



Autorský kolektiv:

Libor Dušek (LD), Olga Hájková (OH), Jan Juřena (JJ), Sandra Kreisslová (SK), Jiří Nemeškal (JN),

Tamara Nováková (TN), Eva Rennerová (ER), Jan Slavíček (JS)

Editace a redakce:

Jiří Kohoutek

Jan Slavíček

Lektorovali:

Mgr. Markéta Devátá, Ph.D.

Mgr. Jiří Urban, Ph.D.

Publikace je vydána v rámci projektu Prameny Krkonoš. Vývoj systému evidence, zpracování

a prezentace pramenů k historii a kultuře Krkonoš a jeho využití ve výzkumu a edukaci

(DG20P02OVV01), díky Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní

identity (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

Výstavu Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938 připravil Historický

ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. ve spolupráci s dalším účastníkem projektu

Matematicko -fyzikální fakultou Univerzity Karlovy a hlavním partnerem Správou Krkonošského

národního parku.

ISBN: 978-80-7286-387-7

Fotograﬁe na přední obálce: Úvodní zápis k roku 1938, Gemeinde-Gedenkbuch der Gemeinde Rehorn

1923–1941, s. 34, f. Archiv obce Rýchory, Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv

Trutnov.

Fotograﬁe na zadní obálce: Betonová patka se železným kolíkem (tzv. prasečím ocáskem) na deponii

kamenů a dalších betonových fragmentů protipěchotních překážek, Rýchory, 5. 6. 2021, Olga Hájková.

Tamara Nováková – Olga Hájková – Libor Dušek a kol.







Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.

Praha 2021

Klíčová slova: československá armáda, československé opevnění, čeští Němci, ﬁnanční stráž,

interdisciplinarita, každodennost, květnová krize, pamětníci, pohraničí, prameny, regionální historie,

Rýchorská rozsocha, Stráž obrany státu, Sudety, wehrmacht, zářijová mobilizace

Keywords: Czechoslovak army, Czechoslovak fortiﬁcations, Czech Germans, Finance Watch,

Interdisciplinarity, Everyday life, May crisis, Contemporary Witnesses, Borderlands, Sources, Regional

history, Rehorn Mountains, State Defense Guard, Sudetenland, Wehrmacht, September mobilization

Schlüsselwörter: Tschechoslowakisches Heer, Tschechoslowakische Festungen, Deutschböhmen,

Finanzwacht, Interdisziplinarität, Alltagsgeschichte, Maikrise, Zeitzeugen, Grenzgebiet, Quellen,

Regionalgeschichte, Rehorngebirge, Wache der Staatsabwehr, Sudetenland, Wehrmacht,

September-Mobilmachung



 .........................................................................................................................................................................7



  ................................................................................................................9



 ........................................................................................................................................................23

Impulz k bádání může přijít nečekaně ... .......................................................................................24

Ujížděl jsem a měl jsem za sebou pochodující německou armádu ......................................... 27

Napíšeme článek společně! ................................................................................................................30

Archeolog umí číst v krajině ..............................................................................................................32

Regionální historička zkoumá v malém, hledá velké ..................................................................34

Etnolog má oči otevřené a uši nastražené .....................................................................................40

Rok 1938 ve východních Krkonoších ...............................................................................................43

Československo volá do zbraně ......................................................................................................... 48

Krkonošští Němci aneb Riesengebirgler .........................................................................................52

Opevněné Krkonoše .............................................................................................................................56

Lehké a těžké opevnění v Krkonoších .............................................................................................58

Postupným rozkrýváním souvislostí skládáme mozaiku historie ............................................60

Hurá do archivů! ...................................................................................................................................64

Holínky jdou po Lučinách ................................................................................................................... 70

Na Babí za těžkým opevněním! .........................................................................................................74

Betonová archeologie ...........................................................................................................................78

Srdce Rýchorské rozsochy – luční enkláva přes kterou se přehnaly dějiny náklaďáky ......81

Důležité je se do práce intenzivně ponořit .................................................................................... 88

Stráž obrany státu: „Zadarmo se nedáme!“ ....................................................................................90

Obecní volby ve stínu zvýšené ostrahy hranic a glajchšaltování politické plurality ........... 94

Volební výsledky a národnostní složení obyvatelstva

v obcích na úbočí Rýchorské rozsochy ve 30. letech 20. století ............................................. 102

Alte Heimat ...........................................................................................................................................104

Na Rýchory za lehkým opevněním! ...............................................................................................107

Život v bunkrech včera a dnes .........................................................................................................110

Českoslovenští dělníci na pastvinách .............................................................................................113

Pestrobarevný černouhelný Žacléř .................................................................................................118

Rýchory v roce 1938 ...........................................................................................................................122

Na špacír do lesa už nepůjdem .......................................................................................................125

Kvalitní informace jsme nastřádali, zpracovali a čeká nás jejich interpretace ...................131

A výsledky jsou na světě! ..................................................................................................................134

Místa příběhu opevněné krajiny .....................................................................................................140

 ................................................................................................. 143

C.1 Archiválie ........................................................................................................................................145

C.1.1 Úřední dokumenty ............................................................................................................145

C.1.2 Úřední korespondence .....................................................................................................169

C.1.3 Trestní a vyšetřovací spisy ...............................................................................................173

C.1.4 Kroniky a pamětní knihy .................................................................................................182

C.2 Vzpomínky .....................................................................................................................................213

C.2.1 Vydané paměti ....................................................................................................................213

C.2.2 Rukopisné paměti ..............................................................................................................224

C.2.3 Rozhovory ............................................................................................................................230

C.2.4 Rodinné dokumenty .........................................................................................................246

C.3 Elektronické zdroje .....................................................................................................................249

C.3.1 Databáze a webové stránky ............................................................................................249

C.3.2 Audio a videozáznamy ......................................................................................................252

C.4 Mapy ................................................................................................................................................254

C.4.1 Elektronické mapy a mapové portály ........................................................................... 254

C.4.2 Tištěné mapy a mapové sbírky ....................................................................................... 257

C.5 Obrazové dokumenty .................................................................................................................259

C.5.1 Historické fotograﬁe .........................................................................................................259

C.5.2 Současné fotograﬁe ...........................................................................................................282

C.5.3 Pohlednice ...........................................................................................................................302

C.5.4 Umělecká díla .....................................................................................................................304

C.6 Knihy a jiné tisky .........................................................................................................................305

C.6.1 Odborná literatura ............................................................................................................305

C.6.2 Propagační materiály ........................................................................................................308

C.6.3 Populárně -vědní literatura ..............................................................................................310

C.6.4 Učebnice, didaktické materiály a naučné stezky .......................................................315

C.6.5 Dokumenty právní povahy ..............................................................................................317

C.6.6 Statistiky ..............................................................................................................................317

C.6.7 Adresáře ...............................................................................................................................318

C.7 Krajanská literatura .....................................................................................................................320

C.7.1 Krajanská periodika ..........................................................................................................320

C.7.2 Krajanské monograﬁe ......................................................................................................322

C.8 Periodika ........................................................................................................................................325

C.8.1 Odborná periodika ............................................................................................................325

C.8.2 Populárně -vědní periodika ..............................................................................................326

C.8.3 Dobový tisk .........................................................................................................................328

C.8.4 Obecní zpravodaje ............................................................................................................. 332

C.9 Trojrozměrné objekty .................................................................................................................334

 ...........................................................................................................................337

 .........................................................................................................338

 ..........................................................................................................................346

 ...................................................................348

.................................................................................................................................................. 349

 ..................................................................................................................................................353



1 Dalšími partnery projektu Prameny Krkonoš byli k 18. 10. 2021: Český statistický úřad, Družstevní Asociace

České republiky, Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Město Žacléř – Muzeum Žacléř, Společnost česko–německého

porozumění Trutnov – Krkonoše, z. s., Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Ústav dějin umění Akademie

věd ČR, v. v. i.

Zkoumáme -li dějiny krkonošské krajiny a jejího obyvatelstva v roce 1938, narážíme na informační

paradox, který je výzkumníkům zabývajícím se 20. stoletím obecně znám. Paradox spočívá v tom, že

ačkoli se jedná o události z pohledu dějin „velmi nedávné“, ke kterým je navíc zachována vskutku obří

informační základna, je naše poznání v některých oblastech překvapivě mělké. Na rozdíl např. od dějin

středověku nyní známe velmi přesně kontury velkých událostí a v řadě případů i velkého množství

jejich souvislostí. Postupujeme -li však při zkoumání k větším detailům a do regionů, stávají se obry-

sy našeho poznání nejasnější. Ony kontury se rozostřují, v některých případech i více či méně mizí

v mlze, v určitých oblastech jsou naše vědomosti nedostatečné. Je to patrné tím více v regionu, ve

kterém byla kolektivní paměť, představovaná po staletí usedlým obyvatelstvem, významně narušena

(či dokonce zcela zničena).

Odpovědí na mezery v našem poznání jsou prameny. Ale ani „klasická“ pramenná základna, jak

ji typicky spojujeme s historickým výzkumem, neposkytuje vždy dostatečné odpovědi. Paradoxem

je, že při obrovském množství dochovaného materiálu je badatelské vytěžení komplikované jeho

roztříštěností a častou torzovitostí. Některé typy informací pak mohou v archivních pramenech

zcela chybět, ať již z důvodů hektičnosti dané doby (na podzim 1938 nebyl prostě čas vše zazna-

menat) či třeba kvůli vyhrocené atmosféře (některé informace jednoduše nebylo záhodno svěřovat

papíru – nebo byly naopak pro tehdejší účastníky natolik „jasné“ a „banální“, že je necítili potřebu

zaznamenávat). Uvedené limity pramenné základny umocňují důležitost jiných informačních zdrojů,

kterých existuje pro regionální dějiny 20. století velmi široké spektrum.

Právě toto spektrum informačních zdrojů a možnosti jeho využití při historickém, archeologic-

kém a etnologickém výzkumu představila výstava Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších

1938, jejíž katalog drží laskavý čtenář právě v rukou. Výstava byla prvním hlavním výstupem projektu

č. DG20P02OVV010 Prameny Krkonoš – Vývoj systému evidence, zpracování a prezentace pramenu

k historii a kultuře Krkonoš a jeho využití ve výzkumu a edukaci, který je v letech 2020–2022 ﬁnan-

cován Ministerstvem kultury ČR z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní

a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II). Příjemcem projektu je Historický ústav Akademie věd

České republiky, v. v. i. a dalším účastníkem projektu je Univerzita Karlova, Matematicko–fyzikální

fakulta. Hlavním partnerem projektu, jakož i výstavy, je Správa Krkonošského národního parku.

Předkládaný katalog je členěn do tří hlavních částí. Přehledová studie Pramenná základna vý-

zkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších se zamýšlí nad paletou dostupných informačních

zdrojů a nad možnostmi jejich badatelského využití. Následující Výstava Opevněná krajina přináší

přetisk upravených panelů dotyčné výstavy. Ta byla předělána tak, aby vždy každý panel odpovídal

několika stranám katalogu. Rádi bychom totiž čtenářům zprostředkovali i samotnou výstavu, byť

v graﬁcky upravené podobě (nicméně informačně nijak neochuzenou, jelikož nic nebylo vypuštěno).

Jádrem publikace je třetí část, která obsahuje samotný Katalog vystavených pramenů. V něm jsou

prezentovány jednotlivé zdroje spolu s příslušnými parametry a s anotacemi.

Autorský tým výstavy by touto cestou rád poděkoval všem, kdo se na jejím vzniku podíleli či

k němu přispěli – pamětníkům, pracovníkům paměťových institucí, archivářům, knihovníkům, muzej-

níkům, regionálním odborníkům, kteří přispěli radou, jakož i všem třem výše zmíněným institucím za

zázemí a podporu. Poděkování a ocenění si pak zaslouží i naše rodiny, které se, často nedobrovolně,

staly svědky hektické atmosféry vzniku výstavy a katalogu takříkajíc z první ruky.

Úvodem

Věříme, že předkládaná publikace přináší nové poznatky i interpretace. A že především zprostřed-

kovává, z jakých všech možných zdrojů lze poznání dějin Krkonoš v osudovém roce 1938 čerpat.

Závěrečný velký dík patří všem, kdož poskytli prameny na výstavu: Archiv bezpečnostních

složek, Praha; Bajer, Josef; Bayrisches Hauptstaatsarchiv, Mnichov; Braun, Franz; Bundesarchiv –

Lastenausgleichsarchiv, Bayreuth; Burešová, Anna; Čermák, Ladislav; Československá obec legio-

nářská – Jednota Mladá Boleslav, Mladá Boleslav; Doležal, Miloš; rodina Freisleben; Historický

ústav Akademie věd České republiky, v. v. i., Praha; Grus, Jiří; Katterbach, Angelika; rodina Koller-

tova; Krkonošské muzeum Správy KRNAP, Vrchlabí; Lakosil, Jan a Svoboda, Tomáš; Lášek, Radan;

Městské muzeum Žacléř, Žacléř; Městys Mladé Buky; Muzeum policie České republiky, Praha;

Národní archiv, Praha; JUDr. Novák, M.; Paměť Krkonoš, z. ú., Horní Maršov; Pospíšil, Jiří; Schramm,

Monika; Stachelberg, z. s.; Státní oblastní archiv Litoměřice, Litomeřice; Státní okresní archiv

Trutnov, Trutnov; Stumpf, Erich; Sudetendeutsches Institut e. V., Mnichov; Šrajer, Václav; Správa

Krkonošského národního parku, Vrchlabí; Steiner, Michaela; Toman, Petr; Ústav pro soudobé dě-

jiny Akademie věd České republiky, v. v. i., Praha; Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, Praha;

Zeměměřický úřad, Praha; Veselý výlet, Horní Maršov; Vlček, Radovan; Vojenský historický ústav,

Praha; Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha; Vondryska, Petr; Židovské

muzeum v Praze, Praha.

Za autorský tým výstavy

Jan Slavíček

Vedoucí pracovního týmu projektu Prameny Krkonoš

A.

 

 

 

 

Jan Slavíček

Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších

Krkonoše jsou – a vždy byly – speciﬁckým regionem českých zemí. Rázovité, často těžko přístupné

a nepříliš pohostinné území, tvořící část přirozené i historické hranice Čech, logicky muselo mít

své zvláštnosti. Ať již šlo o odlišnou povahu relativně řídkého osídlení, zpočátku soustředěného

do údolí řek či později značně rozptýleného a vyznačujícího se odlehlými a malými sídleními

lokalitami (budní enklávy). Rovněž jazykové složení obyvatelstva bylo od počátku kolonizace

převážně německé. To v 19. a 20. století přinášelo „reverzní“ vnímání problému minority: jasná

většina obyvatelstva českých zemí (Češi) zde byla menšinou, zatímco menšina (Němci) tvořila

v Krkonoších lokálně mnohdy zcela dominantní většinu. Lišily se však i podmínky podnikatelské

činnosti, typy zemědělské produkce a později průmyslových podniků, odlišná byla dopravní infra-

struktura apod. Po roce 1945, kdy v souvislosti s nuceným vysídlením zmizela z tohoto regionu

velká většina dosavadního, usedlého obyvatelstva, trpěly Krkonoše ztrátou historické paměti,

kterou nově příchozí osídlenci nedokázali plně nahradit (jednak jich bylo podstatně méně, jednak

byla jejich vazba k regionu, „lokálpatriotismus“, výrazně slabší a volnější). Značná část zmizelé

historické kolektivní paměti však nebyla navždy ztracena – pouze se přesunula spolu s původním

obyvatelstvem do Německa.

Krkonoše byly také regionem, do kterého se výrazně otiskovaly tzv. „velké“ dějiny, během

20. století pak pohříchu spíše v těch negativních projevech. Jedním z nich byl také rok 1938,

poslední rok existence První Československé republiky. Tedy státu, který většina východokrko-

nošského obyvatelstva na počátku nechtěla, a který se zřejmě naučila víceméně tolerovat, nic-

méně za svůj ho pravděpodobně doopravdy nikdy nepřijala (ale současně nezapomínejme na ty

Němce, zejména sociální demokraty a komunisty, kteří zůstali Československu věrni do poslední

chvíle). V době zvýšeného ohrožení státu agresivní zahraniční politikou nacistického Německa

se Krkonoše staly potenciální bojovou linií. Československo na to reagovalo výstavbou systému

hraničního opevnění, který však nebyl nikdy dokončen, a k jehož bojovému použití proti zamýšle

nému nepříteli – nacistickému Německu – nedošlo. Přesto se však divoký rok 1938, poznamenaný

konstantně se zhoršující mezinárodně -politickou pozicí Československa a jeho zostřujícími se

vztahy s německým sousedem, v Krkonoších otiskl velmi hluboce.

Právě události roku 1938 představila z různých úhlů pohledu výstava Opevněná krajina. Lidé

ve východních Krkonoších 1938.

Autorský tým shromáždil velké množství pramenů, ze kterých

načerpal zdroje k vyprávění unikátního příběhu – nikoli opevnění samotného, ale lidí, kteří pobývali

v něm a okolo něj (příslušníci československých ozbrojených sil), vedle něj (místní obyvatelstvo) či

kteří dokonce stáli proti němu (němečtí vojáci). Následující stránky se pokusí ty nejvýznamnější

typy použitých pramenů alespoň rámcově představit.

Dosavadní historické bádání se událostem roku 1938 v Krkonoších věnovalo spíše sporadicky

a nesoustavně, přesto je však dnes zájemcům k dispozici poměrně široké spektrum sekundární

literatury. Pro kontextualizaci dějů v Krkonoších je možné čerpat z „klasických“ publikací věnu-

jících se československým dějinám či česko -německým vztahům.

Rovněž vývoj vztahů českého

a německého obyvatelstva Československa je dnes již do značné míry prozkoumán, a to minimálně

na makro -úrovni.

2 Výstava byla realizována v termínu 6. 8.–19. 9. 2021 ve Vrchlabí a 30. 9.–22. 10. 2021 v Praze. Díky tomu, že byla

koncipována jako putovní, může být v případě zájmu vystavena i v dalších lokalitách.

3 Výběrově: Antonín KLIMEK. Velké dějiny zemí Koruny české XIV: 1929–1938, Praha: Paseka – Litomyšl 2002;

Bořivoj ČELOVSKÝ – Pavel STRÁNSKÝ, Mnichovská dohoda 1938, Šenov u Ostravy 1999; Jan KUKLÍK – Jan

NĚMEČEK – Jaroslav ŠEBEK, Dlouhé stíny Mnichova: Mnichovská dohoda očima signatářů a její dopady na

Československo, Praha 2011; Jan NĚMEČEK (ed.), Mnichovská dohoda: cesta k destrukci demokracie v Evropě =

Munich agreement: the way to destruction of democracy in Europe, Praha 2004; Robert KVAČEK, Poslední den:

Mnichov – Praha, 1938, Praha 2018; Robert KVAČEK – Miloš HEYDUK, Československý rok 1938, Praha [i.e. Česká

Kamenice] 2011; Klaus, MICHAELIS, 1938 Krieg gegen die Tschechoslowakei : der Fall „Grün“, Berlin 2004.

4 Detlef BRANDES, Sudetští Němci v krizovém roce 1938, Praha 2012; Volker ZIMMERMANN, Sudetští Němci

v nacistickém státě: politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938–1945), Praha 2001; Václav KURAL,

V oblasti regionální historie 2. poloviny 30. let v Krkonoších je již odborná literatura značně méně

dostatková. V některých případech jde navíc o publikace staré několik desítek let, často výrazně

poplatné době svého vzniku, a tedy zatížené značným množstvím ideologického balastu – což

však neumenšuje jejich přínos, pouze to komplikuje jejich badatelské využití. Na prvním místě

je třeba zmínit dílo eodora Lokvence,

jehož výzkum je dnes již sice částečně překonán, ale

publikace obdobná té jeho dosud nevyšla. Stejně tak době vzniku bohužel značně poplatná pub-

likace Jaroslava Metelky

může dosud nabídnout cenné informace. V posledních dvou dekádách

byla také publikována série případových studií Ondřeje Vašaty, které se zabývají českou menšinou

v německojazyčných obcích východních Krkonoš,

jakož i případová studie spoluautorky této

výstavy Tamary Novákové s podobnou tematikou.

Přínosná je tzv. krajanská literatura (Heimatli-

teratur), tedy publikace vydávané nuceně vysídlenými bývalými obyvateli Československa německé

národnosti po roce 1945. Zejména se jedná o dějiny jednotlivých obcí.

Popularizační, resp. populárně -vědní literatuře dominují svým počtem publikace zabývající se

vojenskými dějinami, především československým opevněním. Jmenujme průkopnické práce Oty

Holuba, autora několika monograﬁí a mnoha článků (odborných i popularizačních). Ačkoli byly

jeho práce (pochopitelně) značně ideologicky zatížené a naplněné snad až přespříliš vlasteneckým

patosem, jsou cenné zejména pro otevření dané tematiky. Holub přitom čerpal i z primárních

pramenů (a hlavně na ně odkazoval), díky čemuž jsou jeho práce dodnes cenné – bez ohledu na

to, že bádání za 50 let pokročilo a některé jeho závěry jsou dnes již překonané.

Samotné česko-

slovenské opevnění je předmětem zájmu mnoha profesionálních i amatérských historiků,

jejich

práce je možné srovnat s přehledovými díly.

Konﬂikt místo společenství? Češi a Němci v československém státě (1918–1938), Praha 1993; Václav KURAL, Místo

společenství – konﬂikt! Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938–1945), Praha 1994; Jan KŘEN –

Milan OTÁHAL – Bohumil ČERNÝ (eds.), Češi, Němci, odsun: diskuse nezávislých historiků, Praha 1990.

5 eodor LOKVENC, Toulky krkonošskou minulostí, Hradec Králové: Kruh 1978.

6 Jaroslav METELKA, Henleinovci a demokraté: boj proti fašismu a za obranu republiky v pohraničí severovýchodních

Čech: 1935–1938. Trutnov: ONV, 1970.

7 Ondřej VAŠATA, Několik poznámek k historii české obecné školy v Mladých Bukách v letech 1919–1938, in:

Sborníček. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově 5, 2006, s. 114–130; Ondřej

VAŠATA, Historie české menšiny v Žacléři od 80. let 19. století do roku 1938, in: Krkonoše – Podkrkonoší, Trutnov:

Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Státní okresní archiv Trutnov 9, 2009, s. 271–313; Ondřej VAŠATA, Češi pod

Černou horou. Z historie české menšiny na Maršovsku před rokem 1945, in: Krkonoše – Podkrkonoší, Trutnov:

Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a Státní okresní archiv Trutnov 24, 2020, s. 221–251.

8 Tamara NOVÁKOVÁ, Rok 1938 ve východních Krkonoších. Sonda do česko -německého soužití v obcích na západní

straně Rýchorské rozsochy, in: Tamara Nováková – Markéta Devátá – Antonín Kostlán (eds.), Mezi Čechy a Němci,

mezi vědou a životem. K poctě historičky Aleny Míškové, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. a Univerzita

Karlova, Pedagogická fakulta: Praha 2020.

9 Viz např. Karl PRÄTORIUS – Hellmut WEBER, Schatzlar : ein Heimatbuch mit Einzelbeträgen, Marburg:

Heimetkreis Trautenau e.V., 1993; Bärbel KÖSTLER, Kleinaupa (Malá Úpa) – das höchstgelegene Dorf Böhmens

unter der Schneekoppe: Überliefertes und Erlebtes, Hildburghausen: Frankenschwelle 2001; PICHLER, Hanz. Die alte

Heimat Rochlitz im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe, 1991; PICHLER, Hans, Die alte Heimat

Oberhohenelbe im Riesengebirge, Marktoberdorf: Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge e.V., 2002.

10 Jmenujme za všechny publikaci Ota HOLUB, Rovnice řešená zradou, Praha: Naše vojsko 1979.

11 Srv. zejména Jan JUŘENA – Jakub MIKOLÁŠEK – Tomáš PILVOUSEK, Broumovsko a Trutnovsko: obrana republiky

v druhé polovině třicátých let v severovýchodních Čechách, Dvůr Králové nad Labem: Fortprint 2006; Jan JUŘENA,

Soumrak nad českým Podkrkonoším. Německá okupace Novopacka a Jilemnicka v roce 1938, Mladá Boleslav: ve

vydavatelství Ing. Jan Škoda – FORTprint vydala Jednota Československé obce legionářské 2013; Radan LÁŠEK,

Opevnění z let 1936–1938 v Krkonoších, Praha: Codyprint 2001; Radan LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938: armáda

a opevnění, Praha: Codyprint 2015; Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé

armády, Praha: Mladá fronta 2017; Jaroslav BENEŠ, Finanční stráž československá 1918–1938, Dvůr Králové nad

Labem: Fortprint, 2005.

12 Např. Piotr Maciej MAJEWSKI, Bojovat, či ustoupit? Možnosti obrany Československa na podzim 1938, Brno 2018;

Miloslav JOHN, Září 1938. II. díl: Možnosti obrany Československa, Brno 1997.

Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších

Naznačený stav sekundární literatury umocňuje význam jiných informačních zdrojů k dějinám

Krkonoš v roce 1938. Cílem následující přehledové studie je tyto zdroje rámcově kategorizovat,

na příkladu několika vybraných vždy analyzovat jejich hlavní silné a slabé stránky. Nejde tedy

v žádném případě o celkový výčet použitých pramenů (ten je součástí třetí části publikace),

ale o jejich výběr. Studie se opírá o analýzu informační základny využité autorským týmem při

tvorbě výstavy Opevněná krajina. Lidé ve východních Krkonoších 1938. Klade si otázku, nakolik

plastický obraz mohou nejrůznější informační zdroje vykreslit, jak úspěšně se komplementují

(a zároveň synergicky působí), ale také, jaké jsou jejich interpretační a výpovědní limity a obtíže.

Představená struktura informačních zdrojů je v dalších částech publikace zdrojem kategorizace

jeho katalogové části.

Archivní materiály

Jedním ze zásadních informačních zdrojů výstavy Opevněná krajina jsou archivní materiály. Ty

tvoří velmi pestrou paletu pramenů prakticky ve všech ohledech – ať již z hlediska míry jejich

dochování, výpovědní hodnoty či původce apod. Přes to vše mají nicméně přinejmenším dva spo-

lečné, a pro účely vědeckého výzkumu podstatné, rysy: Zaprvé, obsahují informace, které byly ve

své době považovány za hodné zachování – a to buď v důsledku oﬁciálních nařízení a protokolů

(např. u sčítacích operátů), nebo proto, že je za hodnotné považoval jejich původce či držitel

(např. u pozůstalostí). Zadruhé, archivní prameny podléhají systematické péči archivních institucí

a jsou tedy buď uspořádány a zpřístupněny, nebo přinejmenším uchovávány podle archivních

standardů, což zabraňuje jejich destrukci či degradaci (odhlédneme -li od nehod či zanedbání této

péče). Pro výstavu Opevněná krajina byly použity následující typy archivních pramenů:

Úřední dokumenty umožňují mapovat dobové procedury a postoje příslušných organi-

začních složek veřejné správy, tedy úřadů. Tak např. v prvních válečných letech podávali žádosti

o odškodnění obyvatelé, kteří se cítili být ekonomicky poškozeni akcemi československé armády

při opevňovacích pracích či během mobilizace.

Tyto protokoly mohou doplnit obraz opevňo-

vacích prací, protože součástí protokolu je popis daného zásahu (např. zabrání a vykácení části

lesa). Současně je však třeba tyto protokoly posuzovat s jistou rezervou, protože jejich účelem

byla právě ﬁnanční náhrada, a nikoli přesný popis opevnění (ba naopak, tento popis může být

dokonce záměrně zkreslen s cílem získat náhradu vyšší).

V jiném případě, u výsledků komunálních voleb, by se archivní prameny mohly zdát redun-

dantní – identické formuláře se např. nachází ve více archivech. Srovnání však umožní nejen jejich

vzájemné ověření, ale může přinést také doplňující informace. Konkrétně jedno z těchto paré

formulářů obsahovalo ruční poznámky s výsledky voleb do Národního shromáždění v roce 1935

v identických obcích.

Tyto poznámky přináší vedle očividné možnosti oba výsledky porovnat

také informaci, že ten, kdo s danými formuláři pracoval, tyto výsledky porovnával. Mimo naše

poznání však již bohužel zůstává zodpovězení otázek, kdo to byl a proč to dělal.

Úřední dokumenty však mohou – na první pohled možná překvapivě – přinést i zajímavá

svědectví o „duchu doby“. Zachované ručně psané hlášení velitele družstva Stráží obrany státu

(SOS) na Rýchorách z konce září 1938

ve svém samotném obsahu žádné nové poznatky nepři-

13 Znalecký posudek ve věci žádosti o odškodění Josefa Tippelta ze Suchého dolu ze dne 31. května 1940, Státní

oblastní archiv (dále jen SOA) Litoměřice, fond (dále jen f.) Úřad vládního prezidenta Ústí nad Labem, inv. č. 20,

kart. 1948.

14 Srv. Výsledky obecních voleb v roce 1938 v okresu Trutnov. Národní archiv Praha (dále NA), f. Ministerstvo vnitra

I – stará registratura, odd. 7, kart. 4970; Výsledky obecních voleb v roce 1938 v okresu Trutnov. Státní okresní

archiv (dále jen SOkA) Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov I, inv. č. 24356, kart. 87.

15 Ručně psané hlášení velitele družstva SOS na Rýchorách, 29. září 1938. Soukromý archiv Československé obce

legionářské – Jednoty Mladá Boleslav, nezpr.

náší. Potvrzuje pouze známou skutečnost, že probíhaly pravidelné hlídky a kontroly opevnění.

Podstatný je v tomto případě ovšem materiál, na který je hlášení zapsáno – jedná se o útržek

papíru, ve skutečnosti jde o zadní stranu účtenky z hospody, kde se družstvo stravovalo. Mini-

málně dotyčné družstvo tedy nemělo k dispozici žádný formulář či protokol k sepsání hlášení,

protože na podobné „drobnosti“ prostě v dané, horečnaté době nebyl čas. Kromě toho je pro tato

období, vyznačující se velkou dynamikou událostí a proměnlivostí situace typické, že řada věcí

zůstane vůbec nezaznamenána, případně dotyčné prameny vznikají až zpětně, což limituje jejich

výpovědní hodnotu a možnosti interpretace.

Speciﬁckým archivním pramenem jsou kroniky, resp. pamětní knihy. Jejich existence vy-

cházela ze zákona č. 80/1920 Sb., podle kterého byla kroniku povinna vést každá obec. Informační

kvalita zaznamenaných údajů samozřejmě kolísá, kroniky nicméně v každém případě zachycují

odraz „velkých dějin“ v historii obce, stejně jako vnímání těchto „velkých dějin“ obyvatelstvem. Na

druhé straně je však typickým rysem většiny kronik tendenčnost a zaujatost jejich autorů, kteří do

nich (ať již vědomě či podvědomě) promítali svá politická, nacionální, konfesijní či jiná hlediska.

Tato tendenčnost se může projevovat např. v interpretaci konkrétních událostí (tak například

v kronice obce Rýchory nalezneme typicky německou optikou interpretovanou informaci, že „pod

záminkou, že Německo mobilizuje, nechal Dr. Beneš 25. května mobilizovat a obsadil částečně

hranice“

). Problém však může sahat i hlouběji – např. do výběru faktů, které jsou v kronice

popsány, či přinejmenším do prostoru, který je danému problému věnován (např. o aktivitách

československé armády a „ústrcích“ vůči německému obyvatelstvu bude psáno mnohem více než

o agresivní zahraniční politice nacistického Německa, v jejímž důsledku se nicméně koneckonců

ony „ústrky“ odehrály).

Významným pramenem pro studium událostí roku 1938 v Krkonoších jsou pozdější trestní

či vyšetřovací spisy, tedy protokoly trestních nalézacích komisí (TNK) vytvářených při okresních

národních výborech (či okresních správních komisích)

či rozsudky a spisy mimořádných lido-

vých soudů (MLS).

Tyto materiály obsahují výpovědi obviněných a svědků, které jsou často velmi

konkrétní a detailně popisují chování obviněných mj. v roce 1938, a to zejména v případě, že se

jednalo o angažované osoby, tedy např. komunální politiky, učitele apod. Zachycují zejména akti-

vity proti československému státu. Při jejich interpretaci je však vždy nezbytně nutné zohlednit

motivaci vypovídajících (obvinění se – pochopitelně – snažili vyváznout s co nejmenším postihem,

svědkové mohli být na případu osobně zainteresováni nebo mohla být jejich percepce událostí

zkreslena zkušenostmi šestileté nacistické okupace). Pominout nelze ani jedinečný charakter

doby, který se otiskoval i do činnosti TNK a MLS – v minimu případů byla zcela dodržena zásada

presumpce neviny (v řadě případů nebyla naopak dodržena vůbec). Stejně tak nebyly naplňovány

justiční standardy směrem k právům obviněných. V žádném případě se tedy nejednalo o standardní,

procesně formalizovaná soudní řízení.

Paletu použitých archivních pramenů uzavírá úřední korespondence. I ta dokresluje atmo-

sféru roku 1938 a prozrazuje leccos o motivech zasilatelů, tedy těch, kdo se na úřady obraceli.

Tak např. na výstavě použitý dopis Národní jednoty severočeské ze dne 26. 7. 1937, adresovaný

ministerstvu vnitra, je sice zatížen značným informačním balastem v podobě nejrůznějších vzlet-

16 Pamětní kniha obce Rýchory. SOkA Trutnov.

17 Okresní národní výbory (ONV) byly vytvářeny na základě ústavního dekretu prezidenta republiky č. 18/1944

Sb. Podle vládního nařízení č. 4/1945 Sb., § 6, byly v okresech s převahou státně nespolehlivého obyvatelstva,

kde nebylo možné ustavit ONV, ministerstvem vnitra dočasně jmenovány okresní správní komise (OSK). Podle

tzv. malého retribučního dekretu (č. 1938/1945 Sb.) pak byly při ONV či OSK zřizovány trestní nalézací komise

k trestnímu řízení menších provinění proti státu či národu spáchaných v době zvýšeného ohrožení republiky,

tj. mezi 21. 5. 1938 a 31. 12. 1946.

18 Mimořádné lidové soudy byly zřizovány na základě tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.) k souzení

závažných provinění proti československému státu, osobám či majetku v době zvýšeného ohrožení republiky

(21. 5. 1938 – 31. 12. 1946).

Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších

ných frází, dokládá však zajímavou skutečnost, že požadavky na odložení obecních voleb byly

z pohraničí zasílány i českými, tedy v dané lokalitě „menšinovými“ organizacemi (zjevně v obavě

z velkého úspěchu Henleinovy Sudetoněmecké stany – SdP).

Knihy ajiné tisky

Druhou velkou skupinu pramenů k dějinám Krkonoš tvoří knihy a jiné tisky, od dobových až

po současné. Počítáme sem i odborné a populárně -vědní články. I v tomto případě je šíře celko-

vé typologie literatury velmi rozsáhlá a sahá od odborných a populárně -vědních svazků až po

propagační materiály. Zásadní výhodou těchto informačních zdrojů je jejich oﬁciální charakter,

který s sebou alespoň u většiny z nich nese určitou očekávatelnou míru kvality, resp. záruky

ověření sdělovaných informací. Ani v případě literatury však nelze opomíjet, že obsah může být

poznamenán názory a hledisky autora. Navíc, celá řada publikací je značně tendenčních. Některé

jsou ovlivňovány českým či německým úhlem pohledu na události zkoumaného období (přičemž

v některých obdobích se tyto pohledy stávaly rovněž předmětem politické instrumentalizace).

Řada prací z období komunistické diktatury krom toho obsahuje značné množství ideologického

balastu. Na druhé straně je ovšem i tento balast pramenem doby, nikoli však již k samotným dě-

jinám Krkonoš v roce 1938, ale k tomu, jak, kdy, kým (a případně i proč) byly tyto dějiny chápány

a/nebo interpretovány. Při práci na výstavě vycházel autorský tým z následujících typů literatury:

Základní skupinou byla odborná literatura, jejíž základní přehled byl již podán v úvodu této

kapitoly. Odborná literatura umožňuje především „ukotvení“ Krkonoš v roce 1938 do „velkých“,

celostátních či dokonce celoevropských dějin, kontextualizaci krkonošských událostí a srovnání

makrohistorického náhledu s mikrohistorickým (čerpaným zejména z archivních pramenů lokální

provenience). Z jiného úhlu pohledu se však tyto výhody proměňují v (očekávatelné) nedostat-

ky – drtivá většina odborné literatury nepřináší žádné nové poznatky k dějinám Krkonoš v roce

1938, a to právě pro svůj celostátní (či dokonce kontinentální) záběr. Výjimku tvoří již zmiňované

relativně skromné množství odborné literatury postavené na mikrohistorickém výzkumu a věnující

se speciﬁcky problematice Krkonoš či dokonce jejich části.

Jestliže je většina odborné literatury zaměřena nadregionálně, u populárně ‑vědní literatury,

která byla při přípravě výstavy použita, tomu tak není. Zejména v oblasti vojenských dějin je dnes

k dispozici značné množství prací i pro oblast Krkonoš, přičemž řada z nich je velmi fundova-

ných. Tyto publikace přináší základní přehledy i detailní informace k československému opevnění

i k vojenským operacím a přípravám na ně. Zcela logicky však – v důsledku svého popularizačního

charakteru – postrádají standardizovaný poznámkový aparát. Kromě toho jsou obvykle poměrně

úzce specializovány a postrádají hlubší vřazení do celkového kontextu. Jinak řečeno, jsou ideálním

zdrojem detailních a konkrétních informací spíše technického či specializovaně -odborného rázu.

V podstatě stejná charakteristika platí i pro regionálně vydávané sborníky,

resp. pro články

k historii Krkonoš v přelomovém roce 1938 v nich publikované. Obecně v tomto případě navíc

platí, že kvalita článků může být značně kolísavá, tím více v případě, pokud jde o sborník nere-

cenzovaný, nicméně i zde se nalézá celá řada velmi fundovaných příspěvků.

Dalším informačním zdrojem jsou učebnice a didaktické materiály. U učebnic v zásadě platí

totéž, co u odborné literatury – obvykle se zabývají celostátními dějinami a pro historii Krkonoš

tak mohou posloužit k její kontextualizaci, v některých případech však mohou přinést i konkrétní

19 Dopis Národní jednoty severočeské ministerstvu vnitra ze dne 26. 7. 1937. NA, f. Ministerstvo vnitra I – stará

registratura, odd. 7, kart. 4970.

20 Zejména jde o Krkonoš – Podkrkonoší (vydavatelé Muzeum Podkrkonoší v Trutnově a SOkA Trutnov) a Z Českého

ráje a Podkrkonoší (vydavatel Státní okresní archiv Semily).

poznatky k regionální historii.

Speciﬁckou roli pak hrají různé naučné stezky.

Ty jsou obvykle

připravovány velmi odborně a přináší velmi cenné, popularizační formou podané informace. Jejich

nevýhodou je však jejich „skrytost“ – k informacím se dostane jen ten, kdo se vydá „do terénu“, na

dané místo. Unikátním pramenem jsou také různé dobové propagační materiály.

Ty totiž zcela

otevřeně rezignují na nestrannost a jsou buď vyzdvižením vlastních kvalit či naopak soupeřových

slabin (přičemž jak tyto kvality, tak i slabiny mohou být klidně pouze domnělé). Propagační

brožury jsou tedy opět více pramenem k poznání doby, její atmosféry a vnímání událostí očima

autorů, než zdrojem poznání o konkrétních událostech.

Pestrou škálu použité literatury uzavírají publikace úřední povahy. Jsou to především doku‑

menty právní povahy. V dnešní době, kdy je možné dohledat jak jejich původní znění (ve sbírce

zákonů),

tak i novelizované podoby (na specializovaných serverech), umožňují právní dokumenty

poměrně přesné poznání toho, jak politická moc (státní správa či, v některých případech, obecní

samospráva) dotyčný problém vnímala, jaké typy jeho řešení instrumentalizovala. Stejně tak je

zjevné, jakým způsobem hodlala dotyčnou agendu řešit. Je však třeba pamatovat, že „šedá je

teorie, zelený strom života“ – tedy jinak, že reálná situace se může od právního ideálu velmi lišit.

