy mohla přilétnout z obou stran. Ale ani na území říše poblíž
československé hranice nemuselo být v případě válečného konfliktu bezpečno.
A tak zejména pro děti byly vypravovány autobusy a vlaky na prázdninová
místa u Baltu a na jiná místa severního Německa. Evakuované děti se ani po
odstoupení pohraničí Německé říši nevrátily hned, a to kvůli panující obavě
z vypuknutí konfliktů s ustupující československou armádou. Domů se děti
vracely v listopadu, jejich domovy se již nacházely pod správou Německé říše.
Medaile za zásluhy (Medaille zur Erinnerung
an den 1. Oktober 1938). Vyznamenání, která
Německá říše udělovala těm, kteří se měli podílet
na etablování německé správy na zabraných
územích. Nicméně medailí bylo rozdáno více než
milion, nelze tedy z jejího držení usuzovat nic
zásadního.
Výpisky badatelky z obsáhlých
a informačně cenných vzpomínek
albeřického rodáka Ericha Stumpfa.
129
„Pak přišel starosta z Rýchor s tím, že kdo chce, může opustit prozatím repub-
liku a může za hranici, do (německýho) Slezska, kde nás příjimali, […] přešli
jsme přes hranice do Kunzendorfu, […] pak zpátky na hranici do Královce
(Königshan) na vlak. Šly tam s náma další děti z okolí a pak jsme jeli vlakem do
Waldenburgu, dnešního Wałbrzychu. Odtamtud rychlíkem až do Hannoveru.“
Ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021, soukromý
archiv Libora Duška.


Do třicátých let vstupují obce v okolí Rýchorské rozsochy ještě se starosty
zvolenými v komunálních volbách v roce 1927, kdy mnozí starostové patří
k nejváženějším obyvatelům.
Na počátku 30. let se profil starostů mění, definitivně odchází generace
spjatá s Rakouskem -Uherskem, ale i ta spjatá s poválečnou konjunkturou a pro-
-československými postoji a nastupuje generace nová, utvářená atmosférou tři-
cátých let. Někteří starostové usilují o politickou kariéru. Nejprve v Německém
svazu zemědělců. Následně z nacionalistických důvodů v SdP, kam vstoupili
z vlastní iniciativy buď ještě před anšlusem Rakouska v březnu 1938 nebo v rámci
sloučení BdL s SdP na přelomu března a dubna 1938. Většina starostů byla pová-
lečnou československou mocí pravděpodobně oprávněně podezírána ze členství
ve freikorpsu a z pašování zbraní, popřípadě z vyhýbání se zářijové mobilizaci.
I v oblasti Rýchorské rozsochy probíhala intenzivní vojenská špionáž ně-
meckého abwehru. Získat v nacionalisticky vyostřené situaci místní německé
obyvatele ke spolupráci nejspíš nebylo těžké. Československá zpravodajská
činnost v pohraničí byla v gesci četníků, kteří měli mimo jiné povinnost pro-
věřovat v místě bydliště spolehlivost dělníků pracujících na stavbě opevnění.
Německy mluvící obyvatelé měli být v principu najímáni jen na pomocné práce
a zajišťování dopravy.
Během stavby opevnění se zejména v okolí Rýchorské rozsochy muselo
pohybovat značné množství osob: stavební dělníci, vojáci, důstojníci vojen-
ského stavebního dozoru, obsluha nákladních aut a další stavební techniky.
Albeřické a lysečinské děti
v divadelních kostýmech na
konci 30. let 20. století na
fotografii neznámého autora
mnohokrát otištěné v časopisu
Riesengebirgsheimat
130
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Muži mezi sedmnácti a šedesáti lety, mimo mobilizované ročníky záloh,
se měli s červenobílou páskou na rukávě podílet na stavbě překážek a úkrytů.
Tyto pracovní síly měly dle aktuální situace dodávat starostové dotčených ob
„Povolání k pracovnímu nasazení. Toto nařízení se týkalo všech mužů od
18 do 60 let, v případě, že by se nepodařilo zajistit dostatečný počet mužů,
musely být nasazeny ženy. Kdo jakž takž mohl, uprchl nebo se ukryl, aby
nemusel pomáhat dělat české zátarasy ještě pevnějšími, v naději ‚Hitler musí
bezpodmínečně přijít brzy!‘“
Dixova kronika. Pamětní kniha obce Velká Úpa III, 1922–1939, do českého
jazyka díky podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš, s. 121, Státní
okresní archiv Trutnov.
Fotografie zachycuje pravděpodobně schůzi
místní buňky Nacionálně socialistické
německé dělnické strany (NSDAP) v Dolních
Lysečinách mezi lety 1939–1945. Pod obrazem
Adolfa Hitlera zachytil neznámý autor
uprostřed i jednačtyřicetiletého starostu
Dolních Lysečin Johanna Taslera.
Badatelské výpisky sestavené z mnoha pramenů:
archivních (Státní okresní archiv Trutnov, Státní oblastní
archiv Litoměřice, Archiv bezpečnostních složek Praha)
a pamětnických vzpomínek rodáků z Albeřic a Lysečin.
Razítko obecního úřadu Horní Albeřice.
131
Po společném vymezení tématu, rozdělení úloh jednotlivým členům týmu,
samotném sběru dat a jejich analýze nám vykrystalizovaly nejdůležitější infor-
mace. Ty je třeba zpracovat tak, aby byly stravitelné pro cílovou skupinu, která
bude výsledek „konzumovat“. V našem případě chceme napsat srozumitelný
článek, vlastně články dva. Jeden odborný a druhý populárně naučný.
Interpretace, tedy vysvětlení, vyložení tématu, může mít několik forem.
Také se liší jeho rozsah, tedy počet stránek textu a obrazového materiálu.
Odborný článek nebo monografie předpokládá, že čtenář už je do tématu
zasvěcen, proto nevysvětluje základní souvislosti. Zároveň ale pracuje s vět
-
ším počtem specifických dat a tzv. příloh a též s vysvětlujícími poznámkami,
které většinou méně náročného čtenáře obtěžují. Proto je žádoucí i výklad
stručnější, který užívá minimum cizích slov a nepředpokládá čtenářovu hlubší
znalost tématu. Tato kritéria splňuje populárně naučný článek. Použijeme –li
opět paralelu „konzumu“: každé zboží má svého kupce.
Tato výstava je samozřejmě také jednou z možných forem jak představit
interpretaci společenskovědního bádání.


132
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

A nezapomeňme na populárnější
článek do časopisu Krkonoše –
Jizerské hory. Šéfredaktor Jiří Bašta
už se na něj těší!
Přátelé, já jsem úplně zavalená
informacemi, ale už jsem našla klíč,
jak se jimi prokoušu! A mám osnovu
pěknýho odbornýho článku! Jak jsme
slíbili do regionálního sborníku Opera
Corcontica!
Počkej, ještě redakční porada!
Takže hurá ke strojům!
Jsme toho všeho plní, ale je třeba
poznatky naservírovat čtenářům
srozumitelně, abychom je nezahltili.
133
No tak fajn. V textech máme jasno
a já bych navrhovala uspořádat
i výstavu! Někdo radši vstřebává
informace v muzeu nebo jiný
vzdělávací instituci.
Jasný, tam kromě zásadních psaných
informací pěkně ukážeme ve velkém
všechny získaný fotky, dokumenty,
nákresy, odvyprávíme klíčový příběhy
našich aktérů a můžeme i pustit videa!
A výstavu nazveme Opevněná krajina!
To zní smysluplně. Dat máme
dostatek. Mám kamaráda, šikovnýho
výtvarníka a grafika, kterej se
o historii a Krkonoše taky zajímá, ten
do toho půjde s námi!
134
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Blížíme se do finále! Jak vyplynulo z předchozích textů a komiksů, výstupů
bádání je společně s výstavou možných několik. Forma a rozsah jejich sdě-
lení odpovídá cílové skupině čtenářů a čtenářek, respektive těm, kteří se
s ústředním tématem a jeho dílčími souvislostmi teprve seznamují nebo už
prohlubují své znalosti.
Pro širší veřejnost je určen populárně naučný článek, vědecká obec,
lačná po nových informacích a nepublikovaných souvislostech, očekává stať
v odborném periodiku. Odborný článek musí být opatřen odkazy na zdroje,
navazuje na předchozí výzkumy a přispívá k odborné diskuzi.
Další formou může být didaktický průvodce či quest nebo kvíz, v našem
případě zpracovaný pro oblíbenou akci Trojúdolí – Místa paměti v Horních
Albeřicích a blízkém okolí, navštěvovanou napříč generacemi. Dlouhodo-
bou platnost mívá i tematický filmový dokument, jehož zpracování a post
-
produkce vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky z audio -vizuální branže.



Dramata podzimu 1938 ve východních Krkonoších
Libor Dušek – Olga Hájková – Tamara Nováková
Události přelomu léta a podzimu roku 1938 jsou obecně vnímány jako
zásadní mezník ukončující dvacetileté období svobodné Československé
republiky. Zvlášť obyvatelé pohraničí byli reálně konfrontováni s nekom-
promisní rozpínavostí a agresí nacistického Německa, které své záměry
neskrývalo již řadu měsíců před druhým celosvětovým válečným konflik-
tem. Na základě podpisu Mnichovské dohody světovými mocnostmi byly
nuceny rezignovat československé politické i vojenské elity a houževnatí
obránci vlasti se po týdnu bdění na hranicích vraceli se sklopenými zraky
a hořkou pachutí zrady a prohry v ústech. Jejich sveřepé odhodlání bránit
mladou republiku i nabité pušky jim nebyly nic platné. Na horách osiřely
spolu s ideály bunkry, ve kterých ani nestihl řádně vytvrdnout beton. Velký
a mocný orel zaryl pařáty do své oběti a chystal se svým silným zobákem
zasadit smrtící ránu… Ale vnímal to takto každý?
Jak už to obvykle u velkých dějinných událostí bývá, realita je vždy složitější.
Plamenné a velkohubé narativy prosáklé dramatičností téměř vždy pokulhávají.
V tehdejším Československu tvořili bezmála třetinu obyvatel německy hovořící sta-
rousedlíci, kteří zpravidla v pohraničních oblastech žili již několik století. Znamená
však jazyková příslušnost k početnějším a průbojnějším sousedům automaticky
schvalování jejich jednání a konání? Domníváte se, že tito čeští Němci v říjnu 1938
během příchodu německých vojáků a záboru pohraničí jásali „jako jeden muž“?
A v jaké rovině v tomto vyhroceném období vypadal česko -německý dialog?
135
V následujícím textu bychom rádi rozkryli důležité souvislosti vztahující se
k roku 1938 na území nejvýchodnější části Krkonoš a blízkého Podkrkonoší.
Opřeni o výsledky historického, archeologického a etnologického výzkumu
v regionu Rýchor a Žacléřska se pokusíme vyvrátit některé dlouhodobě zažité
mýty o pouze „zlých“ Němcích a pouze „hodných“ Češích. Právě horská oblast,
kde se mnozí věnovali tradičnímu budnímu hospodářství a ti, kteří žili pod
horami převážně z hornictví, nám poslouží jako pomyslná laboratoř mezi-
lidských vztahů bezprostředně ovlivněných klíčovými událostmi 20. století.
Člověk je vždy jen člověkem a válka nikdy nic nevyřeší.
Rýchory ve 30. letech 20. století.
Franz Braun (mezi svými bratry Ottou a Helmutem) je jakožto pamětník
událostí roku 1938 na Rýchorách klíčovým aktérem příběhu. Fotografie
z konce 30. let 20. století.
Ukázka průvodce s didaktickými úkoly, vytvořeného pro veřejnou kulturně–environmentální akci Trojúdolí – Místa
paměti 2021.
Význam ikonek:
Oživlá
místa
Otázky
Aktivita
pro děti
Aktivita
pro
dospělé
Časově
omezená
oživlá místa
PRŮVODCE
PO TROJÚDOLÍ
MÍSTECH PAMĚTI
9.
11.7.2021
Horní Albeřice
Dolní Albeřice
Horní Lysečiny
Dolní Lysečiny
Suchý Důl
Místa ožívají vHorních Albeřicích
vsobotu 10.července 10.00
17.00
Patřím:
9
Zeptejte se stavebního dělníka, jak se jmenují překážky na obrázcích, do prázdného místa navrhněte apojmenujte
překážku podle vaší představy, čemu by měla bránit?
…………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………
8
Co pašovali albeřičobyvatelé vroce 1938 přes hranici? Oldřich Šebl ti poradí. Zakroužkujte.
Oživlé místo č. 1
Důchodkový akcesista
Oldřich Šebl, rota Stráže
obrany státu Maršov aděl-
ník na stavbě českosloven-
ského opevnění Jan Novák
1) Kdo to je důchodkový akcesista aco bylo náplní jeho práce?
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
2) Co to byly Stráže obrany státu? Kdo je tvořil?
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
3) Co si Oldřich Šebl myslel, že se stane, když dojde vzáří1938 kválce sNěmeckem?
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
4) Co jsou to prasečí ocásky akčemu sloužily? Kde byly vokolí umístěny?
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
5) Co nesmělo spadnout do betonu, ze kterého se stavěly bunkry?
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
12
Horní
Albeřice č. p.
28. 5. 1938
razítko
10
Poznáte zčeho je na obrázku vytvořená mříž kuchyňského okna na boudě Hubertus?
Mříž je vyrobená z …………………………………………………………………………………………………………………………………………………
10
Poznáte zčeho je na obrázku vytvořená mříž kuchyňského okna na boudě Hubertus?
Mříž je vyrobená z …………………………………………………………………………………………………………………………………………………
136
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
1 Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9, CZ,
novakova@hiu.cas.cz
2 Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9, CZ,
hajkova@hiu.cas.cz
3 Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9, CZ,
libordusek666@gmail.com



Lidé východních Krkonoš ve stínu československého opevnění vroce
1938: zpohledu historie, archeologie aetnologie
e people of the eastern Krkonoše (the Giant Mountains) in the shadow
of the Czechoslovak fortifications in 1938: from the perspective of history,
archaeology and ethnology
Tamara Nováková
1
, Olga Hájková
& Libor Dušek
3
Odborný článek musí splňovat tyto náležitosti: původnost,
nové interpretace, přispění do odborné diskuze. Musí vycházet
z relevantních a ověřitelných zdrojů, které je nutné v textu uvádět.
Pro historické vědy je nejvhodnějším způsobem „systém poznámek
pod čarou“. Publikování v odborných časopisech s sebou přináší
nutnost nezávislé odborné kontroly, tzv. recenzního řízení.
Abstrakt
Obce na úbočí Rýchorské rozsochy v nejvýchodnější části Krkonoš byly v roce
1938 až na město Žacléř dominantně německojazyčné. Turismus, jinak pro
Krkonoše typický, se jim spíše vyhýbal. Lidé v této oblasti, stejně jako v celém
německy mluvícím československém pohraničí, reflektovali politické události,
vznikající československé opevnění a na něj navázanou infrastrukturu, jak
i přítomnost lidí z venku – dělníků na stavbě opevnění a ozbrojených složek.
Rýchory byly jako modelové území zvoleny záměrně. Jednalo se o vojensko-
-strategicky klíčový region, přes který procházely sjízdné komunikace ze Slez-
Odborných časopisů existuje v České republice mnoho a věnují se
různým vědním disciplínám. Jedním z nich je Opera Corcontica –
Krkonošské práce, spojující přírodní a humanitní vědy, který vychází
od roku 1964 pod patronací Správy Krkonošského národního parku.
Redaktoři Opera Corcontica určují další publikační pravidla pro autory.
137
ska přes Bobr a Žacléř do českého vnitrozemí. První objekty lehkého opevnění
tu vznikly v roce 1936. V letech 1937 a 1938 byly budovány linie lehkého opev-
nění nového typu na Rýchorách, v Dolní Lysečinách a na Babí (při historické
zemské bráně) i objekty těžkého opevnění.
Předkládaná sonda do česko -německého soužití na území Rýchorské rozso-
chy ve 30. letech 20. století si klade za cíl demonstrovat možnosti interdisciplinár-
ní analýzy a interpretace pramenů regionální, centrální i zahraniční provenience
a na jejich základě zmapovat náladu obyvatelstva vedoucí k zásadní podpoře
Sudetoněmecké strany. Text ukazuje, že regionální sondu je nutné vystavět na
celorepublikové situaci a naopak, že pro hlubší pochopení celospolečenských
změn je nutné znát jejich aplikace v konkrétních místech.
Klíčová slova
Rýchorská rozsocha, mobilizace, květnová krize, Stráže obrany státu, pamět-
níci, obecní volby, čeští Němci, Sudety, pohraničí, freikorps, wehrmacht
Úvod
Studie se prostřednictvím písemných, orálních a hmotných pramenů snaží
nalézt odpovědi zejména na tyto otázky a na jejich základě předložit mozaiku
dění v obcích na úbočí Rýchorské rozsochy a nástinění dobové společensko-
-politické nálady ovlivněné geopolitickým vývojem, která ve sledované lokalitě
panovala na konci 30. let 20. století:
Jak se v regionu projevilo prohlubující se nacionalistické nahlížení na
budoucnost Československa? To bylo z jedné strany vyostřované nacistickou
agresivní politikou a z druhé strany ovlivňované defenzivním přístupem čes-
koslovenské vlády, navíc doplněné o vzrůstající nedůvěru vůči svým německy
mluvícím občanům.
Jak vnímalo místní obyvatelstvo bezpečnostní složky, které se v pohranič-
ních oblastech soustřeďovaly, prováděly kontroly, v zastoupení státu vykupovaly
a vyvlastňovaly pozemky pro stavbu lehkého i těžkého opevnění, přehrazovaly
pole a louky zemědělců ostnatým drátem ve jménu československé státní
a národnost čím dál víc akcentující sebeobrany?
Smyslem abstraktu je podat čtenáři základní informace o článku
(cíl či účel práce, použité metody, nejvýznamnější výsledky a závěry)
v co nejsrozumitelnější podobě.
Klíčová slova, stejně jako abstrakt, bývají v odborných článcích
přeložena do angličtiny.
138
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
Jak ovlivnila každodenní život obyvatel horských zemědělských vsí východních
Krkonoš výstavba československého opevnění? Jaký charakter měla interakce
mezi místními a stavebními dělníky, kterými byli v drtivé většině Češi? Odpo-
věďmi na tyto otázky bychom rádi přispěli k odborné diskuzi na toto téma.
Materiál a metodika
V textu autoři zásadně používají české názvy (eventuálně německé, nemě-
ly–li v této době úřední český ekvivalent) obcí a osad před jejich slučováním
a přejmenováváním po roce 1945.
[…]
Autoři se přiklánějí k národnosti definované jazykovým zázemím oby-
vatel regionu, jakkoli je i tato definice problematická. Ve 20. století nabýval
pojem národnost různých významů a mnohdy byl zásadní rozdíl mezi tím,
jak člověk sám vnímal svou národnostní identitu a jaká mu byla okolím nebo
vyšší mocí vnucována či přisuzována. Mnohdy, ale ne vždy, souvisela národ-
nost s rodným jazykem.
[…]
Cílem sondy do česko -německého soužití v opevněné krajině na úbočí Rý-
chorské rozsochy je záměrně detailním popisem mikroregionu demonstrovat
možnosti práce s regionálními prameny, které jsou roztříštěné svým původem
a místem uložení. Vychází z různých pramenů – písemných, orálních i hmotných,
úředních i neúředních, českých i německých (jazykově i místem původu). V první
řadě se jedná o rozhovory nebo písemnou korespondenci, které s pamětníky
(původními obyvateli) autoři vedli v letech 2009–2021.
1
Dalším stěžejním pra-
menem
2
je úřední zpráva o květnové pohotovosti a zářijové mobilizaci 1938.
Z nařízení Zemského finančního ředitelství v Praze ji sestavil vedoucí oddělení
Finanční stráže v Horních Albeřicích a vedoucí družstva Stráže obrany státu
vrchní respicient Bohumil Černý a je datována 6. 11. 1946. Dvě zprávy tvořící
další okruh budou mít roli spíše dokreslující, jedna je z druhé poloviny 50. let,
druhá nedatovaná pravděpodobně pochází z téže doby. Vztahují se k událostem
před záborem pohraničí v Maršově IV a Velké Úpě a jsou uloženy v tzv. Ost-
-Dokumentation.
3
Obě vznikly pravděpodobně na vyžádání úředních míst. Další
skupinou pramenů jsou dvě zprávy německých důstojníků wehrmachtu, ve-
1 Písemná sdělení Ericha Stumpfa (*1925, Dolní Albeřice), 2009, soukromý archiv
Tamary Novákové; Ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021,
soukromý archiv Libora Duška; Bayrisches Haupstaatsarchiv, Sudetendeutsches Archiv,
Heimatberichte 1199.
2 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, f. 308, sign. 308–194–1–6,
kart. 194, okres Trutnov, oddělení Finanční stráže Horní Albeřice.
3 Bundesarchiv, Lastenausgleichsarchiv Bayreuth, Ost -Dok 20/18, Kennziffer 1/20,
Berichterstatter: Franz Kasper, Dokumentation der sudetendeutsche Volksgruppe 1918–
1945 aus der Kreis Trautenau, nedatováno.
Úvod má stručně uvést čtenáře do problematiky, v závěru úvodu by měly být
jasně definovány cíle práce či její účel.
139
teránů první světové války, kteří se podíleli na obsazování československého
pohraničí, a které nabízejí pohled „z druhé strany“. První zpráva nadporučíka
Kurta Berknera vyšla už v roce 1939 jako propagandistický spisek s názvem Wir
marschierten ins Sudetenland. Druhou sepsal poručík wehrmachtu Mogschar
4
pro své kamarády -veterány několik měsíců po záboru pohraničí. Stejně jako
v případě zprávy Bohumila Černého, i zde je potřeba prameny interpretovat
v širším kontextu a konfrontovat je se znalostmi regionu i s výsledky bádání
vojenských historiků.
5
Výpovědi písemných pramenů jsou konfrontovány také s terénním vi-
zuálním průzkumem československého opevnění (tj. prvků polního opevnění
a protitankových či protipěchotních překážek), především na základě letec-
kých měřických snímků z roku 1953
6
a geometrického modelu reliéfu.
7
Výsledky – obecná část
Odraz politického dění v Krkonoších
Specifika východních Krkonoš
Výsledky – speciální část
Čeští Němci
Československé opevnění
Květnová ostraha hranic a zářijová mobilizace
Obecní volby 1938
Stráže obrany státu
Každodennost
[…]
Diskuze
Summary
Seznam pramenů a literatury
4 Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé armády,
Praha 2017, s. 22–58.
5 Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA – Ladislav ČERMÁK, Souboj bez vítěze. Německé
přípravy na dobývání čs. lehkého opevnění v roce 1938, Praha 2010; Jan JUŘENA – Jakub
MIKOLÁŠEK – Tomáš PILVOUSEK, Broumovsko a Trutnovsko, obrana republiky v druhé
polovině třicátých let v severovýchodních Čechách, Dvůr Králové nad Labem 2006; Radan
LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938, armáda a opevnění, Praha 2015; Týž, Opevnění z let 1936–
1938 v Krkonoších, Praha 2001.
6 Český úřad zeměměřický a katastrální – Zeměměřický úřad Praha, letecký měřický
snímek 1953 – VGHMÚř Dobruška © MO
7 Správa Krkonošského národního parku Vrchlabí, geometrický model reliéfu (výřez Babí,
Rýchory)
140
Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938
d

Zdroj: Podkladová mapová data viz. mapa s. 102,
obsahová data viz seznam pramenů a literatury.
Kartografické zpracování: JN
141

od roku 1936: stavba československého opevnění; zabírání/vykupování
pozemků
11.–13.března: Rakousko anektováno, stává se součástí Německé říše
březen: dvě velké německé politické strany (Svaz zemědělců a křesťanští
sociálové) splývají se Sudetoněmeckou stranou (SdP)
květen: květnová krize
21.května: vyhlášena zvýšená ostraha hranic
květen– červen: volby do obecních zastupitelstev
12.září: projev německého kancléře Adolfa Hitlera na sjezdu NSDAP
v Norimberku: „Utlačování tří a půl milionu Němců v Československu musí
přestat!“
od 12.září: pouliční incidenty na mnoha místech pohraničí
od 12.září: stanné právo v některých pohraničních okresech
druhá polovina září: podzimní cvičení, vojenské manévry německé armády
(wehrmacht) poblíž československé hranice, plánovaný útok
na Československo – „Fall Grün“ k 1. říjnu
15.září: projev předsedy SdP Konráda Henleina k českým Němcům: „Heim ins
Reich.“
16.září: rozpuštěna SdP, zatýkání stranických funkcionářů
17.září: na území Německa vznik Sudetoněmeckého sboru dobrovolníků
(freikorps)
po 17.září: někteří čeští Němci prchají za hranice a přidávají se k freikorpsu
po 17.září: některé ženy a děti jsou organizovaně odvezeny do severního
Německa „na prázdniny“
19.září: stanné právo v okrese Trutnov
22.září: pád Hodžovy vlády, nastupuje úřednická vláda generála Syrového
23.září: všeobecná mobilizace Československé armády
po 23.září: útěky českých Němců za hranice se stupňují
30.září: podepsání Mnichovské dohody – dohoda Velké Británie, Francie, Itálie
a Německa na záboru československého pohraničí Německou říší
1.října: vznik tzv. Druhé Československé republiky
po 1. říjnu: zahájení vstupu německého wehrmachtu do československého
pohraničí, do Krkonoš 8. října
2.října: jediná povolená strana na území okupovaného pohraničí je SdP
5.října: československý prezident Edvard Beneš abdikoval
9.října: rozpuštěn freikorps
20.října: wehrmacht opouští bývalé československé pohraničí, které je již
součástí Německé říše
10/11.listopadu: Tzv. Křišťálová noc, kdy stoupenci NSDAP vypalovali
synagogy a obchody židovských majitelů, zejména na západě bývalého
československého pohraničí
5.listopadu: SdP zaniká, majetek převzat NSDAP, o členství ve straně se bylo
třeba ucházet individuálně
4.prosince: doplňující volby do říšského sněmu Německé říše
15.dubna1939: vznik Říšské župy Sudety jako správní jednotky Německé říše
17.května1939: na území Říšské župy Sudety proběhlo sčítání lidu
143
C. 


144
Katalog vystavených pramenů

Většina archiválií a vzpomínek (těch, jejichž obsah byl zásadní pro výstavu Opevněná krajina –
Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938) je zde předkládána v přepsané podobě, doplněná
regestem a rozšířenou citací. Klasické ediční zpracování archiválií je zakomponováno do celkové
struktury katalogu vystavených pramenů.
Prezentace pramene začíná jeho názvem. Druhou informací je datace a místo vzniku, oboje
se přebírá z údaje, který uvedl původce dokumentu. V případě, že pramen sám o sobě dataci
a zmínku o místu vzniku neobsahuje, uvádíme rekonstruovaný údaj, který je vložen do hranaté
závorky a doplněn informací, na základě čeho k odbornému odhadu došlo.
Následuje vlastní regest (ve struktuře katalogu vystavených pramenů nahrazuje obsah pramene
a formuluje stručný text v rozsahu cca jedné věty), který bez interpretačního hodnocení vystihuje
obsah pramene.
Hlavní informační hodnota spočívá v prameni přepsaném na základě těchto zásad: Archi-
válie a vzpomínky jsou v případě německého originálu předkládány v českém překladu (kritický
katalog je celý pouze v českém jazyce), v některých případech v německé i české verzi (u kratších
pramenů). Českému překladu předcházela zejména v případě kronik transkripce z německého
kurentu. Přepis originálu i překladu zachovává maximální autenticitu původního pramene, jeho
grafické podoby včetně písma, které odkazuje na písmo použité v prameni (rukou psaný dokument,
tiskopis, strojopis a současný text na počítači). Přepis dokumentů akcentuje i ručně psané po-
známky, podpisy, razítka aj. Ediční vysvětlivky a komentáře jsou umístěny vždy formou poznámky
pod čarou, nezasahují do vlastního přepisu. V případě zkrácené verze pramene je vždy příslušné
vypuštěné místo označeno […].
Citace dokumentu obsahuje: 1) uložení dokumentu, 2) počet předkládaných stran v kon-
textu počtu stran celého dokumentu, 3) způsob dochování (typicky originál či kopie) a techniku
vyhotovení (typicky rukopis, strojopis, tiskopis).
Tamara Nováková
145

47 Vzhledem k časovým a finančním omezením se projekt Prameny Krkonoš cíleně omezil na jižní část pohoří,
proto nejsou v katalogu reflektovány prameny uložené v polských archivech, které jinak pro dějiny jižní strany
Krkonoš obsahují mnohé relevatní zdroje.
Tamara Nováková
Archivní prameny, jejich znalost a interpretace jsou základem historického výzkumu. V součas-
né době je většina archivních pramenů badatelům dostupná v archivech, jen malá, i když stále
rostoucí část, je dostupná na prezentačních webových stránkách jednotlivých archivů. Pro dějiny
Krkonoš jsou významné především archivy existující na území Krkonoš či Podkrkonoší – Státní
okresní archiv Trutnov (pro střední a východní Krkonoše) a Státní okresní archiv Semily (pro
západní Krkonoše). Ke starším dějinám, popřípadě k institucím přesahujícím okresy Trutnov a Se-
mily, jsou klíčové Státní oblastní archiv v Zámrsku a Státní oblastní archiv v Litoměřicích. Tisíce
pramenů jsou pak uloženy v Národním archivu v Praze a Archivu bezpečnostních složek v Praze
a v Kanicích u Brna. Ze specializovaných archivů pro dějiny Krkonoš je nutné vyzdvihnout zejmé-
na Vojenský historický archiv, Archiv Českého rozhlasu, Archiv Poslanecké sněmovny, Ústřední
archiv zeměměřictví a katastru, Archiv Akademie věd České republiky, Národní filmový archiv,
Archiv Národního muzea a Archiv Národního technického muzea. Nejen pro dějiny Krkonoš jsou
ale relevantní i archivy v jiných státech, pro Krkonoše zejména ve Spolkové republice Německo
a v Polsku.
47
Za německé archivy jmenujme na prvním místě Bundes Archiv – Lastenausgleichar-
chiv v Bayreuthu a Bayrisches Haupstaatsarchiv v Mnichově, Krkonošské muzeum s archivními
sbírkami v Marktoberdorfu (pro Vrchlabsko) a ve Würzbugu (pro Trutnovsko).
K roku 1938 obecně vzniklo pramenů velmi mnoho, ale čím dále se badatelsky posouváme
do konkrétních území či lokalit, tím archivních pramenů ubývá. Čím více se blížíme k září roku
1938, tím pramenů k daným lokalitách ubývá také: doba byla překotná a mnohdy prostě nebyl
čas vše úředně zaznamenat. Krom toho trpí pramenná základna velkou roztříštěností (jak ostat-
ně vyplývá i z výčtu hlavních archivů výše). Mnoho pramenů vznikalo na vyšších úrovních státní
správy. Z toho vyplývá, že ve státních okresních archivech zdrojů k lokálním projevům květnové
krize, zářijové mobilizace a stavbě opevnění není k dispozici mnoho.
V archivech můžeme najít množství různých typů pramenů. Typicky jsou to úřední dokumenty
včetně různých podkladových materiálů (zpráv, hlášení, analýz atd.), úřední korespondenci, trest-
ní a vyšetřovací spisy, obecní, farní či školní kroniky, ale i osobní pozůstalosti, včetně soukromé
korespondence, fotografií, vzpomínek, rukopisů atd.
Jako každý pramen, i archiválie je vždy třeba interpretovat v kontextu jejich vzniku a kon-
frontovat je s dalšími prameny, ať úředními či kvaziúředními, popřípadě s neúředními.

Tamara Nováková
Pod úředními dokumenty se skrývá velké množství rozličných pramenů, které mají společné to,
že vznikly pro úřední potřebu. Mohou se týkat samotné úřední agendy, jejích procesů, nebo se
může jednat o úřední rozhodnutí ve věci správy či samosprávy (např. o vyhlášky v gesci daného
úřadu), popřípadě o různá schválení, akreditace, povolení, zákazy atd. Tyto prameny se mohou
týkat i soukromých subjektů. Do této kategorie spadají samozřejmě i podklady k výše zmíněné-
mu, např. různá šetření, posudky, hlášení, ale i vzpomínky pamětníků, pakliže si je vyžádal úřad
146
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
např. jako rámcový podklad pro vydání stanoviska nebo pouze pro neveřejnou úřední potřebu.
Spadají sem i doklady totožnosti a další osobní doklady.
Interpretační možnosti úředních dokumentů jsou velmi různé, stejně jako jejich relevance
a validita – záleží na typech pramenů, resp. na jednom každém konkrétním prameni. Na jednu
otázku může odpovědět, na jinou nikoliv. Mnohé úřední dokumenty se dochovaly v konceptech,
ne vždy je zřejmé, zda nabyly úřední platnosti. Vždy je třeba věnovat pozornost nejen obsahu,
ale i datu vzniku, účelu, kontextu a dalším faktorům.
Úřední dokumenty patří k nejběžnějším dochovaným materiálům a jsou schraňovány prak-
ticky ve všemi archivy.
Úřední list okresní správy politické aokresního školního výboru vTrutnově
18. května 1928, Trutnov
Úvodní pasáž z detailního komentovaného a z pohledu okresu Trutnov doplněného výtahu vyhlášky
ministra vnitra 66/1928 Sb. ze dne 27. dubna 1928 o úlevách v pohraničním styku s Německem
na základě § 11 zákona ze dne 16. dubna 1928, č. 55 Sb. z. a n., o cestovních pasech. V české a ně-
mecké verzi ji zveřejnil úřední list okresní politické správy a okresního školního výboru v Trutnově.
Vyhláška přinášela úlevy pro pohraniční styk s Německem v podobě tzv. malého pohraničního styku.
Čís. 6
Úřední list
Ročník 47.
okresní správy politické aokresního školního výboru vTrutnově.
Roční předpl. vobnosu 25 Kč přejímají obec. úřady aokr. správa polit. vTrutnově, kdež také
mohou býti podány případ. reklamace.
Vydán dne 18. května 1928
Č. b. 39
Č. 16.251.
Malý pohraniční styk a výletní styk s Německem – nová úprava.
Výměnou not mezi čsl. vyslancem v Berlíně a německým zahraničním ministerstvem tamtéž dne
27. března 1928 byla s platností od 1. května 1928 schválena úmluva o pasové -technické úpravě
československo -německého pohraničního styku.
Podstatný obsah této úmluvy, jež upravuje jednak otázku malého pohraničního styku, jednak
otázku výletního styku a dále otázku pohraničních průkazů zaměstnanců obou stran, činných
jednak v pohraničním styku mezi Československou republikou a Německou říší, jednak služebně
činných na území druhého státu a tam bydlících, je tento:
A. Malý pohraniční styk.
1. Osoby, které mají své bydliště v pohraničním okrese jednoho státu nebo se tamnejméně po
tři měsíce zdržují a které ke vstupu na území druhého státu nepotřebují visa, mohou obdržeti
pohraniční průkaz, který je opravňuje podle následujících ustanovení překročiti hranici čsl.–ně-
meckou a přechodně se zdržovati v pohraničním okrese druhého státu.
TN
147
Časové omezení odstavce 1. neplatí pro veřejné úředníky a veřejné zaměstnance, pro osoby, opráv-
něné k užívání pozemků a závodů, které leží v pohraničním okrese, jsou však obhospodařovány
z provozovny ležící v sousedním pohraničním okrese, jakož i pro osoby, které jsou zaměstnány
v takové provozovně. Slovem „závody“ rozumějí se provozovny všech druhů.
K odstavci 1. se podotýká, že bydliště má určitá osoba na tom místě, ve kterém se usadila v do-
kazatelném nebo z okolností na jevo vycházejícím úmyslu, aby se tam trvale zdržovala.
Nemá -li některá osoba tohoto úmyslu, musí se v pohraničním okrese nejméně po tři měsíce zdr-
žovati, než může obdržeti pohraniční průkaz, opravňující ji překročiti státní hranici, pokud nejde
ovšem o osoby, vyjmenované ve druhém odstavci boud č. 1. (veřejní úředníci a zaměstnanci.)
Až dosud byla visová povinnost zrušena ve styku s Francií, Gdaňskem, Lucemburskem, Němec
-
kem,Portugalskem, Rakouskem a Švýcarskem (viz zdejší oběžník ze dne 16. 4. 1928, číslo 13.418).
2. Pohraničním okresem ve smyslu této úmluvy jest na československé straně celní pohraniční
pásmo a na německé straně celní pohraniční okres. V politickém okrese trutnovském leží ná-
sledující obce v celním pohraničním pásmu:
Soudní okres Žacléř: Bečkov, Bernartice, Bobr, Důl Prkenný, Königsham, Krinsdorf, Lampertice,
Voda, Černá, Žacléř.
Soudní okres Maršov IV.: Albeřice Dolní, Albeřice Horní, Důl Suchý, Důl Temný, Hora Černá, Láz-
ně Janské, Lysečiny Dolní, Lysečiny Horní, Maršov I., Maršov II., Maršov III., Maršov IV., Rýchory,
Sklenářovice, Svoboda n. Úpou, Úpa Dolní Malá, Úpa Horní Malá, Úpa Velká I., Úpa Velká II., Úpa
Velká III.
Soudní okres Úpice: Batňovice, Odolov, Petrovice, Strážkovice, Suchovršice, Svatoňovice Malé,
Svatoňovice Velké a Úpice.
Soudní okres Trutnov: Babí, Bezděkov, Bohuslavice nad Úpou, Mladé Buky, Debrné, Hertvíkovice,
Chvaleč, Lhota, Libeč, Markoušovice, Hořejší Staré Město, Olešnice Zlatá, Petříkovice, Poříčí, Radeč,
Radvanice, Rokytník Starý, Sedloňov Starý, Slavětín, Trutnov, Volanov, Voletiny.
Je -li toho zvláštní potřeba, může býti svrchu uvedený okres pro malý pohraniční styk změněn
dohodou vyšších správních úřadů obou stran.
Úchylky, které platí ohledně pohraničního okresu v době, kdy tato dohoda vstoupí v platnost, se
až na další zachovávají.
3. Vydávati pohraniční průkazy jsou nadále tudíž oprávněny shora uvedené obecní úřady, pokud
nebude sjednána jiná dohoda vyšších správních úřadů obou stran. Pohraniční průkazy vydává
obecní úřad dle bydliště nebo pobytu žadatelova. …
7. Pohraniční průkaz vydané na území jednoho státu opravňují k překročení hranic na úředně
povolených pohraničních přechodech a k dočasnému pobytu v pohraničním okrese druhého státu
na dobu nejdéle šesti dnů.
Předpisy k provedení tohoto bodu nebyly ještě vydány a proto pro styk do dálky přichází ve
zdejším okrese v úvahu pohraniční kontrolní stanice v Köningshanu a pro malý styk pohraniční
zůstávají pohraničními místy kontrolní pohraniční stráže ve Velké Úpě, Malé Úpě, Albeřicích,
Žacléři, Köninghanu, Petříkovicích a ve Chvalči.
Překročiti hranici lze jen za doby denní a to: V lednu a prosinci od 7. ráno do 6. hod. večer, v únoru,
říjnu a listopadu od 6. hod. ráno do 6. hod. večer, v březnu, dubnu, srpnu a září od 5. hod ráno
do 8 hod. večer, v květnu, červnu a červenci od 4 hodin ráno do 10 hod. večer. (Viz § Č. vyhlášení
bývalého místodržitelství ze dne 24. 11. 1916, číslo 34.464 přes. z. z. číslo 103 ai 1916.)
Výjimky uvedeny jsou v bodu 8. tohoto oběžníku.
148
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
8. Duchovní a jejich pomocníci, lékaři, zvěrolékaři a porodní báby mohou u výkonu svého povo-
lání přejíti hranici také jinde než na pohraničních přechodech a jindy než v době, kdy je přechod
obecně povolen.
9. Majitelům a osobám oprávněným k užívání takových pozemků a závodů, které leží na území
druhého státu a nemohou býti bez přechodu hranic řádně obhospodařovány, dále příslušníkům
nebo zaměstnancům činným v hospodářství těchto osob, může býti dáno povolení k přechodu
hranic také jinde než na úředně povolených přechodech hranic a jindy než v době, kdy je přechod
obecně povolen, jakož i k delšímu než šestidennímu pobytu na druhé straně hranice, je -li to účelno
k vykonávání hospodářských prací.
Vyžaduje -li toto místní zvláštní potřeba, může býti také v jiných případech dovoleno přejít hranici
na jiných, než úředně povolených přechodech hranice.
Úleva zmíněná v předešlých odstavcích (1. a 2.) bude na pohraničním průkaze poznamenána
a současně označeno místo, na kterém hranice má být překročena. […]
11.K poskytnutí pomoci při požárech a jiných pohromách v pohraničních okresech, smí mužstvo
hasičských sborů a jiné záchranné služby, překročiti hranici na libovolném místě a v každé době
denní i noční bez pasových formalit.
Tato mužstva nepotřebují tudíž ani pohraničních průkazů.
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, dvojjazyčný, česko -německý Úřední
list okresní správy politické a okresního školního výboru v Trutnově, č. 6/47 ze dne 18. května 1928,
4 strany (9 stran), originál, tisk.
Kontext: Československo -německá hranice byla na většině území obydlena německy mluvícím
obyvatelstvem. Přes hranici docházelo k mnohým soukromým i obchodním kontaktům. Řešení
této problematiky na diplomatické úrovni a následná zákonná úprava tzv. malého pohraničního
styku tak byla logickým vyústěním.
Interpretační možnosti: Úřední věstníky vyšších či nižších jednotek správy či samosprávy jsou
zajímavým pramenem, přináší plné či zkrácené, mnohdy komentované vyhlášky a další zákonné
a podzákonné normy, úřední sdělení atd. Ačkoli lze mnohé informace dohledat i v jiných zdrojích,
jsou věstníky hutným zdrojem historického poznání.
Uložení: Věstníky se většinou nacházejí v těch archivech, kam spadá územní obvod, pro který
daný věstník vycházel. Okresní věstníky pak typicky najdeme v okresních archivech.
Volební vyhláška ze dne 29.května1938
3. května 1938, Trutnov
Německojazyčná verze vyhlášky obecních voleb v politickém okrese Trutnov na termín 29. květ-
na 1938, publikovaná formou speciální přílohy Úředního listu politického okresu Trutnov. Obecní
volby byly na tento den vyhlášeny v obcích Dörrengrund/Suchý Důl, Marschendorf IV/Maršov IV,
Gross -Aupa I/Velká Úpa I a Gross -Aupa III/Velká Úpa III (soudní okres Maršov), Bösig/Bezděkov,
Bausnitz/Bohuslavice, Jungbuch/ Mladé Buky, Gabersdorf/ Libeč, Goldenöls/Zlatá Olešnice, Pe-
tersdorf/Petříkovice, Pilnikau/ Pilníkov, Wildschütz/ Vlčice a Ober -Soor/Horní Žďár (soudní okres
Trutnov), Batňovice, Havlovice, Maršov, Rtyně, Suchovršice, a Malé Svatoňovice (soudní okres Úpice),
Rýchory (soudní okres Žacléř).
TN
149
Jahrgang 1938.
Bezirk = Verordnungsblatt
für den politischen Bezirk Trautenau.
2. Stück. Ausgegangen am 3. Mai 1938.
Zeitungsmarkenbezug bewilligt mit dem Erl der Post– v. Telegr.– Dir. Pardubice,
31.24.019– IV–1931. Aufgabe ‑Postamt Trautenau
Inhalt: 13. Kundmachung.
13.
Kundmachung.
Auf Grund des § 11 der Gemeindewahlordnung wird
die Wahl der Gemeindevertretung
in den Gemeinden Dörrengrund, Marschendorf IV, Großaupa I, Großaupa III im
Gerichtsbezirke Marschendorf,
Bösig, Bausnitz, Jungbuch, Gabersdorf, Goldenöls, Petersdorf, Pilnikau, Wildschütz,
Ober ‑Soor im Gerichtsbezirk Trautenau,
Batňovice, Havlovice, Maršov, Rtyně, Suchovršice, und Malé Svatoňovice im
Gerichtsbezirk Úpice,
Rehorn im Gerichtsbezirk Schatzlar und
die Wahl der Ortsvertretung
in der Ortschaft Trübenwasser im Gerichtsbezirke Trautenau
auf Sonntag, den 29. Mai 1938 festgesetzt.
Trautenau, am 3. Mai 1938.
Der Bezirkshauptmann:
Oberrat der pol. Verwaltung:
J.U.Dr.Rudolf Kladivko m.p.
Buchdruckerei „Heimat“, Trautenau
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov I, výsledky
obecních voleb 1938 okres Trutnov, inv. č. 24356, kart. 87, německá verze Úředního listu – vyhlášky
obecních voleb ze dne 3. května 1938 v Trutnově, 1 strana (1 strana), originál, tisk.
150
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
Kontext: Jednalo se celorepublikově o druhý ze tří volebních termínů (22. 5. , 29. 5. a 12. 6. 1938),
v rámci okresu Trutnov však o první termín voleb do obecních zastupitelstev. Volby byly vyhlášeny
jen v těch obcích, kde vypršel mandát předchozího zastupitelstva v první polovině roku 1938,
tj. nikoliv ve všech obcích. Volby se konaly ve stínu tzv. květnové krize a zvýšené ostrahy státní
hranice. V případě mnoha obcí byly volby posunuty z roku 1937. Obce soudního okresu Úpice
jsou i v německé verzi vyhlášky psány česky, neboť se jednalo o dominantně české obce.
Interpretační možnosti: Pramen sám o sobě velké množství možností nenabízí, více se lze
dozvědět z výsledků voleb v jednotlivých obcích. Na prameni je ale zajímavé, že ho kdosi syste-
maticky označoval různě barevnými tužkami. Škrtnuté obce jsou pravděpodobně ty, kde volby
nakonec podle § 27 volebního řádu odpadly, neboť byla jediná kandidátka prohlášena za dosa-
zenou. Dvě z obcí, kde se nakonec volby z výše zmíněného důvodu nekonaly, zde však škrtnuty
nejsou (Rýchory/Rehorn a Horní Žďár/Ober -Soor), pravděpodobně volby odpadly na poslední
chvíli a pramen tuto skutečnost již nezaznamenal. Proč jsou některé obce zvýrazněny červeně
a některé i modře, není zřejmé. Pramen je opatřen dalšími špatně čitelnými komentáři či vpisky,
autorův záměr však není zřejmý.
Uložení: Výsledky voleb do obecních zastupitelstev se nachází jak v místě vzniku, tedy v Trut-
nově, ve správě Okresního archivu Trutnov (kde se nachází i tento pramen), tak i (spolu s dalšími
doprovodnými prameny) ve fondu Ministerstva vnitra I – Stará registratura v Národním archivu
v Praze.
Volební vyhláška ze dne 17.května1938
17. května 1938, Trutnov
Česká verze vyhlášky obecních voleb v politickém okrese Trutnov na termín 12. června 1938 pu-
blikovaná jako speciální příloha v rámci Úředního listu politického okresu Trutnov. Obecní volby
byly na tento den vyhlášeny v obcích Temný Důl/Dunkelthal, Černá Hora/Schwarzenberg, Janské
Lázně/Johannisbad, Maršov I/Marschendorf I, Maršov II/Marschendorf II, Sklenářovice/Glasendorf,
Svoboda n. Ú./Freiheit, Horní Malá Úpa/Nieder -Kleinaupa, Velká Úpa II/Gross -Aupa II (soudní
okres Maršov), Německá Brusnice/Deutsch Prausnitz, Kyje/Kaile, Lhota/Welhotta, Markoušovice/
Markausch, Hoř. St. Město/Oberaltstadt, Nesytá/Nimmersatt, Poříčí/Parschnitz, Radeč/Raatsch,
Radvanice/Radowenz, Slavětín/Slatin, Studenec/Staudenz, Trutnov/Trautenau, Volanov/Weigel-
sdorf (soudní okres Trutnov), Libňatov, Strážkovice (soudní okres Úpice), Bernartice/Bernsdorf,
Bobr/Bober, Křenov/Krinsdorf, Černá Voda/Schwarzwasser, Žacléř/Schatzlar (soudní okres Žacléř)
a v osadních zastupitelstvech Dolní Staré Město/Niederaltstadt a Humburky/Hohenbruck.
TN
151
Ročník 1938.
Okresní věstník
pro politický okres trutnovský.
Částka 4. Vydáno dne 17. května 1938.
Novinová sazba povolena řed. p. a t. v Pardubicích, čís. 24.019–IV–1931. Poštovní úřad v Trutnově.
Čís. 24673.
37.
Vyhláška.
Podle §u 11. obecního řádu volebního ustanovuje se volba obecního zastupitelstva v obcích
Temný Důl, Černá Hora, Janské Lázně, Maršov I, Maršov II, Sklenářovice, Svoboda
n. Ú., Horní Malá Úpa, Velká Úpa II, v soudním okresu maršovském,
Německá Brusnice, Kyje, Lhota, Markoušovice, Hoř. St. Město, Nesytá, Poříčí,
Radeč, Radvanice, Slavětín, Studenec, Trutnov, Volanov, v soudním okresu trutnovském,
Libňatov, Strážkovice, v soudním okrese úpickém,
Bernartice, Bobr, Krinsdorf, Černá Voda, Žacléř, v soudním okresu žacléřském a
volbu osadního zastupitelstva v osadách
Dolní St. Město a Humburky v soudním okrese trutnovském
na neděli dne 12. června 1938.
V Trutnově dne 17. května 1938.
Okresní hejtman,
vrchní rada pol. správy:
Dr. Rudolf Kladivko, m. p.
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov I, výsledky
obecních voleb 1938 okres Trutnov, inv. č. 24356, kart. 87, česká verze Úředního listu – vyhlášky
obecních voleb ze dne 17. května 1938 v Trutnově na termín voleb dne 12. června 1938, 1 strana
(1 strana), originál, tisk.
Kontext: Jednalo se celorepublikově o třetí ze tří volebních termínů (22. 5. , 29. 5. a 12. 6. 1938),
v rámci okresu Trutnov však o druhý termín voleb do obecních zastupitelstev. Volby byly vyhlášeny
jen v těch obcích, kde vypršel mandát předchozího zastupitelstva v první polovině roku 1938,
tj. nikoliv ve všech obcích. Volby se konaly ve stínu tzv. květnové krize a zvýšené ostrahy státní
hranice. V případě mnoha obcí byly volby posunuty z roku 1937.
Interpretační možnosti: Pramen sám o sobě mnoho možností nenabízí, více se lze dozvědět
z výsledků voleb v jednotlivých obcích. Na prameni je ale zajímavé, že ho kdosi systematicky
152
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
označoval, podtrhával různě barevnými tužkami (barevně vyznačeno i zde). Co tím ale dotyčný
sledoval, není zřejmé. Mohlo se to týkat obcí, kde bylo v době, kdy autor poznámky tvořil, hlášeno
využití § 27 volebního řádu, tedy odpadnutí voleb, neboť byla jediná kandidátka prohlášena za
dosazenou. Nicméně značky neodpovídají výslednému stavu využití § 27 zákona v jednotlivých
obcích. Nejasný je i důvod přešktnutí některých obcí.
Uložení: Výsledky voleb do obecních zastupitelstev se nachází jak v místě vzniku, tedy v Trutnově,
ve správě Okresního archivu Trutnov (kde se nachází i tento pramen), tak i (spolu s dalšími dopro-
vodnými prameny) ve fondu Ministerstva vnitra I – Stará registratura v Národním archivu v Praze.
Záznam okresního úřadu Trutnov ovýsledcích voleb ze dne 12.června1938 uložený
vNárodním archivu
1938 [po 12. červnu 1938, dle obsahu], Trutnov
Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 12. června 1938, pro obec Bobr/
Bober.
okres Trutnov
Obec Bober
Přehled o výsledku volby, konané dne 12. června 1938.
čís. strana plat. hlasů mand.
úhrnný počet
5 74 15
1 Německá sociálně ‑demokratická
182 5
2 Sudetoněmecká strana
392 10
Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart.
4970, výsledek obecních voleb ze dne 12. června pro obec Bobr, 1 strana (1 strana), originál, tisk,
formulář.
1938 [po 29. květnu 1938, dle obsahu], Trutnov
Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 29. května 1938, pro obec Mladé
Buky.
okres Trutnov
Obec Mladé Buky
Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.
strana plat. hlasů
úhrnný počet
2902 30
1 Komunistická
152 1
TN
153
2 Deutsche Sozialdemokratische
842 9
3 Sudetendeutsche Partei
1731 18
4
Spojené české voličstvo v tom
20% strany občanské nár. sjedn. a rep.
50% čsl. soc. dem a
30% čsl. nár. soc.
177 2
Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart. 4970,
výsledek obecních voleb ze dne 29. května pro obec Mladé Buky, 1 strana (1 strana) originál, tisk.
1938 [po 29. květnu 1938, dle obsahu], Trutnov
Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 12. června 1938, pro obec Maršov IV.
okres Trutnov
Obec Maršov IV
Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.
strana plat. hlasů
úhrnný počet
584 15
1 Deutsche sozialdemokratische
22 0
2 Sudetendeutsche Partei
510 14
3
Česká volební skupina
/z toho 2/3 socialistické,
soc. dem. a čs. nár. soc. a 1/3
občanské, rep., lid. a nár. sj.
52 1
Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart.
4970, výsledek obecních voleb ze dne 29. května pro obec Maršov IV, 1 strana (1 strana), originál,
tisk, formulář.
Obsah: Vybrané výsledky voleb do obecních zastupitelstev v politickém okrese Trutnov v obcích
Bober/Bobr, Maršov a Mladé Buky. Volby se v daných obcích konaly 29. května a 12. června 1938.
Výsledky přináší informace o počtu odevzdaných hlasů, počtu mandátů a zároveň počet hlasů
pro jednotlivé politické strany či koalice, které v daných obcí kandidovaly, včetně počtu získaných
mandátů. Z formulářů výsledků vyplývá, že v každé obci bylo složení předložených kandidátních
listin jiné, logicky i výsledky byly odlišné.
Kontext: Pramen vznikl při Okresním úřadu v Trutnově, který volby dle nařízení československé
vlády vyhlašoval. U něj se z obcí sešly podklady, které byly přepsány do formulářů v minimálně
dvou originálech. Za každou obec se formulář uchovával v Okresním úřadě Trutnov a druhý ori-
ginál putoval na ministerstvo vnitra.
Interpretační možnosti: Ze samotného pramene, a zejména v kombinaci s údaji ze sčítání lidu
z roku 1930 (kde je uveden nejen počet obyvatel té které obce, ale i její národnostní složení),
získáme představu o voličských preferencích. Nicméně zejména v těchto volbách, které se konaly
ve stínu květnové krize, zvýšené ostrahy státní hranice a silné podpory SdP ze strany NSDAP, je
154
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
třeba obezřetnosti v interpretaci. Dalším aspektem, který je třeba vyhodnotit, zejména chce -li
badatel analyzovat volební výsledky za celý politický, popřípadě soudní okres, je § 27 volebního
řádu, který umožňoval tzv. jednotnou kandidátku. Tj. předložila -li kandidátku pouze jedna strana
s přesným počtem kandidátů odpovídajícím počtu mandátů, volby se nekonaly. Pro další inter-
pretace volebních výsledků je třeba znát i charakter obce.
Uložení: Tento pramen je dle dobového úředního systému uložen jak v Národním archivu, ve
fondu příslušného ministerstva (tedy ministerstva vnitra), tak i v místě vzniku, tedy v Okresním
archivu v Trutnově. První zmiňované uložení se týká zde předkládaného pramene.
Záznam okresního úřadu Trutnov ovýsledcích voleb ze dne 12.června1938 uložený
veStátním okresním archivu vTrutnově
1938 [po 12. červnu 1938, dle obsahu], Trutnov
Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 12. června 1938, pro obec Bober/Bobr.
okres Trutnov
Obec Bober
Přehled o výsledku volby, konané dne 12. června 1938.
čís. strana plat. hlasů mand.
úhrnný počet
5 74 15
1 Německá sociálně ‑demokratická
182 5
2 Sudetoněmecká strana
392 10
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov, inv. č. 24356,
kart. 87, volební výsledek ze dne 12. 6. 1938 ro obec Bobr, 1 strana (1 strana), formulář, tisk.
TN
266
286
155
1938 [po 29. květnu 1938, dle obsahu], Trutnov
Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 29. června 1938, pro obec Mladé Buky.
okres Trutnov
Obec Mladé Buky
Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.
čís. strana
plat. hlasů
mand.
úhrnný počet
2902
30
1 Komunistická
152 1 (2)
2 Deutsche Sozialdemokratische
842 9
(10)
3
Sudetendeutsche Partei
B.d.L 96
Chr. 320
1731 18 (16)
4
Spojené české voličstvo v tom
21 9
20% strany občanské nár. sjedn. a rep.
87
50% čsl. soc. dem a
47
30% čsl. nár. soc.
177 2
(2)
902
16
2886
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov, inv. č. 24356,
kart. 87, volební výsledek 29. 5. 1938 obce Mladé Buky, 1 strana (1 strana), formulář, tisk.
204
989
1093
156
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
1938 [po 12. červnu 1938, dle obsahu], Trutnov
Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 29. června 1938, pro obec Mar-
šov IV.
okres Trutnov
Obec Maršov IV
(12)
12.června
Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.
strana plat. hlasů mand.
úhrnný počet
584 15
44
1/
Deutsche sozialdemokratische
22 0
355
2/
Sudetendeutsche Partei
B.d.L. 18
Chr.74
510 14
27
3/
Česká volební skupina
/z toho 2/4 socialistické,
4
15
soc. dem. a čs. nár. soc. a 1/3
občanské, rep., lid. a nár. sj.
3
2
3
52 1
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov, inv. č. 24356,
kart. 87, volební výsledek 12. 6. 1938 obce Maršov IV, formulář, 1 strana (1 strana), formulář, tisk.
Obsah: Vybrané výsledky voleb do obecních zastupitelstev v politickém okrese Trutnov pro obce
Bobr, Maršov a Mladé Buky. Volby se v daných obcích konaly 29. května a 12. června 1938. Výsledky
přináší informace o počtu odevzdaných hlasů, počtu mandátů pro danou obec a zároveň počtu hla-
sů pro jednotlivé politické strany či koalice, které v dané obci kandidovaly včetně počtu získaných
mandátů. Z formulářů výsledků vyplývá, že v každé obci bylo složení předložených kandidátních
listin jiné, logicky i výsledky byly odlišné.
Kontext: Pramen vznikl při okresním úřadu v Trutnově, který volby dle nařízení československé
vlády vyhlašoval. U něj se z obcí sešly podklady, které byly přepsány do formulářů v minimálně
dvou originálech. Za každou obec se formulář uchovával v okresním úřadě Trutnov a druhý originál
putoval na ministerstvo vnitra, zde předkládaný pochází z písemností, které se dochovaly ve fondu
Okresního úřadu Trutnov, a tudíž je uložen ve Státním okresním archivu Trutnov.
Interpretační možnosti: Ze samotného pramene, a zejména v kombinaci s údaji ze sčítání lidu
z roku 1930 (kde je uveden nejen počet obyvatel té které obce, ale i její národnostní složení), zís-
káme představu o voličských preferencích. Nicméně zejména v těchto volbách, které se konaly ve
stínu květnové krize, zvýšené ostrahy státní hranice a silné podpory SdP ze strany NSDAP, je třeba
157
obezřetnosti v interpretaci. Dalším aspektem, který je třeba vyhodnotit, zejména chce -li badatel
analyzovat volební výsledky za celý politický, popřípadě soudní okres, je § 27 volebního řádu, který
umožňoval tzv. jednotnou kandidátku. Tj. předložila -li kandidátku pouze jedna strana s přesným
počtem kandidátů odpovídajícím počtu mandátů, volby se nekonaly. Pro další interpretace volebních
výsledků je třeba znát i charakter obce. Tento pramen, na rozdíl od zdánlivě identického uloženého
v Národním archivu, obsahuje zajímavé poznámky, které nejsou na první pohled zřejmé vzhledem
k tomu, že volební výsledky byly do formuláře vyplňovány ručně. Výsledky obecních voleb, jak bylo
zjištěno na základě komparace s jinými prameny, například s obecními kronikami vybraných obcí,
byly doplněny o výsledky parlamentních voleb z roku 1935. Tehdejší zisky německých stran Svazu
zemědělců (zkratka B. d. L.) a křesťanských sociálů (zkratka Chr.), které v době konání obecních voleb
v roce 1938 již splynuly s SdP, jsou v některých případech vyčísleny zvlášť (zde Maršov IV a Mladé
Buky), v jiných byly zjevně připočítány k výsledku SdP (protože nejsou uváděny zvlášť, zde Bobr).
Někomu, pravděpodobně úředníkovi okresního úřadu, stálo srovnání výsledků parlamentních a obec-
ních voleb ve stejných obcích za námahu. Tyto vpisky se nedochovaly u záznamu stejných volebních
výsledků, který úřední cestou již v roce 1938 doputoval na ministerstvo vnitra.
Uložení: Tento pramen je dle dobového úředního systému uložen jak v Národním archivu, ve
fondu příslušného ministerstva, tedy ministerstva vnitra, tak v místě vzniku, tedy v Okresním
archivu v Trutnově, poslední se týká zde předkládaného pramene.
Hlášení hlídky Stráže obrany státu ze dne 28.9.1938
28. září 1938, [Rýchory, dle původce]
Pravidelné hlášení předsunuté hlídky Stráže obrany státu veliteli družstva ze dne 28. 9. 1938.
o aktuální situaci.
Hdka se hlasila dne 28. 9. 39
v18:30hodjejichhlášeníazměněnéheslounászdenicnového.Hlídkaodešlav19hod,
podpis nečitelný
vel 23 SOS
Soukromý archiv Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi, osobní pozůstalost
npor. pěchoty v. z. Františka Hlaváče, ručně psané hlášení velitele družstva SOS na Rýchorách ze
dne 29. září 1938, 1 strana (1 strana), originál, rukopis.
Kontext: Hlášení je psané tužkou na papíře, který byl zrovna po ruce – reklamním papírku
(účtenky) žacléřské likérky. Z jiných pramenů dochovaných v téže pozůstalosti víme, že hlášení
se týkalo SOS Rýchory na hlavním obranném postavení, velitelem úseku byl npor. pěch. v. z. Fran-
tišek Hlaváč. Pramen vznikl při mimořádných opatřeních ze dne 28. 9. 1938 v terénu. Vzhledem
k okolnostem jeho vzniku, je fakt, že se zachoval, velmi unikátní.
Interpretační možnosti: Hlášení je stručné, je v něm potvrzen příchod vojenské hlídky, její
hlášení, informace o změněném hesle a aktuální situaci. Jde tedy o přímou, soudobou autentickou
ukázku přímo z terénu. Nicméně z hlediska obsahu se z ní mnoho nedozvídáme. Můžeme dedu-
kovat, že ve spěchu, ve kterém byla mobilizace realizována, neměla SOS na Rýchorách k dispozici
formuláře. Popřípadě, že velitel SOS vyžadoval po hlídkách pouze stručné záznamy.
Uložení: Soukromý archiv Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi. Dokument
daroval zástupcům mladoboleslavské obce syn Františka Hlaváče, pan Ivo Hlaváč.
TN, JJ
158
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
Plán organizace obrany na Rýchorách
[1938, dle obsahu], Rýchory
Plán organizace obrany na Rýchorách, včetně umístění protipěchotních a protitankových překážek
s razítkem III. praporu Pěšího pluku 22 „Argonského“, který měl v září 1938 zajišťovat obranu
východních Krkonoš.
Kontext: Pramen vznikl zjevně z úřední potřeby hlášení
složení obrany v úseku.
Interpretační možnosti: Unikátnost pramene spočívá v jeho
komplexnosti – obsahuje informace o stavebně dokončených
objektech opevnění, rozpracovaných objektech, rozmístění
jednotlivých druhů zbraní, pozice lehkých i těžkých kulometů,
překážek apod. Původní provedení bylo ve formě oleáty, která
se přiložila na klasickou mapu, a tím se promítly jednotlivé
body na konkrétní místa v mapě.
Uložení: Soukromý archiv Jednoty Československé obce le-
gionářské v Mladé Boleslavi. Dokument daroval zástupcům
ČsOL syn Františka Hlaváče, pan Ivo Hlaváč.
Kartotéční lístek kudělení medaile kupomenutí na 1.říjen1938 (TN)
[po 1938, dle obsahu], [?]
Kartotéční lístek dokládající, že Josef Lamer z Horních Albeřic č. p. 60 získal Medaille zur Erinnerung
an den 1. Oktober – Medaile k upomenutí na 1. říjen 1938.
AB C D E F G H J KL M N O
P Q R SSch St T UVW X Y Z
Vorschlagsliste: 38 Lfd. Nr. 210
L a m e r Geschäftszeichen: Ic
Vorname: Josef
– Medaille zur Erinnerung
an den 1. Oktober
geb. am: 18. März 1898
in: Ober ‑Albendorf
Beruf: Bauer Vorschlagende Stelle:
Wohnort: Ober ‑Albendorf 60. O. G. Albendorf.
Bemerkungen:
JJ, TN
TN
159
Archiv bezpečnostních složek v Praze, f. SÚMV, Odbor politického zpravodajství Ministerstva vni-
tra 2M, kartotéka členů NSDAP, SA a držitelů medaile za zásluhy 1. 10. 1938, 1 strana (1 strana)
formulář, tisk, originál.
.
[po 1938, dle obsahu], [?]
Kartotéční lístek dokládající, že Josef Lamer z Dolních Albeřic č. p. 33. získal Medaille zur Erinnerung
an den 1. Oktober – Medaile k upomenutí na 1. říjen 1938.
AB C D E F G H J KL M N O
P Q R SSch St T UVW X Y Z
Vorschlagsliste: 38 Lfd. Nr. 235
L a m e r Geschäftszeichen: Ic
Vorname: Josef
– Medaille zur Erinnerung
an den 1. Oktober
geb. am: 25. Juni 1900
in: Ober ‑Albendorf
Beruf: Bauer Vorschlagende Stelle:
Wohnort: Ober ‑Albendorf 33. O. G. Albendorf.
Bemerkungen:
Archiv bezpečnostních složek v Praze, f. SÚMV, Odbor politického zpravodajství Ministerstva vni-
tra 2M, kartotéka členů NSDAP, SA a držitelů medaile za zásluhy 1. 10. 1938, 1 strana (1 strana)
formulář, tisk, originál.
Kontext: Tzv. Sudetská pamětní medaile sloužila v nacistickém Německu k připomenutí připojení
Sudet. Medaile byla udělována po 18. říjnu 1938 příslušníkům wehrmachtu, ale také civilistům,
podílejícím se na odtržení Sudet od Československa. Po 15. březnu 1939 byla udělována i účast-
níkům německé okupace zbytku Československa. Celkem bylo uděleno 1 162 617 Sudetských
pamětních medailí. Z počtu vydaných kusů lze usoudit, že nebyly exkluzivní, ale přidělovaly se
téměř každému dospělému muži s vazbou na SdP, jakož i úředním osobám zapojeným do procesu
přičlenění. Medaile je jednou ze série tří medailí s podobným kontextem – další dvě byly vydány
jako připomínky na Anšlus Rakouska (Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938), resp. při-
pojení regionu Memel (Medaille zur Erinnerung an die Heimkehr des Memellandes 1. 5. 1939).
Všechny tři série se shodují předním reliéfem.
Interpretační možnosti: Z daného pramene se dozvíme jméno, datum a místo narození, povolání
a adresu dané osoby v době přidělené medaile. V kontextu vysokého počtu přidělených medailí se
tedy dozvíme poměrně málo a pro další poznání je nutná konfrontace s jinými prameny.
Uložení: Pramen je v rámci obsáhlé kartotéky členů NSDAP, SA a držitelů medaile za zásluhy
1. 10. 1938 uložen Archivu bezpečnostních složek v Praze.
160
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
Znalecký posudek
31. května 1940, Trutnov
Znalecký posudek vypracovaný Reichsnährstand – Landesbauernschaft Sudetenland, Forstamt
(Říšský úřad pro výživu – Zemské společenstvo sedláků, Lesní úřad) v Trutnově dne 31. května 1940
ve věci škod způsobených bývalými československými vojsky při stavbě opevnění v lese, který byl
v roce 1938 v držení Josefa Tippelta, Suchý Důl č. 26, okres Trutnov, posudek přináší i vyčíslení škod.
razítko razítko
Landesbauernschaft Sudetenland Reichsnährstand
Forstamt Trautenau Blut und Boden
nečitelné.–3 II F 3 330 f 8
Trautenau, 31.Mai 1940.
Gebirgsfraße 54.
Fernsprecher 171.
G u t a c h t e n
über den Waldschaden, welcher durch durch die ehemalig tschechischen Trup
pen beim Bau von Befestigungsanlagen im Waldbestandes Herrn Josef Tippelt,
Dörrengrund Nr.26, Kreis Trautenau im September 1938 verursacht wurde.
Der Wald wurde im Beisein des Besitzers vom Bezirksförster des Reich
snährstandes in Trautenau am 17. 5. 1940 besichtigt und dabei wurde fol
gender Waldschaden festgestellt:
Aushieb von 140 Stämmchen aus einer 30–jährigen Fichtendickung, durchschni
ttliche Höhe 7 m, Brusthöhendurchmesser 11 cm, 2. Bonität, der Bestand
hatte ursprünglich eine volle Bestockung.
Die Stämme wurden vom tschechischen Militärentwendet.
Der Schaden wurde mit RM 90.–– bewertet.
nečitelné von der Landesbauernschaft Sudetenland Heil Hitler!
Forstabteilung– Forsteineichtungsstelle podpis nečitelný
podpis nečitelný
razítko
Reichsnährstand
Landesbauernschaft Sudetenland
Forstamt Trautenau
razítko razítko
Zemské společenstvo sedláků Říšský úřad pro výživu
Lesní úřad Krev apůda
nečitelné.–3 II F 3 330 f 8
TN
161
Trutnov, 31. května 1940.
Gebirgsfraße 54.
Telefonní linka 171
Znalecký posudek
o škodách způsobených valými českými vojsky při stavbě opevnění v lese v držení pana Josefa
Tippelta, Suchý Důl č. 26, okres Trutnov v září 1938.
Dne 17. 5. 1940 provedl okresní lesní správce Říšského úřadu pro výživu v Trutnově za přítom-
nos majitele prohlídku lesa a zjisl následující škody:
Vykácení 140 malých kmenů z 30leté smrkové houšny, průměrná výška 7 m, v tloušťce výčetní
výšky 11 cm, 2. bonity, prostor byl původně plně zalesněn.
Kmeny byly odcizeny českou armádou.
Škoda byla vyčíslena na 90 RM.
nečitelné od Zemského společenstva sedláků Heil Hitler!
Lesní oddělení podpis nečitelný
podpis nečitelný
razítko
Zemské společenstvo sedláků
Říšský úřad pro výživu
Lesní úřad
Státní oblastní archiv Litoměřice, f. Úřad vládního prezidenta Ústí nad Labem, znalecký posudek
v reakci na žádost o náhradu škody Josefa Tippelta ze Suchého Dolu z května 1940, inv. č. 20, kart.
1948, 1 strana (1 strana), originál, překlad z německého jazyka Sandra Kreisslová.
Kontext: Pramen vznikl na základě podnětu sedláka Josefa Tippelta ze Suchého Dolu, který se
domáhal náhrady škody. Ta mu vznikla v důsledku stavby československého opevnění, zejména
v souvislosti s pohybem těžké techniky. Znalecký posudek vznikl až rok a půl po zmíněné udá-
losti, posudek je součástí obsáhlého spisu, ktery byl ke vznesené náhradě škody veden při úřadu
vládního prezidenta Ústí nad Labem, pod jehož správu spadal i tehdejší Landkreis Trautenau /
venkovský okres Trutnov.
Interpretační možnosti: Předkládaný pramen, resp. celý spis a další spisy vedené v podobné
věci u stejného úřadu dokládají, že po připojení pohraničí k Německé říši existovala možnost
domoci se náhrad škod způsobených stavbou československého opevnění. Spis dokládá, jak byly
žádosti šetřeny a jakou finanční výší byly ztráty kompenzovány. Mimoto se z pramene dozvíme
(byť je třeba to nahlížet v kontextu vzniku samotné dokumentace), jak byla v dané lokalitě stavba
opevnění realizována.
Uložení: Pramen se podle místa svého vzniku nachází v Státním oblastním archivu Litoměřice,
neboť působnost obvodu vládního prezidenta Ústí nad Labem přesahuje působnost okresních
archivů.
162
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
Úřední záznam– vylíčení vzpomínek Bohumila Černého
[po 6. listopadu 1946, dle obsahu], Horní Albeřice
Vylíčení poměrů a událostí SOS v Horních Albeřicích od vyhlášení zvýšení ostrahy státních hranic
21. května, přes zářijovou mobilizaci až do opuštění pozic dne 9. října. Líčení, konáné z nařízení
Zemského finančního ředitelství v Praze zde 6. listopadu 1946, obsahuje detailní popis dění z pohledu
družstva SOS, jemuž velel vrchní respicient finanční stráže Bohumil Černý.
razítko: Trutnov (dopsáno rukou) K nař. z.f.ř. v Praze ze
Oddělení finanční stráže dne 6.11.1946, č.j.48/dův.–
vHor. Albeřicích VI/4 ai 1946
Vylíčení
poměrů a událostí organisace SOS oddělení nanční stráže v Horních Albe
řicích v době od 21. května 1938 do 9. října 1938.
Organizace útvaru SOS v Horních Albeřicích byla v síle družstva
o 10 členů z řad nanční stráže, zdejšího oddělení.
Příslušníci tohoto družstva Byli: Velitel družstva vrch. resp.
Bohumil Černý, ostatní: dozorci Bedř. Ducháč, Stan. Závodný, Václ. Dufek,
Al. Roček, Jos. Chvalina, Ad. Brát, Ed. Václavek, Stan. Slavík, Fr. Marek.
Stanoviště družstva bylo blíže koty 932 asi 1 km od oddělení
a úkolem družstva bylo udržení pod přímou palbou cestu vedoucí od hran.
kamene č. 16 s vedlejším úkolem přímou palbou na cestu vedoucí pd hr. k.
č. 14. Okruh pozorovací a sledovací od hr. k. č. 16/5 k hr k. č. 14.
Udržení spojení s SOS družstvem četnickým před kotou 932 a spojení s SOS
družstvem četn. Dolní Albeřice.
Po vydání rozkazu k zaujetí bojového stanoviště polní hlídky
shromáždilo se naše družstvo dne 21. května 1938 i 00.15 hod. na oddě
lení, zajištěno venku 2 člennou hlídkou. Vydána byla výzbroj, výstroj,
rozkazy, instrukce a družstvo se asi o 00?45 za detě odebralo na určené
stanoviště a zaujalo postavení polní hlídky.
Při svítání asi o 4 hod. nastupovalo četn. družstvo SOS Mladé
Buky do svého určeného stanoviště a zhledem k tomu, že šlo proti předpi
sům v postupu ke hranici nezajištěno vůbec, dal velitel družstva rozkaz
toto družstvo dvoučlennou hlídkou pži jejich pochodu zajistiti, aniž by
toto družstvo mělo o tom vědomost.
Ubytování bylo pod širým nebe, chráněno lesem. Nebylo stanů
bec a tak po 4–5 dní. odpočívalo družstvo ve dne pod stromy na jehličí.
Na důraznou výzvu bylo pak vojskem dodány stanové dílce a tak družstvo
více chráněno. po celou tuto dobu pršelo nepřetržitě.Stravování bylo po
několik dní od Němce z hostince a když Němec družstvo nátlakem henlei
novců, zásobování družstva vypověděl, přijela manželka velitele družstva
a obstarávala stravování pak celého družstva sama. Vojenské zásobování
dělalo potíže a nebylo hodnotné pro tuto těžkou službu v poli. Po zjištění,
že úkol družstva SOS obstarávati spojení se sousedy je hlídkami nesnadný
a z důvodů chránění silnice a budovy odděl n. stráže byla část družstva
na den ponechána na stanovišti oddělení a obstarávati tel.spojení,
sobování a střežení závory a budovy. Družstvo bylo pak zesíleno 12 muži
TN
163
akt. vojska p. pl. Argonský. Tím byla vytvořena samočinně 2 stanoviště
družstva, obě velmi vzhledem k terénu důležitá.
Tak plynul čas do mobilizace, mimo nepatrných příhod a incidentů.
V měsíci září bylo stanoviště družstva na kotě 932 jedné noci znepokojováno
pravděpoodbně vyzvědačem, byl proveden poplach, ježto se mělo za to, že
družstvo je přepadeno a obklíčeno. Padli výstřely, což bylo znamením ře
družstvo je v činnosti. Zástupce vel. družstva jež měl toto družstvo na
kotě na starosto, dal rozkaz, aby se vyhnul lesnímu obklíčení, vystoupiti
z lesa na výhodnější posici otevřeného terénu a zahájil pak palbu do lesa
z něhož družstvo ustoupilo. Velitel družstva s doz. Závodným, jež byli
u družstva druhého odebrali se pak ihned na místo stanoviště domnělého
přepadu jsouc zajištěni policejním psem vel. družstva a když zjstili pá
tráním opuštěné stanoviště, následovali podle stopy udané tímto výborným
psem Dasanem ústup družstva do otevřeného terénu, načež clé družstvo les
propátralo a učinili nové signální opatření na znepokojování stanovoště,
nebo jeho obklíčení.
V této době dostal velitel písemnou výstrahu z druhé strany od
místních henleinovců utečenců, jež vyhrožvali, podkopáním, vyhozením
budovy oddělení do povětří. Jelikož v době se událo přepadení sousedního
oddělení v Hor. M. Úpě, bylo zařízeno v noci zajištění budovy z předpolí
kulometem a učinili se přípravy na útok 200 Němců, jak bylo pak zjištěno.
Na tuto výzvu a výhružku odpověděl velitel družstva, že budeme ‑li jednou
musiti ustoupiti vyhodí budovu do povětří sám. Z tohoto vznikla pak do
měnka, že budova je podminována a na tomto podkladě pověstí obdržel býv.
velitel praporu SOS major Wurm v listopadu r. 1938 v Jičíně úřední zprávu
německých vojenských útvarů, aby velitel družstva vrch.resp. Černý podal
prohlášení nebo sám odstranil podminování v budově č. p. 48, ježto říšská
branná moc se obává vstoupiti do uzavřeného bytu velitele družstva, neboť
podle údajů obyvatelstva je budova podminována a při otevření bytu velitele
/zanechal tam věci/ vyletí budova do povětří. Tím byla tehdy potvrzena
statečnost a odhodlanost něm. říšské branné moci. Velitel družstva poslal
pak klíče od budovy a bytu s příslušným doprovodem prohlášení. Do konce
odsunu se však nic nestalo a tak dne 9. října 1938 opuštěli příslušníci
SOS proti své vůli na rozkaz své posic, z nichž se neradi loučili. Ústup
byl pak proveden ve 24 hodinách na Chroustov a to přes Vlčice ‑Pilníkov
a dále na Třebihoště odkud bylo rozděleno na nová oddělení n. stráže
býv. demarkační čáře.
Po revoluci nacházelo se opět většina tehdejšího mužstva SOS na
býv. oddělení a osnování přepadu bylo pak šetřením, zatčením a odsouzením
zbylých tehdejších henleinovců – ordnérů potvrzeno a likvidováno. Koneč
ně nutno uvésti, že past byla na 200 nacistů nastražena – jen sklapnout.
SOS byla připravena!
Vylíčený popis události jest zprávou úřední.
Správce oddělení:
/velitel družstva/
podpis: Černý
164
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha, f. 308 – materiály II. odboje, sign.
308–194–1–6, kart. 194, služební sdělení velitele družstva SOS a OFS Horní Albeřice Bohumila
Černého, okres Trutnov napsaná po 6. 11. 1946, 2 strany (2 strany), kopie, strojopis.
Kontext: Pramen vznikl, jak je v něm uvedeno, z nařízení Zemského finančního ředitelství v roce
1946. V souvislosti s tímto nařízením vznikly desítky dalších zpráv z jiných lokalit. Úřední rámec
pramene je patrný v samotném líčení, které se soutředí na popis existence družstva SOS mezi květ-
nem a zářím 1938, na popis pozic a na strategické otázky.
Interpretační možnosti: Jedná se o pramen, ze kterého se můžeme dozvědět mnoho detailů
z období květen až září 1938 z pohledu velitele jednoho z družstev SOS. Popis zahrnuje i informace
o přesunech družstva, zaujetí pozic, kontaktu s jinými družstvy SOS působícími taktéž v Horních
Albeřicích. Pisatel zmiňuje i vybavení družstva, počasí, stravování a v neposlední řadě i plánovaný
útok freikorpsu na budovu finanční stráže v Horních Albeřicích č. p. 48, obrannou strategii a následky,
které to mělo při předání budovy německému wehrmachtu. Už jenom tím je pramen interpretačně
velmi hodnotný. Jeho hodnota stoupá zejména v kontextu dalších písemných pramenů vážících se
k pisatelově osobě, tedy k vrchnímu respicientovi finanční stráže Bohumilu Černému, který působil
v Oddělení finanční stráže Horní Albeřice od 21. 11. 1934 do 9. 10. 1938 a po válce od 23. 5. 1945 –
21. 10. 1946. V roce 1938 byl navíc velitelem družstva SOS: finanční stráž Horní Albeřice. Černý
sobil tedy v popisovaných německojazyčných Horních Albeřicích několik let, hrál v místní ka-
pele, účastnil se tancovaček, hlídal celní hranici, stíhal pašeráky. Velmi pravděpodobně tak věděl,
kdo z německých obyvatel utekl před mobilizací do Německé říše, která se nacházela kilometr
od budovynanční stráže. Stejně tak nejspíš tušil, ve které hospodě se scházejí stoupenci říšské
politiky. Přesto je ve svém líčení stručný – pravděpodobně proto, že se jednalo úřední líčení, možná
s předem daným schématem.
Uložení: Pramen se nachází ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu
v Praze.
Vzpomínka válečného řídícího učitele amístostarosty spojené Velké Úpy
[po 1946, dle kontextu sbírky], Velká Úpa I a II
Český překlad strukturované, německy psané vzpomínky válečného řídícího učitele a místostarosty
spojené Velké Úpy I a II s názvem Zpráva o nejdůležitějších událostech v sudetoněmeckých domov-
ských obcích před a po roce 1938/1939. Věcně a stručně popisuje život v obcích Velká Úpa I a II
v letech 1925–1946 s důrazem na roky 1938–1945. Zachycuje rámcový popis úřadů, národnostního
složení, stavby opevnění, zásahů do krajiny, vyvlastňování v roce 1938, vstup wehrmachtu, nastiňuje
přechod území pod německou správu, pobyt, válečných uprchlíků a konec války.
DOKUMENTATION DER SUDETENDEUTSCHEN VOLKSGRUPPE 1918– 1945
Bundesarchiv
Themengruppe: Trautenau
Kennziffer: I/20
Berichterstatter:
Bundesarchiv
TN
165
Ost ‑Dok 20/18
OSTDOKUMENTATION BUNDESARCHIV– BEARBEITET VOM SUDETENDEUTSCHEN
ARCHIV MUNCHEN
ZPRÁVA O NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH UDÁLOSTECH V SUDETONĚMECKÝCH DOMOVSKÝCH OBCÍCH PŘED
A PO ROCE 1938/39.
Předmět: Dokumentace sudetoněmeckých obcí.
Referenční číslo: 1/20
1./ Zpráva se týká obcí Velké Úpy
1. a 2. část v zemském okrese Trutnov
V letech 1925 až 1928 jsem zde působil jako učitel, od roku 1928 do roku 1945 jsem byl řídícím
učitelem, a nakonec jsem podle německých zákonů vedl školu ve Velké Úpě. Od roku 1929 jsem
byl obecním tajemníkem, od roku 1932 obecním zastupitelem a od roku 1935 obecním radním
a prvním zástupcem starosty.
2./ V obci byly jen malé zemědělské usedlos, tzv. domkáři, kteří byli živi pouze z chovu dobytka
a vyráběli jen máslo a sýry. K vyvlastnění zde nedocházelo. Lesní majetek patřil k panství Mar-
šov IV, které bylo součás panství Vrchlabí. V obci zůstali staří lesníci a dělníci. Znárodněn byl
pouze pruh půdy na říšské hranici označovaný jako tzv. chráněný les, který v roce 1938 nechali
opevnit. Obchod, živnos, řemesla a domácí práce nebyly posženy, protože znárodněny byly
jen nezbytně nutné podniky. Zemědělství bylo pro Čechy příliš náročné, a proto ho nepožadovali.
Jedinými průmyslovými podniky byly 4 mlýny na mle dřeva, které vyráběly dřevo pro papírny
v dolním údolí Úpy. V těchto továrnách byli zaměstnáváni pouze místní lidé, a protože nebyly
velké, pracoval v nich malý počet dělníků; k propouštění ze strany Čechů nedocházelo. Po roce
1930 se jednotliví Češi snažili získat pozemky pro stavbu hotelů nebo penzionů, protože se
zde stále více rozvíjel cestovní ruch, rádi sem jezdili nejen letní hosté, ale i milovníci zimních
sportů. Na území obce Velká Úpa ubyla pouze jedna nemovitost, a to na tzv. Bonwiese
48
, na
které byla pak postavena česká horská bouda. Turiscký ruch byl v rukou Němců, obdobně jako
automobilová doprava z poslední železniční stanice Svoboda nad Úpou – Janské Lázně – Velká
Úpa. V obci neexistovaly žádné české spolky ani družstva. Když byl v roce 1930 v obci vybudován
vodovod, byla na něj poskytnuta státní dotace. O kulturní život neměli zájem. Obecní knihovna
se mohla rozvíjet a hosté ji rádi využívali. V roce 1925 měla škola kvůli nízkému počtu žáků 3
třídy. Když se počet žáků zvýšil, byla po osobní konzultaci se zemskou školní radou zřízena čtvrtá
třída, takže škola
–2–
byla opět čtyřtřídní, jako tomu bylo před rokem 1918.
do roku 1946 působili ve farnosVelká Úpa pouze němeč duchovní, v obecním zastupi-
telstvu byli jen Němci. Četnictvo a nanční stráž byly obsazeny pouze Čechy; na poště byli jen
Němci. Pokoušeli se zde ubytovat pošťáka s několika dětmi, ale zůstal zde jen krátce, prote
dě to měly do nejbližší české školy příliš daleko. Obchod byl v rukou Němců. Obecní zastupi-
48 Bohnwiese, dnes lokalita Lučiny, součást obce Pec pod Sněžkou.
166
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
telstva v letech 1928, 1932 a 1935 byla volena pouze na základě jednotné kandidátní lisny bez
příslušnos k polické straně.
49
V roce 1938 existoval společný národní seznam. V obci nebyl žádný vládní komisař ani jmenovaný
starosta. Během mobilizace v květnu 1938 byla nasazena česká armáda, která na jednotlivých
místech budovala bunkry a na horských hřebenech kopala zákopy a zřizovala kulometná hnízda,
a sice směrem ke slezské hranici. Někteří žáci museli denně procházet přes tuto linii do školy;
ale nebyly zraněny. Němci byly nuceně nasazení k výkopovým pracem.
Ve škole se vyučovalo ještě i v září, i když s menším počtem žáků, protože mnoho obyvatel ode-
šlo tajně do staré říše, nechali zde ovšem svůj dobytek, který pak museli obstarávat sousedé.
V září se musely odpojit vysílačky, aby nikdo nemohl poslouchat zprávy ze zahraničí. K dalším
incidentům nedošlo, a to ani během stahování českých vojsk. Někteří z místních byli zapojeni
do tzv. freikorpsu. Jeden z nich byl zastřelen Čechy v sousední obci Malá Úpa, pohřben byl ve
Velké Úpě.
2./ Převze státní suverenity Německou říší se obce nijak nedotklo a nebylo nutné přijímat
žádná drascká opatření. Protože obec neměla průjezdní silnici, pochodovalo německé vojsko
po silnici z Malé Úpy do Temného Dolu a Trutnova, aniž by samotnou obcí prošlo. Obyvatelé
je na této cestě radostně vítali. Zřízení německé správy proběhlo hladce. V prvních letech -
stávaly první a druhá část Velké Úpy ještě samostatnými obcemi, později byly ale sloučeny do
jedné obce „Velká Úpa“. V obci pak působili pouze jmenovaní obecní radní a starosta. Život zde
probíhal jako obvykle, zaměstnání obyvatel se nezměnilo, stejně jako obchod a živnos. Jediný
družstevní podnik, který zůstal zachován, byla Raieisenkassa; spolky, také kulturní jako
–3–
Kulturní sdružení, lázeňský spolek a spolek pro péči o mládež byly rozpuštěny a jejich majetek
zabaven. Cestovní ruch zůstal stejný, protože 80 % návštěvníků pocházelo již předm ze staré
říše. Během války se počet návštěvníků pravděpodobně snížil, do objektu zakoupeného továrnou
zato jezdili odpočívat příslušníci Luwae a dělníci z Junkerswerke.
Ve školském systému nedošlo k žádným změnám, bylo pouze nutné otevřít nové třídy kvůli eva-
kuovaným dětem, což úřady schválily bez větších problémů. Nikdo se neodvážil nic krizovat,
přestože některá opatření, zejména pro církvi, byla vnímána jako tvrdá. Protože v obci nebyli
žádní Češi, nemusel se kromě nanční stráže a četnictva nikdo vracet. V obci nebyli ani žádní
Židé, takže nebylo nutné přijímat žádná opatření.
4. / Válečné období. V důsledku stále rostoucího počtu branců museli stále více zasahovat po-
mocníci ze sousedství, a to zejména během žní. V domácnostech a penzionech byli nasazováni
Češi a východní dělníci (Ukrajinci), v malých skupinách do obce přicházeli jako lesní dělníci
váleční zajatci (Francouzi). Ke koniktům nedocházelo z žádné strany. Přesídlenci nebyli v obci
ubytováváni, zato ale evakuované osoby ano, většinou šlo o ženy a dě z Berlína a Sauerlandu,
celkem asi 300 osob. Ubytování probíhalo hladce, protože zde byly k dispozici byty pro dřívější
lázeňské hosty. Vztahy s místními obyvateli byly dobré, prote panovala vděčnost za to, že
bylo možné žít v klidné oblas bez náletů. Krkonoše byly tehdy považovány za proletecký
kryt Německé říše. K přemisťování průmyslových podniků ze staré říše nedocházelo, nedošlo
ani k výstavbě kasáren nebo táborů. Partyzánská činnost se během války v obci nevyskytovala.
Od poloviny května 1945 místní obyvatelé hodně trpěli, v obci se usadili češ partyzáni a zpus-
tošili ji. O jejich zvěrstvech a střílení by se toho dalo říci ještě mnoho.
Podpis nečitelný
49 Byl využit § 27 volebního řádu do obecních zastupitelstev.
167
Bundesarchiv – Lastenausgleichsarchiv, Bayreuth, Ost -Dok 20/18, Dokumentation der Sudeten-
deutschen Volksgruppe 1918–1945, Kennziff. 1/20, Bericht über die wichtigsten Ereignisse in den
Sudetendeutschen Heimatgemeinden vor und nach 1938/1939. Zprávu z německého jazyka přeložila
Sandra Kreisslová a Tamara Nováková.
Kontext: Pramen vznikl ve Spolkové republice Německo po roce 1949 na základě potřeby zmapovat
dění v československých pohraničních obcích s převahou německého obyvatelstva před lety 1938/1939
a po nich. Jedná se o zpětně sepsané vzpomínky v rámci širšího šetření, které se konalo v souvislosti
s odškodňováním Němců nuceně vysídlených z Československa do západní části Německa, pozdější
Spolkové republiky Německo. K vyrovnání došlo na základě zákona o vyrovnání (Lastenausgleich-
sgesetz LAG) ze dne 14. srpna 1952. Cílem zákona bylo poskytnout finanční kompenzaci Němcům,
kteří utrpěli finanční nebo jiné ztráty v důsledku druhé světové války a jejích následků.
Interpretační možnosti: Pramen poskytuje (vedle předkládaných informací, které jsou bohužel
poměrně stručné, byť pisatel z titulu obyvatele obce a svých funkcí určitě věděl mnohem více
detailů) i odkaz na na svůj účel, tedy na mapování dění v pohraničních obcích Československa.
Na základě tohoto pramene lze dovozovat, že existují i další obdobné výpovědi k jiným obcím.
Jedná se o subjektivní vzpomínku zachycenou s několikaletým odstupem od událostí, pramen je
nutné konfrontovat s dalšími zdroji.
Uložení: Pramen vznikl v SRN, v rámci odškodňování německých vysídlenců z Československa,
nachází se ve velice zajímavé sbírce Ost -Dokumentation (Ost -Dok) v pobočce Spolkového archivu
Lastenausgleichsarchiv (archiv vyrovnání) v bavorském Bayreuthu.
Občanská legitimace Václava Šrajera ml.
Rozměr: Neznámý • Vznik: 1944 • Vlastník: Václav Šrajer
Popis: Šedá, malá, útlá plátěná „knížka“ na jejíž titulní straně je černý motiv Říšské orlice, nad
ní nápis „Deutsches Reich“, pod ní nápis „Kennkarte“. Uvnitř jsou v předtištěných částech ručně
vyplněny základní nacionále Václava Šrajera včetně černobílé fotografie, otisků palce, podpisu
a dobových razítek.
Kontext: Dobová občanská legitimace občana Německé říše. Tento identifikační průkaz byl po-
vinný i pro občany protektorátu Čechy a Morava. Předmět byl nezbytnou součástí každodennosti
občanů protektorátu Čechy a Morava v období 2. světové války.
Interpretační možnosti: Dokument dokládá (úspěšnou) snahu kontrolovat obyvatelstvo, a to včetně
jeho mobility (a zprostředkovaně i jeho pracovní aktivity). Vypovídá rovněž o dobovém vizuálním stylu.
Uložení: Soukromý archiv Václava Šrajera.
LD
168
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty
Propustka Václava Šrajera ml.
Rozměr: Neznámý • Vznik: 1944 • Vlastník: Václav Šrajer
Popis: Růžová malá útlá „knížka“ na jejíž titulní straně je ná-
pis „Grenzausweis“ a v předtištěných částech ručně vyplněné
základní nacionále Václava Šrajera včetně podpisu.
Kontext: Dobový průkaz příslušníků žijících v pohraničním
území Protektorátu Čechy a Morava nebo Německé říše, který
museli předložit při přechodu hranic protektorátu a říše v rámci
tzv. Kleiner Grenzverkehr – malého (místního) pohraničního
styku.
Interpretační možnosti: Záznamy v dokumentu mj. vypo-
vídají o pohybu osob na hranici Protektorátu Čechy a Morava
a Německé říše.
Uložení: Soukromý archiv Václava Šrajera.
Formulář pro výstavbu chat pro osádky pevnůstek
[1936, dle obsahu], neznámé
Předtištěný formulář, příloha č. 4 k ZVV č. j.
2795/taj. oper. 36, vyplněný pro tři plánované
stavby pevnůstek z roku 1936 pro čelní palbu,
jedná se o pevnůstky č. 164 v prostoru Bobru
a 165 a 166 v prostoru Rýchor. Přehled udává
informace o přesném umístění a o úkolech jed-
notlivých objektů, síle osádky i výzbroji.
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický
archiv v Praze, f. Hraničářský prapor 2, kart. 2,
nezpracováno, plánek výstavby vojenských chat,
1 strana (1 strana), originál.
Kontext: V souvislosti s výstavbou objektů lehkého opevnění v roce 1936 byla zadána i stavba
jednoduchých vojenských chat pro osádky opevnění. Příslušníci československé armády z chaty
v Dolních Lysečinách obsazovali v případě potřeby právě objekty na Rýchorách. Vojenská chata
v Dolních Lysečinách se v přestavěné podobě dochovala dodnes, nicméně je v soukromých rukou
a slouží k rekreačním účelům. Za války byla užívána jako ubytovna na práci nuceně nasazených
žen z oblasti Polska.
Interpretační možnosti: Unikátní pramen přibližuje charakteristiku jednotlivých objektů z roku
1936 – je zde popsáno jejich umístění, jsou zde uvedeny úkoly objektu, směr palby ze zbraní,
počet členů osádky, informace k překážkám apod.
Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondu Hraničářský
prapor ve Vojenském historickém archivu.
LD
JJ
169
Nákres vnitřního vybavení objektů lehkého opevnění zlet 1937 a1938
[po roce 1937, dle obsah], neznámé
Ukázka z podrobného ilustrovaného plánku
vnitřního vybavení objektů lehkého opevnění
z let 1937–1938.
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický
archiv v Praze, f. Ministerstvo národní obrany,
1. oddělení, kart. 281, 2 strany (4 strany), ori-
ginál.
Kontext: Jednotlivé pevnůstky nestačilo jen vybetonovat, bylo třeba je také i vybavit výstrojí
a výzbrojí a předměty denní potřeby.
Interpretační možnosti: Pramen ukazuje ideální stav vnitřní výbavy tzv. řopíků. Můžeme si
tak na jeho základě utvořit představu (v případě úplného dovybavení pevnůstek) o životě vojáků
v nich. Například kde brali vodu, kam chodili na záchod atd.
Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondu Ministerstvo
národní obrany ve Vojenském historickém archivu.