Tím spíše ve vypjatých obdobích, kdy má vývoj reálné situace tendenci výrazně předbíhat právní

úpravu – a rok 1938 právě takovýmto vypjatým obdobím nepochybně byl.

Dalším druhem oﬁciální literatury jsou adresáře. Ty jsou například velmi cenným zdrojem

poznání o občanské vybavenosti obcí, obydlených domech a jejich majitelích (kteří jsou jmenovitě

uvedeni u každého čísla popisného), dále o počtu a druhu živností či průmyslových podniků apod.

Ačkoli nejsou zdroje těchto adresářů vždy dostatečně jasné, je možné je plausibilně považovat

za velmi důvěryhodné, protože sloužily i pro úřední potřebu. Nevýhodou adresářů je však jejich

nepravidelnost. Vycházely totiž v soukromých nákladech a jejich použitelnost pro systematičtější

komparaci (časovou či geograﬁckou) je tedy často značně limitovaná.

Posledním typem pro výstavu použité literatury jsou statistické zdroje. Ty jsou k dispozici jak

na celostátní úrovni (Státní úřad statistický vydával ročně desítky čísel Zpráv Státního statistického

úřadu, dále pravidelné Statistické příručky/ročenky, jakož i specializované publikace Československá

statistika), tak i na úrovni regionální, například v podobě Statistických lexikonů obcí či okresů. Ty

přinášely detailní údaje zjištěné ze sčítání lidu. Například pro rok 1930

tak máme základní údaje

(počty lidí a domů) k dispozici i na úrovni samot či (pro Krkonoše typických) budních enkláv. Od

jedné úrovně výše (tedy počínaje (osada)mi) lze zjistit také další údaje o obyvatelstvu (zejména

o pohlaví a národnosti). Problematickou stránkou statistických informací je však nejednotná, resp.

v průběhu let měněná metodika, která komplikuje vytváření časových dat (jako příklad je možné

uvést rozdíl mezi kritérii „obcovací řeč“ a „národnost“ u různých censů). Pro badatelské záměry

působí negativně i absence censu původně plánovaného na přelom 30. a 40. let (nedošlo k němu

v důsledku válečných událostí). Po roce 1930 tedy máme obdobný pramen k dispozici až pro rok

1950 – a tento pramen navíc již národnost obyvatel nereﬂektuje. Výjimkou je Statistický lexikon

21 Např. v práci Michal FRANKL a kol., Naši nebo cizí? Židé v českém 20. století, část Velké a malé dějiny, Pobočné

tábory v českých zemích, Praha: Židovské muzeum v Praze – Institut Terezínské iniciativy 2013, je kapitola věnovaná

pobočným koncentračním táborům na Trutnovsku.

22 Např. naučná stezka Opevněné Trutnovsko vedoucí od tvrze Stachelberg do Libče.

23 Např. vojenské propagační materiály (brožury) ve vlastnictví Československé obce legionářské Ml. Boleslav.

24 Původní sbírka zákonů je dnes digitalizována a přístupná alespoň částečně online.

Viz http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/periodical/uuid:a1e425c0-869a-11e9-b844-5ef3fc9ae867, převzato

21. 9. 2021.

25 Např. Adresář pro politický okres Trutnov se soudními okresy Maršov, Trutnov, Úpice a Žacléř. Trutnov 1930.

26 Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák.

a nař. Praha: Orbis 1934.

27 Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland, Ausführliche amtliche Ergebnisse der Volks–, Berufs–, und

Betriebszählung von 17. Mail 1939 für jede einzelne Gemeinde. Nach dem Gebietstand vom Juli 1941, Warnsdorf 1941.

Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších

který uvádí údaje ke sčítání lidu v říšské župě Sudety v roce 1939, obsahující řadu podrobných

údajů. Pro vytváření časových řad je však jeho použití metodologicky velmi komplikované (byť

nikoli nemožné) – jednak v důsledku odlišné metodiky sběru a vyhodnocování dat, jednak pro

odlišné území (zabrané), kterým se zabývá.

Krajanská literatura

Krajanská literatura (Heimatliteratur) spadá formálně do předchozí kategorie, pro její velký

význam, vyplývající z tématu výstavy, jsme se však rozhodli ji zařadit zcela zvlášť. Jedná se o uni-

kátní zdroj informací „z první ruky“, byť často velmi politicky a nacionálně zabarvený. Němečtí

vysídlenci se totiž často organizují do krajanských organizací/spolků podle původního okresu,

z něhož v Československu pocházeli. V rámci těchto spolků pak vydávají speciﬁcky zaměřená kra‑

janská periodika (Heimatzeitung nebo Heimatzeitschrift). Například vysídlenci v bývalých okresů

Trutnov a Vrchlabí od roku 1950 až doposud vydávají měsíčník Riesengebirgsheimat (Krkonošská

domovina). Jeho současníkem (který se s ním také posléze sloučil) byl pro okres Trutnov časopis

Aus Rübezahls Heimat (Z Krakonošovy domoviny). Cenná jsou především starší, v prvních dekádách

po válce vycházející čísla. Ta obsahují mnoho velmi kvalitních článků vlastivědného charakteru.

Lze v nich dohledat cenné detaily jak zeměpisné, tak i detaily vztahující se ke každodennosti ně-

meckého obyvatelstva Krkonoš před rokem 1945. Vedle časopisů pak existuje takřka nepřeberné

množství literatury (Heimatliteratur) vysídleneckého původu, psané často na základě osobních

vzpomínek či dokumentů v osobním držení autorů. Krom cenných informací, které by bez autorů

tvořících krajanskou literaturu zmizely v propadlišti dějin, krajanské publikace obsahují též řadu

dobových fotograﬁí, map a nákresů zachycujících proměnu krajiny, německojazyčná toponyma atd.

I k tomuto zdroji je však třeba přistupovat značně obezřetně, jednak proto, že obsahuje nesporné

politické zabarvení a zkreslení (spojené s agendou vysídleneckých organizací zaměřenou po druhé

světové válce proti Československu), jednak také proto, že vzpomínky mohou být idealizované

a paměť může selhávat, zejména s odstupem delšího časového období. Přesto je však nesporné,

že krajanská literatura je pro poznání dějin Krkonoš jedním z klíčových pramenů.

Periodika

Komplementem knižních zdrojů jsou periodika různých typů. Když začneme těmi dobovými, pak

prvním z nich je dobový denní tisk, ve své většině příslušný jednotlivým politickým stranám. Ten

přináší vhled do politizace tisku, do celkové atmosféry doby vnímané optikou dané politické strany

(většina tisku byla ve 30. letech přiznaně stranická). Nezapomínejme, že právě tisk byl v dané

době nejužívanějším nástrojem „politického marketingu“, tj. komunikace strany s její základnou

voličů, resp. sympatizantů. Stranický tisk tedy umožňuje analyzovat, jak dotyčná politická strana

vnímala celkovou politickou situaci a náladu, jakož i jednotlivá témata. Stejně tak je z něj patrné,

jak tato témata daná politická stana „prodávala“ své klientele, jak je uchopovala a pracovala s nimi.

V rámci výstavy se podařilo srovnání dvou regionálních novin, a sice Trautenauer Echo (spadající

pod Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR) a Trautenauer Tagblatt (příslušný

po roce 1935, byť neoﬁciálně, k Sudetoněmecké straně). Speciﬁkem těchto pramenů je skutečnost,

že ačkoli regionální, odráží dotyčná periodika celostátní události, byť někdy regionálním pohledem.

Podrobnosti a konkrétnosti k regionu Krkonoš se v nich k událostem roku 1938 vyskytují poměrně

zřídka (alespoň v dochovaných číslech, která pro rok 1938 bohužel zdaleka nejsou kompletní).

Kromě toho jsou oba listy velmi tendenční a místy propagandisticky zaměřené, slouží tedy spíše

jako pramen doby než jako zdroj faktograﬁckých informací.

Druhým typem použitých periodik jsou současné obecní zpravodaje, které tvoří informačně

vlastně protipól dobového tisku. Zabývají se totiž – až na výjimky – výlučně obecními, detailními

záležitostmi, mj. třeba právě k roku 1938 a problematice každodennosti. Ačkoli jejich primární

obsah je odlišný (informovat věcně o „administrativních“ záležitostech obce), nalézají se v nich

i cenné, místy až nečekaně fundované texty k řadě vlastivědných témat a k jednotlivým, i historic-

kým událostem v dané obci. Je však nezbytné k nim přistupovat s maximální obezřetností – jsou

díly amatérskými, často volnočasovými, neobsahují obvykle odkazy na zdroje a mohou se v nich

vyskytovat i zásadní nesrovnalosti a velké chyby. Slouží tak tedy spíše jako místy velmi podrobný

doplněk jiných pramenů než jako informační faktograﬁcký zdroj samy o sobě.

Dalším významné informace lze čerpat z odborných periodik. Pro ně platí v zásadě totéž,

co již bylo výše vyřčeno u odborné literatury. Na závěr tohoto přehledu je třeba zmínit ještě

populárně ‑vědní periodika, vznikající od konce 2. světové války až do současnosti. Obecně se

jedná o velmi širokou paletu titulů, jejichž kvalita je často kolísavá, přesto však obecně faktogra-

ﬁcky využitelná. Podobně jako v případě jiných populárně -vědních zdrojů je třeba je posuzovat

s odstupem a komparovat s jinými zdroji (resp. veriﬁkovat jejich obsah). V některých případech se

jedná o elektronické varianty fyzických čísel časopisů, ovšem s přidanými rejstříky, které výrazně

zjednodušují vyhledávání.

Vzpomínky

Dalším nepominutelným a obsáhlým informačním zdrojem jsou různá díla spadající do společné

kategorie vzpomínek. Ty mají samozřejmě opět své zásadní limity – možné nepřesnosti, pod-

vědomé či dokonce vědomé vytěsnění nepříjemných faktů, eventuální politické zabarvení apod.

Jsou však zdrojem téměř nepřeberného množství detailů a zejména poskytují klíčový pohled

pamětníků na každodenní situace, které jsou jinými informačními zdroji často nezachycené (resp.

nezachytitelné). Z metodologického hlediska pak narážíme na logický problém, že velká část ve

vzpomínkách zmiňovaných detailů je fakticky neověřitelná.

Na prvním místě se jedná o paměti publikované či nepublikované. Ačkoli se zásadně liší

svou přístupností (k těm druhým je nepoměrně těžší se dostat), není mezi nimi obecně v pod

statě žádný rozdíl z hlediska jejich výpovědní hodnoty a platí pro ně všechny výše zmíněné klady

i zápory. Cenné jsou zejména vzpomínky pamětníků, kteří tehdy byli v dětském věku – a viděli

tedy události touto optikou. Tak např. u pamětí Pauly Schramm

zaujme v podstatě neproblé-

mové soužití s československou armádou, která u nich na pozemku budovala opevnění. V jiných

případech, pokud se pamětník intenzivně zajímá o minulost své bývalé obce či regionu, mohou

být vzpomínky velmi věcné a plné faktograﬁckých zajímavostí

– v tomto případě jde vlastně

o žánr na pomezí vzpomínek a krajanské literatury. Pro naši výstavu byly velmi cenné a přínos-

né také publikované vzpomínky poručíka (resp. v pramenu samotném leutnanta) wehrmachtu

Mogschara na září 1938,

které byly zjevně psány bezprostředně po Mnichovu, jsou věcné a přináší

autentický pohled říšskoněmeckého vojáka. Do vzpomínek patří i rodinné dokumenty, z nichž

např. na výstavě použitý dopis člena SOS manželce

doplňuje další střípky do mozaiky atmosféry

tehdejší doby. Je symptomatické, že na několika místech vzpomínek úplně odlišných účastníků

(poručík wehrmachtu, český „ﬁnanc“ v SOS, místní, německé dítě) zaznívá zcela stejná myšlenka.

V pozadí se objevuje temný přízrak téměř jisté smrti v případě, že by k válce opravdu došlo, což

28 Elektronické verze měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory jsou i s uvedenými rejstříky dostupné na

http://krkonose.krnap.cz/apex/f?p=104:1, převzato 21. 9. 2021.

29 Vzpomínky Pauly Schramm. Bayrisches Haupstaatsarchiv Mnichov, Heimatbericht 1199, Sudetendeutsches

Archiv.

30 Písemné sdělení Aloise Zierise, 2021. Do češtiny přeložila Sandra Kreisslová. Soukromý archiv Libora Duška.

31 Vzpomínky leutnanta Mogschara. Strojopis, Soukromý archiv Jana Lakosila a Tomáše Svobody; Jan LAKOSIL –

Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé armády, Praha: Mladá fronta 2017.

32 Dopis Františka Hlaváče manželce, 24. září 1938. Soukromý archiv Československé obce legionářské – Jednoty

Mladá Boleslav, osobní pozůstalost npor. pěchoty v. z. Františka Hlaváče.

Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších

zejména u místního civilního obyvatelstva, které se ocitlo vlastně mezi palebnými liniemi, musel

být velmi deprimující pocit.

Důležitým pramenem jsou také rozhovory s pamětníky. Jejich výhodou je skutečnost, že

pokud je vede zkušený badatel, může pomocí dobře pokládaných otázek a se znalostí kontextu

extrahovat unikátní, či přinejmenším velmi málo známé informace. V případě výstavy Opevněná

krajina se tak podařilo využít např. výpověď,

která potvrzovala dosud poměrně málo známý

fakt, že v krizových týdnech roku 1938 byla přes německé starosty obcí v Československu orga-

nizována NSDAP evakuace místních dětí do Německa, do bezpečí mimo zónu potenciálních bojů.

Samozřejmě i v tomto případě závisí kvalita v rozhovorech obsažených informací na řadě již dříve

zmíněných faktorů (možná nespolehlivost paměti, případně i cílené zamlčování, stejně jako časový

odstup, případně i „paměti z druhé ruky“ – např. z rodinného vyprávění). K nim navíc přistupuje

jako klíčová kvaliﬁkace, pečlivost a znalost kontextu u toho, kdo rozhovor vede.

Obrazové dokumenty

Velký informační přínos mají také fotograﬁe a obrazová díla. Jsou cenným doplňkem zejména

vzpomínek, ale mohou zprostředkovat i jedinečné informace. V některých případech je ovšem

velmi obtížná datace či identiﬁkace přesných okolností zachyceného obrazu (zde hraje právě klí-

čovou roli propojení se vzpomínkami). Nevýhodou je také skutečnost, že se velká část materiálů

nachází v soukromých sbírkách, často mimo území ČR, a jejich dostupnost pro badatele je tedy

velmi limitovaná. Platí to především pro osobní či rodinné fotograﬁe. Ty v některých případech

zachycují vybudované (či nedokončené) opevnění těsně po jeho opuštění československou armádou,

jako v případě fotoalba již uvedeného poručíka Mogschara.

V jiném případě pomáhají doložit

evakuaci dětí českých Němců z pohraničí do bezpečí severního Německa na podzim 1938.

Čes-

koslovenské opevnění se stávalo i častým námětem (foto)pohlednic. I tady můžeme pozorovat

zajímavé, vypovídající detaily – např. u jednoho z bunkrů byl ještě na pohlednici zachycený písek

používaný při výstavbě, který zde byl po odstoupení pohraničí zanechán.

Význam těchto často

„trofejních“ pohlednic roste, když zohledníme skutečnost, že během výstavby pevností bylo je

jich fotografování zakázáno a u některých objektů jsou vyobrazení skutečně vzácná. V některých

případech může plnit podobnou roli i umělecké dílo, jako v případě graﬁckého listu – leptu

Nepomíjivé Ericha Fuchse.

Při práci na výstavě pořídil autorský tým také současné fotograﬁe. Ty vznikaly jako součást

terénního bádání a slouží ke komparaci s dobovými fotograﬁemi či plány. Umožňují částečně

zachytit pozůstatky opevnění z roku 1938 i dnes, po více než 80 letech.

V jiných případech

umožnily současné fotograﬁe zmapovat druhotné využití objektu lehkého opevnění

či obrazově

zdokumentovat z výpovědi známý příběh o použití betonových kvádrů z protipěchotní překážky

(„prasečích ocásků“) při přístavbě obydlí v raných 40. letech.

Skutečnost, že se povětšinou ne-

jedná o fotograﬁe profesionálních kvalit, na jejich výpovědní hodnotě neubírá.

33 Písemné sdělení Ericha Stumpfa, 2020. Soukromý archiv Tamary Novákové.

34 Fotograﬁcké album leutnanta Mogschara z roku 1938. Soukromý archiv Jana Lakosila a Tomáše Svobody.

35 Fotograﬁe dětí ze Žacléřska organizovaně odvezených před zářijovou mobilizací 1938 do kláštera v Hannoveru,

autor neznámý, říjen nebo listopad 1938. Soukromý archiv Franze Brauna.

36 Pohlednice Rýchorské boudy s lehkým opevněním – pevnůstkou z let 1937–1938, počátek 40. let 20. století.

Soukromý archiv Anny Burešové.

37 Nepomíjivé, lept Ericha Fuchse, 1943. Městské muzeum Žacléř, obrazový archiv.

38 Pozůstatky betonového prahu s otvory pro ocelové sloupy u T -S 81b, Babí, 2021. Fotograﬁe Olgy Hájkové.

39 Druhotné využití bunkru (objekt lehkého opevnění pro čelní palbu 1936, III/167/A) v Dolních Lysečinách, 2021.

Fotograﬁe Tamary Novákové.

40 Rodný dům Franze Brauna č. p. 41 na Rýchorách, 2021. Fotograﬁe Olga Hájková.

Elektronické zdroje/multimédia

Další významný zdroj poznání je historickým bádáním poměrně často pomíjen. Jedná se o elek-

tronické zdroje, resp. multimédia. Důvod je nasnadě – tyto prameny často vznikají druhotně, a to

nikoli jako výsledek primárně historického výzkumu. Bývají výsledkem nejrůznějších, z mnoha

oborů pocházejících grantových či dotačních programů, případně vznikají zásluhou nejrůznějších

nadšeneckých spolků a inciativ. To samozřejmě vyžaduje maximální opatrnost a kritický přístup

k jejich interpretaci a využití, zejména v dnešní době, kdy prostor internetu doslova překypuje

misinformacemi, dezinformacemi, či vyslovenými nesmysly. V žádném případě to nicméně ne-

snižuje kvalitu těchto zdrojů, pokud projdou ověřením a kritickou reﬂexí. Obsahují totiž obrovská

množství často vysoce specializovaných informací či dat, případně drobných detailů. Občas jim sice

chybí kontextuální nadhled, nicméně jako pramen konkrétních informací je to neznehodnocuje.

Mezi multimédii použil autorský tým v prvé řadě několik vysoce kvalitních databází. Tak

např. databáze Archa Krkonoš

zachycuje základní charakteristiky obcí, místopis a hlavně stavebně-

-historický průzkum jednotlivých staveb, což se snaží propojovat s jednotlivými rody/rodinami.

Archa Krkonoš funguje řadu let a je cenným zdrojem detailních informací, byť v některých přípa-

dech zjevně získávaných a zpracovávaných nejednotnou metodikou. Jinou ukázkou velmi soﬁsti-

kovaně a obsáhle zpracované databáze je databáze ropiky.net, která se zabývá každým jednotlivým

pevnostním objektem s řadou interaktivních funkcí.

Podnětné informace lze načerpat také z audio/video záznamů. Ty jsou často schopny velmi

efektivně popularizovat dané téma a dostat ho do povědomí poměrně široké veřejnosti (zejména

laické). Použitý Youtube kanál Opevnění na Trutnovsku

může například sloužit jako inspirativ-

ní zdroj a pomůcka při terénním výzkumu. Kvalita videa (zjevně amatérského) je však kolísavá

a v některých případech by mohla (neoprávněně) i vzbuzovat pochyby nad pravdivostí mnoha

uvedených detailních informací. V tomto případě (a nejen v něm) zjevně platí, že obsahová hod-

nota převyšuje formu sdělení, což by však badatele nemělo odradit.

Mapové prameny

Poslední velkou skupinu použitých pramenů reprezentují mapy jako jedna ze základních pomůcek

a zdrojů terénního i teoretického výzkumu. Umožnují vizualizaci zkoumané oblasti, případně

konkrétního fenoménu (např. právě opevnění). Obsahují klíčové informace k místopisu často již

dnes neexistujících sídelních lokalit. Základní obtíží jejich využití je, že jsou ze své velké části

poměrně těžko dostupné, a tedy obvykle i méně známé. Jejich digitalizace a zveřejnění na inter-

netu je, věřme, na dobré cestě.

Mapové zdroje použité na naší výstavě se dělí do dvou velkých podskupin. První z nich jsou

rozličné mapové portály. Ty představují onu menšinu online dostupných zdrojů, byť v některých

případech placených. Pro regionální badatele otevírají nové dimenze detailního poznání. Napří-

klad nejznámější český mapový server mapy.cz umožňuje pracovat i s historickou vrstvou map

(2. vojenským mapováním z poloviny 19. století). Autorům výstavy se pomocí této internetové

aplikace podařilo identiﬁkovat souřadnice některých zaniklých lokalit – díky znalosti jejich polohy

ve stabilním katastru (viz dále) provedli jejich umístění právě na historické vrstvě vojenského

plánování v dané aplikaci a po „překliknutí“ do současné vrstvy se lokalita přesně zobrazila na

dnešní mapě. Tento badatelský postup je možné posílit využitím jiného portálu, a sice Geoportálu

ČÚZK.

V něm je možné prohlížet základní současné i historické mapy, ale třeba také geometric-

41 https://archakrkonos.cz, převzato 21. 9. 2021.

42 Petr VONDRYSKA, Levé křídlo dělostřelecké tvrze Stachelberg T -S 81a, T -S 81b, T -S 82, dostupné online na

http://www.youtube.com/watch?v=Ao131wZadmI&t=11s, převzato 21. 9. 2021.

43 https://geoportal.cuzk.cz/(S(iwxzcowrxoy3xqjnnnukig3r))/Default.aspx?head_tab=sekce–00–

gp&mode=TextMeta&text=uvod_uvod&menu=01&news=yes&UvodniStrana=yes, převzato 21. 9. 2021.

Pramenná základna výzkumu událostí roku 1938 ve východních Krkonoších

ký model reliéfu. V placené verzi lze také získat starší mapy, např. právě stabilní katastr. Autoři

výstavy také čerpali z online katalogu sbírky Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí,

kde je umístěna jeho digitalizovaná mapová sbírka.

Druhou velkou skupinou byly fyzické mapové sbírky (či jednotlivé tištěné mapy), kte

ré mohou poskytovat zcela originální informace a otevírat cestu novému poznání. Sem patří

např. indikační skici stabilního katastru.

které obsahují údaje k jednotlivým parcelám, domům

a jejich majitelům. Oproti tomu Originální mapy stabilního katastru

sice obsahují pouze čísla

jednotlivých parcel (již ne jména majitelů či čísel popisných), ale na druhé straně jsou v nich

zaznamenány územně -správní změny (např. v názvech, kupř. české názvy veskrze německých

obcí). Jistý interpretační problém však vzniká díky tomu, že datace těchto zaznamenaných změn

je obtížná a v některých případech i nemožná (z čehož vyplývá „pouze“ široká datace, a sice že

změna byla zanesena mezi lety cca 1841–1918). V jiných případech mohou mapy „odvyprávět“

svůj příběh, případně doplnit jiný – v našem případě je to německá mapa (předpokládaného,

resp. zjištěného) československého opevnění,

která dokazuje, že u úseku v oblasti Rýchor byly

německé zpravodajské informace zcela nedostatečné (na mapě je zakreslen otazník), což plně

koresponduje se vzpomínkami poručíka Mogschara.

Trojrozměrné předměty

A konečně bylo na výstavě Opevněná krajina použito i několik trojrozměrných předmětů, tj. fyzic-

kých exponátů. I ty mohou sloužit jako vhodný komplement jiných pramenů a poskytnout jim tak

nový, realističtější a veřejnosti přístupnější rozměr. V našem případě se jednalo o betonové patky

tzv. „prasečích ocásků“, tedy součásti protipěchotní překážky, které byly na Rýchorách instalovány,

a jejichž části poté místní použili při přístavbě domu (srov. vzpomínky Franze Brauna). Autoři

výstavy skutečně jeden z těchto předmětů (se svolením majitelky domu) vyzvedli a po použití na

výstavě se stane součástí sbírky Krkonošského muzea ve Vrchlabí.

Kombinace informačních zdrojů ainterdisciplinarita

Prameny, resp. informační zdroje použité na výstavě Opevněná krajina jsou typologicky velmi

různorodé. Sahají od relativně „běžných“ položek literatury, přes standardně přístupné (ale také

jen částečně přístupné) archivní zdroje až po soukromé archivy. Prameny použité na výstavě se

nacházejí v současné době jak v ČR, tak v SRN, v centru i v regionu, ve veřejných archivech, knihov

nách i paměťových institucích, i v soukromých sbírkách. Jsou psány česky a německy, německy

často kurentem. Jsou tedy místně, typově a jazykově extrémně roztříštěné, náročné na sesbírání

a vyhodnocení. Kromě toho čelíme v historii pro období 20. století typickému jevu, a to enorm-

nímu množství dochovaných pramenů, které však obsahují ve velkých částech informační balast,

mezi nímž se klíčová sdělení mohou snadno ztratit, resp. být prostě a jednoduše přehlédnuta.

Ambicí výstavy (ale i celého projektu Prameny Krkonoš) bylo mj. právě dát do popředí

„skryté“, minimálně známé zdroje, často ze soukromých sbírek či archivů. Tyto materiály plastic-

ky dokreslují obraz tehdejších Krkonoš – a to jak krajiny, tak i jejího obyvatelstva. Vzájemně se

doplňují, umožňují komplexnější a hlubší poznání. Například od popisku či cedule zachycené na

dobové fotograﬁi se lze odrazit k bádání v mapách, archivních materiálech, krajanské literatuře

a psaných vzpomínkách, které je zase možné veriﬁkovat u žijících pamětníků. Ačkoli se informace

v různých typech pramenů často opakují, akcentují obvykle jiný úhel pohledu. Vektory bádání se

44 Např. Indikační skica obce Velká Úpa III. Na, f. indikační skizzi, díl I. (Stabilní katastr), inv. č. , sig. HRA 016.

45 https://geoportal.cuzk.cz/(S(05a4mr5mpp45nvwanl2lxke5))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=dSady_

archiv&metadataID=CZ -CUZK -OMC -R&head_tab=sekce–02–gp&menu=2917, převzato 21. 9. 2021.

46 Befestigungskarte Tschechoslowakei, 1938, 1 : 300.000. Sbírka Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí.

tak protínají a často navzájem potvrzují, někdy však také naopak vzájemně vyvracejí. V každém

případě nás však posouvají k plnějšímu poznání a pochopení minulosti. Naše výstava a katalog tak

dokládají, že interdisciplinarita, spolu s kombinací makro–, mezzo– a mikrohistorického přístupu,

jsou efektivní cestou ke zpracování vybraných aspektů regionální historie. Katalog výstavy tak má

vedle regionální historie rovněž významný interdisciplinární přesah – může se stát pramenem

poznání i pro badatele z jiných oborů mimo archeologie a etnologie. Přispět může rovněž k bádání

v disciplínách jako např. geograﬁe, vojenské dějiny, nacionální konﬂikty, urbanismus či krajinářství.

B.

 

 

 

 

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Děkuji, děvče. To víš, už nejsem

žádnej mladík, vždyť já pamatuju

zábor pohraničí německou armádou

v roce 38. Kousek odtud při odbočce

na Ždírnici byla hraniční závora. Byl

jsem při tom, když ji stavěli!

Vše nejlepší k tvým

93. narozeninám, strejdo!

Dolní Kalná byla

česká vesnice, viď!

To musím říct

Tamaře a Borkovi!



A Slemeno a Ždírnice taky,

ale Horní Olešnice už

německá. Další „klacky“ byly

nad Slemenem, na Horkách

a v Horní Kalný. Překročit se

daly jenom s propustkou –

Grenzausweisem. Podívej, mám

ji dodnes schovanou a taky

další doklady z tý doby…



Dolní Kalná tvořila spolu s okolními obcemi český záliv v jazykově německém území. Po Mnichovské

dohodě vstoupila 8. října 1938 ze Slezska do Krkonoš německá armáda a postupně obsazovala pohraniční

obce. 9. října ve 13 hodin dorazila vojenská kolona od Hostinného také do Dolní Kalné, kde byla vytyčena

demarkační čára mezi Německou říší a okleštěným Československem.

Závora na demarkační čáře, která vedla mezi Dolní Kalnou a Horní Olešnicí (Ober Öls). 18. října byla

hranice posunuta asi o 100 metrů směrem k Dolní Kalné, takže se v říši ocitlo několik dolnokalenských

domů (na snímku). K této situaci, tedy neoprávněnému záboru částí katastrů českých obcí, zejména těch

pro říši strategicky (dopravně) důležitých, docházelo často.

Na výřezu z jazykové mapy Čech

je žlutě vyznačeno německé území

v Krkonoších. Jednalo se o soudní okresy

Vrchlabí, Hostinné, Trutnov, Maršov,

Žacléř a Rokytnice nad Jizerou, které

byly v roce 1938 připojeny k říši. Její

součástí se staly i části převážně českých

soudních okresů Jilemnice a Vysoké nad

Jizerou.

Detailní přehled o obyvatelstvu jednotlivých soudních

okresů Krkonoš ve 30. letech 20. století obsahuje

Statistický lexikon obcí vzniklý na základě výsledků

sčítání lidu z 1. 12. 1930. Udává počet přítomného

obyvatelstva, jeho národnostní příslušnost

a náboženské vyznání, dále počet domů, plochu obcí

a jejich dopravní obslužnost a úřady.

Průběh obsazování Jilemnicka a Novopacka

německou armádou je detailně popsán v knize

Jana Juřeny.

Už ses zeptal nejstarších členů

rodiny na jejich vzpomínky na

dětství? Možná budeš překvapen

tak jako já!

Václav Šrajer žije celý život v podkrkonošské vesnici Dolní Kalná, která byla do

roku 1945 obklopena obcemi s převážně německy hovořícím obyvatelstvem.

Jeho vzpomínky zachycují proměnu vztahů od relativního soužití po vyhrocené

vztahy česky a německy hovořících obyvatel Podkrkonoší.

Co se vám vybaví při vzpomínce na rok 1938 a zábor pohraničí?

V roce 1938 mně bylo jedenáct let, chodil jsem do měšťanský školy do Čistý

u Horek a bydlel v Dolní Kalný. Chodili jsme pěšky a v zimě na lyžích. Když

se schylovalo k záboru hranic, tak se situace měnila. My tomu jako děti sice

úplně nerozuměli, ale strejda a sousedi chodili každej den pobejt, tak se o tom

bavili. Hitler se jim promítnul tak, že nás všechny sežere, takže všichni byli

proti němu a očekávali všecko nejhorší. Z doslechu se vědělo, že pohraniční

pevnosti ještě zdaleka nejsou dokončený, tudíž by nápor nezachytily a my

bysme to tady dostali z první ruky. Nám jako dětem to nepřipadalo zas až tak

důležitý, ale fandili jsme našim vojákům. Tenkrát se ve ﬁlmových týdenících,

co jsme viděli v kině, ukazovalo, jak je naše armáda připravená. Tak jsme si

mysleli, že by s nima naše armáda dokázala zatočit, ale když to člověk pozdějc

zhodnotil a viděl tu techniku, se kterou přitáhli (němečtí vojáci), tak by to

asi špatně dopadlo.

Když se vrátím ještě do jara 1938…

To už bylo vyústění německejch výpadů proti Čechům, protože okolo nás byly

samý německý vesnice. To se poznalo tak, že ti Němci, kteří byli s tátou docela

kamarádi, se pak stranili a někteří vyhrožovali, tak jsme chápali, že se něco

chystá. Ve škole nás taky připravovali, pomocí jakési branné výchovy, abysme

byli připravený, kdyby k něčemu došlo.





Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Když přišlo září 1938…

Otec byl krejčí a hodně šil i pro zákazníky v pohraničí, takzvanejch Sude-

tech. A někteří (Němci) mu dlužili. Tak předtím, než měl přijít zábor, už po

Mnichovský dohodě, sednul na kolo a jel po vesnicích vybírat a většinou mu

zaplatili. A říkal: „Já jsem ujížděl a měl jsem za sebou pochodující německou

armádu, která dělala zábor, tak jsem naskočil na kolo a pospíchal dál.“ A koupil

si i německej pohled, že děkujou svýmu vůdci a všichni (Němci) se už nemů-

žou dočkat, až je armáda zabere a osvobodí. Němci v pohraničí to brali jako

osvobození. Dneska se jich lidi zastávaj, protože nic neprodělali. Kdyby to

všecko prodělali, tak by na to měli docela jinej náhled. Lidi se přizpůsobujou

všemu možnýmu. Ti zarytí Němci to tenkrát schvalovali a měli ohromnou

radost, byly slyšet zvony až z Olešnice, jak vítali armádu. Zvonilo se, jásalo.

A přímo v Dolní Kalné, coby české vesnici?

Tady to byly ryze český vesnice, ale všude okolo byl německej živel. Otec nás

nikam moc nepouštěl, když tady zabírali hranice. Ale naši vojáci zatarasili

německejm silnici, dohadovali se s nima, když zabírali hranice. Se zatlouká-

ním kolíků a vyměřováním jim pomáhali ordneři, mladí kluci. Jedněm přišla

studna do reichu a vůbec je nepustili, aby si mohli nabrat vodu, tak ji museli

nabrat v noci. Takhle se Němci k Čechům chovali.

Ale před rokem 1938 se Češi s Němci přeci také přátelili…

Co se kámošilo, tak do toho šestatřicátýho roku. Bratr byl ještě ten rok v Pil-

níkově na „handlu“ a ten jejich Karl byl u nás, jak se tehdy běžně mezi Čechy

a Němci v pohraničí dělalo. Jako kluci jsme spolu vycházeli v pořádku, ale

naproti od sousedů přicházela Ida, co ji měli na handlu, a ta už byla zfanatizo-

vaná a pro Hitlera. Do tý doby byly vztahy mezi Čechy a Němci celkem dobrý.

Mezi Němcema byli taky výborný lidi a ti to taky za ně odnesli. Až když to

Henlein rozeštval, tak to do nich vlezlo a mladý chodili v koženejch kalhotech

a bílejch fuseklích a koukali, kde by se mohly dělat rozepře a porvat se. To

začalo v pětatřicátym roce. Důsledkem toho všeho byl osmatřicátej, válka,

Rusáci, osmašedesátej atd.

Rozhovor s Václavem Šrajerem (*1927, Dolní Kalná), Dolní Kalná

15. 4. 2021, soukromý archiv Libora Duška.

Jak vzpomíná Václav Šrajer, tento děkovný pohled

si zakoupil jeho otec u „sousedů“, kam jako krejčí

zajížděl na kole za zákazníky. Pohled byl vydán

v prosinci 1938 na počest záboru Sudet.

V říjnu 1938 přihlížel Václav Šrajer vytyčování říšské hranice na pomezí obcí Dolní Kalná – Ždírnice – Horní Olešnice.

„Kennkarta“ –

občanská legitimace

Václava Šrajera

z roku 1944.

Od západu směrem na východ Krkonoš

obyvatel české národnosti ubývalo.

Ve východních Krkonoších žili zejména

ve větších spádových obcích.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Ahoj, vítejte!

Ahoj, tady

je krásně!

Jsem rád, že se

zase společně

vidíme!



Cestou jsem si u silnice

všimla na zahradě jedný

chalupy bunkru. Tak ti

mne napadlo, Borku, že by

ses měl stavit za strejdou.

A ty, Tamaro, taky nastraž

uši! Strejda mi nedávno

vyprávěl o záboru

pohraničí v osmatřicátym,

pamatuje to.

Tohle téma mi už

dlouho straší v hlavě.

Jaký to asi bylo, žít

v opevňovaný krajině?

Jo, na rozdíl od

pamětníků tu řopíky

jako svědci minulosti

budou ještě mnoho

desítek let.

Na větvi jsi leda ty! Olina myslí

betonový bunkry, co jich jsou plný

Krkonoše. Měly zkratku ŘOP –

Ředitelství opevňovacích prací.

Jaký řapíky? Za ně

přeci visí listy

na větvi?

Bodejť, typ 36

a 37, však víš, že

jsem humorista!

Rád se přidám,

dokud je koho

se ptát…

Já bych se nebála ani

odbornýho článku!

Musí existovat mnoho

pramenů, v Čechách

i v Německu. Můžeme

publikovat třeba ve

sborníku krkonošských

vědeckých prací Opera

Corcontica.

Skvělý! To je velký

téma a pamětníků

roku ’38 už není

mnoho!

To zní skvěle! Tak spojme síly,

zabádejme a napišme článek, třeba do

časopisu Krkonoše – Jizerské hory!



V rámci společenských věd je často skloňována tzv. mezioborová spolupráce.

To v praxi znamená, že na společném tématu pracují odborníci z příbuzných

oborů, např. historička, archeoložka a etnolog, respektive sociální nebo kul-

turní antropolog. Ti se vzájemně doplňují a výstup jejich práce je rozmanitější.

V týmu se pracuje líp, protože každý přispěje svojí odborností, metodami,

vlastním úhlem pohledu a zároveň do jisté míry krotí ostatní kolegy. Tento

propletenec bývá ještě funkčnější, když si zúčastnění rozumí nejen po odborné,

ale i po lidské stránce.

Regionem Krkonoš a Podkrkonoší se

zabývá řada odborných i populárně

naučných periodik a knih.

Antropologie jest

princeznou mezi

společenskovědními

disciplínami!

Archeologie znamená často

„špinavou práci“, ale její

role v historickém výzkumu

je nezastupitelná.

Historie je

odkrývání

minulosti zejména

díky písemným

pramenům,

ale všechny

strany kostky

lze zahlédnout

málokdy.







Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Výhodou nedestruktivní archeologie je zachování nálezů v zemi pro budoucí generace, jejichž metody budou zase

o poznání propracovanější.

být otevřený

mezioborové

spolupráci (historie,

paleobotanika,

etnograe, letecká

archeologie…)





Práce archeologa má mnoho podob. Poměrně mladou disciplínou je povrchový

průzkum krajiny, při níž se pracuje metodou tzv. nedestruktivní archeologie.

Znamená to, že archeolog neprovádí klasické vykopávky, ale stává se velmi

dobrým pozorovatelem, jehož cvičené oko odhalí člověkem změněný reliéf,

třeba stará hornická díla, stanoviště milířů, zaniklé cesty a domy. Výsledkem

jeho práce může být například rekonstrukce historické podoby krajiny a její

proměny v čase.





bunkry.cz Archiv (cuzk.cz) ČÚZK: Geoportá Mapy.cz Sbirky.krnap.cz Opevněné Trutnovsko a… Archeologickamapa.cz eses.cz – vy…

www.řopíky.net

Práci archeologa si můžeš

vyzkoušet i ty! Nech se

inspirovat prameny a vyraz

na průzkum bunkrů! Ideální

dobou je časné jaro (kdy

terénní nerovnosti vykreslují

zbytky sněhu) nebo pozdní

podzim.



Práce archeologa, který zkoumá paměť krajiny, začíná „u stolu“ shrnutím dosa-

vadních poznatků a studiem pramenů k předem stanovené badatelské otázce.

Vybaven teoretickými poznatky vyráží do terénu. Nalezené stopy minulých

lidských aktivit dokumentuje fotograﬁcky, kresebně, zaměřuje je, zanáší do

map, klasiﬁkuje, interpretuje (vkládá do sídelně -historického kontextu). Píše

nálezové zprávy, které vkládá do specializovaných archeologických databází,

výsledky výzkumu publikuje odbornou i populární formou. Se získanými

prostorovými daty může dále „u stolu“ opět pracovat – zpracovávat je třeba

pomocí různých matematických metod.

P

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938







Zkoumá minulá dění, nahlíží rozmanité perspektivy historických aktérů –

postoje a nálady lidí žijících v minulosti, interpretuje podmínky a okolnosti

ovlivňující vývoj společnosti v minulosti i současnosti. Součástí výzkumu je

vyhledávání, analýza a interpretace pramenů. Regionální historička Krkonoš

by měla navíc mít terén v nohách a místní podmínky v hlavě, jednou nohou

by měla stát stranou, aby neztratila nadhled a nadregionální kontext. Měla

by číst a číst, v pramenech, literatuře, lidech a krajině samotné, mít v malíku

regionální a centrální paměťové instituce – archivy, muzea, knihovny a jedním

okem koukat i do zahraničí.

Převodník mezi latinkou a tzv. německým písmem: frakturou – lomeným

novogotickým (tištěným) písmem a kurentem (psacím) písmem

používaným i v německojazyčných oblastech českých zemí do roku 1941.

e E

OCR

cloud

translator

skener

knihovny.cz

badatelna.eu



Kuglerova bouda ve Velké

Úpě na indikační skice

Stabilního katastru.

Kuglerbaude

Na základě umístění Kuglerovy

boudy ve stabilním katastru

odborný odhad lokalizace pomocí

vlastního bodu na historické mapě

z 19. století v aplikaci mapy.cz.

Kuglerbaude

Na základě umístění pomocí vlastního bodu v historické mapě lze po překliknutí do základní mapy

aplikace mapy.cz získat GPS souřadnice zaniklé Kuglerovy boudy.

Kuglerbaude

Lokalizování zaniklých sídel pomocí digitalizovaných historických map asoučasných online map.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





„Tak jako je matematika něčím víc než jen souborem tvrzení, je i historie něco

víc než jen soubor faktů. Je to intelektuální úsilí, které z kusých útržků blednou-

cích slov musí poskládat ucelený a věrný příběh. A tento proces přitom nikdy

nekončí. Každý jeho konec vede k dalšímu začátku. Skutečné historické bádání

musí vždy končit tím, čím začíná: otazníkem.“

Sam Wineburg

Příklady historických metod

Metoda přímá

Historik se pokouší získávat historická fakta tím, že zkoumá (čte, analyzuje,

interpretuje) pramen, v němž jsou informace přímo obsaženy (úřední doku-

menty, kroniky, fotograﬁe atd.). Zkoumá, proč pramen obsahuje právě takové

a ne jiné informace (některé informace se papíru nesvěřovaly – ať ze strachu,

kvůli cenzuře, nebo se autorům zdály samozřejmé…). Výchozím předpokladem

je, že pramen pochází přímo ze zkoumané minulosti a poskytuje tak bezpro-

střední, dobové výpovědi o ní. Historička pracující s touto metodou hledá

odpověď na otázky: kdo to byl, co to bylo, proč se to stalo, jak to bylo atd.

Přímou metodu lze kombinovat s metodou sondy / případové studie: a) His-

torik na základě vytyčeného reprezentativního vzorku může zjištěné závěry

v určité míře zobecnit. b) Historik může hlouběji a konkrétněji pochopit

ochota jít za pramenem na konec světa

kladení dobrých otázek, které dají pátrání směr

trpělivost

respektování auvádění zdroje

zvědavost

znalost jazyků

detektivní zápal

odlišení podstatného

schopnost dívat se na minulost bez

„brýlí“ současnosti– co je hodnotou

dnes, nemuselo být vminulosti

zájem odruhé

třídění informací

zkoumané, může se dostat k příběhům jednotlivých lidí, místním speciﬁkům,

odlišnostem atd.

Základní postup historické práce:

formulace badatelské otázky

například: „Proč tolik českých Němců volilo Henleina?“ nebo „Jak vypadala

každodennost Stráží obrany státu?“

↓

řešení problémů, umění aschopnost hledat, objevovat

(heuristika)

↓

vyhledávání pramenů (rešerše)

↓

kritická analýza pramenů

vnější (pravost pramene)

vnitřní (kontext pramene): Kdy pramen vznikl? Kde vznikl?

Kdo je autorem? Kdo je adresátem?

↓

hledání, co lze zpramene vyvodit (interpretace pramenů)

↓

srozumitelné předání výsledku cílové skupině

odborný text / populárně naučný text / dokumentární ﬁlm / výstava

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Kde začít bádání k roku 1938? Pro regionální

detail začnu rejstříkem časopisu Krkonoše

– Jizerské hory. Musím udělat poctivou rešerši!

Pro nadregionální pohled začnu základní

syntézou k československým dějinám k roku

1938. Klíčové jsou i monograﬁe z pera předních

německých historiků, Detlefa Brandese

a Volkera Zimmermanna.

Při psaní diplomky jsem mnoho

pramenů nasbírala. Kde jen mohou

být? Určitě byly z Okresního

archivu v Trutnově. Už vím!

V poválečné Trestní nalézací

komisi byly informace k dění

v roce 1938 a zajímavosti zmínil

i pamětník.

Zdravím pane kolego, nakonec mi ty bunkry

nedaly, chtěla bych zmapovat východní Krkonoše

v roce 1938. Poradil byste mi základní literaturu?

Vaši knihu Broumovsko a Trutnovsko už mám…

I Vás zdravím paní kolegyně, rád vás nasměruji.

Určitě bych začal knihami od kolegy Láška:

Krkonoše v roce 1938 a brožurou Vojenská historie

Krkonoš 1918 až 1945, kterou vydala Správa

Krkonošského národního parku.

Jan Juřena, vojenský historik







Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





Etnologie je společenská věda, která se zabývá srovnávacím studiem různých

kultur, společností a jejich výkladem. Zkrátka nauka o lidské rozmanitosti.

Ale i o konﬂiktech. Často popisuje, komentuje a interpretuje dílčí společenské

i historické situace. K jejich studiu využívá výpovědí „obyčejných lidí“ a také

tzv. vizuálních pramenů (fotograﬁí, obrazů či ﬁlmů). Důležitou částí práce

etnologa, též kulturního či sociálního antropologa, je sběr dat v terénu. Ten

spočívá především v tzv. zúčastněném pozorování a rozhovorech s respon-

denty, v našem případě s pamětníky historických událostí. Získané informace

etnolog analyzuje: porovnává jednotlivé výpovědi mezi sebou a také s výsled-

ky práce kolegů historiků, sociologů, archivářů, archeologů, ale i literátů či

umělců, bez kterých se neobejde.

Jo, to tenkrát na podzimek ve vosumatřicátym děda zrovna

hnal kravku na pastvu a vokolo si to dolů mašírovali zkroušený

vojáci. Ty bunkry, co stauěli, jim byly ouplně na nic!

Tohle je ten soused, co se

účastnil mobilizace?

Ba ne, to je starej Mleziva, ten

se vo politiku nikdá nestaral…





Výsledkem práce etnologa jsou publikace, ﬁlmy, přednášky či výstavy týkající

se také folkloru a lidové kultury, ale i výsostně politických, náboženských či

ﬁlosoﬁckých otázek.

Královskou disciplínou etnologii velmi příbuzné kulturní antropologie

je teorie příbuzenství, protože příbuzenské vazby, potažmo kmeny, potažmo

národy, ve všech lidských společnostech a kulturách ovlivňovaly a ovlivňují

chod společnosti, a tedy i dějin. V příběhu roku 1938 šlo v zásadě také o dva

národy, ale největší reálné dopady pocítili členové rodiny bez ohledu na to,

jakou mluvili řečí a jakou vlajku kdy vyvěšovali.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Ahoj Zdeňko! Pátrám

po pamětnících roku 1938.

Ahoj Libore, vzpomínky

německy mluvících obyvatel

najdeš v krajanských knihách,

tzv. Heimatliteratur, třeba

v té o Špindlu a taky v časopisu

Riesengebirgsheimat. Paní

Konopková, která tu dobu jako

malá zažila, už bohužel nežije,

ale její vzpomínky jsou v knize

Příběh Erlebachovy boudy. Tak

zaskoč do naší knihovny!

Ahoj Jirko! Pustili jsme se

s kolegyněmi do zpracování

událostí roku 1938.

Pamětníků už je pomálu.

Netušíš, kde bych našel

vypublikované vzpomínky?

Jiří Louda, historik

Zdeňka Flousková – knihovnice

Projdi ještě vzpomínkové knihy Jarmily

Bachmannové. A určitě zajdi za panem

Braunem, ten v tu dobu žil na Rýchorách

a po válce tu jako jeden z mála Němců zůstal.

KRKONOŠSKÉ

MUZEUM

VE VRCHLABÍ









Zviditelňující se hranice

Na obou stranách státní hranice Československa a Německé říše, v jižní i severní

části východních Krkonoš, tedy v Čechách a ve Slezsku, se hovořilo německy.

Platilo to i pro obce na úbočí Rýchorské rozsochy. Politická hranice nebyla hra-

nicí jazykovou.

Až do druhé poloviny 30. let státní hranice v životě obyvatel (nejen)

východních Krkonoš nehrála významnější roli. Místní hranici přecházeli, kde-

koliv se jim zachtělo, na základě tzv. malého pohraničního styku. Mimo jeho

rámec překračovali hranici zejména pašeráci. Z pašování a turistického ruchu

měli místní obyvatelé příjem doplňující výnos z horských políček a pastvin,

popřípadě z řemesla nebo mzdu z továrny, svážení dřeva či práce na šachtě.

Státní hranice nabyla na významu v druhé půli 30. let, zejména v roce

1938, kdy se intenzivně dokončovala stavba československého opevnění a na

hranicích se pohybovali příslušníci československé ozbrojené moci.

Henlein pod křídly Hitlera

Uchopení moci Adolfem Hitlerem v sousední Německé říši v roce 1933, cílený

tlak NSDAP na české Němce, nacistické sponzorování v roce 1935 vzniklé Su-

detoněmecké strany (

SdP

) pod vedením Konrada Henleina a menšinový status

českých Němců se projevuje ve volebním úspěchu SdP v parlamentních volbách

v roce 1935. V obecních volbách v létě 1938 SdP drtivě vítězí zejména v němec-

kých zemědělských obcích.

V regionu, stejně tak v celém pohraničí, se prohlubovalo nacionalistické

nahlížení na budoucnost Československa. Z jedné strany bylo vyostřované

nacistickou agresivní politikou směřující k odtržení československého po-

hraničí a z druhé strany ovlivňované defenzivním přístupem československé

vlády doprovázeným vzrůstající nedůvěrou vůči německy mluvícím občanům.

Šlus sRakouskem ašířící se touha po rajchu

Zatímco československý stát v celém pohraničí staví opevnění a organizuje

zabezpečení hranic, mění se situace v Evropě. Německo akceleruje agresivní

zahraniční politiku, Velká Británie a Francie setrvávají v politice appease-

mentu a nad Evropou (potažmo nad celým světem) se stahují mračna nové

velké války. 12. března 1938 dochází k anšlusu Rakouska – stává se součástí

Německé říše, z čehož těží politické body SdP – odkrývá karty a začíná radi-

kálně vystupovat proti československému státu a zesilovat politiku Heim ins

Reich. Německý nacionalismus a touha většiny českých Němců stát se i s jimi

obývaným územím součástí Německé říše stoupá.

Vzpomínky vysídlených albeřických rodáků a rodaček

na pašeráky, výtah z badatelských poznámek zachycující

rozhovor s pamětnicemi v bavorském Frammersbachu

v roce 2011.



Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Příhraniční regiony Československa a Německa byly

propojeny tzv. malým pohraničním stykem. Informace

o tom se k místním obyvatelům mohla dostat

prostřednictvím starostů například z dvojjazyčného

Úředního věstníku vydávaného v Trutnově.

Titulek reﬂektující anšlus Rakouska, tedy připojení

Rakouska k Německé říši. „Připojení Rakouska

dokončeno. Hitlerův nový prostor násilí. Rakousko

obsazeno. Hitler ve Vídni.“

Satira v sociálnědemokratických trutnovských

novinách: “Nepřítel je uvězněn!?”

Sezónní noviny Veselý výlet obsahují mnoho

zajímavých popularizačních textů vycházejících často

ze vzpomínek pamětníků a jejich fotograﬁckých

archivů. V zimě 2007 přinesly noviny vycházející

dvakrát ročně v českém, polském a německém jazyce,

příběh o vyhořelých boudách, včetně tech, které vzaly

za své v roce 1938.

Luční bouda † 2. října 1938

Liščí bouda † 13. dubna 1948 Studánka v Modrém dole † 3. února 1954 Modrodolská bouda † 23. února 1954

Richterova bouda † 5. října 1938

Havlova bouda vlevo † 17. října 1946, hotel Výrovka vpravo † 6. února 1947

KDYŽ NA HŘEBENECH HOŘELO

Až s podivem dřevěné horské boudy, zranitelné především v zimě,

netrpěly zničujícími požáry příliš často. Stálá hrozba naučila boudaře

opatrnosti, proto na hřebenech Krkonoš boudy hořely především při

zlomových historických událostech. Několik domů vzplálo před dru-

hou světovou válkou a další po převzetí konfiskovaného majetku v roce

1945. Strohé, ale výstižné záznamy v kronice Pece pod Sněžkou kroni -

káře Josefa Šourka vypráví o nezkušenosti a nezodpovědnosti nových

správců a uživatelů. Tak Pec pod Sněžkou a její okolí přišly o řadu zná-

mých horských bud, z nichž některé nebyly obnoveny.

V září roku 1938 československá armáda očekávala útok Němců

i v Krkonoších. Kromě nedokončeného opevnění mobilizované vojsko

obsadilo pozice v horském terénu, boudám se většinou vyhnulo. Teprve

při nařízeném ústupu po mnichovské dohodě velmocí shořela 2. října na

Bílé louce slavná Luční i nedaleká Rennerova bouda. Nikdy se nepoda-

řilo určit žháře, ale okolnosti ukazovaly na československé vojáky. Záře

z požáru byla vidět až dole v Peci a místní mluvili o „české kultuře spále-

né země“. Kdyby tušili, co německá armáda předvede již o rok později

v Polsku. Během války říšské úřady nařídily na náklady Protektorátu Če -

chy a Morava obnovit Luční boudu. I novou Rennerovku stavbaři téměř

dokončili, ale protože to nestihli do konce války, hrubou stavbu později

rozebrali a materiál odvezli. Při mobilizaci v roce 1938 hořelo dvakrát

také u Obří boudy. V noci 22. září oheň zničil prodejní stánek Alfreda

Hofera, další noc vzplála sousední prodejna suvenýrů Rudolfa Adolfa.

Tehdy se tu i střílelo a všichni věděli, že šlo o pomstu nacistů za loajalitu

stánkařů k Čechům. Richterova bouda hořela 5. října 1938 a přestože

se majitelé Bönschové z Velké Úpy, jako v případě Luční a Rennerovy

boudy, snažili svést vinu na československou armádu, neuspěli. Richte-

rovu boudu obnovilo ministerstvo školství až v roce 1952.

Na Výrovce stála dlouho jen provizorní budka s hrdým názvem Hotel

Výrovka. Nejprve v plátěném a později kamenném přístřešku prodávala

kolemjdoucím občerstvení a suvenýry Marie Steinerová z Velké Pláně

v Peci. V roce 1927 tu lyžařský odbor Svazu československých důstoj-

níků vystavěl roubený horský hotel Výrovka a zároveň ve stejném stylu

tehdejší Ministerstvo národní obrany vojenskou výcvikovou základnu.

Dostala jméno Havlova bouda podle generála ženijního vojska, který

stavbu prosadil. Oba dřevěné domy během války pro německou armádu

spravovali Bönschové z Luční boudy a v roce 1945 se sem vrátil předvá-

lečný správce Jan Duben. Podle pamětníků byl poctivým boudařem, ale

neměl šťastnou ruku při volbě personálu. Když domovník 17. října 1946

rozehříval v gará ži ohněm v koksovém koši zamrzlé pásové vozidlo, Hav-

lova bouda vzplála. Hasiči z Pece se k požáru doslali rychle a podařilo

se jim zachránit alespoň chodbou propojený hotel Výrovka. Ve stejný

den na pols ké straně nad Velk ým stavem za nejasných okolností vyhoře-

la slavná a přepychová Bouda Prince Heinricha. Ještě dnes procházíte

přes její zbytky při túře po Cestě přátelství. Hasiči se na Výrovku vrátili

už za šestnáct týdnů. Mladý pomocník domovníka se rozhodl v podkro-

ví rozehřát zamrzlé topení a když si odskočil na oběd nechal v provozu

benzinový hořák. Kolemjdoucí lyžaři už jen stačili varovat lidi uvnitř, že

jim hoří střecha nad hlavou. Hasiči kvůli nedostatku vody pouze vynes-

li několik předmětů z jídelny. Zásoby koksu potom hořely ještě několik

týdnů. Ze sousední kůlny vznikla provizorní, ale mnoho let velmi oblíbe-

ná útulna Výrovka, známá sněhovým přístupov ým tunelem a pětadvacet

let i obětavým boudařem Jurou Pochmanem. Původce požáru tehdy

sice zatkli, ale po krátké době mladíka bez postihu propustili. Příběh

boudaře Jana Dubna, který při požárech na Výrovce přišel o všechen

majetek, dramaticky pokračoval na protější Liščí hoře. Novou Výrovku

dostavěli až v roce 1991.

Nejvýše položenou letní boudu na Liščí louce už před rokem 1900

přeměnil Karl Zinnecker na hostinec Liščí bouda. Poté co horský dům

v roce 1908 koupil Johann Fischer, vznikla postupným přistavováním

jedna z největších staveb na hřebenech Krkonoš. Jan Duben tu prožil

první zimní sezónu okořeněnou komunistickým pučem v únoru 1948,

který oddálil všemi nájemci očekávanou privatizaci konfiskovaných ho-

telů a pensionů do nedohledna. Požár Liščí boudy s šestaosmdesáti

pokoji propukl 13. dubna v noci kolem druhé hodiny. Paní Anna Pithar-

tová ještě po pětapadesáti letech vzpomínala na zájezd své páté třídy

obecné školy z Holic, kdy se jako první probudila a burcovala ostatní

křikem „HOŘÍ“. Jen v tom, co měly děti na sobě se dostaly ven a často

bosé prošly sněhem do sousední Lyžařské boudy. Pamětnice jen litova-

la později ztraceného stříbrného náramku, který za záchranu lidí v Liščí

boudě dostala. Hůř dopadl správce Jan Duben, který za tři shořelé hor-

ské boudy strávil tři roky ve vězení. Josef Šourek v kronice připomněl

zvěsti o úmyslném založení požáru personálem, které po Peci tehdy

kolovaly. Liščí bouda bývala učiněným múzeem, jak by řekl Trautenberk

v Krkonošské pohádce. Původní majitelé získali od sousedů spoustu

malovaného nábytku, staré předměty z hospodářství i kuchyně, bohu-

žel shořely i staré návštěvní knihy. Kronikář k tomu jen poznamenal: „Ne

všechny cenné starožitnosti zničil oheň, ztratily se i vynesené předmě-

ty.“ Místo po slavné Liščí boudě připomíná už jen zarostlá plošina s vy-

sokým rozcestníkem.

Jiným příběhem jsou požáry původních horských chalup na Stud-

ničních domcích v Modrém dole. Milovník Krkonoš a propagátor zimní

i letní turistiky profesor trutnovského gymnázia Bohumil Kovář na sebe

v roce 1945 nechal zapsat hned dvě opuštěná stavení. V roce 1919

obě letní boudy koupil od hospodářů z Velké Úpy lékař z Berlína Ri-

chard Uebe a přeměnil je na Skihof, tedy Lyžařský dvůr. Jezdila sem

především studentská mládež, na což po válce navázal i profesor Kovář.

Nepočítal s nezodpovědností mladých lyžařů, kteří obě původní chalupy

z nedbalosti zapálili. První shořela po poledni 26. ledna 1950 při hře na

dobývání a hájení „hradu“, druhou nazývanou Studánka zapálila krátce

po půlnoci 3. února 1954 nadmíru roztopená kamna v podkroví. Profe-

sor byl přítomen a při hašení utrpěl těžké popáleniny, z kterých se dlou-

ho léčil v trutnovské nemocnici. Tehdy shořelo i mnoho párů skvělých

jasanových lyží snesených sem z mnoha míst v okolí. Chalupu Studánka

později obnovili ve skromnějším provedení i stylu. Jinou letní boudu na

Studničních domcích si v roce 1947 zapsala profesorka Pradáčová. Od

ní chalupu nazvanou Děvín získalo v roce 1950 pro rekreační pobyty

dívek gymnázium Trutnov. Jistě poučeni osudem sousedních stavení

Děvín využívají studenti s opatrností dodnes. Profesor Kovář by měl ra-

dost, že zdejší prostředí vychovalo mnoho milovníků Krkonoš z tolika

generací studentů.

Záře nad lesem při požáru Studánky podle kronikáře Šourka přilákala

i návštěvníky z nedaleké Modrodolské boudy. Netušili, že další pováleč-

ný požár z nedbalosti vypukne za tři týdny právě v jejich stavení. Velký

uby tovací hostinec přistavěl v roce 1926 v osadě Modrý Důl ke své cha-

lupě hospodář Vinzenz Meergans. Od roku 1948 se Modrodolská bou-

da přeměnila jako řada jiných významných krkonošských horských bud

na zotavovnu Revolučního odborového hnutí. Součástí organisovaného

programu bývaly přednášky o přírodě a práci Horské služby. Při té po-

slední v Modrém Dole se 23. února 1954 sešli všichni hosté, personál

i „požární služba“ v hlavní jídelně. Mezi tím od věcí sušených u kamen

vznikl v podkroví požár, v následné panice zprvu nikdo neorganizoval

hašení, ale každý se snažil zachránit své osobní věci. Přitom v domě

byl dostatek hasících prostředků, lidí i tekoucí vody. Hasiči s koňským

povozem s hadicemi a pásovým vozidlem se stříkačkou se sněhem pro-

drali do Modrého Dolu brzy, ale oheň již prohořel střechou a zničení

boudy nemohli zabránit. Modrodolská bouda už nebyla obnovena, jen

v někdejší prádelně zůstal ještě po mnoho let bydlet v trvale provizor-

ních podmínkách major prvorepublikové armády, první vlekař v Peci,

zakládající člen Horské služby a skvělý člověk Bedřich Horák. V dalších

letech už na hřebenech hořelo jen výjimečně. V okolí Pece zanikla ještě

Klínová bouda v roce 1970 a naposledy Bobí bouda na Lučinách po-

sledního října 1999.

Dovolte nám malý dovětek. Minulý květen jsme dokončovali stavbu no-

vého roubeného domu ve Vavřincově dole ve Velké Úpě, když vzplála již

uzavřená střecha. Obávali jsme se, že celý dřevěný dům shoří, ale rychle

přijeli hasiči z Velké Úpy, Maršova a z Trutnova a požár uhasili. I s touto

zkušeností jsme uvítali stavbu nové hasičské zbrojnice v Peci pod Sněž-

kou, která vylepšila zázemí dobrovolných hasičů. Přestože jsou v Trutno-

vě, ve Vrchlabí a v Jilemnici profesionální požární týmy, mnoho práce zbý-

vá na dobrovolné hasiče v obcích. Jen kdyby naše jinak nešetrné vlády

konečně razantně investovaly do nové techniky a vybavení, které je nejen

u většiny krkonošských hasičských sborů zastaralé. Vedle požárů stále

častější povodně dokazují nepostradatelnost dobře motivovaných, vycvi-

čených a vybavených dobrovolníků.

Satira v sociálnědemokratických trutnovských

novinách: „Henleinův sen – nový lidový vůz

(Volkswagen). Sudetští Němci, chcete –li svobodu, volte

sociálnědemokraticky.“

Bémáci mezi československou armádou afreikorps

Po anšlusu Rakouska bylo jasné, že nyní je na řadě Československo. 19. května

bylo vedení státu informováno o soustředění německých jednotek u hranic.

V reakci na to byla vyhlášena pohotovost – ostraha hranic a následujícího dne

mobilizován jeden ročník armádních záložníků a pět ročníků specialistů. Došlo

k prvnímu nasazení Stráží obrany státu (ﬁnanční stráž, četnictvo, státní policie

a vojsko). Ve vzniklé diplomatické krizi nacistické Německo popřelo soustře-

dění vojsk i plán zaútočit. Německé jednotky zůstaly v klidu a Hitler prohlásil,

že jde o „důkaz“ československé agresivity. Krize nakonec (dočasně) pominula

a pohotovost byla odvolána. S červnovým odvoláním pohotovosti a stažením

vojenských posil přichází i do hor teplé a klidné léto. Ale v době vrcholících žní

zasahují do relativního poklidu zářijové události. 12. září z Norimberku hřímá

Adolf Hitler o dobyvatelskou zahraniční politikou nahlížené a propagandou

znásobené dramatické situaci českých Němců. Mnozí vybíhají od rozhlaso-

vých přijímačů do veřejného prostoru a vášně střádané poslední roky vyústí

i v pouliční střety. Situaci ještě přiostřil o několik dní později projev lídra SdP

Konrada Henleina. Československá vláda, která ještě nedávno dávala v poli-

tických jednáních přednost SdP před Německou sociální demokracií, reaguje

zákazem SdP a vydává zatykač na významné funkcionáře strany. Na mnoha

místech východních Krkonoš dochází k incidentům. V okrese Trutnov je 19. září

vyhlášeno stanné právo. Dva dny předtím zřizuje Konrad Henlein na říšském

území Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (freikorps), organizaci, jejímž cílem

bylo podnikat diverzní akce v pohraničí.

V noci z 19. na 20. září došlo k přepadení a vypálení celnice na Pomezních

Boudách oddíly sudetoněmeckého freikorpsu. Byl ubit český četník, strážmi-

str Eduard Šiman. V Krkonoších mají zářijové události celkem čtyři oběti na

životech. Během přelomu září a října vyhořelo několik horských bud, některé

měl na svědomí freikorps. 23. září prodejní stánek Alfreda Hofera v Obřím

dole, 24. září Enzianhütte Rudolfa Adolfa u Obří boudy, 30. září Luční bouda,

3. října Rennerova bouda a 5. října Richterova bouda. Nad příčinou požáru

posledních tří visí otazník. V souvislosti se stanným právem provázeným

zákazem vycházení po setmění a opětovnou zvýšenou ostrahou hranic druž-

stvy SOS a zejména pak s vyhlášenou všeobecnou mobilizací 23. září prchají

někteří krkonošští obyvatelé za hranice do sousedního německého Slezska.

Někteří, aby se přidali k freikorpsu, jiní, aby uchránili své děti před hrozícím

válečným nebezpečím.

Zatímco se stoupenci politiky Německé říše skrývají za hranicemi, k čes-

koslovenskému státu loajální Němci mobilizují. Na loajální české Němce je po-

hlíženo s nedůvěrou, zařazováni jsou pouze k pomocným výkopovým pracím.

V rámci systému obrany zajišťovala čs. armáda původně obranu Krkonoš

v rámci tří hraničních úseků. Na východě to byl úsek Hraničářského

praporu 2 „Roty Nazdar“. Na jeho úsek navazoval úsek II. praporu Pěšího

pluku 22 „Argonského“. Předěl mezi úseky tvořil Dlouhý hřeben nad údolím

Malé Úpy. Za ní už následoval třetí krátký úsek II. praporu Pěšího pluku 47.

Na počátku září se situace změnila, Hraničářský prapor 2 se přesunul do

centrálních Krkonoš, východní Krkonoše zajišťoval III. prapor Pěšího pluku

22 „Argonský“, v průběhu září posílený o II. prapor téhož pluku.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Zatracovaný ivítaný „Mnichov“

Do napjaté situace nejen v pohraničí nekompromisně zasáhlo podepsání Mni-

chovské dohody v noci z 29. na 30. září, na jejímž základě muselo Československo

odstoupit pohraničí Německé říši. Pro československý stát a české obyvatele

Krkonoš to byla tragédie. Mnoha německým místním obyvatelům se ale bezpo-

chyby ulevilo, důvodem mohla být radost z připojení k Německu, ale i záchrana

obydlí a majetku. Ať by vojenské střetnutí dopadlo jakkoliv, určitě by zasáhlo

jejich domovy.

Pohlcení říší

Oblast Rýchorské rozsochy se stala jako mnoho dalších regionů v českosloven-

ském pohraničí součástí Německé říše. Wehrmacht obsadil východní Krkonoše

8. října 1938. V dubnu 1939 vznikla samostatná Říšská župa Sudety. Ti, co toužili

po „Heim ins Reich“, byli zpočátku nadšeni, minimálně do doby, než vypukla

válka a první muži byli povoláni na frontu. Těm, kteří měli oči otevřené a chtěli

vidět, se válka v bezprostřední blízkosti Rýchorské rozsochy ukázala například

i v podobě zajateckých táborů v Maršově, pobočných koncentračních táborů

pro vězeňkyně židovského původu v Žacléři a nuceně nasazených v opuštěné

vojenské chatě XXXIV v Dolních Lysečinách.

Albeřičtí chlapci. Na klopách odznaky hitlerjugend, mládežnické organizace NSDAP,

autor neznámý, konec 30. let.

Jak vnímalo místní obyvatelstvo bezpečnostní

složky, které se v pohraničních oblastech

soustřeďovaly, prováděly kontroly, v zastoupení

státu vykupovaly a vyvlastňovaly pozemky

pro stavbu lehkého i těžkého opevnění,

přehrazovaly pole a louky zemědělců pásy

protipěchotních ježků s ostnatým drátem?

To musím ještě vybádat.

Plán na dostavbu ubikací v pobočném koncentračním táboře pro vězeňkyně židovského původu v Žacléři, 1942.

Originál je uložen v Městském muzeu v Žacléři. Zde ukázka ze vzdělávací publikace pro pedagogy Naši, nebo cizí?

Židé v českém 20. století.

381

Holocaust a lidské chování

Příklad: Trutnovsko

Několik ženských pobočných táborů Groß-Rosenu bylo zřízeno naTrutnov-

sku. Vězeňkyně musely zejména vykonávat vyčerpávající práci v textilních

ﬁrmách, jejichž výroba byla postupně podřizována válečným účelům. Tábo-

ry vznikly vPoříčí aHořejším Starém Městě (dnes části města Trutnov), Lib-

či, Bernarticích aŽacléři. Menší pracovní komanda byla pracovně nasazena

ivjiných obcích.

Největším táborem nejen naTrutnovsku, ale ivokupovaném českém

pohraničí, byl tábor vPoříčí. (Více vězňů muselo pracovat pouze vpodzemní

továrně Richard vLitoměřicích.) Nacházelo se vněm průměrně kolem 1400

vězeňkyň a sloužil jako přestupní stanice pro nové vězeňkyně, školily se

vněm dozorkyně asídlilo zde táborové velitelství, kterému byly podřízeny

všechny trutnovské pobočné koncentrační tábory. Pěti trutnovskými tábory

prošly přibližně 3000 vězeňkyň.

Vězeňkyně v trutnovských táborech byly nejčastěji židovské ženy

zvýchodního Horního Slezska. Většinou byly zatčeny pookupaci Polska při

raziích naulici nebo vbytě aposlány dotáborů nucených prací pro Židy.

Vlétě 1944 přibylo dotrutnovských poboček Groß-Rosenu iněkolik desítek

židovských žen zMaďarska aSlovenska. Některé znich přijely přes Osvě-

tim, kde vkrátké době přežily několik selekcí.

Mimo strukturu koncentračního tábora Groß-Rosen pracovali naTrut-

novsku v průmyslových závodech tzv. východní dělníci (zejména zPolska),

totálně nasazení ze západních okupovaných zemí, angličtí, francouzští

asovětští váleční zajatci ataké civilní (původní) němečtí ačeští zaměstnanci.

Ivpobočných táborech naTrutnovsku probíhaly selekce, které měly

oddělit staré, nemocné apráce neschopné. Největší selekce proběhla najaře

1944, když byly podřízeny koncentračnímu táboru Groß-Rosen. Vězeňkyně

musely předstoupit nahé před komisi složenou z lékařů, dozorkyň a ese-

sáků. Několik z nich bylo posláno do Osvětimi k fyzické likvidaci. Další

zemřely vtáborech vdůsledku trestů, podvýživy ašpatně léčených nemocí.

Vězeňkyně se bály onemocnět, protože dlouhá pracovní neschopnost mohla

znamenat deportaci, která se v jejich očích rovnala smrti. Některé už

předtím prošly Osvětimí azažily selekce, při kterých ztratily své nejbližší.

Nanásledky věznění vtáborech zahynulo několik desítek znich. Některé

jsou pohřbeny namístních hřbitovech, jiné nemají, jako většina obětí holo-

caustu, žádný hrob.

431 – Plán na dostavu koncentračního

tábora v Žacléři, 1942

Městské muzeum Žacléř











Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





Situace po březnovém anšlusu Rakouska, květnová krize a s ní související zpravodaj-

ská hlášení o větších pohybech německého vojska v blízkosti hranic dávaly za pravdu

obavám, že Německo využije volby do obecních zastupitelstev konaných na přelomu

května a června k zopakování rakouského scénáře, tedy k anexi československého

pohraničí.

20. května byla vyhlášena pohotovost. Ve 21.20 zaznělo vojenským éterem heslo

„Zborov“. Tím byla nařízena ostraha hranic. Vojenské oddíly obsadily hlavní obranné

postavení – linii lehkého a těžkého opevnění.

Jednotky Stráže obrany státu zaujaly ve svých úsecích hlídky v předpolí – mezi

hranicí a linií opevnění, jejich úkolem bylo donutit nepřítele k akci a poskytnout

československému vojsku čas na aktivaci.

Družstvo SOS vHorních Albeřicích

Družstvo tvořili členové oddělení Finanční stráže Horní Albeřice, tedy ﬁnancové, kteří

byli jedinými českými obyvateli obce a místní situaci dobře znali. Po půlnoci 21. května

přišel rozkaz k ostraze hranic, následně vyrazilo družstvo za deště ke stanovišti na

Albeřický vrch. Družstvo mělo za úkol hlídat cestu mezi určenými hraničními kameny

a udržovat spojení s nedaleko umístěným četnickým družstvem SOS z Mladých Buků

a četnickým družstvem SOS v Dolních Albeřicích. Stále pršelo a mužstvo nemělo

k dispozici ani stanové dílce. Střechu nad hlavou tvořily smrkové větve. Několik dní

se družstvo stravovalo v hornoalbeřickém hostinci. Německý hostinský však pod ná-

tlakem členů SdP mužstvu SOS nadále vařit odmítl. Tuto skutečnost lze považovat za

typickou pro situaci nejen v oblasti Rýchorské rozsochy.

Po vyhlášení ostrahy hranic se každý musel rozhodnout, na čí straně stojí. Neví-

me, čím angažovaní členové SdP hostinskému vyhrožovali, mohlo se jednat o banalitu,

ale stejně tak o existenční záležitost. Škoda, že je Bohumil Černý, respicient Finanční

stráže a velitel družstva SOS, v oﬁciální zprávě stručný, bezpochyby věděl, nebo tušil,

jak a kdo na hostinského tlačil.

Po opakovaných stížnostech byly členům SOS dodány stanové dílce a družstvu přijela

do provizorní kuchyně vařit manželka velitele Milada Černá. Četníci a ﬁnancové pocházející

ze vzdálenějších míst byli ubytovaní v hostincích i v domácnostech německých obyvatel.

Čas sklizně

Po třech týdnech, 14. června, byla ostraha odvolána, pohyb německých vojsk se u čes-

koslovenských hranic neprokázal. Mobilizované vojsko se stáhlo do kasáren, družstva

SOS složená z ﬁnanců a četníků však zůstávala na pozicích. Situace se zdánlivě uklid-

ňovala a zemědělci se věnovali práci na polích a loukách.

Padla kosa na kámen

Uklidnění situace v létě nemělo dlouhého trvání. 12. září pronesl Adolf Hitler v Norim-

berku na končícím sjezdu NSDAP útočný projev namířený proti Československu, který

byl jasným signálem pro některé české Němce k rozdmýchávání násilných konﬂiktů.

Československá vláda nařídila další pohotovost, ozbrojené sbory měly první padlé

a oběti byly i mezi civilním obyvatelstvem.

Plán organizace obrany na Rýchorách včetně

umístění protipěchotních a protitankových

překážek s razítkem III. praporu Pěšího pluku 22

„Argonského“, který měl v září 1938 zajišťovat

obranu východních Krkonoš.

Nadporučík v. z. František Hlaváč, velitel 11. roty III. praporu Pěšího pluku 22 zachycen v fotografem

po roce 1938. Hlaváčova rota bránila úsek Rýchory. Závěr Hlaváčova dopisu manželce napsaný

bezprostředně po zaujetí pozic na hranicích 24. září 1938.

Ota Holub (1930, Malé Svatoňovice – 1992), voják a

autor populárně naučných textů o vojenské historii

Krkonoš. Mnoho jeho textů se týkalo roku 1938,

armády a opevnění, často publikoval v časopisu

Krkonoše (dnešní Krkonoše – Jizerské hory).

Terénní pozůstatky postavení pro polní minomet v týlu hlavní

obranné linie na Rýchorách.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Tatry aOrlík

17. září bylo vyhlášeno heslo „Tatry“, 1. ročník I. zálohy byl povolán do zbraně.

O čtyři dny později přijala československá vláda ultimativní požadavek Francie

a Velké Británie na odstoupení území, ve kterém převažuje německé obyvatelstvo,

Německé říši. V Československu ale propukly mohutné demonstrace za obranu

republiky a o den později proběhla generální stávka. Následující den, 22. září, bylo

vyhlášeno heslo „Orlík“, které znamenalo v rámci jednoho roku již druhé provedení

ostrahy hranic. A konečně 23. září ve 22.15 byla vyhlášena mobilizace československé

branné moci, což zároveň znamenalo obsazení hranice.

Zářijová mobilizace

Všeobecná mobilizace Československé republiky byla vyhlášena 23. září 1938

a v tento den vstoupila republika do branné pohotovosti a začala se tvořit

válečná armáda.

Jako první byla opět aktivována družstva SOS. O mobilizované vojáky

posílené roty SOS Maršov a Trutnov, které byly na hranicích už od květnové

ostrahy hranic, měly opět (stále) tvořit předsunuté polní stráže mezi linií

opevnění a hranicí s Německem.

23. září byli povoláni všichni záložníci do čtyřiceti let. Informace o mo‑

bilizaci se mimo jiné šířily plakáty v českém a německém jazyce, přibíjely se

i na domy v okolí Rýchorské rozsochy. Den předtím opouštějí někteří dělníci

stavbu linie opevnění, nastupují u svých jednotek. Rozestavěné objekty se na-

rychlo předávají armádě. Na mnohých místech dochází k rozebírání stavenišť,

materiál je použit na přístřešky pro mobilizované vojáky.

S postupující mobilizací přicházely do úseků další válečné armádní jed-

notky, například dělostřelectvo. Do prostoru Sklenářovic zamířila 3./34. baterie

(čtyři 7,5 cm horské kanony vz. 15).

Bémáci mezi československou armádou awehrmachtem

Zatímco se stoupenci říšské politiky z řad českých Němců schovávají za hrani-

cemi, k československému státu loajální Němci mobilizují. Navzdory rozkazu

vůdce SdP Konrada Henleina narukovalo asi 40 % Němců. Obecně platilo,

že když mobilizovali, pohlíželo se na ně s nedůvěrou a byli zařazováni do

pracovních útvarů v týlu.

Muži mezi sedmnácti a šedesáti lety, mimo mobilizované ročníky záloh, se

měli s červenobílou páskou na rukávě podílet na stavbě překážek a úkrytů. Tyto

pracovní síly měly dle aktuální situace dodávat starostové dotčených obcí. Pro

mnohé Němce, kteří toužili po připojení pohraničí k Německu, mohl být i toto

důvod k útěku za hranice.