Tamara Nováková
Korespondence mezi úřady, či mezi úřady a dalšími institucemi, za sebou zanechala a zanechává
doslova tuny papíru. Mnohá korespondence má pro historický výzkum zásadní relevanci, jiná
může být zcela balastní. Může se jednat jak o korespondenci mezi správními a samosprávnými
úřady (např. mezi ministerstvy a okresy, popřípadě mezi správními okresy a obcemi), ale i mezi
fyzickými osobami a úřady, mezi právnickými osobami a úřady atd. Úřední korespondence tak
JJ
170
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední korespondence
mohla zanechat své stopy ve více než jednom archivu. Její část se nalézá na straně odesílatele
a druhá na straně příjemce, což komplikuje její komplexní dohledávání a výzkumné vytěžování.
Interpretační možnosti těchto pramenů jsou obrovské, i když mnohdy se kompletní korespondence
nedochovala a badatel naráží i na další problémy. Často chybí datace, jindy se pramen dochoval
(či dokonce původně existoval) jen v konceptech. Typickým příkladem je iniciace korespondence
ze strany nadřízeného úřadu podřízenému, kdy podřízený nereaguje, nebo reaguje ve zkratkách,
dnes již bez kompletní korespondence těžce srozumitelných. Popřípadě je k dispozici naopak
pouze reakce podřízeného úřadu, který se ale např. vztahuje k jednotlivým bodům nedochova
-
ného původního dotazu.
Z povahy vzniku úřední korespondence ji můžeme, stejně jako úřední dokumenty, najít
prakticky ve všech typech archivů, veřejných i soukromých.
Dopis Ústředního výboru Národní Jednoty Severočeské Ministerstvu vnitra vPraze
25. června 1937, Praha
Dopis Ústředního výboru Národní Jednoty Severočeské Ministerstvu vnitra v Praze, ve kterém výbor
upozorňuje na zvýšenou agitaci SdP a na pasivitu české politické reprezentace, v důsledku čehož
žádá odložení voleb do obecních zastupitelstev na příští rok.
Č. j. 9322–I ‑H. V Praze dne 25. června 1937.
Trutnov – obec. volby.
Ústřední výbor
Národní Jednoty Severočeské
PRAHA II., NA ZDERAZE 5.
Čís. tel. 43.579 a 43. 825.
Čís. poštovní spoř. 24.799.
P. T.
M i n i s t e r s t v u v n i t r a
v Praze.
V září mají býti v Trutnově vykonány volby do obecního zastupitel
stva. Zuřivá agitace stoupenců Henleinových stupňuje se den ode dne již
nyní. Dělá se nálada. Třebas tímto způsobem: Jednoho dne se najde rozbitá
výkladní skřínka Henleinovy strany a v kámen. Kámen se tam nechá se
slovním doprovodem asi v tomto smyslu: „Tak si představují soužití naši
sousedé.“
Byla oslava narozenin p. presidenta Dr. Eduarda B e n e š e v obecním
zastupitelstvu. Ze 30 německých členů se dostavilo 10, ze 6 Čechů 2. Aby
zasedací síň nebyla prázdná při příchodu okresního hejtmana, byli tam
nakomandováni obecní úředníci, aby zaplnili prázdné lavice členů obecního
zastupitelstva.
Jisto jest, že v nově zvoleném zastupitelstvu budou míti většinu
stoupenci Henleinovi. Již dnes veřejně v tisku dávají
na jevo, jak se zařídí a dělají to tónem velmi neomaleným.
Sledujíce tyto zjevy germánské nenávisti, máme obavy, aby výsledkem
voleb neutrpěl zájem státu a nedošlo k porušení klidu.
JJ
171
Z tohoto důvodu žádáme velmi naléhavě o odložení voleb do obecního
zastupitelstva v Trutnově. Téhož se domáhají politické strany: agrární
a nár. sociální.
Za:
Ústřední výbor
Národní Jednoty Severočeské
v Praze
jednatel. starosta.
podpis nečitelný podpis nečitelný
Ministerstvo vnitra
ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Podáno – 1. VII. 1937
44499 F
48787 37
Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart.
4970, výsledky obecních voleb 1938 z okresu Trutnov, dopis Ústředního výboru Národní Jednoty Se-
veročeské Ministerstvu vnitra v Praze ze dne 25. června 1937, 2 strany (2 strany), originál, strojopis.
Kontext: Národní jednota severočeská byla obranným nacionálním spolkem vzniknuvším již na
sklonku 19. století. Principiálně tvořila protipól německého svazu Bund der Deutschen. Ze své
podstaty podporovala národní a hmotné poměry tzv. české menšiny zejména v pohraničí. Organi-
zovala přednáškovou činnost, zakládala knihovny, školy a peněžní družstva – záložny. Ve třicátých
letech její program směřoval k radikálnímu nacionalismu, mnohé regionální jednoty propagovaly
hospodářský a sociální bojkot „nepřátel“ národa, především Němců (ale i Židů). Z pohraničních
regionů přicházely žádosti odložení voleb častěji. Volby byly nakonec odloženy, hlavním důvodem
byl strach z volebního úspěchu SdP.
Interpretační možnosti: Z dopisu je patrné, že téma obecních voleb plánovaných na rok 1937
bylo pro české „menšinové“ organizace v pohraničí palčivým problémem. České menšinové spol-
ky, jak byly dobově nazývány, se aktivně zapojovaly do dění ve 30. letech a přispívaly k eskalaci
národnostních konfliktů. Chceme -li nahlížet problematiku dějin každodennosti konce 30. let,
neměli bychom české menšinové spolky, jejich korespondenci, periodika a aktivity pominout.
Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondech Ministerstva
vnitra v Praze, neboť tato instituce je adresátem dopisu.
172
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední korespondence
Dopis velitelství II. sboru ve věci stavby lehkého opevnění
2. ledna 1938, Praha
Dopis Velitelství II. sboru v Hradci Králové ze dne 2. ledna 1938 Ministerstvu národní obrany, hlav-
nímu štábu ŘOP v Praze ve věci stavby lehkého opevnění v hornatém terénu – doplnění opevnění
tzv. arabskými typy, v dopise je konkrétně navrhováno, kde by tzv. arabské typy měly být umístěny
.
Razítko Razítko
VelitelstvíII. Sboru 1938 SS 15/5 156 MNO hl. Štáb ŘOP
Č.j. 37.860/taj.3.odděl.1938 Tajné
Věc: L.O.vhornatém terénu Ministerstvo národní obrany
– doplnění arabskými typy. hl. Štáb ŘOP
Razítko Praha
Odpoveď kč.j.
Přílohy : 0
Pokud je vel. II sboru známo, bude v jeho oblasti budováno těžké opev
nění souvisle od vých. Hranice sboru po Pěnkavčí vrch h. 1103. /.Finken
B.:/. V dalším prostoru pak pouze uzávěry podél komunikací.
Protože 1.c. s výškou střílen 80 cm nad terénem bude v horském terénu
po dobu 4 – 6 měsíců zaváto sněhem, takže nebude moci plnit své palebné
úkoly, navrhuji, aby v těch prostorech, kde nebude budováno težké opev
nění byly objekty l.o. doplněny, resp. Nahrazeny objekty arabského typu.
Objekty tohoto typu byly doposud zaměřeny MNO.hl.št.ŘOP.v prostoru Kotel
a Luční h. Jak stanoví výn.MNO.č. j. 36.141/taj.hl.št.ŘOP.1937.
Objekty arabského typu přicházejí v úvahu v těchto prostorech: Pěnka
včí h. 1103 Růžová h. 1388, Obří důl, Dívčí lávka ‑Medvědín 1241, Lysá
hora Ptačinec 940, Čertův v. trig 1007, Farmbg.903, Jizerské hory, Ješ
tědské pohoří a dále na západ v zalesněném prostoru až k Labi.
Vzhledem k tomu, že se stavbou objektů l.o. bude v oblasti sboru
započata ihned jakmile povětrnostní poměry dovolí, prosím, aby zaměření
objektů arabského typu bylo provedeno také hned z jara. Tím se případně
ušetří objekty l.o. a vyřeší soulad v palbě mezi těžkým a lehkým opevněním.
Dostane: MNO.–hl.št.ŘOP razítko
Velitel sboru
div. generál Josef Váňa
podpis Josef Váňa
Tiskárna MNO Čís. Skl. 67/A
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv v Praze, f. Ředitelství opevňovacích prací, kart.
302, dopis Velitelství II sboru v Hradci Králové Ministerstvu národní obrany hlavnímu štábu ŘOP
ze dne 2. ledna 1938, nezpracováno, nezinventarizováno, 1 strana (1 strana), originál, strojopis.
Kontext: Dopis vznikl z vojenské potřeby realizovat změny při stavbě lehkého a těžkého opevnění
v terénu horských hřebenů Krkonoš.
Interpretační možnosti: Výstavbu lehkého opevnění měly na starosti armádní sbory, v oblasti
Krkonoš II. sbor. Výstavbu těžkého opevnění zajišťovalo Ředitelství opevňovacích prací. Pisatel
dopisu, velitel II. sboru informuje o tom, že lehké opevnění nebude moci po určitou část roku
(v zimě) zcela plnit svou funkci. Navrhuje tudíž vybudování objektů těžkého opevnění, tzv. arab-
JJ
173
ského typu, jako náhradu za vybrané objekty lehkého opevnění. Z objektů těžkého opevnění mohla
být vedena palba (zejména z pancéřových zvonů) i v době vyšší sněhové pokrývky, kdy docházelo
k zavátí střílen objektů lehkého opevnění.
Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondu Ředitelství
opevňovacích prací ve Vojenském historickém archivu.

Tamara Nováková
Jednu z podmnožin archiválií tvoří plejáda trestních a vyšetřovacích spisů řešících různé trestní
delikty, včetně deliktů se silným politickým pozadím. Z hlediska výtěžnosti se jedná v principu
o nosné prameny. Mnohdy obsahují desítky stran protokolů z výslechů, výpovědi svědků a často
také rozsudek. Tyto prameny jsou z badatelského hlediska zajímavé z více důvodů. Vypovídají
o obviněné/m, o širších souvislostech a kontextech (např. trestní spisy z poválečné doby se
mnohdy týkají obvinění vážících se k událostem z roku 1938), o svědcích a jejich motivech atd. Při
jejich interpretaci je ale třeba jako vždy brát ohled na kontext vzniku, platné zákony, míru jejich
důsledného a spravedlivého vymáhání dle zákona, celkovou atmosféru doby a politické zřízení,
zejména s ohledem na nezávislost soudů na politické moci.
Spisy můžeme najít zejména v příslušných okresních archivech (okresní soudy, poválečné
trestní nalézací komise), oblastních archivech (krajské soudy, mimořádné lidové soudy) a Národ-
ním archivu (Národní soud aj.). Trestní a vyšetřovací spisy tvoří významnou část archiválií Archivu
bezpečnostních složek, mohou se vyskytovat i ve specializovaném Vojenském historickém archivu
a v některých bezpečnostních archivech.
Vyšetřovací spis vedený na Josefa Lahmera
27. dubna – 30. dubna 1946, Trutnov
Vyšetřovací spis vedený na Josefa Lahmera z Horních Albeřic č. p. 60, bývalého starostu obce Horní
Albeřice u Úřadu bezpečnostního referenta Okresní správní komise na oddělení státní bezpečnosti
v Trutnově. Spis obsahuje záznam o zatčení, vyšetření (úřední shrnutí) a protokol z výslechu. Obsa-
huje i informaci o předání vyšší instanci, Okresní vyšetřovací komisi při OSK Trutnov, spis měl dle
obsahu sloužit jako podklad pro trestní řízení před mimořádným lidovým soudem.
Úřad bezpečnostního referenta
okresní správní komise
oddělení státní bezpečnosti
v Trutnově.
–––––––––––––––––––––––––––––
Č. j.: 772/přes.1946.
Z á z n a m:
Dne 3. 9. 1945 zatčen byl v Horních Albeřicích nezjištěnými osobami‑
‑udánlivě členy OBZ–
Josef LAHMER, rolník, nar. dne 18. 3. 1898 v Hor. Albeřicích, okr.
Trutnov, tamtéž příslušný, ženatý, německé národnosti, posledně bytem
JJ
174
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy
Horní Albeřice č. p.60 a byl dopraven přímo na doly aniž byl podroben
výslechu a aniž bysdejší úřad neb stanice SNB o tomto byla vyrozuměna.
Byl proto nyní z dolu převeden do internačního střediska v Trutnově
za účelem zavedení řádného trestního řízení.
Trutnov, dne 27. 4. 1946.
podpis nečitelný
krim. inspektor
V y š e t ř e n í:
Poněvadž na dotaz OSK ‑bezpečnostního oddělení Trutnov ze dne 1. 4. 1946
č. j. 73–přes.46–BO stanice SNB Maršov IV nesdělila proti jmenovanému
žádných okolností na jejichž podkladě by mohlo býti zavedeno trestní ří
zení proti Joseful Lahmerovi bylo nutno zavésti příslušné šetření zdejším
úřadem během něhož bylo zjištěno, že Josef Lahmer byl od dubna 1938 členem
strany SdP. Jmenovaný byl od r. 1932 členem strany německých rolníků a za
tuto stranu byl uvolen starostou obce. Když v r. 1938 strany něm.rolníků‑
‑Bund der Landwirte ‑vstoupila celá do strany SdP stal se i Lahmer členem
strany SdP. Členem strany NSDAP stal se Lahmer ihned po okupaci zdejšího
území a zůstal za strany NSDAP, kterou byl vesvém úřadě ‑starosty ‑Gemeinde
Vorsteher ‑potvrzen nadále trvale nepřetržitě až do skončení války.
Poněvadž je jisté, že strana SdP by jej nechala na místě starosty
v obci, kdyby nevyl plně srozuměn s programem této protistátní strany
a kdyby mu nedůvěřovala možno dnes Lahmera označiti jako osobu, která
vykonávala funkci starosty k plné spokojenosti strany SdP a přesně v je
jich duchu t.j.v protičeském postoji a počínání neboť dostal v r. 1938
odstrany NSDAP t.zv. Brefreiungsmedaili ‑medaili za osvobození Sudet, kte
rou dostávaly pouze bývalý funkcionáři strany SdP a nebo osoby, které se
obzvláště nějak zasloužily v boji o připojení Sudet k Říši.
V dokladech, kde je oduvodnění proč mu byla medaile udělena, je uve
deno, že byl členem FS ‑Freiwillige Schutzstaffel ‑Ordnerem a že prodělal
v r. 1938 cvičení střelecké v Německu. Lahmer doznává pouze, že dostal
medaili, ale popírá, že by byl členem FS ‑Ordnerem nebo že by prodělal
cvičení ve střelbě v Německu a tvrdí, že mu to tam napsal Ortsleister
Josef Lahmer, který je jež odsouzen a odvozen do Jičína, ve snaze aby mu
pomohl a aby mu medaile byla udělena, poněvadž se asi domníval, že by
pouhá funkce starosty nebyla dostatečným důvodem. Vzhledem k dnešní snaze
Němců vše, co se zapírati jeví se toto tvrzení nepravdivým a bude na
vyšetřující komisi pro Lidový soud bude ‑li tomuto tvrzení chtíti věřiti.
Vzhledem k tomu navrhuje se potrestání Josefa Lahmera jako funkcionáře
strany SdP a NSDAP –starosty obce– a kterému byla udělena stranou NSDAP
medaile za zásluhy o osvobození sudetského území.
K osvětlení celého případu nutno uvésti, že v tomto případě nejedná se
o obvyklý případ kdy starosta byl zároveň Ortsleitrem a to jedině proto,
poněvadž Horní Albeřice byla tak malá obec, že výkonem funkce Ortsleit
ra byl pověřen jiný Josef Lahmer z Dol. Albeřic, který vykonával funkci
Ortsleitra celkem pro 5 malých obcí ‑mezi nimiž byli i Horní Albeřice ‑ale
je jisté, že byl vlastně nástupcem tohoto Ortsleitra byl v Horních Albe
řicích Josef Lahmer ‑zatčený ‑a tudíž je jisté, že jej možno považovati za
funkcionáře strany NSDAP.
175
Pokud se týče výslovně, že měl v r. 1938 vykonati v Říši cvičení
ve střelbě lze dnes těžko zjistiti pravdu, neboť podobná cvičení byla
vykonávána v Říši již od jara 1938 a poněvadž trvala pouze 1 neb 2 dny
a účastníci se tam učili hlavně zacházeti se zbraněmi nemůže dnes nikdo
jemu svědecky dokázati zda v Říši byl nebo ne neboť po tak dlouhé době
si nikdo nemůže uvědomiti zda 1 neb 2 dny v r. 1938 v obci chyběl neboť
je jisté, že toto cvičení ‑sučastnil ‑li se zatčený bylo vykonáno určitě
nejpozději během jara neb začátkem léta 1938, kdy okolnosti nebyly ještě
tak vyhraněny, ab pouhá nepřítomnost v obci trvající pouze nejvýše 2 neb
3 dny byla zpozorována.
podpis nečitelný
krim. inspektor
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Úřad bezpečnostního referenta
okresní správní komise
oddělení státní bezpečnosti
v Trutnově
––––––––––––––––––––––––––––––
Č. j.: 772/přes.1946.
Trutnov, dne 30. 4. 1946
Okresní vyšetřující komisi
při OSK Trutnov
TRUTNOV, Na Struze č. 8
–––––––––––––––––––––––––––
Věc: Lahmer Josef ‑trest.oznámení.
Postupuji spisy Josefa Lahmera s návrhem na zavedení trest. řízení.
Jmenovaný nachází se nyní v internačním středisku v Trutnově, zatčen byl
dne 3. 9. 1945.
Vedením pověřen:
podpis nečitelný
razítko
Okresní správní komise vTrutnově
podáno: 2 – V. 1946
13495
Protokol
sepsaný dne 29. 4. 1946 u Úřadu národní bezpečnosti, osk ‑odděl. státní
bezpečnosti v Trutnově.
Josef Lahmer
rolník a bývalý starosta obce nar. dne 18. 3. 1898 v Hor. Albeřicích, okr.
Trutnov, tamtéž příslušným, křtěným v Maršově IV., synem Ignáce a Marie
roz. Friessové, německé národnosti, ženatým, řim. katol., majetným, udán
livě zachovalým, posledně bytem Horní Albeřice č. p. 60.
176
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy
Předmět
politická činnost a chování se v r. 1938 a za okupace.
Jmenovaný byv upozorněn, že údaje nepravdivé jsou trestné, udává:
Jsem německé národnosti. Vychodil jsem pouze německé obecné školy
v Albeřicích. Po vyjití ze školy učil jsem se tesař. Při tom jsem trva
le pomáhal otci a své řemeslo jsem vykonával přitom. V r. 1917 jsem šel
jako voják vo světové války a vrátil jsem se v listopadu 1918. Potom jsem
vykonával opět svoje řemeslo a pomáhal jsem otci. V r. 1922 jsem hospo
dářství od otce převzal. V Hor. Albeřicích jsem bydlel trvale.
Pokud se týče mé politické činnosti udávám:
Byl jsem trvale organisován od r. 1926 u strany německých rolníků‑
‑BdL. Od 13. 5. 1932 byl jsem trvale za tuto stranu obecním představite
lem Gemeinde Vorsteher. Členem strany SdP stal jsem se 10. 4. 1938 když
BdL byl autoticky sloučen se stranou SdP. I za této strany jsem zůstal
Gemeinde Vorsteher. K tomuto podotýkám, že moje funkce nebyla společná
s Ortsleitrem, kterým byl Josef Lahmer z Dol. Albeřic, dnes již odsouzený.
Nikdy jsem u strany SdP neměl funkce mimo starosty, kteroužto funkci
jsem obdržel za stranu BdL a v této funkci byl jsem ponechán od strany
SdP i po převzení do této strany poněvadž jsem funkci vykonával trvale
of r. 1932 k spokojenosti všech obyvatel obce.
Členem strany NSDAP stal jsem se ihned po okupaci, poněvadž jsem tam
byl automaticky převeden. U této strany jsem nevykonával nikdy žádné
funkce. Podotýkám, že jsem zůstal starostou i po celou dobu okupace a tu
prosím, aby bylo vzato v úvahu, že moje funkce nebyla vůbec společná se
stranou NSDAP neboť u nás byl Ortsleiter společný pro 5 obcí ‑skutečně
malých a byl to Josef Lahmer z Dol. Albeřic.
jsem byl pouze potvrzen stranou NSDAP, že souhlasí s výkonem
funkce, ale jinak jsem neměl se stranou nic společného.
Prohlašuji, že jsem nebyl nikdy členem nějaké formace strany NSDAP.
Doznávám, že jsem obdržel od strany NSDAP t.zv. Befreiungsmedalli ale
prohlašuji, že jsem ji dostal jedině za výkon funkce starosty. Popírám,
že bych byl členem FS ‑ordnerem a nebo, že bych snad v r. 1938 v kritickém
čase byl v Německu zejména jsem se nikdy neučil tam stříleti. V obci
jako starosta jsem v kritických dnech v r. 1938 měl tolik práce s českými
vojáky, s četníky a s nančníky, že by tito mně mohli dosvědčiti, že jsem
H. Albeřice neopustil neboť jsem se staral o ubytování a obstarával jsem
všechny věci pro vojsko. Mám domění, že Ortsleiter mně navrhl na uděle
medaile a poněvadž oduvodnění, že jsem byl pouze starostou by nebylo
prošlo u Gauleitungu v Liberci, naspal ‑uvedl v oduvodnění, že jsem byl
u FS a že jsem se učil v Německu stříleti ze své vůle nepravdivě jedině
ve snaze mně umožniti resp. pomoci k tomu, abych tuto medaili dostal také.
V naší obci nebyli žádní Češi ubytováni a prohlašuji, že jsem nikdy
nikomu neublížil.
Skončeno, přečteno a podepsáno. Přetlumočeno.
Vyslýchající a zapisovatel: Vyslýchaný:
Podpis nečitelný podpis Josef Lamer
177
Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní národní výbor Trutnov – Trestní nalézací komise, trestní
spis Josefa Lahmera, Horní Albeřice, inv. č. 2162, kart. 176, 3 strany (3 strany), originál, strojopis.
Kontext: V Československu bylo po skončení druhé světové války uplatňováno tzv. retribuční
soudnictví, založené na kontinuitě československého práva a na zákonu na ochranu republiky
z roku 1923. Roku 1945 byly díky tomu vydány a následně realizovány tři dekrety prezidenta
republiky, označované také jako retribuční, z nichž dva se explicitně týkaly i osob německé
národnosti: 1) Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb., o potrestání
nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký
retribuční dekret) a 2) Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138/1945 Sb., o trestání
některých provinění proti národní cti (tzv. malý retribuční dekret). Závažnější přečiny se obecně
projednávaly před mimořádnými lidovými soudy (MLS), které byly zřízeny při krajských soudech
(pro okres Trutnov to byl MLS v Jičíně). Menší přečiny, které nepostihoval tzv. velký retribuční de-
kret, měly projednávat trestní nalézací komise (TNK) při okresních národních výborech/okresních
správních komisích. Tzv. malý retribuční dekret vznikl z velké části z potřeby legalizovat situaci,
kdy byly od léta 1945 soudní věznice, internační i sběrné tábory přeplněny osobami zatčenými
spontánně, z revolučního nadšení, a to nejen orgány k tomu určenými, ale také orgány samozva-
nými. Zatčení a internovaní setrvávali často v několikaměsíční vazbě bez obvinění a mnohdy bez
výslechů. Tzv. malý retribuční dekret umožnil do jisté míry legalizovat vazby, ke kterým chyběly
právní podklady. Zatčení tak mohli být konečně obviněni, což široká škála trestních provinění dle
tzv. malého retribučního dekretu umožňovala. Cesta obviněných k trestnímu šetření byla spletitá
a mnohdy procházela přes mnoho orgánů.
Josef Lahmer byl dle spisu zatčen neznámými osobami 3. září 1945, pravděpodobně proto, že
byl starostou obce a byl veden u OSK Trutnov jako člen NSDAP, k čemuž se sám doznává. Následně
byl internován a nasazen na práci v dolech na Trutnovsku, aniž by k němu byl veden spis. Proto
byl v dubnu na základě intervence bezpečnostní komise OSK Trutnov přesunut do internačního
tábora v Trutnově (pravděpodobně se jedná o pracovní internační tábor v bývalé továrně AEG)
a bylo zahájeno řádné trestní řízení. Bezpečností komise považovala provinění Josefa Lahmera za
závažná a předpokládala následující šetření před MLS. Nejprve nicméně musela spis předat vyšet-
řovací komisi při OSK v Trutnově, která mohla následně rozhodnout o dalším řízení před trestní
nalézací komisí. Ta již mohla na základě tzv. malého retribučního dekretu vynést rozsudek, nebo
postoupit spis k příslušnému mimořádnému lidovému soudu. Kam byl nakonec spis postoupen
z předkládáného dokumentu nevyplývá, nicméně z jiných úředních pramenů je zřejmé, že byl
Josef Lahmer vysídlen 16. listopadu 1946 do americké okupační zóny.
Interpretační možnosti: Vzhledem k obsáhlosti a detailnosti trestního spisu je badatelské
využití spisu velké, dozvídáme se z něj mnoho o událostech v Horních Albeřicích z pohledu vy-
šetřovaného starosty. Využití pramene má ale své limity plynoucí jednak z toho, že Josef Lahmer
hovořil pouze německy a není zřejmé, jakým způsobem bylo šetření vedené a jak moc je možné
se v daném politickém kontextu spolehnout na tlumočení. Jedná se o spis řádného vyšetřování,
ale chybí například výslechy svědků (jak pro, tak proti Lahmerovi). Retribuční soudnictví pro-
bíhalo v silném politickém kontextu pomsty. Německy mluvící obyvatelé byli zbaveni dekretem
č. 33/1946 Sb. československého občanství. Ovšem jak sám Lamer doznává, byl členem NSDAP.
O členství v NSDAP bylo třeba žádat a nestal se jím automaticky každý člen SdP. I přes kontexto-
vou problematičnost pramene se jedná o velmi hodnotný zdroj zejména poté, kdy je jeho obsah
konfrontován s dalšími úředními či neúředními prameny.
Uložení: Ač se pravděpodobně Trestní nalézací komise při OSK Trutnov nakonec „kauzou“ Jo-
sefa Lahmera nezabývala (možná z důvodu jednoduššího úředního řešení v podobě Lahmerova
nuceného vysídlení v rámci posledního transportu vypraveného z okresu Trutnov v roce 1946),
tak se před TNK spis dostal. Nachází se v jejím fondu ve Státním okresním archivu v Trutnově.
178
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy
Vyšetřovací spis vedený na Franze Dixe
[2. srpna 1945, dle celého dokumentu], [Trutnov, dle celého dokumentu]
Vyšetřovací spis vedený na Franze Dixe z Horních Albeřic u Okresní vyšetřovací komise 7 při
Okresní správní komisi Trutnov. Závěrečná část (2. strana) výslechu obviněného uvádí jeho pro-
hlášení k předmětu vyšetřování.
Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní národní výbor Trutnov – Trestní nalézací komise, trestní
spis Franze Dixe, Horní Albeřice, inv. č. 2162, kart. 163, 1 strana (2 strany), originál, strojopis.
Kontext: Viz podrobný popis u předchozí pramene – vyšetřovacího spisu vedeného na Josefa
Lahmera.
Interpretační možnosti: Viz podrobný popis u předchozí pramene – vyšetřovacího spisu vede-
ného na Josefa Lahmera. Pramen byl na výstavě Opevněná krajina použit jako ukázka pramenů,
se kterými pracuje historik.
Uložení: Nachází se ve fondu Trestní nalézací komise – Okresní správní komise ve Státním
okresním archivu v Trutnově.
Rozsudek nad Václavem Hofmannem
18. února 1946, Jičín
Soudní rozsudek Mimořádného lidového soudu v Jičíně zde dne 18. února 1946 nad Václavem Hofma-
nnem, řídícím učitelem z Dolních Albeřic. Rozsudek zní vinen a Václav Hofmann byl odsouzen na 15 let
vězení. Byl obviněn a uznán vinným, že byl politickým vedoucím a vedoucím propagandy, činovníkem
v organizaci NSDAP, že propagoval a podporoval nacistické hnutí, byl členem SA, čímž spáchal zločin
proti státu. Rozsudek se opírá o svědecké výpovědi tří obyvatelek Dolních a Horních Albeřic.
–1–
TN
TN
179
Ls 101/46
–––
9
R o z s u d e k.
––––––
J m é n e m r e p u b l i k y !
Mimořádný lidový soud v Jičíně, senát VI., uznal po hlavním přelíčení
konaném dne 18. února 1946
t a k t o p r á v e m
Obžalovaný E Václav Hofmann
narozený dne 3./4.1892 v Trutnově, s.o. Trutnov, stav ženatý, povoláním
řídící učitel, bytem v Dolních Albeřicích, t.d. v vazbě vyšetřování u mi
mořádného lidového soudu v Jičíně.
j e s t v i n e n,
že v době zvýšeného ohrožení republiky v Dol. Albeřicích a na jiných mís
tech od r. 1938 do r. 1945
1./ byl politickým vedoucím a vedoucím propagandy, tedy činovníkem
v organizaci NSDAP.
2./ propagoval a podporoval nacistické hnutí.
3./ byl členem SA, tedy organizace povahy podobné jmenovaným v § 2 r.s.
č í m ž s p á ch a l
zločin proti státu podle § č. 1, 8 a S z dekretu prezidenta republiky
ze dne 18. června 1945 a
o d s u z u j e s e z a t o
podle § 2 cit. dekretu se zřetelem na ustanovení S 34 tr.s. k trestu těž
kého žaláře na dobu 15 roků, čtvrtletně jedním tvrdým ložem zostřeného
a podle S 368 tr.ř. k náhradě nákladů řízení trestního. Do trestu obža
lovanému podle § 55 s tr.z. započítává se zjišťovací a vyšetřovací vazba
od 4./6.1945 12. hod do 18./8.1946 10 hodin.
Podle § 14 dekretu č. 16/1945 SB. se vyslovuje, že obžalovaný pozbývá
občanské cti na dobu 15 roků, že 6 roků z uloženého trestu si odpyká ve
zvláštním nuceném pracovním oddíle a že celé jmění jeho propadá ve pro
spěch státu.
180
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy
D ů v o d y:
Z trestního oznámení, obhajoby obžalovaného, výpovědí svědků Anny
Pohlové, Marie Bernkopfové a Berty Scharfové zjistil soud tento děj:
–2–
Obžalovaný byl od roku 1938 členem strany SDP, a později i NSDAP.
U této strany byl nejprve pokladníkem od roku 1941 vzdělavatelem. V této
funkci pronesl celkem asi 5 přednášek, týkajících se nacistického hnutí
a to vždy před asi 50 lidmi.
Za tuto práci jako propagandaleiter vysloužil si válečný záslužný kříž,
který s oblibou nosil. Ve své funkci hlídal bedlivě spoluobčany, dbal
na to, aby jej zdravili nacistickým pozdravem a zle se zlobil, jestliže
někdo se nechoval dle jeho přání. Mimo to byl členem formací SA a i zde
se plně uplatnil tím, že řídil střelbu, byl vedoucím a dbal o řádný
cvik. Zabýval se i myšlenkou zříditi „Wehrnwolf“, ale nedospěl dále než
ku plánování.
Obžalovaný doznává, že byl členem SA a že jako vedoucí propagandy
přednesl několik přednášek významu hospodářského a že nedbal o nacistický
pozdrav a že konečně činil jen to, co mu strana nařídila.
Tato obhajoba však neobstojí a je také vyvrácena výpověďmi svědků
shora uvedených. Tito svědkové totiž potvrdili jako svědkové, že obžalo
vaný dbal až příliš na to, aby občané zdravili nacistickým pozdravem, že
pronásledoval a zastavoval občany, kteří jej tak nezdravili. Jeho před
nášky zabývaly se politickými událostmi a nacistickým režimem. Obžalovaný
proto dostal záslužný kříž a s oblibou jej nosil. V SA. horlivě pracoval
a učil členy ve střelbě, cvičil je a dbal na to, aby nacistická myšlenka
se v nich řádně utvrdila. Při tom jest lhostejné, zda přednášky mu zasí
lala strana, či zda si je sám skládal, protože nepochybně svoji funkci
zastával, takže nebylo pochyby o jeho politickém přesvědčení.
Ve všech těchto směrech spatřuje soud naplněnu skutkovou podstatu
shora uvedených trestných činů a proto byl také uznán vinným.
Trest vyměřen podle § 2 r.d.
Polehčujícím shledal soud zachovalost.
Přitěžujícím neshledáno nice.
Poněvadž obžalovaný spáchal více zločinů vzal soud zřetel na ustano
vení § 24 tr.z.
Zostření trestu ve smyslu 19 tr.z. odůvodněno jest ustanovením § 3
zák z 15. listopadu 1867, čís. 131 ř.z. Výrok o započtení zajišťovací
a vyšetřovací vasby po názoru soudu nezaviněné de trestu opírá se
o ustanovení § 55 s tr.z. Výrok o náhradě nákladů řízení trestního zdů
vodněn jest předpisem § 389 tr.ř.
Výrok o ztrátě občanské cti, o částečném odpykání trestu ve zvláštním
nuceném pracovním oddíle, o propadnutí celého majetku ve prospěch státu,
opírá se o ustanovení § 14 cit. dekretu.
181
Mimořádný lidový soud v Jičíně
dne 16. února 1946.
razítko razítko
Mimořádný lidový soud vJičíně JUDr.Alois Erben
Za správnost vyhotovení
řídící kancel. oddělení:
podpis nečitelný
Archiv bezpečnostních složek v Praze, f. 2M, rozsudek jménem republiky, Václav Hofmann, Dolní
Albeřice, krab. 665, č. svaz. 13 503, 2 strany (2 strany), originál, strojopis.
Kontext: V Československu bylo po skončení druhé světové války uplatňováno tzv. retribuční
soudnictví, založené na kontinuitě československého práva a zákonu na ochranu republiky z roku
1923. Roku 1945 byly díky tomu vydány tři dekrety prezidenta republiky (následně dodatečně
schválené Národním shromážděním), označované také jako retribuční. Nejzásadnějším z nich byl
tzv. velký retribuční dekret, tedy Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb.,
o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.
Václav (Wenzel) Hofmann byl zatčen na základě intervence členů finanční stráže v Horních
Albeřicích, z nichž někteří, jmenovitě již zmíněný Bohumil Černý, působili v Albeřicích již v roce
1938. Hofmanan byl zatčen spolu s dalšími funkcionáři NSDAP z Horních a Dolních Albeřic na
základě porušení zákona na ochranu republiky z roku 1923 a přes různé internační tábory se
nakonec dostal rovnou před mimořádný lidový soud, kterým byl odsouzen. Wenzel Hofmann
působil jako řídící učitel na albeřické národní škole nejpozději od roku 1930. Jeho žena Aloisia
byla jednou ze tří albeřických obyvatelek vysídlených v rámci tzv. mezinárodně neschváleného
vysídlování ještě v roce 1945. Druhé dvě ženy byly příbuzné druhého albeřického učitele.
Všechny tři v rozsudku zmiňované svědkyně byly po válce Okresní správní komisí (OSK)
Trutnov úředně vedené jako antifašistky a svědčily ve více trestních kauzách s obyvateli Horních
a Dolních Albeřic. Z úřední dokumentace antifašistické komise v Trutnově není minimálně u dvou
z nich zřejmé, na základě čeho antifašistickou legitimaci získaly.
Interpretační možnosti: Při badatelském vytěžení pramene je nutné, stejně jako v případě spisu
vedeného bezpečnostní komisí při OSK v Trtutnově na Josefa Lahmera (viz předchozí dokument),
brát ohled na specifičnost retribučního soudnictví, tedy na fakt, že se nejednalo o standardní
demokratické soudnictví. Rozsudek nám nezprostředkovává výpovědi obžalovaného ani svědků,
ty jsou uloženy pravděpodobně v jiném archivu (pokud se vůbec dochovaly). Z pramene se tedy
dozvídáme jen shrnutá fakta, která vedla soud k vynesení rozsudku. Hofmannovi byla dávána k tíži
zejména přednášková činnost, kterou konal i z pozice učitele albeřické školy, členství v NSDAP
a nucení sousedů k nacistickému pozdravu. Navzdory výše uvedeným problémům, vyplývajícím
ze zvláštní situace retribučního soudnictví, jde o pramen informačně hodnotný, zejména je -li
ho možné srovnat s dalšími úředními či neúředními prameny (ideálně zejména s kompletním
vyšetřovacím spisem).
Uložení: Rozsudek je uložen v Archivu bezpečnostních složek v Praze.
182
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

Tamara Nováková
Vedení obecní kroniky bylo dáno zákonem č. 80/1920 Sb. ze dne 30. ledna 1920 a prováděcím
nařízením z 9. června následujícího roku. Kronikáře typicky jmenoval starosta obce. Většina
předkládaných kronik vznikla právě v souvislosti s tímto zákonem.
Obecní kroniky jsou významným zdrojem poznání každodennosti a propisu velkých dějin do
historie obce. Většina kronik začíná retrospektivní částí, ve které shrnuje dějiny obce před rokem
1922, přírodní charakter obce a způsoby obživy jejích obyvatel. Kroniky někdy zachycují aktuální
dění v předem dané struktuře, jindy jsou spíše zpětným, shrnujícím ohlédnutím za významnými
událostmi daného roku. Kroniky jsou specifickým archivním pramenem odrážejícím často speci-
fický úhel pohledu kronikáře, což explicitně platí o událostech v roce 1938.
Kroniky ze sledovaného období ze středních a východních Krkonoš byly psány německy,
originál je díky dobovému písmu – kurentu – obtížně čitelný. Oficiálně přeložených a veřejnosti
dostupných kronik je zlomek.
Kroniky obsahující informace o roce 1938 byly většinou ukončeny ještě za druhé světové
války. Nová česká správa, pakliže vůbec začala kroniky vést, založila zpravidla novou knihu. Ně-
mecké kroniky jsou tudíž standardně uloženy v příslušných okresních archivech. Byť měla dle výše
zmíněného zákona každá obec povinnost kroniku vést, jejich adekvátní množství se v Okresním
archivu Trutnov nenachází. Jejich dostupnost ve veřejných archivech záleží na tom, zda byly
předány po roce 1945 nové správě (a zdali se v její péči zachovaly a byly předány příslušnému
archivu), či zda zůstaly v soukromých rukou, ať již na území dnešní České republiky nebo Spolkové
republiky Německo (a jsou tak v podstatě badatelům nedostupné).
Většina v katalogu uvedených kronik (včetně mnohých dalších v obvodu působnosti Státní-
ho okresního archivu Trutnov) je v digitalizované podobě prezentována na webových stránkách
Státního oblastního archivu Zámrsk – východočeské archivy.
Většina obecních kronik se do Státního okresního archivu Trutnov dostala po roce 1993,
kdy tehdejší nový ředitel archivu Roman Reil inicioval širší cílené přebírání obecních archivů do
archivní péče. Od tehdejších obecních a městských úřadů tak byly přebírány i kroniky. Ty byly
archiváři na obecních úřadech explicitně poptávány, ne vždy se ale tato aktivita setkala s pocho-
pením. Mnohé archiválie už okresní archiv převzít nestihl, neboť podlehly špatné předarchivní
péči (typicky zatékání na půdu, vlhkost ve sklepích, stěhování úřadu do jiné budovy apod.) a byly
zastupiteli či úředníky jako znehodnocené zlikvidovány mezi lety 1945–1993. Tento osud zřejmě
potkal i některé kroniky. Ty jsou ale více než jiné archiválie i cenným obchodním artiklem, v 90.
letech 20. století se za německy psanou předválečnou kroniku platilo kolem 1000 marek. Mnohé
tak krátce před cíleným šetřením okresního archivu mohly skončit v SRN. Jiné kroniky mohly
„zmizet“ spolu s vysídlenci již v letech 1945–1948, popřípadě si je z různých důvodů drží někdo
ze zústavších původních obyvatel (a jejich potomků) stále v soukromých rukou. Některé kroniky
se mohou ještě nečekaně objevit, ale mnohé jsou navždy badatelům a široké veřejnosti ztraceny.
183
Pamětní kniha obce Rýchory 1938
1938 [po 1. lednu 1938 do konce roku 1938, dle obsahu], Rýchory
Překlad výňatku z pamětní knihy obce Rýchory k událostem roku 1938 (od ledna do října). Výňatek
popisuje z pohledu kronikáře obecní volby, květnovou krizi, zářijovou mobilizaci, vyhoření Jahnovi
boudy a každodennost v horské zemědělské vsi.
Dějiny obce s. 34
1938
Rok1938bylpronašivlastosudovýmrokem.Naševlastbylapřičleněnakvelkoněmeckéříši.Dosaženítohoto
cíletrvalostale.Mnozí,mnozímuselivtomtobojiobětovatživot,nebojejstrávitzamřížemi.Srozpadem
rakouskédunajskémonarchiejsmepřipadlistátucizíhonároda.ProtivůliNěmcůbylypohraničníoblastiČech,
SlezskaaMoravypřičleněnykČeskoslovenskémustátu.20letbylnášlidponižovánazubožován.Všudene-
zaměstnaní,uzavřenétovárny,zoufalílidé.Tobylopožehnánídemokraciečeskéhostátu.Vevlekuzápadních
demokraciímělaamuselaČeskoslovenskárepublikaobhájitsvouexistencitím,žemuselavytvořitoperační
základnuproválkuprotiNěmecku.Sledujíctentocílbylopodélhranicesněmeckýmsousedemvystavěno
opevnění,kterésenacházelovoblasti,kdežiliněmečtíobyvatelé.Inašíobcísetáhlatatopevnostnílinie,
stavebníprácebylyprováděnypouzečeskýmarukama.JakodělnícibylizaměstnánipouzeČešineboSlo-
váci,nebotakovípracovníci,kteřísenevzpíraličeskémudiktátu.Potřebnépozemkyipolebylyvyvlastněny,
jakoodškodněníbylyposkytnutystátnídluhopisy.Státnípolicievytvářelanaobyvatelenátlak,kterýbyl
téměřnesnesitelný.Spořádaníněmečtíobyvatelébylisledováni,špiclovániapřinedomyšlenémneboněkdy
neškodnémvyjádřeníhroziloochrannéprávostátusvězenímnebosamotkou.Vtétosituacistoupalpočet
příznivcůsudetoněmeckéstranyKonradaHenleina.Mezisudetoněmeckýmlidemsešířilopřesvědčení,žestará
stranickáheslajsoustejněprázdnýmislibyanikdynenastanezměna.Úprkemopouštělirudísoudruzisvé
organizaceapřestoupiliktáborusudetoněmeckéstrany.Občanskéstrany–Spolekzemědělců–křesťanská
sociálnístranaztratilysvéčleny,ataksedělivparlamentuzástupcičervené,černéazelenébarvy,zástupci,
odkterýchsejiždávnolidéodvrátili.
str. 35
Ivnašíobcinakoneciposledníčlenovésociálnědemokratickéstrany,kteříseunásjakoživjinýchobcích
potýkalisnedostatkemmladýchčlenů,usoudili,žezlepšenísudetoněmeckésituaceseuskutečnípouzepro-
střednictvímsudetoněmeckéstranyKonradaHenleina.Podelšímvyjednáváníseiposledníčervenídne
ER, TN
184
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
10.dubna1938začlenilidořadmístnískupinysudetoněmeckéstrany.Spolekzemědělcůzaniklsám,neboťani
zdenezbylitéměřžádníčlenové.
50
Taktobylakonečněnapravenanenávistmezistranami,rozpory,nepřá-
telstvívobciaRýchoryseopětstalyněmeckými.Slavnostnímaktembylibývalíčerveníčlenovéobecního
zastupitelstvauvedenidomístnískupinySudetoněmeckéstranyRýchor.Následujícíhodne,11.dubna1938,
oznámilydělovérány,rozezněnízvonuavyvěšenívlajeksjednoceníněmeckéobceRýchory.V5hodinvečer
sevobciobjeviličetníciatrvalinastaženívlajek.Naden29.května1938bylykonečněvypsányvolbydo
obecníchzastupitelstev.Vládačeskéhostátumuselatytovolbykonečněvypsat,neboťnejsilnějšístrana
vestátětlačilavšemiprostředkynatotoprávoukotvenévzákonech,ustátníhranicedošlokvelkézměně
vevztazíchsesousednímstátem,Rakouskosepřipojilokněmeckéříši,
51
hranicesněmeckýmsousedemse
prodloužily,sudetoněmeckéobyvatelstvonynípevněvěřilovpomocVelkéříše.ProČechy,červené,černé
azelenénohsledyjižneexistovalovyhnutí.TusesnažilvůdcestátuDr.Benešještějednouoklamatzahraničí,
jakojižmnohokrát,anechalprovéstvolbydoobecníhozastupitelstvapodtlakemateroremčeskýchbajone.
Dějiny obce str. 36
Podzáminkou,žeNěmeckomobilizuje,nechalmobilizovat25.května
52
aobsadilčástečněhranice.Stavební
prácenaopevněníbylyurychlovány.Pracovalosevednevnoci,dodálisvítilasvětlanastaveništi,mnozíztráceli
odvahuamnohýNěmecvidělpředseboutemnoubudoucnost.VoblastikolemRýchorskéhokřížebylčeskou
armádounataženostnatýdrát,vyhrabányzákopyprokulometyazavedenypřísnékontrolynacestách.Čeští
vojácitáhlipokřikujícazpívajícněmeckýmivesnicemiaměsty.Obsadiliněmeckéhostince,bylyozbrojeni
těžkýmidřevěnýmitlouky,atakněmečtíhostébrzyopustililokál.Hubertuska
53
bylaobsazenadlouhodobě.
ZaznívalypísnězesměšňujícímocnéNěmeckoavůdce.Navzdorytomutoterorusevětšinaněmeckéhonároda
českéhostátupřihlásilakestraněKonradaHenleinasvýjimkouněkolikaodpůrcůajimivedenýchpřívržen-
.Vnašíobciodpadlyvolby,jelikožtuexistovalapouzejednasudetoněmeckástrana.
54
Událostipřekotně
postupovalykupředuasituacesměřovalakrozhodnutí.NátlakČechůbylstálesilnější,situaceněmeckých
skupinsestávalaneudržitelnou.Tuvyhlásilvůdcevelkoněmeckéříše–AdolfHitler–vesvémprojevuna
norimberskémsjezdustrany,žesudetoněmeckánárodnískupinanezůstávábezochranyaneníbezbranná.
Vtentovečervšichniseděliurozhlasu,kdyžzaznělatatoosvobozujícíslova,všichniupřímníNěmcisisúlevou
oddechli,tušili,žepřijderozhodujícíhodina.Ránov5hťukaličlenovémístníhovedenísudetoněmeckéstrany
naoknaobyvatelkespolečnémupochodudoŽacléře.Jakýrozruch!Jakáradost!VŽacléřibylinašiobyvatelé
přivítánípozdravemHeilHitler!aněmeckýmpozdravem.Někdosipomyslí…Jetomožné?Podnikyatovárny
erušilypráci,školyjsouzaené,sjednocenýsudetoněmeckýnárodsepřihlásilknárodnímusocialismu.Od
tohotodnedálenadšenístoupalo,anáhleklesalo.
Dějiny obce str. 37
Vidělijsteradostnéobličejeabrzynatostísněné.Jednazprávastřídaladruhou.Brzydošlokdomovnímpro-
hlídkámuvedeníačlenůsudetoněmeckéstrany,následovalazatčení.Všesměřovalokekonečnémuřešení.
Nadnašízemíbylovyhlášenostannéprávo.
55
Pronásledovaníuprchlidoněmeckéříše,brzynatojezahrozivé
situacenásledovalyženysdětmi.Potécovzniklyobavyzežhářskýchútokůzestranyčlenůkomunistické
stranyarudýchpřívrženců,bylyvobcizavedenynočníhlídkyaumajitelůrádiabylyposlouchánynejnovější
zprávy.Dne23.září1938v11hvečerbylavyhlášenamobilizacečeského56státu.Benešzahrálsvůjposlední
50 Německé politické strany: Německý svaz zemědělců a Německá křesťansko -sociální strana lidová se pod vedením
nových předsedů spojili po Anšlusu Rakouska se Sudetoněmeckou stranou Konrada Henleina.
51 K anšlusu Rakouska došlo 13. března 1938.
52 Zvýšení ostrahy hranic bylo vyhlášeno 21. května 1938.
53 Bouda Hubertus, (osada) Vizov, dnes součást města Žacléř, v ní bylo umístěno družstvo SOS.
54 V obci Rýchory byl využit § 27 volebního zákona, který umožňoval, aby kandidátní listinu postavila jen jedna
strana s přesným počtem kandidátů odpovídajícím počtu zastupitelů. V takovém případě byla tato strana, resp. její
kandidátka bez voleb prohlášena za vítěze.
55 Stanné právo pro okres Trutnov vyhlášeno 12. září 1938.
56 Československého státu.
185
trumf.Ránov9hbylrozkazkmobilizacidoručeniknám.Doškolynepřišlyžádnéděti.Lidéseshlukovalive
skupinkách.
[začerněná pasáž, tři řádky]
57
Copřinesebudoucnost,cobudezítra,taktoseptaljedendruhého.Avšak8.října1938udeřilaosvobozující
hodina.Donašíobcepřišlyjednotkywehrmachtu,navrátilijsmesedomůdoříše.Mnohocizíchlidínyníputo-
valodonašichkončin,abysiprohlédliopuštěnébunkry,ostnatédrátyazákopy.Začínábudovánívnašínové
domovině.Národnícharitanásbohatěobdarovalaoblečením,spodnímprádlemibotami.Nikdopřipřekotných
událostechnezemřel.Loukyuopevněníjsouzničené,vlesíchzůstalyširokébrázdyodautomobilů.Rýchorská
bouda,jejížhostinskýmuselisrodinouprchnout,vypadalapoodchoduČechůjakoloupežnickýbrloh.Rozbitá
okna,vkuchynisamášpína,nádobízčástirozbité,neboodcizené,kamnazloveckéstnostiodvlečenádo
jednékantýny,psacístůlvypáčený,poštovníschránkaapoznámkyroztroušenépozemi,vycpaninámuřezané
hlavy,tobylodíločeskýchvojáků.Matraceaposteleukradli.
str. 38
JahnovaboudaněmeckéhotělovýchovnéhospolkuSvoboda‑MaršovbylaČechypodpálenaavyhořelado
základů.58
Vroce1938sevnašíobciuskutečnily4svatby:
1.
Zelenásvatba(vněmčiněoznačeníprosvatbutzv.nultévýročí)–AgnesKammelaJosefJenitschek
č.p.31
2. Stříbrnásvatba–MariePasler(Baier)aFranzPaslerč.p.27
3. Zlatásvatba–BarbaraLorenz(Linhart)aFranzLorenz(č.p.9)
4. Diamantovásvatba–PaulinaFeest(Flegen)aJohannFeest(č.p.24)
Úrodavroce1938
Bylaobecnědobrá.Sklizeňbramborbylarychlá.Polovinaječerná,druhápolovinajemalá.Obilíseurodilo
adíkydeštivémupočasíedskliznídostatečněvyrostlo.Sklizeňsenabyladobrá.Sběrlesníchplodůahub
nebylvnašichlesíchmožnýkvůliobsazeníČechy,vstupdolesabylpřísnězakázaný.
Slintavkaakulhavka
Jelikožvokolníchmístechpropuklaslintavkaakulhavka,zavedlijsmepřísnáochrannáopatřeníadosudjsme
jimbyliuchráněni.
Dějiny obce str. 39
emnoženízmijí
Vletošnímrocebylpoměrněvelkýpočetzmijí.Ujednézmijebylovtělenalezeno11mladých.
Zraněnítrhavinou
tiJosefaBaierazč.p.3–AlfredaHubertnalezlipatronu,kteroutuztratiliČeši.Klepalinaniatěžcese
zranili.HubertBaieroslepl,Alfredutrpěltěžkáporaněnípravéruky.
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Archiv obce Rýchory,
Gemeinde -Gedenkbuch der Gemeinde Rehorn 1923–1941, 9 stran (58 stran), originál, rukopis.
Přepis a překlad výňatku z německého originálu str. 34–39 Eva Rennerová – Městské muzeum Žacléř.
57 Není zřejmé, kdy a proč k začernění došlo, kronikář nicméně mohl být pouze nespokojen s formulací a nechtěl
přepisovat či škrtat.
58 Jahnovu boudu se dosud nepodařilo lokalizovat.
186
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Kontext: Starostou Wendelinem Polzem byl v roce 1923 kronikářem obce jmenován Wenzel
Demuth, který uvedl povolání soukromník (Privatier) z Rýchor č. p. 6. V roce 1937 byl vedením
pamětní knihy pověřen rýchorský učitel Richard Schinkmann, do výboru pro vedení pamětní
knihy byli téhož roku zvoleni Rudolf Kummert (hoteliér), Vinzenz Baier (zemědělec) a Otto Pasler
(horník). Kronikář byl dle úhlu pohledu a sdělovaných informací stoupencem SdP. Z kontextu
jiných zde předkládaných kronik se zdá, že byl pro SdP zapálen, ale je třeba mít na zřeteli, že
s opačným pohledem na věc by asi pozici kronikáře nezískal, popř. by o ni přišel. V roce 1939
se Richard Schinkmann vzdal funkce kronikáře a starosta obce, Wenzel Klose, vedením pamětní
knihy pověřil spolustraníka Eduarda Bönische. Lze předpokládat, že oba byli členy NSDAP.
Interpretační možnosti: Kronikář přináší informace, které jsou již známé (volby, květnová krize,
mobilizace atd.), ale zasazuje je do kontextu dění v obci, čímž získávají na plasticitě, zejména,
jsou -li badateli známy také z úředních zdrojů. Kronika ale přináší informace i nad rámec známého,
např. zákaz sběru lesních plodů, vyhoření zatím nelokalizované Jahnovy boudy atd.
Kronika/pamětní kniha Rýchor, jako každý jiný podobný pramen, je zatížena pohledem/
zaměřením jednotlivých kronikářů. Jak se mění kronikáři, mění se úhel pohledu, témata (ale také
rukopis, což s sebou přináší mj. potřebu uvyknutí na nový rukopis v kurentu).
Kronikář W. Demuth věnoval do roku 1937 velkou pozornost zejména počasí, všímal si
nezvyklých povětrnostních jevů (prudký déšt, silný vítr, bouře, mírná zima). Velkou pozornost
zaměřil na zemědělství (úroda plodin v jednotlivých letech, ale také se věnoval pro obyvatele
zdrcujícím požárům způsobeným údery blesků i žhářstvím). Dopodrobna jsou líčeny události
I. světové války včetně situace na jednotlivých bojištích, což jistě souvisí s faktem, že tato válka
zasáhla do rodin rýchorských obyvatel. Dalším výrazným tématem je školství (střídání učitelů,
výstavba školy, zavedení pitné vody do objektu školy).
S rokem 1938 se mění kronikář a také způsob vedení kroniky. Není již členěna do jednot-
livých krátkých kapitol uvedených nadpisy, ale tvoří ji jednolitý text. Tématem se logicky stává
líčení politické situace, příklon a obdiv k NSDAP, „útlak“ ze strany Čechů. V letech 1939–1943 se
další nový kronikář věnuje líčení situace na bojištích, seznamu obětí původem z Rýchor, ale také
sňatkům, výčtu narozených dětí, úrodě zemědělských plodin i lesních hub.
Uložení: Pamětní kniha Rýchor z let 1923–1943 byla předána s dalšími písemnostmi města
Žacléř 12. listopadu 1993. Rýchory byly od roku 1949 součástí města Žacléř, tj. původní obecní
archiv Rýchor se připojil k žacléřským písemnostem. Archiválie předával tajemník městského
úřadu Musil a přejímal je osobně současný ředitel Státního okresního archivu Roman Reil. Jednalo
se hlavně o nejstarší část městského archivu od roku 1707, která sice byla v minulosti pracovníky
archivu inventarizována, ale město jej nechtělo od 60. let 20. století předat. Bohužel se při pře-
dávání zjistilo, že z důvodu dosavadního uložení archiválií pod střechou městského úřadu, kam
zatékalo, bylo mnoho knih již zničeno (!) a část předaných byla těžce poškozena dešťovou vodou.
Valnou většinu písemností předaných městem Žacléř archivu, včetně pamětní knihy Rýchor, se
však archivářům podařilo zachránit. Digitalizát kroniky je přístupný na prezentačním webu vý-
chodočeských archivů.
187
Pamětní kniha obce Bobr
1. ledna – Vánoce 1938, Bobr
Překlad výňatku z pamětní knihy obce Bober vážící se k roku 1938. Výňatek přibližuje z pohledu
kronikáře popisované dění – sněhové podmínky, počasí, květnovou krizi, zářijovou mobilizaci a ka-
ždodennost v hraniční vsi.
101
1938
Novoročnídenroku1938bylplněveznamenízimy.30cmsněhovápokrývkaleželanapolích.Plotyjižnebyly
vzávějíchvidět.Hladovázvěřscházeladonížinazajícizpůsobilyvelkéškodynaovocnýchstromech.Počasí
přálozimnímsportům,bohuželsesportováníomezilopouzenamístníobyvatele.Vdůsledkupolitického
napětínávštěvnícinedorazili.Nakonciúnoranastalotáníajižzačátkembřeznabzučelyvčely.Osivodobře
ečkalozimu.Březenbylveznamenítéměřletníchteplot,avšakbrzynastalzvrat.NaVelikonocepokrýval
zemopětsníh.Polníprácesezpozdilyatrvalydokoncekvětna.Četnésrážkypodpořilyrůstrostlin.Bouřky
bylysilné.Jedenbleskudeřilvdůsledkuchybynableskosvoduaždochodbyškolyazničilčástelektrického
osvětlení,dalšípoškodilkůruolšezaScharmovýmhostincem.Sklizeňsenabylavelmidobráaobilívzbuzovalo
tynejlepšínaděje.Nakoncisrpnapaktéměřtřitýdnytrvalypřívalovédeště,kterézničilytéměřtřetinu
letníhoobilí.Bramborovápolesepodobalamlatuapodletohovypadalaiúrodabrambor.Někteřízemědělci
sotvasklidiliosivo.Srážkyod31.srpnado2.zářía10.záříbylyničivé.Obecnícestysepodobalyvodním
příkopům.Dobrovolnoupracísepodařilozajistitjejichvětšíčimenšíprůchodnost.Prácevšakbylazbytečná,
protože10.zářívypadalysilnicestejnějakopředtím.Vpolovinězáříodešlavětšinapráceschopnýchmužů
zahranicekvůlivojenskýmopatřenímČechů.Prácenapolinebylyprotočástečněprovedeny,takžemísty
nebylovysetoobilíprozimníměsíce.Letnísklizeňtéměřneproběhla.Letníobilovinynapolíchtéměřvšechny
vyklíčily.Hospodářibudoumít
ER, TN
188
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
102
najařekdispozicipouzenekvalitníosivo.Podzimbylkrásný.InasvátekVšechsvatýchvčelystálenosilypyl
zpodzimníchkvětů.KrátcepředVánocemisepřidalmrázasněžení,teploměrkleslnaminus21°C–pravé
vánočnípočasí.Sněhovápokrývkanebylazcelarovnoměrná,aleprozimnísportybyladostatečná,zejména
ve vyšších polohách.
Napočátkuroku1938panovalazpolitickéhohlediskaznačnánervozita.Dvětřetinymístníchobyvatel
pochodovalypodvlajkouSDP.Sociálnídemokraté,kteřímělivobcivětšinu,sesnažiliudržetsvoumocvšemi
prostředky.Kvůlihajlovánípohodinětělocvikuněkteřísociálnídemokratézavolalinaučitelečeskéčetníky,
ikdyžneúspěšně.Chovánítěchtolidí,kteřínavštěvovalinárodníslavnostiČechůaúčastniliseprotiněmeckých
shromáždění,jeebaoznačitzanedůstojné.Nedocílilivšakničehojiného,nežžeseodnichodvrátilkaždý,
kdoseještěcítiltrochuNěmcemabylslušný.KvětnovámobilizaceČechůseprojevilaivBobru.Nejhoršílůzou
bylačeskáNárodnígarda.Vzákopechuopevněnísičastosoldateskaužívalasženamiačlověkseněkdycítil,
jakobysevrátildodob30tiletéválky.Strážcůmhranicebylojasné,žeČešichtějíněmeckouříšijenrozdráždit.
Bylozrazovánoodvýletůdohor,českásoldateskapravidelněvyvolávalanásilíapotyčky.Českámobilizace
mělatakéovlivnitprůběhkomunálníchvoleb.
Dvanáctéhočervnakonečněpadlorozhodnutí.Vtentodensekonalykomunálnívolby.Z574odevzda-
nýchhlasůskalaSudetoněmeckástrana(KonradHenlein)392hlasů,sociálnídemokratéspomocíČechů
akomunistůještě182hlasů.Sudetoněmeckástranaobdržela
103
10mandátů(32zbývajícíchhlasů),sociálnídemokraté5mandátů(2zbývajícíhlasy).
ZaSudetoněmeckoustranubylizvoleni:
EmilBraun,AloisFlegel,JosefPrause,JosefJiptner,AdolfSimmich,HugoKirsch,AlfredKammel,Rudolf
Patzak,FranzHampelanáhradníci.
Za sociální demokraty:
JoachimSchmidt,AlfredKammel,HeinrichPatzak,JohannHofegger,JosefPohlanáhradníci.
Dne3.červencesekonalyvolbystarostyobce.Sociálnídemokratésemístazástupcehnedna
počátkuzřekli.
StarostouobcebylzvolenEmilBraunajehozástupcemčlenstranyAloisFlegel.ČlenstranyEmilBraun,
63let,byldozorcemvuhelnémdolevŽacléřiajižnějakoudobujevdůchodu.Umístníhoobyvatelstvabyl
oblíbenýprosvůjspravedlivýpřístupaanijehopolitičtíodpůrcikněmunemělivýhrady.
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Archiv obce Bobr, Gedenkbuch
der Gemeinde Bober 1923–1938, 3 strany (113 stran), originál, rukopis. Přepis a překlad výňatku
německého originálu str. 101–103 Eva Rennerová – Městské muzeum Žacléř.
Kontext: Vedením Pamětní knihy obce Bobr, zachycující boberské události od roku 1923 do roku
1938, byl v roce 1923 pověřen boberský učitel Engelbert Wenzel, nar. 1863 ve Starém Sedloňově,
který od roku 1908 působil jako učitel v Bobru. V roce 1929 byl jmenován kronikářem rodilý
Bobřan Ferdinand Flegel (nar. 1895), zaměstnanec kamenouhelných dolů.
Interpretační možnosti: Výňatek (stručnější než v rýchorské kronice), věnující se událostem
roku 1938, poskytuje pohled do běžného života obyvatel, líčení povětrnostních podmínek a počasí,
které ovlivňovalo úrodu zemědělských plodin. Ze záznamů je cítit stoupající napětí mezi českým
a německým obyvatelstvem. Do života obyvatel také zasáhlo budování pevnostní linie na blízkých
Rýchorách. Zápis končí kostatováním výsledků voleb. Záznamy končí s rokem 1938, události tohoto
zlomového roku jsou líčeny poměrně neutrálně (ve srovnání kupříkladu s rýchorskou kronikou).
Kronikáři Pamětní knihy obce Bobr věnují ve svých záznamech pozornost počasí, stavební čin-
nosti v obci, prosperitě či hospodářským neúspěchům průmyslových podniků (zejména sklárny
189
a kamenouhelných dolů, v nichž byl zaměstnán velký počet boberských obyvatel), očekávaně také
školství (včetně návštěv školských inspektorů a každoročních výletů dětí do blízkých zajímavých
míst). Zmíněny jsou také štědré finanční dary provozovatelů sklárny boberské škole či společenský
život v obci v podobě konání bálů.
Uložení: Boberská kronika se stejně jako rýchorská dostala do Státního okresního archivu na
konci roku 1993 při přebírání městského archivu do archivní péče pracovníky SOkA Trutnov.
Bober se stál součástí města Žacléř v roce 1950.
Kronika obce Sklenářovice
25. ledna 1938 – 16. března 1939, Sklenářovice
Pasáž z oficiálního českého překladu kroniky obce Sklenářovice vážící se k roku 1938. V textu jsou
z pohledu kronikáře popsány následující události: polární záře, vstup německé strany BdL do SdP,
stavba silnice z Bystřice na Rýchory, stavba opevnění, volba do obecních zastupitelstev, počasí (ze-
jména v zimních měsísích), zářijová mobilizace, útěky k freikorpsu, zatýkání, vstup wehrmachtu,
přičlenění k říši, vyhlášení protektorátu, počátek války a každodennost v pohraniční vsi.
1938
Polární záře
Večer dne 25. ledna se na nebi ukázala překrásná polární záře. Celá severní obloha se ponořila
do červené barvy. Barva to byla tak intenzivní, že by se člověk mohl domnívat, že někde hoří.
Sudetoněmecká strana a Svaz zemědělců
30. března 1938 se „Svaz zemědělců“ sloučil s místní pobočkou „Sudetoněmecké strany“. Tato
místní pobočka byla založena 5. května 1935 a měla tehdy 4 členy. Prvním předsedou místní
pobočky byl Josef Zieris (z č. p. 14).
Silnice
1. června 1938 začali Češi stavět novou silnici. Začínala u bystřického mostu, vedla přes most
nad šachtou, která musela být podepřena, podél lesa ke „křížové jedli“. Odtud pak směrem
nahoru až k Rýchorským Boudám. Účelem této silnice bylo ulehčit transportu materiálu pro
94
výstavbu bunkrů a později i pro transport vojenských jednotek. Louky a pole byly bezohledně
přenány a byly káceny stromy.
Obecní volby
12. června se konaly obecní volby. Pro tyto volby mi byla odevzdána pouze jedna kandidátní
lisna, a sice lisna Sudetoněmecké strany. Volební proces tak mohl odpadnout a 9 kandidátů
S.n.s.59 se začlenilo do obecního zastupitelstva. Byli to:
59 Myšlena Sudetoněmecká strana. Překladatelky zvolily nestandardní zkratku vycházející z českého překladu
názvu politické strany. Běžně se ale používá zkratka z německého názvu: SdP (Sudetendeutsche Partei).
TN
190
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Franz Zieris (z č. p. 14), Josef Richter (z č. p. 34), Wenzel Baudisch (z č. p. 19), Josef Fuckner
(z č. p. 4), Rudolf Franz (z č. p. 21), Franz Lissak (z č. p. 8), Wenzel Richter (z č. p. 20), Franz Zieris
(z č. p. 16), Ferdinand Baudisch (z č. p. 26).
Starosta
4. července se konalo ustavující zasedání obecního zastupitelstva. Starostou obce byl zvolen
Franz Zieris (z č. p. 14), jeho zástupcem pak Josef Richter (z č. p. 34) a obecním radním byl zvolen
Franz Lissak (z č. p. 8).
Počasí
Leden: Na začátku bylo chladno (–18 stupňů), v polovině pak sněžilo a pršelo, na konci měsíce
bylo počasí mírné.
Únor: První půlka měsíce přinesla hodně sněhu. 14. a 15. zuřila sněhobouře. Na konci měsíce
bylo hezky.
Březen: V březnu začalo tát, bylo velmi pěkné počasí.
Duben: Duben byl velmi studený a přinesl hodně sněhu.
Květen: Na začátku hodně sněžilo, byl vítr a zima. V polovině měsíce bylo hezky a horko, na konci
měsíce bylo chladno a hodně pršelo.
V červnu a v červenci se střídaly hodně horké dny (27 stupňů) se dny chladnými a dešvými.
Srpen: na začátku měsíce bylo horko a pěkně, ke konci měsíce pak hodně pršelo, 25. byla povodeň.
V září a říjnu bylo počasí nestálé, listopad byl mírný.
Prosinec byl mírný, v polovině měsíce udeřily velké mrazy (–18 stupňů), na konci měsíce sněžilo
a vál ledový vítr.
Změny v obyvatelstvu: V roce 1938 bylo narození, úmr, sňatků. (Údaje chybí).
Naše osvobození
Rok 1938 přinesl do naší vesnice největší nouzi. Od doby návratu Východní marky (= Rakousko)
do Říše se situace Němců v Československu neustále zhoršovala.
PraNěmci se sjednoli v „Sudetoněmecké straně“, kterou zle porali marxisté a komunisté,
kteří coby pochopové sloužili Čechům. Naše místní pobočka měla 85 členů. 21. května se
95
konala první částečná mobilizace a pod českými bajonety se konaly obecní volby. Přesto však 90
ze sta voličů stálo za svým sjednotelem Konradem Henleinem, který požadoval pro svůj národ
autonomii a připojení k Říši. Češi opevnili v největším spěchu vrcholky Rýchor. Stavěli jeden
191
bunkr za druhým, rozmísťovali drátěné zátarasy a jiné překážky. Rolníci museli zastavit povozy
a konat jinou práci.
Od obecních voleb pochodovaly znovu a znovu české jednotky naší vesnicí.
Někteří obyvatelé uprchli ze strachu před komunisty a Čechy do staré Říše.
Bylo vyhlášeno stanné právo. 24. září pak přišel rozkaz k všeobecné mobilizaci.
Všichni muži vojenskou službou povinní, kteří nepřesáhli 40 let věku, museli narukovat a rolníci
museli odevzdat své koně (4). Zabaveny byly i radiopřijímače. Byly prováděny domovní prohlídky
a došlo i k zatýkání. Zatčeni byli 29. září Franz Zieris (z č. p. 14) a Josef Richter (z č. p. 34). Oba
byli odvezeni nejprve do Trutnova, kde je státní policie mlála gumovými obušky. Potom byli
převezeni do Hradce Králové.
Situace byla napjatá na nejvyšší možnou míru.
V této chvíli se v Mnichově sešli zástupci Velkoněmecké říše, Itálie, Anglie a Francie a našemu
vůdci Adolfu Hitlerovi se podařilo včlenit německé Sudety do Velkoněmecké říše, aniž by byla
prolita kapka krve. Nepopsatelná byla radost obyvatel, když se dozvěděli, že „Patříme k Německu!“
Přesně po 20 letech, kdy se Československo chystalo oslavit své výročí, se jeho heslo:„Pravda
zvítě“ naplnilo pro nás, pro Němce. Němci tak opět nabyli svobody.
1. října 1938 vpochodovaly říšské jednotky do Čech, na Moravu a do Slezska. Naše vesnice se
nacházela v 5. zóně, která měla být obsazena. Proto mohly být německé jednotky přivítány až
8. října. Hned poté, co odtáhli Češi, byly domy slavnostně ozdobeny a zavlály vlajky s hákovými
kříži. Německé jednotky přicházely do obce 8. října ve 13 hodin směrem od ochranné kaple.
U školy se shromáždilo mnoho dospělých a dě, aby mohli pozdravit vojáky našeho vůdce. U domu
č. p. 8 (Lissak) byli vojáci ještě jednou přivítáni a pan Josef Richter srdečně pozdravil osvoboditele
a poděkoval jim. Odtud pak jednotky, doprovázené mládeží, pochodovaly směrem na Bystřici.
V následujících dnech se konaly průvody s pochodněmi a slavnos u příležitos osvobození. Lidé
se jich účastnili i v Mladých Bucích.
60
Brzy po příchodu německých jednotek byly nouzí trpícím lidem vydány potraviny, přijely polní kuchyně
a rozdělovalo se teplé jídlo. Pod vedením řídícího učitele Franze Flögla zahájila svou požehnanou
činnost místní pobočka národně socialiscké charity. Potraviny byly vydávány nejprve ve škole, poz-
ději pak v domě č. 5. Lidé dostávali i oblečení a 23. prosince se v sále v hosnci „U zlatých Rýchor
konala vánoční slavnost pro ty, o které se charita starala. Dě dostaly hračky, cukroví, kávu a vánočku.
4. prosince při volbách do říšského sněmu hlasovali obyvatelé naší obce stoprocentně pro vůdce,
čímž našemu osvoboditeli alespoň částečně vyjádřili své poděkování.
Nikdy nezapomene na jeho činy a budeme za ním stát do posledního dechu. „Heil Hitler!“
1939
Hodiny nadšení z našeho osvobození a z návratu do rodící se Velkoněmecké říše již uplynuly
a začala vážná práce na její výstavbě.
60 Běžnější skloňování v šestém pádě je Mladých Bukách.
192
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Nová pravidla ve správní oblas se týkala i naší obce. Co se týče nových daní, byla zavedena
občanská daň. Každý dospělý, který nějaký majetek nebo dostáplat, odvádí 12 říšských
marek za rok. Daň je odstupňována podle věku a počtu dě.
96
Od dosavadního starosty Wenzela Steidlera, který od roku 1901 řídil osudy obce, převzal jeho
úřad Franz Zieris z č. p. 14. Ten však tento úřad po několika týdnech předal svému švagrovi Josefu
Fucknerovi z č. p. 4. Ani ten nezůstal dlouho v úřadě a byl po sčítání lidu v květnu sesazen. Od
té doby je starostou Josef Richter (z č. p. 34), jinak vůdce místních rolníků.
V půlce března začaly přicházet německé jednotky do zbylé čás Čech a 16. března byl vyhlášen
protektorát Čechy a Morava. Tím byla odstraněna bašta Versaillského diktátu. 22. března byl do
Německé říše opět včleněn Memel.
97
Správa Krkonošského národního parku ve Vrchlabí, kronika obce Sklenářovice, rukopis, překlad
z transkripce německého originálu Jana a Jana Březinovi 2011, 4 strany (110 stran), rukopis.
Obsah ceklé kroniky: Kronika začíná charakteristikou a dějinami obce Sklenářovice, popisuje
lukařství, chov dobytka, lesní hospodářství, zvířectvo, rostlinstvo, řemeslo a obchod, vybavenost
a infrastrukturu obce, obyvatelstvo obce, školství, církevní záležitosti, zmiňuje starosty, významné
události v dějinách obce, živelné pohromy, spolky, pověsti, tradice a zvyky, pověry. Velmi detail-
ně je popsána první světová válka z pohledu obce, včetně všech sklenářovických obětí. Kronika
pokračuje vznikem republiky, přináší soupisy obyvatel. Od roku 1921 následují podrobné zápisy
vždy k danému roku. Kronikář se soustředí na počasí včetně živelných pohrom, na každodennost,
politické a hospodářské události a školní záležitosti. K roku 1938 kronikář zaznamenal každo-
denní události, polární záři, vstup německé strany BdL do SdP, popis stavby silnice z Bystřice na
Rýchory, stavbu opevnění, obecní volby, počasí, zářijovou mobilizaci, útěky k freikorps, zatýkání,
vstup wehrmachtu, přičlenění k říši. Poté text pokračuje vyhlášením protektorátu, počátkem
války, oběťmi války a popisem dění v obci do roku 1943, kdy kronika končí.
Kontext: Sklenářovická kronika byla založena v souvislosti se zákonem o obecních kronikách
v prosinci 1922. Zápisy vedené chronologicky, kdy kronikář zachycuje svoji současnost, zabírají
polovinu kroniky, druhá polovina se obrací do minulosti, detailněji do období k roku 1837, obecně
ale až do středověku. Kronikářem byl vždy řídící učitel sklenářovické školy. V roce 1938 byl již dva
roky kronikářem zatímní řídící učitel Franz Flögel, který v obci působil již v letech 19301933.
Kontext překladu: Na počátku byl přepis německého originálu zapsaného kurentem do latinky,
k přepisu došlo z iniciativy tehdejšího tzv. heimatbetreuera
61
(patrona) Karla Heinze Zirese a jeho
manželky. Tento přepis z roku 2000 se téhož roku dostal do Státního okresního archivu v Trutnově
a umožnil vznik překladu do českého jazyka. Narozdíl od Dixovy kroniky (viz Dixova kronika),
jejíž překlad inicioval první popřevratový starosta obce, důvod českého překladu Sklenářovické
kroniky je odlišný a souvisí s poválečným osudem obce. Sklenářovice jako jediná obec v oblasti
Krkonoš zcela zanikly. Většinu pozemků obhospodářuje správa KRNAP a snaží se vrátit loukám
jejich původní pestrost. Odborný pracovník oddělení ochrany přírody Ing. Tomáš Janata, který má
sklenářovické území na starosti, doufal, že mu kronika přinese informace ke vzniku luk a lučnímu
61 Vysídlenci, původní obyvatelé obcí či jejich potomci, se ve Spolkové republice Německo po generace organizují
podle původních předválečných československých okresů a následně podle svých domovských obcí. V čele
vysídlenců a potomků dané obce stojí tzv. Heimatbetreuer (patron).
193
hospodaření a že mu pomůže pochopit, proč Sklenářovice zanikly. Nechal tedy kroniku přeložit.
Překladu se v roce 2011 ujaly Jana Březinová starší a Jana Březinová mladší. Jedním z odborných
konzultantů překladu byl odborný pracovník stejného odboru jako Janata, botanik Mgr. Stanislav
Březina, Ph.D. Překlad kroniky zatím existuje v rukopisné podobě.
Interpretační možnosti: Badatelské využití kroniky je veliké. Jak vyplývá z motivu pro vznik
českého překladu, kroniky mohou mít využití i pro jiné obory než historické. V případě kroniky
obce Sklenářovice, stejně jako u ostatních kronik, je třeba brát na zřetel, že obsahuje úhel pohledu
kronikáře (silně profilovaný zejména vůči událostem roku 1938). Za zmínku stojí zápisy z roku
1937: „14. září 1937 zesnul všemi ctěný a uznávaný prezident – osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk.
Na zasedání obecního zastupitelstva dne 15. 9. pronesl starosta obce Wenzel Steidler posmrtnou
vzpomínku na pana prezidenta, přičemž všichni přítomní povstali. Také ve škole se dopoledne 17. září
konala důstojná smuteční slavnost za zemřelého. 21. září, v den pohřbu, se nekonalo vyučování. Nad
obecním úřadem a nad školou zavlály smuteční vlajky.“ Z dikce těchto zápisů nelze poznat, že se
jedná o zápis z kroniky v německojazyčné oblasti. Nicméně s rokem 1938, ač nedošlo ke změně
kronikáře, se dikce zápisů mění a protičeskoslovenský postoj nabírá na dominanci. Nicméně přesto
lze z kroniky vyčíst cenné údaje. Některé se shodují se zápisy v jiných kronikách, některé údaje
lze obtížně, pakliže vůbec, konfrontovat s jinými prameny.
Uložení: Originál kroniky Gedenkbuch der Gemeinde Glasendorf 19221944 je uložen ve Stát-
ním okresním archivu Trutnov. Archiv kroniku v roce 1998 převzal od tehdejšího mladobuckého
kronikáře Václava Jehličky (zaniklá obec Sklenářovice, resp. její katastrální území, spadá od roku
1950 pod obec Mladé Buky). Digitalizát německého originálu kroniky je přístupný na prezentač-
ním webu východočeských archivů. Rukopis českého překladu kroniky je prezenčně dostupný
v knihovně Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí.
„Dixova kronika
19. ledna – 27. listopadu 1938, Velká Úpa III
Pasáž z oficiálního českého překladu pamětní knihy Velké Úpy III z let 1922–1939 (dnes Pec pod
Sněžkou). Text se váže k roku 1938 a popisuje z pohledu kronikáře sněhové podmínky, počasí, polární
záři, anšlus Rakouska, vstup BdL a DCV do SdP, vstup celého obecního zastupitelstva do SdP, stavbu
opevnění, květnovou krizi, obecní volby, útěky k freikorps, zářijovou mobilizaci, požáry horských
bud, ústup československých obranných složek, vstup wehrmachtu a každodennost v hraniční vsi.
102/
19. ledna 1938 se oddělila velká sněhová lavina od lipskéhovo-
dopádu až po Malý Kotel a sníh ležel pod Kotlem az do výškydomu.
25. ledna 1938 od 7,30 do 8 hodin večer zářilo velké polární
světlo nad našimi horami, obloha byla osvětlena ultrafialovými
paprsky. Velkolepé to přírodní divadlo,které se v pozdním ve-
čeru ještě trochu slaběji opakovalo.
11. a 14. února řádily mohutné sněhové bouře v naší obci.
V pátek 25. února se uskutečnila na příkaz České státní policie
se sídlem v Maršově IV konskripce německých horalů v pohraničí.
Každá osoba musela přesně vyplnit přihlašovací formulář, vše
bylo předtištěno, jen malý čtverhranný prostor byl bez před-
tisku, na dotaz člověk obdržel odpověď, tam je nutno doplnit
národnost, což asi mnozí, kteří od SdP (Sudetoněmecké strany)
nedostali vysvětlení, opomněli.
118
Polární záře
Konskripce
TN
194
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
V pátek 4. března 1938 měl úraz Adolf Erlebach na
Orlíku,když dopravil mléko na Luční Boudu, na zpáteční cestě
tento muž nezvládl své rohačky, byl nalezen těžce zraněn lidmi
za Studničními Boudami a dopraven do nemocnice do Maršova, kde
se zase zotavil.
Od této doby se překonávají zprávy světově historického význa-
mu a otřásají každým člověkem v naší obci. Německé vysílače
radiostanice přinesly zprávu, Že 11. března 1938 byly požádá-
ny německé jednotky do německého Rakouska opomoc. Brzy bylo
hlášeno, Že 12. března v 5,30 hodin překročiloněmecké vojsko
u Pasova hranici, že již ve 12,10 hodin přijelyněmecké pan-
céřové vozy do Lince, ve 13 hodin již pohraniční hlídkaItalů
na Brenneru přivítala německé vojáky. V 19,50 překračujeAdolf
Hitler rakouskou hranici, dorazil touto dobou již do Lince,kde
byl jásavé přivítán. Německá vojska dosáhla Vídně. 13. března
se uskutečnilopřipojení Rakouska k Německu, 14. března dosáhl
Adolf HitlerVídně. Každému Němci v naší obci tlouklo srdce výše
a tichépřání, aby Hitler brzy přišel a přijal nás do Německé
říše,stoupalo k nebi, avšak hlasitě se to ještě nemohlo vyslovit.
24. března propukla u nás silná jarní bouřka.24. března hlásí
rádio vystoupení Svazu rolníků z
103/
pražské vlády. V sobotu 26. března vystoupila Křesťansko–soci-
álnístrana z vlády.
Od této doby následují masové přestupy křesťanských sociálů
aSvazu rolníků do Sudetoněmecké strany Konrada Henleina.
V neděli 27. března 1938 následuje vystoupení německých so-
ciálních demokratů z vlády, avšak nepřipojili se k Henleinově
straně a zůstali stranou a vstoupili do české strany do služby.
V pátek 8. dubna1938 přestoupilo naše obecní zastupitelstvo
za zvoněnízvonů a za vztyčení sudetoněmeckého praporu do Su-
detoněmecké strany.
10. dubna 1938 bylo v Německu lidové hlasování, tak takévRa-
kousku, které předčilo všechna očekávání. 1. května 1938 jakožto
na státní svátek pochodovaly naše bodré ženy a muži z Pece de-
monstrativně na projev do Maršova. Z "Peckého placu" pochodovalo
100 mužů a 90 Žen, ve Velké Úpě již /naše/ místní skupina stála,
tak zhoustl průvod do Maršova na 4000 osob.Na slavnostním shro-
maždišti pod lékárnou měli vedoucí adelegáti projevy, chorály
křičely: "Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce".Řádným způsobem
bylo shromáždění, ze kterého část táhla naTrutnov, rozpuště-
no. Ostatní Šli zase domů. Okresní úřad bylobsazen četnictvem
astátní policií v ocelových přilbách a sbajonety, avšak nikdo
se o ně nestaral
Vstup Němců
do Rakouska
Bouřka
Vystoupení
Přestupy
kHenleinovi
Sociál–
demokratická
strana
Přestup
obecního
zastupitel-
stva
1. květen
195
.
Ve středu 11. května o půl 1 hodině opět přišla, jen málokým
viděna, polární záře.
20. a 21. května dorazily silné oddíly Československého vojska,
obsadily Obří důl a Výrovku, uvedli do provozu lanovku, začali
stavět, také u Růžohorek zřídily přístřešky.
29. května tady byla slavnostní nálada, Sudetoněmecká strana
obsadila při obecních volbách, které již byly několik let od-
loženy, veškerá mandáty. Doručení českého seznamu s komunisty
a marxisty selhalo, k tomu nutný počet podpisů nebyl k dis-
pozici a přes všechny pokusy v neděli o svatodušních svátcích
byla cesta Obřím dolem na Sněžku ještě volná, avšak nebyl žádný
provoz, jaký byl o svatodušních svátcích obvyklý, stezky byly
tentokrát prázdné.Na svatodušní pondělí, 6. června, byla cesta
Obřím dolem u
Goderovy kaple přehrazena závorou. Místní z Kovárny a z Obří
boudy nesměli ani nahoru, ani dolů.
Tím, že se tento stav nemohl udržet, byly v úterý 7. vystaveny
pro lidi, provozující živnost, jako provoz prodejních stánků na
Pláni pod Sněžkou, nebo pro obslužný personál na Kovárně nebo
naObří Boudě atd., na četnickém velitelství ve Velké Úpěpro-
pustky. Zároveň byla cesta na Sněžku u Růžohorek uzavřena, stejně
tak byla stezka na
104/
Luční Boudu u Výrovky přehrazena, všechny tři stezky bylyobsa-
zeny vojskem, jakož i četnictvem a finanční stráží.
Ve středu 17. června byla závora pro zdejší lidi zrušena, jen
ti, kteří byli stráži neznámí, byli zastaveni.
V úterý 27. června se konala ve Velké Úpě velká slavnostsluno-
vratu se slavnostním pochodňovým průvodem o počtu několika set
lidí, ozývala se bouřlivá zvolání "Heil" pro Konrada Henleina
přes přítomnost státní policie a četnictva. 27. července roztál
tento rok poslední sníhve Sněžných jámách nad Studničnou horou.
V pátek 12. srpna se zde přehnala silná bouře s mnoha kroupami.
Ve čtvrtek 25. srpna po mnohadenních deštích stoupla nesmír-
ně naše Úpa. Odpoledne byla nad Modrým dolem a v Obřím dole
průtrž mračen, hladina Úpy nesmírně stoupla. U “Zensergraben”
pod Kovárnou byl utržen most. Tok vody Úpy směroval přes Pan-
skou zahradu, půda pana Wenzela Tippelta strhla vojenský most
u Boudy pod Sněžkou, odplavila zásobu dříví panu Großmannovi.
Stezka zvaná "Tonhaussteg", stezka u paní Bönschové byly str-
ženy, otava na pozemcích v Obřím dole byla zaplavena a částečně
pokryta pískem. U skokanského můstku se utrhla zemní lavina,
dům JohannaMitlöhnera čp. 118 se dostal do nebezpečí, dopravil
svojikrávu až k Ernstu Dixovi do Růžového dolu. Před zaústěním
119
Polární záře
Příchod
českého
vojska
Volby
Sudetoněmecké
strany do
obecníhoza-
stupitelstva
Závora přes
cestu
Propustky
Závora
Slunovrat
Povodeň
196
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Modrého potoka do Úpy byly silně poškozeny kromě obou velkých
hrázových zdí prahy na dně a břehové zdi. U Franze Mitlöhnera
byl odplaven pruh zahrady. U čp. 123 to vytrhlo díru do okresní
silnice. Most okresní silnice v Růžovém dolu byl značně ucpán.
Voda tekla na stezce směrem k domu Johanna Gleißnera čp. 122,
před domem zaplavila Úpa celý pozemek, půda na bramborovém poli
byla odplavena, louka byla zasypána kamenným štěrkem, Růžový
potok přinesl obrovské množství pařezů a dřeva k Úpě, krásné
hrazení Růžového potoka bylo na mnoha místech protrženo, stezka
na Pláň byla silně zatarasena, voda tekla na okresní silnici
kolem domu Paula Godera a na louce Oskara Sagassera zase k Úpě,
prahy na dně a břehové zdi Růžového dolu až k Úpskému údolí byly
protrženy, stezka zvaná "Göteweg" byla ve spodní části zcela
utržená. Z panského skladu dřeva to odplavilo množství Špalků.
Břehy byly až k peckému mostu poškozeny. Vojáci a civilisté se
pokoušeli vy–
lovit všechno možné hnané dřevo z koryta, aby níže po proudu
nemohla nastat Žádná Škoda. Zelený potok utrhl z Vlhkého dolu
směrem dolů 3 mosty a poškodil louky patřící k Boudám na Pustém
Svahu. Avšak Zelený potok nebyl tentokrát tak veliký jako Úpa
zObřího dolu. Největší množství hnaného dřeva bylo vyzdviženo
uštěrkové hráze v úpském údolí. Hájovna v Růžovém dole byla
silně ohrožena malou strouhou z Mýtiny. Největší zpustošení tr-
valo jen od 5. hodiny do 7. hodiny, kdy voda opadla a déšť ustal.
105/
8. července 1938 opustil náš dlouholetý pan revírní lesní Rudolf
Herrmann svoje místo zde v Peci a přesídlil do Kolína v Německu
na lepší místo, tento se zasloužil o němectví a blaho lidu vnaší
obci. V Grandhotelu se konala malá rozlučková slavnost. Jako
jeho nástupce byl dosazen Rudolf Großmann jako revírní lesní.
V pondělí 29. srpna 1938 přišli první slovenští dělníci do Ob-
řího dolu ke stavbě drátěných zátarasů, do této doby byly práce
vykonávány jen vojenskými dělníky.
Ve čtvrtek 8. září 1938 přišel oddíl pionýrů a začala stavbu
mostu v Růžovém dole, vodoteč pod mostem byla nouzově vyčištěna,
zhlaví mostu byla asi o půl metru vyzdvižena, aby se povoz mohl
dostat opět do Obřího dolu. Neboť lanovka
nemohla dopravu zvládnout, i když byla dnem i noci vnejvětším
provozu.
V pátek 9. září 1938 byla stezka u Goderovy kapleopět uzavřena,
neboť tam byly zase vybudovány drátěné zátarasy.
V neděli 11. září 1938 táhli muži z SdP (Sudetoněmecké stra-
ny) z Pece a z Velké Úpy demonstrativně do Svobody nad Úpou na
mítink. Chorály volaly: Heil Henlein, Heil Hitler, jedna říše,
jeden lid,jeden vůdce. Volaly: Pryč se státní policii atd. Milý
Hitlere,přijď a osvoboď nás od Československa.
120
Revírní lesní
Herrmann
Vojenští
dělníci
Stavba mostu
Drátěné
zátarasy
Mítink
197
V pondělí 12. září přinesly vysílače projev vůdce Adolfa Hitlera
v Norimberku, který v nás rozohnil novou odvahu.
V pátek 16. září 1938 jsme slyšeli proklamaci Konrada Henlei-
na, přičemž vložil náš osud do rukou vůdce Adolfa Hitlera, což
nás uvedlo do jásavého nadšení, že vůdce Velkoněmécké ŘíŠe nám
pomůže.
Zároveň ve stejný večer se strhla v Peci velká mela, náš obecní
vedoucí pan Oskar Sagasser, nový předseda, pan Otto Berauer,
jeho tajemník Rudolf Knauer, Erfried Mitlöhner, Josef Adolf,
Ottomar Buchberger, Ernst a Franz Mohornové byli vzati do vazby
a dopraveni do Trutnova, odkud byli dále dopraveni do Jičína,
přičemž byli českou soldateskou hrubě zneužívání, aby obměkli.
V neděli 17. září odešli první uprchlíci, hlavně ženy s dětmi,
muži, aby se hlásili v Německu do freikorpsu. V neděli dopo-
ledne byly /cesty/ opět uzavřeny, a to nemohl nikdo pod 60 let
kněmecké hranici.
Poté, co bylo stanné právo vyhlášeno již ve více německých okre-
sech, týkalo se 19. také trutnovského okresu.
V úterý 20. záři se uskutečnila střelba českých vojáků v takzvané
Buřince, která přiléhající obyvatelstvo, ponejvíce ženy, při-
vedla k úleku.
Pan učitel Adalbert Hofer, který byl již během výše uvedených
zatýkání vyslýchán, si v beznadějném stavu dobrovolně vzal život.
106/
Pohřeb se uskutečnil ve čtvrtek 22. září 1938. Zemřelý byl ob-
líbeným učitelem a zdatný sudetský Němec, pohřbu jeho tělesných
ostatků se zúčastnilo velké množství lidi. Školní mládež a staří
a mladí z
naší obce ho doprovázeli k poslednímu odpočinku na hřbitov do
Velké Úpy, s úlekem lidé viděli, že takzvaný "Adolfův most" byl
připraven k vyhození do povětří. Na obou stranách u zábradlí
mostu stáli 3 muži v ocelových helmách a s bajenotem na stráži,
dráty vedly od mostu k elektrickému vedení, s nemalou obavou
a strachem míjeli všichni most tam i zpět, přestože ráno již
bylo hlášeno, že československá vláda odstoupila Německu němec-
ké oblasti. Lanovka přivážela dolů již mnoho zařízení. Všichni
se strachovali, co by se při jejich odchodu stalo. Velké auto
přivezlo velký náklad kár a nářadí z Obřího dolu a jelo s tím
směrem ke Svobodě nad Úpou.
V noci z 22. na 23. svítila ohnivá záře, říkalo se, že hoří Obří
bouda, avšak ráno se ukázalo, že je to prodejní stánek Alfreda
Hofera, přičemž proběhla velká střelba na Pláni pod Sněžkou. Od
nynějška to zavánělo, Jobovy zvěsti, pravdivé i nepravdivé, se
vzájemně honily.
Z 23. na 24. září byla opět ohnivá záře. Shořela "Enzianhutte"
Rudolfa Adolfa u Obří boudy.
Projev vůdce
vNorimberku
Proklamace
Henleina
Zatýkání
Uprchlíci
Stanné právo
Střelba
Učitel Hofer
121
Adolfův most
s třaskavinou
Požár Hoferova
stánku
Požár
„Enzianhütte“
198
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Sobota 24. září 1938. Mobilizace od 18 do 40 let.
62
Postižení
museli být v průběhu 6 hodin u svých branných sborů. Bylo řečeno,
že v Praze byla vytvořena nová vláda, která odmítá odstoupení
německých oblastí, jež přijali staří ministři, že začíná válka.
Že Československo bude bojovat do posledního muže. Výše uvedené
auto přivezlo celý náklad kár a nářadí zase nahoru do Obřího
dolu, lanovka zase vpátek odpoledne byla uvedena do plného
provozu, vše zase směřovalo směrem nahoru. Vojenské sbory byly
během noci a za mlhy zase posíleny. Naši rezervisté utekli do
Německa k freikorpsu, jen jak jim to bylo možné. Aby nemuseli
násilím vstoupit do československé armády a nemuseli střílet
na německé bratry. Dokonce ženy s nervy jako z oceli začínají
ztrácet odvahu, zmocnil se jich strach a zoufalost.
Neděle 25. září 1938. Povolání k pracovnímu nasazení, toto na-
řízení se týkalo všech mužů od 18 do 60 let, v případě, že by
se nepodařilo zajistit dostatečný počet mužů, musely by být
nasazeny ženy. Kdo jakž takž mohl, uprchl nebo se ukryl, aby
nemusel pomáhat dělat české zátarasy ještě pevnějšími, v naději
"Hitler musí bezpodmínečně brzy přijít." (vroucí povzdech).
107/
Pondělí, 26. září 1938. Veškerá radia musela být do 6 hodin ve-
čer odevzdána. Protože ale mnoho jich stálo vprázdných bytech
adomech, zůstala tato neodevzdána. Večer po 5. hodině téhož dne
byl v elektrárně odpojen elektrický proud, aby je nikdo nemohl
poslouchat. Protože v Německu byly oznámeny důležité projevy,
zůstali jsme také bez světla, museli jsme si zase zapálit pet-
rolejky nebo svíčku.
V neděli 25. září odpoledne ke 4. hodině se strhla v Obřím dole
velice velká střelba tím, že údajně oddíl freikorpsu z Německa
se dostal až k Rudné rokli? Pořádkoví vojáci utíkali jako posedlí
z Pece do Hradce pro pomoc a posilu. V těchto dvou dnech jsme
slyšeli o pleněních v Obřím dole (v Kovárně a v Obří boudě).
Ve středu 28. září přišla početná okupační vojska do Pece, části
pěšího pluku č. 21 přes noc tábořily na Peckém placu.
V hospodě Na peci, v Grandu, v drogerii Tippelt bylo pleněno,
vkavárně
Dwurschak cukrárna a malinový likér musel prodávat sklenkuza 50
haléřů, do Hotelu U staré pošty vnikli vojáci, sami si nalili
pivo a pan Tasler dostal zaplaceno ani ne polovinu, zatímco dcera
musela prchnout před brutální soldateskou. V těchto dnech byla
plenění na denním pořádku, do vily Adolf a do "Marienwarte" se
rovněž vloupali, taktéž do vily "Eden". Z okolního
62 Týkala se jen mužů, což Dix jako dobovou samozřejmost nepovažoval za nutné zmínit.
Mobilizace
Pracovní nasazení
Odevzdání rádií
Střelba vObřím
dole
Vstup
21. pluku
Plenění
122
199
světa se nebylo možné nic dozvídat, noviny již žádné nepřišly.
Byli jsme takříkajíc odříznuti od světa. Snad se proslýchalo,
že 29. září se sešli v Mnichově čtyři velmoci Německo, Itálie,
Anglie a Francie ke konferenci a situace by byla brzy vyjasně-
na, aby vůdce velké Německé Říše v Čele svých oddílů brzy knám
vstoupil a přinesl nám útěchu. 30. září bylo slyšet, Že horalé
zase viděli ohnivou záři, že pravděpodobně hoří Luční Bouda. Což
se pak také potvrdilo jako pravdivé. Tento den přišla zpráva,
že Češi konečně postoupili celistvou německou okrajovou oblast
amůže se každou hodinu uskutečnit vstup říšskoněmeckých oddílů.
1. října 1938 začaly české oddíly bourat ve velkém spěchu la-
novku, lana byla shazována dolů, sloupy byly podřezány. Auta
naložená materiálem uháněla dolů Obřím dolem, bylo vidět, že to
nyní bylo vážné.
V neděli 2. října mohly být vráceny zase radiopřijímače, po-
slouchali jsme vstup německých oddílů do Chebska.
108/
Slyšeli jsme v radiu jásot našich bratrů a sester v osvobozené
oblasti, zatímco kolem nás ještě střílely zbraně opilé České
soldatesky.
4. října 1938 začalo bourání strojovny, respektive celé sta-
nice v Bukovém údolí. Auto za autem tahalo materiály z Obřího
dolu az Modrého dolu, ale taktéž ze stanice v Bukovém údolí,
odchod, respektive osvobození od Českého jha se stalo každému
jasnou záležitostí.
5. října 1938 svítila ohnivá záře hořící Richterovy Boudy vprv-
ních nočních hodinách nad naší obcí. Ještě pokračovaly divoké
střelby až do čtvrtka k půlnoci.
Pátek 7, října 1938. Odchod posledních hord českých utlačovate-
lů. Když odpochodovalo české vojsko Růžovým dolem, zpozorovala
paní Augusta Sagasserová, choť našeho obecního vůdce SdP, že
dva vojáci odnášeli jedny housle a jednu mandolínu, které byly
ukradeny v Boudě v Obřím Dole. S odvahou německé ženy následo-
vala vojáky až do Hradce a statečně vymohla od velícího důstoj-
níka navrácení obou ukradených hudebních nástrojů, se kterými
se vrátila s rozzářeným úsměvem, neboť na ni byl panem Frisem
přenesen dohled až do doby, kdy se vrátil domů.
V sobotu 8. října 1938 přišla zpráva, Že přicházejí německé
osvobozovací oddíly přes Pomezní Boudy, Malou Úpu, Mohornův
Mlýn k Hostinci na Křižovatce, kdo mohl, utíkal k Hostinci na
Křižovatce, kam také ke 3. hodině odpoledne dorazily a kde byly
srdečně přivítány; 7. října odpoledne se začaly zdobit domy,
náhle ještě přišlo 12 mužů českého vojska se samopaly, rychle
se zase girlandy strhly, avšak byli to tentokrát Maďaři, kteří
odtáhli od Boudy na Růžohorkách. To, že údajně chtělo čekat
1400 mužů rudé milice, kteří se nacházeli na Výrovce, na německé
oddíly, byla naše situace ještě na pováženou.
Bourání
českých
staveb
Radia zpět
Odchod
českých oddílů
Zdobení domů
a vyvěšování
vlajek
200
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
8.října v poledne byly domy konečně vyzdobeny. Když přišla
zpráva, že německé oddíly přicházejí přes Malou Úpu, vypukl já-
sot abrzy se třepetaly německé vlajky skoro před všemi domy.
Přijel ovšem jen jeden jízdní oddíl do Velké Úpy a ubytoval se
tam přes noc. Museli jsme tedy ještě čekat.
Utečenci se vraceli domů.
Mezitím přišla také zpráva, že rudé milice odtáhli z Výrovky
přes Liščí horu – Hrnčířské Boudy směrem do Černého Dolu a po
cestě, po které táhli, vytloukli alespoň okna u domů.
Konečně se po dlouhém úzkostlivém čekání v neděli ráno vrátili z
českých žalářů naši vězni Oskar Sagasser, Otto Berauer, Erfrid
Mitlöhner, Ottomar Buchberger, Ernst a Franz Mohornové. Když
ale přišli z vězení na ulici, byli českou lůzou takovým způsobem
obtěžováni, že
109/
sotva věřili, že se vrátí živí, že ve vězení již mysleli na
to, že své rodné hory sotva ještě uvidí. Zacházení s nimi bylo
velice špatné.
12. října se uskutečnil příchod německých osvobozovacích oddí-
. Již v brzkých ranních hodinách se celé pecké obyvatelstvo
dostavilo na Pecký plac a vyčkávalo v polokruhu před benzínovou
stanicí až po starou poštu, vpředu v první řadě mladí cvičitelé,
zástupci obce, dobrovolná ochranná služba, školní mládež atd. Na
peckém mostě stála čestná brána s heslem: Jeden lid, jedna říše,
jeden vůdce, nahoře na placu byl napnut transparent s heslem: Po
dvaceti letech nouze důvěřuj Heil Hitlerovi až do smrti. Přesně
o půl 11 přijely do Pece německé dopravní prostředky. Vroucí
jásot přivítal německé osvobozovací oddíly.
Projevy velícího důstojníka, místního vedoucího Sagassera, sta-
rosty Otto Berauera – opravdové spojení na německý způsob, vzá-
jemné pozdravy jedinečně krásným způsobem. Nouze dosáhla nyní
svůj konec. Ruka pozdvižená k německému pozdravu, ozývající se
přísaha věrnosti Německé říši, do které jsme byli jejím velkým
vůdcem přijati. Ozýval se zde jásot, jaký naše staré hory sotva
kdy mohly slyšet. Ženy a dívky přinášely poslední podzimní květiny
a házely na vojáky a jejich dopravní prostředky květinový déšť.
Vojáci jeli se svými dopravními prostředky nahoru Obecním dolem
nad Peckým mlýnem a ukazovali německé zbraně, neunavili se při
vysvětlování různých přístrojů na zbraních a na vozidlech chlapcům.
Celá nouze a křivda posledních týdnů ležela zdánlivě dlouhou
dobu za námi. Všech se zmocnila nejslastnější nálada a nemohu to
úplně tak psát, jak to v srdcích všech vypadalo. Posádka zde ně-
kolik dní zůstala, mezitím sem dorazily silné oddíly z Trutnova.
Lesy a hory byly pročesány německou armádou a byli hledáni pří-
padní marodi, světla se štítícího ksindlu, minová pole a jiné
nálože třaskavin atd. Teprve nyní mohl nastoupit zase všední den,
byli jsme svobodní, vrátili jsme se do německé mateřské země.
"Heil Hitler”
Návrat utečenců
Návrat vězňů 123
Příchod německých
osvobozovacích
oddílů
201
Dodatek
16. října
63
1938 padlo zbabělou zradou zdejších marxisticky my-
slících elementů do rukou české státní policie 11 vojenských
zbraní a 800 patron, zatímco jiná ještě větší část zbrani zů-
stala skryta před stopařskými psy. Neboť Pec byla přes veškerou
českou obezřetnost a špionáž silně ozbrojena pro obranu, jakož
i pro útok. Když totiž došlo k boji, stál nejen sudetoněmecký
freikorps na německé straně, nýbrž v týlu české pohraniční po-
sádky se vytvářely narušovací oddíly, které byly připraveny dát
všanc svůj život pro vlast a Německo. Každé odd. dobrovolné
ochranné služby
110/
muselo plnit svůj zvláštní úkol, když by měl následovat vojenský
útok Německa na Československo. Nálezy zbraní vedly k zatýká-
ní již uvedených osob, jež se po propuštění českou lůzou jen
pracně mohli propracovat na nádraží nebo k autu, přičemž Často
byli mláceni.
Během dvacetiletého panství Čechů jsme zažili jeden zákaz za
druhým; Nejdříve byly zakázány hnědé košile, pak přišly na řadu
bílé ponožky a podkolenky s copovým vzorem (údajně nacistické
podko–
lenky), pak zase černé kalhoty a jezdecké holínky, vše, co se
zkrátka nijakému Čechovi nelíbilo, bylo jednoduše zakázáno nebo
dokonce ochránci státu prohlášeno jako zákaz, když to skutečné
nebyla pravda. Zakázáno bylo také fotografování domů a jejich
pozadí, značek ve volné přírodě. Bylo zakázáno stavět a opra-
vovat domy, novostavby musely být schváleny vojenskou správou,
jinak nesměly být postaveny, v různých případech se musel sta-
vitel zavázat na požadavek vojenské správy na své náklady stavbu
zbourat, pozemek zase uvést do dřívějšího původního stavu. Zaká-
záno bylo také dívat se na lanovku a její provoz, na strojírnu
lanovky vBukovém údolí se vůbec nikdo nesměl podívat, když se
tam někdo podíval, už přišla hlídka s bajonetem v pohotovosti
a křičela česky: Marš dál, zde není nic k vidění. Také se nikdo
nesměl otočit a dívat se po povozu nebo po nějakých vojácích.
Zakázáno bylo také sbírání plodů a hub v lese. Nakonec bylo
přísně zakázáno vkročení do lesa na cesty od Úpy na Růžové hoře
směrem nahoru. Nechalo by se snad uvést více zákazů, ale myslím,
Že jich je už dost.
Náš sudetoněmecký národ byl rozštěpen do stran a straniček,
které vzájemně proti sobě bojovaly a pošpiňovaly se, tím bylo
možné, že Češi a židé mohli vniknout do naši uzavřené jazykové
oblasti, Češi obsadili úřady a správu, jak ví každý, židé přišli
jako obchodnici, lékaři a právníci, šlo by to příliš daleko se
63 Tady se asi jedná o překlep, pravděpodobně má být 16. září.
Dodatky
nynějška
dřívějších
časů
Zákazy
124
202
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
tím podrobně zabývat, jen jedno je třeba říci. Náš dobrý ně-
mecký trpící národ během 20 let pykal a doplatil na to. Období
prezidentování Dr. Beneše byly vždy mrzutosti, nejdříve slav-
ný Marchnikův výnos
64
, pak obilní společnost, pozemkový úřad
65
apřesto vedly tyto šikany k závěru, ke sjednocení německého
národa pod praporem Konrada Henleina.
Na požadavek pol. úřadu jsem já jako pisatel této knihy měl
jít s československou republikou a toto zanést do této knihy.
Tím, Že mi spolehliví lidé ale připadají velice povážliví, rok
za rokem jsem zapomínal provádět od toho zápisy, a vložil jsem
bohužel teď prožité a pociťované skutečnosti.
111/
K tomuto předcházejícímu zápisu chci ještě něco zmínit. Byl mi
vložen do ruky spis ke čtení, který bych zde chtěl vkrátkých
výtazích reprodukovat, neboť by, zdá se mi, mohl zajímat mnoho
čtenářů: Jak vznikla československá republika a odkud pocházejí
Češi! A kdo byli prezidenti Masaryk a Beneš:? V roce 1898 se
uskutečnily v lese u Polné dvě vraždy dívek, Marie Klímové, staré
20 let, a Anny Hrůzové, staré 18 let, každá s hroznou řeznou
ránou na krku, u obou mrtvol nebyla nalezena žádná kapka krve.
Bylo zjištěno, Že obě byly "zohaveny" židy. Jako vrah obou byl
nesporně zjištěn žid Leopold Hilsner a byl odsouzen ke smrti
provazem. V poslední hodině zaskočil profesor Tomáš Masaryk,
svobodný zednář a rakouský poslanec, převedl rituální vraždu
žida do báječna a vymohl novými soudními jednáními změnu tres-
tu smrti na doživotní žalář. Velké židovské noviny všech konců
světa jásaly vstříc profesoru Masarykovi, čímž získal svým činem
dík světového židovstva. Na příkaz zednářské lóže Velký orient
bylo v Paříži 23. září 1911 za přítomnosti Masaryka a Beneše
dohodnuto oddělení země české, moravské a slezské v jejich his-
torických hranicích od Rakouska. Definitivně to bylo stanoveno
28. a 29. Června 1918 za přítomnosti Masaryka a Beneše. Smlouvou
zPittsburgu s americkými Slováky bylo uskutečněno také odtržení
Slováků od Uherska. Versailleskou mírovou smlouvou byla uznána
Československá republika ve svých hranicích a Tomáš Masaryk ur-
čen jako prezident. To byl dík židovstva. Jako prezidenta nové
republiky bylo Masarykovým prvním činem omilostnění Leopolda
Hilsnera, zaopatřil ho penězi
64 Agrárník František Machník, předseda Ministerstva národní obrany československé republiky v letech
1935–1938. Za Machníkův výnos bývají označována nařízení, která se týkala zakázek ministerstva národní obrany,
(např. stavby československého opevnění) která určovala, za jakých podmínek se jich firmy mohou zúčastnit.
Počet zaměstnanců české národnosti se měl alespoň rovnat podílu státního národa na obyvatelstvu příslušné
oblasti. Navíc měli být propuštěni zahraniční zaměstnanci, státně nespolehliví, či osoby hlásící se k nepřátelským
politickým stranám. Což v principu znamenalo, že německé firmy se k zakázkám dostávali velmi sporadicky.
Zejména v době doznívající velké hospodářské krize to vyvolávalo vášně mezi německým obyvatelstvem.
65 Jedná se o blíže nespecifikované zákony, vyhlášky či jiná nařízení, které byla kronikářem nahlížena jako
protiněmecká, popř. vůči místním zemědělcům jako nevstřícná.
125
203
a poslal ho do Vídně. Beneš chtěl světovou válku a definitivně
zničit Německo, což se mu nepodařilo. Po staletí, dokonce po
několik tisíciletí obývali germánští Ilyrové sudetské země, což
dosvědčují (hroby s hromadnými nálezy a nástroji), po Ilyrech
následovali Keltové (germánská krev), byli vytlačeni válečnými
Markomany. Tento národ zůstal téměř 500 let, udělal potom mís-
to Langobardum. Langobardi byli spojeni s Avary. V roce 568 po
Kristovi usoudili Langobardi odtáhnout do Itálie. Přenechali
Avarům své osídlené oblasti. V doprovodu Avaru se nacházel ná-
rodní kmen, podle vnějších znamení smíšená rasa Kalmyků a Tatarů
s nosem směřujícím vzhůru (nazýván Českým nosem). Tomuto národu
Avaři přenechali území jim přenechaná Langobardy. To bylo kmenové
jádro Čechů. U Čechů nacházíme germánský vliv, který získali
vprůběhu staletí od svého německého vůdcovství. Avšak v řádném
případě nepatří Češi ke slovanské rase. Prezident Beneš chtěl
rozdmýchat novou světovou válku ve prospěch židovstva, aby mu to
zase mohlo oplatit, avšak dosáhl právě opak, židé uprchli před
německými osvobozovacími oddíly jako čert před svěcenou vodou.
Rvali se zavčas o auta a železniční vagóny, vzájemně se mlátili
o místa ve vzducholodích, každý chtěl, jak jen to bylo možné,
pryč před jednotkami německého vůdce. Když osvobozovací oddíly
dorazily, byly Sudety celkem čisté od židů, čeští úředníci,
četnictvo, státní policie atd. odtáhli teprve s odcházejícím
vojskem, přičemž se dostaly s sebou i mnohé materiály z úřadů.
112/
7. října se dal na útěk také náš poštmistr v Peci se svými dvěma
listonoši a titíž nechali s sebou jít známky a poštovní věci.
Brzy však řídila poštovní úřad naše na nejvyšší míru ctěná paní
poštmistrová Herrmannová tak dobře,jak to právě šlo. Z Trutno-
va přišli 2 pošťáci, které náš dlouholetý starosta obce zase
poslal postrkem pryč, neboť jejich jména zněla česky. Nyní je
na poštovním úřadě činný její syn Ernst Herrmann. Ustaveni jsou
také zdejší listonoši.
V pátek 14. října 1938 se uskutečnilo na Peckém placu velké
vyjídání z vojenské kuchyně, jídlo všem chutnalo znamenitě.
Ješte je třeba se zmínit, Že při požáru boudy Richtrovy Boudy
66
přispěchali na pomoc muži z Modrého dolu a Studničních Bud,
byli to pánové Ernst Goder, Hugo Bönsch, Adolf Erlebach, Vin-
zenz Meergans, Wilhelm Grabiger, Josef Lahr. Byli již zadrženi
vojáky nad boudou, ptali se, co chtějí. Měli se ihned vrátit
zpět nebo se bude střílet. Trvali na tom, že jdou hasit, bylo
řečeno, aby toho nechali, avšak nenechali se zadržet, i když
mezitím třeskaly zbraně, zdatně sem dopravili vodu kbelíky na
hnojení a zabránili tak hoření, neboť až do lesa do větvi stromů
66 Ustálil se název Richterovy Boudy.
Německý poštovní
úřad Pec
Hašení Richtrovy
boudy
204
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
sahající hromada dříví byla velkým nebezpečím nekontrolovatel-
ného lesního požáru.
18. října 1938 se uskutečnil první výdej N.S.V.
67
Pověřeným je
pan učitel Herrmann, pani Emma Berauerová, pan Oskar Sagasser,
pan Otto Berauer a pan Adolf Herrmann. Byly rozděleny velké porce
potravin jako chléb, mouka, cukr, kroupy, nudle, káva, slad,
rýže a konzervy, kteréžto týden co týden pokračuje.
2. listopadu 1938 se uskutečnil průvod s pochodněmi na počest
90. výročí narození oblíbeného vrchního lesního správce Jos.
Knauteho. Z Peckého placu ke svému bytu v domě "Weidmannsruh"
táhl po blahopřáních místním vedoucím Sagasserem a pu odzpívání
několika písní průvod zase zpět na Pecký plac, kde se rozpustil.
V neděli 13. listopadu 1938 byla nalezena po několikadenním
hledání mrtvola oběšeného Rudolfa Kleinerta v Bučince, pověsil
se asi 2 m vysoko na smrku.
7. října se dal na útěk také náš poštmistr v Peci se svými dvěma
listonoši a titíž nechali s sebou jít známky a poštovní věci.
Brzy však řídila poštovní úřad naše na nejvyŠší míru ctěná paní
poštmistrová Herrmannová tak dobře,jak to právě šlo. Z Trutno-
va přišli 2 pošťáci, které náš dlouholetý starosta obce zase
poslal postrkem pryč, neboť jejich jména zněla česky. Nyní je
na poštovním úřadě činný její syn Ernst Herrmann. Ustaveni jsou
také zdejší listonoši.
V pátek 14. října 1938 se uskutečnilo na Peckém placu velké
vyjídání z vojenské kuchyně, jídlo všem chutnalo znamenitě.
Ješte je třeba se zmínit, Že při požáru boudy Richtrovy Boudy
přispěchali na pomoc muži z Modrého dolu a Studničních Bud,
byli to pánové Ernst Goder, Hugo Bönsch, Adolf Erlebach, Vin-
zenz Meergans, Wilhelm Grabiger, Josef Lahr. Byli již zadrženi
vojáky nad boudou, ptali se, co chtějí. Měli se ihned vrátit
zpět nebo se bude střílet. Trvali na tom, že jdou hasit, bylo
řečeno, aby toho nechali, avšak nenechali se zadržet, i když
mezitím třeskaly zbraně, zdatně sem dopravili vodu kbelíky na
hnojení a zabránili tak hoření, neboť až do lesa do větvi stromů
sahající hromada dříví byla velkým nebezpečím nekontrolovatel-
ného lesního požáru.
18. října 1938 se uskutečnil první výdej N.S.V. Pověřeným je pan
učitel Herrmann, pani Emma Berauerová, pan Oskar Sagasser, pan
Otto Berauer a pan Adolf Herrmann. Byly rozděleny velké porce
potravin jako chléb, mouka, cukr, kroupy, nudle, káva, slad,
rýže a konzervy, kteréžto týden co týden pokračuje.
2. listopadu 1938 se uskutečnil průvod s pochodněmi na počest
90. výročí narození oblíbeného vrchního lesního správce Jos.
Knauteho. Z Peckého placu ke svému bytu v domě "Weidmannsruh"
táhl po blahopřáních místním vedoucím Sagasserem a pu odzpívání
několika písní průvod zase zpět na Pecký plac, kde se rozpustil.
67 Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, založena 1933, od roku 1935 organizační složka NSDAP, organizace
pečující o blaho lidu.
N.S.V.
Oběšený Kleinert
205
V neděli 13. listopadu 1938 byla nalezena po několikadenním
hledání mrtvola oběšeného Rudolfa Kleinerta v Bučince, pověsil
se asi 2 m vysoko na smrku.
68
Kde bylo obyvatelstvo v září 1938 obce Pece?
v obci zůstávalo 438 osob
v lese schovaní 89 –”–
jinak hledající útočiště 34 –”–
uprchlí ve staré říši 256 –”–
aktivní v českém vojsku 6 –”–
narukovaní v mobilizaci 4 –”–
Čechy vzati do vazby a stlučeni 6 –”–
dohromady 833 osob
69
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Městský úřad Pec pod Sněžkou,
Dixova kronika, pamětní kniha Velké Úpy III 1922–1939, 9 stran (143 stran), kopie, strojopis. Pře-
klad německého originálu Gedenkbuch der Gemeinde Grossaupa III – Petzer, uloženého ve stejném
fondu zhotovil Miloslav Bartoš a eodor Lokvenc za pomoci Güntera Fiedlera a Margit Bartošové.
Obsah celé kroniky: Dixova kronika patří k těm obsáhlejším a detailnějším. Na prvních cca 100
stranách jsou kronikářem zachyceny badatelsky zajímavé detaily k poloze, hranicím a velikosti obce
Velké Úpy III (Pece pod Sněžkou) včetně struktury a vlastností půdy, k místním částem a samo-
tám, geologickým a klimatickým poměrům, počtu obyvatel, jejich jazyku, národnosti, náboženství
a profesi, úřadům, občanské vybavenosti a infrastruktuře, spolkům, lesnímu hospodaření, lovu,
turistickému ruchu, zimním sportům, a dále k dějinám obce, zejména ke kolonizaci, dřevařství
a hornictví, vzniku panství, stavbám, Krakonošovi, pamětníkům, povodním v letech 1897 a 1900
a dalším živelným pohromám, první světové válce a vzniku republiky. Obsáhlá popisná část ob-
racející se k dávné i nedávné minulosti obce plynule, a ne příliš explicitně přechází k záznamům
zachycujím z pohledu kronikáře soudobé dění mezi lety 1923–1937, které jsou spíše tematicky
koncipovány než zaznamenávány po jednotlivých letech. Změna struktury zápisu je přímo úměrná
dramatičnosti událostí, a tak začíná počátkem roku 1938, kdy kronikář mapuje jednotlivé události
roku 1938 velmi detailně. Řeší tedy sněhové podmínky, počasí, polární záři, anšlus Rakouska,
vstup německých stran BdL a DCV do SdP, vstup celého obecního zastupitelstva do SdP, stavbu
opevnění, květnovou krizi, obecní volby, resp. využití § 27 volebního řádu – tj. prohlášení jed-
notné kandidátky za dosazenou, útěky k freikorps, zářijovou mobilizaci, požáry horských bud,
ústup československých obranných složek, vstup wehrmachtu a každodennost ve stínu opevnění
a hrozícího a mnohými vytouženého připojení hraniční vsi do Německé říše. Události jsou větši-
nou přesně datované a detailně líčené včetně jmenování aktérů či názvů lokalit, kde k nim došlo.
Většina událostí byla nejspíš zaznamenávána bezprostředně, k některým se kronikář přiznaně
vrací s několikaměsíčním odstupem – a přináší tak další detaily k událostem roku 1938, které
z jeho pohledu nabyly na významu až ex post. Ke konci kroniky doplňuje další přehledové údaje.
Kontext: Kronikářem byl od roku 1923 do roku 1939, tedy po celou dobu vedení kroniky, Stefan
Dix (nar. 1867). Díky databázi Archa Krkonoš víme o kronikáři více: Stefan Dix žil v Růžovém
Dole v Peci – Velké Úpě III, nejprve v domě č. p. 125 (po r. 1877, dnes zaniklé), následně působil
68 Tento celý úryvek psaný kronikářem synchronně s popisovanými událostmi přeložil dle Pavla Klimeše eodor
Lokvenc.
69 Tuto pasáž zapsanou kronikářem až ex post (překlad evidentně psaný na jiném psascím stroji) přeložil hlavní
překladatel kroniky Miloslav Bartoš.
206
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
jako hajný v hájovně v č. p. 126 (po r. 1877, dnes Prckova bouda). Po roce 1900 odešel do výsluž-
by a přestěhoval se s rodinou do č. p. 129 (po r. 1877), kde hospodařil. Dne 22. února 1922 byl
zvolen kronikářem Velké Úpy III. Kronikář Stefan Dix byl (soudě dle zaujímaného, na některých
místech až emotivně zabarveného úhlu pohledu, jakož i podle výběru sdělovaných informací)
stoupencem SdP, z kontextu jiných zde předkládaných kronik vyplývá, že jeho souznění s touto
politickou stranou bylo velmi silné.
Kontext překladu: Překlad tzv. Dixovy kroniky, jak se jí mezi badateli říká, inicioval první
popřevratový starosta Pece pod Sněžkou Milan Vích hned na počátku 90. let 20. století. Z titulu
starosty vyzval k honorovanému překladu tehdejšího ředitele Krkonošského muzea Správy KRNAP
ve Vrchlabí Miloslava Bartoše, který měl s překlady z německého jazyka psaného kurentem již
bohaté zkušenosti (pomáhala mu s nimi i jeho žena Margita Bartošová, rodačka z Bernartic, jejíž
mateřštinou byla němčina). V průběhu práce na náročném překladu přizval Bartoš, snad z časo-
vých důvodů, ke spolupráci dalšího odborníka a svého přítele a kolegu, autora ve své době zásadní
knihy Toulky krkonošskou minulostí, eodora Lokvence. Překlad konzultoval další odborník na
dějiny Krkonoš Günter Fiedler, jehož mateřštinou byla němčina Z kopie překladu je patrné, že
se jedná o dva různé strojopisy. Právě záznamy vážící se k roku 1938 překládal s největší prav-
děpodobností (podle asi největšího znalce dějin Pece pod Sněžkou Pavla Klimeše) právě eodor
Lokvenc. Nicméně ani jeden z překladatelů není pod českým textem explicitně uveden, autorství
překladu Miloslava Bartoše dokládá jen krátká noticka na první straně českého textu od toho času
kronikáře a ex starosty Milana Vícha, který uvádí datum stroze pouze rokem 1994.
Interpretační možnosti: Dixova kronika je dodnes jedním z nejvýznamnějších pramenů pro
studium dějin Pece pod Sněžkou a východních Krkonoš. Ceněná je na ní jednak obsáhlá retrospek-
tivní část, ale i detailní zápisy z roku 1938. Dozvídáme se tak podrobnosti o každodennosti ve
stínu stavby opevnění a mobilizace. Ty pravděpodobně v jiném prameni, ať již úřední či soukromé
provenience, nenajdeme, zcela jistě ne s přesným datem, popisem a jmény aktérů. Kronikář vzhle
-
dem ke své protičeskoslovenské afinitě a (jak sám v kronice nechává zaznít) vášnivému vztahu
k SdP a Německé říši popisoval zejména to, co jakýmkoliv způsobem z jeho pohledu negativně
ovlivnilo život německých obyvatel obce.
Je zřejmé, že některé informace je třeba výrazně filtrovat, ale vysekaná holá fakta, tedy kdy,
kde, kdo a co se v základu stalo, lze brát jako klíčovou výchozí informaci pro dějiny obce v roce 1938.
V dodatcích k roku 1938 například uvádí, kolik obyvatel uteklo k freikorpsu a kolik mobilizovalo
k československému vojsku. Pravděpodobně čísla zapsal tak, jak je získal, což ovšem nevylučuje (ba je
to dokonce pravděpodobné), že tato čísla byla v prvním případě nadsazená a ve druhém podsazená.
Ověřit tyto detailní údaje není možné. Netypický – soudě podle jiných dochovaných kronik – je i fakt,
že kroniku vedl od roku 1923 do roku 1939 jediný kronikář. Zatím nevyřešenou otázkou zůstává,
co bylo oběma překladatelům kroniky podkladem pro většinu českých pomístních názvů. Ty před
rokem 1945 neexistovaly a většina jmenovaných lokalit ztratila po roce 1945 oficiální úřední status
částí obce, takže české názvy nebyly mnohdy kodifikovány. Je možné, že překladatelé vycházeli z po-
místních jmen zaznamenaných v tzv. Šourkově poválečné kronice Pece pod Sněžkou.
Uložení: Cesta tzv. Dixovy kroniky do Státního okresního archivu v Trutnově byla složitá. Archiv
obce Pec pod Sněžkou, sahající hluboko do minulosti, se po zbourání budovy původního obecního
úřadu ve druhé polovině 20. století celistvý dostal do nové budovy místního národního výboru.
Po kronikách se již od 80. let minulého století intenzivně sháněl badatel a sběratel Pavel Klimeš.
O existenci předválečné Dixovy kroniky se dozvěděl z těsně poválečné, obdobně nebývale detailní,
kvalitní a poctivě vedené tzv. „Šourkovy kroniky“ Pece pod Sněžkou. Tehdejší tajemnice obecního
úřadu Pec pod Sněžkou paní Vamberová ji na samém počátku 90. let minulého století na základě
pátrání a dotazování Pavla Klimeše našla v budově obecního úřadu v neuspořádaném, ale naštěstí
stále existujícím obecním archivu. První kusé překlady pro Pavla Klimeše zhotovil velkoúpský
rodák Friedrich Kneifel z Janových Bud. Ukázalo se, že se jedná o velmi detailně vedenou kroniku,
která je badatelsky vysoce cenná. Proto se tehdejší starosta Pece pod Sněžkou rozhodl zaplatit
207
z obecních prostředků odborný překlad. Německý originál Dixovy kroniky se do Státního okres-
ního archivu dostal v roce 1994, kdy tehdejší ředitel archivu po kronikách intezivně pátral. Dílo
tak putovalo přímo od překladatele z Krkonošského muzea do SOkA Trutnov. Překlad kroniky
je oficiálně ve správě SOkA Trutnov až od roku 2008. Digitalizát kroniky (originál i překlad) je
přístupný na prezentačním webu východočeských archivů.
Kronika obce Horní Maršov
[20. května – říjen, dle obsahu] 1938, Horní Maršov
Pasáže z česky psané kroniky obce Horní Maršov z let 1934–1964, ovšem bez období druhé světové
války, z pera kronikáře Václava Lukáše. Roky 1934–1938 byly psány retrospektivně po roce 1945.
Pasáž vážící se k roku 1938 je stručná, obsahuje zmínky o květnové zvýšené ostraze státní hranice,
volbách do obecních zastupitelstev, nedatované manifestaci maršovských stoupenců SdP a o útěku
českých obyvatel z Maršova IV (součást dnešního Horního Maršova) v souvislosti s přičleněním
území k Německé říši.
13
20.května1938bylsprávceškolyodvolánkeslužběStrážeobranystátu,kteráusta-
novenabylapropřípadpřepadust.hranicNěmci,kdesetrvaldokoncešk.r.1937/38
Podobujehonepřítomnostizastupovaljejuč.JHájek.
14
Mnichov ’38 Počátekšk.r.1938/39bylveznamenípolitickéhonapjetímeziČSRazpupným
nacistickýmNěmeckem.Zahájenbyl3.zářís5dětmi.Avšak14dnípotéodvolán
bylVáclavLukáš,ř.uč.školyopětkeSoS.Polit.napjetísepřiostřovalo.Rodičové
opouštěliMaršovIVisdětmi.KonečněMnichovskýmdiktátempřiřčenobyloúzemí
sudetskéknenáviděnéHitlerovětřetíříšiačeskáškolabyladočasněnadobutéměř
7letpřerušena.
19
Vroce1938konánybylyvolbydoobcíaČešisdruženvjednotnoučeskoukandidátku
skalivtěchtovolbách1mandát.Zástupcemčeskémenšinybylzvolendoobecního
zastupitelstvaMaršovaIV,JanHolub,dozorcevězňůokr.souduvMaršověIV.Volby
konalysejižvdobě,kdyvšechny
TN
208
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
20
německéstranybylyzglajchšaltoványvjednutzv.sudetoněmeckoustranu.AbyNěm-
cidocílilinejvětšíhoúspěchuvevolbách,nosilivoličenanosítkáchbainazádechdo
volebnímístnosti.Pisatelkroniky,kterýdlelnahranicíchjakočlenSOS,byljmenován
okr.úř.vTrutnovězavolebníhokomisaře,muselbýtisvědkemvolebníhovítězství
větvenacistickéstrany,jejímžvůdcembylHenlein,kterývolběmohlnavštěvovati
HitlerovoNěmeckoajemuždíkagrárnístraněaministerstvuvnitramuselabýti
dělánastafážčeskýmčetnictvempřijejichnávštěváchněmeckýchmístajejichzrád-
covskýchproslovechkrozvášněnýmgermánskýmdavům.Jenutnopodotknouti,že
volebníúspěch–získání1mandátučeskýchobčanůatím1zástupcedoobec.
21
zastupitelstva,bylumožněnzbytkemhlasůněm.soc.demokratůkteříve2.
skrutiniudalihlasyčeskékandidátceatímdalinajevonesouhlassHenleinem.
Vítězstvísudetoněmeckéstranyzhoršovalysepoměrynárodnostnívpohrani-
čí.TaktomubyloivMaršověIV.Pořádekvobci,svoláváníaprovoláváníschůzí,
demonstrací,jejichzákazy,vymklysejižzrukouvlád.orgánůst.bezpečnosti.
PamatujisenazakázanoumanifestaciHenleinovcůvMaršověavynucenou
stím,ženebudezajištěnklidnýprůběh.Vpřípadě,žedemonstracenebudepo-
volena,neručípořadatelzapořádekaklid.Henleinovcishromáždiliseukostela
amlčkypochodovalinanáměs
22
alezatohřmotnědupaliokovanýmibotami,čímždávaliprůchodvztekunadzákazemzpívání
nacistickýchpísníaprojevů.Hřmotokovanýchbotbylzdálkyslyšenčeskýmobyvatelstvem,
kteréshromážděnobylonaodd.inspektorátun.strážepřipravenonaobranu.Tichámani-
festaceproběhlaklidně,abybyltovynucenýústupekstát.bezpečnosti.Němcůmrostlachuť.
NadešelMnichov–zaprodáníčeskéhopohraničí–dílovládnoucíčeskéaněmecké
buržoazieazrádnýchzápadníchvelmocí,kterévdoběproČSRnejkritičtější,se
domnívaly,žeukojídravčíchuťHitlerovu
23
tím,žemuhodídonenasytnéjehotlamy–sudetskéúzemí.
Státní okresní archiv Trutnov, f. Místní národní výbor Horní Maršov, Kronika obce Horní Maršov
1934–1938 (retrospektivně), 1945–1963, 7 stran (522 stran), originál, rukopis.
Obsah celé kroniky: Kronika začíná zápisem ještě před rokem 1934, na osmi stranách zachycuje
střípky z dějin obce. V retrospektivních zápisech, stejně jako v tom týkajícím se roku 1938, se
soustředí na tzv. českou menšinu s českou školou. Jádrem kroniky je ale její poválečná část, kde
kronikář, od roku 1945 ředitel národní školy, detailně zachycoval současné dění rok po roce až do
roku 1964. Předkládaný úryvek je stručný, což je z velké části dáno tím, že se jedná o retrospektivní
záznam. Z doby před rokem 1938 dominují školní záležitosti, což souvisí s kronikářovou profesí
209
(Václav Lukáš působil v Maršově již v druhé polovině 30. let jako učitel české menšinové školy).
Nicméně po několika stranách s rokem 1938 nesouvisejícího textu se Lukáš vrací k popisu obec-
ních voleb a k sudetoněmecké manifestaci. Rok 1938 zakončuje podpisem Mnichovské dohody.
Kontext: Kronika vznikla s největší pravděpodobností z iniciativy kronikáře, maršovského
řídícího učitele jednotřídní menšinové české školy (založené v roce 1925) Václava Lukáše. Lukáš,
jako jeden z mála maršovských poválečných občanů, působil (byť úředně) v obci již v letech
1934–1938. A tak, jakkoli retrospektivně a stručně, vznikly záznamy o událostech v roce 1938
z českého pohledu. Lukáš vzhledem ke svému nasazení u SOS, byl v inkriminovanou dobu během
květnové ostrahy hranice a během zářijové mobilizace mimo Maršov. K těmto událostem se tudíž
v kronice nevyjadřuje,
Interpretační možnosti: Lukášova kronika, resp. její předkládaná pasáž, je zajímavá zejména
v roli pandánu k mnoha dochovaným německojazyčným kronikám. Němečtí kronikáři události
roku 1938 zachycovali často z pohledu SdP. Ideálním pramenem k výsledné interpretaci by tak
byly ještě německé kroniky psané např. z pohledu pročeskoslovenských, popřípadě alespoň pro-
tihenleinovských pozic, takové se ale ve východních Krkonoších nedochovaly.
Uložení: Originál kroniky je uložen ve Státním okresním archivu v Trutnově od roku 1995, kdy
došlo k předání všech poválečných kronik obcí, které v té době tvořily obec Horní Maršov, do
péče okresního archivu.
Pamětní kniha městyse Mladé Buky
[1928–1938, dle obsahu], Mladé Buky
Obecní kronika městysu Mladé Buky zahrnující léta 1928–1938.
Státní okresní archiv Trutnov, f. Městys Mladé Buky, Gedenkbuch der Marktgemeinde Jungbuch,
1928–1938, 127 stran, originál, rukopis.
Kontext: Kronika městysu Mladé Buky vznikla, stejně jako další zde předkládané kroniky, na
základě zákona č. 80/1920 Sb. ze dne 30. ledna 1920 a vzhledem k jejímu časovému rozpětí ob-
sahuje rovněž informace k roku 1938.
Interpretační možnosti: Pramen umožňuje nahlédnout do dění obce z pohledu kronikáře v le-
tech 1928 až 1938. Kronika zachycuje např. volební výsledky parlamentních voleb z roku 1935 a
obecních voleb z roku 1938. Na výstavě Opevněná krajina umožnila sonda v této kronice potvr-
dit hypotézu o ručně dopisovaných výsledcích parlamentních voleb z roku 1938 ve formulářích
volebních výsledků obecních voleb v roce 1938, viz blíže volební výsledky uložené ve Státním
okresním archivu Trutnov v části Úřední dokumenty C.1.1.
Uložení: Státní okresní archiv Trutnov, digitalizát kroniky je přístupný na prezentačním webu
východočeských archivů.
TN
210
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Pamětní kniha města Žacléř
[1921–1942 dle obsahu], Žacléř
Obecní kronika města Žacléř zahrnující léta 1921–1942.
Státní okresní archiv Trutnov, f. Archiv města Žacléř, Gedenkbuch der Stadt Schatzlar, 1921–1942,
427 stran, originál.
Kontext: Kronika města Žacléř vznikla stejně jako další zde předkládané kroniky na základě
zákona č. 80/1920 Sb. ze dne 30. ledna 1920 a vzhledem k jejímu časovému rozpětí obsahuje
také informace k roku 1938.
Interpretační možnosti: Pramen umožňuje nahlédnout do dění obce z pohledu kronikáře
v letech 1921 až 1938. Na výstavě Opevněná krajina byl použit pouze znak města Žacléře z první
strany této kroniky v podobě ilustračního obrázku symbolizujícího kroniky jako důležitý pramen
historického poznání.
Uložení: Státní okresní archiv Trutnov, digitalizát kroniky je přístupný na prezentačním webu
východočeských archivů.
TN
211
Pamětní kniha obce Horní Albeřice
[1816–1879; 1925 dle obsahu], Horní Albeřice
Obecní kronika obce Horní Albeřice vedená ve formě majetkových protokolů z let 1816–1879
s krátkým souhrnným kronikářským doplňkem z roku 1925, který v základních rysech
charakterizuje vznik obce Horní Albeřice.
Státní okresní archiv Trutnov, f. Archiv obce Horní Albeřice, Gedenkbuch der Gemeinde Ober–Al-
bendorf, 1816–1879; 1925, 212 stran, originál.
Kontext: Kronika obce Horní Albeřice de facto kronikou není, i když je tak ve Státním okres-
ním archivu vedená. Ve skutečnosti se jedná o záznamy majetkových převodů zachycené formou
protokolů.
Interpretační možnosti: Kronikářský zápis z roku 1925 má pro události roku 1938 minimální
přímý význam. Na výstavě Opevněná krajina bylo z kroniky jako ukázka použito razítko obce
coby symbol funkce starosty.
Uložení: Státní okresní archiv Trutnov, digitalizát kroniky je přístupný na prezentačním webu
východočeských archivů.
TN
212
Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy
Pamětní kniha věnovaná zemskému inspektorovi finanční stráže Dr.Františku Novákovi
[po 21. květnu 1945 dle obsahu], [Horní Albeřice, dle obsahu]
Nedatovaný stručný formální zápis v pamětní knize věnované zemskému inspektorovi finanční strá-
že Dr. Františku Novákovi z pera velitele družstva SOS v Horních Albeřicích, vrchního respicienta
finanční stráže Bohumila Černého. Zápis referuje o základních pohybech družstva SOS v Horních
Albeřicích: od vyhlášení zvýšené ostrahy 21. května 1938, přes zářijovou mobilizaci a ústup do vni-
trozemí, až po opětovný nástup do služby v Horních Albeřicích dne 21. května 1945.
VeliteldružstvaS.O.S.,vrchnírespicientfinančnístrážeBohumilČerný.
SíladružstvaS.O.S.=10až28mužů.Zranění~žádné.
Odstupzhranicprovedendne7.10.1938asměřovalpřesMaršovIV.,~Svobodun/Ú,~Vlčice~Pilníkov
~Choustov~Třebuhošť~PeckauNovéPaky.
Novéoddělenízřízenobylonat.zv.„Demarkačnílinii“vPecceuNovéPaky.NástupdružstvaS.O.S,stal
sedne21.května1938,o1:00hvnocipovyhlášenípoplachu.Stanovtědružstvanaokrajilesavysokonad
vesnicí,dosaženovčase20.minut.ZásobovánívlastnízoddělenífinančnístráževHorníchAlbeřicíchč.p.48
stanovištěč.I.–Procelédružstvovařilamanželkavrch.rep.fin.strážeBohumilaČerného.~Dozáří1938
klid,~záříčastéznepokojováníhlídeknastanovištích.Zesílenídružstvana28mužů.Vzáří1938stanoviště
čI.znepokojovánopřipravovanýmpřepadem.Družstvovyhnuloseobklíčeníazáměrnýpřepadlikvidovalo.
Bezeztrátnaživotechprovedenpakvměsíciříjnu1938nabízenýodstupdoPecky,kdezřízenonové
oddělenífin.stráže.StavodděleníPecka~18mužů.
Vříjnu1940oddělenífinančnístráževPecce,nařízenímokupantskýchúřadůzrušeno.Dne21.května1945
opětobsazenastarábudovaoddělenífin.stráževHorníchAlbicíchapřevzatadosprávyvrch.resp.fin.
str.BohumilemČerným.Hraničnístrážníslužbutohotoprvéhodnenastoupilidozorcifin.strážeChvalina
aStanislavSlavík.Postupnědocházelinaoddělenídalšízaměstnanci.
Muzeum policie České republiky v Praze, pamětní kniha věnovaná zemskému inspektorovi finanční
stráže Dr. Františku Novákovi, nedatovaný zápis věnovaný Oddělení finanční stráže Horní Albeřice
z pera Bohumila Černého, originál.
Kontext: Pamětní kniha vznikla pravděpodobně k životnímu či profesnímu jubileu zemského
inspektora finanční stráže Dr. Františka Nováka. Obsahovala obdobné zápisy z dalších oddělení
finanční stráže v Československé republice.
Interpretační možnosti: Jedná se o unikátní pramen, který obsahuje stručné vylíčení poměrů
v obvodu jednotlivých oddělení finanční stráže po celé tehdejší republice k letům 1938 a 1945.
Zde předkládanou ukázku, ale s obsáhlejším líčením od stejného autora, sepsaným na základě
úředního nařízení, najedeme v podkapitole úřední dokumenty.
Uložení: Pramen je uložen v Muzeu policie České republiky v Praze, pamětní kniha věnovaná
zemskému inspektorovi finanční stráže Dr. Františku Novákovi, nedatovaný zápis věnovaný Od-
dělení finanční stráže Horní Albeřice z pera Bohumila Černého.
TN, JJ
213

Libor Dušek
Vzpomínky patří do skupiny tzv. ego dokumentů, tj. pramenů, které zprostředkovávají subjek-
tivní pohled jejich autora. Vzpomínka pamětníka či pamětnice má jako zdroj historického po-
znání značně ambivalentní povahu. Ve své podstatě je to pramen nenahraditelný, avšak zároveň
problematický. Vzpomínka je vždy jedinečná a svým způsobem nepřenosná, bohužel však nikdy
ne v úplnosti ověřitelná. Proto je vždy nutné osobní vzpomínky komparovat s dalšími materiály
(archivní fondy, dobový tisk, vizuální prameny atd.) i se vzpomínkami dalších aktérů Jakákoliv
vzpomínka na cokoliv, v našem případě na komplexní společensko -historické události korelující
s regionálními specifiky, je nutně zabarvena osobním prožitkem toho, kdo ji interpretuje. Psychické
rozpoložení aktéra dobových událostí, jeho věk, osobní, rodinné, sociální, politické, náboženské
a jiné zázemí, to vše vždy více či méně ovlivňuje vnímání reality v přítomnosti, která se v kon-
textu vzpomínek stává minulostí. Následné zpřítomnění minulosti po často dlouhém časovém
úseku bývá ovlivněno tzv. vzpomínkovým optimismem (mluvčí má tendenci vytěsňovat negativní
prožitky či idealizovat prožitky pozitivní), případně vzpomínkovým pesimismem (líčení událostí
v negativním světle). Vzpomínka může být poznamenána řadou proměnných souvislostí již od
doby, kdy se daná událost stala, což prakticky znamená, že se její interpretace může v čase měnit.
Práce se vzpomínkami je nicméně důležitou součástí historie (oral history) a dalších spole-
čenských věd (sociální a kulturní antropologie, etnologie, sociologie, regionalistiky, religionistiky,
komparatistiky atd.). Úkolem badatele je s pomocí metodologie vyselektovat smysluplné, auten-
tické a pokud možno dílčími negativními interpretačními vlivy nezatížené narace a metanarace
pamětníků. Relevantní a validní vzpomínky nám pomáhají posouvat společenskovědní výzkum
a spoluutvářet komplexní obraz historické reality, obzvláště v kontextu regionální historie.