Družstva SOS mezi hranicí alinií opevnění

Družstvo SOS na Vízově si zřídilo polní stanoviště přímo u hraničních kamenů,

ze kterých mohlo přehlédnout celou obec Rýchory. Pravděpodobně všechna

družstva maršovské roty zvýšila zabezpečení po událostech na Pomezních

Boudách, kdy v noci z 19. na 20. září došlo k přepadení a vypálení celnice,

zavraždění četníka Eduarda Šimana a zavlečení dalších dvou do Německé říše.

Hornoalbeřické družstvo SOS zaujímá stejné pozice na Albeřickém hřebe-

ni jako v květnu 1938 a stále mu velí Černý. Četnické družstvo SOS z Dolních

Albeřic se opět usazuje na protější straně poblíž přechodu do německého

Slezska na hraničním hřebeni v Horních Albeřicích.

Vyhodit do povětří?

Černý zmiňuje písemné výhrůžky za hranice uprchlých členů SdP, že vyhodí do

povětří budovu Finanční stráže, nestáhnou –li se SOS ze svých pozic. Po zkušenosti

z Pomezních Bud, kde k vypálení celnice opravdu došlo, vyvolaly tyto výhrůžky

zvýšenou pozornost. Velitel družstva Černý reagoval: „Budeme –li muset ustoupit

z hřebenů, vyhodíme budovu do povětří sami!“ Na druhé straně hranice bylo údaj-

ně sešikováno dvě stě členů freikorpsu. K bojovému střetu ani destrukci celnice

však nakonec nedošlo. Po záboru československého pohraničí, v listopadu 1938,

wehrmacht prostřednictvím velitele praporu SOS Jičín vyzval Černého, aby podmi-

nování odstranil, popř. čestným prohlášením deklaroval bezpečnost budovy. Černý

poslal wehrmachtu čestné prohlášení, že budova není podminovaná, k prohlášení

připojil i klíče od svého služebního bytu.

Ústup zhřebenů

Ústup československých jednotek na nové hlavní obranné postavení byl zahájen

7. října 1938. Na novém postavení byly zaujaty pozice 9. října v poledne na čáře

Mnichovo Hradiště – Turnov – Železný Brod – Semily – Nová Paka – Miletín.

„Dne 23. září 1938 v 11 h večer byla vyhlášena mobilizace českého státu.

Beneš zahrál svůj poslední trumf. Ráno v 9 h byl rozkaz k mobilizaci doručen

i k nám. Do školy nepřišly žádné děti. Lidé se shlukovali ve skupinkách. Co

přinese budoucnost, co bude zítra, takto se ptal jeden druhého.“

Pamětní kniha obce Rýchory, s. 37, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek přeložila Eva

Rennerová.

„Kde bylo obyvatelstvo v září 1938 obce Pece? V obci zůstávalo 438 osob,

v lese schovaní 89 osob, jinde hledající útočiště 34 osob, uprchlí ve staré říši

256 osob, aktivní v českém vojsku 6 osob, narukovaní v mobilizaci 4 osoby

a Čechy vzati do vazby a stlučeni 6 osob“

Dixova kronika. Pamětní kniha obce Velká Úpa III – 1922 až 1939, do českého jazyka díky

podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš, s. 138, Státní okresní archiv Trutnov.

„Táta byl komunista, byl na mobilizaci a jeden, co s ním seděl ve školní lavici,

si pro něj v osmatřicátým přišel (po převratu) a odved ho a pak byl v Trutnově

pár dní zavřenej, ale to si nepamatuju. Hodně tu bylo lidí v SdP. Po válce tátu

přemlouvali, ty jiný německý socdemáci a komunisti, ať jede jako uznanej

antifašista s nima do NDR. Ale on říkal, já to tam viděl, já tam nebudu ujídat

už z toho tenkýho krajíce.“

Ústní sdělení M. B. (*1933, Temný Důl), Temný Důl 2009, soukromý archiv Tamary

Novákové.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Národnost je složitý, citlivý a nejednoznačný pojem. Ve 20. století nabýval

různých významů a mnohdy byl zásadní rozdíl mezi tím, jak člověk sám vnímal

svou národnostní identitu, a jaká mu byla okolím nebo vyšší mocí vnucována

či přisuzována. Mnohdy, ale ne vždy, souvisela národnost s rodným jazykem.

V průběhu času se objevovala různá národnostní označení a jejich význam

se měnil.

Na území dnešní České republiky žilo v roce 1938 zhruba stejně obyvatel

jako dnes, tedy skoro jedenáct miliónů. Třetinu obyvatel tvořili státní přísluš-

níci Československé republiky německého původu. Rodným jazykem většiny

z nich byla němčina. Proto se v rámci této výstavy přikláníme k národnosti

deﬁnované jazykovým zázemím obyvatel regionu, ačkoliv i to je problematické.

Není člověk ten,

jenž by zavděčil se

všem.

Jak jen stručně a jasně

vystihnout Krkonošáky,

kteří mluvili německy?

Němci – to je matoucí. Jak

odlišit ty československé

od říšských? Sudety coby

pohraničí je rozporuplný

pojem a k tomu všichni Němci

nežili jen v pohraničí…

Přesňééé!!!

Přátelé, je třeba najít cestu ven!

Krkonošští Němci přišli za středověké

kolonizace ze Slezska a další

v 16. století z rakouských zemí,

takže všichni původně Němci nebyli.

V moderní době se hlásili k německé

národnosti, mluvili německým

slezským nářečím.



Označení sudetský

mi přijde vyčleňující,

hledala bych pojem

začleňující. Pojďme na to

přes jazyk, ten hrál roli!

Tak to bychom museli

opsat asi takhle: Německy

hovořící obyvatelé

československého

pohraničí a sídelních

enkláv ve vnitrozemí

na území ČSR.

Žili v Česku, mluvili

německy, mnozí se

s kulturním němectvím

identiﬁkovali, takže…

čeští Němci?

Pohybujeme se v Československu,

v jehož pohraničí žilo po staletí

mnoho Němců.

Ve 30. letech to řešil termín

Sudety a sudetští Němci,

kterým jak sami Němci, tak

Češi označovali právě Němce

v pohraničí.

To bylo původně zeměpisné označení

pro pás pohoří od Krušných hor až

po Jeseníky. Národnostně -politický

výklad Sudet byl aktuální hlavně ve 30.

a 40. letech 20. století. Pak to zas byl

v Československu zapovězený pojem.

Heuréka!

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Označení Sudety je i v současnosti diskutabilní a historickými okolnostmi

velmi zatížený pojem. Bez vysvětlujícího kontextu může být chápán různě.

Původní keltský termín překládáme jako „Les kanců“ a starověký geograf

Ptolemaios situuje pohoří Sudeti montes kamsi do střední Evropy. Geografo-

vé a biologové 18. a 19. století jím označovali horská pásma mezi Slezskem,

Čechami a Moravou, někdy úžeji horstva od Jizerských hor po Jeseníky. V tom-

to období termín přejímají pro tuto oblast i etnografové, mapující lidskou

činnost horalů.

S postupným národním sebeuvědomováním v 2. polovině 19. stol. se

pojem čím dál víc vztahuje k německému obyvatelstvu českého a moravského

severního pohraničí, až je pojem po první světové válce vnímán jako obecné

označení pro německy hovořící obyvatele celého pohraničí Čech i Moravy.

Pojem Sudety a sudetští Němci se stávají regulérními pojmy s výrazným po-

litickým významem.









Jestliže někdo ve 30. letech mluvil

v Krkonoších německy, automaticky

to neznamená, že byl neloajální

k Československu, popřípadě volil

Henleinovu stranu. Většina českých

Němců možná svou budoucnost viděla

v říši, ale našli se i tací, kteří

za Československo bojovali a padli.

Po roce 1945 se staly Sudety

v Československu pojmem zakázaným.

Výnosem ministerstva vnitra bylo

dokonce určeno, že je nepřípustné

ho používat. Namísto toho se zavedl

termín pohraniční území.

V roce 1926 vznikl v Hostinném

první oddíl Republikanische Wehr

(Rote Wehr), Republikánské obrany –

uniformované pořádkové jednotky

německé sociálně demokratické strany

DSAP. V září 1938 její příslušníci

zejména na jižní Moravě bojovali proti

stoupencům Henleinovy SdP, kteří se

obrátili proti republice.

Zatímco komunistický režim následně

využíval kolektivní označení sudetští Němci

k cílené propagandě proti vysídleným

Němcům, ti se s pojmem alespoň

na politické úrovni vlastních krajanských

organizací v západním Německu

a Rakousku ztotožňovali. Jednotlivci

však zpravidla ve své sebeidentiﬁkaci

upřednostňují svůj regionální původ,

například Riesengebirgler – Krkonošáci.

Sandra Kreisslová, etnoložka

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Mezinárodní politická a bezpečnostní situace Československa se začala ve

30. letech 20. století prudce zhoršovat. Čs. armáda procházela modernizací.

V rámci její reorganizace a kvůli strategicky nevýhodnému tvaru republiky

(kdy na relativně malé území připadala neúměrně dlouhá státní hranice) bylo

rozhodnuto o výstavbě systému stálého železobetonového opevnění, které

by v případě nenadálého vpádu nepřítele umožnilo získat potřebný čas pro

mobilizaci vlastní armády.

Opevnění mělo tvořit tzv. těžké opevnění (samostatné izolované pěchotní

sruby a objekty dělostřeleckých tvrzí spojené podzemím, trvale obsazené

osádkou) a lehké opevnění (pevnůstky z roku 1936 a z let 1937–38) v podobě

kulometných hnízd, aktivované v případě potřeby. Linie těžkého a lehkého

opevnění propojoval systém stálých protitankových a protipěchotních pře-

kážek.

Ve 30. letech 20. století hrály Krkonoše ve vojenských obranných plánech

důležitou roli. Tento horský masiv již nebylo možné pro moderní vojenskou

techniku považovat za nepřekročitelnou překážku. Po případném překonání

krkonošských hřebenů by se útočníkovi otevřel volný průchod do nitra Čech.

Zajištění včasné a úspěšné obrany nejenom Krkonoš, ale celého čs. pohraničí

tak mělo zásadní vliv na úspěch obrany celé republiky, a proto i zde měla

proběhnout výstavba opevnění.

Podlouhlý tvar Československa byl z hlediska obrany krajně nevýhodný.



Před rokem 1989 bylo čs. opevnění předmětem

zájmu jen úzkého kruhu nadšenců, zajímajících se

o předválečnou vojenskou historii. Získání relevantních

informací bylo velmi omezené. Jelikož se jednalo

o vojenské stavby (např. dělostřelecké tvrze byly

využívány jako sklady munice), s jejichž bojovým

využitím i nadále socialistické Československo počítalo

v případě válečného konﬂiktu (zejména v západních

a jižních Čechách a na jižní Moravě), nebylo studium

archivních pramenů přístupné. Zájemci o historii

čs. opevnění tak byli odkázáni na vlastní amatérský

výzkum v terénu nebo na několik málo oﬁciálně

zpřístupněných muzeí (např. dělostřelecká tvrz

Dobrošov u Náchoda, pevnostní areál Darkovičky na

Ostravsku nebo na přelomu 60. a 70. let 20. století

velmi populární dělostřelecká tvrz Hanička v Orlických

horách). Mezi „bunkrology“ byly obvyklé výměny

fotograﬁí objektů opevnění. Z velmi strohé literatury

pak vyčnívaly v 70. a 80. letech velmi populární

publikace vojenského historika a spisovatele Oty

Holuba, nebo na konci 80. let publikace o čs. opevnění

Lubomíra Arona a spol. Od počátku 90. let se

„bunkrologie“ těšila stále většímu zájmu. A ten

přetrvává dodnes.













O tom, že Krkonoše hrály v obranných plánech

významnou roli, svědčí např. tato mapa původního

návrhu výstavby lehkého opevnění v tak

nepřístupném terénu jakým byl hřeben stoupající

z údolí Úpy na Pěnkavčí vrch, Sagasserovy Boudy

a dále na Růžohorky. Objekty nového typu z roku

1937 zde měly být postaveny ve dvou sledech, ovšem

později byl počet objektů významně zredukován,

zejména z ﬁnančních důvodů.

Ve 30. letech začala čs. armáda budovat

motorizované jednotky, které by bylo možné

rychle nasadit na potřebných místech proti

nepříteli, pokud by prorazil obranu.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Organizací řídící

výstavbu čs. opevnění

bylo Ředitelství

opevňovacích prací

(ŘOP), založené v roce

1935. Ze zkratky ŘOP

pochází také populární

lidové pojmenování

lehkých objektů „řopík“.

Příklad korespondence mezi Velitelstvím II. sboru v Hradci

Králové a Ředitelstvím opevňovacích prací o těžkých

objektech v Krkonoších, které by v zimních měsících

v případě vysoké vrstvy sněhu nahradily palbu z lehkého

opevnění.



Výstavbu opevnění zajišťovalo Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) prostřed-

nictvím tzv. ženijních skupinových velitelství (ŽSV). Samotná výstavba byla

pak svěřována velkým (a státně spolehlivým) stavebním ﬁrmám. V případě

projekce a výstavby těžkého opevnění v Krkonoších vzniklo v červnu 1936 ŽSV

v Trutnově a v Liberci a později i ŽSV v Maršově (v budově zámku).

Ve východní části Krkonoš byla stavba těžkého opevnění vyprojektová-

na mezi Vernířovicemi a Velkou Úpou (linie od lesa Kámen přes Dvorský les,

Rýchorskou boudu, Dolní Lysečiny, Dlouhý hřeben a přes údolí Malé Úpy na

Pěnkavčí vrch). Čtyři objekty se měly také nacházet ve vrcholových partiích Kr-

konoš jako uzávěra sedla mezi Luční a Studniční horou (dva objekty) a uzávěra

mezi Kotlem a Vrbatovým návrším (dva objekty). V západních Krkonoších se

mělo několik objektů nacházet v údolí Jizery a u Harrachova. Do Mnichovské

konference 29. září 1938 a odstoupení značné části Krkonoš 9. října 1938 Ně-

mecku byly nejvíce rozpracované právě čtyři zmíněné objekty ve vrcholových

partiích. Práce byly zahájeny i ve východní části Krkonoš.

Objekty z roku 1936 měly jednu místnost

zpravidla s dvěma nebo třemi střílnami pro

lehký nebo těžký kulomet. Stavěly se samostatně

nebo ve shlucích na výhodných místech pro

dalekou čelní palbu.



Objekty z let 1937 a 1938 byly určeny zpravidla

pro boční palbu. Stavěly se v liniích na dohled

mezi sebou, na vhodných místech byly doplněné

palbou čelní. Z toho důvodu existovala široká

typologie jednotlivých pevnůstek (typ A – dvě

boční střílny, typ B – jedna boční střílna, jedna

čelní střílna, typ C a E – jedna čelní střílna,

typ D – jedna boční střílna). Osádku tvořilo

zpravidla 7 mužů (typ A a B).





V případě výstavby lehkého opevnění se nejprve v roce 1936 realizovala na

příhodných místech výstavba jednoduchých objektů pro čelní palbu, nicméně

podstatné rozšíření přinesl přelom let 1936/1937. Nově byly budovány objekty

určené vesměs pro boční palbu, tvořící jednotlivé sledy a stavěné v celistvých

liniích. Objekty nového typu byly rozděleny na úseky (podle jednotek, které je

měly obsazovat) a ty dále do stavebních podúseků, v kterých se postupně od

léta roku 1937 rozbíhala výstavba prostřednictvím civilních stavebních ﬁrem.

Na území Krkonoš se jednalo o část úseku G a úseky Z, H a CH s konkrétními

podúseky G–3 (část), Z-1, Z-2, Z–3, H–1, H–2, H–3, H–3a a CH–1. Celkově bylo

v Krkonoších v oblasti Rýchory – Čertův vrch postaveno do konce září 1938

celkem 6 objektů v roce 1936 a 79 objektů v letech 1937–1938, přičemž další

desítky zůstaly v různém stavu rozpracovanosti.

Objekt těžkého opevnění, pěchotní srub T -S 73

dělostřelecké tvrze Stachelberg – největšího

komplexu objektů opevnění předválečného

Československa, nalezneme nad Žacléřem.

Součástí objektů opevnění byly i překážky, které

se nacházely mezi nimi – v příhodném terénu se

stavěly překážky protitankové (betonové

a ocelové ježky, ocelové jehly zapuštěné

v betonovém prahu, protitankové příkopy),

v lesním terénu pak překážky protipěchotní

(systém jehel s oky v řadách, tzv. „prasečí ocásky“,

propletené vázacím a ostnatým drátem).

Pozůstatky po započaté výstavbě objektů

těžkého opevnění v oblasti Kotle a Luční hory

jsou v terénu patrné dodnes.

Jan Juřena, vojenský historik

Dělostřelecká tvrz Stachelberg a její okolí dnes

slouží jako muzeum, při jehož návštěvě prožijete

příběh československého opevnění. Vřele

doporučuji!

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





Ahoj, tak jak jste se

ponořili do našeho

společného tématu?

Já jsem byl v muzeu ve Vrchlabí.

Pročítal jsem tam v knihovně

vzpomínky na rok 1938

z českých i německých knih

a dostal jsem i tip na pamětníky!

Zatím jsem si sesadila základní rámec událostí

a při tom mě nejvíc zaujaly vzpomínky leutnanta

wehrmachtu Mogschara na to, jak by to bylo

na Rýchorách, kdyby to v Mnichově nepodepsali

a došlo k vojenskému střetu.



Tak já mám jasno, přátelé, mým cílem bude

opevnění na Žacléřsku! Podklady mám,

výborně mi poslouží historické letecké

snímky a geometrický model reliéfu.

Hele, to se hodí!

Já vyrazím za panem

Braunem. Ten pamatuje

rok 1938 na Rýchorách.

A já se pokusím získat originál Mogscharových

vzpomínek od autora knihy. A vydám se

do okresního archivu v Trutnově, do Národního

archivu a dalších centrálních archivů v hlavním

městě.

Takže výzva se ujala a před

námi je dost práce.

Bylo to teda za minutu dvanáct, s tím

začít. Bohužel nikdo nežije věčně a je

to dýl než 80 let. Ještěže se zvyšuje

průměrnej věk…

Tak jdeme na to!

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Snímky rozestavěné dělostřelecké tvrze Stachelberg na Babím pořídil v říjnu 1938 leutnant

Mogschar. Zachycují objekty T -S 73 Polom, T -S 64 a T -S 74 s protitankovou překážkou.











Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Základní rámec příběhu bychom

měli a teď hurá do archivu!

Nejprve do okresního hledat první

střípky konkrétních příběhů.



Ahoj Pavle, prosím tě, poraď

mi, hledám prameny k oblasti

Rýchor v roce 1938.

Ahoj, úředních pramenů tu moc

nebude, leda k obecním volbám

v roce 1938, ale dochovaly se kroniky!

K politickému angažování členů SdP

bude něco v protokolech poválečné

trestní nalézací komise. Zajímavý

pramen jsou vysídlenecké časopisy

a pak si projdi sborník Muzea

Podkrkonoší v Trutnově, tam budou

zdroje k českým „menšinám“.

Pavel Zahradník, archivář a historik

Obecní kroniky jsou významným zdrojem poznání

každodennosti, dějin obce – mnohdy i jejího přírodního

charakteru, způsobu obživy obyvatel atd. Někdy

zachycují aktuální dění v předem dané struktuře,

jindy jsou spíše zpětným shrnujícím ohlédnutím.

Kroniky jsou speciﬁckým pramenem odrážejícím často

vyhraněný úhel pohledu kronikáře, což explicitně platí

o událostech v roce 1938.





Podezřelí z provinění proti republice (např. z důvodu členství v NSDAP či

nacistických ozbrojených složkách) stanuli v některých případech před

okresní trestní nalézací komisí, která soudila menší přečiny podle tzv.

Malého retribučního dekretu 138/1945 Sb. ze dne 27. října 1945 o trestání

některých provinění proti národní cti. Vyšetřovací spisy dokládají spletitou

úřední cestu institucemi poválečné správy a poskytují mimo jiné obvinění

a výpovědi obviněných a svědků vztahující se k událostem v roce 1938.

Němečtí vysídlenci z Československa se

v Německu často organizují podle okresů,

kde se narodili, a vydávají knihy a časopisy,

tzv. Heimatliteratur a Heimatzeitung. Slovo

Heimat znamená domov. Rodáci a jejich

potomci z okresu Trutnov vydávali dokonce

časopisy dva: měsíčník Aus Rübezahls Heimat

zanikl již před mnoha lety, ale měsíčník

Riesengebirgsheimat vychází dodnes. Zejména

starší poválečná čísla obsahují zajímavé

vlastivědné články.

5927

tferrlich

ist

das

Stůckchen

Erde

und

ich

bin

dort

daheim

rge

ung

men

třen

tfsa

i/isa

/isa

reis

;en-

3in-

Bit

snotditosnííinnr

42.

Jahrgang/Nr.

Heimatblatt

fur

die

Kreise

Hohenelbe

und

Trautenau

April

1988

„Habmichlieb

“

La6

uns

nach

der

Koppe

steigen

nun

der

Fruhling

ist

erwacht

will

dir

dort

ein

Blumchen

zeigen

was

dir

froh

entgegenlacht.

Wie’

aus

óden

Felsgesteine

zwischen

Moos

und

Gráser

sprieBt

und

warmen

Sonnenscheine

seinen

ros

’

gen

Kelch

erschlieBt.

Hoffmann

von

Fallersleben

jtenau.

iburger

;check-

102

)

ummer

ellung:

áhrlich

Kun-

Gewalt

halten.

nur

;hnete

eitung

sisliste

Hegerhaus

Wege

Schatzlar-Rehorn

Muzeum Podkrkonoší v Trutnově vydává již desetiletí sborník

Krkonoše – Podkrkonoší. Za roky jeho existence se na jeho

stranách sešly desítky textů, k samotným horám jich není

mnoho, ale k bezprostřednímu podhůří lze dohledat mnoho

kvalitních a podnětných textů, jako například články muzejníka

a historika Ondřeje Vašaty k problematice „české menšiny“.



Tak tady to bude boj.

V Národním archivu jsou

uloženy miliony pramenů,

potřebuji najít prameny

k volbám v roce 1938!

Fond Ministerstvo vnitra může po pečlivém hledání

poskytnout badateli radostné rešeršní žně. Najít lze

samozřejmě úřední dokumenty, ale mezi nimi se občas

vyskytnou epičtější příběhy. Národní jednota severočeská

patřila k významným českým spolkům v pohraničí. V tomto

dopise žádá o odložení voleb do obecních zastupitelstev.



Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





Není to pro měkoty. Poctivá rešerše

je namáhavá, ale Vojenský historický

archiv vynechat nejde. Bude tu

mnoho informací k Strážím obrany

státu, Finanční stráži, mobilizaci

a samozřejmě k opevnění.

Služební sdělení velitele družstva SOS – Finanční stráž Horní Albeřice. Bohumil Černý popisuje

události mezi 21. květnem a 9. říjnem 1938. Kde jinde takový pramen hledat, než právě

ve vojenském archivu.



A v téhle rundě poslední, ale

nikoliv nejméně významný! Archiv

bezpečnostních složek. Třeba tu

zjistím, kdo ze starostů v okolí

Rýchor byl členem NSDAP!

A cesty se rozběhly. Kamínků

do mozaiky až dost, ale jak ji

z těch střípků sestavit? Jak vytvořit

příběh? Je třeba najít nosnou linku!

Archiv bezpečnostních složek patří z badatelského hlediska

k nejvstřícnějším archivům. Prameny k roku 1938 lze najít

například v různých kartotékách obsahujících mnoho osobních

spisů, mimo jiné i rozsudků mimořádných lidových soudů,

seznamů vztahujících se k členství v NSDAP a k provinění proti

zákonu na ochranu republiky.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Leutnant Mogschar před pevnůstkou

Z-1/28/A-180 v oblasti Rýchor u Kutné. O této

linii objektů neměl wehrmacht tušení.

Mogscharovy vzpomínky nebyly určeny

k publikování na rozdíl od výrazně

propagandisticky laděných „vzpomínek“ Kurta

Berknera, velitele jedné z čet III. praporu téhož

pluku jako Mogschar.

Odbočím a pustím se do Mogscharových

vzpomínek. Díky kolegovi Lakosilovi můžu

nahlédnout do originálu a fotoalba! No

těpic, ty vzpomínky jsou z úplně jiného

pohledu, z jiné strany barikády. Hustý!

Tak základní rešerše

v literatuře je hotová. Spolu

s archivní rešerší se bude ještě

hodit, ale teď potřebuji silný

příběh!

Národní knihovna České republiky – všeobecná studovna.

Střípky archivních pramenů zatím k mozaice

nevedou. Je na čase nechat to uležet a na chvíli

odbočit. Hurá do Národní knihovny!





Podzimní cvičení

Dne 26. 9. jsme pochodovali s ostře nabitými puškami pod Pomezními Bouda-

mi (Grenzbauden) do Niederschreibendorfu (Pisarowice). Niederschreibendorf

bylo výchozí místo pro náš poslední pochod k hranici. Tyto přesuny celých

jednotek, které se mnohým z vás možná mohly zdát nepochopitelné, a také se

našim vojákům nepochopitelné zdály, měly samozřejmě zvláštní význam. Nej-

dříve jsme pochodovali za bílého dne, a dali tak nepřátelské špionáži možnost

sledovat tyto přesuny jednotek. Záměrně jsme dva dny viditelně a zdánlivě

bezmyšlenkovitě měnili ubytovací prostory a předpokládali jsme, že nepřítel

nebude znát místo našeho skutečného nasazení. Navíc se tak zamezilo tomu,

aby jednotka v ubytovacím prostoru zakrněla. V Niederschreibendorfu jsme

slyšeli vůdcovu řeč, ve které docela jednoznačně řekl, že pokud to bude nutné,

prosadíme naše právo i silou.

Mobilizace

Asi nejvíce nabitým dnem byl pro nás 28. 9. v Rudelstadtu (Cieachanowice). My

důstojníci jsme byli velitelem pluku svoláni na poradu. Zde nám bylo přísně tajně

sděleno, že dnešním dnem je pluk mobilizován. Kostky byly vrženy a museli jsme

se připravit do všech důsledků. Otevřely se všechny tajné příkazy, které byly

připraveny již měsíce dopředu a směly být otevřeny až v první mobilizační den.

Na frontu a„všechno obrátit“

Dne 29. 9. byl vyhlášen noční poplach a pochodovali jsme směrem na fron-

tu. Dále jsme se dozvěděli, že v Mnichově se koná konference. Rozkaz zní:

„Jednotka se vrací okamžitě do výchozího postavení v Niederschreibendorfu.“

Tato zpráva v nás vyvolala nepopsatelný jásot. Za zpěvu a v nejlepší ná-

ladě se pochodovalo zpátky a nikdo nebyl šťastnější než my, zodpovědnosti

znalí frontoví vojáci, kteří jsme věděli, že se stal nyní zázrak: osudový obrat!

Darovaný život

6. 10. jsme jeli nákladními auty do Oppau (Opawa) a Kunzendorfu (Niedami-

rów). Kunzendorf leží těsně na bývalé české hranici. Zde jsme měli v zámeckém

parku děkovnou bohoslužbu, která byla svým způsobem uchvacující. Farář,

znamenitý člověk, nelhal, když zvýšeným hlasem říkal: „A vy, kamarádi z třetí

roty, nikdy nezapomeňte, že vám byl 29. 9. v Mnichově podruhé darován život.“

„No, řekni, bylo to skutečně takové, jak stálo vnovinách?“

Naše první sudetoněmecké město byl Žacléř (Schatzlar). Skoro každou hodinu

přicházeli poslové z Žacléře a ptali se, kdy konečně přijdeme. Ze známých

důvodů musela být hodina našeho vstupu pokud možno co nejdéle držena

v tajnosti. V poledne jsme se přiblížili k závoře, která již byla slavnostně

ověnčena, a za nepopsatelného jásotu jsme překročili hranici. Všichni jsme

prožívali vstup jednotek a nadšení osvobozeného lidu u rádií.

Vyznačena badatelská práce s textem. Podtržené jsou časové

údaje, zažlucené jsou místní a pomístní názvy.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Terénní prohlídka Rýchor

Po vyřízení našeho úkolu a obsazení naší zóny se náš pluk vrátil zpět do Bobru

a Žacléře těsně na německé hranici. Jednoho rána byli všichni důstojníci pra-

poru vyzvednuti kübelwagenem k terénní prohlídce. Přání nás všech prohléd-

nout si náš útočný terén včetně všech překvapení bylo splněno. Jeli jsme přes

Kunzendorf. Velitel nám nyní ukazoval v terénu přesně naši postupovou cestu

až k hřebenu. Zde byly na minuty, a může se říci i přesně na metry, stanoveny

přidělené prostory pro jednotky a vozidla.

Co by bylo, kdyby…

Ve 20 hodin, tedy již za tmy, by se prapor odebral ze shromaždiště v Kunzen-

dorfu a vydal k hranici. (…) V jednom lese by se náš prapor připravil k útoku

a asi moje rota jako úderná skupina v nejpřednější linii. V 5.10 ráno by padl

první dělostřelecký výstřel a útok by byl zahájen. Napřed by se šlo v krytu

lesem. Jednotliví nepřátelští vojáci by zde byli vyřízeni za pochodu. Asi po

jedné hodině by les skončil a měli bychom překonat docela široké a nekryté

údolí s naproti sobě ležícími kótami (u Rýchorského kříže, pozn. edit.). Na

těchto výšinách ležely první české bunkry a polní postavení. Odtud měly být

i první větší ztráty.

Roztřesené velitelské přilby

Našemu armádnímu vedení byly bunkry přesně známy, pokud jde o typy a polohu.

Z tajných předpisů, které dostali jen důstojníci, jsme věděli, jak byly i umístěny

a kam střílely. V našich speciálních mapách byla tato opevnění zakreslena s něko-

lika výjimkami. A jedna taková výjimka se nacházela bohužel v našem úseku. Náš

útočný cíl byl v lese, kde se našim agentům nepodařilo zjistit, co se v tomto lese

nacházelo (úsek Z-1 Rýchory, pevnůstky 1937–1938, pozn. edit.). Na naší mapě

byla oblast červeně ohraničena a uprostřed byl umístěn červený otazník. Z toho,

co jsme teď na místě ovšem uviděli, se nám, velitelům 3. roty, roztřásly přilby.

Les byl kompletně zajištěn klopýtacím drátem a pastmi s nástrahami. Ocelové

špičáky byly zabetonovány velmi hluboko a měly uprostřed hrot – myšlený jako

bodec na lidi. Mezi tím ležely nástražné miny. Prostředkem lesa byly vykáceny

široké průseky s překážkou z ostnatého drátu o šířce 4–5 m. Tento průsek, kte-

rý jsme museli překonat, byl osazen ušatými bunkry, a to tak raﬁnovaně, že do

vzdálenosti 75 m střílel bočně jeden bunkr.

Velké ztráty

Mluvil jsem s jedním štábním lékařem, který mi vyprávěl, že při poradě vo-

jenských lékařů v Berlíně se předvídalo, že budou u pěšího pluku 8 v prvních

dnech ztráty 80–90 %. Teď jsme porozuměli slovům faráře při polní bohosluž-

bě, když k nám zvolal: „Nezapomeňte, že vám byl v Mnichově podruhé darován

život.“ Nezáleží ale na tom, jak velké jsou ztráty.

Vzpomínky vojáka wehrmachtu leutnanta Mogschara: Jan LAKOSIL – Tomáš

SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé armády, Praha, 2013,

ISBN 978–80–204–2894–3. Překlad Jan Lakosil, revize překladu Jana Zoubková,

editace a krácení autoři.

Nezapomínejme,

že historie nezná

„kdyby“!





Československá armáda mobilizovala, Německá říše tvrdě tlačila na odstou-

pení československého pohraničí a zároveň aktualizovala Fall Grün – plán

vojenského úderu proti Československu. Vojenský útok nakonec realizován

nebyl, nacistické cíle byly uspokojeny mezinárodním politickým ústupkem,

podpisem Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září.

Co by bylo kdyby…? V tomto případě kdyby Německá říše zaútočila.

Jak by vypadal úder v oblasti Rýchor? Na tyto otázky odpovídá fascinující

pramen. Fotoalbum a rukopisné vzpomínky německého důstojníka sepsané

bezprostředně po událostech v roce 1938 si přes internetovou aukci našly

cestu k vojenskému historikovi a sběrateli Janu Lakosilovi, který s kolegou

Tomášem Svobodou pramen publikoval v roce 2013 v knize Sudety 1938, po-

hledem důstojníků německé armády. Leutnant Mogschar (jméno je dedukcí

z popisek u fotograﬁí v jeho albu) byl 15. září povolán ze zálohy jako veterán

první světové války a stal se velitelem 1. čety, 3. roty 8. pěšího pluku německé

armády – wehrmachtu. Ve svých vzpomínkách, adresovaných pouze kamará-

dům, uvádí, že části českého opevnění znal ze svých dřívějších cest.

Strojopis – originál vzpomínek leutnanta Mogschara.

Skupina důstojníků

wehrmachtu na obhlídce

Rýchor, protitankové

překážky typu betonový

ježek v Bobru a Žacléři

nebo mnohými místními

vítaný vstup wehrmachtu

8. října u Bobru (průchod

pod zvednutou obrannou

závorou typu Ippen).

Snímky v říjnu 1938 vyfotil

leutnant Mogschar, jeden

z obhlížejících důstojníků

a velitel 1. čety 3. roty 8.

pěšího pluku wehrmachtu.

Fotograﬁe si posléze pečlivě

vlepil do alba a opatřil

detailními popisky psanými

pochopitelně kurentem

(německým psacím písmem

používaným oﬁciálně do

roku 1941).

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Betonové pevnůstky a pevnosti jsou nejznámějšími a nejlépe dochovanými

relikty československého opevnění z let 1936–1938. V terénu, zejména tom

zalesněném, jsou ovšem dodnes dobře patrné i zbytky dalších prvků stálého

opevnění (protitankové a protipěchotní překážky) nebo opevnění polního

(okopy pro pozorování či střelbu nebo střelecké či spojovací zákopy), které

zesilovalo a často nahrazovalo nedostavěné opevnění stálé.

Na Žacléřsku se potkává stavební úsek lehkého opevnění Z‑1 Rýchory

a okrajová část úseku G–3 Babí. Úsek Babí byl zvláště důležitý, neboť přehra-

zoval Žacléřské sedlo – historickou zemskou bránu do Čech. Proto zde byla

budována dělostřelecká tvrz Stachelberg s dvanácti objekty, která měla být

největší tvrzí předválečného Československa. Cílem terénní prospekce bylo

její levé křídlo tvořené třemi izolovanými pěchotními sruby T -S 81a, T -S 81b

a T -S 82. Jedná se o jediné vybetonované objekty těžkého opevnění v Krko-

noších. Objekty stavěla ﬁrma Kruliš & Konstruktiva, a. s. Praha a na podzim

1938 byly vybaveny proviantem a municí a osazeny většinou výzbroje. Jejich

úkolem bylo bránit otevřený terén v prostoru dnes zaniklé obce Vernířovice

i silnici Žacléř–Trutnov. Zajímalo nás zejména dochování různých prvků stá-

lého i polního opevnění v terénu.

Horní část bývalých Vernířovic ze střechy pěchotního

srubu T -S 81b. V lese na protějším svahu se nachází

srub T -S 82.

Pěchotní sruby T -S 81b (skryt vlevo za stromy) a T -S 81a.

V pozadí Žacléřské sedlo – historická zemská brána

do Čech a v letech 1937–38 oblast nejvyššího zájmu

čs. armády.

Izolovaný pěchotní srub T -S 82

„V končinách“. Betonován 9.–16. 6. 1938

(odolnost II), osádka 36 mužů. Je

nejzápadněji realizovaným těžkým

objektem linie Odra–Krkonoše.

T ‑S82

Dobová fotograﬁe zachycuje výletníky na přístupové

cestě ke srubu T -S 82. Ten se stal po říjnu 1938, jako

většina dobře přístupných objektů čs. opevnění, cílem

výletů německých obyvatel Krkonoš. Jelikož v době

výstavby objektů platil přísný zákaz focení, mají tyto

fotograﬁe velkou vypovídací hodnotu.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

T ‑S81b

T ‑S81a

Dobová fotograﬁe pěchotního srubu T -S 81a

a v pozadí střecha srubu T -S 81b. Objekty měly

společnou obvodovou překážku, v současnosti je

odděluje les.

Izolovaný pěchotní srub T -S 81b „Na Vrchách“.

Betonován 11.–16. 7. 1938 (odolnost II), osádka 24 mužů.

Fotopohlednice nedokončeného pěchotního srubu

T -S 81a z podzimu 1938. Dřevěný přístřešek zakrývá

šachtu pro pancéřový zvon. Kamenná rovnanina kryjící

čelo objektu není pokrytá zeminou.

Izolovaný pěchotní srub T -S 81a „Na hřebeni“.

Betonován 27. 6.–1. 7. 1938 (odolnost II), osádka

30 mužů.



Zatímco na leteckém měřickém snímku z roku 1953 jsou velmi dobře patrné pěchotní sruby i protitankové

překážky, dnes jsou z výšky v zarostlé krajině nerozeznatelné.



Spoustu informací obsahují panely naučné

stezky Opevněné Trutnovsko, umístěné

přímo na bunkrech. Jsou speciﬁckým

pramenem poznání a pro neterénní badatele

vlastně neviditelným. Vřele doporučuji

si stezku projít. Nezapomeňte si s sebou

holínky, srub T -S 82 si lze prohlédnout

i zevnitř! A pokud vás téma chytne, určitě si

pořiďte publikace Radana Láška!

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Protipěchotní překážka uT ‑S82

Dobová fotograﬁe srubu

T -S 82 s instalovanou

protipěchotní překážkou.

Jejím pozůstatkem v terénu

jsou fragmenty základových

betonových patek.

Všechny v terénu identiﬁkované prvky opevnění jsou velmi dobře zobrazené na geometrickém modelu reliéfu, který

je dnes nepostradatelným pomocníkem archeologů.



5 6

3 4

Protitanková překážka uT ‑S82

63/48/A–140Z Protitankový práh

Protitankový příkop uT ‑S82 Zákopy

Obvodová protitanková překážka u T -S 82. Na výkop pro protitankový práh, který nestihl být

zabetonován, navazuje betonový práh s otvory pro ocelové jehly, jehož průběh je i v lesním prostředí

velmi dobře vystopovatelný.

Protilehlá část nedokončeného

protitankového příkopu u T -S 82.

Lomený zákop „prozrazený“

geometrickým modelem reliéfu,

skrytý v porostu evokujícím mez.

Objekt lehkého opevnění („řopík“)

s nezaházenou kamennou rovnaninou.

Dvě linie lehkého opevnění doplňovaly

v týlu objekty těžkého opevnění.

Průběh na příkop navazujícího betonového

prahu lze vystopovat i na louce.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Protitankový příkop uT ‑S81b

Na obvodovou protitankovou překážku

u T -S 81b navazovala intervalová

překážka směřující k T -S 82 na protějším

svahu. Jednalo se o protitankový příkop

a protitankový práh. Příkop je v terénu

dodnes velmi dobře čitelný. V roce 1938 nebyl

dokončen, nestihl být osazen betonovým

prahem.

Protitanková překážka uT ‑S81b

Zařízení staveniště (míchačka)

Mezi pěchotními sruby T -S 81a a T -S 81b

se nachází betonový podstavec pod

míchačku z doby výstavby srubů. V jejím

sousedství leží deponie kamene, který se

do betonu přidával a ztvrdlý cement –

obsah pytlů, které byly v místě staveniště

v říjnu 1938 ponechány.

Protipěchotní překážka uT ‑S81a

Obvodová protitanková překážka

u T -S 81b na dobové fotograﬁi. Byla

umístěna 50 m od objektu a tvořena

betonovým prahem, do něhož byly

zasazeny ocelové sloupy. Po obou

stranách prahu byly do země umístěny

betonové patky se stočenými kotevními

železy (tzv. prasečími ocásky). Oba

překážkové prvky byly vzájemně

propojeny ostnatým drátem.