Tamara Nováková
Vydané paměti jsou vzpomínkani, které se někdo z různých důvodů rozhodl publikovat, ať již
v rámci odborné literatury či publikací populárně -vědních, popřípadě v periodickém tisku. Někdy
je publikování pamětí hlavním cílem a obsahem díla (například v případě vydaných deníků), jindy
mohou paměti tvořit doplněk k autorskému interpretativnímu textu. Popřípadě se může jednat
o paměti různých pamětníků ke stejnému tématu, které jsou propojeny autorským či editorským
komentářem. V některých případech se vzpomínky vydávají ještě za života pamětníků. V jiných
případech jsou paměti vydány posmrtně potomky pamětníka, badateli či nakladateli, kteří je
považují za hodné vydání. I pro vydané vzpomínky platí charakteristika popsaná v podkapitole
Paměti rukopisné/deníkové (C.2.2).
Vydané paměti jsou publikovány v principu vždy ex post událostí, které pamětníci popisují.
Jsou autorskými či pamětnickými svědectvími o událostech popisovaných retrospektivně. Me-
moárová literatura, i když je vydaná třeba i s velkým časovým odstupem, je pro výzkum cenným
pramenem, zejména váže -li se k událostem z období a regionu, na které výzkum cílí. I přes svou
subjektivitu jsou paměti obecně velmi cenným pramenem historického bádání. Dodávají mu na
plasticitě a přinášejí odrazy tzv. velkých dějin v konkrétních lidských osudech. Jejich interpretační
možnosti bývají široké, zejména v případě, kdy je lze alespoň částečně verifikovat či komparovat
s dalšími zdroji. Paměti mohou osvětlit a přiblížit dobové perspektivy a náladu obyvatelstva, ale
i přinést cenné informace, které jsou jinou cestou obtížně dostupné. V interpretaci vydaných
pamětí pomáhají autorské či editorské komentáře, které mohou např. osvětlovat kontext jejich
214
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Vydané paměti
vzniku. Tím ale zároveň také pramen již po svém nově kontextualizují a zasazují ho do interpre-
tačního rámce.
Dostupnost vydaných pamětí je různá, zpravidla odvislá od toho, kdy a v jakém nákladu byly
publikovány. Setkat se s nimi můžeme v různých knihovnách a paměťových institucích, popřípadě
i na pultech knihkupectví.
Vzpomínky leutnanta Mogschara
2017, Praha
Překlad publikovaných, původně strojopisných vzpomínek leutnanta Mogschara, důstojníka
německého wehrmachtu, které s největší pravděpodobností napsal bezprostředně po záboru
československého pohraniční Německou říší. Vzpomínky nebyly určeny k šíření, autor je napsal
pro své kamarády – veterány 1. světové války. Popisuje v nich povolání ze zálohy, podzimní cvičení,
polní mši před bojovým nasazením, podepsání mnichovské dohody, vstup do Krkonoš, obsazování
pohraničí a prozkoumávání terénu, kudy by bývala zaútočila jeho rota, kdyby bývalo došlo k vo-
jenskému konfliktu s Československem.
Mogscharovy vzpomínky
Rád bych své povídání rozdělil do tří čás, a to:
1. Mobilizace a osudový zlom
2. Obsazení (Einmarsch)
3. Zpětné ohlédnu a úvaha
Když jsem chtěl 15. srpna vyrazit na dovolenou do Jugoslávie, stál jsem tehdy před otázkou,
zda pojedu, nebo nepojedu přes Čechy. Polická situace už byla tehdy taková, že tato otázka byla
oprávněná. Již delší dobu jsem měl od okresního vojenského velitelství k této zahraniční cestě
písemné povolení, byl jsem ale 24 hodin před cestou varován, abych přes Česko nejezdil. Aby
toho nebylo málo, objevil se u mne doma 12 hodin před odjezdem můj kamarád z pluku Stan-
dartenführer von Trotha a zkoušel mě důrazně od cesty odradit. Doslova řekl: „Dávej pozor, ty
budeš v Česku první, koho zavřou. Přijel právě od mého pluku z Frankfurtu a donesl mi důvěrnou
zprávu, že se počítá s mým povoláním k 1. září. Byl jsem najednou trochu nerozhodný, ale udělal
jsem to nejrozumnější, co se může v těchto případech udělat. Šel jsem spát.
Ráno svílo slunce. Krátce po rozhodnu jsem opět naplnil vyprázdněné kufry a s mým
Rolls ‑Royce mladšího provedení (rozuměj DKW) jsem vyrazil. Říkal jsem si: Vypadá to velmi ris-
kantně, ale v příšch třech dnech žádná válka nebude a za tři dny jsem u polických přátel buď
v Itálii, nebo v Jugoslávii. Musím říci, že jsem svého rozhodnu nelitoval.
Česká opevnění jsem znal z více dřívějších cest, ale přesto jsem byl trochu překvapen
novými objekty a tempem, s jakým se tato zařízení budovala! Měl jsem příležitost vidět česká
opevnění z bezprostřední blízkos, především známou Schöberlinie. Při pokusu o vyfotografo-
vání jednoho velmi zajímavého bunkru jsem musel urychleně zmizet, když jsem zpozoroval dva
české vojáky, kteří ke mně běželi po svahu dolů i s nasazenými bajonety. Raději jsem se rozhodl
dát plný plyn a zmizet.
Moji nejbližší přátelé mi potvrdili můj názor, který jsem zastával už alespoň rok, že je válka
v blízké době nevyhnutelná. Často se mi kvůli tomuto názoru vysmívali, ale já osobně jsem měl již
příliš mnoho náznaků, které byly převzaty především od vás, moji kamarádi. Mimo jiné proběhlo
u pluku poplachocvičení s telegrackým povoláním. Můj názor se částečně potvrdil i na jedné
tajné důstojnické poradě. Můj pluk neměl jít na obvyklá roční cvičení, ale obdržel zvláštní úkol.
Od rána do večera byli velitelé a mužstvo školeni na boj pro bunkrům. Za mto účelem byly ve
výcvikovém prostoru vybudovány věrné napodobeniny bunkrů.
TN
215
Když jsem potom na vlastní oči viděl, jak jsou hranice v Česku, Itálii a také Jugoslávii opevňovány,
padly poslední pochybnos. Například v Jugoslávii jsem viděl v divokých krasových horách síce
vojáků budovat nová opevnění.
K 15. 9. 1938 jsem obdržel také já povolávací rozkaz na neurčitou dobu a musel jsem velmi
rychle otočit své DKW zase na sever. Vl jsem se 15. 9. ke svému akvnímu pluku do funkce
velitele mně již dobře známé 1. čety 3. roty. V následujících třech dnech bylo velmi mnoho práce.
Byly zkoušeny plynomasky, nakládána ostrá munice, vydávány železné dávky potravin atd. atd.
Vedle toho cvičení, abych se sžil s jednotkou a především aby si zvykli čerstvě zrekvírovaní koně.
V noci z pondělí na úterý 19. 9. jsme nakládali. Noční jízda vedla přes Sagan
70
do Reissigu.
71
v Krkonoších. Do Saganu jsme přijeli práv době, když se vagónovali naši kamarádi tankisté i se
svými tanky. Ještě je nutno uvést, že nám důstojníkům byl znám prostor nasazení. Také jednotce
již 19. 9. nezůstávala žádná pochybnost, že se nejedná o žádné cvičení, ale že jde již o vážnou věc.
V Reisichtu
72
jsme vykládali a pochodovali do přibližně 15 km vzdálené obce Konradsdorf.
73
Jednotka dostala ubytování v soukromí a 21. 9. byl krásný den klidu.
Následující den 22. 9. se konalo větší cvičení zakončené válečným pochodem do Löwen-
bergu.
74
V sobotu 24. 9. bylo zahájeno cvičení s navazujícím pochodem a ubytováním ve War-
mbrunnu.
75
Tato akce byla nácvikem toho, co bychom měli činit v případě války. Terén a výstroj
oddílů byly tedy pro tento případ co nejvíce uzpůsobeny. V neděli 25. 9. se konala ve Warm-
brunnu slavnostní a povznášející polní bohoslužba. My staří frontoví vojáci známe význam této
polní bohoslužby a kažz vás, kdo byl frontovým vojákem, mi potvrdí, že tato bohoslužba je
předehrou pro vážnější událos.
Ve dnech odpočinku a o večerech jsme seděli přesně jako vy, u reproduktorů, poslouchali
zprávy a zvažovali možnos mírového řešení.
26. 9. jsme pochodovali s ostře nabitými puškami pod Pomezními Boudami
76
do Niederschre-
ibendorfu.
77
Niederschreibendorf bylo výchozí místo pro náš poslední pochod k hranici. Tyto pře-
suny celých jednotek, které se mnohým z vás možná mohly zdát nepochopitelné, a také se našim
vojákům nepochopitelné zdály, měly samozřejmě zvláštní význam. Nejdříve jsme pochodovali
za bílého dne a dali tak nepřátelské špionáži možnost sledovat tyto přesuny jednotek. Záměrně
jsme dva dny viditelně a zdánlivě bezmyšlenkovitě měnili ubytovací prostory, a předpokládali
jsme, že nepřítel nebude znát místo našeho skutečného nasazení. Navíc se tak zamezilo tomu,
aby jednotka v ubytovacím prostoru zakrněla. V Niederschreibendorfu jsme slyšeli vůdcovu řeč,
ve které docela jednoznačně řekl, že pokud to bude nutné, prosadíme naše právo i silou.
Asi nejvíce nabitým dnem byl pro nás 28. 9. v Rudelstadtu.
78
My důstojníci jsme byli velitelem
pluku svoláni na poradu. Zde nám bylo přísně tajně sděleno, že dnešním dnem je pluk mobilizo-
ván. Kostky byly vrženy a museli jsme se připravit do všech důsledků. Otevřeli se všechny tajné
příkazy, které byly připraveny již měsíce dopředu a směly být otevřeny v první mobilizační
den. Vydávaly se idenkační známky, balíčky první pomoci atd. Jednotka obdržela rozkaz bez
varování sestřelit každé letadlo, které nebude označeno trámovým křížem. Není nutno připomí-
nat, že jednotka se co nejsilněji jisla i během spánku a zároveň byla jištěna dalšími jednotkami
naší armády, především Luwae.
70 Żagan.
71 Zřejmě se jedná o chybné zapamatování přesného názvu cílové stanice, pravděpodobně se dle Jana Lakosila
jedná o Reisicht, s největší pravděpodobností tedy o dnešní Rokitki.
72 Rokitki.
73 Konradow.
74 Lwówek Śląski.
75 Cieplice Śląskie -Zdrój.
76 Grenzbauden.
77 Pisarowice.
78 Ciechanowice.
216
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Vydané paměti
Dne 29. 9. byl vyhlášen noční poplach a pochodovali jsme směrem na frontu. Mapy generálního
štábu jsme důkladně studovali a s prostorem našeho nasazení jsme byli, alespoň podle map, velmi
dobře seznámeni. Náladě v jednotce a náladě nás starých frontových vojáků věnuji samostatnou
kapitolu. Můžete být ujištěni, moji kamarádi, že prástaří frontoví vojáci nevyrazili s žádnou
tzv. hurá ‑náladou. Zažili jsme za války příliš a věděli jsme, co nás čeká jako útočnou rotu první
linie. Oddíl byl v nejlepší náladě, ale to nelze srovnávat s rokem 1914. Dnešní voják byl poučený
a vážný, měl ale větší smysl pro povinnost a zodpovědnost. Pro mne jako záložníka to byl zvláštní
pocit hrdos, když jsem mohl být velitelem čety v tak spokojené a vysoce akvní jednotce.
Během našeho pochodu na frontu jsme udělali krátce za Landeshutem
79
malou přestávku.
Najednou přišel rozkaz:
Velitelé rot dopředu.
Po krátké době se můj velitel roty vrál. Vidím na jeho vesele rozzářeném obličeji, že se
muselo stát něco zvláštního. Krátký rozkaz:
Všechno obrát.
Dále oznamuje, že v Mnichově se koná konference. Rozkaz zní:
„Jednotka se vrací okamžitě do výchozího postavení v Niederschreibendorfu.
Tato zpráva v nás vyvolala nepopsatelný jásot. Za zpěvu a v nejlepší náladě se pochodovalo
zpátky a nikdo nebyl šťastnější než my, zodpovědnos znalí frontoví vojáci, kteří jsme věděli, že
se stal nyní zázrak: osudový obrat!
6. 10. jsme jeli nákladními auty do Oppau
80
a Kunzendorfu.
81
Kunzendorf leží těsně na bývalé
české hranici. Zde jsme měli v zámeckém parku děkovnou bohoslužbu, která byla svým způsobem
uchvacující. Farář, znamenitý člověk, nelhal, když zvýšeným hlasem říkal:
„A vy, kamarádi z tře roty, nikdy nezapomeňte, že vám byl 29. 9. v Mnichově podruhé
darován život.
K významu těchto slov se ještě vrám na závěr.
8. 10. , v památný den našeho tažení do Sudet, jsme byli připraveni k pochodu. Dvacet čtyři
hodin předm jsem byl odvelen k praporu jako styčný důstojník. Mým úkolem bylo, společně
s českými důstojníky, převze bunkrů v našem úseku a inventarizace movitého zařízení. Můj
velitel chtěl pro tento úkol nějakého staršího zkušeného důstojníka, a protože jsem byl znalý
českých poměrů, padla volba na mne. Není nutno říkat, že mě tento úkol velmi potěšil. Dostal
jsem k dispozici motocykl s řidičem a zúčastnil jsem se vstupu celého pluku v přední řadě.
Naše první sudetoněmecké město byl Žacléř.
82
Skoro každou hodinu přicházeli poslové z Žac-
léře a ptali se, kdy konečně přijdeme. Ze známých důvodů musela být hodina našeho vstupu pokud
možno co nejdéle držena v tajnos. V poledne jsme se přiblížili k závoře, která již byla slavnostně
ověnčena, a za nepopsatelného jásotu jsme překročili hranici. Všichni jste prožívali vstup jednotek
a nadšení osvobozeného lidu u rádií. Každý z vás četl strhující líčení v novinách. Kamarádi se mě
opakovaně vyptávali: „No, řekni, bylo to tam skutečně takové, jak stálo v novinách?“
Kamarádi, mohu vám jen říci, že to, co jste četli a slyšeli v rádiu, nebylo nic pro skutečné-
mu proži. Náš vstup do Trutnova,
83
kde stály síce a síce osvobozených sudetských Němců,
byl zážitek, který nelze zapomenout. Obyvatelstvo křičelo, hučelo a brečelo, takže bylo náročné
udržet pevný postoj vojáka.
V Trutnově se shromáždil štáb. Náš pluk provedl rázný přehlídkový pochod. Jako spojka
jsem stál v blízkos svého velitele, a když poslední rota za dunění pochodového kroku prošla
kolem nás, jel jsem na motorce a salutoval za hřmícího potlesku podél davu generálu a veliteli.
79 Kamienna Góra.
80 Opawa.
81 Niedamirów.
82 Schatzlar.
83 Trautenau.
217
Čas tlačil a my jsme museli podle rozkazu obsadit první zónu. Protože jsme Čechům ještě nedů-
věřovali a v posledních hodinách došlo k opakovaným neoprávněným zásahům neorganizova-
ch bojůvek, bylo naše tažení přirozeně prováděno za plného vojenského jištění. Před námi se
nacházely dva obrněné průzkumné vozy, za nimi čelo pěchoty s jedním poručíkem a jeho četou.
Následovala tře rota, štáb praporu, ke kterému jsem také patřil, a nakonec zbývající část pra-
poru. Při odchodu z místa B přijela náhle spojka se zprávou:
„Čelo narazilo na Čechy, očekávám další rozkazy.
Velitel si mne nechal okamžitě zavolat a jako styčnému důstojníkovi mi dal rozkaz, abych
požádal Čechy o předání nebo vyklizení. Před jednou budovou v tomto místě vlála česká vlajka,
které si doposud nikdo nevšiml. To jsem okamžitě hlásil svému veliteli a prosil ho o povolení,
abych směl tuto vlajku sejmout. Toto přání mi bylo odmítnuto, což jsem nechápal já, ano ostatní
důstojníci. Po krátkém rozhodování jsem pověřil několik mužů z freikorps, aby vlajku sejmuli, což
také provedli s velkým nadšením. Byla to vlajka na ubytovně českých důstojníků.
Krátce na to jsem obdržel rozkaz k vyjednávání s Čechy. Sedl jsem na motorku, vzal čtyři
muže na bicyklech k zajištění a vyrazili jsme vpřed. Po příchodu k veliteli čelní jednotky mi vy-
světlil situaci a terén a řekl mi, že vlevo od naší postupové trasy jsou na železničním náspu Češi
v palebném postavení. Naše čelní skupina samozřejmě také zaujala palebné postavení. Šel jsem
jen se svými čtyřmi muži k českému palebnému postavení. Ujišťuji vás, kamarádi, že to nebyl
žádný povznášející okamžik. Při fanasmu Čechů jsem musel v každý moment počítat s m, že
nás pět mužů, kteří si nevzali s sebou ani bílou vlajku, bude jednoduše zastřeleno. Toto nebezpečí
jsem si okamžitě uvědomil, a dal jsem proto svým čtyřem mužům okamžitě rozkaz, aby zaujali
plné kry. Pokud by Češi stříleli, nemohli by čtyři muže jen tak vyřídit. V opačném případě by
nás to stálo pět obě.
Zkusil jsem Čechům naznačit své mírové úmysly a oni to také pochopili. Každopádně mne
nechali přijít k nim a domlouval jsem se s jedním podporučíkem, který mluvil německy. Vyjasnil
jsem mu, že mám rozkaz obsadit území a že se musí okamžitě stáhnout nebo složit zbraně. To
poslední odmítl. Asi po dese minutách se mi tohoto muže podařilo přesvědčit, že by byl odpor
marný, a ustoupil do mnou udaného prostoru. Hrdý na svůj úspěch jsem tento výsledek hlásil
veliteli. Postup šel dále. Asi po další půlhodině zase stejný manévr. Tentokrát narazilo čelo na
velmi silný kulometný oddíl, který zůstával ležet v palebném postavení. Veliteli čelní jednotky
vysvětlili, že budou okamžitě střílet, pokud bude postupovat dále. Zase jsem vyrazil vpřed do
funkce vyjednávacího důstojníka. Když jsem k Čechům přišel, objevil se automobil se dvěma
českými štábními kapitány. Jeden z nich mi ukázal nějaký průkaz v němčině a češně, který ho
opravňoval k vyjednávání s německými jednotkami. Vysvětlil jsem oběma pánům záměr mého
velitele obsadit Vlčice
84
a vyzval jsem je, aby neprodleně vydali svým jednotkám rozkaz k ústupu.
Vysvětlili mi, že to nemohou udělat, že mají výslovný rozkaz držet Vlčici
85
a že by to byl z naší
strany omyl, kdybychom šli dále. Podle jejich map patřily Vlčice k zóně, kterou jsme vůbec neměli
obsadit, a oni vůbec nepomýšleli na to, že by odešli. Na moje upozornění, že půjdeme vpřed
všemi prostředky a pak dojde ke zbytečnému krveproli, mne poprosili o trochu strpení. Poslali
okamžitě motospojku k jejich veliteli pluku, který mohl údajně jediný vydat rozkaz k vyklizení.
V mezičase jsem se bavil s oběma štábními kapitány a při této příležitos jsem se zeptal podpo-
ručíka, velitele české prvosledové jednotky, jaké je národnos. Řekl mi, že není Čech. Zeptal jsem
se ho tedy, zda je Slovák. Odpověděl záporně. Když jsem se ho zeptal: „Co jste tedy vlastně?“
hrdě mi vysvětlil: „Jsem Žid. Nemohl jsem se udržet a při té příležitos jsem okamžitě řekl: „Heil
Hitler. Tato epizoda názorně ukazuje, jak vypadá část českého důstojnického sboru.
Štábní kapitáni, oba plynule mluvící německy, byli velmi zdvořilí a příjemní kamarádi. Protože
se motospojka dlouho nevracela, poprosili mne, abych si sedl k nim do auta, a společně jsme
84 Wildschütz.
85 Správně: Vlčice.
218
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Vydané paměti
zajeli k jejich veliteli. Aniž bych si uvědomil nebezpečí, do kterého jsem se pusl, nastoupil jsem
a jel zcela sám s oběma důstojníky a dvěma muži doprovodu asi 8 km za české linie. Cestou mi
ale došlo nebezpečí tohoto podniku, neboť jsem jim byl vydán na milost a nemilost. Požádal jsem
je o zastavení. V tento okamžik přijela také motospojka a hlásila, že velitel pluku není k naleze-
ní. Nyní jsem ztral trpělivost. Strohou vojenskou formou jsem je požádal, aby okamžitě vydali
rozkaz k ústupu, nebo nastoupí naše jednotka. Když viděli, že další váhání je zbytečné, poprosili
mne o informaci, jak silná by vlastně ta jednotka měla být. Zvětřil jsem past a řekl: „Tam nahoře
stojí připravená k pochodu jedna divize.
Ve skutečnos nás byly dvě roty. Když to uslyšeli, prosili mne ještě o lhůtu dvou hodin
k vydání rozkazu ke stažení jednotek. Bylo mi samozřejmě jasné, že asi takový čas je potřeba,
ale nebylo možno tomuto prodloužení vyhovět, protože se mezim setmí a my jsme se chtěli do
setmění ubytovat. Natáhl jsem své hodinky a řekl: „Pánové, je právě 7 hodin, v 7:20 bude vydán
rozkaz k dalšímu postupu“ a rozloučil jsem se. Během poslední fáze mého vyjednávání se náhle
přede mnou objevilo čelo pěchoty. Můj kapitán, který převzal nyní pozici na čele jednotky, měl
pochopení pro těžké postavení a slíbil mi, že ačkoliv rozkaz k dalšímu postupu, nechá
zastavit do příchodu dalších rozkazů. Na vlastní zodpovědnost jsem se rozhodl zastavit další čás
jednotky a přišel za svým poněkud rozrušeným velitelem. Když zjisl, že jsem dal Čechům lhůtu
20 minut, chtěl kvůli nebezpečí setmění postoupit. Dalo mi to hodně úsilí, abych ho přesvědčil
o dodržení ústupové lhůty. Jednotka pak postupovala dále a došlo ke kuriózní situaci, kdy na
stejné silnici vpravo postupovala německá pěchota a současně vlevo ustupovali Češi. Mezim
přišel také český velitel, plukovník, který se mnou jednal velmi rozumným způsobem, a ještě
jednou mne důrazně upozornil na to, že prostor Vlčic obsazujeme neprávem a že odchází proto,
aby zamezil krveproli.
Na rozdíl od Čechů se naše jednotka nacházela ve vzorném pořádku. Ve vzorné sestavě
jsme beze slova postupovali vpřed. Češi působili vysloveně nevojensky. Byli, jak se říká ve vo-
jenské hantýrce, Sauhaufen.
86
Táhli kolem nás částečně obtěžkáni bednami a kufry, částečně
s vycházkovými holemi v rukou. Dva důstojníci dohlíželi na to, aby byli zcha a aby se zabránilo
shlukování. Potom jsem ještě obdržel rozkaz, abych zůstal na křižovatce, kde Češi odbočovali
vpravo, tak dlouho, dokud území neopus poslední český voják.
Mezim se našly stovky civilistů a hodně automobilů, které chtěly tuto koneckonců ne-
obvyklou podívanou také vidět, a neustále radostně hajlovali. Pro svou podporu jsem nechal
jednu četu zaujmout palebné postavení, abych se pojisl pro každému překvapení, a nechal
jsem české jednotky předejít. Když jsme věřili, že konečně nyní prošel poslední český voják,
objevila se dělostřelecká baterie a za nimi jedna česká rota, která ve srovnání s jejich kamarády
působila mimořádně disciplinovaně. Zdravili svého velitele přísně vojenským způsobem. Najed-
nou z jejich řady vystoupil jeden muž a zavolal: „Kamarádi, já jsem sudetský Němec!“ a zamířil
ke mně. Nechal jsem kolem něho okamžitě vytvořit kruh, abychom zabránili zpětnému zařazení
do jednotky a pohlídali ho. Když mne český velitel ujisl, že už poslední voják opusl zónu, mohl
jsem se lehčeji nadechnout. Bylo to více než 1000 českých vojáků, kteří se nechali přesvědčit,
aby mírovou cestou vyklidili palebné postavení před dvěmi rotami pěchoty. Sudetoněmecký
uprchlík mi pak vyprávěl, že např. dělostřelectvo v palebném postavení se nechtělo vzdát a jejich
důstojníci stále znovu zdůrazňovali: „Nejprve zastřelíme Adolfa Hitlera a pak půjdeme. Jejich
důstojníky stálo mnoho námahy, aby je donuli ke stažení. Mohl jsem být každopádně se svou
činnos spokojený a podal jsem zprávu svému veliteli, který byl již dlouho ubytován ve Vlčicích.
Také on byl potěšen vydařeným činem a poblahopřál mi k mému úspěchu.
V dalších dnech jsme pochodovali dále, abychom podle plánu obsadili druhou zónu, která
nás měla zavést až do Dolní Olešnice. Zase stejný obraz jako v předešlých dnech. Nepopsatelný
86 Jan Lakosil to volně překládá: stádo sviní.
219
jásot, každý dům byl ozdobený. Dosáhli jsme Slemena, ryze české obce s nepřátelsky naladěným
obyvatelstvem. Okna byla zatažená, žádní obyvatelé se neukázali. Dovedu si představit, že to
takto vypadalo v roce 1914 v Belgii. Obec jsme neobsadili, pouze zajisli silnými polními strážemi.
Postupovali jsme do další obce, která byla již čistě německá a ležela na samé hranici naší zóny.
Další den ráno v 8 hodin jsem musel jet k českému starostovi, abych mu předal k vyvěšení plakáty
vojskové skupiny. Když jsem přijel se svým řidičem motocyklu do vesnice, stáli lidé ve skupinách
na silnici. Když jsem přišel ke starostovi, připojilo se k němu hned několik mužských obyvatel
vesnice. Protože jsem věděl, že starosta mluví německy, řekl jsem mu německy své rozkazy.
Odpověděl krátce: „Nix deutsch verstehen. Řekl jsem mu: Vím, že mluvíte německy, opakujte
mi každé slovo, které vám říkám. Mezim se zvětšila skupina mužů, kteří s ním přišli a nedělali
dobrý dojem, navíc jsem si tohoto navýšení přírůstku lidí ani nevšiml. Řekl jsem starostovi: „Ty to
plakáty vyvěsíte a ručíte za to, že nebudou strženy. Stroze mi odseknul: To odmítám.Teprve
v tuto chvíli mi došla nebezpečnost pozice. Zapomněl jsem si hlídat volná záda a byl jsem
nyní zcela uzavřen v kruhu nepřátelských vesničanů. Můj řidič motocyklu stál vně kruhu. Pro-
tože se mi situace zdála již příliš riskantní, vytáhl jsem pistoli a dal řidiči motocyklu rozkaz, aby
namířil pušku, a pod tlakem zbraní sevření kruhu kolem prořídlo a starosta si nechal již vysvětlit
vše, co má udělat.
Prožil jsem v Dolní Olešnici
87
ještě tři krásné, ale i náročné dny, protože největší část jednotky
byla na polních strážích a na ubytování ve stanech nebylo vhodné počasí. Pak jsme se zase vráli
přes Bobr
88
do Merzdorfu,
89
odkud jsme také nakládali, a šťastně se vráli zase zpět do Frankfurtu.
Kamarádi, tak to je v krátkos celé naše tažení do sudetoněmecké země.
Nyní bych něco řekl k tře čás zprávy, kterou jsem nazval zpětné ohlédnu a úvaha.
Rád bych vám přiblížil, co bylo zamýšleno pro případ válečného řešení, a pokusím se podat co
nejlepší obraz toho, s jakými obžemi by musela jednotka počítat, pokud by to bývalo šlo jinak.
Asi jste už také četli v časopise články majora Wedela. Také samozřejmě neobsahují žádné
pochybnoso tom, že by se našim příkladným jednotkám podařilo obsadit Čechy v předpoklá-
daném čase, ale tak lehko, jak to major Wedel píše v časopise, by to alespoň na našem úseku
nešlo. O ostatních frontách mi nebylo nic známo. Mohu tedy říci jen to, co jsem sám viděl a slyšel
z úst mého velitele.
Mějte prosím na pamě, že to, co ode mne uslyšíte, jsou vojenské úvahy, které vycházejí
ás z mého pohledu. Prosím vás, abyste s mto neseznamovali veřejnost, protože tam jsou
stále informace, které nejsou určené pro široké masy. Když jsem se odhodlal tyto zážitky zčás
vyprávět, je to proto, že vím, že vás to obzvlášzajímá, a také je to nutné pro uzavření zprávy.
Pro vás, všichni moji kamarádi, dnes není žádným tajemstvím, že bylo již před mnoha
a mnoha měsíci pevně stanoveno, že sudetoněmecké oblas získáme eventuálně i násilím.
Pozice, kterou pro nám zaujalo Československo jako bolševická tvrz, ukázala toto rozhodnu
jako životně důležitou nutnost. Když se měl potom k jednomu datu, které zde nechci uvádět,
uskutečnit první přepadový úder pro Česku, nenechaly Francie a Anglie žádné pochyby o tom,
že by pro nám okamžitě nastoupily i bez vyhlašování války. Proto Vůdce přikázal okamžitou
výstavbu našeho západního opevnění. Všichni víte, že stovky síc mužů byly přesunuty na
tyto pohraniční práce. Současně byl Vůdcem stanoven nový termín pro eventuální útok na 30. 9.
Po vyřízení našeho úkolu a obsazení naší zóny se náš pluk vrál zpět do Bobru a Žacléře
těsně na německé hranici. Jednoho rána byli všichni důstojníci praporu vyzvednu kübelwagenem
k terénní prohlídce. Přání nás všech prohlédnout si náš útočný terén včetvšech překvapení bylo
splněno. Jeli jsme přes Kunzendorf. Velitel nám nyní ukazoval v terénu přesně naši postupovou
cestu k hřebenu. Zde byly na minuty, a může se říci i přesně na metry, stanoveny přidělené
87 Nieder Öls.
88 Bober.
89 Marciszów.
220
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Vydané paměti
prostory pro jednotky a vozidla. Aby bylo možno všechno důkladně a přesně předpřipravit, velitel
převlečený za civilistu velmi mnoho měsíců dopředu připravoval na hranici postup naší jednotky
do nejmenších detailů. Avšak ani nepřítel nikdy nespí, o čemž svědčí následující příhoda: Jednoho
dne byl náš velitel divize s velitelem pluku na hranici na inspekci úseku. Již o 24 hodin později
hlásil štrasburský vysílač svým posluchačům: Tolikátého a v tolik hodin byli na české hranici ge-
nerál 3. divize
90
a velitel pěšího pluku 8 oberst Wosch a prohlíželi hranici.
Ve 20 hodin, tedy již za tmy, by se prapor odebral ze shromaždiště v Kunzendorfu a vydal
k hranici. Měli jsme k dispozici pro velmi strmý výstup na hřeben, na kterém probíhá hranice,
dostatečný čas 4 hodiny. Terén by kvůli značné strmos nebyl použitelný pro naše vozidla, a proto
by naše bojové vozy byly naloženy jen nejnutnějšími bojovými prostředky a byly by taženy 8–10
koňmi, eventuálně i muži. V jednom lese by se náš prapor připravil k útoku a asi moje rota jako
úderná skupina v nejpřednější linii. Z roty by byla nasazena moje četa vpravo, 2. četa vlevo a 3.
četa jako rezerva. V 5:10 ráno by padl první dělostřelecký výstřel a útok by byl zahájen. Napřed
by se šlo v krytu lesem. Jednotliví nepřátelš vojáci by zde byli vyřízeni za pochodu. Asi po jed-
hodině by les skončil a měli bychom překonat docela široké a nekryté údolí s napro sobě
ležícími kótami.
91
Na těchto výšinách ležely první české bunkry a polní postavení. Odtud měly
být i první větší ztráty. Přesto mělo být podle programu toto postavení dosaženo v 8:30 jako
stanovený první útočný cíl. Protože zde byla předpokládána silná obrana, útočily by i naše těžké
zbraně (dělostřelectvo, těžké kulomety, minomety atd). Za podpory těchto těžkých zbraní jsme
se museli propracovat na druhou linii a hlavní obranné postavení.
Našemu armádnímu vedení byly bunkry přesně známy, pokud jde o typy a polohu. Z tajných
předpisů, které dostali jen důstojníci, jsme věděli, jak byly i umístěny a kam střílely. V našich
speciálních mapách byla tato opevnění zakreslena s několika výjimkami. A jedna taková výjimka
se nacházela bohužel v našem úseku. Náš útočný cíl byl v lese, kde se našim agentům nepodařilo
zjist, co se v tomto lese nacházelo.
92
Na naší mapě byla oblast červeně ohraničena a uprostřed
byl umístěn červený otazník. Z toho, co jsme teď na místě ovšem uviděli, se nám, velitelům 3.
roty, roztřásly přilby. Les byl kompletně zajištěn klopýtacím drátem a pastmi s nástrahami.
93
Oce-
lové špičáky byly zabetonovány velmi hluboko a měly uprostřed hrot – myšlenou jako bodec na
lidi. Mezi m ležely nástražné miny. Prostředkem lesa byly vykáceny široké průseky s překážkou
z ostnatého drátu o šířce 4–5 m. Tento průsek, který jsme museli překonat, byl osazen ušatými
bunkry, a to tak ranovaně, že do vzdálenos 75 m střílel bočně jeden bunkr. Podle místa bychom
měli v každém případě co do dočinění se dvěma nebo třemi bunkry najednou. Zde také bylo místo
určené k odpočinku našeho útočného praporu. Že se s m ve vedení také počítalo, vycházelo
z toho, že při dosažení tohoto cíle budou útočit vpřed jiné pluky a my při odpočinku vytvoříme
tzv. ježka. Mluvil jsem s jedním štábním lékařem, který mi vyprávěl, že při poradě vojenských
lékařů v Berlíně se předvídalo, že budou u pěšího pluku 8 v prvních dnech ztráty 80–90 %. T
jsme porozuměli slovům faráře při polní bohoslužbě, když k nám zvolal: „Nezapomeňte, že vám
byl v Mnichově podruhé darován život.
Nezáleží ale na tom, jak velké jsou ztráty. Skutečnost je každopádně taková, že naše skvělé
jednotky s útočnou pěchotou by také tato opevnění překonaly, za 4–5 dní by byly linie proraženy
a pak před námi měly ležet volné Čechy. Myslím, že mapu dnes vidím jinak, když jsme za tuto
oblast měli zaplat krví.
Bunkry,
94
které Češi umísli samostatně, byly vesměs špatné a nedělaly by nám žádné
pože. Měly částečně mrtvé úhly, kterými bylo možno zaútočit beze ztrát. Kromě toho je stavěli
90 Dle poznámky Jana Lakosila byl velitelem 3. divize general leutnant Walter Petzel.
91 U Rýchorského kříže/Polzova kříže.
92 Úsek Z1, pevnůstky z let 1937–1938, tzv. řopíky.
93 V originále označováno Wolfsgrub.
94 Pevnůstky z roku 1936 pro čelní palbu.
221
pouze tam, kde mohly pokrývat cesty. V našich plánech jsme vždy počítali s m, že nebudeme
postupovat pouze po cestách. Francouzi učili Čechy o německé důkladnos něco lepšího a teď
byla pod francouzským vedením postavena tzv. pružná Maginotova linie. Pro nás bohudík, pro
Čechy bohužel nebyla tato linie ještě zcela hotova. Zde se opět ukázala genialita našeho Vůdce, že
vyčkal s úderem na vhodnou dobu. Bylo to vidět na polních postaveních, která byla budována ve
spěchu. Kromě těchto bunkrů v horách vybudovali Češi na planinách u Žacléře (na našem levém
křídle) ještě ohromné sruby.
95
Byly to bunkry, které vystupovaly nad zem 20–25 m a zasahovaly
pod zem 90–100 m. V prostoru Žacléře bylo ve stavbě 4–5 těchto srubů. Všechny byly mezi sebou
vzájemně propojeny podzemní polní dráhou atd. Tyto bunkry nebo sruby, jak jsme je nazývali,
měly obrovské rozměry a poskytovaly prostor pro jeden pluk. Dva kilometry dlouhé chodby vedly
ke svahu kopce, kde se nacházely také střílny. Nahoře byly pohyblivé pancéřové kopule s děly,
která mohla zdaleka pokrývat planiny. Tyto sruby ale nebyly, jak stále znovu tvrdím, ještě hotové.
Měl jsem možnost prohlédnout si jeden téměř hotový srub pod vedením ženijního důstojníka.
Je to jednoduše fascinující, co je to za kolosy. Do podzemí vedlo asi 186 schodů. Sruby, jak jsem
již řekl, vysoké 20–25 m nad zemí, jsou také odolné pro nejsilnějšímu ostřelování. Mám zde
nějaké fotograe a rád vám je dám k dispozici.
Nakonec ješnějaké maličkos, které podtrhují naši německou důkladnost. Jak bylo řečeno,
největší část českých opevnění nám byla známa. Náš první dělostřelecký výstřel v 5:10 by byl
přímý zásah do české baterie. Když se tož české dělostřelectvo rozmísťovalo, seděl od něj ve
vzdálenos 100 m jeden německý dělostřelecký důstojník z Frankfurtu a na chlup přesně zjisl
vzdálenost pro střelbu. Dále! Napro nám byl umístěn v záloze český prapor, který měl za úkol
na nás zaútočit z boku. Tedy opravdu nebezpečná hrozba. Museli jsme tedy proto zkusit nechat
prapor přemíst jinam. Snad si, kamarádi, ještě vzpomenete na událos u Pomezních Bud, když
se tam uskutečnila 25. 9. divoká přestřelka a česká celnice vyhořela. To bylo krátce před naším
útokem. Nesmím vám o tom říci bližší podrobnos. Každopádně Češi uvěřili, že Němci přijdou
přes Pomezní Boudy, a přesunuli tam prapor. Tedy to, co jsme chtěli.
Vzpomínky leutnanta Mogschara, in: Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem
důstojníků německé armády, Praha: Mladá fronta 2017, 14 stran (14 stran), tisk. Vzpomínky z ně-
meckého jazyka přeložil Jan Lakosil, pro potřeby této knihy upravila Jana Zoubková.
Kontext: Pro historiky zapovězená otázka, „Co by bylo kdyby…?“ získává díky těmto pamětem
nový rozměr. V tomto případě umožňuje poodkrýt náhled německého vojáka na možný průběh
bojů v oblasti Rýchor. Fascinující pramen, fotoalbum s vloženým strojopisem vzpomínek německého
důstojníka sepsaných bezprostředně po podzimních událostech v roce 1938, si přes internetovou
aukci našel cestu k vojenskému historikovi a sběrateli Janu Lakosilovi. Ten jej s kolegou Tomášem
Svobodou v českém překladu publikoval v knize Sudety 1938. Pohledem důstojníků německé ar-
mády v roce 2013 (viz blíže kapitola Knihy a jiné tisky C.6). Leutnant Mogschar (jméno je dedukcí
z popisků u fotografií v jeho albu) byl 15. září 1938 povolán ze zálohy jako veterán první světové
války a stal se velitelem 1. čety, příslušné k 3. rotě 8. pěšího pluku německé armády – wehrmachtu.
Ve svých vzpomínkách, adresovaných pouze kamarádům, líčí události a atmosféru roku 1938.
Interpretační možnosti: Vzpomínky jsou velmi konkrétní, např. jednotlivé pevnůstky, o kte-
rých hovoří, lze přesně identifikovat a ověřit v mapě, mimo jiné i díky ke vzpomínkám přiložené
fotodokumentaci obhlídky. Vzhledem k tomu, že účelem jeho vzpomínek nebyla (alespoň ne
primárně) propaganda, zaznamenal si moment překvapení. Ač části československého opevnění
znal ze svých dřívějších cest, a o mnohých jiných měl wehrmacht díky informacím tajné služby
(abwehru) relativně přesnou představu, tak skupinu důstojníků na obhlídce překvapila linie pev-
95 Stachelberg.
222
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Vydané paměti
nůstek z let 1937–1938 Z-1 mezi Kutnou a Vernířovicemi. Při prohlídce si uvědomil, a tak to také
zapsal, že kdyby bývalo došlo k boji, jeho četa by měla více než 80% ztráty na životech.
Jedná se o unikátní pramen, a to vzhledem k obsáhlosti, pečlivě popsaným detailům (včetně
dat, časů a pojmenovaných či jinak identifikovaných míst), ale i vzhledem k jeho vzniku bezpro-
středně poté, co k popisovaným událostem došlo (pravděpodobně na základě deníkových po-
známek). Pramen je samozřejmě obalen do říšskoněmecké dobové propagandy, ale tento balast
je při badatelském čtení snadno odbouratelný, cíl sdělení je věcný. Mogscharovy paměti jsou
zajímavým pandánem ke zdrojům, které se na dění v oblasti Rýchor dívají z pohledu českoslo-
venských bezpečnostních složek či z pohledu místních německých obyvatel. Z pramene vyplývá
i to, co již víme z řady jiných zdrojů, a sice že sudetoněmecký freikorps koordinoval své pohyby
a činy s potřebami wehrmachtu. Zůstává nicméně otázkou, jaký by býval byl smysl útočné ope-
race v prostoru hornatých Rýchor. Jako nejpravděpodobnější varianta se jeví, že se jednalo pouze
o klamný nebo odlehčovací útok.
Uložení: Překlad vzpomínek je díky publikaci Jana Lakosila a Tomáše Svobody dostupný v mno-
ha knihovnách České republiky. Německojazyčný originál je součástí soukromého archivu Jana
Lakosila a Tomáše Svobody.
Vzpomínky Oldřicha Šebla
[po roce 1945, dle obsahu?], [Karlovy Vary, dle obsahu]
Publikované vzpomínky Oldřicha Šebla, člena Stráže obrany státu. Zachycují jeho nástup k důcho-
dovému kontrolnímu úřadu, přeřazení do Maršova IV, popis náplně práce důchodového asistenta,
a poté následné přazení do družstva SOS finanční stráže Maršov, působení na boudě Hubertus
v tehdejší osadě Vizov, jeho dojmy z hrozícího válečného střetnutí, zpětné ohlédnutí za tehdejšími
pocity, reflexi ústupu z hřebenů a jeho pomnichovského působení.
Vzpomínky Oldřicha Šebla (rota SOS Maršov)
Od ledna 1931 jsem jako osmnácletý nastoupil do služby u Zemského nančního ředitel-
ství. Byl jsem přijat jako úřednický čekatel s tulem „důchodkový akcesista“ a po dvouměsíčním
přípravném kurzu pro důchodkovou kontrolu jsem nastoupil do pohraničí k důchodkovému
kontrolnímu úřadu (DKU) ve Vildštejně, teď se to jmenuje Skalná.
My důchodkáři jsme měli na staros kontrolu nepřímých daní (z masa, vína, piva, benzinu,
lihu, uhlí, cukru, tabáku, přepravní daň z vozidel, daň z vodní síly apod). Zkrácení těchto daní
jsme pokutovali podle „Celního a důchodkového trestního zákona“, platného již od roku 1835,
a to ihned po zjištění přestupku. Za Rakousko ‑Uherska byla důchodková stráž součás nanční
stráže, ale po vzniku republiky se to rozdělilo na dvě čás. Financové chodili po hranicích v uni-
formách a my důchodkáři byli normální úředníci v civilu.
V červnu 1933 jsem byl přeložen k DKU v Lok, tam nás bylo u soudu a berního úřadu jenom
pár Čechů, všichni většinou svobodný mladý kluci. Chodili jsme s německými děvčaty, protože tam
Češky celkem nebyly. Původně jsme byli v pohraničí všichni kamarádi, to jsme přišli do hospody,
bouchli jsme po německu do stolu a přisedli si buď Češi k Němcům, nebo oni k nám. když
přišel Hitler a potom Henlein, tak se nás začali ty německý kamarádi stranit, což byl důsledek
toho nacionálního hecování ze strany Německa.
Od ledna 1934 jsem povýšil do funkce důchodkového asistenta a v říjnu 1934 jsem byl
přeložen k DKU do Maršova IV, kde jsem sloužil až do října 1938. Celkem jsem tam ale prožil jen
dva roky, protože od října 1935 do září 1937 jsem absolvoval prezenční vojenskou službu u p. pl.
47 v Mladé Boleslavi.
Při službě v Maršově jsem chodil revidovat účetnictví na horské boudy. Měli jsme na sta-
roscelé východní Krkonoše – jednou měsíčně jsme museli jít na Sněžku, potom do Svobody, na
Výrovku, na Pomezní boudy a ještě Janský Lázně tak to byl náš rajón na kontrolu. Úřad jsme
TN
223
dělali podle svýho nejlepšího svědomí, spravedlivě, nikomu jsme nic neodpusli. Našim úkolem
bylo chránit daně. Když někdo něco nepřiznal, musel zaplat pokutu, což byl čtyřnásobek
toho zkrácení daně.
Jak se v roce 1938 situace zhoršovala, tak nás na ty horský boudy začali doprovázet mlá-
denci od státní bezpečnos. Ti byli v Maršově asi čtyři a chodili v civilu. Jednoho z nich potom
v devětatřicátým Němci při výslechu v Pečkárně umláli, byl to nějakej Specián, byl jsem s ním
kamarád…
V Maršově bylo nás Čechů pár, asi tak dvacet až třicet, ale drželi jsme všichni pohromadě.
Bylo tam četnictvo, nanční stráž, soud, berní úřad a my tři od důchodkové kontroly. Tehdy se
nekoukalo na nějakou polickou stranu, všichni jsme byli apolický, tam jsme byli všichni Češi.
Tam se nekoukalo na to, kdo je socialista, komunista, lidovec nebo sociální demokrat, všechno
jsme byli, jak se říká, jedna rodina. Aby mezi náma byly nějaké polické rozmíšky, to tenkrát
neexistovalo.
Při vyhlášeni částečné mobilizace v květnu 1938 jsem byl zrovna na substuci v Hosnném,
a když jsem se za několik dní vrál do Maršova, musel jsem hned nastoupit na hranici k SOS. Na
hranicích jsme tehdy byli nasazeni asi měsíc. Naše stanovišbylo v jedné hospodě u hranic
96
,
přímo u hraničních kamenů jsme měli polní stanoviště a měli jsme tam pěkný výhled takhle dolů
ze stráně do Německa. Na druhou stranu do vnitrozemí byla taky stráň a přes otevřené údolí
97
,
tak necelé dva kilometry, byly naše bunkry.
98
V případě nástupu německého vojska bylo naším
úkolem tu hospodu zapálit, aby to osvětlilo celou tu krajinu, a ustupovat přes to otevřené údolí.
Pravděpodobně bychom to nepřežili, protože buď by nás postříleli Němci, nebo naši z těch bunkrů.
My jsme počítali s m, že jsme obětovaní, s m jsme byli smířeni, ale říkali jsme si: „Zadarmo se
nedáme!“ Byli jsme zkrátka mladý, zapálený a jak si po létech říkám, možná i trochu nerozumní.
V družstvu nás bylo dvanáct, v září jsme dostali ještě asi pět záložních vojáků jako posilu.
Chodili jsme pořád do služby a ve dne v noci hlídali hranice. Po tom přepadu celnice v Horní
Malé Úpě jsme měli dost strach, aby nás taky nepřepadli, tak jsme na noc chodili spát vždycky
mimo tu hospodu někam do lesa nebo do terénu.
Z kapitulace jsme byli hodně rozčarovaní, byli jsme stoprocentně přesvědčení, že se bude
bojovat. Ale na druhou stranu to pro nás takhle dopadlo dobře, prote z našeho družstva bychom
tam všichni padli. Ale tenkrát jsme rádi nebyli, že ustupujeme, to nám bylo dost smutno. Měli
jsme zlost, že nás Anglie zradila, že nám nejdřív slibovali pomoc a nakonec nás vydali Němcům.
Kdyby se bojovalo, tak jsme opravdu počítali s m, že se tam odtud nevráme.
Po kapitulaci jsme byli staženi na Maxovu boudu,
99
ale tam jsme byli jen pár dní. Pak jsme
šli do vnitrozemí. Ty pevnůstky na Rýchorách ani nevím jak vypadaly, vevnitř jsem nikdy nebyl.
Z Maršova jsme odcházeli jako poslední, nejdřív odešla státní policie, pak četnictvo, a naposled
my jako Stráž obrany státu. A jak jsme odcházeli, tak pro nám ordneři vodili do vězení místní
Němce, co byli tzv. „s náma“.
Pochodovali jsme pěšky, neměli jsme žádný dopravní prostředek, jenom jsme tam zabrali
jednoho Němce s povozem, na kterém nám vezl batohy a nějaký ten skrovný majetek, co jsme
měli. Zajímavé potom bylo, když jsme přišli k Trutnovu, tak jsme potkávali lidi, kteří nám říkali, že
pro nám jdou Němci. A opravdu, za chvíli přijel německý důstojník, a říkal, abychom zachovali
klid, že se nám nic nestane, že oni zabírají okolní území. No tak my jsme šli po pravé straně,
oni po levé. Oni si vykračovali nalehko jako na procházku bez mantlů, bez batohů, beze všeho.
Tak jsme postupně došli přes Pilníkov a Doubravice až do Hořic, trvalo nám to pěšky asi dva dni.
96 Horský hostinec Hubertus v tehdejší osadě Vizov, dnes součást města Žacléř.
97 Výhled směrem do tehdejší obce Rýchory, dnes součást města Žacléř.
98 Úsek Z1 Rýchory, tj. pozice SOS byly mezi státní hranicí a linií československého opevnění.
99 Výletní hostinec v tehdejší obci Rýchory, dnes součást města Žacléř.
224
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Vydané paměti
Tam jsem se sebral a odjel do Prahy na Zemské nanční ředitelství a oni mě umísli od 19. října
k DKU v Lomnici n. Popelkou, když byl Maršov zabraný.
V květnu 1945 jsem byl pověřen převzem a zajištěním úřadů celní správy v obvodu hlavního
celního úřadu v Liberci. V srpnu jsem byl přemístěn k okr. nančnímu ředitelství do Karlových
Varů, kde jsem sloužil jako trestní a výzvědný orgán min. nancí. Naši prací bylo odhalování,
vyšetřování a pokutování velkých daňových, devizových a celních případů.
Když byl zjištěn někde podloudný dovoz, tak celní úřad sepsal popis činu, uložil pokutu ve
výši dvoj– až čtyřnásobku celní jistoty, ev. návrh propadnu zboží, a zaslal nám vše k schválení.
Zabavené zboží mohl po našem schválení odkoupit uchopitel, případně ostatní zaměstnanci cel-
ního úřadu, a zbytek byl prodán ve veřejné dražbě. Když byl dopravní prostředek nějak speciálně
upravený k podloudnictví, propadl státu. Při větším a závažnějším podloudném dovozu jsme
uchopiteli navrhli odměnu, čímž byli celní úředníci movováni k odpovědnému výkonu služby.
Vzpomínky Oldřicha Šebla (rota SOS Maršov), in: Radan LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938: armáda
a opevnění, Praha: Codyprint 2015.
Kontext: Pramen je publikován v knize Krkonoše v roce 1938 od významného odborníka na
dějiny československého opevnění Radana Láška. Pramen je v knize otištěn bez odkazu na zdroj,
takže není možné jednoznačně odvodit, v jakém kontextu vznikl. Lze se domnívat, že iniciativa
přišla po druhé světové válce shora – příslušné úřady se pravděpodobně snažily zachytit působení
SOS v terénu v době, která vzniku písemných pramenů příliš nenahrávala.
Interpretační možnosti: Šeblovy paměti jsou zajímavým dokumentem o době, kdy pamětník
působil od května do počátku října 1938 jako člen SOS na Vizově (osada města Žacléře). Vzpomínky
nejsou bohužel příliš podrobné. Badatelská hodnota tkví zejména v tom, jak Šebl nahlíží možné
vojenské střetnutí, které, pokud skutečně nastalo, přineslo by členům družstva pravděpodobně
smrt, ať už československou či německou palbou. Pramen sám o sobě nám mnoho dalšího nepo-
ví, ale spolu s dalšími prameny (úředními či neúředními, českými či německými) tvoří základní
rámec možného příběhu.
Uložení: Původní originální pramen je s největší pravděpodobností uložen ve Vojenském histo-
rickém archivu. Publikovaný pramen je v knize Krkonoše v roce 1938 dostupný v mnoha veřejných
knihovnách.

Libor Dušek, Tamara Nováková
Rukopisné, případně deníkové paměti se do značné míry podobají rozhovorům (viz Rozhovo-
ry C.2.3). Rozdíl je v tom, že autor pamětí je sám sobě tazatelem i dotazovaným a otázky zpravidla
nejsou explicitně vyřčeny. Některá témata jsou obvykle akcentována razantněji a důsledněji na úkor
ostatních. Vše je odvislé od osobních prožitků, preferencí, motivací a sociokulturního prostředí
autora či autorky textů reflektující/ho osobní úhel pohledu na historické události. Autoři psaných
pamětí vážících se k roku 1938 bývají již zpravidla po smrti, proto není možné se k případným
dílčím tématům vracet a zabývat se jimi podrobněji. Přílišné literární ambice autorů pamětí bývají
z hlediska jejich využití coby pramene historického poznání často spíše na škodu. Do psaných
pamětí se též promítají zprostředkované informace „z druhé či třetí ruky“, které nemusí mít na
informační hodnotu výpovědi vždy pozitivní vliv.
225
Důležitým hlediskem při interpretaci pamětí je doba jejich vzniku, tj. zda byly sepsány v době, kdy
k popisovaným událostem docházelo (deníky), či byly zapsány ex post, v jakém časovém odstupu
a pro jaké čtenářstvo (paměti).
Ego dokumenty mohou být k dohledání v různých typech archivů. Mnohé archivy mají fondy
osobních pozůstalostí, to se ale většinou týká významných osobností. Ale i paměti lidí do té doby
„bezejmenných“ mohou být v archivech dostupné a zařazené do různých fondů a sbírek. Typic-
ky však tento typ dokumentů bývá „skryt“ v domácnostech autorů či jejich potomků, případně
v rukou soukromých sběratelů.
Vzpomínky Pauly Schramm
18. října 1988, [Bad Neustadt/Saale]
Český překlad písemně formulovaných vzpomínek Pauly Schramm, rozené Kneifel ze Suchého
Dolu v Krkonoších. Vzpomínky popisují z pohledu dítěte stavbu československého opevnění v okolí
Suchého Dolu, stavbu protipěchotních překážek přímo v obci, soužití s dělníky na stavbě opevnění,
přehrazené pozemky ostnatým drátem, otcovy cesty přes kontroly SOS do žacléřských dolů, strach
matky, která jí v polovině září poslala s bratrem schovat se do sousedního Kunzendorfu, vstup
wehrmachtu, ústup československé armády a konec Československa.
Vzpomínky na léta 1936–1938 v Suchém Dole.
Okres Trutnov, Krkonoše
Zpracoval Kreisheimatpeger Peter Högler.
V roce 1936 mi bylo deset let a bydlela jsem v Suchém Dole v typické venkovské osadě, která
měla 24 domů a sto obyvatel. Většina z nich byli zemědělci. Na rozhraní krkonošských vesnic
Dolní Lysečiny a Dolní Albeřice odbočovala cesta doprava a po se přišlo do Suchého Dolu,
vesnice, táhnoucí se asi čtyři kilometry na severovýchodním úbočí chor. Středem vesnice vedla
cesta, vedle tekl potok a vpravo a vlevo od nich se rozkládala pole na dos strmých svazích.
Na konci každého lánu začínal les. Polovina levého vesnického svahu
100
hraničila se Slezskem
(Kunzendorf
101
), horní polovina s obcí chory a pravá strana vesnice hraničila s Maršovem IV.
Nejvyšší vrchol byl Kutná s boudou Maxovkou (Rýchorskou boudou).
Když se v roce 1936 začalo se stavbou hraničního opevnění, přišlo do naší vesnice mnoho
českých vojáků, nákladní vozy s materiálem se ale dostaly jen k našemu domu, který byl přibližně
uprostřed vesnice, protože strmé stoupání tehdejší náklaďáky nezvládly. Z pohledu nás dě se
tehdy pořád něco dělo a hodjsme toho mohly vidět. Vojáci se k nám, dětem, chovali přátelsky
a často jsme od nich dostali bonbóny nebo ovoce. Žádné problémy nebyly ani s obyvateli vesnice,
vojáci si od místních kupovali mléko a máslo, lidi je rádi viděli, protože si tak mohli přivydělat.
Nejdříve se v rýchorských lesích vykácely dva pásy. Mezi oběma pásy zůstal stát pruh stro-
mů. Káceli cizí lesní dělníci. Vykácené pásy se táhly od Maxovky až do Dolních Lysečin. Místní si
mohli vzít chras, větve a tenčí kmeny, což rádi udělali. Po vykácení se v přední řadě prvního pásu
začalo se stavbou pancéřových zátarasů. Do země se zatloukly obrovské kusy betonu se železný-
mi bodci. Mezi nimi potom postavili bariéru z ostnatého drátu. V druhé řadě pásu se v určitých
odstupech stavěly betonové bunkry. První bunkr stál až skoro u Maršova na maršovských polích
na kraji lesa, druhý v Lysečinách na pravé straně na příkrém svahu zakrytý lesem, střílnami oto-
čený k Horním Albeřicím, protože odtamtud vedle cesta ze Slezska, Německé říše. Další bunkry
stály ještě v druhém pásu, poslední pod Rýchorskou boudou. Linie bunkrů se pak táhla dál skrz
„Fuchs“, to je hustý les směrem ke Sněžným domkům a Sklenářovicím přes Vernířovice až do
100 Při pohledu z dola od Dolních Albeřic.
101 Niedamirów.
TN
226
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rukopisné paměti
Babí. Myslím, že se opevnění táhlo dál přes okres Úpice. To je ale jen domněnka, protože v roce
1938, po příchodu Němců, jsem jednou šla s otcem daleko za lesFuchs, kde pak cesta strmě
klesala dolů, a otec mi řekl, že je to směrem na Babí.
Materiál pro tuto část opevnění se vyvážel na hřebeny přes vesnici Rýchory a Sněžné domky,
prote cesta z Maršova byla příliš strmá. Za lesemFuchs jsme měli kus rýchorské louky, kterou
jsme tenkrát nemohli kosit, a stejně by to nešlo, protože provoz nákladních aut v této oblas byl
obrovský a všechno bylo rozježděné.
Když se situace přiostřovala – muselo to být na jaře nebo v létě roku 1938 postavili Češi
v Suchém Dole napříč přes pole na pravé straně vesnice od Lysečin k Maxovce další zátaras
z ostnatého drátu. Nechali v něm jen malý otvor, abychom se dostali na druhou polovinu našeho
pole. Na kraji lesa vybudovali ještě mnoho skrytých vojenských stanovišť tak, že zvenku nebyla
vidět. Velitelství, které zodpovídalo za obranu našeho úseku, sídlilo na Maxovce. Ale my jsme
mohli vždycky bez problémů až k ní.
Na mobilizaci Čechů v roce 1938 si dobře vzpomínám, oznámení o mobilizaci bylo v -
meckém a českém jazyce přibité na vratech našeho domu. Tehdy asi obyvatelé Suchého Dolu
dostali poprvé strach a hodně mladých mužů z naší vesnice, kteří dostali povolávací rozkaz do
české armády,
102
přešlo přes hranici do Kunzendorfu do Německé říše, bylo to jen čtyři pět kilo-
metrů. Tam se přidali k freikorps. Dokonce celé rodiny ukaly do říše. Vím jen, že mou tetu se
čtyřmi dětmi poslali až do Usedomu a po příchodu Němců se vrála s vlajkou s hákovým křížem
a žebřiňákem vítězoslavně zpátky.
Máma jednou ráno sbalila do batohu chleba, vejce a marmeládu a řekla mi: Vezmeš bra-
tříčka bylo mu právě devět let a půjdeš s ním přes hranici do Německa!“ Moje starší sestra
byla ještě v českém vnitrozemí a nejmladšímu bratrovi byly teprve čtyři. Máma řekla: „Jen jdě-
te, abyste aspoň vy přežili, protože my při útoku Němců všichni zemřeme!“ V takovém případě
bychom se octli uprostřed mezi frontami, na jedné straně německý wehrmacht a na druhé
česká armáda. Tak se se mnou máma rozloučila, vskla mi do ruky bratrovu ruku, ačkoliv mi
bylo teprve dvanáct, a řekla mi: „Jděte po levé straně k lesu, potom lesem pořád dál, tak se
brzo dostanete do Kunzendorfu a tam se ptejte na starostu. Pokud byste potkali nějaké Čechy,
nic vám neudělají.S jakými pocity jsem tehdy s bratrem, který se okamžitě hlasitě rozplakal,
odcházela, si pamatuju dodnes. Ale netroua jsem si říct, že nikam jít nechci, odmlouvat rodičům
bylo vyloučené. Tak jsme šli ruku v ruce hlemýždím tempem cestou kolem polí nahoru k lesu.
Když jsme došli až k lesu, ještě jednou jsme se ohlédli na naši drahou vesničku Suchý Důl a bratr
se rozbrečel tak, že jsme si sedli, snědli jídlo a čekali, se setmí. Potom jsme vyrazili, ale ne
směrem ke Kunzendorfu, ale zpátky – a byli jsme moc šťastní, když jsme zase byli doma. I když
jsem dostala hrozně vyhubováno, byla jsem ráda, že jsem do Německa nešla.
Otec pracoval čtyřicet let v Žacléři na šachtě. Každý den chodil ze Suchého Dolu dvě
hodiny do žacléřských uhelných dolů a po práci se stejnou cestou vracel domů. Většinou byla
ještě noc, když odcházel z domu a když se večer vracel, byla zase tma. V tuto krickou dobu
musel chodit kolem českých stráží, které byly rozestavené od Rýchorského kříže přes chory,
Ozón
103
es kopce až směrem k Žacléři. Když potom v září a začátkem října plal výjimečný stav
a zákaz vycházení, nikdo nesměl být po setmění venku. Otec, kterého mezim české stráže
dobře znaly, nám vyprávěl, že vždycky jen zavolaly „Kneie, jsi to ty?“ Když odpověděl, že ano,
bylo to vyřízené a mohl jít klidně dál. Ale jednou večer, i když už měl být dávno doma, nepřišel.
Máma byla strachy bez sebe a říkala, že ho určitě zastřelili. Otec přišel domů kolem páté
ráno. Stalo se toto: Strážní jednotka byla vystřídána novou a noví strážní otce neznali. Zatkli ho
jako domnělého špióna a odvedli k výslechu na Maxovku. Teprve jeden český nanc, kterého
zavolali z Hubertusky, dosvědčil, že otce dobře zná a že to není žádný špión. Pak ho propusli.
102 Československé.
103 Quintenmühle.
227
Tomu nancovi otec vždycky říkal Odeleroaper. Vždycky prý tancoval valčík s plným půllitrem
piva. A často pozval otce, když se vracel ze šichty domů, na pivo do Hubertusky.
Ještě na jednu noc si dobře vzpomínám. Všechny nás ze spánku probudila divoká přestřelka
poblíž našeho domu. Přemísli jsme se do jednoho rohu sednice a lehli si na zem. Dobře jsme
viděli záblesky z hlavní. Koho tu noc honili, jsme se nedozvěděli.
V té době se přes hranici z Kunzendorfu k nám tajně pašovalo hodně zbraní. Dělal to i můj
strýc a další muži z naší vesnice a z Albeřic, kteří dokázali na české nance a pohraničníky vyzrát,
prote dobře znali staré pašerácké stezky. Za to v roce 1945 tvrdě zaplali.
Potom náhle vpochodovali Němci a nastalo osvobození. Říkalo se, že Češi pochu odtáhli.
Musely se ušít vlajky s hákovým křížem a vyvěsit se na domy. Bratr a já jsme museli jít do lesa na
větve k vázání věnců. Vyrazili jsme s nůší a cestou jsme si prohlíželi opuštěná prázdná vojenská
stanoviště. Byly to hotové byty, uvnitř všude oblené prkny. Viděli jsme tam stoly a lavice a také
lůžka na spaní. Právě když jsme byli v nejlepším, objevilo se několik českých vojáků a my se strašně
vyděsili. Ale řekli nám, že se nemusíme bát, že jen kontrolují, jestli tady nezůstaly nějaké zbraně
a munice. Byli na nás moc milí, nemohla jsem to tenkrát pochopit, vždyť oni přece prohráli.
Na uvítání německých jednotek se musely dostavit na náměs i školní třídy (to bylo v Mar-
šově). Rozdali nám vlaječky s hákovými kříži a museli jsme volat sieg heil. Němeč vojáci přijeli
přes Pomezní boudy, Malou Úpu a Temný Důl do Maršova auty, ale bylo jich i hodně na koních.
Všichni byli vyzdobení kvěnami, přátelsky mávali a obyvatelstvo je bouřlivě zdravilo. Prote
bylo hrozně špatné počasí, pršelo a chvílemi i trochu sněžilo a my tam museli dlouho stát, byli
jsme úplně promoční a promrzlí.
Suchý Důl kromě vlajkové výzdoby, která byla předepsána, neudělal nic, ale potom v roce
1945 vtrhla do naší vesnice hrůza a děs.
Po nějaké době se Němci pokusili vyhodit bunkry do povětří, ale marně, v bunkrech se
objevilo jen pár trhlin. Možná stojí dodnes.
O Babí jsem se otcovým prostřednictvím taky leccos dozvěděla, protože když Češi odešli,
šel s mým bratrem na prohlídku podzemních čás pevnos Stachelberg. Zvláště velký dojem na
udělalo, jak obrovské úsilí Češi opevnění věnovali. Přitom se zase jednou ukázalo, že všechno
bylo „pro kočku“.
Písemně sděleno dne 18. 10. 1988 Paulou Schramm, roz. Kneifel, Suchý Důl 8.
Nyní Herbstseite 22, 97616 Bad Neustadt/Saale.
Bayrisches Haupstaatsarchiv Mnichov, Sudetendeutsches Archiv, Heimatberichte 1199, 4 strany
(4 strany), strojopis, originál. Editaci německého přepisu provedl Raimund Paleczek, předseda
Sudetendeutsches Institut, z německého jazyka přeložila Jana Zoubková.
Kontext: Není zřejmé, zda pramen vznikl z iniciativy Pauly Schramm, nebo z iniciativy Petra
Höglera, který měl oficiálně na starosti péči o rodáky z Československa žijící v okrese Würzburg.
Paulou napsané vzpomínky se nakonec staly součástí sbírky Sudetendeutsches Archiv (SdA). Ten
byl v roce 2007 podle spolkového zákona inkorporován do Bayerisches Hauptstaatsarchiv München
(Bavorský hlavní archiv). Sudetendeutsches Institut, jako nástupnická organizace Sudetendeuts-
ches Archiv, sídlí od roku 2010 v Sudetendeutsches Haus v Mnichově, tedy ve stejném domě jako
např. Collegium Carolinum. Vzpomínky Pauly Schramm tak sice nadále patří SdA, ale spravuje je
a badatelům předkládá Bavorský hlavní archiv se sídlem v Mnichově. Překlad pramene do českého
jazyka vznikl již v roce 2014 pro potřeby kulturní akce Trojúdolí – Místa paměti.
Interpretační možnosti: Předkládané vzpomínky patří k těm, jejichž interpretační využití je
obrovské a zcela jistě nikoliv jen pro dějiny tehdejší obce Suchý Důl (dnes součást obce Horní
Maršov). Vzpomínky jsou velmi detailní co do popisu působení dělníků a budování stálých i dočas-
ných překážek a stavby opevnění, stejně tak při popisu soužití s dělníky a každodennosti ve stínu
228
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rukopisné paměti
opevnění. Unikátnost vzpomínek spočívá i ve velmi nekonfliktním nahlížení vyostřených událostí,
což podtrhuje samotný závěr vzpomínek. Předkládaný text ukazuje, že dětské vzpomínky mohou
mít vysokou autenticitu a validitu. Paulin otec Josef, horník v žacléřských černouhelných dolech,
se na rozdíl od většiny sousedů – zemědělců setkával na šachtě jak s Čechy, tak s komunisty a so-
ciálními demokraty obou národnostních táborů. Možná i toto milieu stojí v pozadí národnostně
nezabarvených vzpomínek jeho dcery, ale možná je to dáno „jen“ dětským pohledem, který není
politickými událostmi tolik zasažen. Většina informací, které vzpomínky poskytují, je těžko veri-
fikovatelná, ale přesto v jejich kontextu uvěřitelná, protože zapadá do kontextu jiných pramenů,
které vznikly z pohledu československých bezpečnostních složek.
Uložení: Německý originál se nachází v Bayrisches Hauptstaatsarchiv v Mnichově, kde je veřejně
přístupný, český překlad je součástí badatelského archivu Tamary Novákové.
Písemné sdělení Aloise Zierise
[červen 2021, dle datace emailu], [?]
Překlad písemného sdělení Aloise Zierise, narozeného roku 1936 ve Sklenářovicích. Alois Zieris do
svého textu zahrnul úryvky ze sklenářovické kroniky a rovněž svůj současný osobní úhel pohledu.
Vzpomínky na opevnění v Rýchorách
Předmluva
Na území Českého království žili vedle sebe a rovnoprávně český lid a německá národnostní sku-
pina více než 600 let, sdíleli společně radost i trápení. V období první Československé republiky
však bylo německé obyvatelstvo degradováno na národnostní menšinu a byla mu odepřena
rovnocenná účast na rozhodování ve státě. Situace vyvrcholila v roce 1933. V Německé říši se
pod vedením Adolfa Hitlera dostali k moci nacisté, kteří silně vyzbrojeni usilovali o začlenění
českých Sudet do říše. Sudetoněmecká strana, která v Československu existovala od roku 1935,
vystupovala pro československému státu, požadovala autonomii pro sudetské oblas a od roku
1937 jejich připojení k Německé říši. V oblas poliky měli Češi a Němci v této době už jen málo
společného. A vytvořit konsenzus mezi českými a německými zájmy se československé vládě
nepodařilo.
Sklenářovice/Glasendorf za první republiky a v roce 1938
Obyvatelé zemědělské obce Sklenářovice/Glasendorf pohlíželi po založení prvního československého
státu do budoucnos s obavami, neboť by mnohem raději zůstali v milovaném a jim důvěrném Ra-
kousku. V době začlenění do československého státu bylo ve Sklenářovicích 45 obydlených domů se
180 obyvateli, 15 statků, žilo zde pět živnostníků a 29 dělníků z továren. Ve srovnání s habsburskou
monarchií byla Československá republika velmi moderním státem, rovněž členství a účast v polic-
kých stranách a sdruženích bylo zcela nové. Obyvatelé Sklenářovic rozhodně nebyli apolič, a tak
se vydali všichni oprávnění voliči v prvních parlamentních volbách v roce 1920 k volbám. Výsledky
tehdejších voleb odrážely širokou škálu polických zájmů. Německý svaz zemědělců získal 61 hlasů,
němeč sociální demokra15, německá nacionální strana 11 a německá křesťanská strana 2 hlasy.
V této době vzniklo ve Sklenářovicích sdružení německých zemědělců a lesníků, lovecká společnost,
dobrovolný hasičský sbor a lyžařský klub mládeže. Město Trutnov/Trautenau se ve Sklenářovicích
zapojilo do budování hosnce Goldenes Rehorn (Zlaté chory) a dětské ozdravovny. V roce 1923
zde byl slavnostně odhalen památník 12 obětem první světové války. Podle obecní kroniky se ži-
vot ve vesnici za nových českých poměrů nezměnil. Stejně jako v dřívějších dobách žili obyvatelé
Sklenářovic podle svých zvyků a tradic a usilovně pracovali v zemědělství.
LD
229
Polické nálady mezi obyvatelstvem se zhoršily po roce 1935 jako odraz vyhrocené situace
mezi německými nacionálními socialisty a československou vládou. Znepokojení mezi lidmi zvy-
šovala Sudetoněmecká strana a její požadavky autonomie. Ve Sklenářovicích měla v době svého
založení pouhé dva členy. 30. března 1938 se však k Sudetoněmecké straně připojil Německý
svaz zemědělců. Od tohoto okamžiku měla ve Sklenářovicích slovo i tato strana.
Záznamy v pamětní knize dokládají, co hýbalo ve Sklenářovicích v roce 1938 místním děním.
Citát: „Rok 1838 přinesl do Sklenářovic velké strádání a zátěž. 21. května proběhla částečná
mobilizace, během níž Češi narychlo postavili novou silnici pro transporty na výstavbu opevnění.
Ta vedla z Bystřice/Klinge přes Sklenářovické koridory k Rýchorské boudě/Rehornbaude. Bez
jakékoli náhrady byly nemilosrdně překračovány pole a louky, stromy byly káceny. Na hřebeni
Rýchor, v bezprostřední blízkosSklenářovic, bylo zřízeno13 bunkrů, drátěné zátarasy a další
zábrany. V Rýchorách pronajaté louky a vysokohorské pastviny na jejich hřebeni již nesměly být
nadále využívány. Sklenářovič sedláci museli zajist povozy a vykonávat práci. Na novystavěné
silnici byl ve dne v noci provoz a vesnicí neustále pochodovala česká vojska.
24. září 1938 byla nařízena mobilizace a vyhlášeno stanné právo. Všichni sklenářovič
branci do 40 let byli povoláni. Zdejší sedláci museli poskytnout armádě čtyři koně. Rozhlasové
přístroje byly zabaveny.
29. září 1938 byli zatčeni zakladatelé místní Sudetoněmecké strany Franz Zieris č. 14 a Josef
Richter č. 34. Nejprve byli vyslýchání v Trutnově, následně v Hradci Králové/Königgrätz. Obyvatelé
Sklenářovic byli vystrašení a báli se o svou budoucnost.
30. září česká armáda nečekaně opusla bunkry na rýchorském hřebeni. Vojenská kolona
táhla se svou výzbrojí a výbavou údolím přes vesnici do Mladých Buků.
8. října 1938 ve 13 hodin sestoupila německá vojska z Rýchorské boudy do údolí. U domu
č. 8 se konalo uvítání, pan Josef Richter vřele vítal své osvoboditele. Německá vojska rozdávala
jídlo, nejprve ve škole a později pak v dětské ozdravovně č. 5.
Tyto věty byly zapsány do obecní kroniky tehdejším ředitelem sklenářovické školy.
V pamětní knize je dále zaznamenáno, že nový německý polický řád znamenal pro místní
obyvatele hodně změn a že radost z osvobození netrvala dlouho. Například starosta Sklenářovic
byl nahrazen nacionálním socialistou a předseda místního zemědělského svazu byl dočasně
uvězněn. O roce 1938 se ve Sklenářovicích ještě dlouho debatovalo. stavba opevnění a jeho
překonání bez boje německým wehrmachtem byly stálými tématy. Což bylo pochopitelné, neboť
jen ve východních Krkonoších bylo mezi lety 1937 1938 postaveno od Petříkovic/Petersdorf
u Trutnova, přes Zlatou Olešnici/Goldenöls, Stachelberg, rýchorské hřebeny, chorskou boudu,
Lysečiny/Kolbendorf až po Malou Úpu/Kleinaupa 159 bunkrů.
Z dnešní perspekvy lze konstatovat, že ačkoliv byla mnichovská dohoda pro Čechy a Slo-
váky diktátem, uchránila český lid před následky války s Německou říší. Rovněž na mezinárodní
úrovni vyvolala mnichovská dohoda otázky. Britš a francouzš předsedové vlád se domnívali
a prohlašovali, že zachránili evropský mír. Již o dva roky později byla však realita jiná.
Na linii opevnění, která se v ohrožech místech táhla do hloubky (jako například v případě
Zlaté Olešnice), by během případných bojů došlo k oboustranným ztrátám, neboť ve své době šlo
o nejmodernějším obranný systém Evropy. Pozdější testování německého wehrmachtu ukázalo,
že německé dělostřelectvo by bunkry nedokázalo zneškodnit.
Z hlediska vojenské historie zůstádodnes překvapivé, že tehdejší největší a nejmodernější
opevnění v Evropě padlo bez boje.
Některé bunkry, například Stachelberg poblíž Žacléře/Schatzlar, dnes slouží muzeálním
účelům. Zachovalo se také 13 bunkrů na rýchorských hřebenech, které tvoří na turiscké stezce
dnešní chráněné oblas ché svědky minulých událos.
Alois Zieris
230
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rukopisné paměti
Soukromý archiv Libora Duška, emailové sdělení Aloise Zierise (*1936, Sklenářovice), červen 2021,
5 stran (5 stran), z německého originálu přeložila Sandra Kreisslová.
Kontext: Alois Zieris opouštěl v roce 1946 rodné Sklenářovice ve věku deseti let. Jeho rodina
našla útočiště ve Východním Německu, kde žije doposud. Od šedesátých let území dnes již zaniklé
obce pravidelně navštěvuje a svojí činností zde přispívá k udržení paměti místa. Etnolog Libor
Dušek v roce 2013 s Aloisem Zierisem lokalitu navštívil a jeho vzpomínky publikoval v časopise
Krkonoše – Jizerské hory (viz blíže populárně -vědní periodika C.8.2) i v publikaci Krkonošští rodáci
vzpomínají (viz blíže Populárně -vědní literatura C.6.3). V rámci výstavy Opevněná krajina byl pan
Zieris prostřednictvím Štěpánky Šichové ze Společnosti česko -německého porozumění Trutnov –
Krkonoše osloven coby přední znalec historie a každodennosti Sklenářovic, které jsou úzce spojeny
s lokalitou Rýchor a rezonují v dalších archivních materiálech, vzpomínkách.
Interpretační možnosti: Pramen poskytuje náhled na události roku 1938 ve Sklenářovicích
a blízkém okolí. Jedná se o shrnutí klíčových historických událostí a jejich zařazení do kontextu
obecních událostí, a to rodákem ze zmiňované obce. Předkládaná vzpomínka není sice autentic-
kou vzpomínkou na rok 1938, ale představuje reflexi člověka, který se už jako dítě, tedy o několik
málo let později, o události roku 1938 zajímal. Pramen je možné konfrontovat s v této publikaci
předkládaným překladem výňatků sklenářovické kroniky. K textu je připojena mapa vytvořená
panem Zierisem, díky níž je možné s velkou přesností rekonstruovat situaci v okolí obce Sklená-
řovice v roce 1938.
Uložení: Soukromý archiv Libora Duška.

Libor Dušek
Forma rozhovoru historika či sociálního vědce, který je samozřejmě zasvěcen do dané problema-
tiky a alespoň rámcově seznámen s životním příběhem dotazovaného či dotazované, je ideální
formou získávání relevantních informací, tedy důležitých pramenů v rámci bádání. Rozhovor je
standardní a hojně užívanou kvalitativní metodou v rámci oral history a dalších sociálních věd.
Zpravidla je praktikována forma tzv. polostrukturovaného rozhovoru, kdy tazatel má připraveny
okruhy otázek i konkrétní dotazy, ale dotazovanému pokud možno do výpovědi příliš nezasahuje,
tudíž v průběhu rozhovoru rozkrývá další vrstvy zkoumané problematiky. Dílčí otázky často vy-
plývají z kontextu informací, které se právě dozvídá. Nespornou výhodou rozhovoru je možnost
se s pamětníkem k jednotlivým tématům opakovaně vracet a v konkrétních tématech jít stále více
do hloubky. Úskalím informací získaných v rámci rozhovoru je jejich verifikace. V rámci kompa-
race s dalšími zdroji (rozhovory s jinými pamětníky, archivní prameny atd.) je možno případné
dezinterpretace vytěsnit, nicméně se do odpovědí, resp. vzpomínek takřka vždy větší či menší
měrou propíší osobní interpretace dotazovaných. Proto je vedle holistické znalosti zkoumané
problematiky důležitá volba správných pamětníků, která je v odborné režii tazatele.
Rozhovor sFrantiškem Braunem
14. 5. 2021, Žacléř
Přepis výňatku rozhovoru tazatele Libora Duška s pamětníkem Františkem Braunem z Rýchor. Roz-
hovor mapuje stručný životopis Františka Brauna jeho vlastními slovy s důrazem na rodné Rýchory.
Tento výňatek odráží především pamětníkovy osobní vzpomínky na rok 1938 v širších společensko-
-regionálních souvislostech. Reflektuje stavbu bunkrů, transport dětí z Žacléřska do Hannoveru
LD, TN
231
před mobilizací v roce 1938 a každodenní dobové rodinné a společensko -politické souvislosti očima
šesti/sedmiletého chlapce s odstupem více než osmdesáti let. Přepis rozhovoru je finálně uspořádaný
tak, aby sledoval chronologickou posloupnost událostí.
Franšek Braun, *1931 na chorách
Braunovi přišli do Krkonoš s tzv. dřevařskou kolonizací v 16. stole?
Hodně Braunů bylo ve Velký a Malý Úpě,  přišli asi v týhle době z Tyrol. Na Rýchory přišli okolo
roku 1820 a postavili barák. Děda Johann se narodil už na Rýchorách, myslím v roce 1860 a táta
Franz 1894. Táta byl vyučenej tesař a při tom měl hospodářství, šest krav a osm hektarů, tak měl
hodně práce s m. Když byl v zimě čas, tak dělal v lese a tahal dříví na rohačkách. Táta taky stavěl
chorskou boudu. Maminka Anna se narodila v Markoušovicích, byla z dese dě, samý kluci
a ona jediná holka. Hodně jejích bratrů zůstalo za první války v Německu. Její táta byl velkosedlák
Haase, měl okolo patnác hektarů. Táta dělal v Královci tesařinu, tak se seznámil s mámou, která
tam dělala služku na statku, a vzali se. V roce 1929 se narodili mí bratři, dvojčata Oo a Helmut
a dva roky nato, v říjnu 1931 já. Ještě jsme měli mladšího bráchu Manfreda (*1942), ale ten se
na vojně utopil.
Táta nemusel v devětatřicátym narukovat?
nemusel, bylo mu čtyřicet šest roků, měl hospodářství, taky byl pět roků zajatej v Chabarovsku
a Vladivostoku, celou první válku. Zajali ho na ruský frontě hned v roce 1914 a dva roky se o něm
nevědělo a pak přišlo od Červenýho kříže, že je zajatej v Rusku, ještě mám jeho dopisy z lágru.
Psal, že tam každej den někdo umíral. Po válce mohli domů, ale nic nebylo organizovaný, tak šli
pěšky, jeli nákladníma vlakama a přišel domů v roce 1920. Dělal tesařinu, v lese, rozšiřoval
hospodářství a vzali se s mámou.
Kdy jste jako dítě zaznamenal, že se začíná dít něco okolo bunkrů?
V sedmatřicátym roce, to se začalo stavět. Nejvíc pohybu bylo v osmatřicátym a v devětatřicá-
tym to končilo. Bydleli jsme na Rýchorách v č. p. 41, ten stále stojí. Hlavní stan měli u Rýchorský
boudy u rozces. Když se odbočilo v nejvyšším bodu 1033 m. dolů doprava, tak tam byla louka,
kde byli ubytovaní , kteří bunkry stavěli, vojáci i lidi civilní. Mohlo tam bejt kolem třice lidí,
hlavně dělníci, vojáci to hlavně kontrolovali a dělali okolo bunkrů příkopy. Jeden bunkr stavěli na
naší louce, směrem po cestě na Rýchorskou boudu. Vedle našeho baráku. A pod náma směrem
na Žacléř k Černýmu mostu byl další bunkr. Ten byl od našeho baráku asi sto metrů. Když přišla
mobilizace, tak bunkry ještě nebyly všechny dodělaný. Hitler chtěl, aby to přišlo k válce, proto
Češi bunkry stavěli, ale z dnešního pohledu to byly vyhozený peníze.
Byla vaše rodina v kontaktu s dělníky a vojáky, kteří bunkry stavěli?
Ti, co dělali bunkry vedle nás, tak spali v lese, kde měli udělaný příkopy a stany, ani nahoru
do hlavního stanu k Rýchorský boudě nechodili. Stavěli to asi pět lidí, jeden bunkr. Vozili jim
tam říční písek a v něm byly mušle, tak jsme se jako kluci v haldě písku hrabali a vybírali z něho
mušle (smích). Tenkrát taky udělali pořádnou širokou cestu z Bystřice na Rýchory, po který vozili
všechen materiál, cement, písek atd. Do doby tam byla jen úzká cesta. Maminka vždycky po
ránu udělala kafe a povidala: „Francku běž a zavolej je, ať jdou na kafe. Tak jsem šel před barák
a volal do lesa: „Koe ist ferch, kumma!“.
104
Tak přišli. A vojáci se u nás taky stavěli, ale tolik
ne. Většinou dělníci a uměli německy. Nic pro nám neměli a my pro nim taky ne, bylo to
v klidu, byli jak sousedi. Z Trutnova nějakej Kuňák, co jsem s nim pak byl v Jáchymově na šachtě,
104 V německém krkonošském nářečí. Překlad: „Káva je hotova, pojďte!“
232
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
tak ten mi říkal, jak to všechno kontrolovali a do betonu při stavbě nemohli hodit ani sirku,
musel to bejt prvotřídní beton. Ten pán stavěl i Stachlberg. První půlrok jsme ani o Stachlbergu
nevěděli, že tam staví něco velkýho, věděli jsme jen o těch bunkrech okolo nás. Mám všechny
bunkry v okolí spočítaný. Napro šachtě v Žacléři, jak je louka směrem k Lampercím, za haldou,
tak tam jsou dva, ty vysoký. Jeden pak napro šachtě Elisabeth. Pak pod náma a nad náma taky,
ty ještě stojej. Pak byl jeden po cestě do Bobru v lese, ten ještě stojí. A v Boberskym lese taky
jeden. A další směrem na Horní Lysečiny. Tam měl táta ségru, tak jsme tam chodili. Jmenovala
se Hermine Rindschwentner a její manžel byl velkej sedlák. Ten bunkr byl taky na jejich loukách,
a ještě tam stojí. V Dolních Lysečinách byly další dva bunkry. Církevně jsme patřili do Maršova,
tak jsme tam chodili v neděli do kostela. Šli jsme po cestě přes Suchý Důl a tam stavěli bunkr,
přímo u cesty. Na Babí jsme se moc nedostali, tam to bylo hlídaný. Pak jsou bunkry v Dvorském
lese. dycky byly postavený tak, aby měli jeden z druhýho přehled, aby mohli střílet. To nám pak
říkal vždycky za války učitel. A mezi nima byly vykopaný výkopy proto, že kdyby m chtěli vojáci
projít, tak ho hned zastřelili. A v lese nad Lysečinama k Rýchorský boudě vykáceli asi patnác-
metrovej pruh lesa, aby viděli od jednoho bunkru na druhej. V tom pruhu stál jeden, pak jeden
přímo pod Maxovkou a pak ten u nás na naší louce. My jsme tam sekali louku, Wolfgrasse,
105
se
tomu říkalo, to šlo sekat, jenom když bylo mokro. A pak od Maxovky byl jeden bunkr na rovině.
Bunkry stavěli jenom Češi? Nebyl tam nějaký zatoulaný Němec?
Ti co spali u nás v lese, byli všichni Češi, co uměli německy, ale možná byli z vnitrozemí, možná
z pohraničí. Neptali jsme se jich.
Jak to komentovali táta s mámou, že na vaší louce češ vojáci staví bunkry?
No jo (smích)… Táta nadával. A říkal, že je klika, že tam nemáme brambory, když to zabrali, ty
jsme měli kousek pod m. Tam už to bylo skoro 1000 metrů a obilí jsme měli do 960 m. Ječmen,
žito a hlavně oves pro slepice a dobytek. Pšenice tak vysoko nerostla.
Jak si místní v roce 1938 představovali, kdyby začala válka?
Kdyby tenkrát k něčemu přišlo, tak to tady stejně asi Němci rozsekali. Češi to měli sice vymyšlený
dobře, ale nevim, jak by to bejvalo dopadlo.
Pak už se schylovalo ke koniktu a přibyly betonové zátarasy: „ježky“ a „prasečí ocásky“…
Od bunkru nad náma šel přes louku právě tenhle pruh do dalšího bunkru. Protože tam byl nej-
větší nápor, vedla tam cesta do Kunzendorfu, do Německa, dneska do polského Niedamirówa. Do
lesa to nedávali, jen na louku, kdyby tam přišel nápor lidu. Chlapi to vykládali z nákladních aut.
Byly to takový čtverhranný betonový kostky a zakroucený železo, silný asi jako palec. Zakopali
to asi půl metru do země a stáli asi dva metry od sebe a mezi m byl na těch železech nataženej
ostnatej drát. Zátaras měl jednu řadu.
106
Na této hraniční křižovatce byl dřevěný stojan s cedulí „Petzel ‑Eck“, ten tam býval dříve,
nebo se objevil až během vyhrocené situace v roce 1938?
To je křižovatka na hranici mezi Čechama a Německem, to postavili až německý vojáci v osmat-
řicátym.
107
Tuhle ceduli na začátku války táta přitáh domů, někdy v devětatřicátym, měli jsme ji
v kůlně, ale pak se to někam ztralo. Babička Regina, maminka táty, bydlela asi 200 metrů pod
náma, děda už byl po smr. Když se schylovalo v osmatřicátym k mobilizaci, tak se říkalo, že bude
válka. Tak přišel starosta z Rýchor s m, že kdo chce, může opust prozam republiku a může za
105 Smilka tuhá.
106 Pan Braun hovoří o tzv. „prasečích ocáscích“.
107 Němečtí vojáci ze Slezska v období před mobilizací v roce 1938.
233
hranici, do Slezska, kde nás příjimali. A babička říkala tátovi, ať aspoň dě pryč. Bráchové Oo
a Helmut byli dvojčata, o dva roky starší než já. Tak babička vzala Helmuta a přes hranice,
to tam byla ta cedule Petzel ‑Eck, přešli jsme přes hranice do Kunzendorfu, kde bydlela teta
Marie Zinneckerová, rozená Braunová. Už věděli, že přijdem. Pak jsme šli asi dvě hodiny pěšky
do Oppau, pak do Königshan ‑Královce na vlak. Šli tam s náma další dvě dě ze Žacléře a další
dě a pak jsme jeli vlakem do Waldenburgu, dnešního Wałbrzychu. Otamtud rychlíkem do
Hannoveru. Ve vlaku s náma byly další dě, asi tak od šes do patnác let, těch vagónů bylo
několik. Taky tam byli dě z Bernarc a dalších okolních obcí a taky bratranec a sestřenice Gustl
a Gus z Lysečin. V Hannoveru jsme byli v klášteře asi dva měsíce a pak nás poslali domů, když
jsme se vráli, že se to tu uklidnilo, tak už padal sníh.
Co povídali rodiče s bráchou Oou, že se tu dělo v době mobilizace a záboru pohraničí?
Jeden soused, švec Winkler, co nám spravoval boty, ze Suchýho Dolu utek s celou rodinou do
Kunzendorfu, doma nechal krávu a kozy. Naši měli šest krav a hospodářství, tak utýct nemohli.
Ale nic se tu moc nedělo. Ti, co stavěli bunkry, nadávali, že musej odejít, že se chtěli bránit a Be-
neš je zradil. Pak přišli německý vojáci, když podepsali odstoupení Sudet. Pak v Petzel ‑Ecku byli
německý vojáci a měli do Kunzendorfu natažený nějaký dráty, to už jsem byl zpátky z Hannoveru.
Ale na hranicích nás nikdo nekontroloval, to už bylo všechno Německo.
Co se stalo se zátarasami poté, co nebyly potřeba? Češi je zas vykopali a odvezli?
Hned jak začala v březnu 1939 válka, tak starosta rozhodl, že všechny ostnatý dráty můžeme
zlikvidovat. A ta povidá: „A co s m betonem?“ Tak na to přišel. Tenkrát jsme měli půl baráku
zděnýho a druhá půlka byla ještě dřevěná. Tak jsme betonový kostky vykopali, železa dali do
sběru ‑to tenkrát za války potřebovali ‑a vzali jsme faistl perlík a železnej klín a beton rozpůlili
a udělali z toho cihly. Trvalo to asi půl roku, od jara do podzimu 1939. Tak jsme nemuseli kupovat
tolika cihel z Mladých Buků a v třiačtyřicátym jsme přistavovali barák. Na levý straně baráku jsou
doteď ty cihly vidět.
Jak moc opevnění ovlivnilo váš život?
Bylo to nařízený, nic se nedalo dělat. Žádná nanční kompenzace za to nebyla. Byla to pro nás
ztráta kusu pozemku, to oni se neptali, ale trvalo to dva roky a pak se to vyřešilo.
Jak byste stručně shrnul živoby na Rýchorách za války?
Do školy jsem nastoupil v roce 1937 a ještě jsme se začali učit psát kurentem, a to je těžký. To jsme
měli dva roky a pak Hitler nařídil, že se musí psát lankou, tak jsme se přeučovali. Máma s tátou
se už ani lanku nenaučili, psali pak vždycky kurentem. Ve škole jsme museli zdravit Heil Hitler
a zvedat pravici, ale ani jsme o tom tenkrát nějak nepřemejšleli. A pod náma bydleli jehovis
Foltýnovi a to nenáviděli. Měli tři dě: Rudu, Traudi a Marii a učitel si stěžoval, že dě nezdravěj
Heil Hitler. Pak to šlo do Žacléře a přišli za Foltýnem a on na to: Já tohle nenávidim, nejsem pro
poliku a dě to říkat nebudou!“ Tak i s manželkou byli v koncentráku, tušim ve dvaačtyřicátym
roce. Okolní sedláci měli dycky službu a starali se jim vo dě a hospodářství. Pak přišli voba
vostříhaný dohola. A když přišel konec války, tak by se bejvali měli dobře, že byli v koncentráku,
ale voni začali zase s tou jejich vírou a zase byl zavřenej, jenom Foltýn, že nesouhlasí s reži-
mem. Ještě před komunistama, prote Beneš to taky nenáviděl. Po osmačtyřicátym je vysídlili
někam do kraje. Ale starý Foltýnovi jsou pohřbený tady na hřbitově, jehovis tam měli svůj díl.
A vaši to měli se vztahem k Hitlerovi jak?
Naši taky pro Hitlera nebyli, ale táta dycky říkal: „Nedá se nic dělat, musíme to vydržet.Ze
školy domů a hned hospodářství, zapojený jsme byli odmalička. A já se pak ještě staral o Manfre-
da, když se narodil. Byl to hodnej kluk. Kočárky nebyly. V zimě jsme ho vždycky naložili na saně
234
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
a v létě na kolečko, když se sušilo seno nebo kopaly brambory. On seděl na dece, hrál si a ho
chodil kontrolovat (smích). Máma se starala hlavně vo kuchyň a dobytek v chlívě. Táta pak
za války tesařil jen málo a koncem musel rukovat do domobrany, Volksturmu a hlídali železniční
mosty, v Bernarcích a Libči. Moc se mu tam nechtělo, ale bál se, že kdyby tam nešel, tak ho ještě
pošlou na frontu. Jinak to bylo v klidu, akorát byly zatemněný okna a tvrdej režim. Tak měl každej
strach, radši držel hubu, aby nemusel na frontu. No podobně to pak bylo za komunistů (smích).
Soukromý archiv Libora Duška, ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021,
7 stran (10 stran), přepis rozhovoru.
Kontext: Rozhovor s pamětníkem, který se vrací k událostem po více než osmdesáti letech, re-
alizoval tazatel Libor Dušek přímo pro potřeby výstavy Opevněná krajina. Setkání s pamětníkem,
který toho času pobýval v Léčebně dlouhodobě nemocných v Žacléři, pomohla zprostředkovat
Štěpánka Šichová ze Společnosti česko -německého porozumění Trutnov – Krkonoše. Životní
příběh pana Brauna byl tazateli rámcově znám už od Štepánky Šichové a vnučky Franze Brauna
Karolíny Cohen, rozené Braunové. Proto se tazatel v první části rozhovoru cíleně soustředil na
konkrétní události, které mu byly předem známé. Celý rozhovor trval 125 minut a odehrával se
ve společenské místnosti léčebného zařízení. Franz Braun je ale na svůj věk a fyzický zdravotní
stav velmi čilý a schopný velmi přesně formulovat své vzpomínky.
Interpretační možnosti: Badatelské využití rozhovoru je velmi široké, vzpomínky pamětníka
přesahují, resp. zařazují události roku 1938 do širších souvislostí života v horské zemědělské vsi.
Mnohé pamětníkovy zmínky lze alespoň částečně verifikovat. Např. švec Winkler v Suchém Dole
žil (dle sčítacích operátů ze sčítání lidu v roce 1939) a velmi pravděpodobně byl v září 1938 velmi
proříšsky angažovaný (dle stížností Rudolfa Winklera u úřadu Vládního prezidenta pro obvod Ústí
nad Labem v roce 1940 a dle seznamů obviněných ze členství v NSAD, které jsou uloženy v Archivu
bezpečnostních složek). To samé platí o zmiňovaných příbuzných z Horních Lysečin (dle sčítacích
operátů ze sčítání lidu v roce 1939). Část příběhu, který se k nim váže, koresponduje se zachyce-
nými vzpomínkami Auguste Gleissner, roz. Rindschwenter, které zapsala tazatelka Tamara Nová-
ková ve Frammersbachu v listopadu 2011. Vzpomínky pamětníka odpovídají dětskému pohledu,
z jeho odpovědí vyplývá, že v nich ani po osmdesáti letech není přidána pozdější získaná znalost.
Uložení: Celý rozhovor včetně audionahrávky je v soukromém archivu Libora Duška.
Rozhovor sM. B.
5. 5. 2009, Temný Důl
Výňatek z přepisu rozhovoru tazatelky Tamary Novákové s pamětnicí M. B. z Temného Dolu. Pamět-
nice v něm popisuje ze svého pohledu každodennost a průmysl v Temném Dole, politické angažování
svého otce pro komunistickou stranu, nezaměstnanost ve 30. letech 20. století, zářijovou mobilizaci,
a také problémy, které měl její otec v souvislosti s mobilizací po zániku Československa.
M. B., *1933 v Temném Dole
Otec přišel brzo o otce, ve dvou letech, v č. p. 56, tam pracoval v brusírně, vozili dřevovinu ještě
s jedním do Hostinného, z dřevěného vlákna se dělala dřevovina, pak celulóza. A z toho se pak
dělal papír. Táta jeho (děda paní M. B.) to vozil ještě s jedním, a ten se rád napil, a žena jeho mu
jednou říkala: tos to dopracoval, že už na tebe H. musí dávat pozor, a on v tý opici jak byl, tak
nečekaně vrazil do toho vozu a děda spadnul a vůz přes něj. Pak ještě dva dny ležel v Hostinným
a zemřel. To byl otce mého otce.
A tak babička, aby zachránila klukovi chalupu, chodila na Černou Horu a do Jánek pomáhat
na stavby, míchat maltu, takže dělala takovou přidavačku. Otec byl na Rýchorách, než šel do školy,
a sousedi říkali, ať toho kluka vezme, jestli jí na něm záleží, byla tam kupa dětí, no chápete, táta
TN
235
tam byl u příbuznejch u švagrový babičky, pak šel do Maršova do školy a vrátil se do rodného
domu. Jednou přišel ze školy a měl lyže u dveří, a maminka se ptala, co to je, a on říká, že si je
pučil ve škole a máma na něj, hned je vrať, svoje kosti ještě budeš ve stáří potřebovat. Tak se
nikdy nenaučil lyžovat. Tady. (smích) Babička umřela, když byl táta na vojně v Bratislavě. To bylo
někdy na začátku 20. let. Pak se vrátil do č. p. 35, něco pronajímal, aby se uživil, i o postel se dělil.
A ve 30. letech se oženil. Pracoval v brusírnách. No to byly brusírny u Dixů a tam vejš ještě byli
u Hoferů, prej těch brusíren bylo odtud až do Buků sedm. Tady v Temňáku dvě, jedna v Maršově ve
čtyřce, jak je škola. Táta dělal v brusírnách brusiče a loupal dřevo, to se loupalo, měklo a brousilo.
Dělalo se na papírenském stroji, za války ho pozastavili, nebyli dělníci, po válce se nerozjel, a už
se dělalo jen do kartonářky. Sedělo se obkročmo u štěpů, na kladce bylo zavěšený poleno, to se
loupalo nožem (odpad) a ta dřeň se brousila. Na papírenském stroji se dělal hnědej balící papír.
Ve Svobodě na odbočce u Jánek byla papírenská fabrika Piette, na cigaretovej papír, vejš to
bylo u Eichmanů, tam se dělaly bankovky. A jak je nová škole v Maršově ve čtyřce, tam to bylo
u Fiebingerů.
Veškerej průmysl se zastavil a lidí se nikdo neptá, jak se uživěj.
Táta, jak byl svobodnej, tak byl v KSČ a v jednačtyřicátým ho jeden spoludělník vyprovoko-
val, protože když byl táta bez práce, někdy za krize, tak prodával dělnický noviny, ty od strany,
a ten spoludělník mu pak v tom jednačtyřicátým říkal, tak to vidíš, jak ty noviny lhaly, dyť jdeme
kupředu, a táta mu řek: To u mě není hrdinství udělat s někým mírovou smlouvu a pak mu vo
půlnoci vpadnout do zad, to není hrdinství, to je u mě zbabělost“. No a on ho nahlásil na okrese
a táta musel 13. 9. 1941 na vojnu, do války.
A to už jsme byly tři děti, sestra je ročník 1930, já 1933 a bratr 1935 ročník. Henleinovci
seděli doma a táta musel na vojnu. Otec od třech dětí. Vrátil se sem 2. října v pětačtyřicátým,
ty poslední dva roky války byl v Hamburku, jezdil v sanitním vlaku, sanitkama ty raněný vozil
k vlaku a pak je vlakem vezli do vnitrozemí do lazaretu. Ale předtím byl dva roky na frontě, tam
ho to i zasypalo, že měl na mále, ale dostal se z toho. Byl na východní frontě, v Rusku byl. Třicet
jich míval na vagóně, měl je všechny na starosti, aby to přežili, léky, vodu, staral se o ně. Byl na
dovolený, několikrát. Jednou v květnu 1943. Sestra byla mezi léty čtyřicet dva a čtyřicet pět u dědy
a u babičky v Lamperticích. Jeli jsme s tátou do Chotěvic. No ale zpátky nám už do Svobody nejel
vlak, tak jsme šly z Trutnova pěšky, ale sestra se dostala na Lubawku, to byla hlavní trať, ale my
jsme šli pěšky až z Trutnova, mě nebylo ani deset. Otec byl na dovolený asi třikrát. Nejdelší měl
čtrnáct dní, to bylo v tom květnu 1943.
No taky jsme nevěděli, jestli se vrátí. Otec zažil konec války v Hamburku a v rádiu slyšel,
co se tady děje, tak mu ostatní říkali, nejezdi domů, slyšíš co se tam děje, zažádej si, ať rodina
přijede za tebou. Ale on tady měl chalupu a taky říkal: „Žena držela při mě, když mě bylo ouvej,
tak já teď musím držet s ní.“ On z toho Hamburku šel do Lipska, do českýho tábora a votamtaď
ještě s jedním jel domů, ale že česky neuměl, tak ve vlaku radši mlčel. …
Já se naučila česky ve škole, tím pádem že táta byl ve straně a ten pan Lukáš, co za první
republiky učil v český škole, on rodiče znal, se o to zasloužil a my jsme hned 2. října (1945), jak
se táta vrátil z války, nastoupili do český školy, ostatní (německý) děti šly až v šestařtyřicátým.
Takže my jsme se čas naučili česky. Za války byl ten Lukáš pryč, ale po válce se vrátil a učil tady
a pak dělal ředitele a snad tady i umřel. Já jsem před tím česky neuměla vůbec, ale hodně jsem se
naučila čtením, jako pravopis, takže dva roky jsem chodila do český školy. A chodily tam s námi
dvě holky ze smíšeného manželství a ty nám překládaly, když jsme ze začátku nerozuměli. A ty
dělaly pak v bižuterii v Maršově, ale tu pak zavřeli, tak šly do Jablonce. A v sedmačtyřicátým jsem
skončila, už se mi nechtělo s těma malejma pokračovat, teď si člověk říká, že byl blbej, a tak sem
šla do hospody pomáhat, jak je dneska Veselej výlet. Tak tam jsem byla necelý rok, tam byla hos-
poda, no jo sedmička píva, to je nic pro mužskýho, tam chodili ty, co dláždili silnice. Majitelka
byla Němka a on byl Čech, za války byl pryč a pak se k sobě vrátili. Ona byla zlá a křičela na mne,
on tenkrát starostoval. Tady Češi ani dohromady nebyli, pan Grund a paní, já si nepamatuju, že
236
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
by tady za války bylo víc Čechů, člověk se taky nezajímal, když mluvili německy, tak jsme je brali
tak, jak mluvili. V tý hospodě jsem dělala pomocnici v domácnosti, jí bylo padesát šest let a byla
při těle, nákupy a tak, když jsme přišla dýl, než ona počítala, tak mě vždycky s otevřenejma dveř-
ma do lokálu před těma dělníkama sekýrovala a já chodila občas i domů s brekem a říkala jsem
mamince, já už tam nepůjdu, a maminka říkala, to si dobře rozmysli, tady chodíš každej večer
domů, ale když tě daj k sedlákovi, tak tam budeš třeba půl roku v kuse. Tu práci jsem si sama
nenašla, ale nevím už, kdo mi ji našel nebo určil. […]
Táta už po válce do kompartaje nelezl, oni ho ani nechtěli. Měli jsme bílou pásku s N s rudým
pruhem.
Táta byl za první republiky pět let bez práce, Dixovi ho propustili, tam vládly dvě sestry, oni
měli ještě jednu továrnu někde, papírnu, a tam byl ještě jeden z nich, a když byl odsun, tak táta
byl u Dixů, ten Dix tam stál, sbalenej a koukal na roh toho baráku a táta mu říkal, no vidíte pane
Dix, kdybyste mě tenkrát nechal pracovat, já bych měl rodinnej život a vy byste měl teď možná
o jednu vkladní knížku míň, ale já bych měl rodinnej život a on říkal no to víte, ženský, ženský,
no prostě nenechal to na sobě. Ty měli už o převratě v čtyřicátým pátým 60 000 000 švýcarskejch
franků. Byli odsunutý. Táta, když s ním mluvil, tak kočí už měl naloženo, aby je odvez do lágru
do Buků. […]
Táta byl za první republiky, jak byla mobilizace, tak si táta kroutil tu svojí aktivní a myslel
si, že musí jít taky a jeden, co s ním seděl ve školní lavici, si pro něj v osmatřicátým přišel (po
převratu) a odved ho. Ale ty říšský Němci se vyptávali a jeden druhýmu říkal, doma má rodinu
a tři děti, ničím se neprovinil. Toho udavače pak odsunuli a v 50. letech tátovi napsal, jestli by mu
táta nepotvrdil, že se ničeho nedopustil, a táta mu ani neodpověděl.
Spolky socdemácký či komunistický tady nebyly. Po válce tátu přemlouvali, ty jiný socdemáci
a komunisti, ať jede do NDR, ale on říkal, já to tam viděl, já tam nebudu ujídat už z toho tenkýho
krajíce, já to tam viděl. A já mám svojí práci a zůstanu tady a jsem rád, že jsem se zdravej vrátil domů.
A oni, že tady ho nic dobrýho nečeká, a on že manželka držela s nim a on bude teď s držet s ní.
My jsme nebyli odsunutý, my jsme od strany dostali ještě červenou pásku, jako že jsme
pod ochranou komunistický strany, tu jsme dostali, ještě než se táta vrátil, takže těsně po válce
jsme ji dostali. To nám zařídil jeden v Maršově, co v tý straně taky byl, a ten šel pak do Německa,
budovat NDR. Ten nám to zařídil.
Maminka chtěla za první republiky jít do Texlenu, ale jen řekla jméno H., tak jí řekli: „Paní,
takovejch bych vám moh dát s sebou“. Prostě vadilo, že byl manžel komunista. Táta byl v tý době
bez práce, a tak máma prala pro cizí, ale tady nebyla elektřina. Tady bylo kolem pár domů, Dix
to chtěl koupit, ale majitelé to neprodali, a tak jim Dix nenechal připojit proud. Tak jsme tu ještě
v osmačtyřicátým byli při petrolejkách. Dix, továrník měl tu moc a udával tón. […]
Osmatřicátej si nepamatuju, ale 1. 9. když vypukla válka, jsem nastoupila do školy. Do první
třídy. Sestra paní I. P. chodila se mnou do školy, ta je teď u Žacléře. Táta byl na mobilizaci a pak
byl v Trutnově pár dní zavřenej, ale to si nepamatuju. Zavřenej byl, protože ho ti henleinovci
udali, hodně tu bylo lidí v SdP, tátové byli většinou ve válce, akorát ti henleinovci byli doma, no
jo, časy se mění.
Soukromý archiv Tamary Novákové, ústní sdělení M. B. (*1933, Temný Důl), Temný Důl 2009, 4
strany (10 stran), přepis rozhovoru.
Kontext: Rozhovor s M. B. (tazatelka zná celé její jméno, jméno za svobodna i adresu bydliště)
vznikl v rámci soukromého výzkumu, který měl za cíl zmapovat v oblasti dnešního Horního
Maršova poválečné období, konkrétně roky 1945–1948, v širším kontextu let třicátých. Události
roku 1938 byly na okraji dotazování. Rozhovor se odehrál z iniciativy tazatelky 5. května 2009
u paní M. B. doma v Temném Dole krátce poté, co tazatelka pamětnici kontaktovala. Rozhovor byl
nahráván, délka záznamu je 100 minut, rozhovor byl jednou krátce přerušen návštěvou sousedky.
237
Interpretační možnosti: M. B. si pamatovala mnoho detailů, ale v rozhovoru často přeskakovala
a odbíhala k od hlavní linky rozhovoru. Vzpomínky pamětnice byly hodně rámované dozvuky velké
hospodářské krize a nezaměstnaností jejího otce, ze kterých vinila sestry majitele temnodolské
brusírny dřeva. Rozhovor nebyl nikdy autorizován, pamětnice o to neprojevila zájem. Paní M. B.
před lety zemřela. Rozhovor přináší mnoho detailů, které pamětnice klade přes sebe, informace
jsou mnohdy zmatené, ale základní linka smysl dává a informace si navzájem neprotiřečí. Stej-
ně jako v případě vzpomínek obecně, je třeba je verifikovat a konfrontovat s jinými výpověďmi
a prameny.
Uložení: Audiozáznam celého rozhovoru i kompletní přepis rozhovoru jsou součástí archivu
Tamary Novákové.
Rozhovor sErichem Stumpfem
[2009, dle záznamů Tamary Novákové], [Lohr nad Mohanem, dle adresy na obálce dopisu]
Překlad výňatku z korespondenčního rozhovoru (a překlad výňatku) mezi Erichem Stumpfem,
rodákem z Dolních Albeřic a tazatelkou – badatelkou Tamarou Novákovou na jaře 2009. Pamětník
odpovídá na tazatelčiny otázky a popisuje občanskou vybavenost obcí Dolní a Horní Albeřice a Dolní
a Horní Lysečiny, vyjadřuje se k národnostnímu složení obyvatelstva a přibližuje ze svého pohledu
události roku 1938 ve zmíněných obcích.
Ad 12–17:
[…] Hosnce sehrávaly na vesnicích zvláštní úlohu, projednávaly se zde tož polické, místní
i soukromé záležitos. Nejdříve se chodilo pěšky, pak se jako dopravní prostředek začala vyu-
žívat jízdní kola a někteří zemědělci měli pro určité účely povozy. My jsme měli povozy a kočár
landauer, v zimě také sáně, které byly skvěle vybavené, s kožichem a sametem, velké i malé.
Pokud bylo třeba zavolat lékaře k těžce nemocnému pacientovi do Dolních nebo Horních Albeřic
a rodina si pro něj nemohla přijet sama, otec pro něj dojel v malém kočáře a odvezl ho zpět do
Maršova. Tehdy tož lékař auto ještě ani neměl a v zimě by se beztak do zasněžených vesnic
autem nedostal.
Naše rodina neměla s hlavním městem Prahou žádné spojení, byli jsme ovšem v kontaktu
s horskými turisty z Horních Lysečan. Ve dvou boudách, Lysečinské boudě a Šubrtce, a v dalších
různých domech, byli turisté, kteří přicházeli hlavně ze Slezska jako například z Vraslavi a Berlí-
na. V pě obcích, které jsem uvedl, nežili žádní Češi. Můj otec se ovšem domluvil česky a rusky.
Ad 18:
Asi osm dní před vpádem německých vojsk převezly některé rodiny z bezpečnostních důvodů své
dě přes hranice ke známým do Kunzendorfu, který ležel na území Německé říše. Aby se mohly
po obsazení vrát, musely se tam přihlásit, z bezpečnostních důvodů však nemohly u svých
známých a příbuzných zůstat. Autobusem je proto odvezli na zámek a odtud do prázdninových
vesnic u Baltského moře, odkud se dě vracely po 3 5 týdnech. Obsazení německým vojskem
proběhlo v klidu a bez zvláštních událos. Před samotným vpádem museli češ vojáci na Pomez-
ním hřebenu zatknout a odvést komunisty, kteří vynesli na výšinu a na horu sudy s benzínem,
které chtěli zapálit a m podpálit celý les a vesnici. Život po připojení k tře říši pokračoval ve
starých kolejích, jen se změnil vztah zásobování […]
Soukromý archiv Tamary Novákové, písemné sdělení Ericha Stumpfa (*1925, Dolní Albeřice), 2009,
1 strana (11 stran), originál, rukopis, překlad do českého jazyka Sandra Kreisslová.
Kontext: S Erichem Stumpfem se tazatelka seznámila v roce 2009 při cíleném hledání pamět-
níků poválečných událostí (1945–1948) ve výše zmíněných obcích. Erich Stumpf se na badatelku
TN
238
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
iniciativně obrátil na základě informace o výzkumu od heimatbetreuerin (patronky) pro Horní
a Dolní Albeřice. Následoval korespondenční rozhovor, vycházející z odpovědí na tazatelčin do-
tazník. V návaznosti na něj se tazatelka s pamětníkem osobně setkala jak v Horních Albeřicích,
tak v současném bydlišti pamětníka v Lohru nad Mohanem. Tehdejší tazatelčin výzkum nebyl
zaměřen na události k roku 1938, ty tvořily jen širší kontext dotazování.
Interpretační možnosti: Pamětník se ani v rozhovoru, ani při setkání netajil svým tehdejším
protičeskoslovenským postojem a angažmá v SdP. Na druhou stranu se ale zejména v charakte-
ristice předválečných Albeřic jeví jako věrohodný zdroj. Mnoho informací, které sdělil, byly taza-
telkou verifikovány. V předkládaném výňatku je klíčový třetí odstavec, kdy pamětník odpovídá
na otázku č. 18: Wie erlebte ihre Familie oder Sie die politische Ereignisse im Herbst 1938? / Jak
prožívala vaše rodina popřípadě vy sám politické události ze září 1938? Pamětník zmiňuje dvě
zásadní informace, první se týká odvezení dětí v září 1938 do bezpečí, tedy za hranice na území
Německé říše, což je informace objevující se v mnoha jiných pamětnických vzpomínkách zachy-
cených Tamarou Novákovou a Liborem Duškem. Lze ji tedy konfrontovat s jinými zdroji, např. se
vzpomínkami Franze Brauna z Rýchor. Druhá informace o diverzní akci je verifikovatelná obtížně
a je třeba ji brát s rezervou.
Uložení: Celý korespondenční rozhovor a poznámky z navazujících ústních rozhovorů jsou
v soukromém archivu Tamary Novákové.
Překlad rozhovoru sWernerem Baierem
[2008 dle protokolu k rozhovorům], [Coswig a Františkovy Lázně, dle protokolu
k rozhovorům]
Výňatek z českého překladu německého přepisu rozhovoru, který dle protokolu k rozhovoru vedl
Tomáš Okurka s Wernerem Baierem, přesvědčeným komunistou, rodákem ze Žacléře. Baier po
záboru pohraničí odešel do českého vnitrozemí, ze kterého byl československými úřady jako Němec
poslán zpět do pohraničí. Vzpomíná na to, jak narukoval do wehrmachtu, padl do zajetí a v něm se
nechal československými komunisty naverbovat do Svobodovy armády, se kterou se zúčastnil bojů
na Dukle. Po válce se na přání rodiny nechal vysídlit jako antifašista do východní části Německa.
Pane Baiere, můžete nám něco říci o svém dětství?
Můžu. Já pocházím z Krkonoš a narodil jsem se v Žacléři. To je malé městečko u Trutnova. Pochá-
zím z hornický rodiny. Moji všichni předkové byli horníci. Narodil jsem se v 25. roku, to už byl na
světě můj starší bratr Alfred. No a měl jsem tam klidný dětství. Bydleli jsme v tzv. „rudé kolonii“,
ale to nemá s rudými nic dohromady, ona to byla opravdu červená kolonie. Tam se v roce 1929
narodil i můj druhý bratr Kurt. Bydleli tam samí dělníci, horníci. Žilo tam hodně Němců a Čechů.
Tak my jsme mluvili česky a německy. Normální soužití to bylo.
A já jsem, když mi bylo šest let, začal chodit do školy. O prázdninách jsem byl vždycky
v Čechách. To se u nás říkalo – buď „na plat“, nebo „na handl“. V Červeným Kostelci, v Hradci
Králové… V roce 1934 jsem onemocněl záškrtem, tehdy na něj umíralo hodně dětí. Šest měsíců
jsem tehdy ležel v úplném nervovém ochrnutí. V roce 1935 jsem postoupil na měšťanku, taky
v Žacléři, a vstoupil jsem do Dělnické tělocvičné jednoty. A do měšťanské školy jsem potom chodil
v Červeným Kostelci.
Bylo pro vaše rodiče důležité, abyste se naučil česky?
Žili jsme jako Němci v Československé republice, a když v takovým státě žiju, ve kterým je úřední
řečí čeština, pak se musím řeč naučit. A můj otec říkal, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.
Otec mluvil česky perfektně, za první manželku měl Češku, a taky byl toho názoru, že pro nás
děti je důležitý, abychom se česky učili nejen na ulici mezi kamarády, nýbrž taky řádně ve škole.
A to byl důvod, proč nás posílal do vnitrozemí nejprve na prázdniny. Byl jsem v Hradci a u nás
TN
239
byla Míla Hrdinová. Další prázdniny jsem byl, to už „na plat“, v Červeném Kostelci. To už byl rok
1937, 1938. A to už byla kritická situace, že rodiče říkali: „No jo, my nevíme, jak dlouho tam
budeš.“ Poněvadž já jsem byl v Kostelci jako doma, víte? V tý rodině, Hepnarovi se jmenovali. Já
jsem jim říkal „tatínku“ a „maminko“. A mně se tam vůbec moc líbilo. Já jsem byl víc, jak se říká,
Čechem než Němcem. Ale cítil jsem se jako „Bohemián“. Nejenom že jsem chodil do školy, ale
pracovali jsme společně, jejich syn měl v Červeném Kostelci jatka. V neděli jsme společně chodili
do kostela, byla to ale státní církev, Československá církev to byla, a po kostele se šlo špacírovat
na náměstí. Tam se lidi potkávali a pak se šlo do hotelu ke Schreiberům na polívku a pivo a potom
domů na oběd. Jezdili jsme společně k příbuzným do Hronova, na posvícení… Až v květnu jsem
musel zpátky, poněvadž už byly konflikty v Žacléři a v okolí. No tak jsem jel zpátky a šel jsem
v Žacléři zase do český školy.
Moje rodina byla komunistickýho původu a v širší rodině byli sociální demokrati, komunisti
a henleinovci. Moje babička a děda bydleli úplně na hranicích v Černý Vodě. Tam se vždycky rodina
sešla, v sobotu nebo v neděli, tam se hádali a prali se. A v pondělí zase šli domů.
Po 35. roku jsme s bratrem Alfredem nosili noviny nebo tiskopisy přes hranice do Slezska.
Nějaké originály mám ještě z toho času doma.
To organizoval váš otec?
No, tam byly různý organizace. A na zpáteční cestě někdy šel s námi přes hranice nějakej emig-
rant. U nás doma byl dlouho taky jeden pán z Německa, jako emigrant… No, to bylo takový, jak
se říká, to normální dětství.
A v 38. roku potom, to už bylo v září, začátkem září, byla velikánská demonstrace henlei-
novců v Žacléři. Tam už zpívali „Deutschland, Deutschland über alles“. A zajímavý bylo to, že tam
v tý části, jak jsem říkal, v té „rudé kolonii“, tam byli mužský a chtěli jít proti nim, víte? A česká
policie chránila koho? Tu velkou demonstraci! A já jsem si ještě vypsal z kroniky v Žacléři, že ty
četníci nestačili, tak přivezli nějaký četníky na nákladním autě z Trutnova, aby ty chlapi tam z tý
kolonie nemohli jít proti těm henleinovcům. Tak.
Bylo jasno, že když se to zhoršuje, tak půjdeme do vnitrozemí. No a hned co ta paráda tam
proběhla, jsme se s matkou a s menším bratrem stěhovali do Nový Paky. Otec tam měl taky přijít
s velkým bratrem, ale nemohli, poněvadž chránili hranice. Naši sousedi Pilařovi měli v Nový Pace
známý nebo příbuzný. Tam jsme byli nejdřív. A potom v tom Hradci v Plotišti.
Když jste takhle hledali útočiště ve vnitrozemí, byly to zpravidla komunistické rodiny, které
vás přijaly?
Komunistický rodiny to byly, no.
V které době to bylo? Okolo Mnichova?
No, v době Mnichova to bylo. Před Mnichovem. Potom byl Mnichov a do Žacléře přišla wehrmacht
8. 10. Otec byl zavřenej a my jsme se stěhovali z Nový Paky ke známým do Plotiště. Nějaký Hrdinovi
se jmenovali. A tam jsme byli. Předpokládalo se, že se možná dostaneme někam do emigrace. Ale
z Hradce lítali na západ, na východ nikdo. Víte?
A vy jste uvažovali vždycky o emigraci na východ?
No, my jsme chtěli na východ. On otec už jednou pracoval u Interhelpu, víte? On to tam znal.
Tak si myslel, že se tam zase dostane. No ale že otec a velkej bratr nepřijeli, tak jsme tam seděli,
asi tři nebo čtyři neděle, potom jsme dostali výpověď od města, že musíme zpátky do rodnýho
města. No tak jsme se vrátili.
Bylo to koncem listopadu. Všechny ty kluky, co byli z těch komunistických nebo sociálně demokra-
tických rodin, všechny nás nabrali a poslali nás do Prenzlau do kasáren. A tam nás, jak se říkalo,
chtěli přesvědčit, že jsme dobrý Němci. A k Vánocům nás zase pustili domů. To byl 38. rok. V 39.
240
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
roku, po obsazení protektorátu, jsme chodili stále přes hranice k našim příbuzným do Červenýho
Kostelce nebo do Lhoty. To byla taková první etapa.
A potom začal ten odboj… To bylo v roce 1940 až 1941. To jsme vždycky jeli do Poříčí vlakem
a z Poříčí přes Úpici do Kostelce pěšky. To byla prima cesta. A v Kostelci začala skupina učitelů
pracovat proti fašismu. A my jsme tam nosili nový zprávy. Ti starší vždycky všechny vlaky, co jely
přes hranice, počítali, kolik je to vagónů a co je naloženo… A to se nosilo do Červenýho Kostelce.
Tam se to zpracovalo nebo nezpracovalo. A jednou, to už bylo v 42. roku, bylo mi sedmnáct a byl
jsem už odvedený, tak jsem zase byl s jedním známým v Červeným Kostelci a Jarka Hepnar mně
řekl: „Hele, hochu, sem už moc nechoď, poněvadž tady se něco stane.“ To byla heydrichiáda a blízko
Kostelce na Bohdašíně byl parašutista, Potůček se jmenoval. Tak to byl konec. Hodně jich zavřeli,
hodně poslali do koncentračních táborů. Taky v Kostelci. Skupina se jmenovala SP 21, myslím.
Na podzim v 42. roku jsem musel do toho Arbeitsdienstu. To bylo tady ve Slezsku v Primkenau.
Na půl roku. Už předtím jsem se začal učit v porculánce nástrojářem. Když jsme do Primkenau
přišli, nikdo tam nebyl. My jsme tam přišli jako noví kluci a ty starý tam nebyli. Asi za čtrnáct dní
přišli zpátky. A víte odkud? Z Lidic. Ten jejich Arbeitsdienst v Lidicích boural baráky a takový věci
tam dělali. Tak jsem už tenkrát věděl, co se v Lidicích stalo. A chlapi sami byli trošku psychicky
ne v tom stavu, jak by měli bejt. V únoru roku 1943 jsem udělal zkoušku a čekal jsem, že mě
vyberou do wehrmachtu.
A odvedli vás do armády?
Odvedli.
Kdy jste narukoval?
Já jsem narukoval v dubnu ve 43. roku do výcvikovýho oddělení do Saganu. To je zase ve Slezsku.
Tam byl výcvik: duben, květen, červen. Tři měsíce výcviku. Odtud jsem se dostal do Padebornu,
to je v západním Německu. A za měsíc jsme se dostali do Francie, tam sestavovali nový tankový
oddělení z pozůstatků, co přišly z Afriky. A odtamtud z Francie jsme se dostali na podzim do
Sovětského svazu.
Byli jste tedy odveleni ze západní fronty na východní…
Na východní frontu. Bylo to na střední obraně, severně od Vitebska. To si pamatuju, to byl první
útok a já jsem byl při tom prvním útoku už raněnej. Akorát na 23. prosince. Dostal jsem se do
lazaretu. Dali mně nějakou injekci a já jsem dostal tetanusovou horečku. Tak mě odvezli až do
Vilny do nějakýho lazaretu. Tam byly sestry Polky, Rusky i církevní sestry. Já jsem už tenkrát mluvil
trošku rusky. Tak jsme se bavili. No a jedna ruská sestra, která byla ve finský válce, stále se ptala:
„Proč jdete na frontu a proč to a to?“ Tak na nás působily. A já jsem se s jednou mladou sestrou,
to byla Polka z Vilny, trošku seznámil… No a nic. Potom mi tam řekli, že jsem zdravej, a tak jsem
se zase dostal na frontu, zase k té jednotce, co jsem byl. A to už nebylo u Vitebska, to jsme šli na
Oršu. A byly různý boje. Ale v době klidu museli některý z našich vojáků jít na protipartyzánský
boj, víte? A když přišli zpátky, měli velký problémy, poněvadž tam nadělali hodně škody. Mluvili
třeba o Chatynu – ne Katyn, nýbrž Chatyn. Tam zavřeli obyvatelstvo do stodoly a podpálili a tak.
A to už hodně působilo na psychiku. Takže jsme si řekli: Tady něco není v pořádku.“ A to nejenom
vojáci, ale i důstojníci už začali nějakým způsobem o tom mluvit a tak.
Měl jsem velitele roty, Kodák se jmenoval, a s ním jsme se vždycky bavili česky. A při jednom
nasazení, při jednom útoku, náš tank sestřelili. Tak co? Z tanku ven. No a kam? Všechno tam
bloudilo. Zezadu německý jednotky všechno obklíčily a v tom byli ruský vojáci, Němci… Potom
přišla ta polní policie a říkali nám, že jsme neměli z toho tanku vylézt, že jsme tam měli zůstat
a střílet. Tak jsem se dostal do zelený trestný roty a museli jsme vybírat miny. Dostanete takovou
jehlu a musíte hledat minu a potom ji vybrat. To je, jak se říká, komando do nebe.
241
A vedle mě byl nějakej Procházka, pocházel z Brna. A ten mně říkal: „Počkej, my se tady ztratíme.“
On už byl starší. „My se tady ztratíme.“ No dobrá. A tak jsme jeden den šli, druhej den šli. No a třetí
nebo čtvrtej den kvečeru před sebou jsme měli už všechno čistý, miny už venku. Tam a tam už byla
ruská obrana. No jo, jak se ale dostat přes tu obranu? Přes ruskou? Ale povedlo se nám to, až jsme
se dostali do vesnice, co byla za prvním zákopem. Tam nás zabrali: Vy odkuda?“ Ale byla to klidná
věc, nebylo to nic strašnýho. Zavedli nás do jednoho sklepa a tam jsme nějakej den seděli. Dali
nám i jídlo a potom přišel výslech. Co a jak, odkud, proč. To bylo jenom tak něco ústního. Potom
nás odvezli do Smolensku a tam už formálně: papíry, kde jste musel napsat životopis a kdo a jak
a co a proč… A jestli bysme nechtěli bojovat pro svobodné Německo? My jsme věděli z letáků, že
v Rusku byl Národní komitét svobodnýho Německa. Souhlasil jsem. Odtamtud jsme se dostali do
Moskvy, do Krasnogorsku. Tam byla škola Národního komitétu svobodnýho Německa. Měli jsme
pásek NKFD, tady stálo „Nationalkomitee Freies Deutchland“ a červeno -bílo -černý pásek. A tam
nás vyučili: udělat noviny, mluvit přes trychtýř, marxismus, leninismus. Všechno to.
Tam byli Němci z Německa i z protektorátu?
Tam byli zajatci, důstojníci měli zvláštní část, ale všichni byli proti Hitlerovi. Potom přišel velkej
zmatek na střední frontě, sto tisíc zajatců se dostalo do zajetí, německých. A všechny je vedli přes
Moskvu. Já nevím, jestli o tom víte. To byl velkej pochod přes Moskvu. Aby ten národ je tam viděl
a my jsme je museli provázet, přes Moskvu na ty různý nádraží, Běloruský nádraží, Kaskarský
a tak. A jeli jsme s těma zajatcema do zajateckých táborů a tam jsme je měli přeškolit. Já jsem
měl skupinu rakouských zajatců. Půl dne jsme museli pracovat, do jedný, ve fabrice dělali sudy
pro chemickej kombinát.
A podařilo se vám takhle někoho přesvědčit?
Jo, jo, jo. Tam se potom zakládaly ty skupinky. A když zajatci potom přijeli zpátky do Německa,
stali se z nich policisti a takový… Do armády taky. Z důstojníků byli generálové.
A vy jste byl zrovna u Rakušanů – jak to vnímali oni?
Oni taky byli pro svobodné Rakousko. Nosili potom červeno -bílou pásku. I Taliáni tam byli. Všechno
pohromadě. Na východní frontě, tam bylo všechno. Rumuni, Taliáni, tam byli z Holandska, Češi,
Slováci…
A jednoho dne přišel rozkaz – zpátky na školu do Moskvy, že budeme nasazený na 4. ukra-
jinským frontě jako parašutisti. To už začalo Slovenský povstání a v Moskvě bylo hodně Slováků,
zajatců. A jeden den nás vedli do velkýho sálu, kam najednou přišel českej důstojník, jmenoval
se Augustin Schramm, to byl komunista z Liberce. Ten se nás ptal, jestli bysme nechtěli bojovat
pro svobodný Československo. Nejdřív pro Německo, a najednou zase pro Československo? Ale
bylo nás hodně, který řekli – ano. No tak to byl takovej první nábor. Zase jsme vyplnili životopis…
Potom jsme dostali uniformu, anglickou uniformu, to jsme se taky divili… A jeli jsme do
Rumunska, Černovic, odtamtud do Polska, na Krosno, Duklu… Já jsem jezdil jako spojka u auto-
důstojníka, u náhradního pluku. Tak jsem se dostal přes celý Slovensko a potom po celý Moravě
a Čechách. To je takovej kus cesty tam a zpátky. A dvakrát jsem pochodoval přes Prahu. Jednou
v květnu v 45. roku. A jednou, když bylo 50. výročí.
Ale měl jsem taky první lásku ve Spišský Sobotě u Popradu. A ona mi ještě potom psala do
Německa a jednou napsala: „Boskáva tě tvoje milující děvče zpod Tatrami.“ No, vidíte, mám taky
hezký vojenský zážitky. No jo, jak se říká, voják, to je něco! Není to nic zvláštního. Ale z mladíka
se stane muž, víte? Proto já jsem pro to, aby kluci šli na vojnu.
Vy jste byl Němec ve Svobodově armádě, mělo to nějaký vliv na…
Ne, žádný vliv. Pamatuju se na štábního kapitána, kterej mě potom, jak se říká, prozkoušel. Byl
to štábní kapitán Bedřich. Ten se mě vyptal, co otec, co maminka… A říká: „Je to dobrý, hochu.“
242
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
Bylo to dáno tím, že jste byl z komunistické rodiny?
Ne, ne, na komunisty se neptal. V té době byla stranická organizace ve Svobodově armádě trošku
vedle. Normálně bylo oddělení osvěty a výchovy, tam byli komunisti, ale že by u přijímání byl
někdo ze stranické organizace, tak to nebylo. Do 45. roku, potom to už bylo něco jinýho.
A kolik Němců bylo asi v armádě?
Z náboru vím, že některý poslali zpátky do těch zajateckých táborů. Z jakých důvodů nevím, po-
něvadž každýho zkoušeli samotnýho. A bylo tam hodně lidí z Opavy a z Ostravy, měli už trošku
takový polsko -český jména taky… Ale podle toho to nešlo, poněvadž ve Svobodově armádě byla,
řekněme, základna česká. To byli ti, co šli do emigrace se Svobodou, a byli to tedy komunisti.
A potom velká část zakarpatských Ukrajinců, velká část Slováků, část Židů, některý Maďaři, no
a i Němci. Češi mluvili česky a německy a ty ostatní slovensky nebo zakarpatsky a ti Židi mluvili
německy v nejhorším případě…
Vzpomenete si na nějakého kamaráda ze Svobodovy armády?
Ti jsou už všichni mrtví. S jedním, jmenoval se Černý, jsme se kamarádili. On pocházel z Trutnova.
Potom jsme byli ve spojení, kolikrát jsme se sešli, to je už všechno pryč. Podívejte, já jsem byl
tenkrát jeden z těch nejmladších. Mně bylo dvacet let v 45. roku. A ostatní byli už starší.
Povýšili vás během té doby, co jste sloužil ve Svobodově armádě?
Já jsem byl svobodníkem. Povýšili… V mojí vojenské legitimaci stojí: „…opraveno podle rozkazu
toto a toto, svobodník.“
A jak prožili válku vaši sourozenci a rodiče?
No jo, podívejte se. Můj otec byl horníkem, ten šel do dolu pracovat. Moje maminka byla pomocná
kuchařka v jednom zajateckým táboru Francouzů. Tam byli Francouzi, ty chodili taky na ty doly.
Velkej bratr… jeho brali do armády a zase ho pustili domů. To byli lidi, který nebyli schopný, jak
se říká, z politických důvodů sloužit. Buď se dostali potom do trestních oddílů 500 anebo něco
takovýho. Ale že byl horníkem, tak pracoval zase tam. No a ten menší brácha, ten se učil zámeč-
níkem. Tak to byla rodina.
Potom jsem byl v Praze, v prezenční službě, u velitelství první pěší divize ve smíchovských
kasárnách. A já jsem tam byl v tom oddělení osvěty a výchovy. Tam jsem se poznal s jedním nad-
poručíkem, kterej byl v Žacléři, on to byl rukavičkář – rukavičkáři, to byli ti důstojníci, co tady
zůstali doma, víte? Měřička se jmenoval. A ten byl jeden čas schovanej v Žacléři u jednoho zubaře.
On mně říkal: „Hele, víš co? Já půjdu jako velitel do Loun, tam se zakládá důstojnická škola pro
osvětový důstojníky. A jestli bys tam chtěl jít?“ Já povídám: „Proč by ne?“ Tak jsem byl v Lounech
na tý škole. A když to končilo, dostal jsem se do Berouna do pěšího pluku 21. Tam jsem zase
dělal v oddělení osvěty a kultury nebo osvěty a výchovy. No jo. My jsme se zúčastnili znárodnění
průmyslu a takový věci jsme tam dělali.
Na Vánoce ve 45. roku jsem jel na dovolenou domů a tam mně rodina říkala: „My nevíme, jestli
tady zůstaneme, poněvadž antifašisti se chystají dobrovolně vystěhovat do Německa.“ Z různých
důvodů. Rodina, jak jsem ze začátku řekl, byla rozdělená a velká část už byla pryč, ta musela pryč.
A na druhý straně byla nějaká dohoda mezi KSČ a SED nebo dřív KPD, aby antifašisté v Německu
pomáhali při vybudování demokratickýho státu. No co? Já jsem byl vojákem, tak jsem se zase
vrátil. A v lednu jsem dostal dopis, že se přihlásili k odjezdu do Německa.
Zůstat? Kdybych tenkrát bejval měl holku, tak bych tam zůstal. Ale byl jsem svobodnej, tak raději
půjdu s rodinou. Prezenční službu jsem měl za sebou, tak jsem mohl jít domů. Nějakej tejden potom
jsem ještě pracoval v porculánce jako nástrojař. A začátkem května jsem zorganizoval ještě ten
trutnovskej transport, výjezd do Německa. Každej z těch antifašistů měl půl vagónu a ty lidi byli
v osobních vozech, a ne že tam stáli v těch nákladních vozech. Aspoň u nás to tak nebylo. Dostali
243
jsme se přes Děčín a Drážďany do Braniborska. Tam byl nejdřív takovej, jak se říká, karantén
tábor Neu Petershein.
108
Přišli lidi z různých úřadů a dělali nábor do zaměstnání. No a ty starší, to byli horníci, ti chtěli
zase někam do nějakýho dolu. Ale tam bylo jenom hnědý uhlí, ale všechno venku, a ne dole. Ale
stejně, co já pamatuju, všichni dostali dobrou práci nebo funkci. Můj otec, taky horník, se dostal jako
listonoš na poštu. Z toho lágru jsme později přesídlili na různý místa. Byli jsme v Wandlitzu, to je
blízko Berlína. A já jsem jako první místo dostal funkci tajemníka v braniborské vládě. No ale nebyl
jsem tam dlouho. Dostal jsem „volyňskou“ horečku. Víte, co to je? To je něco podobnýho malárii.
To jsem si přinesl odtamtud. A měl jsem ruskýho poradce, to tam měl každej. Ten mi řekl: „Podívej
se, my máme velkej statek. A ty tam půjdeš jako rukovoditěl.“ Já povídám: „Já zemědělství neznám!“
Tak jsem se tam dostal a tam mě zase postavili na nohy, jak se říká. Potom jsem trošku
čuchl k tomu zemědělství. A byla pozemková reforma, jako tady. Budovaly se traktorový stanice
a různý takový věci. Tak jsem se dostal jako ředitel traktorový stanice do Vricena, to byla trakto-
rová stanice, která měla druhý pobočky až tam na Odře, u polských hranic. A tam za mnou šlo
to, že jsem byl v československý armádě. Tady byly procesy se Slánským a takový věci a tam šly
taky problémy, s Titem a tak. A všichni, co byli v cizích armádách nebo z Jugoslávie, tak jsme se
někam dostali. Já jsem byl rok zavřenej, od 49. do 50. A potom byl soud a zase nás pustili. …
A kdy jste dostal německé občanství?
V 49. roku. Když jsem se dostal do Německa, tak jsem byl staatenlos [bez státní příslušnosti,
pozn. ed.]. Tak jsem musel každý tři měsíce platit pět marek a dostal jsem razítko a musel jsem
se jako voják hlásit na vaší vojenské misi.
Jak se na vás dívali Němci jako na přistěhovalce, který navíc bojoval proti Německu?
To bylo asi zrovna tak jako na západě. Nejdřív lidi říkali: „Zase nějakej Sudeťák je na nějakým místě.“
Víte? Ty lidi, co odtud přišli, dostali funkce na úřadech a tak. Ale zrovna tak to bylo s ubytováním.
Dostali jsme přidělený domek od nacistů, který byli zavřený. To byly ty privilegia. Co jsem slyšel,
bylo to na západě zrovna tak.
Jak byste dnes popsal svou národní identitu?
Národní identita je daná, takže jsme německého původu, německého jazyka, tak bych to řekl, ale
mnoho z toho je determinováno českým vlivem, ne? To se taky musí zdůrazňovat. A když jsem
pak po roce 1945 byl u české jednotky, můžu vám říct, že při manévrech, když jsme po večerech
sedávali, zanotoval jsem si českou písničku, kterou vojáci vůbec neznali, vaši vojáci! No jo, to je
všechno už historie. Ale člověk může říct následující: jsem Bohemian, Böhme.
Cítíte se jako Böhme?
Böhme, ano. A možná ještě líp Bohemian, to je to pravý slovo pro celou věc. Tím se vyjádří vše.
V Žacléři žilo hodně Čechů. To znamená, že na ulici jsme se naučili všechno. A bylo tam i hodně mí-
šenců, muž byl Čech a manželka Němka nebo obráceně. Můžu vám říct jeden příklad. Naši sousedi,
Pilařovi se jmenovali, on byl Němec a ona Češka, on ale neuměl česky a ona německy. Přede dveřmi
měli lavičku, na které sedávali, drželi se za ruce a domlouvali se jen pár slovy. Jejich syn Bohuslav
fungoval v rodině jako tlumočník. Velmi komplikované, že jo? Dnes se tomu člověk směje, ale to je
opravu krásná historka a takové věci by měl člověk zachovat, protože z toho vskutku vzniká něco
lidského. Nacionalismus byl na obou stranách, na německé, na české, najednou díky takovým věcem
překonaný.
108 Neupetershein.
244
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
Werner Baier, in: Barbora ČERMÁKOVÁ – David WEBER (eds), Československu věrni zůstali: Ži-
votopisné rozhovory s německými antifašisty, Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2008. Zde
předložena původní nezkrácená verze českého překladu rozhovoru, ta je součástí archivu projektu
Dokumentace osudů aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postižení
v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu.
Kontext: Editoři knihy Československu věrni zůstali, poskytli autorům této knihy přístup k pro-
tokolům rozhovorů. Díky tomu víme další detaily nad rámec informací vyplývajících z knihy, kde
byla zkrácená verze rozhovoru publikována. Rozhovor byl natočen v rámci projektu Dokumentace
osudů aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postižení v souvislosti
s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu. Rozhovory
vedl Tomáš Okurka, první se konal 15. 4. 2008 v Coswigu a druhý 28. 5. 2008 ve Františkových
Lázních, každý trval 60 minut. Kontakt na Wernera Baiera byl řešitelům výše zmíněného projektu
zprostředkován Günterem Fiedlerem z Trutnova. V březnu 2007 řešitelé projektu oslovili pana
Baiera a rok později došlo k realizaci rozhovoru, který byl následně (s mnoha jinými) ve zkrácené
podobě v roce 2008 publikován v knize Československu věrni zůstali.
Interpretační možnosti: Rozhovor s pamětníkem přináší do zkoumané problematiky další úhel
pohledu – úhel žacléřského Němce z komunistické hornické rodiny. Jeho subjektivní vyprávění je
zajímavým pandánem k (rovněž subjektivním) kronikářským záznamům, např. zde předkládaným
rýchorským a boberským. Nicméně je třeba zohlednit, že pamětník vzpomíná na události s velkým
časovým odstupem a mnohdy se vyjadřuje nejednoznačně. I tento zdroj je vhodné konfrontovat
s dalšími prameny, i když některé pasáže vzpomínek půjde jen těžko verifikovat. To nesnižuje
výpovědní hodnotu daného pramene, ale je na to při jeho interpretaci třeba brát na zřetel.
Uložení: Redakčně krácený rozhovor byl publikován a kniha je dostupná v řadě veřejných
knihoven. Nezkrácený český překlad německého přepisu rozhovoru je součástí archivu projektu
Dokumentace osudů aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postižení
v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu.
Rozhovor sVáclavem Šrajerem
15. 4. 2021, Dolní Kalná
Přepis rozhovoru tazatele Libora Duška s pamětníkem Václavem Šrajerem z Dolní Kalné. Václav
Šrajer žije celý život v podkrkonošské vesnici Dolní Kalná, která byla do roku 1945 obklopena ves-
nicemi s převážně německy hovořícím obyvatelstvem. Jeho vzpomínky zachycují proměnu od rela-
tivního soužití po vyhrocené vztahy česky a německy hovořících obyvatel Podkrkonoší. Též v širších
společensko -regionálních souvislostech reflektují zábor pohraničí očima jedenáctiletého chlapce
s odstupem více než osmdesáti let.
Václav Šrajer, *1927 v Dolní Kalné
Co se vám vybaví při vzpomínce na rok 1938 a zábor pohraničí?
V roce 1938 mně bylo jedenáct let, chodil jsem do měšťanský školy do Čistý a bydlel v Dolní Kalný.
Chodili jsme pěšky a v zimě na lyžích. Když se schylovalo k záboru hranic, tak se situace měnila.
My tomu jako děti sice úplně nerozuměli, ale strejda a sousedi chodili každej den pobejt, tak se
o tom bavili. Hitler se jim promítnul tak, že nás všechny sežere, takže všichni byli proti němu
a očekávali všecko nejhorší. Z doslechu se vědělo, že pohraniční pevnosti ještě zdaleka nejsou
dokončený, tudíž by nápor nezachytily a my bysme to tady dostali z první ruky. Nám jako dětem
to nepřipadalo zas až tak důležitý, ale fandili jsme našim vojákům. Tenkrát se ve filmových týde-
nících, co jsme viděli v kině, ukazovalo, jak je naše armáda připravená. Tak jsme si mysleli, že by
LD, TN, OH
245
s nima naše armáda dokázala zatočit, ale když to člověk pozdějc zhodnotil a viděl tu techniku, se
kterou přitáhli (němečtí vojáci), tak by to asi špatně dopadlo.
Když se vrátme ještě do jara 1938…
To už bylo vyústění německejch výpadů proti Čechům, protože okolo nás byly samý německý
vesnice. To se poznalo tak, že ti Němci, kteří byli s tátou docela kamarádi, se pak stranili a někteří
vyhrožovali, tak jsme chápali, že se něco chystá. Ve škole nás taky připravovali, pomocí jakési
branné výchovy, abysme byli připravený, kdyby k něčemu došlo.
Když přišlo září 1938…
Otec byl krejčí a hodně žil i pro zákazníky v pohraničí, takzvanejch Sudetech. A někteří (Němci)
mu dlužili. Tak předtím, než měl přijít zábor, už po Mnichovský dohodě, sednul na kolo a jel po
vesnicích vybírat a většinou mu zaplatili. A říkal: „Já jsem ujížděl a měl jsem za sebou pochodu-
jící německou armádu, která dělala zábor, tak jsem naskočil na kolo a pospíchal dál.“ A koupil si
i německej pohled, že děkujou svýmu vůdci a všichni (Němci) se už nemůžou dočkat, až je ar-
máda zabere a osvobodí. Němci v pohraničí to brali jako osvobození. Dneska se jich lidi zastávaj,
protože nic neprodělali. Kdyby to všecko prodělali, tak by na to měli docela jinej náhled. Lidi se
přizpůsobujou všemu možnými. Ti zarytí Němci to tenkrát schvalovali a měli ohromnou radost,
byly slyšet zvony až z Olešnice, jak vítali armádu. Zvonilo se, jásalo.
A přímo v Dolní Kalné, coby české vesnici?
Tady to byly ryze český vesnice, ale všude okolo byl německej živel. Otec nás nikam moc nepouštěl,
když tady zabírali hranice. Ale naši vojáci zatarasili německejm silnici, dohadovali se s nima, když
zabírali hranice. Se zatloukáním kolíků a vyměřováním jim pomáhali Ordneři, mladí kluci. Jedněm
přišla studna do Reichu a vůbec je nepustili, aby si mohli nabrat vodu, tak ji museli nabrat v noci.
Takhle se Němci k Čechům chovali.
Ale před rokem 1938 se Češi s Němci přeci také přátelili…
Co se kámošilo, tak do toho šestatřicátýho roku. Bratr byl ještě ten rok v Pilníkově na „handlu“ a ten
jejich Karl byl u nás, jak se tehdy běžně mezi Čechy a Němci v pohraničí dělalo. Jako kluci jsme spolu
vycházeli v pořádku, ale naproti přicházela Ida, co ji měli na handlu a ta už byla zfanatizovaná a pro
Hitlera. Do tý doby byly vztahy mezi Čechy a Němci celkem dobrý. Mezi Němcema byli taky výborný
lidi a ti to taky za ně odnesli. Až když to Henlein rozeštval, tak to do nich vlezlo a mladý chodili
v koženejch kalhotech a bílejch fuseklích a koukali, kde by se mohli dělat rozepře a porvat se. To
začalo v pětatřicátym roce. Důsledkem toho všeho byl osmatřicátej, válka, Rusáci, osmašedesátej atd.
Soukromý archiv Libora Duška, ústní sdělení Václava Šrajera (*1927, Dolní Kalná), Dolní Kalná
15. 4. 2021, 2 strany (3 strany), přepis rozhovoru.
Kontext: Předkládaný rozhovor navazuje na předchozí rozhovory s pamětníkem Václavem
Šrajerem z roku 2013. Ty byly realizovány tazatelem Liborem Duškem v rámci systematického
vyhledávání a dotazování pamětníků k událostem před druhou světovou válkou, během ní a po
ní, na život na horách a v podhůří. Většina rozhovorů, včetně rozhovoru s Václavem Šrajerem
byla publikována v časopise Krkonoše – Jizerské hory, (viz blíže Populárně -vědní periodika C.8.2).
Některé rozhovory, stylizované do podoby narací – vzpomínek jsou také publikovány v Duškově
knize Krkonošští rodáci vzpomínají: Dramatické příběhy z válečných a poválečných let, která vyšla
v Praze v roce 2017. Předkládaný rozhovor však vznikl v přímé souvislosti s výstavou na jaře 2021.
Odehrál se u pamětníka doma, ještě za přítomnosti autorky výstavy a praneteře pamětníka Olgy
Hájkové. Otázky kladené pamětníkovi jsou zřejmé z ukázky a pamětník byl o účelu rozhovoru
a otázkách předem předběžně vyrozuměn.
246
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rozhovory
Interpretační možnosti: Rozhovor zachycuje osobní vzpomínku na rok 1938, zejména na novou
státní hranici vzniklou v důsledku odtržení pohraničí. Vzpomínka tak může být zajímavým srovná-
ním například s rozhovory s německými pamětníky Franzem Braunem a Erichem Stumpfem, ale je
třeba vzít v potaz fakt, že Václav Šrajer žil v českém Podkrkonoší a oba druzí zmínění v prostředí
většinově německých pohraničních obcí východních Krkonoš. Rozhovor je v rámci výstavy důležitý
zejména coby komparační materiál, zachycující úhel pohledu z české strany.
Uložení: Audionahrávka celého rozhovoru je v soukromém archivu Libora Duška.

Libor Dušek
Rodinné dokumenty jsou specifickou skupinou pramenů. Je to také velmi různorodá skupina, jejímž
společným znakem je, že po nějakou bodu byly (či stále jsou) v držení soukromých sběratelů či
pozůstalých. Na druhé straně se většinou nejedná o soukromé sbírky, nýbrž o jednotlivosti. Jejich
původci jsou velmi rozmanití – může se jednat o úřady (např. vystavující doklady), pamětníky
(např. ve formě rodinných dopisů), či třeba o dnešní badatele (pokud jde o část jejich soukromé
dokumentace, kterou poskytli pro výstavu Opevněná krajina). Dobové rodinné dokumenty umož-
ňují dokreslit plastický obraz událostí a jejich vnímání tehdejšími účastníky, ty současné zase
mohou přinést zajímavé informace, respektive jejich novou, moderní interpretaci.
Název:Členský průkaz oběti fašismu
Autor: Německá demokratická republika, braniborský Oblastní výbor obětí fašismu
Lokalita: Braniborsko • Vznik: 24. 11. 1946 • Vlastník: Městské muzeum Žacléř
Obsah: Legitimace – průkaz oběti fašismu vy-
stavená na jméno Oswalda Jillicha.
Kontext: Oswald Jillich byl bojovník proti fa-
šismu, vůdčí osobnost dělnického hnutí a ko-
munistické strany v Žacléři. Jeho dětství bylo
spjaté s prostředím hornické červené kolonie na
okraji Žacléře v blízkosti kamenouhelných dolů,
a právě toto prostředí jej výrazně formovalo pro
budoucí léta. Roku 1923 byla v Žacléři založena
místní organizace komunistické strany a již té-
hož roku se Oswald stal jejím členem a o několik
let později stanul jejím čele. Jillichovy protifašis-
tické názory vyústily v jeho zatčení a odvlečení do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl
evidován jako politický vězeň. V roce 1944 byl transportován do tábora Mauthausen. Po návratu
do Žacléře se aktivně podílel na přípravě podmínek pro vysídlení antifašistů z žacléřského regionu.
V roce 1946 opustil s rodinou Žacléř. Rodina žila v německém Liebenwalde, poté Oranienburgu. Byl
činný ve státní správě, aktivně spolupracoval s Památníkem koncentračního tábora Sachsenhausen
a získal ocenění za boj proti fašismu. Zemřel v roce 1979.
Interpretační možnosti: Pramen potvrzuje, že NDR systematicky pracovala se statusem oběti
fašismu. Tato formalizace přinášela, vedle symbolického zadostiučinění, také případné možnosti
sociálního vzestupu.
Uložení: Legitimace je uložena v Městském muzeu v Žacléři.
ER, JS
247
Dopis Františka Hlaváče
24. září 1938, [Rýchory, dle kontextu celé pozůstalosti]
Dopis npor. v. z. Františka Hlaváče manželce, ve kterém popisuje svou úlohu od doby, kdy byl po-
volán do služby v rámci mimořádných opatření, tedy od odchodu na hlavní obranné postavení v
úseku svého praporu – do oblasti Rýchor. Hlaváč zde zachytil poměry a životní podmínky v místě,
ve kterém v té době působil.
24./9.38
MiláMimi,
JakjsemvpátekránoopustilJičín,ještějsemsenezastavilajeuž8hodinvečervsobotu.
Teprveteďmámtrochuklidu,kdyžjsemvšechnopřebral.
JakjsimělachutědoKrkonoš,takjichteďužijujázaTebeizaIva.
Codělámakdejsemnemohunapsat,jenomto,žejsempoměrnědobřeubytovánvbouděsbitézprkenamám
tukancelářroty,kdesemnouspíslužbyvedoucíaučetní.Taboudamáčtyřimístnosti.Jednu
jakokancelářatd.,jakužjsemnapsal,vprvnímístnostijsouveliteléčetpporKandazJičínaapporHudeček
ze[nečitelné],potompor.Brunclíkaporučíkjánevímjakze[nečitelné],kterýjemisesvourotoupřidělen.
Stravujisesmužstvemajemicelkemdobře.Kopcejsoutadyřádné,akdyžmusímzadencelýsvůjusek
proběhnout,mámtohotakdost.
Myslím,žepřijdudomůštíhlýjakojedle.
Mějtesedobřeavzpomínejte.
ZdravímalíbámTebeiIva
Franta
P.S.MámzdekrásnýpohlednaSněžku,žebyjíčlověktéměřrukoudosáhlavidímtakéaždoLitavy.
Ajsemtakunaven,žeaniperempořádněnevládnu
F.
Maminkutaképozdravuji
Československá obec legionářská – Jednota Mladá Boleslav, osobní pozůstalost npor. pěchoty v. z.
Františka Hlaváče, dopis Františka Hlaváče manželce napsaný bezprostředně po zaujetí pozic na
hranicích 24. září 1938,2. strana (2 strany) rukopis, originál.
Kontext: Pramen vznikl jako osobní dopis manželce npor. v. z. Františka Hlaváče.
Interpretační možnosti: Jedná se o velmi zajímavý typ pramene, ukázku osobní rodinné ko-
respondence mezi československým důstojníkem a jeho manželkou v době zářijové mobilizace.
Údaje lze je částečně verifikovat, je však třeba konfrontace s jinými zdroji.
Uložení: Dopis je uložen v osobní pozůstalosti npor. pěchoty v. z. Františka Hlaváče, v archivu
Československé obce legionářské – Jednoty Mladá Boleslav.
JJ, TN
248
Katalog vystavených pramenů / Vzpomínky / Rodinné dokumenty
Rodný dům vSuchém Dole 8
Autor: Paula Schramm, roz. Kneifel • Lokalita: Suchý Důl • Vznik: 1936
Vlastník: Angelika Katterbach
Popis: Rodný dům Kneifelů v Suchém Dole č. p.
8 (dnes Dolní Albeřice 53), jak ho v roce 1936
zachytila desetiletá Paula vodovými barvami.
Kontext: Malba vznikla pravděpodobně ve
škole.
Interpretační možnosti: Pro účely výstavy
Opevněná krajina nemá pramen žádné inter-
pretativní využití, je pouze ilustrativní.
Uložení: Soukromý archiv Angeliky Katter-
bach, Spolková republika Německo.
Lehké opevnění zroku 1937, objekt A160 vnormální odolnosti
Autor: Ladislav Čermák • Lokalita: Česká republika • Vznik: 2020 • Vlastník: Ladislav Čermák
LEHKÉ OPEVNĚNÍ VZOR 37
Objekt A-160 v normální odolnosti
VELITEL ZÁSTUPCE STŘELEC STŘELEC POMOCNÍK POMOCNÍK SPOJKA
OBJEKTU VELITELE VENTILÁTOR
Beton Železo Délka stavby Cena Výzbroj
2 kulomety
Osádka objektu: 7 mužů
Lehký objekt nového typu v číslech
Počet
7 73772 000 Kč8 týdnů4 950 kg42 m³
Cena kompletně Lehký kulomet vz. 26 Celkový počet postavených Doba, za kterou bylObjem betonové Hmotnost železné
dokončeného objektu Lk-26 / Tk-24 / Tk-37 objektů typu Apostaven jeden objektsměsi pro zdivo výztuže do zdiva
Munice
20 000 ks
Množství kulometného
střeliva ráže 7,92 mm
Obsah: Nákres a popis řezu pevnůstky lehkého opevnění
z roku 1937.
Kontext, interpretační možnosti: Nákres zobrazuje vnitřní
uspořádání pevnůstky. Proti vniknutí zabezpečovaly objekt
dva uzávěry – mřížové dveře, které chránila tzv. vchodová
střílna s uzávěrem a ocelové dveře. Ochranu týlu pevnůstky
zajišťoval granátový skluz – zabetonovaná roura s jednodu-
chým víkem, kterou mohla osádka v případě ohrožení použít
pro granáty. Ve výbavě lehkého objektu z roku 1937 (vyjma
typu C) se nacházel též ruční ventilátor, nasávající čistý vzduch
z prostoru vchodové chodbičky. Při jeho pohonu se pak přet-
lakem vytlačovaly zplodiny vzniklé při střelbě vlastních zbraní.
Nad střílnami namontované lapače usměrňovaly zplodiny k-
vodným otvorům vedoucím mimo objekt. Nejčastější zbraní
v lehkém opevnění byly lehké kulomety vz. 26 a dále těžké
kulomety vz. 24 a 37. Instalaci zbraní zajišťovaly dva druhy
univerzálních lafet. Jednalo se o zařízení umožňující výrazně vyšší přesnost palby. Na lafetě byla
navíc umístěna i panoramatická mapa s načrtnutým terénem, zajišťující střelbu za tmy či za za-
dýmení bojiště. Použít se daly i jednoduché závěsy. Pod střílnami stály lavice pro sběr vystřílených
nábojnic a pod lavicemi se nacházely drážky v podlaze naplněné vodou, určené k chlazení hlavní.
Na každou střílnu připadal jeden výsuvný zrcátkový periskop. Ten byl zavěšen v litinové rouře za-
betonované do stropu pevnůstky. Dále měl být objekt vybaven polním telefonem, nářadím nebo
např. záložní dávkou potravin. Veškerý volný prostor by ovšem zaplnily bedny s municí. Odpočinek
měla osádka vykonávat mimo objekt, zpravidla v jednoduše zřízeném přístřešku. Součást vybavení
tvořilo i jednoduché ženijní nářadí, jako pila, kosa, lopata apod. Osádku tvořilo u typů A a B celkem
7 mužů. Dva vojáci obsluhovali kulomety, dva další jim doplňovali střelivo. Velitel objektu a jeho
zástupce pak stáli u periskopů a řídili palbu. Poslední člen osádky trvale obsluhoval ventilátor.
V pevnůstkách typu D a E byli umístěni 4 muži a typu C pak pouze jeden střelec s nabíječem.
Uložení: Soukromý archiv Ladislava Čermáka.
TN
JJ
249

Libor Dušek
Elektronické zdroje a multimédia jsou coby pramenný zdroj pro historické a společenskovědní
bádání relativně mladou záležitostí. Pomyslná džungle virtuálního světa je zaplavena proudy
nicneříkajícího vágního balastu, záměrnými či nechtěnými dezinformacemi na straně jedné
a špičkovými, vycizelovanými analýzami, informacemi a kvalitním obsahem na straně druhé.
Ani pro poučeného badatele někdy není lehké se v nepřeberném množství dat zorientovat. I tak
lze však bez nadsázky konstatovat, že virtuální prostor skýtá jedinečnou platformu usnadňující
badatelům jejich práci. Ukládání a zpracovávání dat, jejich následná postprodukce a interpretace
prostřednictvím multimédií je rychlá, relativně levná a pružná, navíc stále v procesu dynamického
vývoje. Umožňuje též týmu či týmům badatelů spolupracovat prakticky kdekoliv.

Olga Hájková
Vskutku informačně obsáhlým pramenem jsou internetové databáze. Mají různý charakter – od
muzejního katalogu sbírek přes časopisecký rejstřík až po databáze objektů provázané s interak-
tivními mapami. Také jejich původci jsou velmi různorodí. Jsou jimi paměťové instituce, univerzity,
výzkumné ústavy nebo nadšenci, jejichž jména zůstávají v některých případech anonymní. Přes
pestrost obsahovou i formální mají databáze a weby jedno společné – jejich cílem je zpřístupnit
poznatky a zdroje nejširší veřejnosti, a často také zájemce do tvorby databáze zapojit (např. Archa
Krkonoš, Ropiky.net). Některé databáze byly tvůrci výstavy použity jako zdroje inspirace (theses.cz,
qucosa.de, riesengebirgler.de), jiné při přípravě výstavy aktivně využívali (Archa Krkonoš, Ropiky.
net, rejstřík časopisu Krkonoše – Jizerské hory, katalog sbírek Krkonošského muzea). Ověřili si
tak, že drtivá většina informací v databázích obsažených je relevantní.
Všechny databáze popsány k 31. 8. 2021.
Archa Krkonoš
Autor: Neuveden [Paměť Krkonoš z. ú., dle http://www.pametkrkonos.cz
URL adresa: https://archakrkonos.cz
Obsah: Živá, rozpracovaná ambiciózní webová databáze zacílená na region Krkonoš (zatím je
částečně zpracována jejich východní část) v časovém rozmezí 14. – 21. století, s důrazem na období
18. – 20. století. Databáze běží v české verzi (anglická, německá a polská verze jsou ve výstavbě).
V databázi je možné vyhledávat v následujících seznamech: lokalit s popisem, objektů s popisem,
osob s popisem, rodů s popisem, událostí s popisem a organizací s popisem. Dále obsahuje mapu
zaniklých míst/objektů, kterou je možné obohacovat i ze strany uživatelské veřejnosti. Původce
Archy Krkonoš (na základě jiných zdrojů jej lze identifikovat jako Paměť Krkonoš, z. ú.) si klade
dle svých slov za cíl zpracovat, zpřístupnit a pro budoucí generace zachránit historické doku-
menty i obrazové materiály z území Krkonoš. Databáze bude obsahovat statisíce konkrétních
a datových záznamů o lidech, kteří v Krkonoších žili, stejně jako o domech i dalších objektech.
Archa má sloužit všem zájemcům o historii i současný život regionu, kteří se tak stanou jejími
uživateli i spolutvůrci.
TN
250
Katalog vystavených pramenů / Elektronické zdroje / Databáze awebové stránky
Kontext: Archa Krkonoš je ambiciózní projekt iniciovaný badatelem Pavlem Klimešem, který
se dějinám východních Krkonoš věnuje desítky let a po stejnou dobu sbírá historické prameny,
typicky fotografie, pozůstalosti apod., které často našel při rekonstrukcích krkonošských domů
(spoluvlastní stavební firmu), nebo které získal od nálezců či pozůstalých, neboť si v regionu za-
slouženě vypěstoval pověst odborníka. Mnoho pramenů publikoval v sezónních novinách Veselý
výlet. Archa Krkonoš má zpřístupnit výsledky práce Pavla Klimeše a jeho týmu.
Interpretační možnosti: V tuto chvíli je databáze naplněná jen částečně. Najdeme v ní řadu
osob a osobností, vznikají i první zpracované krkonošské rody. Některé obce jsou již zpracované
dům po domu. Můžeme se tak dozvědět, komu a kdy dům patřil, kdy a kam byli vysídleni poslední
němečtí majitelé, popřípadě další stavebně -historické informace. U některých domů je pokryto
období od poloviny 19. století až do současnosti, u většiny chybí léta 1930–1960. Většina údajů má
uvedené zdroje, ale nestandardní zkratkou. Časem snad přibude i seznam zdrojů včetně zkratek,
aby badatel získal relevantní představu o zdrojích. Hledá -li badatel informace k jednotlivým obcím,
dozví se základní historické údaje a dále může vyhledávat jednotlivé domy podle současných čísel
popisných a získat základní údaje k jejich dřívějším vlastníkům. Předností databáze je spárování
historických a současných popisných čísel a čísel stavebních parcel. Metodika a zdroje tohoto
párování nicméně nejsou uvedeny. Co se týče historických vlastníků, je již situace problematičtěj-
ší, neb používané prameny vždy explicitně neuvádějí vlastníka, ale může se jednat o nájemníka,
či osobu dům užívající, což ale databáze nerozlišuje. Mohl by to vyřešit komentář k jednotlivým
zdrojům. Nejasná metodika je i v případě rozřazení obce na lokality, které jsou částečně historické,
ale mnohdy i umělé. I k tomuto rozřazení chybí metodický komentář.
Bunkry.cz
Autor: Ladislav Čermák • URL adresa: https://bunkry.cz
Obsah: Internetové stránky o československém opevnění z let 1935–1938. Obsahují tematické
články, aktuality z oboru, informace o odborné literatuře, fotoarchiv historických fotografií, sou-
časnou fotogalerii, jakož i informace turistického charakteru.
Kontext: Stránky obsahují také řadu validních informací o československém opevnění v Krkonoších.
Interpretační možnosti: Stránky obsahují širokou škálu relevantních informací k tématu opev-
nění a jsou také rozchodníkem na další weby.
Katalog sbírek Krkonošského muzea
Autor: Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí
URL adresa: http://sbirky.krnap.cz/vademecum
Obsah: Online katalog digitalizovaných sbírkových předmětů Krkonošských muzeí ve Vrchlabí
a v Jilemnici. Lze v něm vyhledávat pomocí klíčových slov, charakteru sbírky, autora, druhu před-
mětu nebo inventárního čísla. Jedná se pouze o prohlížeč bez možnosti stahování.
Kontext: Vedle historických fotografií obsahuje i trojrozměrné předměty a mapy k roku 1938
v Krkonoších.
Interpretační možnosti: Katalog sbírek je jednou z mála digitalizovaných a na internetu pří-
stupných muzejních sbírek v regionu Krkonoš.
OH
OH
251
Krkonoše– Jizerské hory
Autor: Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí • URL adresa: http://krkonose.krnap.cz
Obsah: Rejstřík článků měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory, jehož tištěnou podobu (viz C.8.2
Populárně -vědní periodika) vydává od roku 1968 Správa Krkonošského národního parku. V elektro-
nickém rejstříku lze vyhledávat například podle autora, roku vydání, jména osobnosti, lokality či
klíčového slova. Články publikované v časopisu od roku 2000 jsou v databázi zveřejněny v textové
podobě bez obrazových příloh. Databáze je průběžně doplňována.
Kontext: Rejstřík obsahuje značné množství informací k tématu výstavy, tj. k roku 1938 ve
východních Krkonoších (např. odkazy na články vojenského historika Oty Holuba, vzpomínky
pamětníků apod.).
Interpretační možnosti: Jde o výborný nástroj pro vyhledávání ve stovkách článků v časopise
publikovaných. Významně tak urychluje a zjednodušuje rešeršní práce při výzkumu.
Ropiky.net
Autor: Neuveden • URL adresa: https://ropiky.net
Obsah: Webová stránka o lehkém opevnění z let 1936–1938. Obsahuje články a databázi objektů
lehkého opevnění s detailními údaji k jednotlivým objektům. Databáze je průběžně doplňována
a je provázána s interaktivní mapou československého opevnění (viz kapitola Mapy C.4).
Kontext: Ropiky.net obsahují detailní informace k lehkému opevnění v Krkonoších.
Interpretační možnosti: Jedná se o jeden ze základních pramenů ke studiu objektů lehkého
opevnění, zejména pro podrobné faktografické údaje o jednotlivých pevnůstkách.
Archeologická mapa ČR
Autor: Archeologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i.
URL adresa: http://www.archeologickamapa.cz
Obsah: Aplikace Archeologická mapa České republiky je systémem pro evidenci archeologických
výzkumů a nálezů v České republice. Jedná se o živou databázi, po stažení uživatelem průběžně
doplňovanou (a to i badateli–neprofesionály). Je provázána s webovou aplikací Digitální archiv
Archeologické mapy ČR.
Kontext: Archeologická mapa obsahuje také informace o československém opevnění.
Interpretační možnosti: Pro archeology jde o jeden ze základních pramenů. Koncentruje v sobě in-
formace o proběhlých i současných archeologických výzkumech a nálezech na území České republiky.
riesengebirgler.de
Autor: Peter Schulze (Klaus . Schulze, správce webu) • URL adresa: http://riesengebirgler.de
Obsah: Velmi pestrá databáze obsahující zejména některé přepsané prameny k dějinám vybraných
obcí Krkonoš a seznamy vysídleneckých (tzv. domovských) časopisů (viz blíže Krajanská litera-
tura C.7). Databáze nabízí mnohdy přepsané obsahy časopisů a ročenek, v některých případech
umožňující i fulltextové vyhledávání v pdf a mnohé další.
Kontext: Databáze vznikla z iniciativy jejího zakladatele a redaktora Petera Schulze, který měl
silnou vazbu na Krkonoše a který je zároveň autorem většiny obsahu. Peter Schulze před lety
zemřel, od té doby není databáze aktualizovaná, naštěstí ji ale udržují v chodu dědicové. Má však
velmi zastaralý design a strukturu.
Interpretační možnosti: Databáze může sloužit jako inspirace a rozchodník pro další bádání.
OH
OH
OH
TN
252
Katalog vystavených pramenů / Elektronické zdroje / Databáze awebové stránky
Theses.cz
Autor: Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, Brno • URL adresa: https://theses.cz
Obsah: Repozitář a národní registr závěrečných a absolventských prací, jehož součástí je soft-
ware k odhalování plagiátů. Některé práce jsou volně ke stažení.
Kontext: Databáze obsahuje mj. absolventské práce týkající se Krkonoš ve 20. století nebo me-
todiky archeologického průzkumu československého opevnění.
Interpretace: Jeden z pramenů, který stojí za vytěžení, jakkoli je kvalitativní úroveň jednotlivých
prací rozdílná a je třeba značné obezřetnosti.
Qucosa– Quality Content of Saxony
Autor: Saské akademické knihovny • URL adresa: https://www.qucosa.de
Obsah: Saský dokumentační a publikační server s podporou Open Access. Slouží k bezplatnému
publikování a archivaci dokumentů z oblasti vědy a hospodářství. Databáze je živá, stále rozšiřovaná.
Kontext: Pramen obsahuje množství publikací vydaných krajanským sdružením Heimatkreis
Hohenelbe, a to v plném textu volně ke stažení ve formátu pdf.
Interpretační možnosti: Databáze zpřístupňuje tzv. Heimatliteratur, která je v tištěné podobě
často obtížně dostupná.
Zaniklé krajiny
Autor: Geografická sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
URL adresa: http://www.zaniklekrajiny.cz
Obsah: Webová stránka projektu NAKI II Dědictví zaniklých krajin: identifikace, rekonstrukce,
zpřístupnění. Cílem projektu je identifikovat, dokumentovat, rekonstruovat a zpřístupnit dědictví
krajin zaniklých v období dynamických proměn společnosti na území České republiky od konce
18. století. Hlavním výstupem projektu a součástí webu je Digitální atlas zaniklých krajin.
Kontext: Jedním z modelových území, kterým se projekt zabývá, jsou Krkonoše, resp. zaniklá
krajina horského zemědělství v Krkonoších.
Interpretační možnosti: Web, a hlavně digitální atlas, je inspirující zejména z hlediska analýzy
krajinných proměn Krkonoš a nástrojů, které je demonstrují (např. prostorové modely krajiny a
významných objektů nebo rekonstrukční mapy vývoje zalesnění).

Libor Dušek
Pořízení, zpracování a následná interpretace audio a videozáznamů je (ve smyslu technologickém
i ekonomickém) přinejmenším poslední dekádu dostupná takřka pro každého. Na webu a soci-
álních sítích publikuje velké množství různých nadšenců (ale samozřejmě i profesionálů), kteří
v různé škále kvality nabízí výsledky své více či méně kvalitní práce. Odmyslíme -li všudypřítomný
redundantní balast, je audio a video forma uchování a prezentace validních historických a spole-
čenskovědních témat ideálním médiem profesionálů a „zasvěcených amatérů“. Je však třeba mít
na paměti, že vývoj technologií nezbytně nezaručí, že formáty, ve kterých audio a video záznamy
uchováváme v současnosti, budou mít dlouhodobou trvanlivost a využitelnost.
OH
OH
OH
253
Levé křídlo dělostřelecké tvrze Stachelberg T ‑S81a, T ‑S81b, T ‑S82
Autor: Petr Vondryska (produkce, scénář, režie, kamera atp. neuvedeny)
Médium/forma: Video (amatérské) • Lokalita: Babí • Vznik: 5. 1. 2021
Délka záznamu: 113 minut • Vlastník/platforma zveřejnění: kanál YouTube, účet Opevnění
na Trutnovsku (https://www.youtube.com/watch?v=Ao131wZadmI, převzato dne 31. 8. 2021)
Obsah: Video fanouška vojenské historie Petra Vondrysky přibližuje slovy autora a autentickými
záběry historický význam dělostřelecké tvrze Stachelberg, jejíž součástí byly izolované pěchotní
sruby T -S 81a, T -S 81b a T -S 82. Záznam představuje také pozůstatky protipěchotních a protitan-
kových překážek a zařízení staveniště.
Kontext: Video bylo při tvorbě výstavy Opevněná krajina jedním ze základních pramenů pro
archeologický průzkum levého křídla dělostřelecké tvrze Stachelberg.
Interpretační možnosti: Ačkoli se jedná o amatérský počin, obsahuje velmi relevantní informace
mj. k terénnímu výzkumu pozůstatků československého opevnění na Babí. Poskytuje tak názorný
pohled na těžké opevnění v Krkonoších a slouží jako doplňkový pramen k vojenské historii.
Stav k 31. 8. 2021.
OH, LD
254
Katalog vystavených pramenů / Mapy / Elektronické mapy amapové portály

Olga Hájková
Mapy jsou jednoznačně jedním ze základních pramenů – průvodců po historické i současné krajině
a jejích proměnách. Jejich dostupnost badatelům se v posledních dekádách velmi zjednodušila
s novými informačními technologiemi. Mapy jsou digitalizovány a umísťovány do internetových
databází a specializovaných mapových portálů, které nabízejí celou škálu jejich využití. Hlavně
je však centralizují, neboť originální mapy jsou uloženy v institucích různého druhu (od úřadů,
přes celostátní a regionální paměťové instituce až po soukromé sbírky) a jsou tedy leckdy obtíž-
ně vyhledatelné a dostupné. Mapy výrazně usnadňují cestu za poznáním historie i zcela laickým
zájemcům.