Zatímco v nelesním prostředí lze betonový práh s otvory

pro ocelové sloupy poměrně snadno vysledovat, v lesním

prostředí je ukryt pod hrabankou. I zde ho však terénní

deprese otvorů pro sloupy poměrně dobře indikují.

Dobová fotograﬁe protipěchotní

překážky pod pěchotním srubem

T -S 81a.

Průběh

protipěchotní

překážky lze dnes

i v zalesněném

terénu vystopovat

prostřednictvím

fragmentů

základových

betonových patek.

Luční enkláva na samém vrcholu Rýchor se ještě v roce 1930 nazývala Wei-

cheltovy domy. Stála na ní čtyři stavení a žilo tu 15 obyvatel. Dnes je známá

spíše pod pomístním označením Rýchorský kříž. Stále tu stojí dva domy. Na

trvalo zde sice nebydlí nikdo, ale domy jsou opečovávány potomky původních

německy mluvících obyvatel.



Bunkr všude, kam se podívám

V šestatřicátým roce se začalo stavět, ale nejvíc pohybu bylo v osmatřicátym.

Bydleli jsme na Rýchorách v č. p. 41, ten dům stále stojí. Hlavní stan měla česko-

slovenská armáda u Rýchorský boudy. Když se odbočilo v nejvyšším bodu, 1033

metrech, dolů doprava, tak tam byla louka, kde byli ubytovaní ti, kteří bunkry

stavěli. Mohlo tam bejt kolem třiceti lidí, hlavně dělníci, vojáci to hlavně kontro-

lovali a dělali okolo bunkrů příkopy. Jeden malej bunkr (III/165/A, pozn. edit.)

stavěli na naší louce, směrem po cestě na Rýchorskou boudu. Vedle našeho ba-

ráku. A pod náma směrem na Žacléř k Černýmu mostu byl další malej bunkr

(III/165/B, pozn. edit., více panel 27). Ten byl od našeho baráku asi sto metrů.

Když přišla mobilizace, tak bunkry ještě nebyly všechny dodělaný. Hitler už chtěl,

aby to přišlo k válce, proto Češi bunkry stavěli, ale z dnešního pohledu to byly

vyhozený peníze.

Od Kutný směrem na Babí (více panely 17, 18) jsme se moc nedostali,

tam to bylo hlídaný. Pak jsou bunkry v Dvorským lese. Vždycky byly postavený

tak, aby měli jeden z druhýho přehled, aby mohli střílet. To nám pak říkal

vždycky za války učitel. A mezi nima byly vykopaný zákopy proto, že kdyby

tím chtěli vojáci projít, tak by je hned zastřelili.

Jestliže etnolog zpracovává regionální téma nebo tzv. případovou

studii, vždy je potěšen, když nalezne někoho, kdo byl tenkrát v centru

dění a je kompetentní se k tématu šířeji vyjádřit. Někoho, jehož (nebo

jejíž) vzpomínky jsou co nejpodrobnější, maximálně autentické (tedy

nezprostředkované), věrohodné a nezatížené negativními emocemi nebo

nánosem nežádoucích výkladů. Takový informátor, respektive pamětník, je

nazýván klíčovým. Klíčového pamětníka jsme našli. Je jím devadesátiletý

sympaťák Franz Braun, rodák z Rýchor. Jako chlapec byl přítomen období,

které mapujeme. V roce 1938 byl pan Braun dítětem, ale vzpomínky

vnímavého a bystrého dítěte mají často vyšší vypovídací hodnotu než

leckterého dospělého.

Franz Braun před rodným

domem na Rýchorách.





Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Mušle na Rýchorách

Ti, co dělali bunkry vedle nás, tak spali v lese, kde měli udělaný příkopy a stany,

ti ani nahoru do hlavního stanu k Rýchorský boudě nechodili. Stavělo to asi pět

lidí, jeden bunkr. Vozili jim tam říční písek a v něm byly mušle, tak jsme se jako

kluci v haldě písku hrabali a vybírali z něho mušle.

Tenkrát taky udělali pořádnou širokou cestu z Bystřice přes Sklenářovice

na Rýchory, po který vozili všechen stavební materiál. Do tý doby tam byla

jen úzká cesta, po který by technika nevyjela

„Koffe ist fertich, kumma!“

Z Trutnova nějakej Kuňák, co jsem s nim pak byl v Jáchymově na šachtě, tak

ten mi říkal, jak to všechno kontrolovali a do betonu při stavbě nemohli ho-

dit ani sirku, musel to bejt prvotřídní beton. Ten stavěl i Stachelberg. První

půlrok jsme ani o Stachelbergu nevěděli, že tam staví něco velkýho, věděli

jsme jen o těch okolo nás.

Maminka vždycky po ránu udělala kafe a povidala: „Franzi, běž a zavolej

je, ať jdou na kafe.“ Tak jsem šel před barák a volal do lesa: „Koﬀe ist fertich,

kumma!“ (V německém krkonošském nářečí „Káva je hotova, pojďte“, pozn.

edit.). Tak přišli. A vojáci se u nás taky stavili, ale tolik ne. Většinou dělníci

a ti uměli německy. Nic proti nám neměli a my proti nim taky ne, bylo to

v klidu, byli jak sousedi.

Ještě že tam nebyly brambory, ale vlčina

A v lese nad Lysečinama směrem k Rýchorský boudě vykáceli asi patnácti-

metrovej pruh lesa, aby viděli od jednoho bunkru na druhej. V tom pruhu

stál jeden, pak jeden přímo pod Maxovkou a pak ten u nás na naší louce. My

jsme tam sekali louku, Wolfgrasse se tomu říkalo (smilka tuhá, pozn. edit.),

to šlo sekat, jenom když bylo mokro. A pak od Maxovky byl jeden na rovině.

No jo, táta na opevnění nadával, ale co se dalo dělat, něco nám zabrali, někde

postavili bunkr. A hlavně říkal, že je klika, že na tom poli u Maxovky nemáme

brambory, když nám to tam zabrali, ty jsme měli kousek pod tím. Tam už to bylo

skoro 1000 metrů a obilí jsme měli do 960 metrů.

Co by bylo, kdyby?

Kdyby tenkrát k něčemu přišlo, tak to tady stejně asi Němci rozsekali. Češi to

měli sice vymyšlený dobře, ale nevim, jak by to bejvalo dopadlo.

Cihly zprasečích ocásků

Od bunkru nad náma šel přes louku právě tenhle pruh do dalšího bunkru.

Protože tam byl největší nápor, vedla tam cesta do Kunzendorfu, do Německa,

dneska do polského Niedamirówa. Do lesa to nedávali, jen na louku, kdyby

tam přišel nápor lidu. Chlapi to vykládali z nákladních aut. Byly to takový

čtverhranný betonový kostky a zakroucený železo, silný asi jako palec. Za-

kopali to asi půl metru do země a stály asi dva metry od sebe a mezi tím byl

na těch železech nataženej ostnatej drát. Zátaras měl u nás jen jednu řadu.

(Tzv. „prasečí ocásky“, pozn. edit.)

Hned jak začala v březnu 1939 válka, tak starosta Rýchor rozhodl, že

všechny ostnatý dráty můžeme zlikvidovat. A táta povídá: „A co s tim beto-

nem?“ Tak na to přišel. Tenkrát jsme měli půl baráku zděnýho a druhá půlka

byla ještě dřevěná. Tak jsme betonový kvádry vykopali, železa dali do sběru – to

tenkrát za války potřebovali – a vzali jsme fajstl -perlík a železnej klín a beton

rozpůlili a udělali z toho cihly. Trvalo to asi půl roku, od jara do podzimu 1939.

Tak jsme nemuseli kupovat tolika cihel z Mladých Buků a v třiačtyřicátym jsme

přistavovali barák. Na levý straně baráku jsou doteď ty „cihly“ vidět.

Fotograﬁe neznámého autora zachycuje rodný dům Franze Brauna č. p. 41 na Rýchorách v roce

1920.

Rodný dům Franze Brauna. Pravá část domu byla v roce 1943 rozšířena, materiál na dostavbu

poskytlo nevyužité protipěchotní opevnění, při jehož vykopávání se na počátku války musela

Braunovic rodina pěkně zapotit. Betonové patky tzv. prasečích ocásků byly odlévány z mnohem méně

kvalitního betonu než pevnůstky, ale beton je beton i po více než osmdesáti letech. Na podezdívce

domu je hrubý beton z protipěchotních překážek stále patrný. Kolem chalupy jsme při průzkumu

objevili několik ještě kompletních kusů.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Petzel–Eck

To je křižovatka na hranici mezi Čechama a Německem, tvoří tam pravý úhel,

tu ceduli tam postavili až německý vojáci v osmatřicátym (po záboru pohra-

ničí v říjnu 1938, pozn. edit.). Tuhle ceduli na začátku války táta přitáh domů,

někdy v devětatřicátym, měli jsme ji v kůlně, ale pak se to někam ztratilo.

Prázdniny vHannoveru

Babička Regina, maminka táty, bydlela asi 200 metrů pod náma, děda už

byl po smrti. Když se schylovalo v osmatřicátym k mobilizaci, tak se říkalo,

že bude válka. Pak přišel starosta z Rýchor s tím, že kdo chce, může opus-

tit prozatím republiku a může za hranici, do (německýho) Slezska, kde nás

příjímali. A babička říkala tátovi, ať aspoň děti dá pryč. Tak babička vzala

Helmuta a mě přes hranice, to už tam byla ta cedule Petzl Eck, přešli jsme

přes hranice do Kunzendorfu, kde bydlela teta. Pak jsme šli asi dvě hodiny

pěšky do Oppau (Opawa), pak zpátky na hranici do Královce (Königshan) na

vlak. Šly tam s náma další dvě děti ze Žacléře a další děti z okolí a pak jsme

jeli vlakem do Waldenburgu, dnešního Wałbrzychu. Odtamtud rychlíkem až

do Hannoveru. Ve vlaku s náma byly další děti, asi tak od šesti do patnácti

let, těch vagónů bylo několik, prostě celý vlak. Taky tam byly děti z Bernartic

a dalších okolních obcí a taky bratranec a sestřenice z Lysečin. V Hannoveru

jsme byli v klášteře asi dva měsíce a pak nás poslali domů, a když jsme se

vrátili, že se to tu uklidnilo, tak už padal sníh, to byl listopad.

Azatím na Rýchorách

Jeden soused ze Suchýho Dolu, švec Winkler, co nám spravoval boty, utek s celou

rodinou do Kunzendorfu, doma nechal krávu a kozy. Naši měli šest krav a osm

hektarů hospodářství, tak utýct nemohli. Ale nic se tu moc nedělo. Ti, co stavěli

bunkry, nadávali, že musej odejít, že se chtěli bránit, ale bylo to nařízený, nic se

nedalo dělat. Žádná ﬁnanční kompenzace za to nebyla. Byla to pro nás ztráta kusu

pozemku, to oni se neptali, ale trvalo to dva roky: 1937 a 38 a pak se to vyřešilo.

Beneš je zradil. Pak přišli německý vojáci, když podepsali odstoupení Sudet.

Ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021, soukromý archiv

Libora Duška.

Soused Braunových Pasler vyfocen

na počátku války neznámým autorem

v řopíku u Rýchorské boudy.

Petzel–Eck obklopený vojáky zachytil fotoaparátem

leutnant Mogshar při obchůzce terénu po 8. říjnu

1938. Pod dřevěnou trojnožkou obalenou ostnatým

drátem je patrný hraniční kámen.

Někdejší Petzel –Eck, dnes pomístně označován Roh hranic,

které zde tvoří pravý úhel. Na hraničním kameni dnes

dominuje P jako Polska (Polsko), ale při bližším ohledání

je u vytesaného písmene stále patrné D jako Deutschland

(Německo), které bylo pouze protaženo na P.

Děti ze Žacléřska před zářijovou mobilizací

1938 organizovaně odvezené do kláštera

v Hannoveru. Neznámý autor je zachytil

v říjnu nebo listopadu 1938. Franz Braun

čtvrtý zprava, Helmut Braun šestý zprava

v druhé řadě zdola.

Archa Krkonoš je webová databáze, jejímž

cílem je zpracovat, zpřístupnit a pro budoucí

generace zachránit historické dokumenty

i obrazové materiály z území Krkonoš. Bude

obsahovat statisíce konkrétních datových

záznamů o lidech, kteří v Krkonoších žili,

o domech i dalších objektech. Archa má sloužit

všem zájemcům o historii i současný život

regionu, kteří se tak stanou jejími uživateli

i spolutvůrci.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Sourozenci Braunovi: Helmut, Otta

a Franz, zachyceni neznámým autorem

jak sázejí s rodiči na počátku války

brambory na Rýchorách.

Další z Mogscharových říjnových

fotograﬁí zachycuje pohled od

státní hranice na budní enklávu

u Rýchorského kříže.

Podobný záběr dnes. Pro východní

Krkonoše typickou změnou oproti času

před rokem 1945 je rozšiřující se les.

Životní anabáze pana Brauna by

šikovnému spisovateli posloužila

jako námět na strhující román.

Napíšete ho?

Mami, to je hustý, tady jsou ty

betony od těch ocásků úplně

všude! Mají z těch půlek udělaný

i ohniště! A nemůžem si jeden

vzít na chalupu? A proč je

v bunkrech tma?

Ještě že máme to terénní auto, i když je mi trapný jezdit

po horách! Ty prasečí ocásky bychom na zádech fakt

neunesli. Nejsme jako blahé paměti krkonošští nosiči,

kteří tahali na Sněžku sudy piva. Holt, včera není dnes!

Terénní průzkum přináší i zajímavá osobní

setkání – dnes se sympatickou Franzovou

neteří a jejím synem. Popovídali jsme si

u kávy a odjíždíme s neobvyklým nákladem.

a nákladají je do auta

před Braunovic barákem

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Tak jak jste na tom, badatelé? Musím se

pochlubit, že se mi zadařilo a mám opravdu

pěkný a věrohodný výpovědi.

Já jsem prolezla

důkladně těžké

opevnění na Babí a teď

chci ještě projít to

lehké na Rýchorách.

Bereš mi to z úst, kolego. Já pojedu na týden do

bavorských archivů v Mnichově a Bayreuthu a zkusím

najít prameny zachycující pohled z druhé strany hranice.

Bez toho se dál neposuneme.

A intuice mi říká, že v Německu na

nás čekají ještě větší poklady.

Tak já se pokusím vytěsnit jiný

povinnosti a přidám se!

Za mne to má jeden háček! Kromě toho, že žijících

pamětníků ubývá, tak jich hodně žije v Německu.



Mně už se taky krásně skládá mozaika po

těch tisících přečtenejch stránkách. Ještě

že mám „plechovej zadek“ a převodník

kurent – latinka… Archivy a knihovny

prostě skrývají poklady!

Jestliže chcete, aby výsledek práce v jakémkoliv odvětví společenskovědních

disciplín byl kvalitní, musíte dát do projektu kus sebe. Ostatně to platí pro

jakoukoliv práci.





















Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





Většina obcí na svazích Rýchorské rozsochy měla výrazný německý ráz, většinu

tvořilo německojazyčné obyvatelstvo. V Horních Albeřicích ale místní kolorit

dotvářeli členové Finanční stráže, jediní Češi v obci. V pamětnických vzpomín-

kách se jmenovitě vynořuje Bohumil Černý, který do života albeřických vstoupil

v roce 1934 v roli správce oddělení Finanční stráže v Horních Albeřicích. Hrál

v místní dechové kapele spolu se starostou obce a majitelem hokynářství Alber-

tem Plechatschem. Na tancovačkách se Černý neprojevil jen v roli muzikanta, ale

i tanečníka. Financové byli zejména při dámských volenkách vtahováni do víru

tance místními dívkami. V hospodách zmizela denní role strážců celní a státní

hranice, stejně tak přestávalo být důležité, kdo je pašerák.



SOS měla zajistit větší bezpečnost státních hranic v souvislosti se sílící agre-

sivitou nacistického Německa. Skládala se ze stávajících bezpečnostních slo-

žek včetně státní policie. V Krkonoších tvořila jádro na hranici již přítomná

Finanční stráž, druhou klíčovou složku představovalo četnictvo.

Finanční stráž

V době míru zabezpečovalo stálou službu oddělení Finanční stráže v budově cel

nice v č. p. 48 v Horních Albeřicích. Oddělení spadalo pod pravomoc Inspektorátu

Finanční stráže v Maršově, který sídlil v budově okresního soudu. Inspektorát byl

podřízený přímo instanci nejvyšší – Zemskému ﬁnančnímu ředitelství v Praze.

Na konci 30. let působil ve východních Krkonoších vedle již zmíněného

maršovského inspektorátu (oddělení Horní Albeřice, Horní Malá Úpa, Maršov

a Velká Úpa) inspektorát v Bernarticích (s krkonošským oddělením v Žacléři).

Povinností Finanční stráže, ozbrojeného uniformovaného sboru převza-

tého z Rakouska -Uherska a v dobách první republiky podléhající ministerstvu

ﬁnancí, byla ostraha celní a státní hranice. V určeném úseku dohlížela na

pohyb osob a zboží.

Finanční stráž představovala nejmenší civilní

bezpečnostní sbor v předválečné republice.

Začátkem roku 1937 u ní sloužilo okolo 6 000

příslušníků, přičemž na jednotlivých odděleních

vykonávalo službu zpravidla několik ﬁnanců.

K navyšování počtů dochází s příchodem roku

1938, kdy do řad Finanční stráže vstupuje mnoho

mladých mužů. Služba vesměs organizačně spadala

do prostoru státních hranic a byla díky hornatému

charakteru velmi náročná a kladla velké nároky na

fyzickou kondici.

Jan Juřena, vojenský historik

Financové s rodinami na rozdíl od vojáků a dělníků stavějících obranné opevně-

ní patřili ke koloritu Albeřic už od 19. století. Jejich počet se ale v roce 1938

zvýšil s aktivním nasazením Stráže obrany státu, která vznikla o dva roky dříve.

Četnictvo

V případě četnictva se jednalo o vojensky organizovaný sbor, jenž měl za úkol

udržovat veřejný pořádek a bezpečnost na celém území republiky.

Ze všech civilních bezpečnostních sborů bylo co do kompetenci, tak do počtu

příslušníků četnictvo nejrozsáhlejší. Začátkem roku 1937 bylo ve službě na

15 000 četníků, i poté se stavy četnictva nadále rozšiřovaly. V druhé polovině

roku 1938 navíc dochází ke značnému navyšování počtů četníků v pohraničí

dočasným převelení kolegů z vnitrozemí a ze Slovenska.

Okresní četnická stanice se nacházela stejně jako Inspektorát Finanční

stráže v sídle soudního okresu v městysu Maršov.

„Při vyhlášení částečné mobilizace v květnu 1938 jsem byl zrovna na substituci

v Hostinném, a když jsem se za několik dní vrátil do Maršova, musel jsem

hned nastoupit na hranici k SOS. Na hranicích jsme tehdy byli nasazení asi

měsíc. Naše stanoviště bylo v jedné hospodě u hranic (patrně horský hosti-

nec Hubertus v osadě Vízov, pozn. aut.), přímo u hraničních kamenů jsme

měli polní stanoviště a měli jsme tam pěkný výhled takhle dolů ze stráně do

Německa. Na druhou stranu do vnitrozemí byla taky stráň a přes otevřené

údolí, tak necelé dva kilometry, byly naše bunkry. V případě nástupu němec-

kého vojska bylo naším úkolem tu hospodu zapálit, aby to osvětlilo celou

tu krajinu, a ustupovat přes to otevřené údolí. Pravděpodobně bychom to

nepřežili, protože buď by nás postříleli Němci, nebo naši z těch bunkrů. My

jsme počítali s tím, že jsme obětovaní, s tím jsme byli smíření, ale říkali jsme

si: „Zadarmo se nedáme!“ Byli jsme zkrátka mladý, zapálený a jak si po létech

říkám, možná i trochu nerozumní.“

Vzpomínky Oldřicha Šebla (rota SOS Maršov).

Ručně psané hlášení

velitele družstva SOS

na Rýchorách Františka

Hlaváče. Hlášení je

zaznamenáno na

reklamním letáku

žacléřské likérky.

Nejvyšší organizační částí byl generální velitel

četnictva, jemu byla podřízena zemská četnická

velitelství, pod která spadala četnická oddělení.

Četnickým oddělením pak podléhala okresní

četnická velitelství a jejich jednotlivé četnické

stanice, kterých bylo v obvodu oddělení vždy

několik desítek, dále pak tzv. četnické pátrací

stanice a četnický pohotovostní oddíl.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Vojenské posily

Další skupinou tvořící SOS byli příslušníci státní uniformované policie a vojen-

ské posily. Vojenské posily tvořili aktivní vojáci a vojáci v záloze trvale bydlící

v určeném obvodu, což v případě německy osídleného pohraničí východních

Krkonoš bylo složité, neboť se zároveň muselo jednat o státně spolehlivé

občany. V našem regionu existovala prakticky jen družstva SOS složená buď

z ﬁnanců nebo četníků. V nejkrizovějších dnech, tj. při květnové pohotovosti

a zářijové mobilizaci, byla doplněna o vojsko a záložníky.

Východní Krkonoše spadaly pod prapor SOS v Jičíně. Jižní a západní strana

Rýchorské rozsochy byla podřízena první četě roty Maršov IV, která se skládala

z družstva četníků Maršov (původní Okresní četnické velitelství v Maršově

IV, jeho příslušníci měli mít lyžařský i horolezecký kurz), družstva oddělení

Finanční stráže Maršov a Horní Albeřice, které bylo během květnové ostrahy

Zápis Bohumila Černého v pamětní knize.

Bohumil Černý působil v oddělení Finanční

stráže Horní Albeřice od 21. 11. 1934

do 9. 10. 1938 a po válce od 23. 5. 1945

do 21. 10. 1946. V roce 1938 byl navíc

velitelem družstva SOS: Finanční stráž

Horní Albeřice.

Členové Finanční stráže před budovou oddělení Finanční

stráže Horní Albeřice na jaře 1938. Uprostřed vrchní respicient

Bohumil Černý.

V době míru Stráž obrany státu podléhala

ministerstvu vnitra. V případě vyhlášení ostrahy

hranic či mobilizace pak přecházela SOS přímo

pod jednotlivá vyšší velitelství armády a tvořila

první sled bezprostředně u státní hranice.

Nejvyšší jednotkou SOS byly prapory, které

se dělily na roty, čety a jednotlivá družstva,

což byla fakticky samotná původní oddělení

Finanční stráže a četnické stanice, popřípadě

v jiných regionech policejní stanice umístěné

v pohraničních obcích.

a zářijové mobilizace posíleno o četnické družstvo Dolní Albeřice a Mladé

Buky. Rýchory, Vízov a Sklenářovice spadaly částečně i pod kontrolu čety

roty Trutnov, kterou tvořilo družstvo četníků Žacléř a oddělení Finanční

stráže Žacléř.





Mezi hlavní úkoly jednotek SOS patřila především ochrana neporušitelnosti

státní hranice: trvalé střežení, první sled v případě napadení státu, zpravodaj-

ská činnost apod. Zároveň měly spolupůsobit při ochraně veřejného pořádku.

V případě nasazení, tedy při květnové pohotovosti i zářijové mobilizaci,

bylo povinností SOS zatarasit přístupové komunikace, zajistit linie do příchodu

armády, hlídat hranici v určeném místě, vykopat zákopy, zajistit stanoviště

pro kulomety, umístit překážky a postavit přístřešky.

V případě napadení Československa Německou říší měli členové SOS donutit

nepřítele k bojovému rozvinutí a ústupem se připojit k armádním jednotkám

na liniích lehkého a těžkého opevnění. Tím by se reálně i přes smluvené signály

mohli dostat do palby z vlastních řad. Takové riziko bylo značné a většina členů

SOS si malé naděje na přežití byla vědoma, přesto byli ve většině připraveni

splnit svůj úkol.

Osudy české školy v Horním Maršově byly

spletité. Z počátku byl o ni malý zájem. Když se

škola rozrostla na třináct žáků, přišel rok 1938

a správce a učitel Václav Lukáš byl v květnu

a v září 1938 povolán k Strážím obrany státu.

Školní rok 1938/1939 skončil, sotva začal.

Budova Finanční stráže v Horních Albeřicích v roce 1945.

V roce 1938 byla na místě dřevěné závory typizovaná

pancéřová závora typu Ippen. Součást obranných opatření

od druhé poloviny 30. let v pohraničí bylo i trvalé nebo

přechodné přehrazování cest vedoucích od státních hranic.

Na méně používaných cestách se stavěly betonové prahy

s kolejnicemi, na silnicích nebo významnějších cestách pak

závory, obsluhované podle potřeby.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938









Obecní volby v době první československé republiky byly v mnohém stejné

jako dnes, ale v některých podstatných aspektech se lišily. Volit mohli (skoro)

všichni, kteří dosáhli plnoletosti – jednadvacátého roku života a v dané obci

žili nejméně tři měsíce před vyložením voličských seznamů. Volit nemohli

např. příslušníci branné moci a četnictva (ostatní členové Stráží obrany státu

mohli). Volební účast byla až na výjimky povinná. Voleni mohli být ti, kteří

dosáhli šestadvaceti let, v obci žili alespoň rok před volbami a zákon je výslovně

nevylučoval. V roce 1938 se uplatňoval poměrný volební systém, voleny byly

politické strany jako celek.

Kandidátní listiny musely být před volbami podepsány předepsaným

počtem voličů. Např. v obcích do 1 000 obyvatel nejméně 10 voliči, do 2 000

obyvatel nejméně 20 voliči atd. Podpisů muselo být alespoň tolik, co kandidátů.

Volby byly vyhlášeny ve třech termínech, 22. a 29. května a 12. červ‑

na 1938. V okrese Trutnov se volby konaly pouze v posledních dvou termínech.

Paragraf 27

Nejzásadnějším speciﬁkem volebního řádu byl § 27. Ten stanovil: Je –li na

kandidátce vypsáno přesně tolik kandidátů, kolik se v dané obci volí za‑

stupitelů, volby se nekonají. Zákon tak umožňoval, aby kandidátní listinu

postavila jen jedna strana s přesným počtem kandidátů odpovídajícím počtu

zastupitelů. V takovém případě byla tato strana, resp. její kandidátka, bez

voleb prohlášena za vítěze.

Stačí –li nám pouhé znění zákona, není nic snazšího, než využít nabídky webových

portálů obsahující celá znění zákonů i z První republiky.





Květnová krize vrcholí zprávou československé rozvědky, že se u českoslo-

venských hranic pohybuje německý wehrmacht. 20. května 1938 večer je

vyhlášena pohotovost – zvýšená ostraha hranic. Dochází k prvnímu nasazení

Stráže obrany státu. Na své pozice vyrazily tisíce „sosáků“. První termín voleb

připadl na 22. května 1938, tj. na den poté, co byla ostraha hranic vyhlášena.





Tzv. anšlus Rakouska nastal v kontextu mohutné nacistické propagandy

12. března 1938. Rakousko jako samostatný stát zaniklo a stalo se součástí

Německé říše. Tímto aktem německý kancléř Adolf Hitler politicky demonst-

roval, že k Německé říši zbývá připojit již jen tzv. sudetská území, tedy česko-

slovenské pohraničí. Sudetoněmecká strana (SdP) využila nálady v pohraničí

a přitvrdila ve své protičeskoslovenské politice. Začala jednoznačně směřovat

k odtržení pohraničí a připojení k Německu.

„Mezi sudetoněmeckým lidem se šířilo přesvědčení, že stará stranická hesla

jsou stejně prázdnými sliby a nikdy nenastane změna. Úprkem opouštěli rudí

soudruzi své organizace a přestoupili k táboru sudetoněmecké strany. Stejně

tak i občanské strany: Spolek zemědělců (Bund der Landwirte) a křesťanská

sociální strana ztratily své členy, a tak seděli v parlamentu zástupci červené,

černé a zelené barvy, zástupci, od kterých se již dávno lidé odvrátili.“

Pamětní kniha obce Rýchory s. 34, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek pře-

ložila Eva Rennerová.

Plakáty okresního úřadu v Trutnově

upozorňují na termíny vypsání voleb

v konkrétních obcích, separátně v českém

a německém jazyce.

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

V této snaze SdP podpořily dvě do té doby pročeskoslovenské aktivistické

strany, které měly širokou voličskou základnu a zastoupení v parlamentu

i ve vládě. Německý svaz zemědělců (BdL) i Německá křesťansko ‑sociální

strana lidová (DCV), resp. jejich noví předsedové, (netotožní s ministry

v československé vládě), nechali v návaznosti na anšlus Rakouska tyto

strany splynout s SdP. Někteří členové, místní organizace i funkcionáři do

SdP vstoupit odmítli.

V německojazyčném táboře českých zemí vzdorovala vyjma pročesko‑

slovenské levicové Německé sociálně demokratické strany dělnické (DSAP)

z tzv. občanského tábora jen Německá demokratická svobodomyslná strana

(DDFP), která byla svým vlivem nevýznamná a samozřejmě i Komunistická

strana Československa – Kommunistische Partei der Tschechoslowakei,

v jejichž řadách působili Češi a Němci vedle sebe.

Trautenauer Tagblatt, Zeitung für die Deutschen Ostböhmens, v překladu zhruba Trutnovský deník, noviny

pro Němce východních Čech. Německojazyčný deník, který byl od počátku 30. let pod vlivem SdP. Na titulní straně

31. května 1938 stála výhružka: (Dnes) poslední termín pro vstup do SdP!

Tamara Nováková (tamara.novakova@centrum.cz) [1385234]

Současná odborná kniha analyzující

problematiku komunálná politiky včetně

proměny volebních zákonů napříč

20. stoletím.

Dobová brožura s komentovaným volebním

řádem do obecních zastupitelstev.



Ráno moudřejší večera?

Obecní volby měly být ve většině obcí dle volebního řádu vyhlášeny v roce

1937. Československá vláda je ale na nátlak některých ministrů, českých spolků

a organizací působících v pohraničí posunula. Aktivně v tomto směru vystu-

povala například trutnovská pobočka Národní jednoty severočeské. Odloženy

byly ze strachu, že by zvítězila SdP, jejíž úspěch byl považován za ohrožení

státu. SdP ale odložení voleb bezesporu hrálo do karet, získala tím munici

pro kritiku československé vlády „blokující“ právo volit. SdP zároveň získala

více času na přípravu monstrózních propagandistických manévrů a koordinaci

s říšskoněmeckou NSDAP, s jejíž přímou spoluprací se po anšlusu Rakouska již

netajila. Klíčovou roli sehrálo sloučení s občanskými aktivistickými stranami

BdL a DCV a prezentace SdP jako strany zastupující všechny české Němce bez

ohledu na jejich sociální status či náboženské vyznání.

Národnost jako určující osa světonázoru aexistence

„Nespojili jsme se s německou národně socialistickou, nýbrž s německou stra-

nou, reprezentující všechny názory. Otázka o níž nám jde, nezní: Jsi katolík,

protestant či svobodomyslný? Nýbrž jsi Němec? Ten kdo ji krví i přesvědčením

zodpoví kladně, uznává národní socialismus.“

Předseda DCV, kněz Karl Hilgenreiner, 1. 5. 1938, Antonín KLIMEK. Velké dějiny

zemí Koruny české XIV: 1929–1938, Praha: Paseka – Litomyšl 2002., s. 526–527.

Ekonomická situace limitující svobodu volby

SdP zvyšovala nátlak na nábor nových členů. 30. květen 1938 určila jako

poslední termín rozšiřování členské základny. Rozličnými komunikačními

Politické strany českých Němců vroce 1938

   







Sudetoněmecká strana Sudetendeutsche Partei SdP opozice

Německý svaz zemědělců Bund der Landwirte BdL ministr bez portfeje Franz Spina

do 23. 4. 1938, nepřešel do SdP

sloučena s SdP

22. 3. 1938

Německá křesťansko -sociální

strana lidová

Deutsche Christlichsoziale

Volkspartei

DCV ministr bez portfeje Erwin Zajicek

do 24. 4. 1938, nepřešel do SdP

sloučena s SdP

24. 3. 1938

Německá živnostenská strana Deutsche Gewerbepartei DGP sloučena s SdP

Německá sociálně

demokratická strana dělnická

v ČSR

Deutsche sozialdemokratische

Arbeiterpartei in der

Tschechoslowakischen Republik

DSAP ministr veřejného zdraví Ludwig Czech

do 11. 4. 1938

Německá demokratická

svobodomyslná strana

Deutsche Demokratische

Freiheitspartei

DDFP

Komunistická strana

Československa

Kommunistische Partei der

Tschechoslowakei

KSČ -KPTsch

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

kanály se neslo: Kdo nevstoupí, pocítí následky. Jaro 1938 bylo mnohde ve

znamení pouličního násilí, výhrůžek a ekonomického tlaku. Nátlak umožňovaly

i následky hospodářské krize, která německy mluvícími obyvateli obydlené

československé pohraničí s lehkým průmyslem orientovaným na export za-

sáhla intenzivněji než české vnitrozemí. Mnoho českých Němců na západní

a severní hranici hledalo obživu v Německé říši. Přestože Německo bylo krizí

zasaženo více a dříve, zvedala se tam ekonomika rychleji. Obnova německá

ekonomiky byla zásadně postavena na válečném zbrojení. Udržet si práci

v Německu, ale i v Československu, měla –li ﬁrma majitele stoupencem SdP,

bylo často vázáno na členství ve straně. Vznikaly černé listiny těch, co do SdP

nevstoupili. Propaganda placená Německou říší se šířila i rozhlasem, který

v českém pohraničí neměl německy mluvící pro -československou alternativu.

Ekonomické hledisko nebylo samozřejmě jediné, je nutné si klást otázku,

zda ztotožnění většiny českých Němců s československým státem zhruba od

poloviny 20. do poloviny 30. let 20. století bylo spíše dočasným odklonem od

jejich „přirozené“ orientace na Německo. Takovou odpověď alespoň naznačují

nejnovější historické výzkumy.

Medvědí služba „dvacetsedmičky“

Volby se konaly v době, kdy vrcholila stavba československého opevnění

a na hranice nastupovala československá ozbrojená moc a z druhé strany

nekompromisně tlačila propaganda SdP, jejíž neoﬁciální orgány na mnoha

místech volby doslova kontrolovaly, docházelo i k fyzickému bránění sesta-

vování kandidátek, jejich podepisování či doručování na úřad, čemuž nepřímo

nahrával § 27 volebního zákona.

Trutnovské echo, sociálně demokratický orgán

pro severní Čechy, otiskl na titulní straně

30. dubna satiru zpodobňující sociálního

demokrata, který praporem zahání/zabíjí hada

symbolizujícího SdP pohřbívající ČSR. Satira je

opatřena titulkem: Věřme si, nevzdávejme se.

Srp proti kladivu vokolí Rýchorské rozsochy

Poslední předválečné volby proběhly jen v těch místech, kde vypršel předchozí

mandát do dubna roku 1938. V obcích, kde vypršel po květnu 1938, asi ve

třetině případů, se volby realizovat nestihly. V mnohých obcích, kde volby

vypsány byly, se nakonec nekonaly. V období zostřené mezinárodní i vnitro-

politické situace totiž řada obcí v důsledku jarních událostí využila ustanovení

§ 27. V pohraničí se tak stalo zhruba v polovině obcí.

Například v obcích Sklenářovice, Rýchory a Suchý Důl byla sestavena

jediná kandidátka pod hlavičkou SdP, v rámci níž však mnohdy kandidovali

bývalí členové BdL, popřípadě DCV, tedy někdejší starostové či zastupitelé za

původně občanské německé strany. Lze předpokládat, že ve většině němec-

kojazyčných obcí, kde bylo využito § 27, „vyhrála“ SdP.

„Dvanáctý červen konečně přinesl řešení. V tento den se konaly (v Bobru) volby.

Z 574 odevzdaných hlasů připadly sudetoněmecké straně (Konrada Henleina)

392 hlasy, sociální demokraté docílili přesto za pomoci Čechů a komunistů

182 hlasy, sudetoněmecká strana obdržela 10 mandátů, sociální demokraté

5 mandátů.“

Státní okresní archiv Trutnov, Pamětní kniha obce Bobr, s. 102, Státní okresní

archiv Trutnov, úryvek přeložila Eva Rennerová.

Tam, kde k řádné volbě i navzdory okolnostem došlo, nebylo vítězství SdP

tak jednoznačné. A to i v případě, že pro německé voliče chyběla k sociální

demokracii, KSČ a českým politickým stranám německá občanská alternativa.

Nejmenších úspěchů (cca 60 %) dosáhla SdP v obcích s větším podílem továr-

ních dělníků či horníků: Žacléř, Maršov II (dnes Svoboda nad Úpou), Mladé

Buky atd. Mladobucká (osada) Kalná Voda byla jediným místem v německé

části okresu Trutnov, kde zvítězila jiná strana než SdP, vítězství si tam připsala

DSAP. Největších úspěchů dosáhla SdP díky jednotné kandidátce nebo s více

než 80 % voličskými hlasy zejména v horských zemědělských obcích – Peci

pod Sněžkou, Malé Úpě, Velké Úpě, Horním Maršově atd., tedy v místech, kde

v minulosti vítězila BdL a DCV.

100

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Výsledky voleb do obecních zastupitelstev z 29. 5.

a 12. 6. 1938 ve vybraných obcích s pestrou skladbou

voličských preferencí. Všechny tři obce mají průmyslově–

zemědělský ráz. Jedná se sice o identické výsledky,

z nichž horní jsou uloženy v Národním archivu a spodní

v okresním archivu v Trutnově, ale nikoliv o identické

prameny. Na těch z okresního archivu se dochovaly ruční

poznámky odkazující na výsledky parlamentních voleb

v roce 1935, autor poznámek chtěl asi docílit srovnání.

Vztahování se k minulosti není rozhodně doménou jen odborné veřejnosti, ale všech, kteří mají zájem a erudici.

Detailní článek o volbách v obci Mladé Buky a osadě Kalná Voda vyšel před pár lety v mladobuckém zpravodaji

EMBéčko. Pár chybiček se vloudilo, ale čtenářský dosah zpravodaje je větší než mnohých odborných textů.

eMBéčko • číslo 9 • září 2018 19

HISTORIE

Poslední obecní volby vesvobodném

Československu proběhly vroce 1938.

Volby probíhaly vdobě, kdy vládla tře-

tí vláda Milana Hodži, takzvaná široká

koalice sdružující pravicové, středové

i levicové politické strany, nyní již jen

české, tedy bez německých menšino-

vých stan. Vláda termín voleb dlouho

odsouvala v naději, že odezní velká

hospodářská krize inárodnostní napětí

mezi Čechy aNěmci, ale toto očekávání

se nenaplnilo. Volby se konaly vněko-

lika vlnách během jara 1938. V Mla-

dých Bukách, včetně voleb domístního

zastupitelstva vKalné Vodě, se konaly

dne 29. května aveSklenářovicích dne

12.června. Atmosféru voleb pozname-

nalo česko-německé napětí, které vtéto

době získalo již mezinárodní rozměr

(částečná mobilizace vroce 1938). Šlo

o vůbec poslední lidové hlasování bě-

hem První republiky aoposlední volby

sširokou stranickou soutěží až dopar-

lamentních voleb vroce 1990.