Olga Hájková
Mapové portály a v nich zveřejňované historické i současné mapy (od základních až po specializo-
vané a tématické, které lze navíc v prohlížečích vzájemně kombinovat), představují pro badatele
neocenitelnou pomůcku, jejímž prostřednictvím lze sledovat proměny krajiny, jednotlivých sídel
i samotných objektů. Nejvyužívanějšími mapovými portály při práci na výstavě byly Geoportál
ČUZK, mapy.cz a mapový server Správy KRNAP. Pro studium objektů československého opevnění
je neocenitelným pramenem interaktivní mapa československého opevnění.
Všechny elektronické mapy a mapové portály popsány k 31. 8. 2021.
Geoportál ČÚZK / Archiválie
Autor: Český úřad zeměměřický a katastrální – Zeměměřický úřad
URL adresa: https://ags.cuzk.cz/archiv/Lokalita: Česká republika • Vznik: Neuveden
Vlastník: Český úřad zeměměřický a katastrální – Zeměměřický úřad
Obsah: Sekce geoportálu ČÚZK – Archiv nabízí nejen digitalizované archivní mapy, ale i inter-
aktivní práci s nimi. Výchozím bodem aplikace je současná základní mapa 1 : 10 000. Portál nabízí
kompletní mapy ze sbírky Stabilního katastru: 1. Originální mapy – přímý výsledek měřických
prací, ručně kreslené a vybarvené mapy v měřítku 1 : 2 880, které vznikaly v letech 1824–1843,
pro východní Krkonoše v roce 1841. Tyto mapy byly ještě po nějakou dobu vedeny jako mapy
evidenční a byly do nich červeně dokreslovány a dopisovány změny, typicky české názvy, nové
názvy atd. 2. císařské otisky – jedna z barevných kopií tzv. originálních map určených k archivaci
v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Na rozdíl od tzv. originálních map zachycují
původní stav krajiny bez dodatečného zákresu pozdějších změn. 3. indikační skici – z tzv. originální
mapy odvozená kopie, tzv. indikační skica, vytvořená podle stejných zásad jako tzv. originální mapa
a doplněná o jména držitelů pozemků, čísla popisná, druhy kultur atd. 4. Výkazy ploch stabilního
katastru, které nabízí mj. výměru katastrálního území k roku 1845 a 1948. 5. Mapa kultur – sou-
část vceňovacího operátu stabilního katastru, v přibližném měřítku 1 : 36 000 je zde zakreslen
plošný rozsah jednotlivých existujících kultur v Čechách v rozpětí let 1837–1844, barevně jsou
rozlišeny pastviny, louky a zahrady, vinice a chmelnice, lesy atd.
Další mapy zahrnuté do portálu jsou mapy III. vojenského mapování mapy topografických
sek(toposekcí) v měřítku 1 : 25 000 a speciální mapy 1 : 75 000. Doplňkem je soubor vojenských
TN
255
topografických map S–1952, který obsahuje mapy v měřítkách 1 : 5 000 (pouze část území),
1 : 10 000, 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000 a 1 : 500 000, vydávané v letech 1951–1971,
pro východní Krkonoše v roce 1961.
V aplikaci jsou dále zařazeny mapy evidence nemovitostí (tzv. MENky) v měřítku 1 : 2880.
Pracovat lze i s leteckými snímky, ortofotomapou atd.
Kontext: Databáze je dlouholetým projektem Zeměměřického úřadu a publikuje veřejně přístup-
né digitalizáty uložené nejen u Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK), ale i z jiných
archivů (např. indikační skici Stabilního katastru, včetně nemapových doprovodných textových
operátů, jsou uloženy v Národním archivu v Praze a Moravském zemském archivu v Brně). Mapy
lze zdarma prohlížet, jejich stažení je však placené. Mapy v držení ÚAZK lze zakoupit jako elek-
tronická data.
Interpretační možnosti: Databáze může zásadně napomoci při historickém bádání, např. při
srovnávání proměn katastrů (Stabilní katastr vs. současnost) a při lokalizaci již zaniklých míst.
Geometrický model reliéfu Krkonoš
Autor: Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí
URL adresa: https://ags.krnap.cz/mapy/prohlizecka/ • Lokalita: Krkonoše • Vznik: 2012
Vlastník: Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí
Obsah: Geometrický model reliéfu (KRNAP Hillshade) je jednou z podkladových map veřejného
mapového portálu KRNAP.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byly použity výřezy oblastí Babí a Rýchory zobrazující
objekty lehkého a těžkého opevnění, terénní pozůstatky protitankových překážek i prvků polního
opevnění nebo výkopy pro nedokončené objekty lehkého opevnění.
Interpretační možnosti: Pramen je jedním ze základních pilířů pro terénní bádání v oblasti
archeologie, geomorfologie apod.
Letecký měřický snímek
Autor: Ministerstvo obrany – Vojenský geografický hydrometeorologický úřad Dobruška
Měřítko: 1 : 5000 URL adresa:
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.ZACL28.11620
Lokalita: Česká republika • Vznik: 2. 9. 1953 • Vlastník: Ministerstvo obrany – Vojenský
geografický a hydrometeorologický úřad Dobruška
Obsah: Letecké měřické snímky z roku 1953 jsou součástí prohlížecí služby Archiv Geoportálu ČUZK.
Originální snímky vznikaly v souvislosti s novým topografickým mapováním státu po roce 1950.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byl použit výřez ze snímku WMSA08.1953.ZACL28.11620,
který zachycuje levé křídlo dělostřelecké tvrze Stachelberg na Babí a byl konfrontován s ortofo-
tomapou z roku 2018.
Interpretační možnosti: Pramen umožňuje při srovnání s jinými mapovými zdroji sledování
změn v krajině v průběhu času.
Mapa opevnění
Autor: Neuveden [opevneni.cz, ropiky.net] • URL adresa: http://mapa.opevneni.cz
Lokalita: Česká republika • Vznik: Neuveden • Vlastník: Neuveden [opevneni.cz, ropiky.net]
OH
OH
OH
256
Katalog vystavených pramenů / Mapy / Elektronické mapy amapové portály
Obsah: Interaktivní mapa zobrazuje objekty lehkého a těžkého opevnění a další návazné stavby.
Po kliknutí na daný objekt se zobrazí jeho základní údaje (název, úsek opevnění, zda byl postaven
či nikoli) nebo např. palebný vějíř. Mapa je provázána s databází československého težkého opev-
nění opevneni.cz a webovou stránkou s databází lehkého opevnění ropiky.net. Základní terénní
podkladovou mapu lze měnit např. za mapu satelitní, mapu III. vojenského mapování nebo za
geometrický model reliéfu.
Kontext: Mapa obsahuje a interaktivní formou zpřístupňuje podrobné informace k českoslo-
venskému opevnění v Krkonoších.
Interpretační možnosti: Mapa opevnění je jedním ze základních zdrojů pro studium objektů
československého opevnění.
Mapy.cz
Autor: Seznam.cz • URL adresa: https://mapy.czLokalita: Česká republika (některé mapy
Slovenská republika, některé celý svět) • Vznik: 1998 • Vlastník: Seznam.cz
Obsah: Internetová a mobilní mapová aplikace vyvíjená společností Seznam.cz. Všechny mapo-
vé podklady zobrazují Česko, většina z nich i Slovensko a některé typy map pokrývají celý svět.
Kontext: Moderní technologie umožňují propojení mapového serveru (jehož základní účel je
ryze utilitární a směřující do přítomnosti) s historickými mapami (konkrétně zatím s vojenským
mapováním). V kombinaci s dalšími historickými mapami (ve fyzické podobě, popřípadě v po-
době digitalizátu zejména v sekci Archiv Geoportálu ČÚZK) je možné např. získávat dnešní GPS
souřadnice již zaniklých sídelních lokalit.
Interpretační možnosti: Potenciál práce s mapovým portálem je obrovský. Umožňuje vyhledávání
lokalit, domů, ale i jednotlivých objektů lehkého a těžkého opevnění, získávání GPS souřadnic atd.
Ortofotomapa Krkonoš
Autor: Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí
URL adresa: https://ags.krnap.cz/mapy/prohlizecka/ • Lokalita: Krkonoše • Vznik: 2018
Vlastník: Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí
Obsah: Ortofomapa je jednou z podkladových map veřejného mapového portálu KRNAP.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byl použit výřez zachycující levé křídlo dělostřelecké
tvrze Stachelberg na Babí a byl konfrontován s leteckým měřickým snímkem z roku 1953.
Interpretační možnosti: Pramen umožňuje při srovnání s jinými mapovými zdroji sledování
změn v krajině v průběhu času.
Základní mapa ČR
Autor: Neuveden [Český úřad zeměměřický a katastrální – Zeměměřický úřad, Praha]
URL adresa: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec/ • Lokalita: Česká republika • Vznik: Neuveden
Vlastník: Český úřad zeměměřický a katastrální – Zeměměřický úřad, Praha
Obsah: Výchozí podkladová mapa služby Geoprohlížeč na Geoportálu ČÚZK.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byly použity výřezy lokalit Babí a Rýchory pro lokalizaci
objektů těžkého a lehkého opevnění.
Interpretační možnosti: Jedná se o základní podkladovou mapu pro další mapové vrstvy.
TN
OH
OH
257

Olga Hájková
Při tvorbě výstavy byly využity mapy (resp. jejich výřezy) z veřejných paměťových institucí – sbír-
ky Krkonošského muzea ve Vrchlabí (jehož mapy jsou také dostupné online v katalogu sbírek)
a Vojenského historického archivu v Praze. Tištěné mapy umožňují detailnější a specializovanější
náhled za rámec, který poskytují mapové portály (viz předchozí kapitola). Velmi zajímavé je
například srovnání interaktivní mapy opevnění s mapou, kterou měli k dispozici němečtí vojáci
připravující se k útoku na Československo. Tato „tajná“ mapa je pro výstavní příběh nejnosnější,
neboť doplňuje vzpomínky leutnanta Mogschara (viz Paměti vydané C.2.1).
Befestigungskarte Tschechoslowakei
Autor: Gen St d H – 10. Abt. Gr. IIb • Lokalita: Severovýchodní Čechy • Jazyk: Němčina (legenda
také v češtině) • Rozměry: 719×548 mm • Měřítko: 1 : 300 000 Místo vydání: Neuvedeno
Vydavatel: Neuveden [německá armáda] • Vznik: 15. 9. 1938 • Vlastník: Krkonošské muzeum
Správy KRNAP ve Vrchlabí • Inventární číslo: M 1473
Obsah: Na jednom z listů původní přehledové mapy střední Evropy jsou zobrazeny objekty
těžkého a lehkého československého opevnění, prvky polního opevnění i umístění pracovních
skupin, které se německé armádě podařily lokalizovat na podzim 1938. Místa nezjištěná jsou
označena otazníkem („im Bau befindliche Befestigung – Art und Lage unbekannt“ // opevnění ve
výstavbě – stav a typ neznámý). Jedná se například právě o úsek lehkého opevnění Z-1 na Rýcho-
rách. V horní části mapy je vedle jejího názvu uvedeno „Geheim!“ // tajné.
Kontext: Mapu zmiňuje ve svých vzpomínkách leutnant Mogschar, jehož rota měla v září 1938
útočit na Rýchory (viz Paměti vydané C.2.1). Na výstavě Opevněná krajina 1938 byl použit výřez
mapy zobrazující oblast Trutnovska.
Interpretační možnosti: Mapa je nesmírně cenným zdrojem informací o tom, jaké měla
v září 1938 německá armáda vědomosti o výstavbě československého opevnění. Digitalizát mapy
je zveřejněn v online katalogu sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/.
Uložení: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Přehledná mapa katastrálních území
Autor: Neuveden • Lokalita: Československo • Jazyk: Čeština • Rozměry: Neznámé [jednotlivé
listy] • Měřítko: 1 : 200 000 • Místo vydání: Neuvedeno [Praha] • Vydavatel: Ministerstvo
financí Československé republiky • Vznik: 1947 • Vlastník: Ústřední archiv zeměměřictví
a katastru v Praze • Inventární číslo: sig. UAZK–B2–a–20–1947–02
Obsah: Přehledná mapa katastrálních území Československé republiky zobrazuje stav z roku
1947.
Kontext: Mapa vznikla pro potřebu ministerstva financí.
Interpretační možnosti: Pramen zachycuje zakreslení všech katastrálních území k roku 1947.
Na výstavě Opevněná krajina mapa sloužila jako podkladový zdroj pro (autory výstavy) vytvoře-
nou mapu míst opevněné krajiny a volebních výsledků z parlamentních voleb 1935 a obecních
voleb 1938.
Uložení: Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze.
OH
TN
258
Katalog vystavených pramenů / Mapy / Tištěné mapy amapové sbírky
Mapa původního návrhu výstavby lehkého opevnění voblasti Velké aMalé Úpy
Autor: Ředitelství opevňovacích prací • Lokalita: Krkonoše • Jazyk: Čeština • Rozměry: Neznámé
Měřítko: 1 : 25 000 Místo vydání: Praha • Vydavatel: Ředitelství opevňovacích prací
Vznik: 1937 • Vlastník: Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha
Inventární číslo: Fond Ředitelství opevňovacích prací, karton 152, nezpracováno,
neinventarizováno
Obsah: Na mapě vojenského mapování jsou zakresleny dva sledy linie objektů lehkého opevnění
včetně směrů palby.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byl použit výřez z mapy zobrazující plán výstavby lehkého
opevnění v oblasti Velké a Malé Úpy.
Interpretační možnosti: Mapa umožňuje srovnání původních záměrů československé armády
se skutečným, nedokončeným stavem.
Uložení: Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha.
Přehledná mapa Československé republiky
Autor: Stanislav Nikolau • Spoluautor: Jaromír Janka; Karel Kuchař (kartografové)
Lokalita: Československo • Jazyk: Čeština • Rozměry: 320×675 mm • Měřítko: 1 : 1 500 000
Místo vydání: Louny, Praha • Vydavatel: Edv. FastrVznik: 1935 • Vlastník: Krkonošské muzeum
Správy KRNAP ve Vrchlabí • Inventární číslo: M 1268
Obsah: Školní zeměpisná mapa zobrazující územní rozsah tehdejšího Československa obsahuje
také dvě zmenšené mapy: dopravy a národností.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byla mapa použita jako ilustrační, a to k demonstrování
vojensko -strategicky nevýhodného tvaru Československé republiky (na relativně malé území při-
padala neúměrně dlouhá, fakticky nehájitelná státní hranice), což bylo jedním z hlavních důvodů
výstavby systému stálého opevnění.
Interpretační možnosti: V rámci studia problematiky roku 1938 v Krkonoších lze využít map-
ku národností, ačkoli je značně schematizovaná. Digitalizát mapy je zveřejněn v online katalogu
sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/.
Uložení: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Sprachenkarte von Böhmen
Autor: Heinrich Rauchberg • Lokalita: Čechy • Jazyk: Němčina • Rozměry: 704×582 mm
Měřítko: 1 : 500 000 Místo vydání: Wien • Vydavatel: R. Lechner (Wilh. Müller), k. u. k.
Hof– und Universitäts -Buchhandlung • Vznik: [cca 1904] • Vlastník: Krkonošské muzeum
Správy KRNAP ve Vrchlabí • Inventární číslo: M 265
Obsah: Mapa prostřednictvím barevných odstínů zobrazuje české a německé jazykové oblasti
Čech na základě výsledků sčítání obyvatelstva z 31. prosince 1900.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina byl použit výřez z mapy zobrazující Krkonoše a přilehlé
podhůří pro ilustraci situace v Dolní Kalné a okolních českých obcích, které tvořily „český záliv“
v jazykově německém území. Zábor pohraničí německou armádou v říjnu 1938 přibližuje pamětník
Václav Šrajer z Dolní Kalné (viz Rozhovory C.2.3).
Interpretační možnosti: Pro studium problematiky roku 1938 může být mapa dobrou pomůckou
k základní orientaci v národnostních poměrech na území Krkonoš. Digitalizát mapy je zveřejněn
v online katalogu sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/.
Uložení: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí.
JJ
OH
OH
259

Olga Hájková
Obrazové dokumenty, mezi něž řadíme fotografie historické a současné a dále pohlednice a ob-
razy, jsou tradičními a badateli velmi vyhledávanými prameny pro svou dokumentární hodnotu
a vizuální atraktivitu. Nacházejí se jak v soukromých sbírkách (kde, pokud nejsou sběrateli ja-
kýmkoli způsobem zveřejněny – např. v publikacích, internetových databázích apod. – zůstávají
badatelům skryté), tak i v rodinných archivech (zde jsou ještě mnohem nedostupnější) nebo ve
sbírkách paměťových institucí (muzeích, archivech, neziskových organizacích, které mají většinou
status zapsaných ústavů). V posledním případě je jejich využitelnost přirozeně mnohem větší,
zvláště jsou -li publikované opět ideálně formou databází (vyzdvihněme za všechny katalog sbírek
Krkonošského muzea, který obsahuje digitalizovanou podsbírku fotografií i výtvarného umění).
Pro tyto prameny je typická územní roztříštěnost. Mnohé z pramenů týkajících se německých
Krkonoš se nachází ve Spolkové republice Německo. Jsou buď v soukromých rukou někdejších
vysídlenců a jejich potomků nebo ve správě paměťových institucí – typicky krajanských muzeí
(v našem případě je to Riesengebirgsmuseum v Marktoberdorfu pro Vrchlabsko a Riesengebirgsstu-
be ve Würzburgu pro Trutnovsko) nebo archivů (např. Bayrisches Hauptstaatsarchiv v Mnichově).
V tomto ohledu se jedná obrazně řečeno o pole krkonošskými badateli téměř neorané. I proto je
jedním z cílů projektu Prameny Krkonoš tento stav změnit.
Pouze zdánlivě paradoxně tvoří největší soubor této kapitoly fotografie současné, pořízené
při tvorbě výstavy, tvořící však významný doplněk k dalším typům pramenů – historickým obra-
zovým dokumentům nebo vzpomínkám pamětníků.

Libor Dušek
Historické fotografie zachycující konkrétní osoby a lidskou činnost, jsou nenahraditelným vi-
zuálním pramenem badatelského poznání, a to hned v několika rovinách. Samotné ústřední
téma fotografie bývá určitým indikátorem dobové společenské situace. Fotografie jsou cenným
komplementárním materiálem pro genealogii konkrétních rodin (pokud jsou ovšem popsány
nebo je někdo schopen osoby na snímku identifikovat), respektive osob v celkovém kontextu.
Prostřednictvím fotografií se seznamujeme s významnými událostmi kalendářního roku, ať už
z oblasti rodinného a společenského či pracovního, náboženského a jiného života. Neméně dů-
ležité jsou i materiální aspekty, které vypovídají o dobové módě a estetice, často též o krajině,
architektuře apod. V některých případech jsou cenné překvapivé detaily, které původně autor
záměrně nefotil, ale na snímku jsou patrné.
Na výstavě byly použity historické fotografie ze soukromých sbírek i sbírek paměťových
institucí v ČR a v Německu. Jedná se ponejvíce o fotografie československého opevnění (bunkrů
a protitankových či protipěchotních překážek), a to jak vojenské (např. fotoalbum leutnanta
Mogschara), tak civilní (fotografie pořízené na výletech), dále o osobní a rodinné fotografie
pamětníků (např. Franze Brauna, Pauly Schramm) nebo fotografie osobností a míst spojených
více či méně s opevněnou krajinou. Právě fotografie míst historické paměti byly na výstavě často
konfrontovány s fotografiemi současnými.
260
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Rodný dům Franze Brauna č.p. 41 na Rýchorách
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Rýchory • Vznik: 1920
Vlastník: František Braun
Obsah: Na černobílém snímku je zachy-
cena typická krkonošská roubenka v zim-
ním období. Dobře patrný je štít a vidět je
též bok chalupy s verandou. V popředí je
dřevěný plot, na němž je pověšeno prádlo.
Kontext: Jedná se o rodnou chalupu
Františka Brauna č. p. 41 na Rýchorách, ve
stavu před dostavbou ze 40. let 20. století.
František (narozený v roce 1931 jako Franz)
Braun je klíčovým pamětníkem událostí
roku 1938 na Rýchorách. Fotografie byla
digitalizována v r. 2021.
Interpretační možnosti: Snímek zachy-
cuje každodennost 20. let 20. století a typickou lidovou architekturu Krkonoš. Zároveň slouží
jako srovnání se současnou fotografií téhož domu. Rozdíl mezi stavy domu je (mimo jiné) v tom,
že dům byl během druhé světové války dostavěn – rozšířen z vykopaných betonových patek, pů-
vodní součásti protipěchotních překážek („prasečích ocásků“), které zůstaly opuštěny nedaleko
Braunovic domu.
Uložení: Soukromý archiv Františka Brauna.
Franz Braun sbratry Ottou aHelmutem
Autor: Neznámý (pravděpodobně rodinný příslušník nebo soused) • Rozměr originální fotografie:
Neznámý • Lokalita: Rýchory • Vznik: Konec 30. let 20. století • Vlastník: František Braun
Obsah: Bratři (zleva) Otto, Franz a Helmut Braunovi
sedí v trávě, na sobě mají troje totožné chlapecké do-
bové šaty (bílé košile, bílé podkolenky a tmavé šortky
se světlými kšandami a kožené polobotky s přezkou).
Fotografie je černobílá, lesklý pozitiv.
Kontext: František (narozený r. 1931 jako Franz) Braun
je klíčovým pamětníkem událostí roku 1938 na Rýcho-
rách. Fotografie byla digitalizována v r. 2021.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje každo-
dennost 30. let na Rýchorách a chlapecký oděv 30. let.
Uložení: Soukromý archiv Františka Brauna.
LD
LD
261
Děti ze Žacléřska odvezené před zářijovou mobilizací 1938 organizovaně do kláštera
vHannoveru
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Hannover
Vznik: Říjen či listopad 1938 • Vlastník: František Braun
Obsah: Na černobílém snímku je zachycena
skupina více než čtyřiceti dětí a dospělých před
budovou z cihel a velkými okny. Franz Braun je
čtvrtý zprava a jeho bratr Helmut šestý zprava
v druhé řadě zdola.
Kontext: Jedná se o klášter v německém Han-
noveru, kam byly odvezeny děti ze Žacléřska
krátce před mobilizací v září 1938, což vychá-
zí z výpovědi Františka (narozený r. 1931 jako
Franz) Brauna, klíčového pamětníka událostí
roku 1938 na Rýchorách. Fotografie byla digitalizována v roce 2021.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje dobový stav části kláštera v Hannoveru, ale pře-
devším vizuální podobu a oděv dětí z Žacléřska na podzim 1938.
Uložení: Soukromý archiv Františka Brauna.
Sourozenci Braunovi: Helmut, Otto aFranz sázejí srodiči brambory na Rýchorách
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Rýchory
Vznik: Počátek 40. let 20. století • Vlastník: František Braun
Obsah: Na černobílém snímku je zachycena
pětičlenná rodina na kraji pole s býkem (v levé
části snímku) táhnoucím hák na vytváření bráz-
dy, který drží otec rodiny Franz Braun. Jeho
žena Anna je po jeho pravici a před nimi stojí
synové Franz, Otto a Helmut v kalhotech po
kolena.
Kontext: František Braun je klíčovým pamět-
níkem událostí roku 1938 na Rýchorách. Foto-
grafie byla digitalizována v roce 2021.
Interpretační možnosti: Fotografie zachy-
cuje zemědělské práce v Krkonoších na počátku 40. let, každodennost krkonošských hospodářů
a soumrak budního hospodářství v Krkonoších.
Uložení: Soukromý archiv Františka Brauna.
LD
LD
262
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Rýchorský soused Braunových Pasler vřopíku uRýchorské boudy
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Rýchory
Vznik: 1938 nebo 1939 • Vlastník: František Braun
Obsah: Na snímku je zachycen soused Brauno-
vých Pasler stojící v otvoru řopíku u Rýchorské
boudy. Terén okolo bunkru napovídá, že byla
stavba objektu dokončena teprve nedávno.
Kontext: Soused a přítel Františka Brauna.
Braun je klíčovým pamětníkem událostí roku
1938 na Rýchorách. Fotografie byla digitalizo-
vána v roce 2021.
Interpretační možnosti: Fotografie mapuje
„řopíky“ v Krkonoších a obyvatele Rýchor na
přelomu 30. a 40. let 20. století.
Uložení: Soukromý archiv Františka Brauna.
Pohled zRýchor na Suchý Důl
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Rýchory
Vznik: 30. léta 20. století • Vlastník: František Braun
Obsah: Na černobílém snímku je zachycen
pohled z Rýchor na Suchý Důl v zimním ob-
dobí. Pravému zlatému řezu dominuje vysoký
smrk, v horní části hřebeny Krkonoš se Sněž-
kou vlevo.
Kontext: Foto ilustruje dobovou krajinu lo-
kality Rýchor a Suchého Dolu.
Interpretační možnosti: Snímek zachycuje
stav Suchého Dolu v 30. letech 20. století. Teh-
dy lokalita nebyla zalesněna, jako je tomu dnes
(k systematickému zalesňování došlo krátce
po 2. světové válce). Fotografie může posloužit
jako komparační materiál ke studiu proměn krajinného rázu Krkonoš ve 20. století.
Uložení: Soukromý archiv Františka Brauna.
LD
LD
263
Paula Schramm, roz. Kneifel
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Suchý Důl
Vznik: 1939–1945 • Vlastník: Angelika Katterbach
Obsah: Portrétní fotografie zachycuje dospívající Paulu
Schramm, rozenou Kneifel.
Kontext: Rodinná fotografie, portrét.
Interpretační možnosti: Využití fotografie je ilustrativní,
jako komplement k písemnému sdělení Pauly Schramm, roz.
Kneifel. Z fotografie lze částečně vyčíst dobovou módu.
Uložení: Soukromý archiv Angeliky Katterbach, Spolková
republika Německo.
Rodný dům rodiny Kneifelů č.p. 8 vnezalesněném Suchém Dole
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Suchý Důl
Vznik: 1934 • Vlastník: Monika Schramm
Obsah: Záběr na nezalesněné suchdolské údo-
lí kolem poloviny 30. let 20. století. V centru
fotografie rodný dům Pauly Schramm. Dům
stojí dodnes, je zahrnut do místní části Dolní
Albeřice č. p. 53 (součást obce Horní Maršov).
Kontext: Rodinná fotografie zachycuje dům,
kde rodina bydlela.
Interpretační možnosti: Kromě samotné
podoby domu z roku 1934 fotografie dokládá
předválečnou zemědělskou podobu tehdejší
obce Suchý Důl, která byla po roce 1945 cíleně
zalesněna. Na fotografii jsou jasně patrné jed-
notlivé výměry pastvin, luk, polí a travních zahrad.
Uložení: Soukromý archiv Moniky Schramm, Spolková republika Německo.
TN
TN
264
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Albeřičtí chlapci
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Dolní Albeřice
Vznik: Po roce 1938 • Vlastník: Erich Stumpf
Obsah: Skupinka albeřických chlapců, sou-
sedů a kamarádů, uprostřed Erich Stumpf. Ně-
kteří chlapci mají na klopách pravděpodobně
odznaky Hitlerjugend – mládežnické organizace
NSDAP.
Kontext: Rodinná fotografie.
Interpretační možnosti: Z fotografie může-
me vyčíst informace o dobové módě albeřic-
kých obyvatel a politické orientaci některých
z nich, i když obsah odznáčků je pouze odhad,
vycházející z proklamované politické orientace
pamětníka Ericha Stumpfa.
Uložení: Soukromý archiv Ericha Stumpfa, Spolková republika Německo.
Albeřické alysečinské děti vdivadelních kostýmech
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Dolní Lysečiny
Vznik: Konec 30. let 20. století • Vlastník: Neznámý
Obsah: Černobílá fotografie zachycuje albeřic-
ké a lysečinské děti v divadelních kostýmech na
konci 30. let 20. století. Foceno pravděpodobně
před domem č. p. 14. Některé děti zachycené na
fotografii lze (při komparaci s jinými prameny)
identifikovat jménem.
Kontext: Snímek pravděpodobně zachytil
profesionální fotograf pozvaný na dětské před-
stavení. Kopie snímku cirkulovala mezi rodáky
z Albeřic a Lysečin. Fotografie byla mnohokrát
publikována v krajanském časopise Riesen-
gebirgsheimat.
Interpretační možnosti: Snímek je spíše ilustrativní, slouží pro dokreslení atmosféry doby.
Uložení: Soukromý archiv Moniky Schramm (kopie), Spolková republika Německo.
TN
TN
265
Lysečinský starosta pod hákovým křížem
Autor: Alfred Kneifel • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Dolní Lysečiny
Vznik: Po roce 1939 • Vlastník: Paměť Krkonoš, z. ú.
Obsah: Fotografie zachycuje pravděpodobně
schůzi místní buňky NSDAP v Dolních Lyseči-
nách mezi lety 1939–1945. Pod obrazem Adol-
fa Hitlera zachytil neznámý autor uprostřed
i jednačtyřicetiletého starostu Dolních Lysečin
Johanna Taslera. Jména většiny ostatních mužů
identifikovala v roce 2010 Auguste Gleissner
roz. Rindschwentner, původem. z Horních Ly-
sečin.
Kontext: Fotografie, resp. celá sbírka negati-
vů, se našla při opravě střechy v Dolních Lyse-
činách č. p. 16. Předkládaná fotografie je jednou ze sbírky. Autorem fotografie je pravděpodobně
Alfred Kneifel z téhož domu.
Interpretační možnosti: Zda se jedná o schůzující členy NSDAP nebo o sousedské setkání po-
dobně smýšlejících lidí, již dnes s jistotou nezjistíme. Seznam členů NSDAP se v okresním archivu
Trutnov (na rozdíl od sousedních obcí) pro Dolní Lysečiny nedochoval. Každopádně fotografie
dokládá nacistickou angažovanost některých místních Němců v čele s úřadujícím starostou obce.
Uložení: Soukromý archiv Paměť Krkonoš z. ú., Horní Maršov, f. Alfred Kneifel Dolní Lysečiny č. p. 16.
Ukázky zfotografického alba leutnanta Mogschara
[8. a 26. října 1938, dle obsahu], [Rýchory, Bobr, Žacléř dle obsahu]
Vybrané fotografie s autorskými popisky z fotografického alba leutnanta Mogschara, důstojníka
německého wehrmachtu. Fotografie zachycují vstup wehrmachtu přes hraniční přechod u Bobru
8. října a zejména obhlídku terénu Rýchor a bezprostředního okolí 26. října 1938. Při obhlídce si
důstojníci prohlížejí plánované místo útoku I. praporu, 3. roty, 1. družstva leutnanta Mogschara
a 2. družstva leutnanta Veteringa.
Autor: Leutnant Mogschar • Rozměry originálních fotografií: Různé velikosti,
poměr stran 6:9 • Vznik: 8. – 26. 10. 1938 • Vlastník: Jan Lakosil a Tomáš Svoboda
Anotace celého souboru:
Kontext: Fotografie vznikly ze soukromé iniciativy leutnanta Mogschara jako dobový dokument
a pravděpodobně podklad pro následné sepsání osobních vzpomínek (viz Vydané paměti C.2.1).
Celé album, včetně do něj vložených strojopisných vzpomínek, si přes internetovou aukci našlo
cestu k historikovi Janu Lakosilovi, který autorům výstavy laskavě poskytl digitalizáty vybraných
fotografií včetně originálních popisků.
Uložení: Fotografické album leutnanta Mogschara, Soukromý archiv Jana Lakosila a Tomáše
Svobody. Většina zde předkládaných fotografií byla publikována v knize Jan LAKOSIL – Tomáš
SVOBODA, Sudety 1938: Pohledem důstojníků německé armády, Praha 2013. Přepis z německého
kurentu do latinky Eva Rennerová, Městské muzeum v Žacléři a Jan Ivanov, Paměť Krkonoš, pře-
klad do českého jazyka Tamara Nováková.
TN
TN
266
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Leutnant Mogschar před pevnůstkou Z1/28/A‑180 voblasti Rýchor uKutné
Autor: Neznámý • Lokalita: Rýchory
Obsah: Leutnant Mogschar před pevnůstkou
Z-1/28/A-180 v oblasti Rýchor u Kutné.
Originální popisek, přepis a překlad: Dieser Bun-
ker in der Hauptverteidigungslinie (H. K. L.) der Ts-
chechen mit meinem Zuge zu stürmen, war meine
Aufgabe. In Abständen von 75 m befinden sich diese
fertigen Bunker. Stellung war stark verdrahtet. Fer-
ner gesichert durch Flattenminen und Wolfsgruben.
// Tento bunkr na české hlavní obranné linii byl cílem
útoku mého družstva. Ve vzdálenosti 75 metrů od
sebe se nacházely tyto pevné bunkry. Postavení bylo
obehnáno drátem. Dále bylo zajištěno nášlapnými
minami a protipěchotními příkopy (Wolfsgruben).
Interpretační možnosti: Z fotografie a popisku
můžeme zjistit podobu leutnanta Mogschara a vý-
znam, jaký přikládal (i z osobních důvodů, jeho oddíl
měl tímto místem vést útok) linii pevnůstek, o které
wehrmacht neměl prakticky žádné informace (jak
vyplývá z Mogscharových pamětí). Fotografie zachy-
cuje pevnůstky krátce po jejich dostavbě, tj. na fotografii je patrné maskování smrkovými větvemi.
Petzel ‑Eck
Lokalita: Roh hranic (na státní hranici a hranici katastrů Rýchory a Horní Albeřice)
Obsah: Fotografie zachycuje jednoduchou jehlanovi-
tou třínohou dřevěnou stavbu omotanou ostnatým drá-
tem tyčící se nad hraničním kamenem, na špici stav-
by je umístěna cedule s nápisem Petzel -Eck (Petzlův
roh) doplněným o říšskou orlici s hákovým křížem.
Kolem trojnožky stojí několik vojáků wehrmachtu.
Originální popisek, přepis a překlad: Dem Divisionär
General Petzel, zur Erinnerung gesetzt. Von hier sollte der
Sturm der Division vorgetragen werden. // Umístěno jako
vzpomínka na divizního generála Petzela. Z tohoto místa měl
být veden útok divize.
Interpretační možnosti: Fotografie dokládá význam, jaký
místu potenciálního vstupu a generálovi divize přikládali
vojáci 3. roty. I oni si všimli, že zde hranice, tehdy ČSR a Ně-
mecké říše, tvoří téměř pravý úhel. Název se podle všeho ujal,
alespoň po dobu druhé světové války, jak nepřímo dokládá
pamětník Franz Braun, jehož otec přinesl domů na fotografii
zachycenou ceduli. Hraniční místo změnilo svou funkci, neb
státní hranice mezi léty 1938–1945 přestala existovat, ale
hraniční kameny zůstaly nejen po dobu války, ale až dodnes.
TN
TN
267
Důstojníci wehrmachtu na obhlídce Rýchor
Lokalita: Rýchory
Obsah: Fotografie zachycuje velitele 1. pra-
poru 8. pěšího pluku jak na hranici lesa, mezi
pevnůstkami z roku 1936 (pohled od hranice
směrem ke Kutné), ukazuje důstojníkům plá-
novaný útočný postup.
Originální popisek, přepis a překlad:
Kommandeur I. Batl. Freiherr v. Wartenberg
erklärt dem Offizierkorps I. Batl. den weiteren
Angriffsverlauf der 3. Komp., nachdem der Wal-
drand erreicht ist (1. Bild rechts) // Velitel I.
praporu svobodný pán von Wartenberg vysvět-
luje důstojnickému sboru další průběh útoku
třetí roty, kterým měla být dosažena hranice
lesa (odkaz na fotografii enklávy u Rýchorského
kříže).
Interpretační možnosti: Fotografie dokládá,
jakou energii věnovali důstojníci zpětné obhlíd-
ce terénu, kde mělo dojít k bojovému střetnutí.
Útočný cíl: enkláva uRýchorského kříže
Lokalita: Rýchory
Obsah: Na fotografii je zachycena budní en-
kláva Weichelthaüser, dnes známá pod názvem
Rýchorský (Polzův) kříž. Záběr je zachycen od
hranice směrem k pevnůstkám z roku 1936,
tedy směrem ke Kutné.
Originální popisek, přepis a překlad: Angri-
ffsstreifen meiner Kompagnie nach Erreichen
des Waldrandes (recht. Bild links tschechische
1. Linie läuft am Waldrand, oberhalb des Stein-
bruches. // Útočný pás mé roty po dosažení
hranice lesa. (Česká linie probíhá na hranici lesa
nad kamenným lomem.)
Interpretační možnosti: Tato fotografie nám
víc než o místě plánovaného útoku ukazuje, jak
vypadala (oproti dnešku) mnohem méně zales-
něná budní enkláva. Fotografie tak může sloužit
pro porovnání s jinými dobovými, či současnými
fotografiemi.
TN
TN
268
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Důstojníci wehrmachtu obhlíží krajinu ze střechy pevnůstky III/166/B zroku 1936 uKutné
Lokalita: Rýchory
Obsah: Fotografie zachycuje skupinu důstoj-
níků wehrmachtu při zpětné obhlídce lehkého
opevnění a terénu, kudy měl být veden útok na
Československo.
Originální popisek, přepis a překlad: Linker
Vorposten – Bunker in der Gefechtsvorposten-
stellung der Stellung Tschechen im Bereich
der 3. Komp. // Levá přední pozice – bunkr
v prvním linii postavení Čechů v oblasti (útoku)
třetí roty.
Interpretační možnosti: I tato fotografie kro-
mě svého obsahového sdělení může sloužit jako
doklad o stavu krajiny v roce 1938. Dnes je okolí
pevnůstky zalesněno.
Pevnůstka III/166/Bz roku 1936
Lokalita: Rýchory
Obsah: Pevnůstka III/166/B v detailu, pohled na
západ, zachycena fotografem od vchodové části.
Originální popisek, přepis a překlad: Der-
selbe Bunker von hinten gesehen (Eingang),
ganz rechts die Schneekoppe. // Tentýž bunkr
z pohledu zezadu (vstup), zcela vpravo Sněžka.
Interpretační možnosti: I z této fotografie je
patrná nezalesněnost nejen bezprostředního
okolí vyfocené pevnůstky, ale i krajiny okolo ní.
TN
TN
269
Betonové ježky vkrajině Žacléře
Lokalita: Žacléř
Obsah: Linie betonových ježků ve třech pá-
sech, opatřených směrem k hranici železobe-
tonovým prahem s ostnatým drátem.
Originální popisek, přepis a překlad: Betoni-
gelband bei Schatzlar 8 m breit. // Osm metrů
široký pás betonových ježků u Žacléře.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje
starší typ protitankových překážek, který se
umisťoval na místa, kde se nepředpokládal ta-
kový nápor. Betonové ježky byly později typově
nahrazeni tzv. českými ježky – protitankovými
železnými rozsocháči, které bylo možné de-
montovat a převést na jiné místo (narozdíl od
betonových monolitů). Fotografie dokládá, do
jaké míry byla krajina stavbou opevnění a pře-
kážek zasažená.
Betonové ježky vkrajině Bobru
Lokalita: Bobr
Obsah: Linie betonových ježků ve dvou pásech
omotaných ostnatým drátem.
Originální popisek, přepis a překlad: Beton-
-Igel bei Bober, 6 m breit. // Šest metrů široký
pás betonových ježků u Bobru.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje
starší typ protitankových překážek, který se
umisťoval na místa, kde se nepředpokládal ta-
kový nápor. Betonové ježky byly později typově
nahrazeny tzv. českými ježky – protitankovými
železnými rozsocháči, které bylo možné demon-
tovat a převézt na jiné místo (narozdíl od beto-
nových monolitů). Fotografie dokládá, do jaké
míry byla krajina stavbou opevnění a překážek
zasažena.
TN
TN
270
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Betonové ježky vkrajině
Lokalita: Neznámá (Bober nebo Žacléř)
Obsah: Linie dvojitého pásu betonových ježků.
Originální popisek, přepis a překlad: Beton-
igelband. // Pás betonových ježků.
Interpretační možnosti: Fotografie je cenná
nejen zachycením opevnění, ale i krajiny jako
takové.
Vstup wehrmachtu uBobru
Lokalita: Bobr • Vznik: 8. října 1938
Obsah: Fotografie zachycuje trium-
fální vstup wehrmachtu přes hraniční
přechod Kunzendorf/Bober (Nieda-
mirów/Bober). V čele 3. roty jede na
koni velitel. Útvar projíždí pod objek-
tem zvláštního zařízení – zvednutou
ocelovou závorou typu Ippen (součást
původní obrany ČSR) a uvítacím špa-
lírem místních obyvatel, kteří mávají
vlaječkami s hákovým křížem.
Originální popisek, přepis a pře
klad: 3. Komp. überschreitet die Grenze am 8. X. 1938 bei Bober/Schatzlar. // 3. rota překračuje
hranici 8. října 1938 u Bobru/Žacléře.
Interpretační možnosti: Z knihy Sudety 1938: Pohledem důstojníků německé armády, kde byla
většina fotografií z Mogscharova alba publikována, víme, že na koni jede velitel 3. roty, doprovázen
velitelem 2. čety této roty, leutnantem Deteringem. Fotografie dokládá známý poznatek, že vstup
wehrmachtu vítalo mnoho místních obyvatel.
TN
TN
271
Nezabetonovaný zvon T–S 64
Lokalita: Babí, Stachelberg
Obsah: Zvon Aj/N osazený do objektu T–S 64.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje
rozestavěnou dělostřeleckou tvrz Stachelberg na
Babí. Z fotografie je patrné, že nedošlo k zabeto-
nování zvonu. Kromě stavu pevnosti lze z foto-
grafie vyčíst stav zalesněnosti krajiny v roce 1938.
Uložení: Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Su-
dety 1938 pohledem důstojníků německé armády,
Praha: Mladá fronta 2017.
Pěchotní srub Polom T–S 73
Lokalita: Babí, Stachelberg
Obsah: Pěchotní srub Polom T–S 73.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje
rozestavěnou dělostřeleckou tvrz Stachelberg na
Babí, konkrétně srub Polom s oploceným stave-
ništěm a skládkou protipěchotních kolíků, tzv.
prasečích ocásků. Z fotografie je patrné, že stavba
tvrze Stachelberg byla československou armádou
překotně opuštěna na počátku října 1938.
Uložení: Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA,
Sudety 1938 pohledem důstojníků německé armády, Praha: Mladá fronta 2017.
Pěchotní srub T–S 74
Lokalita: Babí, Stachelberg
Obsah: Pěchotní srub T–S 74.
Interpretační možnosti: Fotografie zachycuje
pás protipěchotní překážky na staveništi nevy-
betonovaného těžkého objektu T–S 74 v rámci
rozestavěné dělostřelecké tvrze Stachelberg
na Babí. Fotografie dokládá překotné vyklizení
lokality československou armádou počátkem
října 1938.
Uložení: Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA,
Sudety 1938 pohledem důstojníků německé
armády, Praha: Mladá fronta 2017.
TN
TN
TN
272
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Budova Oddělení finanční stráže Horní Albeřice
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Horní Albeřice
Vznik: Pravděpodobně 1945 • Vlastník: Muzeum policie České republiky, Praha
Obsah: Budova finanční stráže v Horních Al-
beřicích pravděpodobně v roce 1945. V roce
1938 byla na místě dřevěné závory typizovaná
ocelová závora typu Ippen, která byla součástí
zátarasů budovaných od roku 1936 na cestách
vedoucích od státní hranice.
Kontext: Fotografie vznikla v souvislosti s pa-
mětní knihou věnovanou zemskému inspek-
torovi finanční stráže Dr. Františku Novákovi.
Interpretační možnosti: Pramen zobrazuje
stav budovy oddělení finanční stráže v roce 1945.
Uložení: Publikováno in: Radan LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938, armáda a opevnění, Praha: Co-
dyprint 2015, s. 99.
Financové před budovou Oddělení finanční stráže Horní Albeřice
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Horní Albeřice
Vznik: Začátek roku 1938 • Vlastník: Neznámý
Obsah: Členové finanční stráže (financové)
před budovou Oddělení finanční stráže Horní
Albeřice, pravděpodobně na jaře 1938. Upro-
střed vrchní respicient Bohumil Černý.
Kontext: Fotografie zachycuje členy mužstva
finanční stráže, z nichž mnozí (ne -li všichni)
pak byli jako členové SOS aktéry jarních i pod-
zimních událostí.
Interpretační možnosti: Fotografie umožňuje
(při komparaci s jinými prameny) identifikovat
některé osoby a poskytuje informaci o výstroji
a výzbroji členů finanční stráže.
Uložení: Publikováno in: Radan LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938, armáda a opevnění, Praha: Cody-
print 2015, s. 99 // Originál na neznámém místě.
TN. JJ
TN. JJ
273
František Hlaváč
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Jičín • Vznik: Před
rokem 1938 • Vlastník: Československá obec legionářská – Jednota Mladá Boleslav, osobní
pozůstalost Františka Hlaváče
Obsah: Nadporučík v. z. František Hlaváč, velitel 11.
roty III. praporu Pěšího pluku 22, zachycen fotografem
před rokem 1938.
Kontext: Neznámý.
Interpretační možnosti: Momentka může sloužit jako
ukázka tehdejší podoby uniformy.
Uložení: Osobní pozůstalost npor. pěchoty v. z. Fran-
tiška Hlaváče, archiv Československé obce legionářské –
Jednoty Mladá Boleslav.
Motorizované jednotky československé armády
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Neznámá
Vznik: 30. léta 20. století • Vlastník: Vojenský historický ústav, Praha
Obsah: Motorizované jednotky českosloven-
ské armády vytvářené ve 30. letech 20. století.
Kontext: Ilustrační fotografie k tématu budo-
vání československého opevnění a mobilizace
1938.
Interpretační možnosti: Snímek dokumen-
tuje postupnou zvýšenou snahu o motorizaci
československé armády.
Uložení: Vojenský historický ústav, Praha, sbír-
ka historických fotografií, inv. č. XIX17924/2.
JJ
JJ
274
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Objekt lehkého opevnění zroku 1937
Autor: Karel Kopal • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Neznámá
Vznik: 80. léta 20. století • Vlastník: Československá obec legionářská – Jednota Mladá Boleslav
Obsah: Objekt lehkého opevnění nového typu
z roku 1937, který byl určen zpravidla pro boční
palbu.
Kontext: Jedná se o ilustrační fotografii de-
monstrující typické znaky tohoto typu objektů
lehkého opevnění z let 1937–1938.
Interpretační možnosti: Fotografie ukazuje
podobu daného typu pevnůstky.
Uložení: Archiv Československé obce legio-
nářské – Jednoty Mladá Boleslav.
Piknik uřopíku
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Rýchory
Vznik: 40. léta 20. století • Vlastník: Soukromý archiv rodiny Freiesleben
Obsah: Žacléřský učitel Schubert s rodinou
na pikniku u řopíku s Rýchorskou boudou v po-
zadí.
Kontext: Pevnostní systém vybudovaný na
hřebenech Rýchor se ihned po odchodu česko-
slovenských vojáků v roce 1938 stal turistickou
atrakcí, u které se pravidelně fotografovali vý-
letníci mířící do hor.
Interpretační možnosti: Snímek ukazuje jak
každodennost života obyvatel z okolí Rýchor,
tak i druhotné využití opuštěných pevnůstek.
Uložení: Soukromý archiv rodiny Freiesleben.
JJ
ER
275
Obvodová protitanková překážka uobjektu T ‑S81b
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Babí
Vznik: Podzim 1938 • Vlastník: JUDr. M. Novák
Obsah: Dobová fotografie protitankové pře-
kážky umístěné cca 50 m od objektu T -S 81b.
Byla tvořena betonovým prahem, do něhož
byly zasazeny ocelové sloupy. Po obou stranách
prahu byly do země umístěny betonové patky
se stočenými kotevními železy (tzv. prasečími
ocásky). Oba překážkové prvky byly vzájemně
propojeny ostnatým drátem. Na tuto obvodovou
překážku navazovala překážka intervalová –
protitankový příkop směřující k objektu T -S 82.
Kontext: Snímek lze konfrontovat se současnou fotografií pořízenou pro výstavu Opevněná
krajina (viz Současné fotografie C.5.2).
Interpretační možnosti: Fotografie dokumentuje systém překážek u linie těžkého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv JUDr. M. Nováka.
Izolovaný pěchotní srub T ‑S81a
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Babí • Vznik: Podzim 1938
Vlastník: Československá obec legionářská – Jednota Mladá Boleslav
Obsah: Dobová fotografie pěchotního srubu
T -S 81a (a v pozadí střecha srubu T -S 81b). Ob-
jekty byly součástí dělostřelecké tvrze Stachel-
berg a měly společnou obvodovou překážku.
V současnosti je odděluje les.
Kontext: Fotografii lze konfrontovat se sou-
časnou fotografií pořízenou pro výstavu Opev-
něná krajina (viz Současné fotografie C.5.2).
Interpretační možnosti: Fotografie zachycu-
je mimo jiné stav stavební dokončenosti objek-
tů těžkého opevnění na západním křídle tvrze
Stachelberg.
Uložení: Archiv Československé obce legio-
nářské – Jednoty Mladá Boleslav.
OH
OH
276
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Výletníci na přístupové cestě ke srubu T ‑S82
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Babí • Vznik: Asi 1938
Vlastník: Stachelberg, z.s.
Popis: Fotografie zachycuje německé mládežníky
na cestě vedoucí od Babí k pěchotnímu srubu T -S 82
(v pozadí).
Kontext: Jelikož v době výstavby objektů opevnění
platil přísný zákaz focení, má tato fotografie velkou
vypovídací hodnotu. Lze ji konfrontovat s fotografiemi
současnými, pořízenými pro výstavu Opevněná krajina
(viz Současné fotografie C.5.2).
Interpretační možnosti: Snímek dokládá, že objekt
se stal po podzimu 1938, stejně jako většina z dobře
přístupných pevnůstek opevnění, cílem výletů němec-
kých obyvatel Krkonoš.
Uložení: Soukromý archiv z. s. Stachelberg.
Kamenolom vKrálovci
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Královec
Vznik: Konec 19. století • Vlastník: Městské muzeum Žacléř
Obsah: Fotografie zachycuje kamenolom
v Královci nedaleko Žacléře, kde je od 19. sto-
letí provozován porfyrový lom.
Kontext: Přes město Žacléř od jara 1937
proudily nepřetržitě řady nákladních automo-
bilů podniku Konstruktiva z Prahy, vozící mate-
riál z kamenolomu v Královci na Ježovou horu,
kde probíhala výstavba pevnosti Stachelberg.
Pro práce byli zpočátku najati nezaměstnaní
čeští a němečtí obyvatelé ze Žacléřska. Němeč-
tí zaměstnanci však byli později propuštěni
a označeni za politicky nespolehlivé a ke stavbě
byli povoláni dělníci z českého vnitrozemí a ze
Slovenska.
Interpretační možnosti: Snímek dokumentuje práci a prostředí královeckého kamenolomu. Na
snímku jsou kromě samotného lomu zachyceni pracovníci lomu v dobovém pracovním oblečení
s pracovním nářadím a vybavením typickým pro konec 19. století.
Uložení: Městské muzeum Žacléř.
OH
ER
277
Ježky na Žacléřsku
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: 6×9 cm • Lokalita: Žacléřsko • Vznik: 1938
Vlastník: Soukromý archiv rodiny Kollertovy
Obsah: Protitanková překážka – betonové ježky v krajině.
Kontext: Betonové ježky, rozmístěné v dlouhých liniích na území Žacléře, Bobru, Lampertic
a dalších obcí, se staly za 2. světové války běžnou součástí krajiny a někdy také turistickou atrakcí.
S jejich rozmísťováním bylo započato na podzim roku 1938. Byly rozestavěny ve třech řadách
od Horního Bobru (od kraje lesa podél Boberského lesa). Dále linie vedla přes areál sportoviště
k nádraží, k okresní silnici, pod školou v kolonii, odtud dále přes šachtu Elišku, kolem šachty
Marie, přes pole jižním směrem z Lampertic k Ličné a mezi strážním domem č. p. 63 a nádražím
v Bernarticích, přes železnici k okraji lesa ke zlatoolešnické výšině a odtud dále k Petříkovicím. Při
stavění ježků a betonových objektů nebyli majitelé pozemků vyrozuměni a nemohli ani sklidit plo-
diny. Pole byla v širokých pásech poničena projíždějícími povozy a později vojenskými automobily.
Interpretační možnosti: Fotografie dokládají, jak stavba protipěchotních a protitankových
překážek zasáhla do krajiny.
Uložení: Soukromý archiv rodiny Kollertovy.
ER
278
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Triangulační věž
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: 6×9 cm Lokalita: Vraní hory, vrchol
Královeckého Špičáku • Vznik: 40. léta 20. století • Vlastník: Soukromý archiv rodiny Kollertovy
Obsah: Na vyvýšeninách označených jako kóty byly stavěny
měřící dřevěné triangulační věže, 10 až 15 m vysoké.
Kontext: Fotografie zobrazuje vrchol Královeckého Špičáku
ve Vraních horách v zimním období, kdy se stala triangulační
věž jedním z cílů výletů na lyžích. U paty věže jsou zachyceni
členové rodiny Kollertovy.
Interpretační možnosti: Fotografie dokumentuje život běž-
ných obyvatel Žacléřska v období II. světové války, stejně jako
podobu triangulačních věží a provozování zimních sportů.
Uložení: Soukromý archiv rodiny Kollertovy.
Werner Baier vuniformě wehrmachtu
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Neznámá
Vznik: Po roce 1939 • Vlastník: Werner Baier
Obsah: Werner Baier je snímku zachycen v uniformě wehr-
machtu.
Kontext: Vojenská portrétní fotografie.
Interpretační možnosti: Fotografie je zajímavá v souvislosti
s druhou fotografií, kde je tentýž muž v uniformě „Svobodovy“
armády.
Uložení: Publikováno in: Barbora ČERMÁKOVÁ – David WEBER
(eds), Československu věrni zůstali: Životopisné rozhovory s ně-
meckými antifašisty, Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2008.
ER
TN
279
Werner Baier vuniformě československé „Svobodovy“ armády
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Neznámá
Vznik: Po roce 1944 • Vlastník: Werner Baier
Obsah: Werner Baier v uniformě československé „Svobodo-
vy“ armády.
Kontext: Vojenská portrétní fotografie.
Interpretační možnosti: Fotografie je zajímavá v souvislosti
s druhou fotografií, kde je tentýž muž v uniformě wehrmachtu.
Uložení: Publikováno in: Barbora ČERMÁKOVÁ – David WE-
BER (eds), Československu věrni zůstali: Životopisné rozhovory
s německými antifašisty, Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV
ČR 2008.
Hans Havliček ve své pracovně
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Žacléř, č. p. 108
Vznik: Přelom 20. a 30. let 20. století • Vlastník: Městské muzeum Žacléř
Obsah: Snímek zachycuje MUDr. Havlič-
ka v domácím prostředí (ve vlastní pracovně
v domě č. p. 108 poblíž Rýchorského náměstí).
Kontext: MUDr. Hans Havliček působil v le-
tech 1926 – 1940 jako primář žacléřské ne-
mocnice. Kromě funkce primáře a chirurga
se věnoval vědecké činnosti. Za jeho působení
získala modernizovaná žacléřská nemocnice
velký věhlas, žacléřské pracoviště navštěvovali
odborníci nejen z Evropy, ale i ze Severní a Jižní
Ameriky či Indie. Havliček navrhoval své vlastní
léčebné přístroje, zajímavé bylo např. používání
křemíkové lampy BACTOPHES. Fotografie byla získána do sbírek od potomků H. Havlička při
přípravě stálé expozice v 90. letech 20. století.
Interpretační možnosti: Fotografie poskytuje zajímavý pohled do soukromí této významné
žacléřské osobnosti s širokou škálou zájmů a zároveň dokumentuje vybavení interiéru vily č. p.
108, která byla v roce 2018 prohlášena za kulturní památku.
Uložení: Městské muzeum Žacléř.
TN
ER
280
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Historické fotograe
Hans Havliček, lampa Laparophos
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Žacléř
Vznik: Přelom 20. a 30. let 20. století • Vlastník: Městské muzeum Žacléř
Obsah: Fotografie zachycuje MUDr. Hanse Ha-
vlička při operaci v žacléřské nemocnici a pou-
žití Havličkem navrženého a zkonstruovaného
přístroje.
Kontext: MUDr. Hans Havliček působil v le-
tech 1926–1940 jako primář žacléřské nemocni-
ce. Kromě funkce primáře a chirurga se věnoval
vědecké činnosti a sestrojování vlastních pří
-
strojů používaných při chirurgických zákrocích
a následné rekonvalescenci. Za jeho působení si
vysloužila modernizovaná žacléřská nemocnice
velký věhlas. Fotografie byla získána do sbírek
od potomků H. Havlička při přípravě stálé expozice v 90. letech 20. století.
Interpretační možnosti: Unikátní je nejen zachycení lékaře Havlička při práci, ale také praktické
použití jím navrženého přístroje.
Uložení: Městské muzeum Žacléř.
Dolní Kalná
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Dolní Kalná
Vznik: 1940 • Vlastník: Neznámý
Obsah: Pohled na Dolní Kalnou s Krkonošemi
a Černou horou v pozadí.
Kontext: Ilustrační foto k tématu česko-
-německého osídlení Krkonoš a událostí pod-
zimu 1938.
Interpretační možnosti: Snímek zachycuje
dobovou podobu krajiny.
Uložení: Publikováno in: Josef BAJER, Dolní
Kalná a Slemeno, [S.l.]: Professional Publishing
2006, s. 23.
ER
OH
281
Vytyčování říšské hranice vDolní Kalné
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Dolní Kalná
Vznik: Říjen 1938 • Vlastník: Neznámý
Obsah: Zcela vpravo v černé baretce je na fo-
tografii zachycen Václav Šrajer z Dolní Kalné,
jak přihlíží coby jedenáctiletý hoch v říjnu 1938
vytyčování říšské hranice na pomezí obcí Dolní
Kalná – Ždírnice – Horní Olešnice.
Kontext: O těchto událostech hovoří na výsta-
vě pamětník Václav Šrajer (viz Rozhovory C.2.3).
Interpretační možnosti: Snímek zachycuje
dobovou atmosféru, která doprovázela větši-
nou německých obyvatel Krkonoš „vytouženou“
změnu hranic.
Uložení: Publikováno in: Ludvík MÜHLSTEIN, Trutnovsko: východočeský kraj, Hradec Králové:
Kruh 1988, obr. 45.
Závora na demarkační čáře mezi Dolní Kalnou aHorní Olešnicí
Autor: Neznámý • Rozměr originální fotografie: Neznámý • Lokalita: Dolní Kalná
Vznik: 11. 10. 1938 • Vlastník: Neznámý
Obsah: Závora na demarkační čáře mezi čes-
kou Dolní Kalnou a německou Horní Olešnicí
(Ober Öls).
Kontext: Fotografie se váže k rozhovoru
s pamětníkem Václavem Šrajerem (viz Rozho-
vory C.2.3).
Interpretační možnosti: Fotografie ukazuje
proměnu lokality a života jejích obyvatel v sou-
vislosti se změnou státní hranice.
Uložení: Publikováno in: Josef BAJER, Dolní
Kalná a Slemeno, [S.l.]: Professional Publishing
2006, s. 22.
OH
OH
282
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe

Olga Hájková
Nedílnou součástí výstavy jsou fotografie dokumentující současnost. Drtivou většinu z nich po-
řídili autoři výstavy, a to při vizuálním archeologickém průzkumu pozůstatků československého
opevnění na Babí a na Rýchorách, při mapování míst historických událostí zachycených na výstavě
(např. rodný dům Franze Brauna na Rýchorách, Petzel -Eck – Roh hranic, místo rodného domu
Aloise Zierise ve Sklenářovicích) nebo při dokumentaci objektů těžkého a lehkého opevnění a je-
jich druhotného využití (v Dolních Lysečinách). Vytvořeny tak vlastně byly nové prameny, které
je možno konfrontovat jak s prameny minulými (zejména s dobovými fotografiemi), tak případně
s prameny vzniklými v budoucnu.
František Braun
Autor: Jiří Pospíšil • Vznik: 5. 10. 2020 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Městské muzeum Žacléř
Obsah: František (Franz) Braun (*1931, Rýcho-
ry), pamětník událostí 30. let 20. století na Rý-
chorách. V pozadí jeho rodný dům č. p. 41 (dnes
ev. č. 52). Blíže k Františku Braunovi viz Rozho-
vory C.2. 3.
Kontext: Fotografie vznikla při výpravě na Rý-
chory s panem Braunem, kterou organizovalo
žacléřské muzeum za účelem zaznamenání jeho
vyprávění o životě na Rýchorách.
Uložení: Městské muzeum Žacléř.
Letecký pohled na Rýchory
Autor: Petr Toman • Vznik: 2015 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Petr Toman
Obsah: Fotografie zachycuje Žacléřský hřbet
s obcí Rýchory na západě a obcí Bobr na vý-
chodě.
Kontext: Ilustrační fotografie současného sta-
vu krajiny okolí Rýchor.
Uložení: Soukromý archiv Petra Tomana.
ER
OH
283
Budní enkláva uRýchorského kříže
Autor: Tamara Nováková • Vznik: 5. 6. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Pohled na enklávu u Rýchorského kří-
že od severovýchodu. V popředí dům č. p. 42
(původně obec Rýchory, dnes součást města
Žacléře s ev. č. 51) a č. p. 41 (původně obec Rý-
chory, dnes součást města Žacléře s ev. č. 52).
Spolu s domem č. p. 47 (dnes ev. č. 50) jsou
jedinými dochovanými objekty z původních
osmi v lokalitě Rýchorský kříž – Weichelt. Dům
č. p. 41 je rodným domem pamětníka Františka
Brauna (viz Rozhovory C.2.3).
Kontext: Fotografie vznikla pro potřeby vý-
stavy Opevněná krajina. Ze směru, odkud je
fotografie pořízena, měl být veden útok 3. roty 8. pěšího pluku wehrmachtu proti českosloven-
ské obraně 30. září 1938 (plánek útoku je publikován v knize Jana Lakosila a Tomáše Svobody
Sudety 1938 pohledem důstojníků německé armády (viz Populárně -vědní literatura C.6.1). Jedná
se o srovnávací fotografii k historické fotografii z alba leutnanta Mogschara (viz Historické foto-
grafie C.5.1). Zejména při srovnání fotografií je zřejmá proměna tak typická nejen pro východní
Krkonoše. Oproti času před rokem 1945 je zásadní změnou zvýšená plocha zalesnění.
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
Rodný dům Franze Brauna č.p. 41 na Rýchorách
Autor: Olga Hájková • Vznik: 5. 6. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Ve spodní části přístavby vchodové (na
snímku pravé) části domu z roku 1943 je patrné
zdivo vytvořené z rozbitých betonových patek,
které byly součástí protipěchotní překážky,
procházející v roce 1938 přes pozemky rodiny
Braunovy. Dle ústního sdělení Františka Brauna
(viz Rozhovory C.2.3) v roce 1939 tyto prvky
opevnění rodina Braunova vykopala a použila
mj. na rozšíření domu. Pohled od jihovýchodu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výsta-
vy Opevněná krajina za účelem mapování míst
historických událostí zachycených na výstavě.
Při příležitosti pořízení fotografie byly z deponie před domem odvezeny tzv. prasečí ocásky –
kompletní protipěchotní překážka a její fragmenty, které se staly součástí výstavy a poté sbírky
Krkonošského muzea ve Vrchlabí (viz Trojrozměrné předměty C.9). Fotografii lze konfrontovat
s historickou fotografií (viz Historické fotografie C.5.1).
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
TN
284
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Betonová patka se železným kolíkem, tzv.prasečím ocáskem
Autor: Olga Hájková • Lokalita: Rýchory • Vznik: 5. 6. 2021 • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Betonová patka se železným kolíkem (tzv. prase-
čím ocáskem) in situ – na deponii kamenů a dalších beto-
nových fragmentů protipěchotní překážky před domem ev.
č. 52 (původně č. p. 41) na Rýchorách.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevně-
ná krajina za účelem mapování míst historických událos-
tí zachycených na výstavě. Artefakt byl původně součástí
protipěchotní překážky, která vedla mezi dvěma objekty
lehkého opevnění z roku 1936 (III/165/B a III/166/B) přes
pozemky rodiny Braunových. V době pořízení snímku se na-
cházel na deponii kamene a dalších betonových fragmentů
opevnění u domu ev. č. 52. Z deponie byl vyzvednut Olgou
Hájkovou a Tamarou Novákovou dne 5. 6. 2021 se svolením
majitelky domu. Artefakt byl součástí výstavy Opevněná
krajina a poté byl předán do sbírky Krkonošského muzea
ve Vrchlabí (viz Trojrozměrné předměty C.9).
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Druhotné využití tzv.prasečích ocásků vboudě Hubertus na Vizově
Autor: Tamara Nováková • Vznik: 23. 5. 2021 • Lokalita: Vizov (Žacléř)
Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Železné kolíky (tzv. prasečí ocásky),
původně zapuštěné do betonových patek a tvo-
řící protipěchotní překážku, našly během druhé
světové války další využití. Většina železa z pře-
kážek skončila ve sběru a byla využita následně
ve válečném průmyslu. Druhý život některých
rýchorských „prasečích ocásků“ z roku 1938 je
však lyričtější: Slouží dodnes jako mříž v okně
kuchyně boudy Hubertus v tehdejší osadě Vizov,
která je dnes součástí města Žacléř.
Kontext: Fotografie vznikla pro potřeby vý-
stavy Opevněná krajina. Fotograa měla mož-
nost zachytit mříž z vnitřku kuchyně. Zvenku není při současné stavební úpravě mříž přístupná.
Obdobná mříž se nachází i v hostinské části domu.
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
OH
TN
285
Někdejší Petzel ‑Eck, dnes Roh hranic
Autor: Tamara Nováková • Vznik: 5. 6. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Hraniční patník v místě dříve nazýva-
ném Petzel Eck, dnes pomístně označovaném
Roh hranic, které zde tvoří pravý úhel. Písmeno
P (Polsko), vytesané na patníku, vzniklo pro-
tažením původního písmene D (Deutschland).
Pohled od severu.
Kontext: Fotografie vznikla během tvorby
výstavy Opevněná krajina při mapování míst
historických událostí zachycených na výstavě.
V tomto případě šlo o zachycení současného
stavu místa pro srovnání s historickou fotogra-
fií z alba leutnanta Mogschara (viz Historické
fotografie C.5.1).
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
Pěchotní srub T ‑S73 dělostřelecké tvrze Stachelberg
Autor: Miloš Doležal • Vznik: 2017 • Lokalita: Babí • Vlastník: Miloš Doležal
Popis: Jediný vybetonovaný objekt těžkého
opevnění z dělostřelecké tvrze Stachelberg.
Kontext: Fotografie vznikla při průzkumu
stavu opevňovacích prací v oblasti dělostřelec-
ké tvrze.
Uložení: Soukromý archiv Miloše Doležala.
TN
JJ
286
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Odznak Ředitelství opevňovacích prací
Autor: Neznámý • Vznik: Po podzimu 1938 • Lokalita:
Vlastník: Ladislav Čermák
Obsah: Fotografie pamětního odznaku Ředi-
telství opevňovacích prací (ŘOP).
Kontext: Řídícím orgánem pro výstavbu čes-
koslovenského opevnění bylo Ředitelství opev-
ňovacích prací. Bylo založeno 20. března 1935.
Odznak kulatého tvaru (průměr 53 mm) zobra-
zuje objekt těžkého opevnění s protitankovou
překážkou v popředí. V horní části obvodové-
ho věnce s motivem ostnatého drátu je vročení
1935–1938. Odznak se uděloval pracovníkům
ŘOP za zásluhy při výstavbě opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Ladislava Čermáka.
Pozůstatky po výstavbě objektů těžkého opevnění voblasti Luční hory
Autor: Jan Juřena • Vznik: 2013 • Lokalita: Špindlerův Mlýn • Vlastník: Jan Juřena
Obsah: Nedokončený výkop pro objekt těžké-
ho opevnění KrK -L–S II pod Studniční horou.
Kontext: Fotografie vznikla při terénním prů-
zkumu a dokumentaci stavu těžkého opevnění
na hřebenech Krkonoš.
Uložení: Soukromý archiv Jana Juřeny.
OH
JJ
287
Pozůstatky po výstavběobjektů těžkého opevnění voblasti Kotle
Autor: Jan Juřena • Vznik: 2013 • Lokalita: Vítkovice v Krkonoších • Vlastník: Jan Juřena
Obsah: Nedokončený výkop pro objekt těžké-
ho opevnění KrK -K–S II nedaleko Harrachových
kamenů.
Kontext: Fotografie vznikla při terénním prů-
zkumu a dokumentaci stavu těžkého opevnění
na hřebenech Krkonoš.
Uložení: Soukromý archiv Jana Juřeny.
Pěchotní sruby T ‑S81b aT ‑S81a
Autor: Olga Hájková • Vznik: 30. 3. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Pěchotní sruby T -S 81b (skryt vlevo
za stromy) a T -S 81a. V pozadí Žacléřské sed-
lo – historická zemská brána do Čech a v letech
1937–1938 oblast nejvyššího zájmu českoslo-
venské armády. Proto zde byla vybudována dělo-
střelecká tvrz Stachelberg, jejíž levé křídlo tvoří
výše jmenované sruby a srub T -S 82, pod nímž
je fotografie pořízena. Pohled od severozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terénní
reliktů československého opevnění. Dle výpo-
vědi Františka Brauna z Rýchor byla výstavba
těchto objektů pečlivě utajovaná (viz Rozhovory C.2.3).
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
JJ
OH
288
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Horní část bývalých Vernířovic ze střechy pěchotního srubu T ‑S81b
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Horní částí dnes zaniklé obce Vernířovice
procházela komunikace z Prkenného Dolu na Babí. Ta
byla chráněna dvěma izolovanými pěchotními sruby
T -S 81a a T -S 82 (v lese na protějším svahu). Mezi ob-
jekty byla budována protitanková překážka – příkop
(v březovém porostu) s betonovým prahem. Pohled
od východu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Izolovaný pěchotní srub T ‑S81a „Na hřebeni“
Autor: Olga Hájková • Vznik: 30. 3. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt těžkého opevnění, který tvoří
spolu s objekty T -S 81b a T -S 82 levé křídlo
dělostřelecké tvrze Stachelberg, byl betonován
27. 6. – 1. 7. 1938 (s odolností II) a byl určen pro
osádku 30 mužů. Pohled od jihozápadu. Foto-
grafii lze konfrontovat s historickou fotografií
z roku 1938 (viz Historické fotografie C.5.2).
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Izolovaný pěchotní srub T ‑S81a
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Srovnávací fotografie k historické foto-
grafii (viz Historické fotografie C.5.2). Zatímco
na historické fotografii je vidět střecha rozesta-
věného srubu T -S 81b, v současnosti oba objekty
dělí les. Pohled od jihozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
OH
289
Izolovaný pěchotní srub T ‑S81b „Na Vrchách
Autor: Olga Hájková • Vznik: 30. 3. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt těžkého opevnění, který tvo-
ří spolu s objekty T -S 81a a T -S 82 levé křídlo
dělostřelecké tvrze Stachelberg, byl betonován
11. – 16. 7. 1938 (s odolností II) a byl určen pro
osádku 24 mužů. Pohled od severozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Izolovaný pěchotní srub T ‑S82 „Vkončinách
Autor: Olga Hájková • Vznik: 30. 3. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt těžkého opevnění, který tvoří
spolu s objekty T -S 81a a T -S 81b levé křídlo
dělostřelecké tvrze Stachelberg, byl betonován
9. – 16. 6. 1938 (s odolnosti II) a byl určen pro
osádku 36 mužů. Je nejzápadněji realizovaným
těžkým objektem linie Odra – Krkonoše. Pohled
od jihozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Pozůstatky protipěchotní překážky pod pěchotním srubem T ‑S81a
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Průběh protipěchotní překážky lze dnes i v za-
lesněném terénu vystopovat prostřednictvím fragmentů
základových betonových patek. Pohled od jihovýchodu.
Fotografii lze konfrontovat s historickou fotografií z roku
1938, umístěnou na informačním panelu naučné stezky
Opevněné Trutnovsko (viz Učebnice, didaktické materiály
a naučné stezky C.6.4). Detail pozůstatků překážky viz ná-
sledující fotografie.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
OH
290
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Pozůstatky protipěchotní překážky pod pěchotním srubem T ‑S81a
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Fragmenty betonových patek (pozůstatky pro-
tipěchotní překážky) roztroušené ve svahu pod objektem
těžkého opevnění T -S 81a v místech, kde v roce 1938 tato
překážka procházela, jak zobrazuje např. historická fotogra-
fie zveřejněná na informační tabuli naučné stezky Opevněné
Trutnovsko. Detail k předchozí fotografii.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Pozůstatky protitankového příkopu uT ‑S81b
Autor: Olga Hájková • Vznik: 30. 3. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Zbytky sněhu perfektně zvýrazňují
průběh protitankového příkopu, který nava-
zoval na obvodovou protitankovou překážku
u objektu těžkého opevnění T -S 81b a směřo-
val, spolu s navazujícím protitankovým prahem,
k objektu T -S 82 na protějším svahu. Příkop
nebyl v roce 1938 dokončen, nestihl být osazen
betonovým prahem. Pohled od jihovýchodu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
291
Pozůstatky betonového prahu sotvory pro ocelové sloupy uT ‑S81b
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Průběh obvodové protitankové pře-
kážky – betonového prahu – lze západně od
objektu v nelesním prostředí velmi snadno
vysledovat zejména díky otvorům pro ocelové
jehly. Fotografii lze konfrontovat s historickou
fotografií zobrazující protitankovou překážku
v roce 1938 (viz Historické fotografie C.5.1).
Pohled od západu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Pozůstatky betonového prahu sotvory pro ocelové sloupy uT ‑S81b
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: V lesním prostředí severně od objektu se průběh
obvodové protitankové překážky – betonového prahu –
ztrácí pod hrabankou. I zde ho však terénní deprese otvorů
pro sloupy poměrně dobře indikují. Pohled od západu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
292
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Pozůstatky betonového prahu– protitankové překážky mezi T ‑S81b aT ‑S82
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Na protitankový příkop pod objektem T -S 81b
navazuje betonový práh směřující přes údolí k objektu
T -S 82, jehož průběh lze vysledovat i na louce. Pohled od
severozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Nedokončený protitankový příkop uT ‑S82
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Stejně jako v případě objektu T -S 81b navazovala
na obvodovou protitankovou překážku u objektu intervalová
překážka – protitankový příkop směřující k T -S 81b na pro-
tějším svahu. Ani on nestihl být osazen betonovým prahem.
Pohled od jihovýchodu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
293
Pozůstatky obvodové protitankové překážky uT ‑S82
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Detail betonového prahu východně
od objektu skrytého pod lesní hrabankou. Jeho
existenci prozrazuje otvor pro ocelovou jehlu
a železná armatura.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Pozůstatky obvodové protitankové překážky uT ‑S82
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Výkop pro protitankový práh, který
nestihl být na podzim 1938 zabetonován. Se-
verním směrem na něj navazuje betonový práh
s otvory pro ocelové jehly (viz následující foto-
grafie). Pohled od severozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
294
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Pozůstatky obvodové protitankové překážky uT ‑S82
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Betonový práh s otvory pro ocelové jehly. Část ob-
vodové protitankové překážky, která je i v lesním prostředí
velmi dobře čitelná. Pohled od severu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Pozůstatky protipěchotní překážky uobjektu T ‑S82
Autor: Olga Hájková • Vznik: 24. 4. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Fragmenty betonových patek – pozůstatky proti-
pěchotní překážky u pěchotního srubu T -S 82. Protipěchot-
ní překážku zobrazuje historická fotografie zveřejněná na
informačním panelu naučné stezky Opevněné Trutnovsko,
která je na objektu umístěná (viz Učebnice, didaktické ma-
teriály a naučné stezky C.6.4).
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy Opevněná
krajina za účelem mapování terénních reliktů českosloven-
ského opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
OH
295
Betonový podstavec pod míchačku mezi pěchotními sruby T ‑S81a aT ‑S81b
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Mezi pěchotními sruby T -S 81a
a T -S 81b se dochoval relikt původního zařízení
staveniště – betonový podstavec pod míchačku.
V jejím sousedství se nachází deponie kamene,
který se do betonu na stavbu srubů přidával
a zbytky ztvrdlého cementu (viz následující fo-
tografie). Pohled od jihu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terénní
reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Ztvrdlý cemednt mezi pěchotními sruby T ‑S81a aT ‑S81b
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Mezi pěchotními sruby T -S 81a
a T -S 81b se v blízkosti betonového podstavce
pod míchačku (viz předchozí fotograie) nachází
ztvrdlý cement – obsah pytlů, které byly v místě
staveniště v říjnu 1938 ponechány.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná za účelem mapování terénní reliktů
československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Objekt lehkého opevnění zroku 1936
Autor: Miloš Doležal • Vznik: 2016 • Lokalita: Zlatá Olešnice • Vlastník: Miloš Doležal
Obsah: Objekt lehkého opevnění staršího typu
z roku 1936, který byl určen pro čelní palbu.
Kontext: Jedná se o ilustrační fotografii de-
monstrující typické znaky tohoto typu objektů
lehkého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Miloše Doležala.
OH
OH
JJ
296
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Objekt III/165/B zroku 1936
Autor: Miloš Doležal • Vznik: 2015 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Miloš Doležal
Obsah: Objekt z roku 1936, který byl postaven
za účelem obrany přístupu na Rýchory.
Kontext: Fotografie vznikla při dokumentaci
objektů československého opevnění na Rýcho-
rách.
Uložení: Soukromý archiv Miloše Doležala.
Objekt III/165/B
Autor: Olga Hájková • Vznik: 5. 6. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt lehkého opevnění staršího typu
(určený pro čelní palbu) z roku 1936. Mezi ním
a objektem III/165/B vedla v roce 1938 protipě-
chotní překážka, o níž hovoří pamětník Fran-
tišek Braun (viz Rozhovory C.2.3). Pohled od
severozápadu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Objekt III/166/B
Autor: Olga Hájková • Vznik: 7. 4. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt lehkého opevnění staršího typu
(určený pro čelní palbu) z roku 1936 byl původně
umístěný v otevřeném terénu, dnes se nachází
v lese. Fotografii lze konfrontovat s historickou
fotografií pořízenou leutnantem Mogscharem
(viz Historické fotografie C.5.1). Mezi ním a ob-
jektem III/165/B vedla v roce 1938 protipěchotní
překážka, o níž hovoří pamětník Franz Braun
(viz Rozhovory C.2.3). Pohled od severu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
JJ
OH
OH
297
Objekt III/167/Anad Dolními Lysečinami
Autor: Tamara Nováková • Vznik: 2. 7. 2021 • Lokalita: Dolní Lysečiny • Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Objekt lehkého opevnění pro čelní palbu
nacházející se poblíž domu č. p. 33 v Dolních
Lysečinách. Jedná se o jeden ze dvou objektů
z roku 1936, jež měly chránit lysečinské údolí.
Druhý objekt se nachází v Horních Lysečinách
poblíž domu č. p. 2.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování objektů
lehkého opevnění a jejich současného stavu.
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
Druhotné využití bunkru (III/167/A) vDolních Lysečinách
Autor: Tamara Nováková • Vznik: 2. 7. 2021 • Lokalita: Dolní Lysečiny • Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Současný stav exteriéru objektu leh-
kého opevnění z roku 1936. Střílna je uvnitř
opatřena novodobou dřevěnou okenicí.
Kontext: Fotografie vznikla pro potřeby vý-
stavy Opevněná krajina při mapování druhot-
ného využití pevnostního objektu. Tento objekt
byl podle zbytků vnitřního vybavení zřejmě do-
nedávna využíván k rekreačním účelům.
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
Druhotné využití bunkru (III/167/A) vDolních Lysečinách
Autor: Tamara Nováková • Vznik: 2. 7. 2021 • Lokalita: Dolní Lysečiny • Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Současný stav interiéru objektu lehké-
ho opevnění z roku 1936. Vnitřní vybavení tvoří
nábytek a předměty denní potřeby.
Kontext: Fotografie vznikla pro potřeby výsta-
vy Opevněná krajina při mapování druhotného
využití pevnostního objektu. Tento objekt byl
podle zbytků vnitřního vybavení zřejmě done-
dávna využíván k rekreačním účelům.
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
TN
TN
TN
298
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Objekt pro boční palbu Z2/11/A‑180Z nad Dolními Lysečinami
Autor: Jan Juřena • Vznik: 2014 • Lokalita: Dolní Lysečiny • Vlastník: Jan Juřena
Obsah: Objekt lehkého opevnění nad Dolní-
mi Lysečinami z úseku Z-2, číslo 11, typ A-180
v zesíleném provedení.
Kontext: Fotografie vznikla při terénním
průzkumu a dokumentaci stavu úseku lehkého
opevnění Z-2 Dolní Lysečiny.
Uložení: Soukromý archiv Jana Juřeny.
Objekt Z1/35/A–160
Autor: Olga Hájková • Vznik: 25. 4. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt lehkého opevnění z roku 1938.
Stejně jako ostatní bunkry v tomto úseku (Z-
1) nebyl dokončen – není například opatřen
kamennou rovnaninou.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Objekt Z1/34/A–140
Autor: Olga Hájková • Vznik: 25. 4. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Objekt lehkého opevnění z roku 1938
v úseku Z-1. Zbytky sněhu vykreslují přístupový
zákop. Pohled od jihu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
JJ
OH
OH
299
Terénní pozůstatky polního opevnění
Autor: Olga Hájková • Vznik: 25. 4. 2021 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Jedna z ukázek polního opevnění v le-
sích na Rýchorách, kde je dochováno také velké
množství pozůstatků protipěchotních překážek
(fragmenty betonových patek) nebo výkopy pro
nedostavěné objekty lehkého opevnění, které
byly součástí úseku opevnění Z-1 z let 1937–38.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Terénní pozůstatky postavení pro polní minomet vtýlu hlavní obranné linie na Rýchorách
Autor: Jan Juřena • Vznik: 2015 • Lokalita: Rýchory • Vlastník: Jan Juřena
Obsah: Terénní pozůstatky typického tvaru
po postavení pro polní minomet.
Kontext: Fotografie vznikla při terénním
průzkumu rozsahu a stavu polního opevnění
v oblasti Rýchor.
Uložení: Soukromý archiv Jana Juřeny.
Objekt lehkého opevnění („řopík“) G3/48/A–140Z snezaházenou kamennou rovnaninou
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Nedokončený objekt „řopíku“. Dvě li-
nie těchto objektů lehkého opevnění doplňovaly
v týlu objekty těžkého opevnění levého křídla
dělostřelecké tvrze Stachelberg. Pohled od ji-
hovýchodu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
OH
JJ
OH
300
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Současné fotograe
Pozůstatky lomeného zákopu
Autor: Olga Hájková • Vznik: 9. 5. 2021 • Lokalita: Babí • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Terénní pozůstatky lomeného záko
-
pu na dohled od objektu lehkého opevnění
63/48/A–140Z skryté v porostu evokujícím
mez, prozradil geometrický model reliéfu
(viz Mapy C.4.1). Pohled od západu.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výstavy
Opevněná krajina za účelem mapování terén
-
ních reliktů československého opevnění.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Václav Šrajer
Autor: Libor Dušek • Vznik: 2013 • Lokalita: Dolní Kalná • Vlastník: Libor Dušek
Obsah: Václav Šrajer (*1927, Dolní Kalná) –
pamětník událostí roku 1938 v Dolní Kalné.
Kontext: Fotografie byla pořízena při rozho-
voru pro časopis Krkonoše – Jizerské hory.
Uložení: Soukromý archiv Libora Duška.
Alois Zieris
Autor: Radovan Vlček • Vznik: 2018 • Lokalita: Sklenářovice • Vlastník: Radovan Vlček
Obsah: Alois Zieris (*1936, Glassendorf/Sklenářovice) –
rodák, patriot a patron (Heimatbetreuer) dnes zaniklé obce
Sklenářovice pod Rýchorami (viz Rukopisné paměti C.2.2).
Kontext: Fotografie byla pořízena při komentované pro-
cházce obcí Sklenářovice, kterou v roce 2018 uspořádala Spo-
lečnost česko -německého porozumění Trutnov -Krkonoše, z. s.
Uložení: Soukromý archiv Radovana Vlčka.
OH
OH
OH
301
Poštovní schránka uzaniklého rodného domu Aloise Zierise č.p. 38 ve Sklenářovicích
Autor: Olga Hájková • Vznik: 13. 6. 2021 • Lokalita: Sklenářovice • Vlastník: Olga Hájková
Obsah: Poštovní schránka, uvnitř které se na-
cházejí fotografie domu č. p. 38 a jeho posled-
ních obyvatel – tedy rodičů a sourozenců Aloise
Zierise, byla instalovaná na jaře 2021 z. ú. Paměť
Krkonoš v rámci projektu Mapa zaniklých míst.
Kontext: Fotografie vznikla při tvorbě výsta-
vy Opevněná krajina za účelem mapování míst
historických událostí zachycených na výstavě.
Uložení: Soukromý archiv Olgy Hájkové.
Krajanské muzeum Riesengebirgsstube ve Würzburgu
Autor: Tamara Nováková • Vznik: Listopad 2011 • Lokalita: Würzburg • Vlastník: Tamara Nováková
Obsah: Část expozice krajanského muzea Rie-
sengebirgsstube v bavorském Würzburgu, které
bylo založeno roku 1981 vysídlenci z okresu
Trutnov, sdruženými do spolku Riesengebirgler
Heimatkreis Trautenau e. V. Existence spolku
sahá až k roku 1948.
Kontext: Muzeum shromažďuje a zpřístup-
ňuje knihy, archiválie a předměty vztahující
se k okresu Trutnov, tedy k rodišti vysídlenců
a jejich potomků.
Interpretační možnosti: Fotografie odkazuje
ke sbírkám v muzeu uloženým. Ty ale bohužel
nejsou nijak evidovány a popsány. Pro vysídlence z okresu Vrchlabí je svého druhu ekvivalentem
Riesengebirgsmuseum v bavorském Marktoberdorfu.
Uložení: Soukromý archiv Tamary Novákové.
OH
TN
302
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Pohlednice

Libor Dušek
Pohlednice výtečně zpřítomňují a aktualizují svoji dobu v mnoha ohledech, už jen díky tomu, že
jsou prvoplánově vyrobeny proto, aby především zaujaly. V čistě vizuální rovině tedy pochopitelně
odráží étos dobové estetiky (alespoň zpravidla té „mainstreamové“), ať již jsou jejich ústředními
motivy fotografie nebo kresby, malby či grafiky, případně kombinace výtvarných technik. V pří-
padě realistické fotografie nabízejí významný přínos k mapování paměti místa. Důležitý je přesah
historicko -společenský, reprezentovaný ústředními motivy pohlednice, ilustrující dobovou „důle-
žitost“ akcentovaných témat. Tento aspekt se promítá i do sféry ekonomické (často je pohlednice
reklamou nebo např. pozvánkou do turistické destinace atd.) či politické, jako je tomu v případě
pohlednice „Wir danken unserm Führer“, prezentované na výstavě.
Wir danken unserm Führer“
Autor: Neznámý • Rozměr originální pohlednice: Standardní: 15×10 cm • Vznik: 1938
Vlastník: Václav Šrajer
Obsah: Výtvarnou technikou dobové propagan-
dy pohlednice s modrým podkladem zobrazuje
mapu ČSR, na které je okrovou barvou s rudě
lemovanou linií zdůrazněno pohraničí, tzv. „Su-
dety“ s německými názvy větších měst. Střed
mapy – budoucí Protektorát Čechy a Morava (v té
době ovšem ještě česká část „zbytkového“ Česko-
-Slovenska) je vyplněn černobílou fotografií Adolfa
Hitlera obklopeného uniformovanými muži, nad
nimiž je umístěna vlajka s hákovým křížem. Pod
mapou kapitálkami nápis „WIR DANKEN UNSERM
FUHRER“ // DĚKUJEME NAŠEMU VŮDCI.
Kontext: Jak vzpomíná Václav Šrajer, tento děkovný pohled si zakoupil jeho otec u „sousedů“, kam
jako krejčí zajížděl na kole za zákazníky. Pohled byl vydán v prosinci 1938 na počest záboru Sudet.
Interpretační možnosti: Pohlednice vizuální formou reflektuje zábor československého pohraničí
a rozdělení území do doby před záborem jednotného státu.
Uložení: Soukromý archiv Václava Šrajera.
LD
303
Nedokončený pěchotní srub T–S 81a
Autor: Neznámý • Rozměr originální pohlednice: Neznámý • Lokalita: Babí
Vznik: Podzim 1938 • Vlastník: Stachelberg, z. s.
Obsah: Nedokončený objekt těžkého
opevnění, jehož stavba byla zadána součas-
ně s dělostřeleckou tvrzí Stachelberg. Dře-
věný přístřešek zakrývá šachtu pro pancé-
řový zvon. Kamenná rovnanina kryjící čelo
objektu není pokrytá zeminou.
Kontext: Fotopohlednici lze konfronto-
vat se současnou fotografií pořízenou pro
výstavu Opevněná krajina (viz Současné
fotografie C.5.2).
Interpretační možnosti: Snímek ukazu-
je stav nedokončených prací při budování
objektu.
Uložení: Soukromá sbírka z. s. Stachel-
berg.
Rýchorská bouda slehkým opevněním
Autor: Rudolf Feix, Svoboda nad Úpou (vydavatel) • Rozměr originální pohlednice: 14×9 cm
Lokalita: Rýchory • Vznik: 40. léta 20. století • Vlastník: Anna Burešová
Obsah: Rýchorská bouda s nedokonče-
ným objektem lehkého opevnění úseku Z-1
(Z1/26/A–140).
Kontext: Objekty československého opev-
nění se brzy po říjnu 1938 staly předmětem
zájmu německých obyvatel – svědčí o tom,
vedle této pohlednice, například fotografie
z rodinných výletů.
Interpretační možnosti: Pohlednici lze pou-
žít pro komparaci se současnými fotografiemi.
Uložení: Soukromý archiv Anny Burešové.
OH
ER
304
Katalog vystavených pramenů / Obrazové dokumenty / Umělecká díla

Olga Hájková
Grafický list (lept) Ericha Fuchse s názvem Nepomíjivé je jediným zástupcem pramenů z oblasti
výtvarného umění. I proto byl do výstavy zařazen. Svým motivem je výjimečný také v rámci vlastní
tvorby Ericha Fuchse.
Nepomíjivé
Autor: Erich Fuchs • Lokalita: Babí • Rozměry: Výška: 26,5 cm, šířka: 34 cm • Vznik: 1943
Materiál/technika: Papír/lept • Vlastník: Městské muzeum Žacléř • Inventární číslo: 3/021
Obsah: Grafický list zachycuje mj. objekt leh-
kého opevnění nového typu (tzv. řopík, G3/54/A-
–140Z) dělostřelecké tvrze Stachelberg při sil-
nici Trutnov – Žacléř.
Kontext: Dílo věnovala žacléřskému muzeu
dne 30. 4. 2010 Eva Rauch (dědička Ericha
Fuchse) při slavnostním otevření výstavy Zavá-
té stopy – Život v Krkonoších a Podkrkonoší na
grafikách Ericha Fuchse. V kontextu Fuchsovy
tvorby, zobrazující realisticky každodenní život
lidí na horách a tradiční řemesla, se jedná o ne-
obvyklý motiv.
Interpretační možnosti: Jeden z mála pramenů k objektům československého opevnění z oblasti
výtvarného umění. Díky realistickému pojetí má také dokumentární hodnotu.
Uložení: Městské muzeum Žacléř.
ER
305

Tamara Nováková
Velkým zdrojem poznání, zejména základních rámců a kontextů, jsou pro historiky a badatele
knihy a jiné tisky. Jedná se o velikou a značně nesourodou skupinu, neboť část knižní a tištěné
produkce přináší již interpretované prameny (sekundární literatura), zatímco část je pramenem
sama o sobě.
Sekundární literatura, tedy literatura vzešlá z archivního výzkumu, se dále člení. Objemo-
vě větší je tzv. populárně -vědní a můžeme sem přiřadit i učebnice a jiné didaktické materiály.
Objemově menší (z důvodu větší náročnosti kladené na autory) je literatura odborná, stojící na
vědeckých metodách a odkazující na prameny, z nichž vychází. Tiskem vydané prameny v sobě
z principu nenesou interpretaci, mohou však obsahovat jisté zkreslení – například v tom, s jakými
daty či údaji pracují. Samy tyto údaje mohou být rovněž nekompletní, a to z několika důvodů:
původní (např. úřední) data mohla být neúplná nebo mohlo dojít při jejich interpretaci a využití
k opomenutí. A nezmínit nelze ani případy účelové práce s daty, kdy je záměrně interpretována
jen určitá, cílům publikujícího konvenující část údajů.
Interpretační využití, jakož i silné a slabé stránky a dostupnost tohoto typu informačního
zdroje, je pochopitelně stejně tak různorodé, jako tento typ pramenů sám o sobě.