Volby do obecního zastupitelstva

Městyse Mladé Buky se konaly, jak je

uvedeno navyhlášce, vhostinci Juliuse

Kőhlera včp. 13, vhostinci Aloise Fie-

bera čp. 53, vhostinci Wilhelma Eerta

včp. 156 avhostinci čp. 165 uFranze

Dorfmeistera. Vyhláškou vydanou dne

29.05.1938 se uvádí, že „Podle ustanove-

ní §51 obec. řádu voleb. Uvádí se vevše-

obecnou známost, že při volbě obecního

zastupitelstva vMladých Bukách kona-

né dne 29.5.1938 zvoleni byli: členové

zastupitelstva“. Dále je uveden jmenný

seznam poslanců, kterých bylo celkem

30 a7 náhradníků. Bylo odevzdáno cel-

kem 2902 platných hlasů pro tyto vo-

lební strany: Nejvyšší počet hlasů obdr-

žela strana SdP (Sudetoněmecká strana,

uskupení Konráda Henleina), která ob-

držela celkem 1731 hlasů azískala tím

18 mandátů – členů obecního zastupi-

telstva, kandidátní listina měla celkem

40 kandidátů. Strana DSDAP (Němec-

ká sociálně demokratická strana práce)

získala celkem 842 hlasů a9mandátů,

kandidátní listina měla celkem 34 kan-

didátů, kandidátní strana – spojeného

českého voličstva získala celkem 177

hlasů a tím 2 mandáty, listina měla 9

Volby do obecního zastupitelstva 1938

kandidátů aKomunistická strana zís-

kala 152 hlasů a1 mandát z10 kandidá-

tů nakandidátní listině.

Dne 29. května 1938 se také kona-

ly volby do místního zastupitelstva

v Kalné Vodě v hostinci čp. 42 pana

Josefa Patzelta. VKalné Vodě se voli-

lo celkem 15 členů zastupitelstva ze tří

volebních stran. Nejvyšší počet hlasů

obdržela strana DSAT, Německá soci-

álně demokratická strana práce, která

získala celkem 7 mandátů, dále strana

SdP, Sudetoněmecká strana (uskupe-

ní Konráda Henlaina), která získala

6 mandátů a2 mandáty získala strana

Spojené české voličstvo (pan Zelenka

apan Mládek).

Volby do zastupitelstva obce Skle-

nářovice se uskutečnily dne 12.června

1938. Kandidátku podala strana SdP

(uskupení Konráda Henleina), kde kan-

didovalo celkem 9 členů.

Volební právo měli všichni státní

občané Československé republiky bez

rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok

svého věku, měli bydliště vněkteré obci

republiky, aspoň tři měsíce, čítajíc zpět

od vyložení voličských seznamů a ne-

jsou po zákonu výslovně zpráva hlaso-

vacího vyloučeni. Účast ve volbách byla

povinná, proti voličům, kteří se bez

omluvného důvodu nezúčastní volby,

zavádí se trestní řízení pro přestupek,

§ 68 odst. III/2ob. vol. řádu. Zproštěné

této povinnosti jsou osoby starší 70let,

dále ti, kdož pro nemoc nebo tělesnou

vadu se nemohou dostavit k volbám,

kdož jsou v den volby vzdáleni od

místa volby aspoň 100 km, konečně ti,

kdož jsou zdrženi přerušením dopravy

nebo jinými nepřekonatelnými překáž-

kami…“ Zákonem vyloučeni z práva

hlasovacího byli: ti, kdož byli soudem

zbaveni svéprávnosti, kdož upadli

v konkurs, jakož i ti na jejichž žádost

se provádí vyrovnávací řízení, dále ti,

kdož byli právoplatným rozsudkem

soudu zbaveni volebního práva, kdož

jsou vdonucovací pracovně a vojenské

osoby v činné službě a aktivní osoby

četnictva. (citováno podle: Státní správa,

vydáno asi vroce 1934).

Výsledky voleb vnaší obci, která le-

žela na území Sudet, byly odrazem ce-

lonárodních výsledků v pohraničních

oblastech a byly předzvěstí černých dnů

pro celé Československo. 29. září 1938

byla podepsána Mnichovská dohoda,

kdy se zástupci čtyř zemí – Velké Bri-

tánie, Francie, Německa a Itálie dohod-

li, že Československo musí do 10. října

1938 postoupit pohraniční území Su-

dety Německu. Československá vláda,

mimo jiné pod tlakem Francie a Britá-

nie, mnichovský diktát nakonec přijala.

Německo zahájilo zábor již 1. a 2.října,

kdy bylo vyklizeno území jihomoravské

a šumavské, dále pak byl vyklizen šluk-

novský a frýdlantský výběžek, 3. října

území krušnohorské, 6.10.území se-

veromoravské a slezské a následně byl

proveden zábor jednotlivých obcí. Dne

2.10. byl jmenován Konrád Henlain

komisařem sudetského území a 9.10.

československá vláda propouští sudet-

ské Němce ze svazku československé

armády. 22.10.1938 odešel prezident

Dr. Edv. Beneš do Londýna. 6.12.1938

přináší tisk statistické údaje: Němec-

ku bylo postoupeno území o rozloze

28680 km, Československo ztratilo cel-

kem 4704 obcí, v nichž žilo 4704000

obyvatel, (dříve zde žilo 14 792 000),

750 000 domů, republika ztratila 121

soudních okresů zcela, 99 částečně.

Zveřejně dostupných informací zpracovala:

Emilie Svobodová

101











Obecní kroniky či pamětní knihy jsou základním zdrojem

poznání dějin obcí a každodennosti. Německý originál je díky

jinému písmu, kurentu, obtížně srozumitelný. Naštěstí je mnoho

kronik přeloženo díky regionálním muzejníkům a historikům.

Některé jsou v překladu k dispozici v okresním archivu

v Trutnově, v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí nebo Městském

muzeu v Žacléři.





















Kronika obce Sklenářovice, s. 197, Státní

okresní archiv Trutnov; Kronika obce

Sklenářovice, rukopis, český překlad Eva a Jana

Březinovi, Správa KRNAP.

102

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938









103

Kartograﬁcké zpracování: JN

Zdroje:

• Výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov,

f. Okresní úřad I, inv. č. 24356, kart. 87,

Státní okresní archiv Trutnov.

• Výsledky obecních voleb 1938 okres Trutnov,

f. Ministerstvo vnitra I - Stará registratura,

sign. 7/68/7, kart. 4970, Národní archiv

Praha.

• Pamětní kniha obce Mladé Buky 1928–1938,

Státní okresní archiv Trutnov.

• Přehledná mapa katastrálních území k roku

1947, 1 : 200 000, sig. UAZK-B2-a-20-1947-02,

Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v

Praze.

• Josef PLIML, Jak se volí do obcí a řád volení

do obcí: výklad i text řádu volení a zákonů

i nařízení s ním souvisících se vzorci podání,

lhůtami a příklady skrutinia, poznámkami

a nálezy Nejvyššího správního soudu

Praha: Ústřední dělnické knihkupectví

a nakladatelství (Ant. Svěcený) 1934.

• Statistický lexikon obcí v zemi České, úřední

seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna

1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. na základě

výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930,

Praha: ministerstvo vnitra a Státní úřad

statistický 1934.

104

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Společnost česko -německého porozumění Trutnov – Krkonoše byla založena v roce 1992. Na území Trutnova

a Krkonoš spojuje německou menšinu a přátele německé kultury. Udržuje kontakty s vysídlenými Němci z Krkonoš

a Trutnovska.

Štěpánka Šichová, vedoucí Společnosti

česko -německého porozumění Trutnov – Krkonoše

*rozhovor probíhá v němčině

Libore, zkuste pana Aloise Zierise. Jeho rodina v roce 1946

opouštěla dnes zaniklou obec Sklenářovice na jižním úbočí

Rýchor. On je sice ročník 1936, ale určitě bude mít hodnotné

informace. Pošlu Vám na něho kontakt, žije po vysídlení

ve východním Německu.

Zdravím Vás, Štěpánko, bádáme s kolegyněmi

nad událostmi roku 1938 v Krkonoších.

Netušíte, kdo by z vysídlených Krkonošáků mohl

mít k tématu smysluplné postřehy? Ideálně

pamětník, který tu éru prožil.

Pane Zierisi, tak jsem tu, jak jsme se dohodli

e -mailem. Můžeme tedy, prosím, pohovořit

o dopadu událostí roku 1938 na život

ve Sklenářovicích, ve Vaší alte Heimat?

Mně byly v té době teprve dva roky, ale leccos

jsem zaslechl. Rád si s Vámi popovídám, ale

raději si poté ještě informace sesumíruji a sepíši

Vám je do krátkého textu.







105

Alois Zieris se narodil roku 1936 v Glasendorfu -Sklenářovicích, kde jeho předci

žili a hospodařili po staletí. Jako desetiletý chlapec musel domov opustit, stej-

ně jako všichni obyvatelé obce mluvící ze sta procent německy. V poválečných

letech neměl nikdo zájem místo bez elektřiny a kvalitní komunikace dosídlit,

tudíž jedna z nejstarších krkonošských vesnic zpustla a de facto zmizela, z mapy

i všeobecného povědomí. Na počátku 50. let byly zbytky domů rozebrány a cihly

odvezeny coby stavební materiál na Slovensko.

V roce 1938 narušila běžný život obyvatel Sklenářovic výstavba česko-

slovenského opevnění na Rýchorách a v této souvislosti budovaná silnice ze

sousední Bystřice na Rýchorskou boudu. Alois Zieris k této době v červnu

2021 píše:

„Politické nálady mezi obyvatelstvem se zhoršily až po roce 1935 jako odraz

vyhrocené situace mezi německými nacionálními socialisty a československou

vládou. Znepokojení mezi lidmi zvyšovala Sudetoněmecká strana a její požadav-

ky autonomie. Ve Sklenářovicích měla v době svého založení pouhé dva členy.

30. března 1938 se však k Sudetoněmecké straně připojil Německý svaz země-

dělců. Od tohoto okamžiku měla ve Sklenářovicích slovo i tato strana.

Níže uvedené věty byly zapsány do obecní kroniky tehdejším ředitelem

sklenářovické školy. V pamětní knize je dále zaznamenáno, že nový německý

politický řád znamenal pro místní obyvatele hodně změn a že radost z osvobo-

zení netrvala dlouho. Například starosta Sklenářovic byl nahrazen nacionálním

socialistou a předseda místního zemědělského svazu byl dočasně uvězněn.

O roce 1938 se ve Sklenářovicích ještě dlouho debatovalo.“

Písemné sdělění Aloise Zierise, červen 2021, překlad Sandra Kreisslová.

Sklenářovice byly typickou

zemědělskou vsí. V roce

1939 bylo ve Sklenářovicích

40 obydlených domů se 150

obyvateli. Mapa zobrazuje stav

k roku 1946. Vytvořil ji A. Zieris

(graﬁcky je upravena Jiřím

Baštou).

Sklenářovice jsou pro Aloise Zierise srdeční

záležitostí. Jezdí sem několikrát ročně, pečuje

o pomník padlým i malou zahrádku na místě

svého rodného domu č.p. 38.

106

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Záznamy v pamětní knize dokládají, co hýbalo ve Sklenářovicích v roce 1938

místním děním.

„Rok 1938 přinesl do Sklenářovic velké strádání a zátěž. 21. května proběhla

částečná mobilizace, během níž Češi narychlo postavili novou silnici pro trans-

porty na výstavbu opevnění. Ta vedla z Bystřice (Klinge) přes Sklenářovické

koridory až k Rýchorské boudě. Bez jakékoli náhrady byly nemilosrdně překra-

čovány pole a louky, stromy byly káceny. Na hřebeni Rýchor, v bezprostřední

blízkosti Sklenářovic, bylo zřízeno 13 bunkrů, drátěné zátarasy a další zábrany.

V Rýchorách pronajaté louky a vysokohorské pastviny na jejich hřebeni již

nesměly být nadále využívány. Sklenářovičtí sedláci museli zajistit povozy

a vykonávat práci. Na nově vystavěné silnici byl ve dne v noci provoz a vesnicí

neustále pochodovala česká vojska.

24. září 1938 byla nařízena mobilizace a vyhlášeno stanné právo. Všichni

sklenářovičtí branci do 40 let byli povoláni. Zdejší sedláci museli poskytnout

armádě čtyři koně. Rozhlasové přístroje byly zabaveny.

29. září 1938 byli zatčeni zakladatelé místní Sudetoněmecké strany Franz

Zieris, č. 14 a Josef Richter, č. 34. Nejprve byli vyslýcháni v Trutnově, násled-

ně v Hradci Králové. Obyvatelé Sklenářovic byli vystrašení a báli se o svou

budoucnost.

30. září česká armáda nečekaně opustila bunkry na rýchorském hřebeni.

Vojenská kolona táhla se svou výzbrojí a výbavou údolím přes vesnici do

Mladých Buků.

8. října 1938 ve 13 hodin sestoupila německá vojska z Rýchorské boudy do

údolí. U domu č. 8 se konalo uvítání, pan Josef Richter vřele vítal své osvobo-

ditele. Německá vojska rozdávala jídlo, nejprve ve škole a později pak v dětské

ozdravovně, č. 5.“

Kronika obce Sklenářovice, Státní okresní archiv Trutnov, výběr ukázky Alois

Zieris, překlad Sandra Kreisslová.

Vysídlenci z okresu Trutnov shromažďují a zpřístupňují

knihy, archiválie a předměty vztahující se k jejich rodišti

v krajanském muzeu Riesengebirgsstube v bavorském

partnerském městě Würzburg.

Důležitými krkonošskými paměťovými

institucemi v Německu jsou krajanská

muzea v Marktoberdorfu a Würzburgu,

která uchovávají a zpřístupňují mj. rodinné

sbírky Němců vysídlených z Vrchlabska

a Trutnovska. A také vydávají vlastivědné

publikace o krkonošských obcích. Mnohé z nich

jsou ke stažení na saském dokumentačním

a publikačním portálu www.qucosa.de.

107

Na Rýchorách se nacházejí objekty lehkého opevnění z roku 1936 i z let

1937–38. Všechny jsou dnes umístěny v zalesněném terénu.

Objekty opevnění pro boční palbu zlet 1937–1938

Tyto objekty tvoří úseky Z‑1 Rýchory a Z‑2 Dolní Lysečiny. Trasa úseku Z‑1

Rýchory začínala na východě poblíž kóty Kámen a stoupala do lokality Dvor-

ského lesa a Rýchor. Od Rýchorské boudy klesala směrem k Dolním Lysečinám.

Stavba celkem 68 pevnůstek a příjezdové silnice byla svěřena stavební ﬁrmě

Jindřich Malina z Hořic v květnu 1938. Podnikatel do konce září 1938 stihl

vybetonovat 11 pevnůstek z 1. sledu, které tvoří souvislou linii v centrální

části úseku, kde přehrazují cestu z Rýchor do vnitrozemí.

Objekty opevnění pro čelní palbu zroku 1936

Objekty byly na Trutnovsku budovány v rámci úseku III Trutnov fir-

mou Jan Müller z Úpice. Jednalo se o 30 pevnůstek v úseku od Petříkovic

po Velkou Úpu, z nichž 6 nejvýchodnějších spadá do oblasti Krkonoš. Na

Rýchorách jsou dvě pevnůstky situovány po obou stranách hřebene ne-

daleko Rýchorského kříže. Jejich úkolem bylo bránit přístupovou ces-

tu od slezského Kunzendorfu (dnes Niedamirów) do českého vnitrozemí.



108

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

3 4

Objekt III/166/B

Objekt III/165/B

Objekt Z1/34/A–140 Objekt Z1/35/A–160

Objekt byl původně umístěný v otevřeném terénu, dnes se nachází v lese. Dobová fotograﬁe pochází

z října 1938 a zachycuje německé důstojníky při prohlídce objektů lehkého opevnění. Jejím autorem je

leutnant Mogschar, jehož jednotka tudy měla provést útok od Kunzendorfu, dnešního Niedamirówa.

Mezi ním a objektem III/166/B byla v říjnu 1938

vedena protipěchotní překážka tvořená linií

zakopaných betonových patek s nadzemními

železnými kolíky s oky (tzv. prasečích ocásků).

Přetnula pozemky rodiny Braunovy z č. p. 41.

Unikátní svědectví o těchto událostech přináší

pamětník Franz Braun.

Zbytky sněhu vykreslují přístupový zákop.

Stejně jako ostatní bunkry v této linii

nebyl dokončen – není například opatřen

kamennou rovnaninou.

109

Hlavní úkol pevnůstek v rámci úseku Z‑2 Dolní Lysečiny bylo přehrazení

komunikace vedoucí z Horních Albeřic do Maršova, jelikož tuto starou celní

cestu mohl nepřítel využít k obchvatu ostatních silně opevněných přístupů

k Trutnovu. Trasa úseku sestupovala od Rýchor do údolí Dolních Lysečin

a odtud prudce stoupala na Dlouhý hřeben. Stavba celkem 22 objektů ve

dvou sledech byla v říjnu 1937 zadána pražské ﬁrmě Ing. Ženatý, Zunt a spol.

a i přes značné potíže (obtížná dostupnost jednotlivých stavenišť v terénu)

se podařilo všechny pevnůstky stavebně dokončit.

Většina objektů lehkého

opevnění na Rýchorách

se nachází v blízkosti

turistických cest. I když

jejich plášť splývá s přírodou,

zvláště pak v rýchorském

pralese, oku pozorného

turisty neuniknou! Jejich

objevování zabaví i Vaše děti!

Jak ukazuje výřez z německé přehledové

mapy čs. opevnění z léta 1938, o úseku

Z-1 na Rýchorách neměla německá

armáda informace („im Bau beﬁndliche

Befestigung – Lage und Art unbekannt“,

jak praví legenda mapy).

V rýchorských lesích je dodnes dochováno velké množství

pozůstatků protipěchotních překážek (fragmenty

betonových patek), polního opevnění (střeleckých okopů),

nástražných jam nebo střeleckých průseků, které byly

součástí linie opevnění z let 1937–38. Detailně je při

zvětšení zobrazuje geometrický model reliéfu (včetně

základů nedostavěných bunkrů v jižní části úseku Z-1).

110

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Pro Krkonoše jsou typické objekty lehkého opevnění. Lze jich tu nalézt desítky,

a to i v nejvyšších horských polohách. Jsou dvojího typu – objekty pro čelní

palbu z roku 1936 a objekty pro boční palbu z let 1937 a 1938. Jaký je mezi

nimi rozdíl? A jak jsou využívány dnes?

Objekty opevnění pro čelní palbu zroku1936

představovaly vždy jednu místnost s dvěma nebo třemi

střílnami (výjimečně s jednou). Jednotlivé varianty nesly

označení A, B a C (E), které se od sebe lišily počtem střílen.

Typy A a B se mezi sebou lišily tloušťkou obvodových stěn

(50 a 60 cm). Výzbroj tvořily lehké nebo těžké kulome-

ty, umístěné na jednoduchých dřevěných stolcích. Tyto

objekty zpravidla postrádaly jakýkoliv ventilační systém,

takže dlouhodobá střelba z nich byla problematická; dalo

se větrat jedině otevřenými dvířky vstupu. Osádka byla

odvislá od počtu zbraní (dva vojáci na jeden kulomet).

Výhodou těchto pevnůstek byla nízká pořizovací cena

a malá velikost.

Objekty opevnění pro boční palbu zlet

1937 a1938

tvořily daleko modernější pevnostní systém a předsta-

vovaly miniaturu typizovaného tvaru pěchotního srubu

těžkého opevnění. Postupně vzniklo pět základních typů

označovaných písmeny A–E včetně různých alternativní

modiﬁkací. Vojenští projektanti tak měli k dispozici

širokou paletu stavebnicového systému, prostřednic-

tvím kterého se dala v daném úseku naplánovat účinná

obrana. Nejběžnější typ A sestával ze dvou střeleckých

místností spojených chodbičkou, v kterých byly zabe-

tonovány dvě ocelové střílny, střílející oboustranně

bočním směrem. Pevnůstky se dále rozlišovaly podle

odolnosti – normální, zesílené, výjimečně zeslabené.

Dle terénu se navíc stavěly v rovném, šikmém nebo lo-

meném provedení.

Pevnůstka III/165/B z roku 1936 pod Rýchorským

křížem na Rýchorách. Osádku měli tvořit tři muži

a jeden těžký kulomet.

Pevnůstka nad Dolními Lysečinami pro

boční palbu Z2/11/A-180 byla vybetonována

24. června 1938.

V souvislosti s výstavbou objektů z roku 1936 proběhla

i výstavba jednoduchých chat pro osádky pevnůstek. Ty se

nacházely např. v Žacléři, Dolních Lysečinách nebo ve Velké

Úpě na křižovatce silnic z Maršova a Pomezních Bud. Strážní

chata v Dolních Lysečinách po rozsáhlých přestavbách stojí

dodnes. Na části přehledu pevnůstek a strážních chat v úseku

Hraničářského praporu 2 jsou uvedeny i obj. č. 165 a 166 na

Rýchorách. Podává informace o úkolech jednotlivých objektů,

síle osádky i výzbroji.



111

Vnitřní vybavení objektů lehkého

opevnění z let 1937 a 1938.

Proti vniknutí zabezpečovaly objekty z let 1937 a 1938 dva uzávěry –

mřížové dveře, které chránila tzv. vchodová střílna s uzávěrem,

a ocelové dveře. Ochranu týlu pevnůstky zajišťoval granátový skluz –

zabetonovaná roura s jednoduchým víkem, kterou mohla osádka

v případě ohrožení použít pro granáty. Ve výbavě lehkého objektu

(vyjma typu C) se nacházel též ruční ventilátor, nasávající čistý vzduch

z prostoru vchodové chodbičky. Při jeho pohonu se pak přetlakem

vytlačovaly zplodiny vzniklé při střelbě vlastních zbraní. Nad střílnami

namontované lapače usměrňovaly zplodiny k vývodným otvorům

vedoucím mimo objekt.

Nejčastější zbraní v lehkém opevnění byly lehké kulomety vz. 26 a dále

těžké kulomety vz. 24 a 37. Instalaci zbraní zajišťovaly dva druhy

univerzálních lafet. Jednalo se o zařízení umožňující výrazně vyšší

přesnost palby. Na lafetě byla navíc umístěna i panoramatická mapa

s načrtnutým terénem, zajišťující střelbu za tmy či při zadýmení

bojiště. Použít se daly i jednoduché závěsy. Pod střílnami stály lavice

pro sběr vystřílených nábojnic a pod lavicemi se nacházely drážky

v podlaze naplněné vodou, určené k chlazení hlavní. Na každou střílnu

připadal jeden výsuvný zrcátkový periskop. Ten byl zavěšen v litinové

rouře zabetonované do stropu pevnůstky.

Dále měl být objekt vybaven polním telefonem, nářadím nebo

např. záložní dávkou potravin. Veškerý volný prostor by ovšem

zaplnily bedny s municí. Odpočinek měla osádka vykonávat mimo

objekt, zpravidla v jednoduše zřízeném přístřešku. Součást vybavení

tvořilo i jednoduché ženijní nářadí jako pila, kosa, lopata apod.

Osádku tvořilo u typů A a B celkem 7 mužů. Dva vojáci obsluhovali

kulomety, dva další jim doplňovali střelivo. Velitel objektu a jeho

zástupce pak stáli u periskopů a řídili palbu. Poslední člen osádky

trvale obsluhoval ventilátor. V pevnůstkách typu D a E byli umístěni

4 muži a v typu C pak pouze jeden střelec s nabíječem.

LEHKÉ OPEVNĚNÍ VZOR 37

Objekt A-160 v normální odolnosti

VELITEL ZÁSTUPCE STŘELEC STŘELEC POMOCNÍK POMOCNÍK SPOJKA

OBJEKTU VELITELE VENTILÁTOR

Beton Železo Délka stavby Cena Výzbroj

2 kulomety

Osádka objektu: 7 mužů

Lehký objekt nového typu v číslech

Počet

7 73772 000 Kč8 týdnů4 950 kg42 m³

Cena kompletně Lehký kulomet vz. 26 Celkový počet postavených Doba, za kterou bylObjem betonové Hmotnost železné

dokončeného objektu Lk-26 / Tk-24 / Tk-37 objektů typu Apostaven jeden objektsměsi pro zdivo výztuže do zdiva

Munice

20 000 ks

Množství kulometného

střeliva ráže 7,92 mm

Z LET 1937

–

1938

112

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Sklad, muzeum iobydlí

Lehké opevnění v českých zemích nakonec ke svému hlavnímu účelu – obraně

proti vpádu německé armády – nebylo využito. Většina objektů po odstoupení

čs. pohraničí zůstala na okupovaném území. Německá armáda je podrobila

zkouškám různého druhu, využila je k nácvikům útoků na opevnění v západ-

ní Evropě a na sklonku války je připravovala k improvizované obraně proti

postupujícím spojencům.

Po 2. světové válce a vzniku tzv. železné opony bylo lehké opevnění

v západních a jižních Čechách a na jižní Moravě začleněno do systému obrany

socialistického Československa. Ostatní objekty byly opatřeny mřížemi a zám-

ky, případně sloužily jako sklady drobného materiálu nejrůznějšího druhu (od

chemikálií po žampiony) a to samé platilo ještě i v 90. letech 20. století. Až

poslední dekády představují novodobou renesanci těchto vojenských staveb,

dříve s oblibou mezi lidmi označovaných jako „pomníky odhodlání a zrady“.

V novodobé historii jsou tak desítky „řopíků“ předmětem zájmu nejrůznějších

nadšenců vojenské historie, kteří se je snaží rekonstruovat. V posledních letech

je pak zájemcům nabízí Armáda ČR k prodeji.

Bunkry tak dnes slouží různým účelům – jako obydlí, sklady, vojenská

muzea, jsou předmětem pevnostní turistiky i uměleckých projektů (např. pro-

jekt Bunker Cut, při němž byl na Znojemsku proveden řez řopíkem pomocí

diamantového lana).

Příklad druhotného využití bunkru (objektu lehkého

opevnění pro čelní palbu z roku 1936, III/167/A)

v Dolních Lysečinách.

113

Hurá do Bavorska! Je na čase navštívit dva klíčové

německé archivy: pobočku Spolkového archivu

v Bayreuthu a Bavorský hlavní zemský archiv

v Mnichově! Už se těším, jak si pěkně pošprechtím.

Sbírka Sudetoněmeckého archivu je plná překvapení.

Vzpomínky pamětnice ze Suchého Dolu jsou fascinující

svou konkrétností a nebývalým nadhledem.

Cesta za pramenem bývá daleká, ale většinou se

vyplatí. Dějiny je třeba nahlížet z různých pohledů,

ne všechny lze posbírat na domácí půdě!

Strojopis, originál vzpomínek

Pauly Schramm.



114

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





Obec Suchý Důl leží na jižní straně Rýchorské rozsochy, bezprostředně navazu-

je na Rýchory z jedné strany a Albeřice z druhé. Bývala to horská zemědělská

ves, pyšnící se jako jedna z mála jižním svahem. Po roce 1946 byla určena

k zalesnění, a tudíž zániku osídlení. Navzdory úředním plánům je převážně

rekreačně obývaná dodnes, byť formálně existuje jen jako katastrální území.

Zemědělské přebytky za bonbony

Když se v roce 1936 začalo se stavbou hraničního opevnění, přišlo do naší vesnice

mnoho českých vojáků, nákladní vozy s materiálem se ale dostaly jen k našemu

domu, který byl přibližně uprostřed vesnice, protože strmé stoupání tehdejší ná-

klaďáky nezvládly. Z pohledu nás dětí se tehdy pořád něco dělo a hodně jsme toho

mohly vidět. Vojáci se k nám, dětem, chovali přátelsky a často jsme od nich dostali

bonbony nebo ovoce. Žádné problémy nebyly ani s obyvateli vesnice, vojáci si od

místních kupovali mléko a máslo, lidi je rádi viděli, protože si tak mohli přivydělat.

Kácet abetonovat

Nejdříve se v rýchorských lesích vykácely dva pásy. Mezi oběma pásy zůstal

stát pruh stromů. Káceli cizí lesní dělníci. Vykácené pásy se táhly od Maxovky

až do Dolních Lysečin. Místní si mohli vzít chrastí, větve a tenčí kmeny, což

rádi udělali. Po vykácení se v přední řadě prvního pásu začalo se stavbou pan-

céřových zátarasů. Do země se zatloukly obrovské kusy betonu se železnými

bodci. Mezi nimi potom postavili bariéru z ostnatého drátu. V druhé řadě pásu

se v určitých odstupech stavěly betonové bunkry. První bunkr stál až skoro

u Maršova na maršovských polích na kraji lesa, druhý v Lysečinách na pravé

straně na příkrém svahu, zakrytý lesem, střílnami otočený k Horním Albeřicím,

protože odtamtud vedle cesta ze Slezska, Německé říše. Další bunkry stály

ještě v druhém pásu, poslední pod Rýchorskou boudou.

Skosou na beton?

Materiál pro tuto část opevnění se vyvážel na hřebeny přes Rýchory a Sněžné

domky, protože cesta z Maršova byla příliš strmá. Za lesem jsme měli kus

rýchorské louky, tu jsme tenkrát nemohli kosit, a stejně by to nešlo, protože

provoz nákladních aut v této oblasti byl obrovský a všechno bylo rozježděné.

Když se situace přiostřovala – muselo to být na jaře nebo v létě roku

1938 –, postavili Češi v Suchém Dole napříč přes pole na pravé straně vesnice

od Lysečin k Maxovce další zátaras z ostnatého drátu. Nechali v něm jen malý

otvor, abychom se dostali na druhou polovinu našeho pole. Na kraji lesa vybu-

dovali ještě mnoho skrytých vojenských stanovišť tak, že zvenku nebyla vidět.

Allgemeine Mobilmachung

Velitelství, které zodpovídalo za obranu našeho úseku, sídlilo na Maxovce.

Ale my jsme mohli vždycky bez problémů až k ní. Na mobilizaci Čechů v roce

1938 si dobře vzpomínám, oznámení o mobilizaci bylo v německém a českém

jazyce přibité na vratech našeho domu.

Žlutě badatelkou vyznačená klíčová slova se vztahují

k československému opevnění a jeho obraně.

115

Paula Schramm, zachycena neznámým

fotografem v době druhé světové války.

Rodný dům rodiny Kneifelů v Suchém Dole, jak ho zachytila

desetiletá Paula vodovými barvami.

Pevnůstka nad Dolními Lysečinami pro čelní palbu

III/167/A z roku 1936.

Rodný dům rodiny Kneifelů v nezalesněném Suchém Dole, autor

neznámý, 1934.

116

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Muži přes hranice

Tehdy asi obyvatelé Suchého Dolu dostali poprvé strach a hodně mladých mužů

z naší vesnice, kteří dostali povolávací rozkaz do české armády (českosloven-

ské, pozn. překl.), přešlo přes hranici do Kunzendorfu do Německé říše, bylo

to jen čtyři pět kilometrů. Tam se přidali k freikorpsu. Dokonce celé rodiny

utíkaly do říše. V té době se přes hranici z Kunzendorfu k nám tajně pašovalo

hodně zbraní. Dělal to i můj strýc a další muži z naší vesnice a z Albeřic, kteří

dokázali na české ﬁnance a pohraničníky vyzrát, protože dobře znali staré

pašerácké stezky. Za to v roce 1945 tvrdě zaplatili.

Aco já?

Máma jednou ráno sbalila do batohu chleba, vejce a marmeládu a řekla mi:

„Vezmeš bratříčka – bylo mu právě devět let – a půjdeš s ním přes hranici do

Německa, abyste aspoň vy přežili, protože my při útoku Němců všichni zemře-

me!“ V takovém případě bychom se octli uprostřed mezi frontami, na jedné

straně německý wehrmacht a na druhé česká armáda. Tak se se mnou máma

rozloučila, vtiskla mi do ruky bratrovu ruku, ačkoliv mi bylo teprve dvanáct,

a řekla mi: „Jděte po levé straně až k lesu, potom lesem pořád dál, tak se brzo

dostanete do Kunzendorfu a tam se ptejte na starostu. Pokud byste potkali

nějaké Čechy, nic vám neudělají.“

S jakými pocity jsem tehdy s bratrem, který se okamžitě hlasitě rozplakal,

odcházela, si pamatuju dodnes. Ale netrouﬂa jsem si říct, že nikam jít nechci,

odmlouvat rodičům bylo vyloučené. Tak jsme šli ruku v ruce hlemýždím tem-

pem cestou kolem polí nahoru k lesu. Když jsme došli až k lesu, ještě jednou

jsme se ohlédli na naši drahou vesničku Suchý Důl a bratr se rozbrečel tak,

že jsme si sedli, snědli jídlo a čekali, až se setmí. Potom jsme vyrazili, ale ne

směrem ke Kunzendorfu, ale zpátky – a byli jsme moc šťastní, když jsme zase

byli doma. I když jsem dostala hrozně vyhubováno, byla jsem ráda, že jsem

do Německa nešla.

Průchod přes dráty na šachtu

Otec pracoval už čtyřicet let v Žacléři na šachtě. Každý den chodil ze Suchého

Dolu dvě hodiny do žacléřských uhelných dolů a po práci se stejnou cestou

vracel domů. V tuto kritickou dobu musel chodit kolem českých stráží, které

byly rozestavené od Rýchorského kříže přes Rýchory, Ozón (Quintenmühle)

přes kopce až směrem k Žacléři. Když potom v září a začátkem října platil

výjimečný stav a zákaz vycházení, nikdo nesměl být po setmění venku. Otec,

kterého už mezitím české stráže dobře znaly, nám vyprávěl, že vždycky jen

zavolaly: „Kneiﬂe, jsi to ty?“ Když odpověděl ano, bylo to vyřízené a mohl jít

klidně dál.

Ale jednou večer, i když už měl být dávno doma, nepřišel. Máma byla

strachy bez sebe a říkala, že ho určitě zastřelili. Otec přišel domů až kolem

páté ráno. Stalo se toto: Strážní jednotka byla vystřídána novou a noví strážní

otce neznali. Zatkli ho jako domnělého špiona a odvedli k výslechu na Ma-

xovku. Teprve jeden český ﬁnanc, kterého zavolali z Hubertusky, dosvědčil,

že otce dobře zná a že to není žádný špion. Pak ho propustili. Ten ﬁnanc prý

tancovával valčík s plným půllitrem piva. A často pozval otce, když se vracel

ze šichty domů, na pivo do Hubertusky.

117

Osvobození hákovým křížem

Potom náhle vpochodovali Němci a nastalo osvobození. Říkalo se, že Češi potichu

odtáhli. Musely se ušít vlajky s hákovým křížem a vyvěsit se na domy. Na uvítání

německých jednotek se musely dostavit na náměstí i školní třídy (to bylo v Maršo-

vě). Rozdali nám vlaječky s hákovými kříži a museli jsme volat „sieg heil“. Němečtí

vojáci přijeli přes Pomezní Boudy, Malou Úpu a Temný Důl do Maršova. Všichni

byli vyzdobení květinami, přátelsky mávali a obyvatelstvo je bouřlivě zdravilo.

Opuštěná varta

Bratr a já jsme museli jít do lesa na větve k vázání věnců. Vyrazili jsme s nůší

a cestou jsme si prohlíželi opuštěná prázdná vojenská stanoviště. Byly to ho-

tové byty, uvnitř všude obložené prkny. Viděli jsme tam stoly a lavice a také

lůžka na spaní. Právě když jsme byli v nejlepším, objevilo se několik českých

vojáků a my se strašně vyděsili. Ale řekli nám, že se nemusíme bát, že jen

kontrolují, jestli tady nezůstaly nějaké zbraně a munice. Byli na nás moc milí,

nemohla jsem to tenkrát pochopit, vždyť oni přece prohráli.

„Für Katz“

Zvláště velký dojem na mě udělalo, jak obrovské úsilí Češi opevnění věnovali.

Přitom se zase jednou ukázalo, že všechno bylo „pro kočku“.

Vzpomínky na léta 1936–1938 v Suchém Dole, okres Trutnov, Krkonoše, písemné

sdělení Pauly Schramm, roz. Kneifel, ze dne 18. 10. 1988, pro Sudetoněmecký archiv

zpracoval Kreisheimatpﬂeger Peter Högler. Z německého originálu přeložila do

českého jazyka Jana Zoubková, kráceno.

Po přijetí zprávy o odstoupení československého pohraničí došlo

v oblastech, kde se budovalo opevnění, ihned k přerušení prací.

Armáda, ale i stavební ﬁrmy měly týden na to, aby před postupující

německou armádou evakuovaly co nejvíce materiálu. Přednost měly

samozřejmě zbraně a vybavení pevností. Z překážkového systému se

zpravidla stihl přesunout max. ostnatý drát a ocelové rozsocháče.

Ocelové jehly s oky, původně zapuštěné do betonových bloků, byly

pak místním obyvatelstvem využívány k rozmanitým účelům.

Na snímcích je patrné využití tohoto materiálu coby mříží v boudě

Hubertus na Vizově.

118

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Ráz města Žacléře a jeho bezprostředního okolí na východní straně Rýchorské

rozsochy a v nejvýchodnějším výběžku Krkonoš po desetiletí utvářela zejména

těžba černého uhlí. Průmyslový charakter města ovlivňoval i národnostní slože-

ní obyvatelstva a pestrost politického smýšlení. Na Žacléřsku tak výrazněji než

v jiných částech Krkonoš různým způsobem soužívali stoupenci SdP a později

NSDAP s přívrženci dělnického hnutí – německé sociální demokracie, české

sociální demokracie a komunistické strany.



Lékař, chirurg, vědec, primář žacléřské nemocnice a vyhle-

dávaný odborník, který byl zván na lékařské kongresy do

Francie a dalších zemí. Úctu pacientů i odborných kruhů si

získal svými novátorskými postupy a sestrojením vlastních

přístrojů na ozařování ran pacientů, které přispívaly k rych-

lému hojení. Hans Havliček byl stoupencem německé sociální

demokracie. Roku 1940 byla práce tohoto odborníka násilně

přerušena, byl suspendován a byl mu zakázán vstup do ne-

mocnice. Veškeré vědecké materiály, preparáty, samostatně

sestrojené přístroje mu byly zabaveny. Následovalo vzetí do

vazby gestapem a věznění nejprve v Trutnově, poté v Hradci

Králové. Ve vězení vážně onemocněl, avšak převoz do ne-

mocnice byl opakovaně zamítán. Teprve roku 1944 byl pro-

puštěn. Navzdory skutečnosti, že byl evidován jako odpůrce

nacismu a usiloval o setrvání v Československu a navrácení

československého občanství, byl jako většina českých obyvatel

německého původu nuceně vysídlen do Německa. Čtyři roky

po válce zemřel zapomenutý a chudý ve Wetzlaru.

Každá nejen historická událost je vždy nahlížena minimálně

z několika perspektiv. Co je pro jednoho ztělesněním ryzí

spravedlnosti, druhý vnímá jako neomluvitelnou křivdu. Mezi

oběma krajnostmi se vždy nabízí prostor pro dílčí výklady. Každý

člověk je formován prostředím, které ho obklopuje. Důležitá

je proto vedle etnicko -jazykového zázemí znalost ekonomické

situace rodiny, vzdělání, náboženství atd. Obecně jsou tyto důležité

proměnné nazývány společensko -kulturními vlivy, které formují

a ovlivňují názory, konání a jednání jednotlivce i společnosti.

Hans Havliček ve své pracovně, přelom

20. a 30. let 20. století.

Hans Havliček využívá při operaci vlastních

lékařských přístrojů, přelom 20. a 30. let

20. století.



119



Bojovník proti fašismu, vůdčí osobnost dělnického hnutí a komunistické

strany v Žacléři. Dětství Oswalda Jillicha je spjaté s prostředím hornické čer-

vené kolonie na okraji Žacléře v blízkosti kamenouhelných dolů, a právě toto

prostředí jej výrazně formovalo pro budoucí léta. Roku 1923 byla v Žacléři

založena komunistická strana a již toho roku se Oswald stal jejím členem,

o několik let později stanul ve vedení strany. Jeho protifašistické názory vyús-

tily v jeho zatčení a odvlečení do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde

byl evidován jako politický vězeň. V roce 1944 byl transportován do tábora

Mauthausen. Po návratu do Žacléře se aktivně podílel na přípravě podmínek

pro vysídlení antifašistů z žacléřského regionu. V roce 1946 opustil s rodinou

Žacléř. Rodina žila v německém Liebenwalde, poté v Oranienburgu. Byl činný

ve státní správě, aktivně spolupracoval s Památníkem koncentračního tábora

Sachsenhausen a získal ocenění za boj proti fašismu. Zemřel v roce 1979.