Tamara Nováková
Sekundární literatura vycházející z interpretace primárních zdrojů, je jedním ze základních ka-
menů historického výzkumu. Její rešerše předchází samotný archivní výzkum. Odborné literatury
dotýkající se Československa či jeho pohraničí v roce 1938 jsou stovky položek, přímo k tématu
Krkonoš jsou jich desítky. Některé texty se vztahují k historii celých Krkonoš, jiné k širšímu území,
další naopak pouze k části nejvyšších českých hor.
Interpretační možnosti odborné literatury jsou veliké, míra konkrétního využití se liší podle
tématu a cíle výzkumu. Odborná literatura může přinést základní kontext, ale rovněž detailní
informace, popřípadě může být cílem odborné diskuze nebo komparace s dalšími informačními
zdroji. Její množství a tematické zacílení přináší i základní představu o stavu historického bádání.
Odbornou literaturu, zejména jedná -li se o odborné články, je nejlepší hledat v centrálních
či krajských knihovnách.
Jak se volí do obcí ařád volení do obcí republiky Československé
Podnázev: Výklad itext řádu volení azákonů inařízení sním souvisících se vzorci podání,
lhůtami apříklady skrutinia, poznámkami análezy Nejvyššího správního soudu
Autor: Josef PLIML • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1934 • Místo vydání: Praha
Vydavatel: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Ant. Svěcený) • Počet stran: 112
Vydání: 1. Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN:
Obsah: Podrobný výklad volebního řádu obecních voleb vydaný v roce 1934. Kniha přináší přehled
právních ustanovení, příklady z praxe, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu apod.
TN, JS
306
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Odborná literatura
Kontext: Autorem je JUDr. Josef Pliml, činitel sociální demokracie a od roku 1938 náhradník
předsedy Ústavního soudu.
109
Pliml byl mj. expertem na samosprávu obcí a právě na volební řád.
Kniha navazuje na předchozí vydání (pod odlišným názvem) z r. 1931 a reflektuje novelu voleb-
ního řádu v r. 1933. Sloužila jako praktický průvodce a detailní návod uspořádání voleb v obcích.
Interpretační možnosti: V podrobných příkladech jsou uvedeny všechny možné situace a vari-
anty, které mohou u voleb nastat, a to včetně konkrétních návodů jak postupovat. Je zde možné
nalézt – mimo jiné – informace o tom, za jakých okolností nebyly volby organizovány podle § 27
(tj. v případě, že bylo zaregistrováno jen tolik kandidátů, kolik se obsazovalo mandátů).
Nedestruktivní archeologie: teorie, metody acíle = Non ‑destructive archaeology: theory,
methods and goals
Autor: Martin KUNA a kol. • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2004
Místo vydání: Praha • Vydavatel: Academia • Počet stran: 555 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 80-200-1216-8
Obsah: Kniha představuje nové přístupy v archeologii a jejich metodiky – leteckou archeologii
a dálkový průzkum, geofyziku a geochemii, průzkum detektorem kovů, povrchový průzkum
reliéfních tvarů, geobotanickou indikaci, povrchový sběr nebo prostorovou archeologii a využití
geografických informačních systémů.
Kontext: V rámci výstavy Opevněná krajina byla tato kniha představena jako jeden z hlavních
pramenů pro archeology využívající nedestruktivní terénní pracovní postupy.
Interpretační možnosti: Kniha je zásadní metodologickou prací pro nedestruktivní archeolo-
gický výzkum.
Komunální politika
Podnázev: Obce, aktéři acíle místní politiky
Autor: Stanislav BALÍK • Médium/forma: Tištěná kniha, E -kniha • Rok vydání: 2009
Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Grada Publishing • Počet stran: 256 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-247-2908-4
Obsah: Kniha předního českého politologa mapuje vývoj systému veřejné správy (státní správy
a obecní samosprávy) počínaje rokem 1861. Zabývá se proměnami funkcí a rolí místní samosprávy
a věnuje se cíleně také komunálním volbám po roce 1989. Podle autora kniha cíleně propojuje „tři
dimenze komunální politiky – institucionální, vztahovou a obsahovou.“
Kontext: Publikace je součástí většího množství děl, ve kterých se autor zabývá fungováním
politických systémů a režimů, problematikou voleb apod.
Interpretační možnosti: Kniha přináší informace také k obecním volbám v roce 1938. Tyto
informace zařazuje do celkového kontextu a systémového přístupu k problematice komunální
politiky. Protože má však výrazně širší časový rámec, je pro zpracování tématu voleb v roce 1938
pouze jedním, a to spíše doplňujícím zdrojem informací (podaným z dnešního pohledu).
109 Viz https://www.usoud.cz/soudci -ustavniho -soudu -csr–1921–1939, 28. 9. 2021.
OH
JS, TN
307
Mezi Čechy aNěmci, mezi vědou aživotem
Podnázev: Kpoctě historičky Aleny Míškové
Autor: Tamara Nováková – Markéta Devátá – Antonín Kostlán (eds.) • Kapitola v knize: Rok
1938 ve východních Krkonoších. Sonda do česko -německého soužití v obcích na západní straně
Rýchorské rozsochyAutorka kapitoly: Tamara NOVÁKOVÁ • Médium/forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2020 • Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Masarykův ústav a Archiv AV
ČR, v. v. i. a Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta • Počet stran: 768 (200–253)
Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-88304-30-2 (MÚA),
978–80–7603–207–1 (UK, PedF)
Obsah: Vznik Československé republiky se v mikroregionu pěti vesnic na západní straně Rýchor-
ské rozsochy, kde se na rozdíl od Pece pod Sněžkou turistů mnoho neobjevuje, projevil zejména
výměnou německy mluvících příslušníků finanční stráže za jejich kolegy mluvící česky. Čeští „fi-
nancové“ byli německými obyvateli postupně vnímáni jako kolorit. Situace se začala dramatizovat
ve druhé polovině 30. let. V souvislosti se stavbou lehkého a těžkého opevnění a jejím politickým
pozadím přichází do příhraničních obcí množství vojáků, dělníků a těžké techniky. Dochází k zása-
hům do zemědělských majetků a postupně se vyostřují nacionalistické, často protichůdné pohledy
na věci budoucí. „Invaze velkých dějin“, zejména událostí po tzv. anšlusu Rakouska k Německé říši,
přináší místním obyvatelům zisky i ztráty. Situace se definitivně vyostřuje až v létě 1938. Sonda
vychází z desítek regionálních pramenů různého typu a původu.
Kontext: Kapitola vznikla na základě dlouhodobého výzkumného bádání autorky. Kolektivní
monografie vznikla k poctě historičky Aleny Míškové, jednotlivé kapitoly odráží témata, kterým
se Míšková celoživotně odborně věnovala.
Interpretační možnosti: Jedná se odbornou recenzovanou kapitolu, která odkazuje v detailní
míře na zdroje, tudíž ať už text kapitoly sám o sobě nebo citované zdroje mohou být pro další
badatele inspirací či zdrojem informací, případně nasměrováním na obdobné archiválie a litera-
turu pro jiné regiony.
Sudetští Němci vkrizovém roce 1938
Autor: Detlef BRANDES • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2012
Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Argo • Počet stran: 428 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Němčina • Překladatel: Petr Dvořáček • ISBN: 978-80-257-0605-3
Obsah: Publikace z pera předního německého historika Detlefa Brandese, emeritního profesora
Lehrstuhl Geschichte und Kultur der Deutschen im östlichen Europa na univerzitě v Düssledorfu,
zabývajícího se dějinami východní a středovýchodní Evropy, a v rámci nich i česko -německými
vztahy a problematikou českých Němců. Publikace přináší důkladnou a do souvislostí zařazenou
analýzu dění v československém pohraničí osídleném převážně německým obyvatelstvem v roce
1938. Zároveň kniha detailně popisuje politické dění na celostátní úrovni. Monografie se věnuje
vztahům a (ne)dialogům mezi československou vládou a německou politickou reprezentací. V knize
je akcentována zejména role německých sociálních demokratů.
Kontext: Publikace vychází z dlouhodobého autorova výzkumu a je postavena zejména na dů-
kladném zpracování a kritice archivních pramenů. Analyzuje řetěz událostí vedoucích nakonec
k likvidaci První republiky na podzim 1938.
Interpretační možnosti: Publikace přináší cenný vhled do vztahů politických reprezentací čes-
koslovenského státu a českých Němců. Ačkoli se zabývá primárně oblastí Karlovarska, poskytuje
celkový kontext pro regionální výzkum česko -německých vztahů.
TN, JS
TN
308
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Odborná literatura
Sudetští Němci vnacistickém státě
Podnázev: Politika análada obyvatelstva vříšské župě Sudety (1938–1945)
Autor: Volker ZIMMERMANN • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2001
Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Argo / Prostor • Počet stran: 577 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Němčina • Překladatel: Petr Dvořáček • ISBN: 80-7203-390-5
Obsah: Průkopnická práce německého historika z mnichovského Collegia Carolina se ve velmi
širokém záběru zabývá dějinami říšské župy Sudety v letech její existence 1938–1945. Název knihy
je poněkud zavádějící, jedná se totiž o víceméně komplexní rozbor, a to z pohledu historie správní,
politické, ekonomické apod.; kniha přináší i zásadní vhled do metodologií dějin každodennosti.
Věnuje se českému i německému obyvatelstvu.
Kontext: Volker Zimermann se dlouhodobě zabývá česko -německými (resp. československo-
-německými) vztahy ve 20. století. Věnoval se také vztahům ČS(S)R a NDR a problematice státního
socialismu. Období let 1938–1945 tedy zasazuje do širšího kontextu celkového vývoje mezinárodně
politické situace a vztahů mezi oběma národy.
Interpretační možnosti: Kniha postihuje proměny vztahů Čechů a Němců v župě Sudety. Na
široké pramenné bázi však řeší také politický, sociální, ekonomický a správní vývoj. Poskytuje
celkový kontext, do kterého lze zasadit konkrétní události v Krkonoších v roce 1938.
Velké dějiny zemí Koruny české XIV: 1929–1938 (TN)
Autor: Antonín KLIMEK • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2002
Místo vydání: Praha – Litomyšl • Nakladatelství: Paseka • Počet stran: 768 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 80-7185-425-5
Obsah: Kniha zachycuje období let 1929–1938, tj. druhé desetiletí existence samostatné Čes-
koslovenské republiky až do mnichovské konference. Historik Antonín Klimek patří k předním
odborníkům na toto historické odbobí. Obsáhlé dokumentované líčení kritických let před dru-
hou světovou válkou hledá odpovědi na otázky a rozebírá problémy tehdejší vnitřní i zahraniční
politiky československého státu, které se snaží podat s maximální objektivitou (či vyvážeností).
Knihu doplňují dobové citáty a fotografie.
Kontext: Jedná se o čtrnáctý svazek Velkých dějin zemí Koruny české, největšího knižního
projektu české historiografie. V patnácti dílech, resp. devatenácti svazcích, zachycují politické,
kulturní, sociální a hospodářské dějiny na historickém území České koruny od pravěku po rok 1945.
Interpretační možnosti: Jedná se o klíčovou souhrnnou monografii pro druhou polovinu exi-
stence první Československé republiky. Podává tedy přehled kontextu, v němž se události v Kr-
konoších odehrávaly.

Libor Dušek
Propagační materiály představují vesměs okrajové a komplementární, nicméně důležité prameny,
ze kterých lze vyčíst dobové společenské, resp. společensko -politické podhoubí. Jejich primární
poselství je explicitně účelové, proto je důležité znát celkový kontext problematiky, k níž se
vztahují, neboť jsou z pochopitelných důvodů zpravidla velmi neobjektivní. Zajímavá bývá jejich
vizuální podoba (grafika, typografie atd.) odrážející nejen estetický étos doby.
JS, TN
TN
309
Pochodovali jsme do Sudet // Wir marschierten ins Sudetenland
Podnázev: Obsazení Žacléře, Trutnova aNovopacka vroce 1938 německou armádou, jak
to prožil nadpor. III./Inf.–R.8, 9. Komp. Kurt Berkner
Autor: Kurt BERKNER • Médium/forma: Tištěná kniha/brožura • Rok vydání: 1998
Místo vydání: Žacléř • Nakladatelství: Městské muzeum Žacléř • Počet stran: 61 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Němčina • Překladatel: Rudolf Rožec • ISBN:
Obsah: Propagační spisek volně vycházející z autentických zážitků poručíka Kurta Berknera,
velitele jedné z čet III. praporu 8. pěšího pluku (byl u stejného praporu jako leutnant Mogschar,
viz Vydané paměti C.2.1). Berkner rámcově popisuje vstup wehrmachtu na Žacléřsko a Maršovsko
a obsazování Trutnovska a Novopacka.
Kontext: Spisek vznikl z propagandistických důvodů, aby dobově poplatným způsobem popsal
„hrdinný“ vstup wehrmachtu do československého pohraničí.
Interpretační možnosti: Z důvodu výše zmíněného cíle propagačního spisku je interpretační
využití značně omezené. Konkrétní popis událostí se ztrácí ve vzletných frázích. Nicméně pramen
charakterizuje dobu svého vzniku.
Příručka branné výchovy (JJ)
Podnázev: Nižší a střední stupeň do 17 let
Autor: Karel ANDRLÍK – Bohumil DOBROVOLNÝ
Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1939 • Místo vydání: Praha
Nakladatelství: Vlastním nákladem • Počet stran: 63 • Vydání: VI. rozšířené vydání
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: neuvedeno
Obsah: Jedná se o příručku branné výchovy určenou pro školy.
Kontext: Kniha poskytuje náhled na dobové pojímání jedné z „vedlejších“ složek či činností
přispívajících k obraně republiky.
Interpretační možnosti: Dobová publikace byla na výstavě Opevněná krajina použita k ilustraci
komplexního uchopení problematiky obrany republiky ve 30. letech 20. století.
Obrana obyvatelstva (JJ)
Médium/forma: Tištěné periodikum • Rok(y) vydání: 1935–1939 • Periodicita: Měsíční
Místo vydání: Praha • Vydavatel: Ústřední orgán pro obranu a ochranu obyvatelstva proti
leteckým útokům • Jazyk originálu: Čeština
Obsah: Časopis přináší přesné instrukce jak se chovat v okamžicích ohrožení ve válečném kon-
fliktu, např. při leteckých útocích.
Kontext: Časopis přináší dobový pohled na jednu z aktivit komplexně pojímané obrany republiky.
Interpretační možnosti: Dobové periodikum bylo na výstavě Opevněná krajina použito k ilustraci
komplexního uchopení problematiky obrany republiky ve 30. letech 20. století.
TN
JJ
JJ
310
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Populárně ‑vědní literatura

Tamara Nováková
Populárně -vědní literatura svou odbornou kvalitou velmi kolísá. Mnozí autoři uvádí zdroje, ze
kterých při psaní vycházeli alespoň souhrnně na konci knihy, ty jsou pak alespoň rámcovým
dokladem kvality textu a inspirací pro další výzkumnou cestu. V této kategorii literatury bylo ke
Krkonoším obecně, ale i k těm východním v roce 1938, publikováno opravdu mnoho, a to zejména
k tématu československého opevnění.
Interpretační možnosti jsou veliké, samozřejmě vždy záleží na odborné kvalitě dané knihy a na
tom, kde se nachází na pomyslné škále od prezentace vlastního názoru po relevantní interpretaci
faktů a primárních pramenů. Některé práce, které jsou ve své podstatě odbornými knihami, neb
stejně jako ony kriticky pracují se zdroji, poskytují základní rámec a kontext, přibližují detailněji
některé události, místa, aktéry a (spolu)demonstrují rámcový stav historického výzkumu.
Populárně -vědní literatura je velmi dobře dostupným pramenem v síti veřejných, centrálních,
specializovaných, ale i městských knihoven.
Broumovsko aTrutnovsko
Podnázev: Obrana republiky vdruhé polovině třicátých let vseverovýchodních Čechách
Autor: Jan JUŘENA – Jakub MIKOLÁŠEK – Tomáš PILVOUSEK • Médium/forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2006 • Místo vydání: Dvůr Králové nad Labem • Nakladatelství: Fortprint
Počet stran: 286 • Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 80-86011-32-1
Obsah: Kniha přináší strukturované a podrobné informace vztahující se k tehdejším politickým
okresům Broumov a Trutnov a přilehlým regionům Náchodska a Královéhradecka v letech 1936–
1938. Text knihy je včleněn do celkového kontextu organizace státní správy a popisu jednotlivých
bezpečnostních sborů včetně armádních jednotek. Autoři se systematicky soustředí na vojenské
přípravy a opevňovací práce podle typu opevnění a jednotlivých úseků, které detailně ukotvují
ve sledovaném regionu. Zajímavým doplňkem je i kapitola o objektech určených k destrukci
a o zvláštních technických zařízeních na komunikacích. Hlavní důraz je kladen na období roku 1938.
Kontext: Autoři knihy se vojenským dějinám východních Krkonoš věnují dlouhodobě, předklá-
daná kniha je jedním z jejich publikovaných výstupů.
Interpretační možnosti: Z badatelského hlediska se jedná o zásadní sekundární pramen, bez
nějž lze k výzkumu dějin východních Krkonoš v roce 1938 jen obtížně přistoupit.
Sudety 1938
Podnázev: Pohledem důstojníků německé armády
Autor: Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2013
Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Mladá fronta • Počet stran: 224 • Vydání: 1
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-204-2894-3
Obsah: Kniha přibližuje krizové období pohledem důstojníků německé armády – wehrmachtu.
Jejich poznatky a postřehy, sepsané bezprostředně po návratu ze vstupu wehrmachtu do čes-
koslovenského pohraničí a z následného obsazování Sudet, představují velmi zajímavé svědectví
nejen o mírovém obsazení odstoupených oblastí, ale i o utajovaných válečných přípravách na
přepadení Československa. Kniha přináší šest vzpomínek šesti německých vojáků. První z nich
je vzpomínka leutnanta Mogschara a jako jediná se týká Krkonoš. Vzpomínky jsou přeloženy do
českého jazyka a v závěru jsou v samostatném oddílu doprovázené dobovými fotgrafiemi a plán-
ky a souhrně komentované autory knihy. Bohatý obrazový doprovod, tvořený převážně doposud
TN
TN
311
nepublikovanými a mnohdy unikátními fotografiemi, je vsazen do autorského úvodního kontextu
o vojenském obsazení odstoupených území, informační válce v režii německé propagandy a jejích
kořenech. Kniha je doplněna dalšími zajímavostmi, ukázkami tajných předpisů a pomůcek, které
připravil německý generální štáb pro potřeby války proti Československu.
Kontext: Autoři knihy jsou mimo jiné sběrateli pramenů k působení německého wehrmachtu
na odstoupených československých územích. Na základě těchto pramenů společně vypublikovali
i další obrazové knihy. Historik Jan Lakosil, věnující se odborně dané problematice dlouhodobě,
publikoval i další knihy vztahující se k roku 1938 v Československu.
Interpretační možnosti: Pro badatele věnující se dějinám východních Krkonoš v roce 1938 je
publikace Mogscharových vzpomínek a fotografií z jeho alba velmi přínosná. O samostatných
vzpomínkách a fotografiích viz Paměti vydané C.2.1 a Historické fotografie C.5. 1.
Krkonoše
Podnázev: Příroda, historie, život
Autor: Jiří Flousek – Olga Hartmanová – Jan Štursa – Jacek Potocki
Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2007 • Místo vydání: Praha
Nakladatelství: Baset • Počet stran: 863 • Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-7340-104-7
Popis: Kolektivní monografie shrnuje dosavadní odborné poznatky o přírodě a lidech na čes-
ké i polské straně Krkonoš, jejich vzájemném působení v minulosti i v současnosti a nastiňuje
i výhled do budoucna. Obsahuje kapitoly o živé a neživé přírodě, historii, obživě obyvatel, jejich
duchovním životě, zvycích, památkách, místopisu apod. Doprovázena je bohatým dokumentačním
materiálem, např. historickými i současnými fotografiemi, mapami, grafy, plány a ilustracemi.
Závěr knihy tvoří rejstříky a dva místopisné slovníky: česko -německý a polsko -německý. Seznam
literatury je přiložen na CD.
Kontext: Na výstavě Opevněná krajina kniha figurovala jako součást ukázek základní interdis-
ciplinární populárně -vědní literatury o Krkonoších.
Interpretační možnosti: Informace k roku 1938 obsahují kapitoly Dějiny válečné a vojenské
a zejména Krkonošské opevnění z pera Radana Láška.
Krkonoše vroce 1938
Podnázev: Armáda aopevnění
Autor: Radan LÁŠEK • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2015 • Místo vydání: Praha
Nakladatelství: Codyprint • Počet stran: 366 • Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština
Překladatel:
ISBN: 978-80-903892-3-6
Obsah: Kniha přináší podrobné informace vztahující se k celému regionu Krkonoš v letech
1936–1938. Autor ve strukturovaných kapitolách popisuje obecně stavbu opevnění v Krkonoších
a klíčové bezpečnostní složky (zejména četnictvo a finanční stráž). Obsáhlou kapitolu věnuje
jednotkám stráže obrany státu, ve které se věnuje jak jejich vzniku a působení, tak květnové
pohotovosti, zářijové mobilizaci a konfliktům se Sudetendeutsche Freikorps. V další kapitole se
detailněji věnuje zářijové mobilizaci u jednotlivých rot SOS v regionu Krkonoš. Pokračuje popisem
vojenských jednotek a jejich působení v regionu. Druhá část knihy je věnována podrobným údajům
o úsecích lehkého opevnění, tato část je členěna na jednotlivé stavební úseky. Následuje obdobně
strukturovaný popis výstavby těžkého opevnění a překážkového systému včetně polního opevnění.
Kniha je zakončena přílohovou částí, ve které jsou publikovány vzpomínky členů bezpečnostních
složek, kteří ve sledované době působili v Krkonoších.
OH
TN
312
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Populárně ‑vědní literatura
Kontext: Autor knihy Radan Lášek patří k předním odborníkům na dějiny československého
opevnění a působení bezpečnostních složek v československém pohraničí. Vydal na toto téma
řadu populárně -vědních knih.
Interpretační možnosti: Z badatelského hlediska se jedná o zásadní sekundární pramen.
Soumrak nad českým Podkrkonoším
Podnázev: Německá okupace Novopacka aJilemnicka vroce 1938
Autor: Jan JUŘENA • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2013
Místo vydání: Mladá Boleslav • Nakladatelství: Ve vydavatelství Ing. Jan Škoda -FORTprint
vydala Jednota Československé obce legionářské • Počet stran: 227 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-86011-55-4
Obsah: Kniha přibližuje národnostní složení a česko -německé vztahy v regionu na jazykovém
pomezí. Detailně popisuje vývoj situace před německou okupací na podzim 1938 a po ní, kdy
docházelo k protiprávnímu záboru čistě českých obcí. Velký prostor je věnován také představení
jednotlivých bezpečnostních sborů. Součástí knihy je bohatý doprovodný materiál – dobové fo-
tografie, mapy, plány, archivní dokumenty.
Kontext: Kniha doplňuje a verifikuje ústní výpověď pamětníka Václava Šrajera z Dolní Kalné
(viz Rozhovory C.2.3).
Interpretační možnosti: Zásadní publikace k roku 1938 v západních Krkonoších a přilehlém
Podkrkonoší.
Československé opevnění 1935–1938
Autor: Lubomír ARON • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1990
Místo vydání: Náchod • Nakladatelství: Okresní muzeum Náchod • Počet stran: 199
Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: Neuvedeno
Obsah: Publikace komplexně představuje problematiku výstavby československého opevnění,
od vypracování jeho koncepce až po realizaci. Zabývá se všemi typy, od vlastních objektů lehkého
a těžkého opevnění a jejich fungování až po stálé překážky.
Kontext: Do roku 2000 zásadní a nejucelenější vydaná publikace na téma československého
opevnění. Vedle Lubomíra Arona se na ní podílela řada spolupracovníků, kteří se v té době po-
drobně zabývali touto dosud ne příliš probádanou problematikou. Publikace obsahovala na svou
dobu řadu detailních informací, ať už k cestám, které vedly k výstavbě opevnění či jednotlivým
stavebním úsekům, ale např. i k vnitřnímu vybavení.
Interpretační možnosti: Publikace poskytuje cenné, často detailní informace k problematice
obrany republiky ve 30. letech a budování opevnění.
Rovnice řešená zradou
Autor: Ota HOLUBMédium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1979 • Místo vydání: Praha
Nakladatelství: Naše vojsko • Počet stran: 322 • Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština
Překladatel:
ISBN:
Obsah. Kniha se zabývá rokem 1938 na základně archivního i terénního bádání a výpovědí
pamětníků. Obsahuje mj. údaje týkající se dění v Krkonoších (boj o Pomezní Boudy, Rennerovy
Boudy aj.).
OH
JJ
JJ
313
Kontext: Ota Holub představoval pro několik generací průkopníka popularizace problematiky
československého opevnění a dodnes jsou jeho knihy cenným sběratelským artiklem pro zájemce
o vojenskou historii. Vystudoval vojenskou vysokou školu a celoživotně se věnoval žurnalistice
a právě literatuře faktu. Ve svých knihách se nevěnuje pouze opevnění, ale československé obraně
jako takové. Právě v jeho knihách se poprvé objevovaly příběhy o padlých obráncích hranice – ať
již se jednalo o příslušníky armády nebo Stráže obrany státu. Oblast, na kterou se často zaměřoval,
bylo právě jeho rodné Trutnovsko.
Interpretační možnosti: Dodnes významná publikace k roku 1938, dnes již ovšem částečně
překonaná, neboť k problematice vyšly novější a kritičtěji pojaté práce.
Opevnění z let 1936–1938 vKrkonoších
Autor: Radan LÁŠEK • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2001
Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Codyprint • Počet stran: 167 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 80-902964-1-6
Obsah: Úvodní kapitoly knihy jsou věnovány výstavbě opevnění v Krkonoších včetně projektů
lanových drah a pozemních komunikací. Další kapitoly detailně popisují budování lehkého opev-
nění (každému ze stavebních úseků od Trutnova až po Čertův vrch je věnována zvláštní podka-
pitola), projekci a výstavbu těžkého opevnění (podkapitoly Dvorský les, Albeřice – Horní Maršov,
Harrachov, Kořenov a Polubný) a překážek v linii stálého opevnění. Závěr publikace seznamuje
s vojensko–historickou situací v Krkonoších v roce 1938 (mobilizace, německá armáda apod.).
Přílohy knihy tvoří výkresy objektů opevnění, archivní dokumenty, letecké snímky s vyznačením
pevnostních linií nebo např. vzpomínky četníka Františka Fary.
Kontext: V rámci populárně–vědní literatury se jedná o první ucelené dílo k problematice
československé obranné linie v Krkonoších. Radan Lášek patří k předním odborníkům na dějiny
československého opevnění a působení bezpečnostních složek v pohraničí. Na stejné téma vydal
řadu dalších populárně–vědních knih.
Interpretační možnosti: Z badatelského hlediska se jedná o zásadní sekundární pramen, bez
nějž nelze k výzkumu dějin (východních) Krkonoš v roce 1938 přistoupit. V rámci literatury je to
první ucelené dílo na problematiku čs. opevnění v Krkonoších.
Příběh Erlebachovy Boudy
Autor: Miloslav BARTOŠ • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2011
Místo vydání: Vrchlabí • Nakladatelství: Správa Krkonošského národního parku • Počet stran: 118
Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-86418-81-0
Obsah: Kniha reflektuje důležité informace v kontextu dějin východních Krkonoš. Vrací se
k počátkům osídlení pohoří alpskými dřevaři, popisuje budní hospodářství, rozvoj turistiky,
události 2. světové války, éru znárodnění, fenomén odborových rekreací a polistopadový vývoj
až po současnost.
Kontext: V kontextu tématu roku 1938 nabízí kniha pozoruhodné souvislosti ze střední části
Krkonoš.
Interpretační možnosti: Text reflektuje německy hovořící část Krkonoš, události roku 1938 ve
středních Krkonoších, fenomén turismu a každodennosti v Krkonoších.
JJ
LD
314
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Populárně ‑vědní literatura
Krkonošští rodáci vzpomínají
Podnázev: Dramatické příběhy z válečných a poválečných let
Autor: Libor DUŠEKMédium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2017
Místo vydání: Praha – Líbeznice • Nakladatelství: TýdenPočet stran: 191Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština Překladatel:
ISBN: 978-80-7433-193-0
Obsah: Lidé narození v Krkonoších ve 20. a 30. letech prožili na vlastní kůži „velké“ dějinné
zvraty, ale často ještě větší změny v rámci rodinného kruhu. Kniha nabízí osobní prožitky jede-
nácti pamětníků, krkonošských rodáků, zahrnující i další příběhy desítek rodinných příslušníků
a přátel. Ve vzpomínkách se zrcadlí samorostlý naturel českých i německých horalů a především
jejich osudy v období první republiky, během 2. světové války a v prvních letech po osvobození.
Kontext: Obsahuje příběhy dvou pro výstavu Opevněná krajina klíčových osobností – Václava
Šrajera (nar. 1927) a Aloise Zierise (nar. 1936), jakož i vzpomínky dalších obyvatel z oblasti Krkonoš
na druhou světovou válku i poválečné období.
Interpretační možnosti: Publikace reflektuje česky i německy hovořící část Krkonoš a Podkr-
konoší, každodennost události roku 1938 v tomto regionu.
Toulky krkonošskou minulostí
Autor: eodor LOKVENCMédium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1978
Místo vydání: Hradec Králové • Nakladatelství: Kruh • Počet stran: 267 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: Neuvedeno
Obsah: Dokumentární vyobrazení kombinované s faktograficky bohatým vyprávěním o minulosti
a současnosti Krkonoš. Text nás seznamuje s počátky osídlení, vznikem a rozkvětem budního hos-
podářství, s historií těžby a zpracování nerostných surovin a dalších přírodních zdrojů. Pozornost
věnuje rovněž sociálním poměrům horských obyvatel od 16. až do počátku 20. století, počátkům
krkonošské turistiky, přírodovědeckému poznávání a perspektivám Krkonoš.
Kontext: Kniha patří již několik dekád k základnímu populárně–vědnímu prameni poznání Kr-
konoš, jednak pro svou kvalitu, ale i z důvodu absence novější literatury vztahující se k dějinám
Krkonoš jako celku.
Interpretační možnosti: Publikace nabízí obecné stručné dějiny Krkonoš s určitými přesahy
do etnografie, obsahuje i základní informace o roku 1938 v Krkonoších.
Rýchory = Rehorn
Autor: Radovan VLČEK • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: [2020]
Místo vydání: [Žacléř] • Nakladatelství: Město Žacléř • Počet stran: 152 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-270-9511-7
Obsah: Svých charakterem vlastivědná publikace z pera krkonošského geologa a pedagoga
Radovana Vlčka představuje nejvýchodnější část Krkonoš ve vší komplexnosti – od živé a neživé
přírody, přes vývoj osídlení (s akcentem na hornictví) až po historii a současnost jednotlivých obcí
a objektů, a to i těch dnes zaniklých (Sklenářovice, Maxova bouda, Rýchorský dvůr). Významnou
složku publikace představují autorovy fotografie, doplněné fotografiemi historickými. Její součástí
je i seznam použité literatury.
Kontext: Jde o první monografii věnující se uceleně tomuto mikroregionu, unikátnímu z hle-
diska přírodního i kulturního.
Interpretační možnosti: Kniha má ambici být základním pramenem pro seznámení se s pří-
rodou a historií Rýchor.
LD
LD
OH
315
Co my toho prožili
Podnázev: Vyprávěnky z Podkrkonoší I
Autor: Jarmila Bachmannová (ed.) • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2012
Místo vydání: Liberec • Nakladatelství: Bor • Počet stran: 211Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN: 978-80-87607-07-7
Obsah: Publikace nabízí příběhy pamětníků a pamětnic z česky hovořících vesnic Podkrkonoší
a částečně i z Krkonoš. Příběhy byly editorkou posbírány při výzkumu nářečí v širší oblasti Podkr
-
konoší. Bachmannová přibližuje život starousedlíků v poměrně dlouhém časovém období. Některé
z příběhů se odehrály ještě za Rakouska–Uherska, nejstarší pamětníci byli narozeni kolem roku
1880. Knihu doprovází dobové fotografie.
Kontext: V kontextu tématu roku 1938 v německy hovořící části Krkonoš kniha nabízí kompa-
rativní materiál s českým Podkrkonoším.
Interpretační možnosti: Text reflektuje česky hovořící Podkrkonoší v prvních dvou třetinách
20. století, přibližuje podkrkonošské nářečí a každodennost v Podkrkonoší.

Tamara Nováková
Specifickým druhem pramenů jsou učebnice, naučné stezky a tabule a další vzdělávací a didaktické
materiály. Jsou spíše výsledkem než východiskem historického bádání. Málokdy se v nich setkáme
s odkazy na zdroje, mnohdy ani není jednoznačně zřejmý autor/autorka textů. Často však přiná-
šejí informace, které jinde v takovém detailu nedohledáme. V případě regionálních dějin se může
snadno stát, že informace je zachycená v rámci sekundárních zdrojů, tedy literatury interpretační
a zprostředkující, právě a jenom v těchto specifických pramenech. Typicky se může jednat o te-
maticky či regionálně zaměřené učebnice, panely naučné stezky, informační cedule, komentované
trasy výletů po zajímavých místech a událostech či materiálů ke kulturně -historickým akcím.
Jejich interpretace je obtížná, je třeba je velmi obezřetně a kriticky posuzovat. S těmito pra
-
meny se lze setkat na velmi různorodých místech – s některými v centrálních, specializovaných či
městských knihovnách, s jinými v regionálních informačních centrech, na webových stránkách růz-
ných regionálních spolků a konečně přímo v terénu, v místech, ke kterým se svým obsahem vážou.
Průvodce po Trojúdolí– Místech paměti
Podnázev: 9.– 11.7.2021
Autor: Markéta DOSTÁLKOVÁ – Tamara NOVÁKOVÁ – Jiří GRUS – David BABKA
Médium/forma: [Online] //tištěná brožura • Rok vydání: 2021
Místo vydání: Horní Albeřice • Nakladatelství: Prameny Krkonoš, z. s. • Počet stran: 44
Vydání: 1. • Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN:
Obsah: Didaktický průvodce je součástí kulturně -environmentální akce Trojúdolí – Místa paměti
2021. Provází didakticky zpracovanou formou po jednotlivých oživlých místech paměti. Návštěvník
si tak pomocí průvodce může odnést z celé interaktivní procházky nejen zážitky, ale i zpracované
úkoly. Tématem ročníku 2021 byl rok 1938 v okolí Horních Albeřic. Návštěvníci se tak mimo jiné
seznámili s rolí Stráže obrany státu, životem místních obyvatel, obecními volbami v roce 1938,
československým opevněním, vzpomínkami vojáka wehrmachtu atd.
LD
TN
316
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Učebnice, didaktické materiály anaučné stezky
Kontext: Kulturně -environmentální akce Trojúdolí – místa paměti se koná s přestávkami již
od roku 2012. Od roku 2013 je vždy provázena tištěným didaktickým průvodcem. Akce vychází
z badatelských aktivit jedné z autorek.
Interpretační možnosti: Interpretační využití je problematické, svým účelem se nejedná o pub-
likaci, která má sdělit ucelené informace, nicméně může vzbudit zájem široké veřejnosti o danou
problematiku. Spíše se jedná o jednu z možností, jak výsledky historického výzkumu využít.
Uložení: Soukromý archiv Prameny Krkonoš, z. s. a Tamary Novákové, online na www.trojudoli.cz.
Informační panely znaučné stezky po linii československého stálého opevnění zlet
1937–1938 „Opevněné Trutnovsko
Autor: Stachelberg, z. s. • Lokalita: Babí • Vznik: Neznámý • Vlastník: Stachelberg, z. s.
Obsah: Informační panely umístěné na objektech těžkého opevnění levého křídla dělostřelecké
tvrze Stachelberg (T -S 81a, T -S 81b a T -S 82). Na výstavě Opevněná krajina byly použity výřezy
z panelů – historické fotografie zobrazující protipěchotní překážky u objektů T -S 81a a T -S 82.
Kontext: Dobové fotografie lze konfrontovat se současnými fotografiemi pořízenými pro účely
výstavy (viz Současné fotografie C.5.2).
Interpretační možnosti: Panely obsahují detailní informace k jednotlivým objektům (účel a dobu
výstavby, technické parametry včetně nákresů, dobové fotografie) i obecné vojensko -historické
údaje a prostorový kontext – plánek palebného systému. Jsou relevantním historickým pramenem
k roku 1938 ve východních Krkonoších, „ne -terénním“ badatelům však skrytým.
Naši nebo cizí?
Podnázev: Židé včeském 20. století
Autor: Michal FRANKL a kol. • Svazek: 1. Velké a malé dějiny
Autor svazku: Michal FRANKL – Julie JENŠOVSKÁ • Médium/forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013 • Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Židovské muzeum v Praze – Institut
Terezínské iniciativy • Počet stran: 416 • Vydání: 1.Jazyk originálu: Čeština
Překladatel:
ISBN: 978-80-87366-28-83
Obsah: Velké a malé dějiny, první svazek publikace Naši nebo cizí?, se soustředí na jednotlivé
příběhy z dějin českých židů. Netradiční učebnice k méně známým tématům, jež kromě krátkých
textů nabízí na čtyři sta dokumentů přizpůsobených pro použití ve škole, příběhy zcela obyčej-
ných lidí, statistiky a mapy. Rozsáhlé kapitoly jsou věnovány proměnám židovských identit v 19.
a 20. století, dějinám antisemitismu, migraci, uprchlíkům a lidskému chování v době holocaustu.
Jedna z kapitol se věnuje Trutnovsku (Pobočné tábory v českých zemích).
Kontext: Celá publikace, včetně prvního svazku, vznikla v rámci projektu Naši nebo cizí? Židé
v českém 20. století, který si klade za cíl zvýšit kvalitu vzdělávání o moderních židovských dě-
jinách, otevírat nová či málo známá témata a umožnit vzdělávací využití nových dokumentů
a výpovědí pamětníků. Usiluje o integraci židovských dějin a dějin antisemitismu do výuky jako
nedílné součásti českých dějin.
Interpretační možnosti: Z hlediska dějin Krkonoš může být badatelsky využita kapitola o po-
bočných koncentračních táborech na Trutnovsku. Nicméně téma přesahuje svým rámcem rok
1938, slouží tedy spíš jako doplněk kontextu následujících dějin sledovaného území.
Uložení: Svazky jsou dostupné ve všech knihovnách zejména v České republice, například v Ná-
rodní knihovně České republiky a samozřejmě i v Knihovně Židovského muzea.
OH
TN
317

Tamara Nováková
Další specifickou podskupinou knih a jiných tisků jsou dokumenty právní povahy. Typicky jsou to
právní předpisy – zákony, vyhlášky a prováděcí nařízení publikované formou brožur a souhrnných
tisků. Dnes jsou právní předpisy, a to nejen ty současné, ale i ty již právně neplatné, publikovány
často i elektronicky, mj. na webových stránkách Poslanecké sněmovny PČR.
Právní předpisy slouží historikům zejména jako rámec, ve kterém je třeba konkrétní prameny
interpretovat. Většina právních norem (zejména zákonů) je dostupná online, popřípadě ve veřej-
ných obecných i specializovaných právnických knihovnách v podobě Sbírky zákonů a nařízení.
Zákon 75/1919 Sb. z. a n. ze dne 31.ledna1919
Podnázev: Řád volení vobcích republiky Československé
Autor: Národní shromáždění republiky Československé • Médium/forma: Tištěná forma
Rok vydání: 1919, ve znění dalších předpisů (změny: 163/1920 Sb., 253/1922 Sb., 122/1933 Sb.,
58/1935 Sb. a 111/1937 Sb.) • Místo vydání: Praha • Nakladatelství: [Parlament československé
republiky] • Jazyk originálu: Čeština
Obsah: Norma přináší zákonná pravidla pro konání voleb do obecních zastupitelstev. Kodifikuje
mimo jiné § 27, který umožnil postup, že se volba nekonala a jediná předložená kandidátka byla
prohlášena za „zvolenou“.
Kontext: Zákonodárná moc reagovala po vzniku ČSR na rozšířené volební právo a další změny
společensko -politické změny formulací nového volebního zákona.
Interpretační možnosti: Z badatelského hlediska se jedná o zásadní pramen pro dějiny nejen
Krkonoš v roce 1938. Bez tohoto pramene nelze interpretovat volební výsledky v jednotlivých
obcích ve volbách roku 1938.
Uložení: Zákon 75/1919 Sb. ze dne 31. ledna 1919: řád volení v obcích republiky Českoslo-
venské, www.aspi.cz [online]. [cit. 2021–7–16], dostupné z: https://www.aspi.cz/products/la-
wText/1/976/1/2/zakon–c–75–1919–sb–rad–voleni–v–obcich–republiky–ceskoslovenske/zakon-
–c–75–1919–sb–rad–voleni–v–obcich–republiky–ceskoslovenske.

Tamara Nováková
Statistiky jsou primárním publikovaným pramenem. Jde o literaturu přinášející statistická data
z různých oblastí veřejného i soukromého života. Typicky se týká počtu, národnostního a vě-
kového složení obyvatelstva, ekonomického života, dopravy, vzdělávání atd. Často je původcem
Český statistický úřad a jeho historičtí předchůdci. Publikací vycházela a vychází (dnes zejména
na webových stránkách Českého statistického úřadu) celá řada. Za všechny zmiňme edici Česko-
slovenská statistika, vycházející periodicky a mající různý tematický obsah a Statistické lexikony
vycházející ze sčítání lidu.
Obrovskou interpretační předností tohoto pramene je periodicita, obdobná metodologie
a celorepublikový záběr. Zejména v případě Statistických lexikonů je klíčové, že především v pr-
vorepublikových vydáních obsahují i velké regionální detaily.
TN
318
Katalog vystavených pramenů / Knihy a jiné tisky / Statistiky
Dostupnost statistických pramenů je omezená, resp. nacházejí se zejména ve specializovaných
centrálních knihovnách. Vedle Národní knihovny České republiky je to Ústřední statistická knihovna
v Praze, dále knihovna Historického ústavu Akademie věd ČR, knihovna Národního archivu atd.
Statistický lexikon obcí vzemi České
Podnázev: Úřední seznam míst podle zákona ze dne 14.dubna1920, čís.266 Sb. zák.
anař.,
Autor: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický • Médium/forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 1934 • Místo vydání: Praha • Nakladatelství: Orbis • Počet stran: 613 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Čeština • Překladatel:
ISBN:
Obsah: Strukturovaný lexikon, přinášející na základě výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930
souhrnná statistická data za celou republiku, jednotlivé politické a soudní okresy, ale i detailní
údaje za obce, osady a části osad. Statistická data vážící se k obcím, osadám a částem osad jsou
následující: pošta, telegraf, telefon, železnice, výměra, počet domů (až na úroveň částí osad), po-
čet přítomného obyvatelstva (až na úroveň částí osad), národnost u státních příslušníků (česká,
německá, jiná) a cizozemci (pouze na úroveň místních obcí a konskripčních osad), náboženství
(římskokatolické, evangelické, československé, izraelitské, jiné, bez vyznání, na úroveň osad).
V dodatcích jsou vypsané četnické stanice v soudních a politických okresech, krajské soud, obvody
krajského soudu (tj. okresní soudy), obchodní a živnostenské komory a k nim příslušné soudní
okresy. Publikaci zakončují změny v rozloze obcí, ve správním a soudním rozdělení, povýšení na
města a městyse a změny v době tisku.
Kontext: Statistické pramenné dílo vycházející ze sčítání lidu v roce 1930.
Interpretační možnosti: Vzhledem k velmi detailním informacím a statistickým datům jdoucím
mnohdy až na úroveň části osady (tedy i samot) jde o jeden ze základních pramenů pro různá
srovnání dat, která je třeba spárovat s počty obyvatel, národnostním složením, náboženským
vyznáním atd. Ve svém detailu jsou prvorepublikové lexikony zásadním pramenem pro mnohé
historické výstupy. Mohou pomoci dokumentovat migrační změny, proměny počtu obyvatel
a jejich národnostního složení, velikosti obcí, mapování občanské vybavenosti atd. Může sloužit
i jako podklad pro místopis Krkonoš.
Uložení: Dostupnost ve veřejných knihovnách a příručních knihovnách archivů je velmi dobrá.

Tamara Nováková
Specifickým pramenem vycházejícím tiskem jsou adresáře. Pro dějiny Krkonoš jsou zajímavé
zejména pro politické, soudní či školní okresy. Vycházely tak odděleně pro Krkonoše východní
(okres Trutnov), střední (okres Vrchlabí) a západní (okres Jilemnice). Vycházely mnohdy z výsled-
ků sčítání lidu, případně jiných úředních zdrojů statistických dat a místního šetření, zejména ve
výčtech částí osad a samot. Cílem adresářů bylo popsat obec na základní úrovni úředně, spolkově,
dopravně a ekonomicky. Cílem nebylo uvést adresy všech obyvatel, ale k číslům popisným připsat
majitele domu. Pro okres Trutnov vyšly adresáře tři (v letech 1906, 1911 a 1930), pro Vrchlabsko
čtyři (v letech 1905, 1912, 1924 a 1933, avšak přímo pro okres Vrchlabí pouze v letech 1905, 1912
a 1933). Pro okres Jilemnice jsou k dispozici adresáře pouze dva z let 1902 a 1913.
Adresáře poskytují badateli základní informace o obcích, využijí je tedy zejména badatelé
věnující se dějinám obcí a domů. Problematická je nepravidelnost, se kterou vycházely, stejně jako
TN
319
skutečnost, že čerpaly z různých datových podkladů. Jsou však cenným pramenem pro srovnává-
ní obcí v jednom politickém okrese, pro mapování spolkového a ekonomického života v daném
okrese atd. Badatelská dostupnost adresářů je limitovaná, ale k dispozici jsou přinejmenším
v Krkonošském muzeu Správy KRNAP, v příruční knihovně Státních okresních archivů v Trutnově
a v Semilech a v knihovně Národního archivu v Praze.
Adresář pro politický okres Trutnov
Podnázev: Se soudními okresy Maršov, Trutnov, Úpice aŽacléř
Autor: Josef Vlačiha – Jan Pfanner (eds.) • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1930
Místo vydání: Trutnov • Nakladatelství: Cestovní kancelář palác Drak • Počet stran: 331
Vydání: 1. • Jazyk originálu: Českojazyčné obce česky, německojazyčné obce německy
Překladatel:
ISBN:
Obsah: Adresář strukturuje obce politického okresu po jednotlivých soudních okresech a ob-
sahuje řadu údajů k jednotlivým obcím. Zachycuje detailně, zda se jedná o město, lázně, městys
či obec. Ke každé obci uvádí počet obyvatel obce, vyjmenovává všechny konskripční osady a části
osad, uvádí jméno starosty obce, adresu pošty, seznam úřadů státní správy a dalších veřejných
úřadů, městské/obecní úřady, nemocniční pokladny aj., církevní správu, školská zařízení, veřejné
instituce, spolky a družstva. V další části ke každé obci připojuje jmenovitě majitele jednotlivých
domů/čísel popisných. Údaje ke každé obci jsou na závěr doplněny vyjmenovanými řemesly, živ-
nostmi a průmyslovými podniky.
Kontext: Prameny tohoto typu vznikaly pro potřeby institucí a obyvatel politických okresů jako
základní orientační příručka. Podkladem jim byly výsledky sčítání lidu a další úřední podklady.
Informace k obcím byly buď německy (soudní okresy s dominantně německým obyvatelstvem –
Trutnov, Žacléř a Maršov) nebo česky (v případě dominantně českého obyvatelstva – soudní okres
Úpice).
Interpretační možnosti: Pramen poskytuje konkrétní detaily ke každé obci ve stejné struktuře,
data je tedy možné v rámci jednoho politického okresu poměrně snadno srovnávat.
Uložení: Adresáře se nachází ve velkých celostátních veřejných knihovnách, v regionálních ar-
chivech (Státní okresní archiv Trutnov) a paměťových institucích (např. Knihovna Krkonošského
muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí).
TN
320
Katalog vystavených pramenů / Krajanská literatura / Krajanská periodika

Libor Dušek
Krajanskou literaturou (Heimatliteratur) v kontextu regionu Krkonoš a časového rozmezí od
2. poloviny 20. století po současnost je míněna německy psaná literární produkce původních
německy hovořících obyvatel nuceně vysídlených po květnu 1945, jejíž tematikou jsou rodné
Krkonoše. Němečtí vysídlenci začali poměrně brzy v „nové domovině“ (neue Heimat) zakládat
spolky a sdružení a vydávat časopisy (Heimatzeitschriften) nebo noviny (Heimatzeitungen),
později i vlastivědné monografie jednotlivých obcí (Špindlerův Mlýn, Hořejší Vrchlabí, Rokytnice
nad Jizerou atd.) a další tematicky laděné publikace (vzpomínky, beletrii či poezii). Ústředním
motivem této literární činnosti je „starý domov“ (alte Heimat), ve kterém už vysídlenci nežijí,
též osudy (a nekrology) vysídlenců. Jejím primárním cílem je tedy uchovávat sociální a kulturní
paměť rodného regionu. Jelikož autory váže k původní „domovině“ osobní vztah, více či méně
poznamenaný traumaty poválečného nuceného vysídlení, je často vyznění některých informací
z krajanské literatury poznamenáno patosem a implicitním i explicitním pocitem křivdy, méně
často smířením. Přesto je krajanská literatura důležitým a bohatým pramenem zvláště pro histo-
riky a etnografy, ale i pro další sociální vědce a amatérské badatele. Na její zakladatele, kteří sami
jako dospělí nebo děti zažili poválečné nucené vysídlení, menší měrou navazují další generace,
narozené už v Německu, resp. Rakousku.

Sandra Kreisslová
Domovské (krajanské) časopisy – Heimatzeitschriften nebo noviny – Heimatzeitungen se řadí
mezi hlavní periodika vydávaná německými vysídlenci z Československa po druhé světové válce.
Rozlišují se dva hlavní druhy tohoto tisku. Prvním jsou nadregionální periodika, která jsou určena
pro všechny vysídlence bez ohledu na jejich místo původu (příkladem může být Sudetendeuts-
che Zeitung). Druhou skupinou je tisk, který se orientuje na obyvatele pocházející z konkrétní
oblasti. Regionálně zaměřené časopisy nesou různé názvy, v mnohých z nich se objevuje pojem
Heimat – domov (např. Heimatbote / domovský posel, Heimat -Post / domovská pošta, Heimatbrief
/ domovský dopis či Heimatblatt / domovský list). Mezi charakteristické rysy patří vázanost na
určitý region (ve kterém ovšem tvůrci a percipienti již nežijí), univerzální tematické zaměření
a napojení na vysídlenecké spolky a sdružení.
Za předchůdce těchto domovských časopisů lze považovat většinou hektograficky tištěné
zpravodaje a oběžníky, které začali němečtí vysídlenci v západních okupačních zónách vydávat
již v prvních letech po svém příchodu. Jejich úkolem bylo především najít po celé zemi rozptýle-
né Němce pocházející ze stejných oblastí nebo bývalých farních komunit. Ve větším měřítku se
v Německu začaly vysídlenecké časopisy šířit až po roce 1949, kdy došlo ke zrušení a uvolnění
řady omezujících opatření, jako byla licenční povinnost a existence tzv. koaličního zákazu, pro-
střednictvím kterého se západní Spojenci snažili zamezit vzniku vysídleneckých spolků a orga-
nizací (v domnění, že bez nich se budou vysídlenci snáze asimilovat). Ve stejném roce byla také
vysídlencům v rámci ústavy Spolkové republiky Německo zaručena právní a občanská rovnopráv-
nost. Dřívějšímu vydávání vysídleneckého tisku však bránil také nedostatek papíru a potřebných
finančních prostředků.
Největší rozmach produkce periodik vysídlených Němců ze střední a východní Evropy byl
zaznamenán na konci 40. a počátku 50. let 20. století, a předpokládá se, že do konce 70. let se
jejich celkový počet pohyboval okolo tří set časopisů. Časopisy tvořily platformu pro kontakt mezi
321
vysídlenci a péči o jejich kulturní paměť. Měly jednak udržovat vědění o „ztraceném domově“
a vzpomínky na něj (a šířit tuto znalost na následující generace), jednak měly informovat o dění ve
vysídleneckém prostředí v Německu. Čtenáři byli rovněž informování o situaci v Československu /
České republice, resp. v dříve Němci obývaných oblastech.
Aus Rübezahls Heimat (1949–1950: Riesengebirgs ‑Heimatbrief)
Podnázev: Ein Heimatbrief der Landsleute aus dem ehemaligen Landkreis Trautenau;
Illustrierte Monatsschrift für Riesengebirgler
Šéfredaktor: Otto Seeman • Médium/forma: Tištěný časopis • Žánr/forma: Krajanský časopis
Roky(y) vydání: 1949–1957 • Periodicita: Měsíčník • Počet stran: Neznámý
Jazyk originálu: Němčina • Registrační číslo: Neznámé
Obsah: Aus Rübezahls Heimat měl obdobnou funkci jako jiná regionálně zaměřená periodika
vysídlenců, totiž udržovat kontakt mezi krajany a uchovávat jejich kolektivní paměť. Časopis
reagoval na aktuální situaci vysídlenců. Zajímavostí je, že přinášel vzpomínky a svědectví o ob-
dobí tzv. divokých odsunů opakovaně už na počátku 50. let minulého století. Vedle toho přinášel
vlastivědně zameřené texty vztahující se k obcím, ze kterých autoři pocházeli. Publikovány byly
i autorské umělecké texty.
Kontext: Za zakladatele domovského časopisu Aus Rübezahls Heimat je považován spisovatel
a žurnalista Otto Seeman. Pocházel původně z Karlovarska, od roku 1940 však působil pracovně
v Trutnově a po druhé světové válce se zasloužil o vznik časopisu pro bývalé německé obyvatele
Trutnovska. Měsíčník vycházel od roku 1949, nejdříve pod názvem Riesengebirgs -Heimatbrief.
V roce 1958 došlo především z finančních důvodů k jeho sloučení s domovským časopisem Rie-
sengebirgsheimat a Seeman na krátkou dobu převzal jeho redakci. V roce 1960 však z pozice
šéfredaktora odstoupil a založil nový časopis Heimat und Fremde.
Interpretační možnosti: Jednotlivé články je třeba číst v kontextu cíle, ke kterému časopis
směřoval. Jeho účelem bylo udržovat kolektivní paměť německých vysídlenců z Československa,
nikoliv populárně -vědně informovat o dějinách regionu. Nicméně i přesto zejména starší čísla
obsahují zajímavé, zejména vlastivědně orientované texty, přinášející informace například o životě
horalů, o tradičních profesích, tradicích a zvycích.
Uložení: Rejstřík ve fulltextově prohledávatelné podobě zpracoval pro ročníky 1949–1953 Petr
Schulze a je k dohledání na www.riesengebirgler.de (viz Databáze C.3.1). Časopisy jsou k dispozici
v mnoha archivech a knihovnách, např. ve Státním okresním archivu Trutnov, Národní knihovně
v Praze či v knihovně Collegia Carolina v Mnichově.
Riesengebirgsheimat (1947–1949 Riesengebirgs ‑Heimatdienst)
Podnázev: Heimatblatt für die Kreise Hohenelbe und Trautenau (od 1958)
Šéfredaktor: 1973– Helmut Preußler Verlag, 1947–1972 Josef Renner
Médium/forma: Tištěný časopis • Žánr/forma: Krajanský časopis • Rok(y) vydání: 1947–
Periodicita: 1949–1978 měsíčně, 1979– 11× ročně. • Místo vydání: Norimberk
Vydavatel: 1973– Helmut Preußler Verlag, 1947–1972 Riesengebirgsverlag (Renner -Verlag)
Kempten/Allgäu • Počet stran: Neznámý • Jazyk originálu: Němčina
Registrační číslo: Neznámé
Obsah: Vysídlenecký časopis je svým obsahem a okruhem přispěvatelů zaměřen na bývalé po-
litické okresy Trutnov a Vrchlabí. Publikuje vzpomínkové texty připomínající starou domovinu,
tehdejší každodennost, zvyky a tradice, významné osobnosti apod. Vedle obsáhlejších textů při-
SK, TN
SK, TN
322
Katalog vystavených pramenů / Krajanská literatura / Krajanské periodika
náší časopis i informace o významných jubileech členů jednotlivých heimatkreisů ale i těch, kteří
zůstali v Československu (rubrika je řazena po obcích).
Kontext: Domovský časopis Riesengebirgsheimat vznikl v roce 1947 a řadí se mezi vůbec první
regionálně zaměřená periodika německých vysídlenců z českých zemí vydávaná po druhé světo-
vé válce v Německu. Zprvu šlo o zpravodajský list Riesengebirgs -Heimatdienst, prostřednictvím
kterého se jeho zakladatel, vrchlabský rodák Josef Renner, snažil kontaktovat své přátele a známé
a zároveň získat spojení na další vysídlence z Krkonoš. Po počátečních problémech spojených
s materiálním nedostatkem se Rennerovi podařilo vybudovat pravidelný měsíčník, který od roku
1950 vydával ve svém nakladatelství Riesengebirgsverlag, a který byl určen bývalým obyvatelům
Vrchlabí (deklarovaná vazba na Heimatkreis Hohenlebe) a jeho okolí. V roce 1958 došlo ke sloučení
Riesengebirgsheimat s dalším domovským časopisem (Aus Rübezahls Heimat) a od roku 1959 se
tak regionálně rozšířil o oblast Trutnovska, resp. Oblast Heimatkreis Trautenau. Hlavním úkolem
časopisu bylo udržovat kontakt mezi vysídlenci z Krkonoš, pečovat o vzpomínku na „ztracený
domov“ a dokumentovat znalosti o něm, jakož i sledovat aktuální situaci ve vysídlenecké společ-
nosti. Časopis vychází dodnes v nakladatelství Helmut Preußler Verlag.
Interpretační možnosti: Jednotlivé články je třeba číst v kontextu cíle, ke kterému časopis
směřoval. Časopis udržoval kolektivní paměť německých vysídlenců z Československa, neměl za
úkol populárně -vědně informovat o dějinách regionu. Zejména starší čísla však obsahují zajímavé,
zejména vlastivědně orientované texty.
Uložení: Rejstřík ve fulltextově prohledávatelném pdf zpracoval do ročníku 2004 Petr Schulze
a je k dohledání na www.riesengebirgler.de. Tištěné časopisy jsou k dispozici v mnoha archivech
a knihovnách, např. ve Státním okresním archivu Trutnov, Národní knihovně v Praze, knihovně
Collegia Carolina v Mnichově atd.

Libor Dušek
Zvlášť pozoruhodné publikace, detailně mapující jednotlivé obce převážně německy hovořících
Krkonoš z pera autorů a autorek narozených v oblasti „Sudet“, vznikaly po roce 1990. Tyto knihy
podrobně a komplexně mapují historii a společenské poměry v konkrétních obcích formou klasic-
ké vlastivědné monografie. Postupují od geografických souvislostí přes historii, lokální geografii
a demografii, lidovou kulturu a folklor, každodennost, hospodaření, náboženství, významné rodáky
a obyvatele atp., až po události spojené s nuceným vysídlováním původního obyvatelstva a s pře-
sahem na jejich působení v „nové domovině“. Autoři monografií pracují s archivními materiály,
tematickou literaturou, vzpomínkami pamětníků, dobovými fotografiemi, mapami a obrázky. Vedle
těchto monografií cílených na konkrétní obce v rámci krajanské literatury vznikaly a vznikají knihy
obsahující paměti, reflexe a příběhy vysídlenců korelující s Krkonošemi a blízkým Podkrkonoším.
Ty jsou často vydávány nízkonákladově samotnými autory.
Die alte Heimat Spindelmühle, St. Peter – Friedrichsthal im Riesengebirge
Autor: Josef RICHTER – Roland FISCHER – Paul HOLLMAN a kol.
Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 1994 • Místo vydání: Marktoberdorf
Nakladatelství: Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge • Počet stran: 688 • Vydání: 1.
Jazyk originálu: Němčina • Překladatel:
ISBN: Neuvedeno
LD
323
Popis: Publikace o obcích, které v současnosti tvoří Špindlerův Mlýn, představuje klasickou mono-
grafii z produkce tzv. krajanské literatury, tedy z provenience skupiny autorů, kteří se v Krkonoších
narodili a po roce 1945 byli nuceni své rodiště opustit. Cílem monografie je komplexní a podrobné
vlastivědné zachycení obce, jejího blízkého okolí a kontextu širšího regionu do období poloviny
20. století. Tematicky řazené kapitoly pojednávají o přírodním prostředí, historii, lokální geografii
a demografii, lidové kultuře, každodennosti, hospodaření, náboženství, ekonomické situaci atd.
ve sledované obci do roku 1945 a o událostech spojených s nuceným vysídlováním původního
obyvatelstva. Jako prameny jsou využity archivní materiály, tematická literatura a vzpomínky
pamětníků. Důležitým komplementárním materiálem jsou fotografie a další vizuální prameny.
Autora váže k obci osobní vztah, proto je některé líčení více či méně poznamenáno traumatem
poválečného nuceného vysídlení.
Kontext: V rámci středních Krkonoš se jedná o nejpodrobněji zpracovanou lokalitu autory tzv. kra-
janské literatury. Tato lokalita v řadě souvislostí koreluje se subregionem Rýchor.
Interpretační možnosti: Text reflektuje střední a východní Krkonoše, německy hovořící Krkonoše,
historii a každodennost středních a východních Krkonoš do poloviny 20. století.
Kinderjahre zwischen Paradies und Hölle
Podnázev: Ein Zeitzeuge berichtet
Autor: Josef Rudolf RICHTER • Médium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2011
Místo vydání: Bad Liebenzell • Nakladatelství: vlastním nákladem • Počet stran: 163
Vydání: 1. • Jazyk originálu: Němčina • Překladatel:
ISBN:
Neuvedeno
Popis: Publikace je jakýmsi „dodatkem“ autorovy předchozí monografie o Špindlerovu Mlýnu
vydané v r. 1994 a opět se nese v duchu klasické krajanské literatury (Heimatliteratur). Páteří
knihy jsou osobní vzpomínky autora na dětství ve Špindlerově Mlýně a blízkém okolí. Vzpomínky
reflektují Richterovy rodinné příslušníky, příbuzné a známé v rámci německy hovořících Krko-
noš, a především osobní prožitky z období školních let, války, jejího konce a nuceného vysídlení.
Autora váže k obci osobní vztah, proto je některé líčení více či méně poznamenáno traumatem
poválečného nuceného vysídlení.
Kontext: V rámci středních Krkonoš se jedná o pozoruhodné osobní vzpomínky autora tzv. kra-
janské literatury. Reflektovaná lokalita v řadě souvislostí koreluje se subregionem Rýchor.
Interpretační možnosti: Text se zabývá středními a východními Krkonoši, německy hovořícími
Krkonoši, historií a každodenností ve středních východních Krkonoších první poloviny 20. století.
Kleinaupa (Malá Úpa)– das höchstgelegene Dorf Böhmens unter der Schneekoppe
Podnázev: Überliefertes und Erlebtes
Autor: Bärbel KÖSTLERMédium/forma: Tištěná kniha • Rok vydání: 2001
Místo vydání: Hildburghausen • Nakladatelství: FrankenschwellePočet stran: 308
Vydání: 2. • Jazyk originálu: Němčina • Překladatel:
ISBN: 3-86180-106-X
Popis: Publikace o obci Malá Úpa představuje klasickou monografii z produkce tzv. krajanské
literatur (Heimatliteratur), tedy z provenience skupiny autorů, kteří se v Krkonoších narodili a po
roce 1945 byli nuceni své rodiště opustit. Cílem monografie je komplexní vlastivědné zachycení
obce, jejího blízkého okolí a kontextu širšího regionu do období poloviny 20. století. Tematicky
řazené kapitoly pojednávají o historii, lokální geografii a demografii, každodennosti, hospodaře-
ní, náboženství, ekonomické situaci atd. ve sledované obci do roku 1945 a událostech spojených
s nuceným vysidlováním původního obyvatelstva. Jako prameny jsou využity archivní materiály,
tematická literatura a vzpomínky pamětníků. Důležitým komplementárním materiálem jsou
LD
LD
324
Katalog vystavených pramenů / Krajanská literatura / Krajanské monograe
fotografie a další vizuální prameny. Autorku váže k obci osobní vztah, proto je některé líčení více
či méně poznamenáno traumatem poválečného nuceného vysídlení.
Kontext: V rámci východních Krkonoš se jedná o zřejmě nejpodrobněji zpracovanou lokalitu
autory tzv. krajanské literatury. Tato lokalita do značné míry koreluje se subregionem Rýchor.
Interpretační možnosti: Text reflektuje východní Krkonoše, německy hovořící Krkonoše, historii
a každodennost východních Krkonoš do poloviny 20. století.
325

Tamara Nováková
Periodicky vycházející prameny jsou stejně jako knihy a jiné tisky velkou a nesourodou skupinou,
jejímž spojujícím prvkem je forma. V této skupině se nacházejí jak prameny vycházející během
roku 1938, tak i periodika ohlížející se za sledovanou dobou a územím zpětně. Časový rámec
vzniku periodik však není jediným charakteristickým znakem jejich rozdílnosti. Různorodý je
jejich účel, kontext a rámcová metodika. Patří sem tedy jak periodika odborná a populárně -vědní,
uchopující Krkonoše v roce 1938 ex post, tak i periodika, která spadají do sekce primárních
pramenů, tj dobový tisk. Sem patří tiskové orgány politických stran, popřípadě různé zájmové
noviny a časopisy. Periodicky vycházely a vycházejí i obecní zpravodaje, které se mnohdy zejména
v souvislosti s výročími vztahují i událostem roku 1938 a jejich dopadům na tehdejší dění v obci.
Každá podskupina periodik vyžaduje jiné badatelské zacházení a poskytuje jiné interpretační
možnosti. Někdy přináší již interpretované prameny, jindy odkazy na nově objevené či zpracované
primární prameny či na nové kontexty poznání, v dalších případech spíše dokládají atmosféru
doby, pohledy přímých historických aktérů a jejich různé či protichůdné perspektivy.
Uložení této diverzifikované skupiny pramenů je rovněž velmi rozličné. S některými se
můžeme setkat v obecných i regionálních knihovnách, jiné jsou badatelům k dispozici ve specia-
lizovaných, zejména centrálních či krajských knihovnách nebo naopak v knihovnách regionálních
paměťových institucí a okresních archivů. Některá mají v posledních letech i elektronickou podobu,
leckdy už i vychází výlučně touto formou.

Libor Dušek
Odborná periodika jsou pro poznání regionu důležitou platformou, jejímž prostřednictvím publi-
kují zpravidla profesionální badatelé. Obsahová i formální stránka publikovaných příspěvků je až
na nepříliš četné výjimky na odborné úrovni. Některá regionální odborná periodika v minulosti
zanikla, ta stále ještě existující počítáme na jednotky. Tematické okruhy jsou zpravidla odvislé
od zájmů a motivace vydavatele. Správou KRNAP již několik dekád každoročně vydávaný časopis
Opera Corcontica se orientuje převážně na statě z oblasti přírodovědné, nicméně v posledních
letech na jeho stránkách najdeme i texty analyzující a interpretující témata z regionální historie.
Pro východní Krkonoše je stěžejní vlastivědný sborník Krkonoše – Podkrkonoší, který se bohužel
nedávno dobrovolně zřekl postu recenzovaného časopisu. Za jeho vydáním stojí a odbornost
garantují profesionální badatelé z okruhu trutnovského okresního archivu a muzea. Vychází
nepravidelně od roku 1964 a na jeho stranách byly otištěny mnohé klíčové informace k dějinám
regionu v českém jazyce.
Krkonoše– Podkrkonoší
Podnázev: Vlastivědný sborník
Šéfredaktor: Vlastimil Málek • Médium/forma: Tištěné periodikum
Žánr/forma: Oborný nerecenzovaný sborník • Periodicita: nepravidelně od roku 1964, dosud
24 čísel • Místo vydání: Trutnov • Vydavatel: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Státní okresní
archiv Trutnov • Počet stran: 528 • Jazyk originálu: Čeština • ISSN: 0231-9934
Název článku: Historie české menšiny v Žacléři od 80. let 19. století do roku 1938
Autor článku: Ondřej VAŠATA • Datum vydání: 9/2009 • Strana: 271–313
TN
326
Katalog vystavených pramenů / Periodika / Odborná periodika
Obsah: Ve sborníku jsou publikovány odborné stati mapující historii regionu Krkonoš a Podkr-
konoší s těžištěm v současném okrese Trutnov. Vedle studií přináší sborník materiálové příspěvky,
bibliografie, zprávy o činnosti odborných institucí a dění v oboru, zprávy o historické a vlastivědné
literatuře, opět se vztahem ke sledovanému regionu. Článek Ondřeje Vašaty detailně a s důrazem
na prameny popisuje působení a činnost tzv. české menšiny v dominantně německojazyčném
městě Žacléř.
Kontext: Sborník vychází nepravidelně od roku 1964. Není na seznamu odborných recenzovaných
časopisů České republiky. Většina publikovaných textů se týká Podkrkonoší, ale vedle článků On-
dřeje Vašaty o českých menšinách lze ve starších číslech najít i studie z pera Oty Holuba a dalších
autorů, věnujících se dějinám východních Krkonoš.
Interpretační možnosti: Jedná se o jeden z výchozích pramenů pro dějiny Krkonoš a Podkr-
konoší, zejména setkává -li se badatel s regionem poprvé. Může poskytnout základní, rámcové
informace a být východiskem k dalšímu bádání.
Uložení: Pramen je k dispozici v regionálních institucích (Státní okresní archiv Trutnov, Muzeum
Podkrkonoší Trutnov, Knihovna Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí) a samozřejmě
i v centrálních knihovnách, např. v Národní knihovně v Praze.

Libor Dušek
Populárně -vědní periodika jsou důležitou platformou k poznání regionu, jejímž prostřednictvím
publikují vedle regionálních publicistů, amatérských badatelů a studentů též profesionální histo-
rikové a sociální vědci. Tematické okruhy jednotlivých regionálních periodik jsou zpravidla odvislé
od zájmů a motivace vydavatele. Množství z nich se orientuje subregionálně (cílí na konkrétní
obec a její blízké okolí) či subtematicky (časopisy různých spolků). Obdobně je tomu s četností
a pravidelností vydávání jednotlivých čísel, která osciluje od občasníků k měsíčníkům. Řada pozo-
ruhodných periodik zanikla v kontextu historických společensko -politických změn. Některé měly
jepičí život, jiné byly, nebo jsou vydávány v řádech dekád. Zřejmě nejvýznamnějším současným
populárně -vědním periodikem v námi sledovaném regionu je měsíčník (v počátcích čtvrtletník,
poté dvouměsíčník) Krkonoše – Jizerské hory vydávaný od roku 1968 Správou KRNAP. Periodikum
se orientuje nejen na vlastivědné, ale i na přírodovědné příspěvky. Některé z nich by mohly pro
svou obsahovou kvalitu směle konkurovat leckterým odborným článkům. Pro východní Krkonoše
jsou nejvýznamnějším periodikem sezónní noviny Veselý výlet, vycházející dvakrát ročně od roku
1992. Jejich vydavatelé jsou provázáni s projekty Archa Krkonoš a Paměť Krkonoš. Nespornou
výhodou posledních dvou jmenovaných periodik je relativně vysoký náklad a kvalitní distribuce,
tudíž i jejich vysoká dostupnost.
Veselý Výlet // Ein Lustiger Ausflug: Riesengebirge
Podnázev: Sezónní noviny
Šéfredaktor: Pavel Klimeš • Médium/forma: Tištěné periodikum, [online]
Žánr/forma: časopisy pro volný čas | populárně -vědní časopis • Rok(y) vydání: 1992 –
Periodicita: 2× ročně, letní a zimní číslo • Místo vydání: Horní Maršov • Vydavatel: Pavel Klimeš
Počet stran: 28 • Jazyk originálu: Časopis vychází ve více jazykových verzích: česky (od 1992),
německy (od 1992), polsky (od 2002) • Registrační číslo: MK ČR 12918 • Název článku: Když na
horách hořeloAutor článku: Pavel KLIMEŠ • Datum vydání: 27/2007 • Strana: 8–9
TN
327
Obsah: Sezónní noviny vydávané badatelem a sběratelem Pavlem Klimešem a lidmi v jeho okolí,
kteří se východním Krkonoším dlouhodobě věnují. Časopis za dobu své existence publikoval stov-
ky drobných i rozsáhlejších textů z dějin východních Krkonoš, zejména z Maršovska, Maloúpska
a Velkoúpska. Texty často vychází z méně známých pramenů, nezřídka ze soukromé sbírky Pavla
Klimeše. Zde vybraný text slouží jako ukázka publikačních výstupů Veselého výletu. Text článku
se opírá zejména o záznamy z tzv. Dixovy kroniky Velké Úpy III.
Kontext: Noviny existují od roku 1992 v české a německé verzi a od roku 2002 přibyla verze
polská (v menším nákladu). Periodický tisk Veselý výlet je psán pozitivně (vesele), zejména o vybra-
ných, „hezkých“ věcech, bez kritiky. Jeho hlavním smyslem je informování hostů Krkonoš, nabídka
programů a smysluplných výletních cílů. Pro hosty je zdarma. Zhruba třetinu nákladů hradí obce,
města a další organizace působící na území Krkonoš (Správa KRNAP, svazky měst a obcí), zhruba
dvě třetiny hradí vybraní provozovatelé služeb, kteří v časopise inzerují. Veselý výlet je zdarma
a lze ho v podobě prohledávatelného pdf stáhnout na www.veselyvylet.cz.
Interpretační možnosti: Hledá -li badatel zajímavé lidské příběhy či příběhy domů, pak jsou pro
něj sezónní noviny vhodným zdrojem. Protože většina textů vychází z pramenů, které jsou součástí
sbírky Pavla Klimeše, jsou některé, zejména detailní informace, mnohdy obtížně verifikovatelné.
Uložení: Kompletní vydání jsou dostupná ve Studijní a vědecké knihovně Hradec Králové.
Krkonoše aJizerské hory (do 2002 Krkonoše)
Podnázev: Měsíčník opřírodě alidech
Šéfredaktor: od 2010 Jiří Bašta, 1968–1970 Jiří Sehnal, 1970–1994 František Janalík,
1995–2004 Zdeňka Flousková, 2005–2009 Radovan Vlček • Médium/forma: Tištěné
periodikum, [online] • Žánr/forma: populárně -vědní časopis • Periodicita: 1968–1975
čvrtletně, 1974–1977 dvouměsíčně, od roku 1978 měsíčně • Místo vydání: Vrchlabí
Vydavatel: Správa Krkonošského národního parku • Počet stran: Od roku 2006 52 plně barevných
stran včetně obálky • Jazyk originálu: Čeština • Ev. č. MK ČR: E12882 • ISSN: 1214-9381
Název článku: Stalo se v roce 1938: Ústup z hřebenů • Autor článku: Ota HOLUB
Datum vydání: 10/1983 • Strana: 20–22
Obsah: Tradiční populárně -vědní časopis vydávaný Správou Krkonošského národního parku se
širokým záběrem zpřístupňuje vědecké poznatky o přírodě a její ochraně, o historii, aktuálním
dění v regionu i o činnosti samotné Správy národního parku. Přináší rovněž rozhovory, snímky
předních fotografů, stránku ekologické výchovy, reportáže, zajímavosti, informace Horské služby,
trasy na výlety i soutěže prověřující znalosti o nejvyšších českých horách. Časopis seznamuje čte-
náře zejména s přírodními a kulturními pozoruhodnostmi Krkonoš, ale od roku 2002 je pravidelně
devět stran věnováno Jizerským horám, oblasti Podkrkonoší a polské straně Krkonoš. V 90. letech
přinášel časopis i pravidelné informace či zajímavosti publikované v krajanském časopise Riesen-
gebirgsheimat (viz Krajanská periodika C.7.1). Obsah článku: V pvní části Holubovy tříčlánkové
série ohlížející do roku 1938 je popsán dramatický ústup československých ozbrojených složek z
krkonošských hřebenů na počátku října 1938.
Kontext: Časopis vychází pod křídly Správy KRNAP již od roku 1968. Prvním šéfredaktorem
časopisu v roce 1968 byl grafik a spisovatel Jiří Sehnal a v redakční radě tehdy zasedli nositelé
zvučných jmen – vedle otců zakladatelů Krkonošského národního parku Josefa Fanty a Vladimíra
Šatného také historikové Miloslav Bartoš a Vladimír Wolf, ekolog Jan Čeřovský, náčelník krkonošské
Horské služby Otokar Štětka či spisovatelka Marie Kubátová. Od té doby se v jeho čele vystřídalo
několik šéfredaktorů, každý se snažil respektovat předchozí tradici a zároveň vnést do časopisu
i něco ze své odbornosti.
TN
328
Katalog vystavených pramenů / Periodika / Populárně-vědní periodika
Jednou z pravidelných rubrik, která se jako tenká červená linie táhne časopisem od jeho počátků
je „návštěva“, v letech 1970–1994 přinášela reportáže ze života horalů Eliška Pilařová, následně
šéfredaktorka Zdeňka Flousková a od roku 2010 ve formátu přepisu rozhovorů Libor Dušek.
Obsahu se věnovalo mnoho redaktorů, historiků a badatelů spjatých s přírodou a lidmi Krkonoš.
Z hlediska textů z dějin Krkonoš byla nejvýživnější 90. léta 20. století, kdy v časopise publikovali
významní regionální badatelé eodor Lokvenc, již zmíněný Miloslav Bartoš a František Jirásko.
Vedle nich ve stejné době v menším objemu publikovali Günter Fiedler a stále ještě Ota Holub.
Od nového tisíciletí intenzita historických či vlastivědných textů spíše klesá. Za všechny zmiňme
Antonína Tichého, byť na první místě publikuje ve svém internetovém časopise „Freiheit“, ale
mnoho jeho textů zdobí i stránky časopisu Krkonoše.
KrkonošeJizerské hory jsou trvalým zdrojem dobře dostupných populárně -vědních informací,
k tradiční tištěné podobě existuje web krkonose.krnap.cz s fulltextově prohledávatelným rej-
stříkem, obsahujícím statisíce údajů o všech článcích od roku 1968. K dispozici (a ke stažení) jsou
plné texty článků od jara 2003 bez fotografií. Jedná se o jeden z nejstarších nepřetržitě vydávaných
titulů podobného zaměření.
Interpretační možnosti: Interpretační možnosti a potenciál časopisu Krkonoše – Jizerské
hory jsou obrovské. O mnohých dějích, lokalitách a lidech nebylo publikováno nikde nic jiného.
Často se jedná jen o zmínky či kusé informace, ale mnohdy i o hutné texty, které popularizačním
způsobem odkazují na prameny. Zejména díky rejstříku a částečně plně dostupným textům se
časopis stává ideální vstupní branou k dalšímu bádání a výzkumu.
Uložení: Čísla od roku 2003 jsou k dispozici na výše zmíněném webu, všechna čísla pak při-
nejmenším v knihovně Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí, ve Studijní a vědecké
knihovně v Hradci Králové a v Národní knihovně České republiky v Praze.