„Z politického hlediska byl začátek roku 1938 celkově naplněn nervozitou. Dvě

třetiny obyvatel pochodovaly za vlajkou SdP, sociální demokraté, kteří měli

v obci většinu, se všemi silami snažili zůstat u moci. Kvůli pozdravu „heil“ po

hodině tělovýchovy poslali sociální demokraté na učitele české četníky, ačkoliv

bezúspěšně. Chování těchto lidí, kteří navštěvují slavnosti Čechů a účastní

se protiněmeckých proklamací, musíme označit za nečestné. Docílí tím však

pouze toho, že každý alespoň trochu německy cítící a spořádaný člověk se od

nich odvrátí. Květnová mobilizace Čechů se projevila také v Bobru. Nejhorší

lůzou byly české národní gardy. V zákopech u opevnění si často soldateska

užívala s ženami a člověk se někdy cítil, jako by se vrátil do dob 30leté války.

Strážcům hranice bylo jasné, že Češi chtějí Německou říši jen rozdráždit.

Bylo zrazováno od výletů do hor, česká soldateska pravidelně vyvolávala násilí

a potyčky. Česká mobilizace měla také ovlivnit průběh obecních voleb.“

Pamětní kniha obce Bobr, s. 102, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek přeložila

Eva Rennerová.

Fotograﬁe kamenolomu v Královci z konce

19. století. Přes město Žacléř od jara 1937

proudily k nelibosti obyvatel nepřetržitě řady

nákladních automobilů podniku Konstruktiva

Praha, vozící kameny z kamenolomu

v Královci na Ježovou horu, kde probíhala

výstavba pevnosti Stachelberg. Pro práce byli

zpočátku najati nezaměstnaní čeští a němečtí

obyvatelé ze Žacléřska, němečtí zaměstnanci

byli později propuštěni a označeni za politicky

nespolehlivé.

Jillichův členský průkaz vydaný

Německou demokratickou

republikou, braniborským

Oblastním výborem obětí

fašismu.

120

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



„A v 38. roku potom, to už bylo v září, začátkem září,

byla velikánská demonstrace henleinovců v Žacléři. Tam

už zpívali „Deutschland, Deutschland über alles“. A zají-

mavý bylo to, že tam v tý části, jak jsem říkal, v té „rudé

kolonii“, tam byli mužský a chtěli jít proti nim, víte?

A česká policie chránila koho? Tu velkou demonstraci!

A já jsem si ještě vypsal z kroniky v Žacléři, že ty četníci

nestačili, tak přivezli nějaký četníky na nákladním autě

z Trutnova, aby ty chlapi tam z tý kolonie nemohli jít

proti těm henleinovcům.“

Běžnou součástí krajiny se stali betonové ježky. S jejich rozmísťováním

bylo započato na podzim roku 1938. Byli rozestavěni ve třech řadách

od Horního Bobru od kraje lesa podél Boberského lesa, přes areál

sportoviště k nádraží, k okresní silnici, pod školou v kolonii, odtud

dále přes šachtu Elišku, kolem šachty Marie, přes pole jižním směrem

z Lampertic k Ličné a mezi strážním domem č. p. 63 a nádražím

v Bernarticích, přes železnici k okraji lesa ke zlatoolešnické výšině

a odtud dále k Petříkovicím. Při stavění ježků a betonových

objektů nebyli majitelé pozemků vyrozuměni a nemohli ani sklidit

plodiny. Pole byla v širokých pásech poničena projíždějícími povozy

a později vojenskými automobily. Kromě betonových zátaras byly

na vyvýšeninách označených jako kóty vystavěny měřící dřevěné

triangulační věže, 10 až 15 m vysoké.

Vlevo Werner Baier v uniformě wehrmachtu,

vpravo v uniformě československé „Svobodovy“

armády.

121

Werner Baier pocházel ze Žacléře, v září 1938 odešel do vnitrozemí, ze kterého

byl československými úředníky po záboru pohraničí Německou říší v říjnu

1938 poslán jako osoba německé národnosti zpět do Žacléře. Odtud byl roku

1943 povolán do wehrmachtu. O rok později zběhl, prošel politickým škole-

ním a vstoupil do Svobodovy armády. Jeho rozhodnutí jít na východ vyplývalo

z politického přesvědčení, které převzal od svého otce – žacléřského horníka,

který byl předválečným členem KSČ. Po roce 1945 se Werner Baier rozhodl

na základě přání rodiny odejít s tzv. antifašistickým transportem do NDR.

Nesmírně cenným a mnohovrstevnatým dokumentem, v němž je vepsána historie

Krkonoš, je graﬁcká tvorba Ericha Fuchse, zachycující každodenní život zdejších

obyvatel. Netypickým motivem je část opevnění Stachelberg, kterou ztvárnil v leptu

v roce 1943 a nazval jej „Nepomíjivé“. Zachycuje pevnůstku lehkého opevnění, tzv. řopík,

u hlavní silnice směřující do Žacléře. Lept věnovali Fuchsovi potomci (rodina Rauchova)

žacléřskému muzeu.

122

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938





V poměrně nedávné minulosti, před 80 lety – čtyřmi generacemi, byly Rýchory

obcí, ve které žilo 200 obyvatel. K návštěvě zvalo několik hostinců, působilo

tu několik řemeslníků a děti tu chodily do školy. Lidé obhospodařovali vysoce

položená políčka, chovali dobytek, dokonce tu žil obecní býk nazývaný Ogal

Seppel. Rýchorští pravidelně vážili dlouhou cestu do kostela v Maršově, později

do Žacléře. Dnes v osadě patřící k Žacléři žijí trvale 2 rodiny.

Zřejmě každý z nás někdy vyslovil přání mít stroj času, moci se přenést

do dob minulých, nám odepřených, a nahlédnout do života tehdejších lidí.

Pomyslnými stroji času jsou historické prameny, které nám cestování časem

i prostorem umožňují. Pojďme se tedy podívat, jaký byl život na Rýchorách

v období 30.–40. let 20. století, zejména ve zlomovém roce 1938.

Rýchory, dominanta Rýchorské rozsochy, jsou v našem povědomí převážně zakotvené jako nejvýchodnější

výběžek Krkonoš, součást Krkonošského národního parku se vzácnou květenou, Rýchorskou boudou a vyhlídkou

na základech původní Maxovy boudy, s tajemným Dvorským pralesem, který poutá fotografy zejména za mlhavých

dní a s několika málo chalupami roztroušenými na rozlehlém území. Tato místa okouzlila již mnoho generací



123

Cennými zdroji informací jsou pro badatele historické adresáře, které přinášejí velmi zajímavé údaje o obyvatelích

v jednotlivých obcích. Dozvídáme se, že v roce 1930 na Rýchorách žilo 209 obyvatel v 53 domech a starostou byl

Wendelin Polz. Obyvatelé se sdružovali ve 4 spolcích, k jednotlivým číslům popisným jsou přičleněna jména majitelů

a dočteme se i, jakým řemeslům se konkrétní lidé věnovali. Nabízí se nám také srovnání s jinými roky, neboť existují

i adresáře z let 1906 a 1911.

Pohlednice zachycující na počátku 40. let 20. století Rýchorskou

boudu s lehkým opevněním, pevnůstkou z let 1937–1938.

Pevnostní systém vybudovaný na hřebenech Rýchor se ihned po odchodu československých vojáků v roce 1938 stal

turistickou atrakcí, u které se pravidelně fotografovali výletníci mířící do hor. Rodina učitele Kornelia Schuberta

ze Žacléře se takto s řopíkem a Rýchorskou boudou v pozadí zvěčnila ve 40. letech 20. století.

124

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938







Sjednocení

„I v naší obci nakonec i poslední členové sociálnědemokratické

strany, kteří se u nás jakož i v jiných obcích potýkali s nedostatkem

mladých členů, usoudili, že zlepšení sudetoněmecké situace se

uskuteční pouze prostřednictvím sudetoněmecké strany Konrada

Henleina. Po delším vyjednávání se i poslední červení dne 10. dub-

na 1938 začlenili do řad místní skupiny sudetoněmecké strany.

Spolek zemědělců zanikl sám, neboť ani zde nezbyli téměř žádní

členové. Takto byla konečně napravena nenávist mezi stranami,

rozpory, nepřátelství v obci a Rýchory se opět staly německými.

Slavnostním aktem byli bývalí červení členové obecního zastupi-

telstva uvedeni do místní skupiny Sudetoněmecké strany Rýchor.

Následujícího dne, 11. dubna 1938, oznámily dělové rány, rozez-

nění zvonu a vyvěšení vlajek sjednocení německé obce Rýchory.“

Mobilizace

„Pod záminkou, že Německo mobilizuje, nechal Dr. Beneš 25. květ-

na mobilizovat a obsadil částečně hranice. Stavební práce na opev-

nění byly urychlovány. Pracovalo se ve dne v noci, do dáli svítila světla na

staveništi, mnozí ztráceli odvahu a mnohý Němec viděl před sebou temnou

budoucnost. V oblasti kolem Rýchorského kříže byl českou armádou natažen

ostnatý drát, vyhrabány zákopy pro kulomety a zavedeny přísné kontroly na

cestách.“

Zničené louky

„Louky u opevnění jsou zničené, v lesích zůstaly široké brázdy od automobilů.

Rýchorská bouda, jejíž hostinský musel i s rodinou prchnout, vypadala po

odchodu Čechů jako loupežnický brloh.“

Úroda

„Úroda byla obecně dobrá. Sklizeň brambor byla rychlá. Polovina je černá,

druhá polovina je malá. Obilí se urodilo a díky deštivému počasí před sklizní

dostatečně vyrostlo. Sklizeň sena byla dobrá.“

Nejen politikou živ je člověk

„Jelikož v okolních místech propukla slintavka a kulhavka, zavedli jsme přísná

ochranná opatření a dosud jsme jim byli uchráněni.

V letošním roce byl poměrně velký počet zmijí. U jedné zmije bylo v těle

nalezeno 11 mladých.

Jahnova bouda německého tělovýchovného spolku Svoboda -Maršov byla

Čechy podpálena a vyhořela do základů.

V roce 1938 se v naší obci uskutečnily 4 svatby.“

Pamětní kniha obce Rýchory, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek přeložila Eva

Rennerová.

125



V souvislosti se stavbou lehkého opevnění bylo potřeba vykácet střelecké

a pozorovací průseky a vytvořit překážky, jak protitankové tak protipěchotní.

Zásahy do lesních porostů s sebou nesly zásahy do vlastnictví pozemků.

V lysečinském úseku Z-2, tedy zejména v katastrech obcí Dolní Lysečiny

a Horní Lysečiny (s napojením na úsek Z–3 Dolní a Horní Malou Úpu) a Suchý

Důl (s napojením na úsek Z-1 Rýchory) vzniklo necelých šest tisíc metrů stálých

překážek, většina s protipěchotním zaměřením (ocelové kolíky v betonových

patkách, tzv. prasečí ocásky, propletené ostnatým drátem – na podobné v ka-

tastru obce Rýchory vzpomíná Franz Braun). Necelých tisíc metrů bylo určeno

proti tankům, včetně protitankových rozsocháčů.

Větší zásah (jak vzpomíná Paula Schramm ze Suchého Dolu) představo-

valy zátarasy stavěné až na jaře a v létě 1938, které přeťaly polnosti a pastviny

napříč nejen Suchým Dolem. Pokud vedl zátaras přes něčí polnosti či pastviny,

byl mu samozřejmě umožněn průchod, ale výnos z některých pozemků mohl

být menší, popřípadě žádný. Muselo dojít k zásahu do pozemků prakticky

všech majitelů. Pozemky se většinou v lánech táhly od vodoteče směrem do

stráně k lesu, u domu travní zahrada, pak políčko, pastvina a kus lesa.

Přes panující snahu utajit umístění a typologii pevnůstek před němec-

kou špionáží, nemohly některé detaily stavby místním uniknout i přesto, že

fotografovat stavby, či jen pozorovat stavbu lanovky, sledovat vojenské povozy

a vojáky nebo vstupovat do lesa, bylo zakázáno. Zejména zákaz vstupu do lesa

museli místní přijímat značně negativně, nejen s ohledem na volný pohyb,

ale hlavně kvůli sběru hub a lesních plodů, ať již pro vlastní potřebu nebo na

prodej, který představoval příjem do rodinného rozpočtu.

Na protipěchotní překážky, které musely školní děti překračovat

cestou do školy, vzpomíná učitel a zastupitel Velké Úpy (toho času

pod jedním obecním úřadem spojená Velká Úpa I a II). Jeho vzpomínky

na předválečné období jsou uloženy v bavorském Bayreuthu v pobočce

Spolkového archivu specializujícího se na prameny související

s odškodněním Němců vysídlených z východní Evropy do Německé

spolkové republiky. Jedná se o zásadní, ale českým badatelům málo

známou sbírku s názvem „Ost -Dokumentation“. Ta obsahuje cenné

materiály i pro dějiny československého pohraničí v rozmezí let

1918–1945. Jedná se o různě zaměřené vzpomínky pamětníků a soupisy

majetku, který vysídlenci zanechali v Československu, skici vysídlených

obcí k roku 1945 atd. Materiály mají výrazně širší záběr než je

problematika vysídlení. Prameny přinášejí cenné poznatky k dějinám

každodennosti, regionálním politickým událostem a dějinám obcí

v předválečném Československu, a samozřejmě i k dění v roce 1938.





126

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

„Sběr lesních plodů a hub nebyl v našich lesích možný kvůli obsazení Čechy,

vstup do lesa byl přísně zakázaný.“

Pamětní kniha obce Rýchory s. 34, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek pře-

ložila Eva Rennerová.

„I naší obcí se táhla tato pevnostní linie, stavební práce byly prováděny pouze

českýma rukama. Jako dělníci byli zaměstnáni pouze Češi nebo Slováci, nebo

takoví pracovníci, kteří se nevzpírali českému diktátu. Potřebné pozemky

i pole byly vyvlastněny, jako odškodnění byly poskytnuty státní dluhopisy.“

Pamětní kniha obce Rýchory s. 34, Státní okresní archiv Trutnov, úryvek pře-

ložila Eva Rennerová.

Rozježděné a poničené pole a louky v důsledku stavby

cesty pro dopravu materiálu nutného pro dostavbu

opevnění na Rýchorách (cesta Sklenářovice – Rýchory)

dokládá i starosta Suchého Dolu a člen NSDAP

Josef Tippelt. Krátce po záboru pohraničí si stěžoval

u Úřadu vládního prezidenta pro obvod Ústí nad

Labem (převedeme –li volně do současnosti, stěžoval

si na krajském úřadě) a žádal náhradu škody za

zničené pastviny a polnosti způsobené činností

československých ozbrojených sil, usiloval o náhradu

škody ve výši 268 RM.

Protitankové překážky typu betonový ježek (Betonigel)

v krajině zachycené fotoaparátem leutnata Mogschara

v říjnu 1938 pravděpodobně v okolí Žacléře/Bobru.

Obdobné překážky byly v Dolních Lysečinách na

hranicích s dnešním Maršovem.

127





„V té době se přes hranici z Kunzendorfu nejen do okolí Rýchor tajně pašovalo

hodně zbraní. Dělali to mnozí místní, dokázali na české ﬁnance vyzrát, protože

dobře znali staré pašerácké stezky.“

Vzpomínky Pauly Schramm, Heimaberichte 1199, Sudetendeutsches Archiv,

Bayrisches Haupstaatsarchiv Mnichov.

Stefan Dix si k náladě 17. 9. 1938 zapsal: „Odešli první uprchlíci, hlavně ženy

s dětmi, a muži, aby se hlásili v Německu do freikorpsu. Dopoledne byly (cesty)

opět uzavřeny, a to nemohl nikdo pod 60 let k německé hranici.“

Dixova kronika. Pamětní kniha obce Velká Úpa III, 1922–1939, do českého

jazyka díky podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš, s. 120, Státní

okresní archiv Trutnov.

„V polovině září (1938) odešla většina pracovně schopných mužů za hrani-

ce kvůli vojenským opatřením Čechů. Práce na poli nebyly proto částečně

provedeny, takže nebylo vyseto obilí pro zimní měsíce. Letní sklizeň téměř

neproběhla. Hospodáři měli k dispozici pouze nekvalitní osivo“

Zdroj: Státní okresní archiv Trutnov, Pamětní kniha obce Bobr, s. 101, úryvek

přeložila Eva Rennerová.

V září 1938 v některých případech prchají za hranice muži, výjimečně celé

rodiny i s dobytkem. Motivací k odchodu za hranice do německého Slezska

bylo víc – snaha vyhnout se odvodům během mobilizace, strach, nejistota či

touha zapojit se do freikorpsu a politicky se angažovat proti Československu

ve prospěch Německé říše. Někteří se zapojují i do diverzních akcí freikorpsu

na československém území, jiní se účastní jen výcviku, další se zkušeností

s pašováním z doby míru se zapojují do pašování zbraní, popřípadě sdílejí

informace o stavbě opevnění rozvědce Německé říše.

29. září nad ránem hlásili příslušníci SOS v Horních Lysečinách přechod

hranice příslušníky freikorpsu u hraničního kamene 18, kteří zde vystřelili čtyři

bílé světlice. Narušení hranice brzy ráno zpozorovalo také albeřické družstvo

SOS u hraničního kamene 10, kde v minulých dnech provázeli němečtí celníci

čtyři muže v civilu. Pravděpodobně se jednalo o pokus vyzvědačů německého

abwehru – rozvědky překročit hranici a získat cenné informace o utajované

stavbě opevnění.

128

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



„Vím jen, že mou tetu se čtyřmi dětmi poslali až do Usedomu a po přícho-

du Němců se vrátila s vlajkou s hákovým křížem a žebřiňákem vítězoslavně

zpátky.“

Vzpomínky Pauly Schramm, Heimatbericht 1199, Sudetendeutsches Archiv,

Haupstaatsarchiv, Mnichov.

V září, když už bylo zřejmé, že doby míru jsou neodvolatelně pryč, organizo-

vali starostové obcí dobrovolnou evakuaci dětí a žen. Některé ženy a děti se

již zdržovaly u příbuzných poblíž hranic v německém Slezsku. Bály se zůstat

doma. Kdyby došlo k válce, ocitly by stejně jako Stráže obrany státu mezi lini-

emi, kulka by tedy mohla přilétnout z obou stran. Ale ani na území říše poblíž

československé hranice nemuselo být v případě válečného konﬂiktu bezpečno.

A tak zejména pro děti byly vypravovány autobusy a vlaky na prázdninová

místa u Baltu a na jiná místa severního Německa. Evakuované děti se ani po

odstoupení pohraničí Německé říši nevrátily hned, a to kvůli panující obavě

z vypuknutí konﬂiktů s ustupující československou armádou. Domů se děti

vracely v listopadu, jejich domovy se již nacházely pod správou Německé říše.

Medaile za zásluhy (Medaille zur Erinnerung

an den 1. Oktober 1938). Vyznamenání, která

Německá říše udělovala těm, kteří se měli podílet

na etablování německé správy na zabraných

územích. Nicméně medailí bylo rozdáno více než

milion, nelze tedy z jejího držení usuzovat nic

zásadního.

Výpisky badatelky z obsáhlých

a informačně cenných vzpomínek

albeřického rodáka Ericha Stumpfa.

129

„Pak přišel starosta z Rýchor s tím, že kdo chce, může opustit prozatím repub-

liku a může za hranici, do (německýho) Slezska, kde nás příjimali, […] přešli

jsme přes hranice do Kunzendorfu, […] pak zpátky na hranici do Královce

(Königshan) na vlak. Šly tam s náma další děti z okolí a pak jsme jeli vlakem do

Waldenburgu, dnešního Wałbrzychu. Odtamtud rychlíkem až do Hannoveru.“

Ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021, soukromý

archiv Libora Duška.





Do třicátých let vstupují obce v okolí Rýchorské rozsochy ještě se starosty

zvolenými v komunálních volbách v roce 1927, kdy mnozí starostové patří

k nejváženějším obyvatelům.

Na počátku 30. let se proﬁl starostů mění, deﬁnitivně odchází generace

spjatá s Rakouskem -Uherskem, ale i ta spjatá s poválečnou konjunkturou a pro-

-československými postoji a nastupuje generace nová, utvářená atmosférou tři-

cátých let. Někteří starostové usilují o politickou kariéru. Nejprve v Německém

svazu zemědělců. Následně z nacionalistických důvodů v SdP, kam vstoupili

z vlastní iniciativy buď ještě před anšlusem Rakouska v březnu 1938 nebo v rámci

sloučení BdL s SdP na přelomu března a dubna 1938. Většina starostů byla pová-

lečnou československou mocí pravděpodobně oprávněně podezírána ze členství

ve freikorpsu a z pašování zbraní, popřípadě z vyhýbání se zářijové mobilizaci.

I v oblasti Rýchorské rozsochy probíhala intenzivní vojenská špionáž ně-

meckého abwehru. Získat v nacionalisticky vyostřené situaci místní německé

obyvatele ke spolupráci nejspíš nebylo těžké. Československá zpravodajská

činnost v pohraničí byla v gesci četníků, kteří měli mimo jiné povinnost pro-

věřovat v místě bydliště spolehlivost dělníků pracujících na stavbě opevnění.

Německy mluvící obyvatelé měli být v principu najímáni jen na pomocné práce

a zajišťování dopravy.

Během stavby opevnění se zejména v okolí Rýchorské rozsochy muselo

pohybovat značné množství osob: stavební dělníci, vojáci, důstojníci vojen-

ského stavebního dozoru, obsluha nákladních aut a další stavební techniky.

Albeřické a lysečinské děti

v divadelních kostýmech na

konci 30. let 20. století na

fotograﬁi neznámého autora

mnohokrát otištěné v časopisu

Riesengebirgsheimat

130

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Muži mezi sedmnácti a šedesáti lety, mimo mobilizované ročníky záloh,

se měli s červenobílou páskou na rukávě podílet na stavbě překážek a úkrytů.

Tyto pracovní síly měly dle aktuální situace dodávat starostové dotčených obcí

„Povolání k pracovnímu nasazení. Toto nařízení se týkalo všech mužů od

18 do 60 let, v případě, že by se nepodařilo zajistit dostatečný počet mužů,

musely být nasazeny ženy. Kdo jakž takž mohl, uprchl nebo se ukryl, aby

nemusel pomáhat dělat české zátarasy ještě pevnějšími, v naději ‚Hitler musí

bezpodmínečně přijít brzy!‘“

Dixova kronika. Pamětní kniha obce Velká Úpa III, 1922–1939, do českého

jazyka díky podpoře Správy KRNAP přeložil Miloslav Bartoš, s. 121, Státní

okresní archiv Trutnov.

Fotograﬁe zachycuje pravděpodobně schůzi

místní buňky Nacionálně socialistické

německé dělnické strany (NSDAP) v Dolních

Lysečinách mezi lety 1939–1945. Pod obrazem

Adolfa Hitlera zachytil neznámý autor

uprostřed i jednačtyřicetiletého starostu

Dolních Lysečin Johanna Taslera.

Badatelské výpisky sestavené z mnoha pramenů:

archivních (Státní okresní archiv Trutnov, Státní oblastní

archiv Litoměřice, Archiv bezpečnostních složek Praha)

a pamětnických vzpomínek rodáků z Albeřic a Lysečin.

Razítko obecního úřadu Horní Albeřice.

131

Po společném vymezení tématu, rozdělení úloh jednotlivým členům týmu,

samotném sběru dat a jejich analýze nám vykrystalizovaly nejdůležitější infor-

mace. Ty je třeba zpracovat tak, aby byly stravitelné pro cílovou skupinu, která

bude výsledek „konzumovat“. V našem případě chceme napsat srozumitelný

článek, vlastně články dva. Jeden odborný a druhý populárně naučný.

Interpretace, tedy vysvětlení, vyložení tématu, může mít několik forem.

Také se liší jeho rozsah, tedy počet stránek textu a obrazového materiálu.

Odborný článek nebo monograﬁe předpokládá, že čtenář už je do tématu

zasvěcen, proto nevysvětluje základní souvislosti. Zároveň ale pracuje s vět

ším počtem speciﬁckých dat a tzv. příloh a též s vysvětlujícími poznámkami,

které většinou méně náročného čtenáře obtěžují. Proto je žádoucí i výklad

stručnější, který užívá minimum cizích slov a nepředpokládá čtenářovu hlubší

znalost tématu. Tato kritéria splňuje populárně naučný článek. Použijeme –li

opět paralelu „konzumu“: každé zboží má svého kupce.

Tato výstava je samozřejmě také jednou z možných forem jak představit

interpretaci společenskovědního bádání.





132

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



A nezapomeňme na populárnější

článek do časopisu Krkonoše –

Jizerské hory. Šéfredaktor Jiří Bašta

už se na něj těší!

Přátelé, já jsem úplně zavalená

informacemi, ale už jsem našla klíč,

jak se jimi prokoušu! A mám osnovu

pěknýho odbornýho článku! Jak jsme

slíbili do regionálního sborníku Opera

Corcontica!

Počkej, ještě redakční porada!

Takže hurá ke strojům!

Jsme toho všeho plní, ale je třeba

poznatky naservírovat čtenářům

srozumitelně, abychom je nezahltili.

133

No tak fajn. V textech máme jasno

a já bych navrhovala uspořádat

i výstavu! Někdo radši vstřebává

informace v muzeu nebo jiný

vzdělávací instituci.

Jasný, tam kromě zásadních psaných

informací pěkně ukážeme ve velkém

všechny získaný fotky, dokumenty,

nákresy, odvyprávíme klíčový příběhy

našich aktérů a můžeme i pustit videa!

A výstavu nazveme Opevněná krajina!

To zní smysluplně. Dat máme

dostatek. Mám kamaráda, šikovnýho

výtvarníka a graﬁka, kterej se

o historii a Krkonoše taky zajímá, ten

do toho půjde s námi!

134

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Blížíme se do ﬁnále! Jak vyplynulo z předchozích textů a komiksů, výstupů

bádání je společně s výstavou možných několik. Forma a rozsah jejich sdě-

lení odpovídá cílové skupině čtenářů a čtenářek, respektive těm, kteří se

s ústředním tématem a jeho dílčími souvislostmi teprve seznamují nebo už

prohlubují své znalosti.

Pro širší veřejnost je určen populárně naučný článek, vědecká obec,

lačná po nových informacích a nepublikovaných souvislostech, očekává stať

v odborném periodiku. Odborný článek musí být opatřen odkazy na zdroje,

navazuje na předchozí výzkumy a přispívá k odborné diskuzi.

Další formou může být didaktický průvodce či quest nebo kvíz, v našem

případě zpracovaný pro oblíbenou akci Trojúdolí – Místa paměti v Horních

Albeřicích a blízkém okolí, navštěvovanou napříč generacemi. Dlouhodo-

bou platnost mívá i tematický ﬁlmový dokument, jehož zpracování a post

produkce vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky z audio -vizuální branže.







Dramata podzimu 1938 ve východních Krkonoších

Libor Dušek – Olga Hájková – Tamara Nováková

Události přelomu léta a podzimu roku 1938 jsou obecně vnímány jako

zásadní mezník ukončující dvacetileté období svobodné Československé

republiky. Zvlášť obyvatelé pohraničí byli reálně konfrontováni s nekom-

promisní rozpínavostí a agresí nacistického Německa, které své záměry

neskrývalo již řadu měsíců před druhým celosvětovým válečným konﬂik-

tem. Na základě podpisu Mnichovské dohody světovými mocnostmi byly

nuceny rezignovat československé politické i vojenské elity a houževnatí

obránci vlasti se po týdnu bdění na hranicích vraceli se sklopenými zraky

a hořkou pachutí zrady a prohry v ústech. Jejich sveřepé odhodlání bránit

mladou republiku i nabité pušky jim nebyly nic platné. Na horách osiřely

spolu s ideály bunkry, ve kterých ani nestihl řádně vytvrdnout beton. Velký

a mocný orel zaryl pařáty do své oběti a chystal se svým silným zobákem

zasadit smrtící ránu… Ale vnímal to takto každý?

Jak už to obvykle u velkých dějinných událostí bývá, realita je vždy složitější.

Plamenné a velkohubé narativy prosáklé dramatičností téměř vždy pokulhávají.

V tehdejším Československu tvořili bezmála třetinu obyvatel německy hovořící sta-

rousedlíci, kteří zpravidla v pohraničních oblastech žili již několik století. Znamená

však jazyková příslušnost k početnějším a průbojnějším sousedům automaticky

schvalování jejich jednání a konání? Domníváte se, že tito čeští Němci v říjnu 1938

během příchodu německých vojáků a záboru pohraničí jásali „jako jeden muž“?

A v jaké rovině v tomto vyhroceném období vypadal česko -německý dialog?

135

V následujícím textu bychom rádi rozkryli důležité souvislosti vztahující se

k roku 1938 na území nejvýchodnější části Krkonoš a blízkého Podkrkonoší.

Opřeni o výsledky historického, archeologického a etnologického výzkumu

v regionu Rýchor a Žacléřska se pokusíme vyvrátit některé dlouhodobě zažité

mýty o pouze „zlých“ Němcích a pouze „hodných“ Češích. Právě horská oblast,

kde se mnozí věnovali tradičnímu budnímu hospodářství a ti, kteří žili pod

horami převážně z hornictví, nám poslouží jako pomyslná laboratoř mezi-

lidských vztahů bezprostředně ovlivněných klíčovými událostmi 20. století.

Člověk je vždy jen člověkem a válka nikdy nic nevyřeší.

Rýchory ve 30. letech 20. století.

Franz Braun (mezi svými bratry Ottou a Helmutem) je jakožto pamětník

událostí roku 1938 na Rýchorách klíčovým aktérem příběhu. Fotograﬁe

z konce 30. let 20. století.

Ukázka průvodce s didaktickými úkoly, vytvořeného pro veřejnou kulturně–environmentální akci Trojúdolí – Místa

paměti 2021.

Význam ikonek:

Oživlá

místa

Otázky

Aktivita

pro děti

Aktivita

pro

dospělé

Časově

omezená

oživlá místa

PRŮVODCE

PO TROJÚDOLÍ

–

MÍSTECH PAMĚTI

–

11.7.2021

Horní Albeřice

Dolní Albeřice

Horní Lysečiny

Dolní Lysečiny

Suchý Důl

Místa ožívají vHorních Albeřicích

vsobotu 10.července 10.00

–

17.00

Patřím:

Zeptejte se stavebního dělníka, jak se jmenují překážky na obrázcích, do prázdného místa navrhněte apojmenujte

překážku podle vaší představy, čemu by měla bránit?

…………………………………………………………………………

Co pašovali albeřičtí obyvatelé vroce 1938 přes hranici? Oldřich Šebl ti poradí. Zakroužkujte.

Oživlé místo č. 1

Důchodkový akcesista

Oldřich Šebl, rota Stráže

obrany státu Maršov aděl-

ník na stavbě českosloven-

ského opevnění Jan Novák

1) Kdo to je důchodkový akcesista aco bylo náplní jeho práce?

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

2) Co to byly Stráže obrany státu? Kdo je tvořil?

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

3) Co si Oldřich Šebl myslel, že se stane, když dojde vzáří1938 kválce sNěmeckem?

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

4) Co jsou to prasečí ocásky akčemu sloužily? Kde byly vokolí umístěny?

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

5) Co nesmělo spadnout do betonu, ze kterého se stavěly bunkry?

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Horní

Albeřice č. p.

28. 5. 1938

razítko

Poznáte zčeho je na obrázku vytvořená mříž kuchyňského okna na boudě Hubertus?

Mříž je vyrobená z …………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Poznáte zčeho je na obrázku vytvořená mříž kuchyňského okna na boudě Hubertus?

Mříž je vyrobená z …………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Poznáte zčeho je na obrázku vytvořená mříž kuchyňského okna na boudě Hubertus?

Mříž je vyrobená z …………………………………………………………………………………………………………………………………………………

136

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

1 Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9, CZ,

novakova@hiu.cas.cz

2 Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9, CZ,

hajkova@hiu.cas.cz

3 Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9, CZ,

libordusek666@gmail.com







Lidé východních Krkonoš ve stínu československého opevnění vroce

1938: zpohledu historie, archeologie aetnologie

e people of the eastern Krkonoše (the Giant Mountains) in the shadow

of the Czechoslovak fortiﬁcations in 1938: from the perspective of history,

archaeology and ethnology

Tamara Nováková

, Olga Hájková



& Libor Dušek

Odborný článek musí splňovat tyto náležitosti: původnost,

nové interpretace, přispění do odborné diskuze. Musí vycházet

z relevantních a ověřitelných zdrojů, které je nutné v textu uvádět.

Pro historické vědy je nejvhodnějším způsobem „systém poznámek

pod čarou“. Publikování v odborných časopisech s sebou přináší

nutnost nezávislé odborné kontroly, tzv. recenzního řízení.

Abstrakt

Obce na úbočí Rýchorské rozsochy v nejvýchodnější části Krkonoš byly v roce

1938 až na město Žacléř dominantně německojazyčné. Turismus, jinak pro

Krkonoše typický, se jim spíše vyhýbal. Lidé v této oblasti, stejně jako v celém

německy mluvícím československém pohraničí, reﬂektovali politické události,

vznikající československé opevnění a na něj navázanou infrastrukturu, jakož

i přítomnost lidí z venku – dělníků na stavbě opevnění a ozbrojených složek.

Rýchory byly jako modelové území zvoleny záměrně. Jednalo se o vojensko-

-strategicky klíčový region, přes který procházely sjízdné komunikace ze Slez-

Odborných časopisů existuje v České republice mnoho a věnují se

různým vědním disciplínám. Jedním z nich je Opera Corcontica –

Krkonošské práce, spojující přírodní a humanitní vědy, který vychází

od roku 1964 pod patronací Správy Krkonošského národního parku.

Redaktoři Opera Corcontica určují další publikační pravidla pro autory.

137

ska přes Bobr a Žacléř do českého vnitrozemí. První objekty lehkého opevnění

tu vznikly v roce 1936. V letech 1937 a 1938 byly budovány linie lehkého opev-

nění nového typu na Rýchorách, v Dolní Lysečinách a na Babí (při historické

zemské bráně) i objekty těžkého opevnění.

Předkládaná sonda do česko -německého soužití na území Rýchorské rozso-

chy ve 30. letech 20. století si klade za cíl demonstrovat možnosti interdisciplinár-

ní analýzy a interpretace pramenů regionální, centrální i zahraniční provenience

a na jejich základě zmapovat náladu obyvatelstva vedoucí k zásadní podpoře

Sudetoněmecké strany. Text ukazuje, že regionální sondu je nutné vystavět na

celorepublikové situaci a naopak, že pro hlubší pochopení celospolečenských

změn je nutné znát jejich aplikace v konkrétních místech.

Klíčová slova

Rýchorská rozsocha, mobilizace, květnová krize, Stráže obrany státu, pamět-

níci, obecní volby, čeští Němci, Sudety, pohraničí, freikorps, wehrmacht

Úvod

Studie se prostřednictvím písemných, orálních a hmotných pramenů snaží

nalézt odpovědi zejména na tyto otázky a na jejich základě předložit mozaiku

dění v obcích na úbočí Rýchorské rozsochy a nástinění dobové společensko-

-politické nálady ovlivněné geopolitickým vývojem, která ve sledované lokalitě

panovala na konci 30. let 20. století:

Jak se v regionu projevilo prohlubující se nacionalistické nahlížení na

budoucnost Československa? To bylo z jedné strany vyostřované nacistickou

agresivní politikou a z druhé strany ovlivňované defenzivním přístupem čes-

koslovenské vlády, navíc doplněné o vzrůstající nedůvěru vůči svým německy

mluvícím občanům.

Jak vnímalo místní obyvatelstvo bezpečnostní složky, které se v pohranič-

ních oblastech soustřeďovaly, prováděly kontroly, v zastoupení státu vykupovaly

a vyvlastňovaly pozemky pro stavbu lehkého i těžkého opevnění, přehrazovaly

pole a louky zemědělců ostnatým drátem ve jménu československé státní

a národnost čím dál víc akcentující sebeobrany?

Smyslem abstraktu je podat čtenáři základní informace o článku

(cíl či účel práce, použité metody, nejvýznamnější výsledky a závěry)

v co nejsrozumitelnější podobě.

Klíčová slova, stejně jako abstrakt, bývají v odborných článcích

přeložena do angličtiny.

138

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938

Jak ovlivnila každodenní život obyvatel horských zemědělských vsí východních

Krkonoš výstavba československého opevnění? Jaký charakter měla interakce

mezi místními a stavebními dělníky, kterými byli v drtivé většině Češi? Odpo-

věďmi na tyto otázky bychom rádi přispěli k odborné diskuzi na toto téma.

Materiál a metodika

V textu autoři zásadně používají české názvy (eventuálně německé, nemě-

ly–li v této době úřední český ekvivalent) obcí a osad před jejich slučováním

a přejmenováváním po roce 1945.

[…]

Autoři se přiklánějí k národnosti deﬁnované jazykovým zázemím oby-

vatel regionu, jakkoli je i tato deﬁnice problematická. Ve 20. století nabýval

pojem národnost různých významů a mnohdy byl zásadní rozdíl mezi tím,

jak člověk sám vnímal svou národnostní identitu a jaká mu byla okolím nebo

vyšší mocí vnucována či přisuzována. Mnohdy, ale ne vždy, souvisela národ-

nost s rodným jazykem.

[…]

Cílem sondy do česko -německého soužití v opevněné krajině na úbočí Rý-

chorské rozsochy je záměrně detailním popisem mikroregionu demonstrovat

možnosti práce s regionálními prameny, které jsou roztříštěné svým původem

a místem uložení. Vychází z různých pramenů – písemných, orálních i hmotných,

úředních i neúředních, českých i německých (jazykově i místem původu). V první

řadě se jedná o rozhovory nebo písemnou korespondenci, které s pamětníky

(původními obyvateli) autoři vedli v letech 2009–2021.

Dalším stěžejním pra-

menem

je úřední zpráva o květnové pohotovosti a zářijové mobilizaci 1938.

Z nařízení Zemského ﬁnančního ředitelství v Praze ji sestavil vedoucí oddělení

Finanční stráže v Horních Albeřicích a vedoucí družstva Stráže obrany státu

vrchní respicient Bohumil Černý a je datována 6. 11. 1946. Dvě zprávy tvořící

další okruh budou mít roli spíše dokreslující, jedna je z druhé poloviny 50. let,

druhá nedatovaná pravděpodobně pochází z téže doby. Vztahují se k událostem

před záborem pohraničí v Maršově IV a Velké Úpě a jsou uloženy v tzv. Ost-

-Dokumentation.

Obě vznikly pravděpodobně na vyžádání úředních míst. Další

skupinou pramenů jsou dvě zprávy německých důstojníků wehrmachtu, ve-

1 Písemná sdělení Ericha Stumpfa (*1925, Dolní Albeřice), 2009, soukromý archiv

Tamary Novákové; Ústní sdělení Franze Brauna (*1931, Rýchory), Žacléř 14. 5. 2021,

soukromý archiv Libora Duška; Bayrisches Haupstaatsarchiv, Sudetendeutsches Archiv,

Heimatberichte 1199.

2 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, f. 308, sign. 308–194–1–6,

kart. 194, okres Trutnov, oddělení Finanční stráže Horní Albeřice.

3 Bundesarchiv, Lastenausgleichsarchiv Bayreuth, Ost -Dok 20/18, Kennziﬀer 1/20,

Berichterstatter: Franz Kasper, Dokumentation der sudetendeutsche Volksgruppe 1918–

1945 aus der Kreis Trautenau, nedatováno.

Úvod má stručně uvést čtenáře do problematiky, v závěru úvodu by měly být

jasně deﬁnovány cíle práce či její účel.