Tamara Nováková
Noviny a časopisy, typicky vycházející denně či několikrát do měsíce, přináší dle svého zaměření
informace zejména k aktuálnímu (dobovému) dění a jsou pro historiky cenným pramenem. Jedná
se o pestrou směsici periodik různého zaměření a obracejících se na různé cílové skupiny. V Krko-
noších, zejména těch východních, tvořilo německojazyčné obyvatelstvo většinu, nicméně početně
menší české obyvatelstvo se na kulturním poli snažilo náskok dohnat. V roce 1938 byla použitá
německojazyčná periodika většinou deklarovaně politická (někdy byla přímo tiskovými orgány po-
litických stran). Témata národnosti a česko -německého soužití byla na stránkách novin a časopisů
výrazně zastoupena. Česká periodika byla spíše nadstranická a snažila se z vlasteneckých pozic
podporovat a zastupovat hlas českých obyvatel s menším či větším nacionalistickým akcentem.
Interpretační možnosti dobového tisku je široké. Zejména srovnání českých a německých
periodik umožňuje nahlédnout postoje a názory z obou nácionálních perspektiv. Dobová perio-
dika přinášejí historikům konkrétní informace z toho či onoho pohledu, zprostředkovávají však
i některá fakta (například k obecním volbám v roce 1938), a v neposlední řadě svojí perspektivou
přibližují politickou agendu a panující náladu.
Kompletní ročníky dobových periodik nejsou dostupné snadno. Státní okresní archiv v Trut-
nově cíleně shromažďuje periodický tisk, ale mnohdy se jedná o neúplné řady. Centrální knihovny
obvykle sbírky periodik mají, ani v těchto případech však nebývají vždy kompletní.
329
Trautenauer Echo
Podnázev: Sozialdemokratisches Organ für das nördliche Böhmen (do 1921 Organ
fürwerkthätige Bevölkerung des nordöstlichen Böhmens)
Šéfredaktor: 1938: Franz Krejči • Médium/forma: Tištěné periodikum
Žánr/forma: Časopisy politických stran a hnutí • Rok(y) vydání: 1900–1938
Periodicita: 1938: 3× týdně • Místo vydání: Trutnov – Kryblice (od 31. 7. 1928, č. 61)
Vydavatel: Josef Marks (od 31. 7. 1928, č. 61) • Počet stran: 1938: 8–12
Jazyk originálu: Němčina • Registrační číslo:
Název článků: Připojení Rakouska
dokončeno. Hitlerův nový prostor násilí. Rakousko obsazeno. Hitler ve Vídni.
Autor článku: Neuveden • Datum vydání: 15. 3. 1938 • Strana: 1
Obsah: Trautenauer Echo, sozialdemokrati-
sches Organ für das nördliche Böhmen //Trut-
novské echo, sociálně demokratický orgán pro
severní Čechy byl tiskový orgán Německé sociálně
demokratické strany dělnické v Československé
republice // Deutsche sozialdemokratische Ar-
beiterpartei in der Tschechoslowakischen Repu-
blik (DSAP). V roce 1938 se na jejich stránkách
promítala stranická politická agenda. Noviny
zprostředkovávaly celostátní politické dění do
regionu, samotnému regionu se však obsahově
věnovaly výrazně méně.
Kontext: Noviny vycházely od roku 1900 do
roku 1938 jako stranické periodikum DSAP pro
severní Čechy.
Interpretační možnosti: Noviny zprostředko-
vávají německý sociálně demokratický pohled
na události roku 1938. Noviny přinášely také po-
drobné informace k obecním volbám a souhrnné
výsledky jak za soudní okresy, tak za celou repub-
liku. V tomto směru jsou skvělým doplňujícím pramenem k úředním zdrojům.
Uložení: Trautenauer Echo se nalézá v mnoha archivech, paměťových institucích a knihovnách,
např. ve Státním okresním archivu Trutnov, Krajské vědecké knihovně v Liberci, Národním muzeu
a Národní knihovně České republiky.
TN
330
Katalog vystavených pramenů / Periodika / Dobový tisk

„Nepřítel je uvězněn
Obsah: Satira upozorňuje na fakt, že zacpat
jednu díru nestačí, problém (s SdP) musí řešit
ČSR komplexně.
Uložení: Trautenauer Echo. Sozialdemokra-
tisches Organ für das nordöstliche Böhmen,
23. 4. 1938, s. 3, Státní okresní archiv Trutnov.
Věřme si, nevzdávejme se.
Obsah: Satira zpodobňující německého so-
ciálního demokrata, který praporem zahání/
zabíjí hada symbolizujícího SdP, had ovíjí nohy
sociálního demokrata a nese vinu na pohřbívání
Československa.
Uložení: Trautenauer Echo, Sozialdemo-
kratisches Organ für das nördliche Böhmen,
30. 4. 1938, s. 1, Státní okresní archiv Trutnov.
TN
TN
331
„Henleinův sen– nový lidový vůz (Volkswagen). Sudetští Němci, chcete ‑li svobodu, volte
sociálnědemokraticky.
Obsah: Narážka na lidový vůz (Volkswagen)
jehož autorem byl na přání Adolfa Hitlera Fer-
dinand Porsche, konstrukce nového vozu vrcho-
lila v roce 1938. Zde je nový lidový vůz ovšem
znázorněn jako policejní anton.
Uložení: Trautenauer Echo. Sozialdemokra-
tisches Organ für das nordöstliche Böhmen,
8. 6. 1938, s. 3, Státní okresní archiv Trutnov.
Trautenauer Tagblatt
Podnázev: Zeitung für die Deutschen Ostböhmens (do 1923 Organ für Geschäftliche
Mitteilungen der „Trautenauer Garn ‑Börse“)
Šéfredaktor: redaktoři 1938: Karl Ansorge, Heinz Linke (předseda trutnovské frakce SdP)
a Rudolf Morche • Médium/forma: Tištěné periodikum • Žánr/forma: Časopisy politických
stran a hnutí • Periodicita: 1921–1939; 1938: denně • Místo vydání: Trutnov
Vydavatel: Anton Cermann • Počet stran: 1938: 6–10 • Jazyk originálu: Němčina
Registrační číslo:
Název článku: Opět těžká porážka pro marxistickou levici
Autor článku: Neuveden • Datum vydání: 31. 5. 1938 • Strana: 1
Obsah: Trautenauer Tagblatt, Zeitung für die Deutschen Ostböhmens // Trutnovský deník,
noviny pro Němce východních Čech byl periodikem, ve kterém se v roce 1938 výrazně promítala
politická agenda SdP. Noviny sice nebyly oficálním tiskovým orgánem této strany, ale při sdělová-
ní jejích názorů a stanovisek hrál Tagblatt v regionu východních Krkonoš důležitou roli. Noviny
zprostředkovávaly celostátní politické dění do regionu, regionu samotnému se však obsahově
věnovaly o poznání méně.
Kontext: Noviny vycházely od roku 1916 do roku 1921 pod názvem Ostböhmische Presse – Organ
für geschäftliche Mitteilungen der „Trautenauer Garnbörse“, mezi lety 1939–1944 pod názvem
Rundschau – Tageszeitung. Tageszeitung für das sudetendeutsche Riesengebirge. Na počátku
30. let 20. století nabral „Trautenauer Tagblatt“ výrazně nacionální akcent. Nejprve se aktivně
zasazoval o realizaci „Volksgemeinschaft“, poté začal zcela otevřeně podporovat Sudetendeutsche
Heimatsfront, resp. od roku Sudetendeutsche Partei Konrada Henleina.
Interpretační možnosti: Noviny zprostředkovávají německý nacionalistický pohled, od roku
1935 se stávají hlásnou troubou SdP. Využít je lze zejména pro dokreslení způsobu komunikace
politické agendy. Noviny přinášely podrobné informace k obecním volbám a souhrnné výsledky
jak za soudní okresy, tak za celou republiku. V tomto směru jsou skvělým doplňujícím pramenem
k úředním zdrojům.
Uložení: Trautenauer Tagblatt se nalézá v mnoha archivech, paměťových institucích a knihov-
nách, např. ve Státním okresním archivu Trutnov, Krajské vědecké knihovně v Liberci, Národním
muzeu a Národní knihovně České republiky.
TN
TN
332
Katalog vystavených pramenů / Periodika / Dobový tisk
Naše menšiny
Médium/forma: Tištěné periodikum • Rok(y) vydání: 1920–1938 • Periodicita: Měsíční
Místo vydání: Malé Svatoňovice • Vydavatel: Menšinový sekretariát pro Podkrkonoší (J. M. Vlček)
Jazyk originálu: Čeština
Obsah: Meziválečný časopis podporující českou menšinu v národnostně smíšených oblastech
severovýchodních Čech.
Kontext: Časopis zprostředkovával informace ze všech oblastí života (politiky, hospodářství,
kultury, sportu a turistiky, školství a sociální péče, spolkového života nebo ze života jednotlivých
obcí). Měl mnoho přispěvatelů a vyznačoval se různorodostí žánrů (zpravodajství, eseje, komen-
táře, básně, rozhovory apod.). Ačkoli se profiloval jako nestranný a nepolitický, z jeho obsahu je
zjevná inklinace k Národní demokracii a Národní jednotě severočeské.
Interpretační možnosti: Periodikum poskytuje pohled na předválečnou situaci z české strany
(v situaci kdy Češi byli v čs. státě majoritou, ale v Krkonoších minoritou). Využitelný je zejména
pro zachycení atmosféry přiostřujících se česko–německých vztahů.

Tamara Nováková
Specifickým a badateli málo využívaným pramenem jsou obecní zpravodaje. Svým zaměřením
většinou necílí na rozšíření poznání o minulosti, to je ve většině případů jen vedlejším produktem.
Obecní zpravodaje slouží obyvatelům obce jako informační zdroj k praktickým obecním záleži-
tostem. Nicméně se v těchto pramenech mohou čas od času objevit popularizační texty, ovšem
s velmi různorodou kvalitou. Události roku 1938 jsou stále živé a tak se i v posledních letech stále
objevují nové texty, které se obyvatelům daných obcí snaží tuto minulost přiblížit.
Interpretační možnosti zpravodajů jsou omezené, texty mnohdy spíše říkají více o součas-
nosti, o tom, co pro dnešní obyvatele minulost obcí znamená, a jak se k ní vztahují. Občas ale
mohou přinést i málo známé informace, které jsou jinde obtížně dohledatelné. Může se jednat
např. o texty vycházející z rodinných archivů a vzpomínek pamětníků.
Obecní zpravodaje z posledních zhruba dvaceti let jsou dostupné tím nejsnadnějším způ-
sobem, lze je obvykle snadno stáhnout z webových stránek příslušných obcí. Naopak zpravodaje
staršího data jsou dohledatelné obtížně, obvykle nebývají k dispozici v knihovnách, torzovitě jsou
zachovány v okresních archivech, muzeích či v tzv. živých archivech ve správě jednotlivých obcí.
Embéčko
Podnázev: Občasník městyse Mladé Buky
Šéfredaktorka: Jaroslava Feješová • Médium/forma: [online] • Žánr/forma: Obecní zpravodaj
Rok(y) vydání: 2016– • Periodicita: čtvrtletník • Místo vydání: Mladé Buky • Vydavatel: Městys
Mladé Buky • Počet stran: 20 • Jazyk originálu: Čeština • Registrační číslo: Kult./711/1990 Ka.
Název článku: Volby do obecního zastupitelstva 1938Autorka článku: Emílie SVOBODOVÁ
Datum vydání: 3. 9. 2018 • Strana: 19
Obsah: Článek pojednává o obecních volbách v roce 1938 a přináší komentované výsledky voleb
jak pro tehdejší obec Mladé Buky, tak i pro osadu Kalná Voda.
TN
OH
333
Kontext: Vztahování se k minulosti není rozhodně doménou jen odborné veřejnosti, ale všech,
kteří mají erudici a zájem o dané téma. Mnohdy tak můžeme v obecních zpravodajích najít rele-
vantní články z dějin obce.
Interpretační možnosti: Detailní článek o volbách v obci Mladé Buky a osadě Kalná Voda je,
navzdory drobným nepřesnostem, ideální jako výchozí bod pro další bádání. Článek přináší i ob-
rázek volebních lístků v obecních volbách. Ty např. nejsou uloženy v okresním archivu, autorka
článku je má k dispozici pravděpodobně z rodinného archivu.
Uložení: Webové stránky městysu Mladé Buky.
https://mestysmladebuky.cz/assets/File.ashx?id_org=9680&id_dokumenty=3454
334
Katalog vystavených pramenů / Trojrozměrné objekty

Olga Hájková
Trojrozměrné předměty nebyly pro výstavu meritorně vyhledávány, jelikož byla koncipována jako
putovní a mobilní formě nejlépe konvenuje prezentace na výstavních panelech. Tuto formu autoři
zvolili také proto, aby ukázali, že prezentovat corcontica lze i tímto (digitálním) způsobem. Troj-
rozměrné exponáty tak na výstavě zastupují pouze dva objekty téhož typu. Jedná se o betonovou
patku se stočeným železným drátem (tzv. prasečím ocáskem), která byla součástí protipěchotní
překážky umístěné v roce 1938 na Rýchorách. Autoři výstavy ji, spolu s dalším fragmentem,
u něhož je zajímavé druhotné využití, získali in situ – u domu ev. č. 51, který je rodným domem
pamětníka Františka Brauna. Ten o událostech roku 1938 i této protipěchotní překážce na výstavě
hovoří a je jedním z klíčových aktérů výstavního příběhu. To byl důvod, proč se autoři výstavy
rozhodli zařadit do výstavy i autentický předmět. Po ukončení výstavy se stane součástí sbírky
Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí.
Betonová patka sželezným kolíkem, tzv.prasečím ocáskem
Autor: Československá armáda (zadavatel opevňovacích prací) • Lokalita: Rýchory
Rozměry: Výška: 66 cm, šířka: 20 cm, hloubka: 20 cm • Vznik: 30. léta 20. století
Materiál: Beton, železo • Vlastník: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí
Inventární číslo: Zatím neevidováno
Obsah: Betonová patka s železným kolíkem (tzv. prasečím
ocáskem). Artefakt byl součástí protipěchotní překážky, kte-
rá vedla mezi dvěma objekty lehkého opevnění z roku 1936
(III/165/B a III/166/B) přes pozemky rodiny Braunových (pů-
vodně č. p. 41, dnes ev. č. 52) na Rýchorách.
Kontext: Artefakt se druhotně nacházel na deponii kame-
nů a dalších betonových fragmentů protipěchotní překážky
u domu ev. č. 52. Byl vyzvednut autorkami výstavy Olgou Hájko-
vou a Tamarou Novákovou dne 5. 6. 2021 se svolením majitel-
ky domu, instalován na výstavě a poté předán Krkonošskému
muzeu ve Vrchlabí. Dle ústního sdělení Františka Brauna (viz
Rozhovory C.2.3) výše zmíněnou protipěchotní překážku na
jaře 1939 s otcem a bratry rozebrali a rozbité betonové části
použili na přístavbu domu v roce 1943.
Interpretační možnosti: Jedná se o jeden z mála kompletně
dochovaných původních prvků protipěchotní překážky ve vý-
chodních Krkonoších.
Foto: František Nič.
Uložení: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí
OH
335
Fragment betonové patky, tzv.prasečího ocásku
Autor: Československá armáda (zadavatel opevňovacích prací) • Lokalita: Rýchory
Rozměry: Výška: 42 cm, šířka: 20 cm, hloubka: 14 cm • Datování: 30. léta 20. století
Materiál: Beton • Vlastník: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí
Inventární číslo: Zatím neevidováno
Popis: Artefakt byl součástí protipěchotní překážky, která ved-
la mezi dvěma objekty lehkého opevnění z roku 1936 (III/165/B
a III/166/B) přes pozemky rodiny Braunových (původně č. p.
41, dnes ev. č. 52) na Rýchorách.
Kontext: Artefakt se druhotně nacházel na deponii kame-
nů a dalších betonových fragmentů protipěchotní překážky
u domu ev. č. 52. Byl vyzvednut autorkami výstavy Olgou
Hájkovou a Tamarou Novákovou dne 5. 6. 2021 se svolením
majitelky domu, instalován na výstavě a poté předán Krkonoš-
skému muzeu ve Vrchlabí. Dle ústního sdělení Františka Brauna
(viz Rozhovory C.2.3) výše zmíněnou protipěchotní překážku
na jaře 1939 s otcem a bratry rozebrali a rozbité (rozpůlené)
betonové části použili na přístavbu domu v roce 1943. Některé
fragmenty jsou v současnosti využity např. k ohraničení ohniště
v sousedství domu.
Foto: František Nič.
Uložení: Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí.
OH
337

Výstava Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších 1938 a její katalog demonstrují namá-
havou, ale plodnou práci regionální historie při vytěžování velmi rozmanité informační základny.
Věříme, že výstava a katalog otevírají nové aspekty poznání, že zdůrazňují potřebu interdisci-
plinárních přístupů – a že také seznamují čtenáře s řadou zdánlivě skrytých, jakoby „zasutých“
informačních zdrojů. Tedy zdrojů, které jsou „velkou historiografií“ obvykle (ale poměrně očeká-
vatelně a logicky) opomíjeny či nedostatečně vytěžovány.
Závěrem naší publikace bychom čtenáře rádi pozvali dále, na další výstupy našeho projektu
Prameny Krkonoš, v rámci dotačního programu Ministerstva kultury ČR NAKI II. V roce 2022
zveřejní projektový tým celkem tři interaktivní elektronické mapy s odborným obsahem. První
z nich bude věnována proměnám obyvatelstva a správní struktury Krkonoš ve 20. století. Mimo
jiné v ní bude možné naleznout i nejrůznější dochované názvy jednotlivých sídelních lokalit (včetně
těch již zaniklých), stejně jako základní statistické údaje. Druhá mapa s odborným obsahem zacílí
do ekonomické oblasti. Zaměří se na významné krkonošské zaměstnavatele ve 20. století. Bude
tedy analyzovat, jak se proměňovaly podnikatelské formy a struktura krkonošského hospodářství.
Třetí mapa přinese lokaci informačních zdrojů obsažených ve vznikající databázi Prameny
Krkonoš. Tato databáze bude jedním z vedlejších výstupů našeho projektu, ovšem výstupem klí-
čovým. V ní budou shromážděna rozsáhlá metadata ke všemožným informačním zdrojům, což
výrazně usnadní jejich vyhledávání. Nad touto databází pak bude dalším účastníkem projektu, tedy
Univerzitou Karlovou, Matematicko–fyzikální fakultou vyvinut specializovaný software Systém
evidence, zpracování a prezentace regionálních informačních pramenů jako poslední z hlavních
výstupů projektu.
V září 2021 se konala ve Vrchlabském „Krtku“ také mezinárodní interdisciplinární konference
Krkonoše v proměnách 20. století. V roce 2022 bude vydána konferenční kolektivní monografie.
Výstupy projektu bude i několik odborných článků. Všechny výstupy bude možné nalézt mj. na
internetových stránkách projektu pramenykrkonos.eu, kde se lze dočíst také podrobnější infor-
mace o našem projektu.
Za projektový tým
Jan Slavíček
338
Seznam pramenů a literatury / Archivní prameny


Archivy
Archiv bezpečnostních složek, Praha
fond 2M
• karta držitele medaile za zásluhy Josefa Lamera 1900*, kartotéka členů NSDAP, SA a držitelů
medaile za zásluhy 1. 10. 1938, SÚMV
• karta držitele medaile za zásluhy Josefa Lamera *1898, tamtéž
• rozsudek jménem republiky, Wenzel Hofmann, Dolní Albeřice, krab. 665, č. svaz. 13 503
Bayrisches Haupstaatsarchiv, Mnichov
• vzpomínky Pauly Schramm, Heimatbericht 1199, Sudetendeutsches Archiv
Bundesarchiv – Lastenausgleichsarchiv Bayreuth, Bayreuth
• Bericht über die wichtigsten Ereignisse in den Sudetendeutschen Heimatgemeinden vor und
nach 1938/1939, Ost -Dok 20/18, Dokumentation der Sudetendeutschen Volksgruppe 1918–
1945, Kennziff. 1/20
Národní archiv, Praha
fond Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940
• výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov, sign. 7/68/7, kart. 4970
• výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov, dopis Národní jednoty severočeské ministerstvu
vnitra ze dne 26. 7. 1937, tamtéž
fond indikační skizzy, díl I. (Stabilní katastr)
• Velká Úpa II, inv. č. 2736, sig. HRA 016
Paměť Krkonoš z. ú., Horní Maršov
• lysečinský starosta pod hákovým křížem, fotografie Johana Taslera, [Alfred Kneifel], poč. 40.
let 20. století, f. Alfred Kneifel Dolní Lysečiny č. p. 16
Státní oblastní archiv Litoměřice, Litoměřice
fond Úřad vládního prezidenta Ústí nad Labem
• znalecký posudek v reakci na žádost o náhradu škody Josefa Tippelta ze Suchého Dolu
z května 1940, inv. č. 20, kart. 1948
Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, Trutnov
fond Okresní úřad Trutnov I
• výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov pro obec Mladé Buky, Maršov IV a Bobr a volební
vyhláška na 29. 5. 1938 a 12. 6. 1938, inv. č. 24356, kart. 87
fond Okresní národní výbor Trutnov – Trestní nalézací komise
• trestní spis Josefa Lahmera, Horní Albeřice, inv. č. 2162, kart. 176
• trestní spis Franze Dixe, Dolní Lysečiny, tamtéž, kart. 163
kroniky
• Dixova kronika, pamětní kniha Velké Úpy III 1922–1939, f. Městský úřad Pec pod Sněžkou, 143
stran, do českého jazyka díky podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš a kol.
• Gedenkbuch der Gemeinde Ober -Albendorf (Grundparzellenprotokol), 1816–1879; 1925,
f. Archiv obce Horní Albeřice, 212 stran
• Kronika obce Horní Maršov 1934–1938 (retrospektivně), 1945–1963, f. Místní národní výbor
Horní Maršov, 522 stran
• Gedenkbuch der Gemeinde Bober 1923–1938, f. Archiv obce Bobr, 113 stran
• Gedenkbuch der Marktgemeinde Jungbuch, 1928–1938, f. Městys Mladé Buky, 127 stran
• Gemeinde -Gedenkbuch der Gemeinde Rehorn 1923–1941, f. Archiv obce Rýchory, 58 stran
• Gedenkbuch der Gemeinde Gr-Aupa III 1922–1939, f. pamětní kniha obce Velká Úpa III,
f. Městský úřad Pec pod Sněžkou
339
• Gedenkbuch der Stadt Schatzlar 1921–1942, f. Archiv města Žacléř, 427 stran
periodika
• Aus Rübezahls Heimat, illustrierte Monatsschrift für Riesengebirgler, Oktober 1951, s. 1–2.
• Naše menšiny. Neodvislý a nepolitický list našich hraničářů pro národní, kulturní
a hospodářskou práci ve smíšeném území, 1934, roč. XIV, č. 1–2, s. 1.
• Riesengebirgsheimat, Heimatblatt für die Kreise Trautenau und Hohenelbe, April 1988, s. 1.
• Trautenauer Echo, sozialdemokratisches Organ für das nordöstliche Böhmen, 8. 6. 1938, s. 3.
• Trautenauer Echo, sozialdemokratisches Organ für das nordöstliche Böhmen, 23. 4. 1938, s. 3.
• Trautenauer Echo, sozialdemokratisches Organ für das nordöstliche Böhmen, 15. 3. 1938, s. 1.
• Trautenauer Echo, sozialdemokratisches Organ für das nördliche Böhmen, 30. 4. 1938, s. 3.
• Trautenauer Tagblatt, Zeitung für die Deutschen Ostböhmens, 31. 5. 1938, s. 1.
• Úřední věstník okresní správy politické a okresního školního výboru v Trutnově, 1947, č. 7,
18. 5. 1928.
Ústřední archiv zeměměřictví akatastru, Praha
• Přehledná mapa katastrálních území k roku 1947, 1 : 200 000, sig. UAZK -B2-a-20-1947-02
Vojenský ústřední archiv– Vojenský historický archiv, Praha
fond Ředitelství opevňovacích prací
• dopis Velitelství II. Sboru ve věci stavby lehkého opevnění, 2. ledna 1938, kart. 302,
nezpracováno
• mapa původního návrhu výstavby lehkého opevnění v oblasti Malé a Velké Úpy, kart. 152,
nezpracováno
fond Hraničářský prapor 2
• formulář pro výstavbu chat pro osádky pevnůstek, kart. 2, nezpracováno
fond Ministerstvo národní obrany, 1. oddělení
• nákres vnitřního vybavení objektů lehkého opevnění z let 1937 a 1938, kart. 281
fond 308, materiály II. odboje
• služební sdělení velitele družstva SOS a OFS Horní Albeřice Bohumila Černého, okres Trutnov
napsaná po 6. 11. 1946, sign. 308-194-1-6, kart. 194
Vojenský historický ústav, Praha
• motorizované jednotky československé armády, fotografie, sbírka historických fotografií,
inv. č. XIX17924/2
Muzea
Krkonošské muzeum Správy KRNAP ve Vrchlabí, Vrchlabí
podsbírka map
• Befestigungskarte Tschechoslowakei, 1938, 1 : 300.000
• přehledná mapa Československé republiky, Dr. Stanislav Nikolau, Praha 1935, 1 : 1 500 000
• Sprachenkarte von Böhmen, Dr. Heinrich Rauchberg, Wien 1900, 1 : 500 000
podsbírka historická
• betonová patka se železným kolíkem, tzv. prasečím ocáskem
• fragment betonové patky, tzv. prasečího ocásku
Městské muzeum Žacléř, Žacléř
obrazový archiv
• Hans Havliček ve své pracovně, fotografie, autor neznámý, 30. léta 20. století
• Hans Havliček, lampa Laparophos, fotografie, autor neznámý, 30. léta 20. století
• kamenolom v Královci, fotografie, autor neznámý, konec 19. století
• Nepomíjivé, lept, Erich Fuchs, 1943
• Členský průkaz oběti fašismu (Oswald Jillich, vystavený 24. 11. 1946), inv. č. BX18
Muzeum policie České republiky, Praha
• zápis věnovaný oddělení Finanční stráže Horní Albeřice pamětní kniha věnovaná zemskému
veliteli inspektorátu finanční stráže Dr. Františku Novákovi
340
Seznam pramenů a literatury / Archivní prameny
Úřady
Český úřad zeměměřický akatastrální– Zeměměřický úřad, Praha
• letecký měřický snímek, 1953, VGHMÚř Dobruška © MO, 1 : 5000
• základní mapa ČR
Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí
• geometrický model reliéfu Krkonoš, 2012
• ortofotomapa Krkonoš, 2018
• kronika obce Sklenářovice, rukopis, překlad z transkripce německého originálu Jana a Jana
Březinovy, 2011
Soukromé archivy
Soukromý archiv Františka Brauna
• děti ze Žacléřska odvezené před zářijovou mobilizací 1938 organizovaně do kláštera
v Hannoveru, fotografie, autor neznámý, říjen nebo listopad 1938
• Franz Braun s bratry Ottou a Helmutem, fotografie, autor neznámý, 30. léta 20. století
• pohled z Rýchor na Suchý Důl, fotografie, autor neznámý, 30. léta 20. století
• rodný dům Franze Brauna č. p. 41 na Rýchorách, fotografie, autor neznámý, 1920
• rýchorský soused Braunových Pasler v řopíku u Rýchorské boudy, fotografie, autor neznámý,
asi 1938
• sourozenci Braunovi: Helmut, Otto a Franz (František) sázejí s rodiči brambory na Rýchorách,
fotografie, autor neznámý, před rokem 1938
Soukromý archiv Anny Burešové
• Rýchorská bouda s lehkým opevněním, fotografie, autor neznámý, počátek 40. let 20. století
Československá obec legionářská – Jednota Mladá Boleslav
• objekt lehkého opevnění z roku 1937, fotografie, Karel Kopal, 80. léta 20. století
• izolovaný pěchotní srub T -S 81a, fotografie, autor neznámý, 1938
• osobní pozůstalost npor. pěchoty v. z. Františka Hlaváče
František Hlaváč (nadporučíka v. z. Františka Hlaváče, velitel 11. roty III. praporu Pěšího
pluku 22 po roce 1938), fotografie, autor neznámý, před rokem 1938
dopis Františka Hlaváče manželce napsaný bezprostředně po zaujetí pozic na hranicích
24. září 1938
plán organizace obrany na Rýchorách ze září 1938 včetně umístění protipěchotních
a protitankových překážek s razítkem III. praporu Pěšího pluku 22 „Argonského“
ručně psané hlášení velitele družstva SOS na Rýchorách, 29. září 1938
Soukromý archiv Ladislava Čermáka
• odznak Ředitelství opevňovacích prací
• popis lehkého opevnění z let 1937–1938, © Ladislav Čermák, 2020
Soukromý archiv Libora Duška
• písemné sdělení Aloise Zierise (*1936, Sklenářovice), 2021
• rozhovor s Václavem Šrajerem (*1927, Dolní Kalná), Dolní Kalná 15. 4. 2021
• ústní sdělení Františka Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021
Soukromý archiv rodiny Freisleben
• piknik u řopíku (výlet rodiny Schubertovy ze Žacléře na Rýchorskou boudu), fotografie, autor
neznámý, 40. léta 20. století
Soukromý archiv Angeliky Katterbach
• rodný dům v Suchém Dole 8, kresba, Paula Schramm,1936
• Paula Schramm, fotografie, autor neznámý, období druhé světové války
Soukromý archiv rodiny Kollertovy
• triangulační věž (dřevěné triangulační věže na Žacléřsku), fotografie, autor neznámý, 40. léta
20. století
• ježky na Žacléřsku I, fotografie, autor neznámý, 1938
341
• ježky na Žacléřsku II, fotografie, autor neznámý, 1938
Soukromý archiv Jana Lakosila aTomáše Svobody
• fotografické album leutnanta Mogschara z roku 1938
strojopis, originál vzpomínek leutnanta Mogschara
leutnant Mogschar před pevnůstkou Z-1/28/A-180 v oblasti Rýchor u Kutné, fotografie,
autor neznámý
pevnůstka z roku 1936 III/166/B, fotografie
důstojníci wehrmachtu na obhlídce Rýchor, fotografie
důstojníci wehrmachtu obhlíží krajinu ze střechy pevnůstky III/166/B z roku 1936
u Kutné, fotografie
betonové ježky v krajině Žacléře, fotografie
betonové ježky v krajině Bobru, fotografie
betonové ježky v krajině, fotografie
vstup wehrmachtu (8. října) u Bobru, fotografie
Petzel -Eck (dnes Roh hranic obklopený vojáky wehrmachtu), fotografie
útočný cíl: enkláva u Rýchorského kříže, fotografie
Soukromý archiv JUDr.M. Nováka
• obvodová protitanková překážka u objektu T -S 81b, fotografie, autor neznámý
Soukromý archiv Tamary Novákové
• písemné sdělení Ericha Stumpfa (*1925, Dolní Albeřice), 2009
• ústní sdělení M. B. (*1933, Temný Důl), Temný Důl 2009
• badatelské poznámky z ústního vyprávění Auguste Gleissner (*1928, Horní Lysečiny),
Frammersbach 2011.
Soukromý archiv z.s. Stachelberg
• nedokončený pěchotní srub T -S 81a, fotopohlednice, autor neznámý, 1938
• výletníci na přístupové cestě ke srubu T -S 82, fotografie, autor neznámý, asi 1938
• informační panely z naučné stezky po linii československého stálého opevnění z let 1937–1938
„Opevněné Trutnovsko“
Soukromý archiv Moniky Schramm
• rodný dům rodiny Kneifelů č. p. 8 v nezalesněném Suchém Dole, fotografie, autor neznámý,
1934
• albeřické a lysečinské děti v divadelních kostýmech, fotografie, autor neznámý, konec 30. let
20. století (kopie)
Soukromý archiv Ericha Stumpfa
• albeřičtí chlapci, fotografie, autor neznámý, konec 30. let 20. století
Soukromý archiv Václava Šrajera
• občanská legitimace Václava Šrajera ml., 1944
• „Wir danken unserm Führer“, pohlednice, 1938
• propustka Václava Šrajera ml., 1944

Prameny právní povahy
• Zákon 75/1919 Sb. ze dne 31. ledna 1919: řád volení v obcích republiky Československé,
www.aspi.cz [online]. [cit. 2021-7-16], dostupné z: https://www.aspi.cz/products/
lawText/1/976/1/2/zakon-c-75-1919-sb-rad-voleni-v-obcich-republiky-ceskoslovenske/zakon-c-
75-1919-sb-rad-voleni-v-obcich-republiky-ceskoslovenske
Adresáře
Adresář pro politický okres Trutnov se soudními okresy Maršov, Trutnov, Úpice a Žacléř, Trutnov
1930
342
Seznam pramenů a literatury / Publikované prameny
Statistiky
• Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne
14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař., Praha: Orbis 1934
Elektronické databáze awebové stránky
• https://archakrkonos.cz
• www.archeologickamapa.cz
• bunkry.cz
• krkonose.krnap.cz
• www.qucosa.de
• https://theses.cz
• riesengebirgler.de
• sbirky.krnap.cz/vademecum/
• www.ropiky.net
• www.zaniklekrajiny.cz
Elektronické mapy amapové portály
• https://ags.cuzk.cz/archiv
• https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec/
• https://ags.krnap.cz/mapy/prohlizecka/
• http://mapa.opevneni.cz
• https://mapy.cz

Odborná
• Stanislav BALÍK, Komunální politika: obce, aktéři a cíle místní politiky [online], Praha: Grada
Publishing 2009.
• Detlef BRANDES, Sudetští Němci v krizovém roce 1938, Praha: Argo 2012.
• Bořivoj ČELOVSKÝ – Pavel STRÁNSKÝ, Mnichovská dohoda 1938, Šenov u Ostravy 1999.
• Miloslav JOHN, Září 1938. II. díl: Možnosti obrany Československa, Brno 1997.
• Antonín KLIMEK. Velké dějiny zemí Koruny české XIV: 1929–1938, Praha: Paseka – Litomyšl
2002.
• Jan KŘEN – Milan OTÁHAL – Bohumil ČERNÝ (eds.), Češi, Němci, odsun: diskuse nezávislých
historiků, Praha 1990.
• Jan KUKLÍK – Jan NĚMEČEK – Jaroslav ŠEBEK, Dlouhé stíny Mnichova: Mnichovská dohoda
očima signatářů a její dopady na Československo, Praha 2011.
• Martin KUNA a kolektiv, Nedestruktivní archeologie, Praha: Academia 2004.
• Václav KURAL, Místo společenství – konflikt! Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu
(1938–1945), Praha 1994.
• Václav KURAL, Konflikt místo společenství? Češi a Němci v československém státě (1918-1938),
Praha 1993.
• Robert KVAČEK, Poslední den: Mnichov – Praha, 1938, Praha 2018.
• Robert KVAČEK – Miloš HEYDUK, Československý rok 1938, Praha [i.e. Česká Kamenice] 2011.
• Piotr Maciej MAJEWSKI, Bojovat, či ustoupit? Možnosti obrany Československa na podzim 1938,
Brno 2018.
• Jaroslav METELKA, Henleinovci a demokraté: boj proti fašismu a za obranu republiky
v pohraničí severovýchodních Čech: 1935–38. Trutnov: ONV, 1970.
• Klaus, MICHAELIS, 1938 Krieg gegen die Tschechoslowakei: der Fall „Grün“, Berlin 2004.
• Jan NĚMEČEK (ed.), Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě = Munich
agreement: the way to destruction of democracy in Europe, Praha 2004.
Tamara NOVÁKOVÁ, Rok 1938 ve východních Krkonoších: sonda do česko -německého soužití v obcích
343
na západní straně Rýchorské rozsochy, in: Tamara Nováková – Markéta Devátá – Antonín Kostlán
(eds.), Mezi Čechy a Němci, mezi vědou a životem. K poctě historičky Aleny Míškové, Masarykův
ústav a Archiv Akademie věd ČR, v. v. i. a Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta: Praha 2020.
• Volker ZIMMERMANN, Sudetští Němci v nacistickém státě: politika a nálada obyvatelstva
v říšské župě Sudety (1938–1945), Praha: Prostor 2001.
• Josef PLIML, Jak se volí do obcí a řád volení do obcí: výklad i text řádu volení a zákonů
i nařízení s ním souvisících se vzorci podání, lhůtami a příklady skrutinia, poznámkami a nálezy
Nejvyššího správního soudu, Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Ant.
Svěcený) 1934.
Populárně naučná
• Karel ANDRLÍK – Bohumil DOBROVOLNÝ, Příručka branné výchovy (nižší a střední stupeň do
17 let), Praha: nákladem vlastním 1939.
• Lubomír ARON, Československé opevnění 1935–1938, Náchod: Okresní muzeum 1990.
Jarmila BACHMANNOVÁ (ed.), Co my toho prožili: vyprávěnky z Podkrkonoší I, Liberec: Bor 2012.
• Josef BAJER, Dolní Kalná a Slemeno, [S.l.]: Professional Publishing 2006.
• Miloslav BARTOŠ, Příběh Erlebachovy boudy, Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku
2011.
• Jaroslav BENEŠ, Finanční stráž československá 1918–1938, Dvůr Králové nad Labem: Fortprint,
2005.
• Barbora ČERMÁKOVÁ – David WEBER (eds), Československu věrni zůstali: životopisné
rozhovory s německými antifašisty, Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2008.
• Libor DUŠEK, Krkonošští rodáci vzpomínají: dramatické příběhy z válečných i poválečných let,
Praha: Víkend 2017.
• Jiří FLOUSEK – Olga HARTMANOVÁ – Jan ŠTURSA – Jacek POTOCKI (eds.), Krkonoše:
příroda – historie – život, Praha: Baset 2007.
• Ivan FUKSA a kol., Vojenská historie Krkonoš v letech 1918–1945, Vrchlabí: Správa
Krkonošského národního parku 2019.
• Ota HOLUB, Rovnice řešená zradou, Praha: Naše vojsko 1979.
• Jan JUŘENA, Soumrak nad českým Podkrkonoším: německá okupace – FORTprint, Jednota
Československé obce legionářské 2013.
• Jan JUŘENA – Jakub MIKOLÁŠEK – Tomáš PILVOUSEK, Broumovsko a Trutnovsko: obrana
republiky v druhé polovině třicátých let v severovýchodních Čechách, Dvůr Králové nad Labem:
Fortprint 2006.
• Bärbel KÖSTLER, Kleinaupa (Malá Úpa) – das höchstgelegene Dorf Böhmens unter der
Schneekoppe: Überliefertes und Erlebtes, Hildburghausen: Frankenschwelle 2001.
• Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Sudety 1938: pohledem důstojníků německé armády, Praha:
Mladá fronta 2017.
• Radan LÁŠEK, Opevnění z let 1936–1938 v Krkonoších, Praha: Codyprint 2001.
• Radan LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938: armáda a opevnění. Praha: Codyprint 2015.
• eodor LOKVENC, Toulky krkonošskou minulostí, Hradec Králové: Kruh 1978.
• Ludvík MÜHLSTEIN, Trutnovsko: východočeský kraj, Hradec Králové: Kruh 1988.
• Hans PICHLER, Die alte Heimat Oberhohenelbe im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis
Hohenelbe/Riesengebirge e.V. 2002.
• Hans, PICHLER, Die alte Heimat Rochlitz im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis
Hohenelbe 1991.
• Karl PRÄTORIUS – Hellmut WEBER, Schatzlar: ein Heimatbuch mit Einzelbeträgen, Marburg:
Heimetkreis Trautenau e.V 1993.
Josef RICHTER Roland FISCHER Paul HOLLMAN a kol. Die alte Heimat Spindelmühle: St. Peter
Friedrichsthal im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge 1994.
344
Seznam pramenů a literatury / Literatura
• Josef Rudolf RICHTER, Kinderjahre zwischen Paradies und Hölle – Ein Zeitzeuge berichtet, Bad
Liebenzell: vlastním nákladem 2011.
• Radovan VLČEK, Rýchory = Rehorn, Žacléř: Město Žacléř 2020.
Propagační materiály
• Kurt BERKNER, Pochodovali jsme do Sudet: Obsazení Žacléře, Trutnova a Novopacka v roce
1938 německou armádou, jak to prožil nadpor. III./Inf.-R. 8, 9. Komp. Kurt Berkner, Žacléř:
Městské muzeum Žacléř 1998, překlad do českého jazyka Rudolf Rožec.
• Karel ANDRLÍK – Bohumil DOBROVOLNÝ, Příručka branné výchovy (nižší a střední stupeň do
17 let), Praha: nákladem vlastním 1939.
Obrana obyvatelstva: ústřední orgán pro obranu a ochranu obyvatelstva proti leteckým
útokům, Praha: Vok, 1935–1939.
Periodika
Libor DUŠEK, Návštěva: Byl to tady takovej „českej pytel“, Krkonoše – Jizerské hory, 12/2013, s. 48–50.
• Libor DUŠEK – Hana JÜPTNEROVÁ, Návštěva: Generál ze zmizelé vesnice, Krkonoše – Jizerské
hory,12/2015, s. 49.
• Ota HOLUB, Stalo se v roce 1938: Ústup z hřebenů, Krkonoše, 10/1983, s. 20.
• Pavel KLIMEŠ, Když na horách hořelo, Veselý Výlet, 27/ 2007, s. 8–9.
• Ondřej VAŠATA, Historie české menšiny v Žacléři od 80. let 19. století do roku 1938, in:
Krkonoše – Podkrkonoší, Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Státní okresní archiv
Trutnov 9/2009, s. 271–313.
Obecní zpravodaje
• Emílie SVOBODOVÁ, Volby do obecního zastupitelstva 1938, EMBéčko: občasník
městyse Mladé Buky [online], Mladé Buky 3/9, 2018, s. 19 [cit. 2021-4-27], dostupné na
https://mestysmladebuky.cz/assets/File.ashx?id_org=9680&id_dokumenty=3454.

Miloš Doležal
• objekt III/165/B z roku 1936, 2015
• objekt lehkého opevnění z roku 1936, 2016
• pěchotní srub T -S 73 dělostřelecké tvrze Stachelberg, 2017
Libor Dušek
• Václav Šrajer, 2013
Olga Hájková
• betonová patka s železným kolíkem, tzv. prasečím ocáskem, 2021
• betonový podstavec pod míchačku mezi pěchotními sruby T -S 81a a T -S 81b, 2021
• horní část bývalých Vernířovic ze střechy pěchotního srubu T -S 81b, 2021
• izolovaný pěchotní srub T -S 81a „Na hřebeni“, 2021
• izolovaný pěchotní srub T -S 81a, 2021
• izolovaný pěchotní srub T -S 81b „Na Vrchách“, 2021
• izolovaný pěchotní srub T -S 82 „V končinách“, 2021
• nedokončený protitankový příkop u T -S 82, 2021
• objekt lehkého opevnění („řopík“) G3/48/A-140 Z s nezaházenou kamennou rovnaninou, 2021
• objekt III/166/B, 2021
• objekt III/165/B, 2021
• objekt Z1/35/A-160, 2021
• objekt Z1/34/A-140, 2021
• pěchotní sruby T -S 81b a T -S 81a, 2021
• poštovní schránka u zaniklého rodného domu Aloise Zierise č. p. 38 ve Sklenářovicích, 2021
• pozůstatky protipěchotní překážky pod pěchotním srubem T -S 81a I, 2021
345
• pozůstatky protipěchotní překážky pod pěchotním srubem T -S 81a II, 2021
• pozůstatky betonového prahu s otvory pro ocelové sloupy u T -S 81b I, 2021
• pozůstatky betonového prahu s otvory pro ocelové sloupy u T -S 81b II, 2021
• pozůstatky protitankového příkopu u T -S 81b, 2021
• pozůstatky betonového prahu – protitankové překážky mezi T -S 81b a T -S 82, 2021
• pozůstatky obvodové protitankové překážky u T -S 82 I, 2021
• pozůstatky obvodové protitankové překážky u T -S 82 II, 2021
• pozůstatky obvodové protitankové překážky u T -S 82 III, 2021
• pozůstatky protipěchotní překážky u objektu T -S 82, 2021
• pozůstatky lomeného zákopu, 2021
• rodný dům Franze Brauna č. p. 41 na Rýchorách, 2021
• terénní pozůstatky polního opevnění, 2021
• ztvrdlý cement mezi pěchotními sruby T -S 81a a T -S 81b, 2021
Jan Juřena
• objekt pro boční palbu Z2/11/A-180Z nad Dolními Lysečinami, 2014
• pozůstatky po výstavbě objektů těžkého opevnění v oblasti Kotle, 2013
• pozůstatky po výstavbě objektů těžkého opevnění v oblasti Luční hory, 2013
terénní pozůstatky postavení pro polní minomet v týlu hlavní obranné linie na Rýchorách, 2015
Tamara Nováková
• budní enkláva u Rýchorského kříže, 2021
• druhotné využití bunkru (III/167/A) v Dolních Lysečinách I, 2021
• druhotné využití bunkru (III/167/A) v Dolních Lysečinách II, 2021
• objekt III/167/A nad Dolními Lysečinami (pevnůstka nad Dolními Lysečinami pro čelní palbu
III/167/A z roku 1936), 2021
• druhotné využití tzv. prasečích ocásků v boudě Hubertus na Vizově, 2021
• krajanské muzeum Riesengebirgsstube ve Würzburgu, 2011
• někdejší Petzel -Eck, dnes Roh hranic, 2021
František NIČ
• betonová patka s železným kolíkem, tzv. prasečím ocáskem, 2021
• fragment betonové patky, tzv. prasečího ocásku, 2021
Petr Toman
• letecký pohled na Rýchory, 2015
Jiří Pospíšil
• František Braun, 2020
Radovan Vlček
• Alois Zieris, 2018

• Petr VONDRYSKA, Levé křídlo dělostřelecké tvrze Stachelberg T -S 81a, T -S 81b, T -S 82,
dostupné online na http://www.youtube.com/watch?v=Ao131wZadmI&t=11s.

• Markéta DOSTÁLKOVÁ – Tamara NOVÁKOVÁ – Jiří GRUS – David BABKA, Trojúdolí – Místa
paměti 10. – 11. 7. 2021, Horní Albeřice: Prameny Krkonoš, z.s. 2021.
• Michal FRANKL – Julie JENŠOVSKÁ, Pobočné tábory v českých zemích, Velké a malé dějiny,
in: Michal FRANKL a kol., Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století, Praha: Židovské muzeum
v Praze – Institut Terezínské iniciativy 2013.
• Opevněné Trutnovsko, naučná stezka, Stachelberg, z.s.
346
Jmenný rejstřík aktérů

Adolf, Josef (Velká Úpa III) 197
Adolf, Rudolf (Velká Úpa III) 44, 45, 197
B., M. (Temný Důl) 51, 234–237
Baier, Alfred (Rýchory) 185
Baier, Alfred (Žacléř) 238
Baier, Hubert (Rýchory) 185
Baier, Josef (Rýchory) 185
Baier, Kurt (Žacléř) 238
Baier, Vinzenz (Rýchory) 186
Baier, Werner (Žacléř) 120, 121, 140, 238–244,
278, 279
Baudisch, Ferdinand (Sklenářovice) 190
Baudisch, Wenzel (Sklenářovice) 190
Bedřich (kpt.) (československá armáda) 241
Beneš, Eduard 13, 51, 84, 124, 141, 184, 202,
203, 233
Berauer, Emma (Velká Úpa III) 204
Berauer, Otto (Velká Úpa III) 197, 200, 204
Berkner, Kurt (wehrmacht) 70, 139, 309
Bernkopf, Marie (Dolní Albeřice) 180
Bönisch, Eduard (Rýchory) 186
Bönsch, Hugo (Velká Úpa III) 44, 203, 204
Bönschová (Velká Úpa III) 44, 195
Brát, Adolf (finanční stráž Horní Albeřice) 162
Braun, Emil (Bobr) 188
Braun, Franz (Rýchory) 8, 18, 20, 42, 61, 81–
87, 108, 125, 129, 135, 138, 140, 231–234,
238, 246, 259, 260–262, 266, 282, 283, 287,
296, 334, 335
Braun, Helmut (Rýchory) 84–86, 135, 231, 233,
260, 261
Braun, Otto (Rýchory) 86, 135, 231, 233, 260, 261
Braun, Regina (Rýchory) 84, 232
Brunclík (por.) (československá armáda) 247
Buchberger, Ottomar (Velká Úpa III) 197, 200
Černý, Bohumil (Horní Albeřice) 48, 50, 51, 68,
90, 92, 138, 162–164, 181, 212, 272
Demuth, Wenzel (Rýchory) 186
Detering (leutnant) (wehrmacht) 270
Dix (majitel brusírny) (Temný Důl) 235, 236
Dix, Franz (Horní Albeřice) 178
Dix, Stefan (Velká Úpa III) 127, 198, 205, 206
Dufek, Václav (finanční stráž Horní Albeřice) 162
Ducháč, Bedřich (finanční stráž Horní
Albeřice) 162
Erlebach, Adolf (Velká Úpa III) 194, 203, 204
Feest, Paulina (Rýchory) 185
Flegel, Alois (Bobr) 188
Flegel, Ferdinand (Bobr) 188
Flögel, Franz (Sklenářovice) 192
Franz, Rudolf (Sklenářovice) 190
Fuckner, Josef (Sklenářovice) 190, 192
Gleißner, Johann (Velká Úpa III) 196
Goder, Ernst (Velká Úpa III) 203, 204
Goder, Paul (Velká Úpa III) 196
Grabiger, Wilhlem (Velká Úpa III) 203, 204
Großmann, Rudolf (Velká Úpa III) 195, 196
Hájek, J. (Horní Maršov) 207
Hampel, Franz (Bobr) 188
Havliček, Hans (Žacléř) 118, 279, 280
Henlein, Konrad 14, 28, 37, 43–45, 47, 50, 55,
99, 101, 124, 141, 170, 183, 184, 188, 190,
194–197, 202, 208, 222, 245, 331
Hepnar, Jarka (Červený Kostelec) 240
Herrmann (učitel) (Velká Úpa III) 204
Herrmann, Adolf (Velká Úpa III) 204
Herrmann, Ernst (Velká Úpa III) 203, 204
Herrmann, Rudolf (Velká Úpa III) 196
Herrmannová (poštmistrová) (Velká Úpa III)
203, 204
Hilsner, Leopold 202, 203
Hitler, Adolf (též „vůdce“) 27, 28, 43
45, 48, 81,
95, 130, 141, 184, 191, 194, 196–200, 203, 207,
208, 218, 219, 221, 222, 228, 231, 233, 241,
244, 245, 265, 302, 329, 331
Hlaváč, František (Rýchory) 17, 49, 91, 157,
158, 247, 273
Hlaváč, Ivo (syn Františka Hlaváče) 157, 158
Hlaváčová, [Mimi] (manželka Františka
Hlaváče) 49, 247
Hofegger, Johann (Bobr) 188
Hofer, Adalbert (Velká Úpa III) 197
Hofer, Alfred (Velká Úpa III) 44, 45, 197
Hofmann, Václav (Wenzel) (Dolní
Albeřice) 178–181
Holub, Jan (Horní Maršov Maršov IV) 207
Hrdinová, Míla (Hradec) 239
Hrůzová, Anna 202
Hudeček (ppor.) (československá armáda) 247
Chvalina, Josef (finanční stráž Horní
Albeřice) 162, 212
Jenitschek, Josef (Rýchory) 185
Jillich, Oswald (Žacléř) 119, 140, 246
Jiptner, Josef (Bobr) 188
347
Kammel, Agnes (Rýchory) 185
Kammel, Alfred (Bobr) 188
Kanda (čet. ppor.) (československá armáda) 247
Kirsch, Hugo (Bobr) 188
Kladivko, Rudolf (Trutnov) 149, 151
Kleinert, Rudolf (Velká Úpa III) 204, 205
Klose, Wenzel (Rýchory) 186
Knauer, Rudolf (Velká Úpa III) 197
Kneifel, Alfred (Dolní Lysečiny) 265
Kneifel, Friedrich (Velká Úpa II) 207
Kneifel, Josef (Suchý Důl) 115, 248, 263
Kodák (velitel roty) (československá armáda) 240
Kruliš & Konstruktiva, a. s. (Praha) 74, 119, 276
Kummert, Rudolf (Rýchory) 186
Kuňák (československá armáda) 82, 231
Lahmer, Josef (Horní Albeřice) 173–178, 181
Lahr, Josef (Velká Úpa III) 203, 204
Lamer, Josef (Dolní Albeřice) 158, 159
Lissak, Franz (Sklenářovice) 190, 191
Lorenz, Barbara (Rýchory) 185
Lorenz, Franz (Rýchory) 185
Lukáš, Václav (Horní Maršov) 93, 207, 209, 235
Malina, Jindřich (Hořice) 107
Marek, František (finanční stráž Horní
Albeřice) 162
Masaryk, Tomáš Garrigue 193, 202, 203
Meergans, Vinzenz (Velká Úpa III) 203, 204
Mitlöhner, Erfried (Velká Úpa III) 197
Mitlöhner, Franz (Velká Úpa III) 196
Mitlöhner, Johann (Velká Úpa III) 195
Mogschar (leutnant) (wehrmacht) 17, 18, 20,
60–62, 70, 72, 73, 86, 108, 126, 139, 140,
214–222, 257, 259, 265, 266, 270, 283, 285,
296, 309–311
Mohorn, Ernst (Velká Úpa III) 197, 200
Mohorn, Franz (Velká Úpa III) 197, 200
Müller, Jan (Úpice) 107
Pasler (Rýchory) 84, 262
Pasler, Franz (Rýchory) 185
Pasler, Maria (Rýchory) 185
Pasler, Otto (Rýchory) 186
Patzak, Heinrich (Bobr) 188
Patzak, Rudolf (Bobr) 188
Petzel, Walter (wehrmacht) 220, 266
Pilařovi (Žacléř) 239, 243
Pohl, Anna (Horní Albeřice) 180
Pohl, Josef (Bobr) 188
Polz, Wendelin (Rýchory) 123, 186
Prause, Josef (Bobr) 188
Procházka (Brno) 241
Richter, Josef (Sklenářovice) 106, 190–192, 229
Richter, Wenzel (Sklenářovice) 190
Rindschwentner, Hermine (Horní Lysečiny) 232
Roček, Alois (finanční stráž Horní Albeřice) 162
Sagasser, Augusta (Velká Úpa III) 199
Sagasser, Oskar (Velká Úpa III) 196, 197, 200,
204, 205
Scharf, Berta (Dolní Albeřice) 180
Schinkmann, Richard (Rýchory) 186
Schmidt, Joachim (Bobr) 188
Schramm, Augustin (Liberec) 241
Schramm, Paula (roz. Kneifel) (Suchý Důl) 17,
113–117, 125, 127, 128, 140, 225–228, 248,
259, 263
Simmich, Adolf (Bobr) 188
Slánský, Rudolf 243
Slavík, Stanislav (finanční stráž Horní
Albeřice) 162, 212
Specián (státní bezpečnost) 223
Stumpf, Erich (Dolní Albeřice) 8, 18, 128, 138,
237, 238, 246, 264
Šebl, Oldřich (finanční stráž Vizov) 91, 135,
140, 222–224
Šourek, Josef (Velká Úpa III) 44, 206
Šrajer, Václav (Dolní Kalná) 8, 27–29, 167, 168,
244–246, 258, 281, 300, 302, 312, 314
Tasler, Johann (Dolní Lysečiny) 130, 265
Tippelt, Josef (Suchý Důl) 12, 126, 160, 161
Tippelt, Wenzel (Velká Úpa III) 195
Tito, Josip Broz 243
Václavek, Eduard (finanční stráž Horní
Albeřice) 162
Váňa, Josef (československá armáda) 172
Vetering (leutnant) (wehrmacht) 265
v. Wartenberg, Freiherr (wehrmacht) 267
Wedel (major) (wehrmacht) 219
Wenzel, Engelbert (Bobr) 188
Winkler, Rudolf (Suchý Důl) 84, 233, 234
Závodný, Stanislav (finanční stráž Horní
Albeřice) 162, 163
Zieris, Alois (Sklenářovice) 17, 104106, 140,
228–230, 282, 300, 301, 314
Zieris, Franz (Sklenářovice) 190
Zieris, Franz (Sklenářovice č.p. 14) 106,
190–192, 229
Zires, Karl Heinz (Sklenářovice) 192
Zinnecker, Marie (roz. Braun) (Kunzendorf) 233
Ženatý, Zunt a spol. (Praha) 109
348
Jmenný rejstřík autorů a původců pramenů


110
110 Rejstřík neodkazuje do seznamu literatury a pramenů. Do citací zdrojů u jednotlivých pramenů odkazuje
pouze v případě, že osoba není uvedená v seznamu literatury a pramenů.
Ansorge, Karl 331
Bartoš, Miloslav 205, 206, 327, 328
Bartošová, Margita 205, 206
Bašta, Jiří 105, 132, 327
Brandes, Detlef 38
Březina, Stanislav 193
Březinová, Jana (mladší) 193
Březinová, Jana (starší) 193
Cermann, Anton 331
Cohen, Karolína (roz. Braun) 234
Čeřovský, Jan 327
Dvořáček, Petr 307, 308
Feješová, Jaroslava 332
Fanta, Josef 327
Fiedler, Günter 206, 244, 328
Flousková, Zdeňka 42, 327, 328
Hlaváč, Ivo 157
Holub, Ota 11, 49, 57, 331, 326, 328
Ivanov, Jan 265
Janalík, František 327
Janata, Tomáš 193
Jirásko, František 328
Klimeš, Pavel 205207, 250, 327
Kneifel, Alfred 265
Kopal, Karel 274
Krejči, Franz 329
Kubátová, Marie 327
Lakosil, Jan 70, 72, 215, 218, 220–222, 265,
283, 311
Linke, Heinz 331
Lokvenc, eodor 11, 205, 206, 328
Louda, Jiří 42
Málek, Vlastimil 325
Marks, Josef 329
Morche, Rudolf 331
Okurka, Tomáš 238, 244
Pfanner, Jan 319
Pilařová, Eliška 328
Reil, Roman 182, 186
Renner, Josef 321, 322
Seeman, Otto 321
Sehnal, Jiří 327
Schulze, Klaus . 251
Schulze, Peter 251
Šatný, Vladimír 327
Šichová, Štěpánka 104, 234
Štětka, Otokar 327
Tichý, Antonín 328
Vlačiha, Josef 319
Wolf, Vladimír 327
Zahradník, Pavel 64
Zimmermann, Volker 38
Zoubková, Jana 72, 117, 221, 227
349

Albeřický vrch 48
Babí (obec) 18, 62, 74, 81, 88, 102, 137, 139,
140, 147, 226, 227, 232, 253, 255, 256, 271,
275, 276, 282, 285, 287295, 299, 300, 303,
304, 316
Batňovice (obec) 147149
Bausnitz viz Bohuslavice nad Úpou
Bayreuth (obec) 8, 88, 113, 125, 138, 145, 167
Bečkov (obec) 147
Berlín 10, 44, 72, 146, 166, 220, 237, 243
Bernartice (obec) 84, 90, 120, 147, 150, 151,
206, 233, 234, 277
Bernsdorf viz Bernartice
Beroun (obec) 242
Bezděkov (obec) 147149
Bober viz Bobr
Bobr (obec) 72, 73, 99, 102, 119, 120, 126,
127, 137, 140, 147, 150154, 156, 157, 168,
187189, 219, 232, 244, 265, 269, 270, 277,
282
Bohnwiese viz Lučiny
Bohuslavice nad Úpou (obec) 147149
Bösig viz Bezděkov
Boudy na Pustém svahu (část osady) 196
Boudy pod Sněžkou (část osady) 195
Brettgrund viz Prkenný Důl
Brno (obec) 11, 145, 241, 252, 255
Bučinka (lokalita) 204, 205
Bystřice (osada) 82, 105, 106, 189, 191, 192,
229, 231
Ciechanowice (obec) 71, 215
Cieplice Śląskie–Zdrój (obec) 215
Coswig (obec) 238, 244
Černá Hora (obec) 11, 147, 150, 151, 234, 280
Černá Voda (obec) 150, 151, 239
Černovice (obec) 241
Černý Důl (obec) 200
Černý Most (lokalita) 81, 231
Červený Kostelec (obec) 238240
Čistá u Horek (obec) 27, 244
Darkovičky (lokalita) 57
Debrné (obec) 147
Děčín (obec) 243
Deutsch Prausnitz viz Německá Brusnice
Dívčí lávka (lokalita) 172
Dlouhý hřeben (lokalita) 45, 58, 109
Dobrošov (lokalita) 57
Dolní Albeřice (obec) 48, 50, 51, 93, 102, 135,
138, 140, 159, 162, 178, 179, 181, 225, 237,
238, 248, 263, 264
Dolní Kalná (obec) 24, 25, 2729, 244, 245,
258, 281, 300, 312
Dolní Lysečiny (obec) 18, 46, 58, 102, 107, 109,
110, 112, 114, 115, 125, 126, 130, 135, 137,
140, 147, 168, 225, 232, 237, 264, 265, 282,
297, 298
Dolní Malá Úpa (obec) 147, 150
Dörrengrund viz Suchý Důl
Doubravice (obec) 223
Drážďany (obec) 243
Dukla (lokalita) 238, 241
Dunkelthal viz Temný Důl
Dvorský les (lokalita) 58, 81, 107, 122, 140,
232, 313
Farmberg 172
Františkovy Lázně (obec) 238, 244
Freiheit viz Svoboda nad Úpou
Fuchs (les) 225, 226
Gabersdorf viz Libeč
Glasendorf viz Sklenářovice
Goldenes Rehorn viz Zlaté Rýchory
Goldenöls viz Zlatá Olešnice
Grenzbauden viz Pomezní Boudy
Gross Aupa I viz Velká Úpa I
Gross Aupa II viz Velká Úpa II
Gross Aupa III viz Velká Úpa III
Hanička (lokalita) 57
Hannover (obec) 18, 84, 85, 129, 230, 233, 261
Harrachov (obec) 58, 313
Havlovice (obec) 148, 149
Hertvíkovice (obec) 147
Hohenelbe viz Vrchlabí
Horka u Staré Paky (obec) 24
Horní Albeřice (obec) 30, 48, 50, 51, 68, 90–93,
102, 109, 114, 127, 130, 134, 135, 138, 140,
147, 158, 159, 162, 164, 173179, 181, 211,
212, 225, 237, 238, 266, 272, 315
Horní Kalná (obec) 24
Horní Lysečiny (obec) 102, 125, 127, 135, 140,
147, 232, 234, 237, 265, 297
Horní Malá Úpa (obec) 90, 125, 147, 150, 151,
223
350
Místní rejstřík
Horní Olešnice (obec) 24, 25, 29, 281
Horní Žďár (obec) 148150
Horní Staré Město (obec) 147, 150
Hořice (obec) 107, 223
Hostinné (obec) 25, 26, 55, 91, 223, 234
Hradec Králové (obec) 7, 11, 58, 106, 118, 172,
191, 229, 238, 281, 314, 327, 328
Hrnčířské Boudy (část osady) 200
Hronov (obec) 239
Hubertuska (lokalita) 91, 116, 117, 135, 140,
184, 222, 223, 226, 227, 284
Chatyň (obec) 240
Choustov (obec) 212
Chvaleč (obec) 147
Jáchymov (obec) 82, 231
Janovy Boudy (část osady) 207
Janské Lázně (obec) 147, 150, 151, 165, 222
Ještědské pohoří 172
Jičín (obec) 51, 92, 163, 174, 177179, 181,
197, 247, 273
Jilemnice (obec) 26, 250, 318
Jizera (řeka) 58
Jizerské hory (lokalita) 54, 172, 327
Johannisbad viz Janské Lázně
Jungbuch viz Mladé Buky
Kaile viz Kyje
Kalná Voda (osada) 99, 100103, 140, 149,
332, 333
Kamienna Góra (obec) 216
Klinge viz Bystřice
Kolín nad Rýnem (obec) 196
Königshan viz Královec
Konradów (obec) 215
Konradsdorf viz Konradów
Kotel (lokalita) 58, 59, 172, 193, 287
Kovárna (část osady) 195, 198
Královec (obec) 84, 119, 129, 140, 147, 231,
233, 276
Královecké sedlo (lokalita) 74, 287
Krinsdorf viz Křenov
Krosno (obec) 241
Křenov (obec) 147, 150, 151
Křižovatka (část osady) 199
Kunzendorf viz Niedamirów
Kutná (Rýchory) (lokalita) 70, 81, 140, 222,
225, 266268
Kyje (obec) 150, 151
Lampertice (obec) 120, 147, 232, 235, 277
Landeshut viz Kamienna Góra
Lemberk/Lwówek Śląski (obec) 215
Lhota (obec) 147, 150, 151, 240
Libavské sedlo viz Královecké sedlo
Libeč (obec) 147149
Liberec (obec) 58, 176, 224, 241, 315, 329, 331
Libňatov (obec) 150, 151
Lidice (obec) 240
Linec (obec) 194
Liščí hora (lokalita) 44, 200
Loket (obec) 222
Lomnice nad Popelkou (obec) 224
Louny (obec) 242, 258
Löwenberg viz Lemberk/Lwówek Śląski
Lubawka (obec) 235
Lučiny (část osady) 165
Luční Bouda (část osady) 44, 45, 194, 195, 199
Luční hora (lokalita) 58, 59, 172, 286
Lysá hora (lokalita) 172
Malé Svatoňovice (obec) 49, 147149
Malý (Sněžný) kotel (lokalita) 193
Marciszów (obec) 219
Markausch viz Markoušovice
Markoušovice (obec) 147, 150, 151, 231
Marktoberdorf (obec) 11, 106, 145, 259, 301,
322
Marschendorf (I–IV) viz Maršov (I–IV)
Maršov 15, 26, 46, 50, 58, 9092, 109, 110, 114,
117, 122, 124, 126, 135, 148151, 153, 156,
185, 194, 207209, 222227, 232, 235237,
319
Maršov I (obec) 102, 140, 147, 150, 151
Maršov II (obec) 99, 102, 140, 147, 150, 151
Maršov III (obec) 102, 103, 140, 147
Maršov IV (obec) 92, 102, 138, 140, 147149,
153, 156, 157, 165, 174, 175, 193, 207, 208,
212, 222, 225
Maxova chata (část osady) 82, 114, 116, 122,
140, 223, 225, 226, 232, 314
Medvědín (lokalita) 172
Merzdorf viz Marciszów
Mladá Boleslav (obec) 8, 11, 12, 15, 17, 157,
158, 222, 247, 273275, 312
Mladé Buky (obec) 8, 11, 48, 83, 93, 99, 100,
102, 106, 140, 147149, 152, 153, 155157,
162, 191, 193, 209, 229, 233, 332, 333
Mnichov (obec) 8, 10, 17, 60, 71, 72, 88, 113,
127, 128, 145, 191, 199, 207, 216, 220, 227,
228, 259, 308, 321, 322
Modrý důl (lokalita) 195, 199, 203, 204
Modrý potok (lokalita) 196
Mohornův Mlýn (část osady) 199
351
Moskva (obec) 241
München viz Mnichov
Mýtina (lokalita) 196
Německá Brusnice (obec) 150, 151
Nesytá (obec) 150, 151
Neupetershein (obec) 243
Niedamirów (obec) 71, 72, 82, 84, 107, 108,
116, 127, 129, 140, 216, 219, 220, 225227,
232, 233, 237, 270
Nieder Kleinaupa viz Dolní Malá Úpa
Nieder–Albendorf viz Dolní Albeřice
Nieder–Kolbendorf viz Dolní Lysečiny
Niederschreibendorf viz Pisarowice
Nimmersatt viz Nesytá
Ober Altstadt viz Horní Staré Město
Ober Kleinaupa viz Horní Malá Úpa
Ober Öls viz Horní Olešnice
Ober Soor viz Horní Žďár
Ober–Albendorf viz Horní Albeřice
Ober–Kolbendorf viz Horní Lysečiny
Obří Bouda (část osady) 45, 195, 197, 198
Obří Důl (část osady) 45, 172, 195199
Odolov (obec) 147
Opava (obec) 242
Opawa (obec) 71, 84, 140, 216, 233
Oppau viz Opawa
Orša (obec) 240
Ostrava (obec) 242
Parschnitz viz Poříčí
Pasov (obec) 194
Pecka u Nové Paky (obec) 196, 200, 212
Pecký plac (lokalita) 194, 198, 200, 203205
Pěnkavčí vrch (lokalita) 57, 58, 172
Petersdorf viz Petříkovice
Petrovice (obec) 147
Petříkovice (obec) 107, 120, 147149, 229, 277
Petzel–Eck viz Roh hranic
Pilnikau viz Pilníkov
Pilníkov (obec) 28, 148, 149, 163, 212, 223,
245
Pisarowice (obec) 71, 215
Pomezní Boudy (část osady) 45, 50, 51, 71,
110, 117, 199, 215, 221, 222, 227, 312
Poprad (obec) 241
Poříčí (obec) 147, 150, 151, 240
Praha (obec) 8, 1012, 15, 17, 6769, 72, 74,
97, 119, 130, 136, 138, 139, 152–153, 164,
170172, 214, 221, 224, 244, 256258, 265,
271, 273, 278, 279, 305314, 316318
Prkenný Důl (obec) 102, 140, 147, 288
Ptačinec (lokalita) 172
Quintenthal viz Vizov
Raatsch viz Radeč
Radeč (obec) 147, 150, 151
Radowenz viz Radvanice
Radvanice (obec) 147, 150,151
Rehorn viz Rýchory
Rehornbaude viz Rýchorská bouda
Reissig/Reisicht viz Rokitki
Richterovy Boudy (část osady) 45, 199, 203
Roh hranic (lokalita) 84, 85, 140, 232, 233,
266, 282, 285
Rochlitz an der Iser viz Rokytnice nad Jizerou
Rokitki (obec) 215
Rokytnice nad Jizerou (obec) 11, 26, 320
Rokytník Starý (obec) 147
Rtyně (v Podrkonoší) (obec) 148, 149
Rudelstadt viz Ciechanowice
Růžohorky (část osady) 57, 195, 199
Růžový důl (lokalita) 195, 196, 199, 206
Rýchorská bouda (část osady) 18, 58, 81, 82,
84, 105107, 114, 122124, 140, 185, 189,
225, 229, 231, 232, 262, 274, 303
Rýchorská rozsocha (lokalita) 11, 43, 46, 48,
50, 81, 90, 92, 99, 102, 114, 118, 122, 129,
136138, 307
Rýchory (obec) 12, 13, 18, 20, 42, 4951,
5961, 64, 69, 70, 7274, 8184, 86, 88, 91,
93, 95, 99, 102, 104107, 109, 110, 114, 116,
122127, 129, 135140, 147150, 157, 158,
168, 183186, 188192, 221223, 225, 226,
229234, 238, 244, 247, 255257, 260262,
265268, 274, 279, 282285, 287, 296,
298300, 303, 314, 323, 324, 334, 335
Sagan viz Zaháň/Żagań
Sagasserovy Boudy (část osady) 57
Sedloňov Starý (obec) 147, 188
Schneekoppe viz Sněžka
Schwarzenberg viz Černá Hora
Schwarzwasser viz Černá Voda
Skalná (obec) 222
Sklenářovice (obec) 50, 82, 93, 99, 101, 102,
104106, 126, 140, 147, 150, 151, 189, 192,
193, 225, 228230, 282, 300, 301, 314
Slatin viz Slavětín
Slavětín (obec) 147, 150, 151
Slemeno (obec) 24, 219, 280, 281
Smolensk (obec) 241
Sněžka (lokalita) 11, 44, 87, 195, 197, 222, 247,
262, 268, 307, 323
352
Místní rejstřík
Sněžné Domky (část osady) 114, 140, 225, 236
Spišská Sobota (obec) 241
Stachelberg (lokalita) 15, 19, 59, 62, 74, 82, 119,
121, 140, 221, 227, 229, 253, 255, 256, 271,
275, 276, 285, 287289, 299, 303, 304, 316
Staudenz viz Studenec
Strážkovice (obec) 147, 150, 151
Studenec (obec) 150, 151
Studniční Boudy (část osady) 194, 203, 204
Suchovršice (obec) 147149
Suchý Důl (obec) 12, 84, 99, 102, 113117,
125, 126, 135, 140, 147149, 160, 161,
225227, 232234, 248, 262, 263
Svoboda nad Úpou (obec) 99, 102, 140, 147,
150, 151, 165, 196, 197, 212, 222, 235, 303
Temný Důl (obec) 51, 117, 147, 150, 151, 166,
227, 234, 236, 237
Trautenau viz Trutnov
Trautenbach viz Babí
Trübenwasser viz Kalná Voda
Trutnov/Trutnovsko (obec/lokalita) 7, 8,
1116, 19, 26, 38, 44, 45, 47, 50, 51, 58, 61,
64, 66, 74, 77, 82, 93102, 104, 106, 107,
109, 117120, 124, 126, 127, 130, 138141,
145157, 160162, 164166, 170, 171,
173175, 177179, 181, 182, 184, 185, 188,
189, 191194, 197, 200, 203211, 216, 223,
225, 228231, 234236, 238, 239, 242, 244,
253, 257, 259, 265, 281, 289, 290, 294, 300,
301, 304, 309, 310, 313, 316, 318, 319, 321,
322, 325, 326, 328331
Třebihošť (obec) 163
Úpa (řeka) 57, 195, 196, 201
Úpice (obec) 15, 107, 147151, 226, 240, 319
Úpské údolí (lokalita) 196
Usedom (obec) 128, 226
Velká Pláň (část osady) 196
Velká Úpa 90, 165, 166
Velká Úpa I (obec) 125, 148, 149, 164
Velká Úpa II (obec) 125, 150, 151, 164
Velká Úpa III (obec) 20, 51, 127, 130, 148, 149,
193, 205
Velké Svatoňovice (obec) 147
Vernířovice (osada) 58, 74, 102, 140, 222, 225,
288
Vitebsk (obec) 240
Vilno viz Vilnius
Vilnius (obec) 240
Vizov (osada) 117, 140, 184, 222224, 284
Volanov (obec) 147, 150, 151
Voletiny (obec) 147
Vrbatovo návrší (lokalita) 58
Vrchlabí/Vrchlabsko (obec/lokalita) 8, 10, 16,
20, 26, 42, 60, 101, 106, 139, 145, 165, 192,
193, 250252, 255259, 283, 284, 301, 313,
318322, 326328, 334, 335, 337
Výrovka (část osady) 44, 195, 199, 200, 222
Vysoké nad Jizerou (obec) 26
Wałbrzych (obec) 84, 129, 233
Waldenburg viz Wałbrzych
Wandlitz (obec) 243
Warmbrunn viz Cieplice Śląskie–Zdrój
Weichelthäuser viz Weicheltovy
Domky/U Rýchorského kříže
Weicheltovy Domky/U Rýchorského kříže
(část osady) 72, 81, 86, 107, 110, 116, 124,
140, 184, 220, 226, 266, 267, 283
Weiselthäuser viz Sněžné Domky
Welhota viz Lhota
Wernsdorf viz Vernířovice
Würzburg (obec) 106, 227, 259, 301
Zaháň/ Żagań (obec) 215, 240
Zelený potok (lokalita) 196
Zlatá Olešnice (obec) 120, 147149, 229, 277,
295
Zlaté Rýchory/U Zlatých Rýchor (lokalita)
191, 228,
Žacléř/Žacléřsko (obec/lokalita) 7, 8, 11, 15,
18, 26, 46, 47, 59, 61, 7174, 81, 84, 85, 90,
91, 93, 99, 101, 102, 110, 116, 118123, 126,
129, 135138, 140, 147, 148, 150, 151, 157,
184186, 188, 189, 210, 216, 219, 221, 223
226, 228234, 236, 238, 239, 242244, 246,
261, 265, 269, 270, 274, 276280, 282284,
287, 304, 309, 314, 319, 325, 326
Žacléřské sedlo viz Královecké sedlo
Ždírnice 24, 29, 281
353

111 Odkaz na strany, kde se hovoří o opevnění obecně. Konkrétně lehké nebo těžké opevnění, viz samostatné heslo.
betonový ježek 47, 73, 120, 126, 296, 270, 277
betonová patka se železným kolíkem (též prasečí ocásek) 18, 20, 59, 81, 83, 87, 108, 125, 135, 232,
260, 271, 275, 283, 284, 334
Bund der Landwirte viz Svaz zemědělců (BdL)
Československá sociálně demokratická strana dělnická 100, 153, 155, 306
československá armáda (též československé vojsko) 12, 13, 17, 18, 27, 28, 45, 4850, 56, 57, 73, 74,
81, 82, 92, 93, 102, 106, 108112, 114, 116, 117, 120, 121, 124, 125, 127129, 140, 141, 157, 161,
166, 168, 172, 184, 187189, 191, 198201, 218, 219, 224228, 229, 231233, 237, 238, 241245,
248, 258, 273, 279, 287, 310313, 335
československé opevnění
111
1013, 1720, 43, 48, 48, 50, 5659, 61, 68, 77, 79, 82, 93, 98, 105, 119,
124, 125127, 16141, 145, 172, 173, 214221, 224, 228, 229, 250259, 273, 274, 284, 295, 299, 303,
310313
československé vojsko viz československá armáda
četnictvo 45, 48, 50, 9094, 119, 120, 129, 140, 162, 166, 176, 184, 188, 194, 195, 203, 208, 222, 223,
239, 311, 313, 318
dělníci na stavbě opevnění 50, 81, 82, 91, 113, 114, 126, 129, 135, 136, 138, 183, 196, 225, 227, 231,
276, 307
Deutsche Christlichsoziale Volkspartei viz Německá křesťansko–sociální strana lidová
Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik viz Německá
sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
evakuace dětí do Německé říše 18, 84, 128, 233
Fall Grün viz vojenské přepadení ČSR
finanční stráž 17, 48, 51, 68, 9093, 116, 127, 138, 140, 141, 164, 165, 212, 222224, 226, 227, 272,
307, 331
freikorps (též Sudetendeutsches Freikorps)
45, 51, 116, 127, 129, 137, 141, 164, 166, 189, 192, 193,
197, 198, 201, 205, 206, 217, 222, 226, 311
Hraničářský prapor 2 45, 110, 168
Jednotná socialistická strana Německa (SED) 242
Kommunistische Partei der Tschechoslowakei viz Komunistická strana Československa
Kommunistische Partei Deutschlands viz Komunistická strana Německa (KPD)
Komunistická strana Československa 10, 51, 96,99, 100, 103, 118, 119, 152, 155, 188, 190, 191, 195,
28, 234, 236, 237239, 241, 241, 244, 246
Komunistická strana Německa (KPD) 242
Krkonošský národní park (KRNAP) 8, 17, 20, 32, 51, 101, 127, 130, 192, 193, 206, 250, 254258, 313,
319, 325328, 334, 335
květnová krize 18, 45, 48, 92, 95, 137, 141, 145, 151, 153, 156, 183, 186, 193, 205
květnová ostraha hranic 45, 4850, 9092, 94, 95, 140, 141, 150, 151, 153, 156, 162, 209, 212
lehké opevnění 107111, 114117, 158, 160, 161, 164, 168, 169, 183185, 192, 193, 205, 206,
225227, 231233, 248, 266270, 296300, 304, 334, 305
Medaille zur Erinnerung viz Sudetská pamětní medaile
Mimořádný lidový soud (MLS) 13, 69, 173, 174, 177181
Mnichovská dohoda 17, 25, 28, 49, 58, 60, 7173, 135, 141, 191, 199, 207209, 214, 216, 220, 229,
239, 245, 308
354
Věcný rejstřík
Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) 18, 43, 46, 48, 65, 69, 97, 105, 126, 130,
141, 153, 156, 159, 174, 176, 177181, 186, 264, 265
Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei viz Národně socialistická německá dělnická strana
(NSDAP)
Německá křesťansko–sociální strana lidová 9597, 99, 102, 103, 140, 141, 155157, 183, 184, 193,
194, 206, 228
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 10, 16, 44, 45, 47, 51, 55, 96100, 102, 103,
118119, 124, 152154, 183, 188, 194, 223, 228, 236, 239, 307, 339321
obecní volby 1938 12, 14, 4345, 4748, 67, 94103, 129, 141, 148157, 166, 170, 171, 183195,
205209, 228
ostraha hranic viz květnová ostraha hranic
pašování zbraní 116, 127, 129, 135, 227
pěchotní srub 56, 59, 7480, 110, 221, 253, 271, 275, 276, 285, 286300
Pěší pluk 22 „Argonský“ 45, 49, 140, 141, 158, 163
polní opevnění 49, 299
prasečí ocásek viz betonová patka se železným kolíkem
protipěchotní překážka 18, 20, 59, 74, 78, 80, 83, 108, 125, 271, 283, 289, 296, 316, 334, 335
protitanková překážka 59, 73, 74, 77, 125, 126, 275, 291295
Reichsarbeitsdienst viz Říšská pracovní služba
Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) 30, 56, 58, 172, 259, 296
Říšská pracovní služba 240
Sozialistische Einheitspartei Deutschlands viz Jednotná socialistická strana Německa (SED)
starostové 18, 44, 50, 69, 82, 90, 99, 105, 116, 123, 126, 128130, 164, 166, 172177, 182, 185190,
200, 203206, 219, 222, 226, 229, 233, 265
Stráž obrany státu (SOS) 12, 17, 45, 48, 50, 51, 68, 9093, 95, 116, 128, 135, 138, 127, 140, 141, 157,
162165, 207209, 212, 222225, 272, 310, 311, 313, 315
Sturmabteilung (SA) 159, 178, 179, 180
Sudetendeutsche Partei viz Sudetoněmecká strana
Sudetendeutsche Freikorps viz freikorps
Sudetoněmecká strana 14, 16, 43, 45, 48, 51, 55, 64, 71, 95103, 150, 106, 124, 129, 137, 140, 141,
152159, 170, 176, 177, 183199, 205209, 228, 229, 236, 238, 330, 331
Sudetská pamětní medaile 128, 158, 159, 174, 176
Svaz zemědělců (BdL) 95103, 103, 106, 124, 129, 140, 141, 184, 189, 192, 193, 205, 228, 229
těžké opevnění 74, 75, 88, 271, 275, 276, 285294, 316
trestní nalézací komise (TNK) 13, 38, 65, 117, 145, 173, 177179
vojenské přepadení ČSR (též Fall Grün, vojenské střetnutí) 46, 60, 73, 116, 140, 141, 201, 214222,
224, 257, 265, 269, 283
vojenské střetnutí viz vojenské přepadení ČSR
vstup wehrmachtu viz zábor pohraničí
wehrmacht 10, 17, 25, 27, 29, 46, 48, 50, 51, 60, 70, 7073, 83, 116, 120, 121, 138141, 163165, 185,
189, 192, 193, 198, 199, 205, 214221, 225227, 229, 237240, 257, 258, 265271, 278, 279, 283,
302, 309311
zábor pohraničí (též vstup wehrmachtu) 34, 27, 28, 7073, 140, 141, 164, 189, 193, 198, 199, 205,
214221, 225, 227, 244, 245, 258, 265271, 302, 309, 311
zářijová mobilizace 12, 18, 40, 45, 50, 51, 56, 68, 81, 84, 85, 9193, 106, 114, 119, 124, 127, 129, 138,
140141, 145, 157, 162, 164, 166, 183193, 198, 205, 206, 209, 212, 222, 223, 226, 233236, 247,
261, 311, 313
zemědělství 43, 47, 48, 99, 100, 106, 114, 124127, 137, 138, 167, 185188, 225, 228, 229, 230233,
243, 252, 261, 263, 307



Autorský kolektiv:
Tamara Nováková
Olga Hájková
Libor Dušek
Jan Slavíček
Jan Juřena
Eva Rennerová
Sandra Kreisslová
Jiří Nemeškal
Editace a redakce:
Jiří Kohoutek
Jan Slavíček
Překlady
z německého jazyka:
Eva Rennerová
Sandra Kreisslová
Jana Zoubková
Jazykové korektury:
Andrea Wendlíková
Rejstříky:
Tamara Nováková
Olga Hájková
Jan Slavíček
Jiří Kohoutek
Grafický design a sazba:
David Babka
Tisk:
Powerprint, s. r. o., Horoměřice
Náklad:
300 kusů
Vydal:
Historický ústav Akademie věd
České republiky, v. v. i.,
Prosecká 809/76, 190 00 Praha 9.
1. vydání, Praha 2021.
ISBN: 978-80-7286-387-7