139

teránů první světové války, kteří se podíleli na obsazování československého

pohraničí, a které nabízejí pohled „z druhé strany“. První zpráva nadporučíka

Kurta Berknera vyšla už v roce 1939 jako propagandistický spisek s názvem Wir

marschierten ins Sudetenland. Druhou sepsal poručík wehrmachtu Mogschar

pro své kamarády -veterány několik měsíců po záboru pohraničí. Stejně jako

v případě zprávy Bohumila Černého, i zde je potřeba prameny interpretovat

v širším kontextu a konfrontovat je se znalostmi regionu i s výsledky bádání

vojenských historiků.

Výpovědi písemných pramenů jsou konfrontovány také s terénním vi-

zuálním průzkumem československého opevnění (tj. prvků polního opevnění

a protitankových či protipěchotních překážek), především na základě letec-

kých měřických snímků z roku 1953

a geometrického modelu reliéfu.

Výsledky – obecná část

Odraz politického dění v Krkonoších

Speciﬁka východních Krkonoš

Výsledky – speciální část

Čeští Němci

Československé opevnění

Květnová ostraha hranic a zářijová mobilizace

Obecní volby 1938

Stráže obrany státu

Každodennost

[…]

Diskuze

Summary

Seznam pramenů a literatury

4 Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA, Sudety 1938, pohledem důstojníků německé armády,

Praha 2017, s. 22–58.

5 Jan LAKOSIL – Tomáš SVOBODA – Ladislav ČERMÁK, Souboj bez vítěze. Německé

přípravy na dobývání čs. lehkého opevnění v roce 1938, Praha 2010; Jan JUŘENA – Jakub

MIKOLÁŠEK – Tomáš PILVOUSEK, Broumovsko a Trutnovsko, obrana republiky v druhé

polovině třicátých let v severovýchodních Čechách, Dvůr Králové nad Labem 2006; Radan

LÁŠEK, Krkonoše v roce 1938, armáda a opevnění, Praha 2015; Týž, Opevnění z let 1936–

1938 v Krkonoších, Praha 2001.

6 Český úřad zeměměřický a katastrální – Zeměměřický úřad Praha, letecký měřický

snímek 1953 – VGHMÚř Dobruška © MO

7 Správa Krkonošského národního parku Vrchlabí, geometrický model reliéfu (výřez Babí,

Rýchory)

140

Výstava: Opevněná krajina – Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938



Zdroj: Podkladová mapová data viz. mapa s. 102,

obsahová data viz seznam pramenů a literatury.

Kartograﬁcké zpracování: JN

141



od roku 1936: stavba československého opevnění; zabírání/vykupování

pozemků

11.–13.března: Rakousko anektováno, stává se součástí Německé říše

březen: dvě velké německé politické strany (Svaz zemědělců a křesťanští

sociálové) splývají se Sudetoněmeckou stranou (SdP)

květen: květnová krize

21.května: vyhlášena zvýšená ostraha hranic

květen– červen: volby do obecních zastupitelstev

12.září: projev německého kancléře Adolfa Hitlera na sjezdu NSDAP

v Norimberku: „Utlačování tří a půl milionu Němců v Československu musí

přestat!“

od 12.září: pouliční incidenty na mnoha místech pohraničí

od 12.září: stanné právo v některých pohraničních okresech

druhá polovina září: podzimní cvičení, vojenské manévry německé armády

(wehrmacht) poblíž československé hranice, plánovaný útok

na Československo – „Fall Grün“ k 1. říjnu

15.září: projev předsedy SdP Konráda Henleina k českým Němcům: „Heim ins

Reich.“

16.září: rozpuštěna SdP, zatýkání stranických funkcionářů

17.září: na území Německa vznik Sudetoněmeckého sboru dobrovolníků

(freikorps)

po 17.září: někteří čeští Němci prchají za hranice a přidávají se k freikorpsu

po 17.září: některé ženy a děti jsou organizovaně odvezeny do severního

Německa „na prázdniny“

19.září: stanné právo v okrese Trutnov

22.září: pád Hodžovy vlády, nastupuje úřednická vláda generála Syrového

23.září: všeobecná mobilizace Československé armády

po 23.září: útěky českých Němců za hranice se stupňují

30.září: podepsání Mnichovské dohody – dohoda Velké Británie, Francie, Itálie

a Německa na záboru československého pohraničí Německou říší

1.října: vznik tzv. Druhé Československé republiky

po 1. říjnu: zahájení vstupu německého wehrmachtu do československého

pohraničí, do Krkonoš 8. října

2.října: jediná povolená strana na území okupovaného pohraničí je SdP

5.října: československý prezident Edvard Beneš abdikoval

9.října: rozpuštěn freikorps

20.října: wehrmacht opouští bývalé československé pohraničí, které je již

součástí Německé říše

10/11.listopadu: Tzv. Křišťálová noc, kdy stoupenci NSDAP vypalovali

synagogy a obchody židovských majitelů, zejména na západě bývalého

československého pohraničí

5.listopadu: SdP zaniká, majetek převzat NSDAP, o členství ve straně se bylo

třeba ucházet individuálně

4.prosince: doplňující volby do říšského sněmu Německé říše

15.dubna1939: vznik Říšské župy Sudety jako správní jednotky Německé říše

17.května1939: na území Říšské župy Sudety proběhlo sčítání lidu

143

C. 

 

 

144

Katalog vystavených pramenů



Většina archiválií a vzpomínek (těch, jejichž obsah byl zásadní pro výstavu Opevněná krajina –

Lidé ve východních Krkonoších v roce 1938) je zde předkládána v přepsané podobě, doplněná

regestem a rozšířenou citací. Klasické ediční zpracování archiválií je zakomponováno do celkové

struktury katalogu vystavených pramenů.

Prezentace pramene začíná jeho názvem. Druhou informací je datace a místo vzniku, oboje

se přebírá z údaje, který uvedl původce dokumentu. V případě, že pramen sám o sobě dataci

a zmínku o místu vzniku neobsahuje, uvádíme rekonstruovaný údaj, který je vložen do hranaté

závorky a doplněn informací, na základě čeho k odbornému odhadu došlo.

Následuje vlastní regest (ve struktuře katalogu vystavených pramenů nahrazuje obsah pramene

a formuluje stručný text v rozsahu cca jedné věty), který bez interpretačního hodnocení vystihuje

obsah pramene.

Hlavní informační hodnota spočívá v prameni přepsaném na základě těchto zásad: Archi-

válie a vzpomínky jsou v případě německého originálu předkládány v českém překladu (kritický

katalog je celý pouze v českém jazyce), v některých případech v německé i české verzi (u kratších

pramenů). Českému překladu předcházela zejména v případě kronik transkripce z německého

kurentu. Přepis originálu i překladu zachovává maximální autenticitu původního pramene, jeho

graﬁcké podoby včetně písma, které odkazuje na písmo použité v prameni (rukou psaný dokument,

tiskopis, strojopis a současný text na počítači). Přepis dokumentů akcentuje i ručně psané po-

známky, podpisy, razítka aj. Ediční vysvětlivky a komentáře jsou umístěny vždy formou poznámky

pod čarou, nezasahují do vlastního přepisu. V případě zkrácené verze pramene je vždy příslušné

vypuštěné místo označeno […].

Citace dokumentu obsahuje: 1) uložení dokumentu, 2) počet předkládaných stran v kon-

textu počtu stran celého dokumentu, 3) způsob dochování (typicky originál či kopie) a techniku

vyhotovení (typicky rukopis, strojopis, tiskopis).

Tamara Nováková

145



47 Vzhledem k časovým a ﬁnančním omezením se projekt Prameny Krkonoš cíleně omezil na jižní část pohoří,

proto nejsou v katalogu reﬂektovány prameny uložené v polských archivech, které jinak pro dějiny jižní strany

Krkonoš obsahují mnohé relevatní zdroje.

Tamara Nováková

Archivní prameny, jejich znalost a interpretace jsou základem historického výzkumu. V součas-

né době je většina archivních pramenů badatelům dostupná v archivech, jen malá, i když stále

rostoucí část, je dostupná na prezentačních webových stránkách jednotlivých archivů. Pro dějiny

Krkonoš jsou významné především archivy existující na území Krkonoš či Podkrkonoší – Státní

okresní archiv Trutnov (pro střední a východní Krkonoše) a Státní okresní archiv Semily (pro

západní Krkonoše). Ke starším dějinám, popřípadě k institucím přesahujícím okresy Trutnov a Se-

mily, jsou klíčové Státní oblastní archiv v Zámrsku a Státní oblastní archiv v Litoměřicích. Tisíce

pramenů jsou pak uloženy v Národním archivu v Praze a Archivu bezpečnostních složek v Praze

a v Kanicích u Brna. Ze specializovaných archivů pro dějiny Krkonoš je nutné vyzdvihnout zejmé-

na Vojenský historický archiv, Archiv Českého rozhlasu, Archiv Poslanecké sněmovny, Ústřední

archiv zeměměřictví a katastru, Archiv Akademie věd České republiky, Národní ﬁlmový archiv,

Archiv Národního muzea a Archiv Národního technického muzea. Nejen pro dějiny Krkonoš jsou

ale relevantní i archivy v jiných státech, pro Krkonoše zejména ve Spolkové republice Německo

a v Polsku.

Za německé archivy jmenujme na prvním místě Bundes Archiv – Lastenausgleichar-

chiv v Bayreuthu a Bayrisches Haupstaatsarchiv v Mnichově, Krkonošské muzeum s archivními

sbírkami v Marktoberdorfu (pro Vrchlabsko) a ve Würzbugu (pro Trutnovsko).

K roku 1938 obecně vzniklo pramenů velmi mnoho, ale čím dále se badatelsky posouváme

do konkrétních území či lokalit, tím archivních pramenů ubývá. Čím více se blížíme k září roku

1938, tím pramenů k daným lokalitách ubývá také: doba byla překotná a mnohdy prostě nebyl

čas vše úředně zaznamenat. Krom toho trpí pramenná základna velkou roztříštěností (jak ostat-

ně vyplývá i z výčtu hlavních archivů výše). Mnoho pramenů vznikalo na vyšších úrovních státní

správy. Z toho vyplývá, že ve státních okresních archivech zdrojů k lokálním projevům květnové

krize, zářijové mobilizace a stavbě opevnění není k dispozici mnoho.

V archivech můžeme najít množství různých typů pramenů. Typicky jsou to úřední dokumenty

včetně různých podkladových materiálů (zpráv, hlášení, analýz atd.), úřední korespondenci, trest-

ní a vyšetřovací spisy, obecní, farní či školní kroniky, ale i osobní pozůstalosti, včetně soukromé

korespondence, fotograﬁí, vzpomínek, rukopisů atd.

Jako každý pramen, i archiválie je vždy třeba interpretovat v kontextu jejich vzniku a kon-

frontovat je s dalšími prameny, ať úředními či kvaziúředními, popřípadě s neúředními.



Tamara Nováková

Pod úředními dokumenty se skrývá velké množství rozličných pramenů, které mají společné to,

že vznikly pro úřední potřebu. Mohou se týkat samotné úřední agendy, jejích procesů, nebo se

může jednat o úřední rozhodnutí ve věci správy či samosprávy (např. o vyhlášky v gesci daného

úřadu), popřípadě o různá schválení, akreditace, povolení, zákazy atd. Tyto prameny se mohou

týkat i soukromých subjektů. Do této kategorie spadají samozřejmě i podklady k výše zmíněné-

mu, např. různá šetření, posudky, hlášení, ale i vzpomínky pamětníků, pakliže si je vyžádal úřad

146

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

např. jako rámcový podklad pro vydání stanoviska nebo pouze pro neveřejnou úřední potřebu.

Spadají sem i doklady totožnosti a další osobní doklady.

Interpretační možnosti úředních dokumentů jsou velmi různé, stejně jako jejich relevance

a validita – záleží na typech pramenů, resp. na jednom každém konkrétním prameni. Na jednu

otázku může odpovědět, na jinou nikoliv. Mnohé úřední dokumenty se dochovaly v konceptech,

ne vždy je zřejmé, zda nabyly úřední platnosti. Vždy je třeba věnovat pozornost nejen obsahu,

ale i datu vzniku, účelu, kontextu a dalším faktorům.

Úřední dokumenty patří k nejběžnějším dochovaným materiálům a jsou schraňovány prak-

ticky ve všemi archivy.

Úřední list okresní správy politické aokresního školního výboru vTrutnově

18. května 1928, Trutnov

Úvodní pasáž z detailního komentovaného a z pohledu okresu Trutnov doplněného výtahu vyhlášky

ministra vnitra 66/1928 Sb. ze dne 27. dubna 1928 o úlevách v pohraničním styku s Německem

na základě § 11 zákona ze dne 16. dubna 1928, č. 55 Sb. z. a n., o cestovních pasech. V české a ně-

mecké verzi ji zveřejnil úřední list okresní politické správy a okresního školního výboru v Trutnově.

Vyhláška přinášela úlevy pro pohraniční styk s Německem v podobě tzv. malého pohraničního styku.

Čís. 6

Úřední list

Ročník 47.

okresní správy politické aokresního školního výboru vTrutnově.

Roční předpl. vobnosu 25 Kč přejímají obec. úřady aokr. správa polit. vTrutnově, kdež také

mohou býti podány případ. reklamace.

Vydán dne 18. května 1928

Č. b. 39

Č. 16.251.

Malý pohraniční styk a výletní styk s Německem – nová úprava.

Výměnou not mezi čsl. vyslancem v Berlíně a německým zahraničním ministerstvem tamtéž dne

27. března 1928 byla s platností od 1. května 1928 schválena úmluva o pasové -technické úpravě

československo -německého pohraničního styku.

Podstatný obsah této úmluvy, jež upravuje jednak otázku malého pohraničního styku, jednak

otázku výletního styku a dále otázku pohraničních průkazů zaměstnanců obou stran, činných

jednak v pohraničním styku mezi Československou republikou a Německou říší, jednak služebně

činných na území druhého státu a tam bydlících, je tento:

A. Malý pohraniční styk.

1. Osoby, které mají své bydliště v pohraničním okrese jednoho státu nebo se tamnejméně po

tři měsíce zdržují a které ke vstupu na území druhého státu nepotřebují visa, mohou obdržeti

pohraniční průkaz, který je opravňuje podle následujících ustanovení překročiti hranici čsl.–ně-

meckou a přechodně se zdržovati v pohraničním okrese druhého státu.

147

Časové omezení odstavce 1. neplatí pro veřejné úředníky a veřejné zaměstnance, pro osoby, opráv-

něné k užívání pozemků a závodů, které leží v pohraničním okrese, jsou však obhospodařovány

z provozovny ležící v sousedním pohraničním okrese, jakož i pro osoby, které jsou zaměstnány

v takové provozovně. Slovem „závody“ rozumějí se provozovny všech druhů.

K odstavci 1. se podotýká, že bydliště má určitá osoba na tom místě, ve kterém se usadila v do-

kazatelném nebo z okolností na jevo vycházejícím úmyslu, aby se tam trvale zdržovala.

Nemá -li některá osoba tohoto úmyslu, musí se v pohraničním okrese nejméně po tři měsíce zdr-

žovati, než může obdržeti pohraniční průkaz, opravňující ji překročiti státní hranici, pokud nejde

ovšem o osoby, vyjmenované ve druhém odstavci boud č. 1. (veřejní úředníci a zaměstnanci.)

Až dosud byla visová povinnost zrušena ve styku s Francií, Gdaňskem, Lucemburskem, Němec

kem,Portugalskem, Rakouskem a Švýcarskem (viz zdejší oběžník ze dne 16. 4. 1928, číslo 13.418).

2. Pohraničním okresem ve smyslu této úmluvy jest na československé straně celní pohraniční

pásmo a na německé straně celní pohraniční okres. V politickém okrese trutnovském leží ná-

sledující obce v celním pohraničním pásmu:

Soudní okres Žacléř: Bečkov, Bernartice, Bobr, Důl Prkenný, Königsham, Krinsdorf, Lampertice,

Voda, Černá, Žacléř.

Soudní okres Maršov IV.: Albeřice Dolní, Albeřice Horní, Důl Suchý, Důl Temný, Hora Černá, Láz-

ně Janské, Lysečiny Dolní, Lysečiny Horní, Maršov I., Maršov II., Maršov III., Maršov IV., Rýchory,

Sklenářovice, Svoboda n. Úpou, Úpa Dolní Malá, Úpa Horní Malá, Úpa Velká I., Úpa Velká II., Úpa

Velká III.

Soudní okres Úpice: Batňovice, Odolov, Petrovice, Strážkovice, Suchovršice, Svatoňovice Malé,

Svatoňovice Velké a Úpice.

Soudní okres Trutnov: Babí, Bezděkov, Bohuslavice nad Úpou, Mladé Buky, Debrné, Hertvíkovice,

Chvaleč, Lhota, Libeč, Markoušovice, Hořejší Staré Město, Olešnice Zlatá, Petříkovice, Poříčí, Radeč,

Radvanice, Rokytník Starý, Sedloňov Starý, Slavětín, Trutnov, Volanov, Voletiny.

Je -li toho zvláštní potřeba, může býti svrchu uvedený okres pro malý pohraniční styk změněn

dohodou vyšších správních úřadů obou stran.

Úchylky, které platí ohledně pohraničního okresu v době, kdy tato dohoda vstoupí v platnost, se

až na další zachovávají.

3. Vydávati pohraniční průkazy jsou nadále tudíž oprávněny shora uvedené obecní úřady, pokud

nebude sjednána jiná dohoda vyšších správních úřadů obou stran. Pohraniční průkazy vydává

obecní úřad dle bydliště nebo pobytu žadatelova. …

7. Pohraniční průkaz vydané na území jednoho státu opravňují k překročení hranic na úředně

povolených pohraničních přechodech a k dočasnému pobytu v pohraničním okrese druhého státu

na dobu nejdéle šesti dnů.

Předpisy k provedení tohoto bodu nebyly ještě vydány a proto pro styk do dálky přichází ve

zdejším okrese v úvahu pohraniční kontrolní stanice v Köningshanu a pro malý styk pohraniční

zůstávají pohraničními místy kontrolní pohraniční stráže ve Velké Úpě, Malé Úpě, Albeřicích,

Žacléři, Köninghanu, Petříkovicích a ve Chvalči.

Překročiti hranici lze jen za doby denní a to: V lednu a prosinci od 7. ráno do 6. hod. večer, v únoru,

říjnu a listopadu od 6. hod. ráno do 6. hod. večer, v březnu, dubnu, srpnu a září od 5. hod ráno

do 8 hod. večer, v květnu, červnu a červenci od 4 hodin ráno do 10 hod. večer. (Viz § Č. vyhlášení

bývalého místodržitelství ze dne 24. 11. 1916, číslo 34.464 přes. z. z. číslo 103 ai 1916.)

Výjimky uvedeny jsou v bodu 8. tohoto oběžníku.

148

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

8. Duchovní a jejich pomocníci, lékaři, zvěrolékaři a porodní báby mohou u výkonu svého povo-

lání přejíti hranici také jinde než na pohraničních přechodech a jindy než v době, kdy je přechod

obecně povolen.

9. Majitelům a osobám oprávněným k užívání takových pozemků a závodů, které leží na území

druhého státu a nemohou býti bez přechodu hranic řádně obhospodařovány, dále příslušníkům

nebo zaměstnancům činným v hospodářství těchto osob, může býti dáno povolení k přechodu

hranic také jinde než na úředně povolených přechodech hranic a jindy než v době, kdy je přechod

obecně povolen, jakož i k delšímu než šestidennímu pobytu na druhé straně hranice, je -li to účelno

k vykonávání hospodářských prací.

Vyžaduje -li toto místní zvláštní potřeba, může býti také v jiných případech dovoleno přejít hranici

na jiných, než úředně povolených přechodech hranice.

Úleva zmíněná v předešlých odstavcích (1. a 2.) bude na pohraničním průkaze poznamenána

a současně označeno místo, na kterém hranice má být překročena. […]

11.K poskytnutí pomoci při požárech a jiných pohromách v pohraničních okresech, smí mužstvo

hasičských sborů a jiné záchranné služby, překročiti hranici na libovolném místě a v každé době

denní i noční bez pasových formalit.

Tato mužstva nepotřebují tudíž ani pohraničních průkazů.

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, dvojjazyčný, česko -německý Úřední

list okresní správy politické a okresního školního výboru v Trutnově, č. 6/47 ze dne 18. května 1928,

4 strany (9 stran), originál, tisk.

Kontext: Československo -německá hranice byla na většině území obydlena německy mluvícím

obyvatelstvem. Přes hranici docházelo k mnohým soukromým i obchodním kontaktům. Řešení

této problematiky na diplomatické úrovni a následná zákonná úprava tzv. malého pohraničního

styku tak byla logickým vyústěním.

Interpretační možnosti: Úřední věstníky vyšších či nižších jednotek správy či samosprávy jsou

zajímavým pramenem, přináší plné či zkrácené, mnohdy komentované vyhlášky a další zákonné

a podzákonné normy, úřední sdělení atd. Ačkoli lze mnohé informace dohledat i v jiných zdrojích,

jsou věstníky hutným zdrojem historického poznání.

Uložení: Věstníky se většinou nacházejí v těch archivech, kam spadá územní obvod, pro který

daný věstník vycházel. Okresní věstníky pak typicky najdeme v okresních archivech.

Volební vyhláška ze dne 29.května1938

3. května 1938, Trutnov

Německojazyčná verze vyhlášky obecních voleb v politickém okrese Trutnov na termín 29. květ-

na 1938, publikovaná formou speciální přílohy Úředního listu politického okresu Trutnov. Obecní

volby byly na tento den vyhlášeny v obcích Dörrengrund/Suchý Důl, Marschendorf IV/Maršov IV,

Gross -Aupa I/Velká Úpa I a Gross -Aupa III/Velká Úpa III (soudní okres Maršov), Bösig/Bezděkov,

Bausnitz/Bohuslavice, Jungbuch/ Mladé Buky, Gabersdorf/ Libeč, Goldenöls/Zlatá Olešnice, Pe-

tersdorf/Petříkovice, Pilnikau/ Pilníkov, Wildschütz/ Vlčice a Ober -Soor/Horní Žďár (soudní okres

Trutnov), Batňovice, Havlovice, Maršov, Rtyně, Suchovršice, a Malé Svatoňovice (soudní okres Úpice),

Rýchory (soudní okres Žacléř).

149

Jahrgang 1938.

Bezirk = Verordnungsblatt

für den politischen Bezirk Trautenau.

2. Stück. Ausgegangen am 3. Mai 1938.

Zeitungsmarkenbezug bewilligt mit dem Erl der Post– v. Telegr.– Dir. Pardubice,

31.24.019– IV–1931. Aufgabe ‑Postamt Trautenau

Inhalt: 13. Kundmachung.

13.

Kundmachung.

Auf Grund des § 11 der Gemeindewahlordnung wird

die Wahl der Gemeindevertretung

in den Gemeinden Dörrengrund, Marschendorf IV, Großaupa I, Großaupa III im

Gerichtsbezirke Marschendorf,

Bösig, Bausnitz, Jungbuch, Gabersdorf, Goldenöls, Petersdorf, Pilnikau, Wildschütz,

Ober ‑Soor im Gerichtsbezirk Trautenau,

Batňovice, Havlovice, Maršov, Rtyně, Suchovršice, und Malé Svatoňovice im

Gerichtsbezirk Úpice,

Rehorn im Gerichtsbezirk Schatzlar und

die Wahl der Ortsvertretung

in der Ortschaft Trübenwasser im Gerichtsbezirke Trautenau

auf Sonntag, den 29. Mai 1938 festgesetzt.

Trautenau, am 3. Mai 1938.

Der Bezirkshauptmann:

Oberrat der pol. Verwaltung:

J.U.Dr.Rudolf Kladivko m.p.

Buchdruckerei „Heimat“, Trautenau

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov I, výsledky

obecních voleb 1938 okres Trutnov, inv. č. 24356, kart. 87, německá verze Úředního listu – vyhlášky

obecních voleb ze dne 3. května 1938 v Trutnově, 1 strana (1 strana), originál, tisk.

150

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

Kontext: Jednalo se celorepublikově o druhý ze tří volebních termínů (22. 5. , 29. 5. a 12. 6. 1938),

v rámci okresu Trutnov však o první termín voleb do obecních zastupitelstev. Volby byly vyhlášeny

jen v těch obcích, kde vypršel mandát předchozího zastupitelstva v první polovině roku 1938,

tj. nikoliv ve všech obcích. Volby se konaly ve stínu tzv. květnové krize a zvýšené ostrahy státní

hranice. V případě mnoha obcí byly volby posunuty z roku 1937. Obce soudního okresu Úpice

jsou i v německé verzi vyhlášky psány česky, neboť se jednalo o dominantně české obce.

Interpretační možnosti: Pramen sám o sobě velké množství možností nenabízí, více se lze

dozvědět z výsledků voleb v jednotlivých obcích. Na prameni je ale zajímavé, že ho kdosi syste-

maticky označoval různě barevnými tužkami. Škrtnuté obce jsou pravděpodobně ty, kde volby

nakonec podle § 27 volebního řádu odpadly, neboť byla jediná kandidátka prohlášena za dosa-

zenou. Dvě z obcí, kde se nakonec volby z výše zmíněného důvodu nekonaly, zde však škrtnuty

nejsou (Rýchory/Rehorn a Horní Žďár/Ober -Soor), pravděpodobně volby odpadly na poslední

chvíli a pramen tuto skutečnost již nezaznamenal. Proč jsou některé obce zvýrazněny červeně

a některé i modře, není zřejmé. Pramen je opatřen dalšími špatně čitelnými komentáři či vpisky,

autorův záměr však není zřejmý.

Uložení: Výsledky voleb do obecních zastupitelstev se nachází jak v místě vzniku, tedy v Trut-

nově, ve správě Okresního archivu Trutnov (kde se nachází i tento pramen), tak i (spolu s dalšími

doprovodnými prameny) ve fondu Ministerstva vnitra I – Stará registratura v Národním archivu

v Praze.

Volební vyhláška ze dne 17.května1938

17. května 1938, Trutnov

Česká verze vyhlášky obecních voleb v politickém okrese Trutnov na termín 12. června 1938 pu-

blikovaná jako speciální příloha v rámci Úředního listu politického okresu Trutnov. Obecní volby

byly na tento den vyhlášeny v obcích Temný Důl/Dunkelthal, Černá Hora/Schwarzenberg, Janské

Lázně/Johannisbad, Maršov I/Marschendorf I, Maršov II/Marschendorf II, Sklenářovice/Glasendorf,

Svoboda n. Ú./Freiheit, Horní Malá Úpa/Nieder -Kleinaupa, Velká Úpa II/Gross -Aupa II (soudní

okres Maršov), Německá Brusnice/Deutsch Prausnitz, Kyje/Kaile, Lhota/Welhotta, Markoušovice/

Markausch, Hoř. St. Město/Oberaltstadt, Nesytá/Nimmersatt, Poříčí/Parschnitz, Radeč/Raatsch,

Radvanice/Radowenz, Slavětín/Slatin, Studenec/Staudenz, Trutnov/Trautenau, Volanov/Weigel-

sdorf (soudní okres Trutnov), Libňatov, Strážkovice (soudní okres Úpice), Bernartice/Bernsdorf,

Bobr/Bober, Křenov/Krinsdorf, Černá Voda/Schwarzwasser, Žacléř/Schatzlar (soudní okres Žacléř)

a v osadních zastupitelstvech Dolní Staré Město/Niederaltstadt a Humburky/Hohenbruck.

151

Ročník 1938.

Okresní věstník

pro politický okres trutnovský.

Částka 4. Vydáno dne 17. května 1938.

Novinová sazba povolena řed. p. a t. v Pardubicích, čís. 24.019–IV–1931. Poštovní úřad v Trutnově.

Čís. 24673.

37.

Vyhláška.

Podle §u 11. obecního řádu volebního ustanovuje se volba obecního zastupitelstva v obcích

Temný Důl, Černá Hora, Janské Lázně, Maršov I, Maršov II, Sklenářovice, Svoboda

n. Ú., Horní Malá Úpa, Velká Úpa II, v soudním okresu maršovském,

Německá Brusnice, Kyje, Lhota, Markoušovice, Hoř. St. Město, Nesytá, Poříčí,

Radeč, Radvanice, Slavětín, Studenec, Trutnov, Volanov, v soudním okresu trutnovském,

Libňatov, Strážkovice, v soudním okrese úpickém,

Bernartice, Bobr, Krinsdorf, Černá Voda, Žacléř, v soudním okresu žacléřském a

volbu osadního zastupitelstva v osadách

Dolní St. Město a Humburky v soudním okrese trutnovském

na neděli dne 12. června 1938.

V Trutnově dne 17. května 1938.

Okresní hejtman,

vrchní rada pol. správy:

Dr. Rudolf Kladivko, m. p.

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov I, výsledky

obecních voleb 1938 okres Trutnov, inv. č. 24356, kart. 87, česká verze Úředního listu – vyhlášky

obecních voleb ze dne 17. května 1938 v Trutnově na termín voleb dne 12. června 1938, 1 strana

(1 strana), originál, tisk.

Kontext: Jednalo se celorepublikově o třetí ze tří volebních termínů (22. 5. , 29. 5. a 12. 6. 1938),

v rámci okresu Trutnov však o druhý termín voleb do obecních zastupitelstev. Volby byly vyhlášeny

jen v těch obcích, kde vypršel mandát předchozího zastupitelstva v první polovině roku 1938,

tj. nikoliv ve všech obcích. Volby se konaly ve stínu tzv. květnové krize a zvýšené ostrahy státní

hranice. V případě mnoha obcí byly volby posunuty z roku 1937.

Interpretační možnosti: Pramen sám o sobě mnoho možností nenabízí, více se lze dozvědět

z výsledků voleb v jednotlivých obcích. Na prameni je ale zajímavé, že ho kdosi systematicky

152

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

označoval, podtrhával různě barevnými tužkami (barevně vyznačeno i zde). Co tím ale dotyčný

sledoval, není zřejmé. Mohlo se to týkat obcí, kde bylo v době, kdy autor poznámky tvořil, hlášeno

využití § 27 volebního řádu, tedy odpadnutí voleb, neboť byla jediná kandidátka prohlášena za

dosazenou. Nicméně značky neodpovídají výslednému stavu využití § 27 zákona v jednotlivých

obcích. Nejasný je i důvod přešktnutí některých obcí.

Uložení: Výsledky voleb do obecních zastupitelstev se nachází jak v místě vzniku, tedy v Trutnově,

ve správě Okresního archivu Trutnov (kde se nachází i tento pramen), tak i (spolu s dalšími dopro-

vodnými prameny) ve fondu Ministerstva vnitra I – Stará registratura v Národním archivu v Praze.

Záznam okresního úřadu Trutnov ovýsledcích voleb ze dne 12.června1938 uložený

vNárodním archivu

1938 [po 12. červnu 1938, dle obsahu], Trutnov

Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 12. června 1938, pro obec Bobr/

Bober.

okres Trutnov

Obec Bober

Přehled o výsledku volby, konané dne 12. června 1938.

čís. strana plat. hlasů mand.

úhrnný počet

5 74 15

1 Německá sociálně ‑demokratická

182 5

2 Sudetoněmecká strana

392 10

Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart.

4970, výsledek obecních voleb ze dne 12. června pro obec Bobr, 1 strana (1 strana), originál, tisk,

formulář.

1938 [po 29. květnu 1938, dle obsahu], Trutnov

Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 29. května 1938, pro obec Mladé

Buky.

okres Trutnov

Obec Mladé Buky

Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.

strana plat. hlasů

úhrnný počet

2902 30

1 Komunistická

152 1

153

2 Deutsche Sozialdemokratische

842 9

3 Sudetendeutsche Partei

1731 18

Spojené české voličstvo v tom

20% strany občanské nár. sjedn. a rep.

50% čsl. soc. dem a

30% čsl. nár. soc.

177 2

Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart. 4970,

výsledek obecních voleb ze dne 29. května pro obec Mladé Buky, 1 strana (1 strana) originál, tisk.

1938 [po 29. květnu 1938, dle obsahu], Trutnov

Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 12. června 1938, pro obec Maršov IV.

okres Trutnov

Obec Maršov IV

Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.

strana plat. hlasů

úhrnný počet

584 15

1 Deutsche sozialdemokratische

22 0

2 Sudetendeutsche Partei

510 14

Česká volební skupina

/z toho 2/3 socialistické,

soc. dem. a čs. nár. soc. a 1/3

občanské, rep., lid. a nár. sj.

52 1

Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart.

4970, výsledek obecních voleb ze dne 29. května pro obec Maršov IV, 1 strana (1 strana), originál,

tisk, formulář.

Obsah: Vybrané výsledky voleb do obecních zastupitelstev v politickém okrese Trutnov v obcích

Bober/Bobr, Maršov a Mladé Buky. Volby se v daných obcích konaly 29. května a 12. června 1938.

Výsledky přináší informace o počtu odevzdaných hlasů, počtu mandátů a zároveň počet hlasů

pro jednotlivé politické strany či koalice, které v daných obcí kandidovaly, včetně počtu získaných

mandátů. Z formulářů výsledků vyplývá, že v každé obci bylo složení předložených kandidátních

listin jiné, logicky i výsledky byly odlišné.

Kontext: Pramen vznikl při Okresním úřadu v Trutnově, který volby dle nařízení československé

vlády vyhlašoval. U něj se z obcí sešly podklady, které byly přepsány do formulářů v minimálně

dvou originálech. Za každou obec se formulář uchovával v Okresním úřadě Trutnov a druhý ori-

ginál putoval na ministerstvo vnitra.

Interpretační možnosti: Ze samotného pramene, a zejména v kombinaci s údaji ze sčítání lidu

z roku 1930 (kde je uveden nejen počet obyvatel té které obce, ale i její národnostní složení),

získáme představu o voličských preferencích. Nicméně zejména v těchto volbách, které se konaly

ve stínu květnové krize, zvýšené ostrahy státní hranice a silné podpory SdP ze strany NSDAP, je

154

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

třeba obezřetnosti v interpretaci. Dalším aspektem, který je třeba vyhodnotit, zejména chce -li

badatel analyzovat volební výsledky za celý politický, popřípadě soudní okres, je § 27 volebního

řádu, který umožňoval tzv. jednotnou kandidátku. Tj. předložila -li kandidátku pouze jedna strana

s přesným počtem kandidátů odpovídajícím počtu mandátů, volby se nekonaly. Pro další inter-

pretace volebních výsledků je třeba znát i charakter obce.

Uložení: Tento pramen je dle dobového úředního systému uložen jak v Národním archivu, ve

fondu příslušného ministerstva (tedy ministerstva vnitra), tak i v místě vzniku, tedy v Okresním

archivu v Trutnově. První zmiňované uložení se týká zde předkládaného pramene.

Záznam okresního úřadu Trutnov ovýsledcích voleb ze dne 12.června1938 uložený

veStátním okresním archivu vTrutnově

1938 [po 12. červnu 1938, dle obsahu], Trutnov

Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 12. června 1938, pro obec Bober/Bobr.

okres Trutnov

Obec Bober

Přehled o výsledku volby, konané dne 12. června 1938.

čís. strana plat. hlasů mand.

úhrnný počet

5 74 15

1 Německá sociálně ‑demokratická

182 5

2 Sudetoněmecká strana

392 10

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov, inv. č. 24356,

kart. 87, volební výsledek ze dne 12. 6. 1938 ro obec Bobr, 1 strana (1 strana), formulář, tisk.

266

286

155

1938 [po 29. květnu 1938, dle obsahu], Trutnov

Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 29. června 1938, pro obec Mladé Buky.

okres Trutnov

Obec Mladé Buky

Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.

čís. strana

plat. hlasů

mand.

úhrnný počet

2902

1 Komunistická

152 1 (2)

2 Deutsche Sozialdemokratische

842 9

(10)

Sudetendeutsche Partei

B.d.L 96

Chr. 320

1731 18 (16)

Spojené české voličstvo v tom

21 9

20% strany občanské nár. sjedn. a rep.

50% čsl. soc. dem a

30% čsl. nár. soc.

177 2

(2)

902

2886

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov, inv. č. 24356,

kart. 87, volební výsledek 29. 5. 1938 obce Mladé Buky, 1 strana (1 strana), formulář, tisk.

204

989

1093

156

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

1938 [po 12. červnu 1938, dle obsahu], Trutnov

Záznam okresního úřadu Trutnov s výsledky voleb, které se konaly 29. června 1938, pro obec Mar-

šov IV.

okres Trutnov

Obec Maršov IV

(12)

12.června

Přehled o výsledku volby, konané dne 29. května 1938.

strana plat. hlasů mand.

úhrnný počet

584 15

Deutsche sozialdemokratische

22 0

355

Sudetendeutsche Partei

B.d.L. 18

Chr.74

510 14

Česká volební skupina

/z toho 2/4 socialistické,

soc. dem. a čs. nár. soc. a 1/3

občanské, rep., lid. a nár. sj.

52 1

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní úřad Trutnov, inv. č. 24356,

kart. 87, volební výsledek 12. 6. 1938 obce Maršov IV, formulář, 1 strana (1 strana), formulář, tisk.

Obsah: Vybrané výsledky voleb do obecních zastupitelstev v politickém okrese Trutnov pro obce

Bobr, Maršov a Mladé Buky. Volby se v daných obcích konaly 29. května a 12. června 1938. Výsledky

přináší informace o počtu odevzdaných hlasů, počtu mandátů pro danou obec a zároveň počtu hla-

sů pro jednotlivé politické strany či koalice, které v dané obci kandidovaly včetně počtu získaných

mandátů. Z formulářů výsledků vyplývá, že v každé obci bylo složení předložených kandidátních

listin jiné, logicky i výsledky byly odlišné.

Kontext: Pramen vznikl při okresním úřadu v Trutnově, který volby dle nařízení československé

vlády vyhlašoval. U něj se z obcí sešly podklady, které byly přepsány do formulářů v minimálně

dvou originálech. Za každou obec se formulář uchovával v okresním úřadě Trutnov a druhý originál

putoval na ministerstvo vnitra, zde předkládaný pochází z písemností, které se dochovaly ve fondu

Okresního úřadu Trutnov, a tudíž je uložen ve Státním okresním archivu Trutnov.

Interpretační možnosti: Ze samotného pramene, a zejména v kombinaci s údaji ze sčítání lidu

z roku 1930 (kde je uveden nejen počet obyvatel té které obce, ale i její národnostní složení), zís-

káme představu o voličských preferencích. Nicméně zejména v těchto volbách, které se konaly ve

stínu květnové krize, zvýšené ostrahy státní hranice a silné podpory SdP ze strany NSDAP, je třeba

157

obezřetnosti v interpretaci. Dalším aspektem, který je třeba vyhodnotit, zejména chce -li badatel

analyzovat volební výsledky za celý politický, popřípadě soudní okres, je § 27 volebního řádu, který

umožňoval tzv. jednotnou kandidátku. Tj. předložila -li kandidátku pouze jedna strana s přesným

počtem kandidátů odpovídajícím počtu mandátů, volby se nekonaly. Pro další interpretace volebních

výsledků je třeba znát i charakter obce. Tento pramen, na rozdíl od zdánlivě identického uloženého

v Národním archivu, obsahuje zajímavé poznámky, které nejsou na první pohled zřejmé vzhledem

k tomu, že volební výsledky byly do formuláře vyplňovány ručně. Výsledky obecních voleb, jak bylo

zjištěno na základě komparace s jinými prameny, například s obecními kronikami vybraných obcí,

byly doplněny o výsledky parlamentních voleb z roku 1935. Tehdejší zisky německých stran Svazu

zemědělců (zkratka B. d. L.) a křesťanských sociálů (zkratka Chr.), které v době konání obecních voleb

v roce 1938 již splynuly s SdP, jsou v některých případech vyčísleny zvlášť (zde Maršov IV a Mladé

Buky), v jiných byly zjevně připočítány k výsledku SdP (protože nejsou uváděny zvlášť, zde Bobr).

Někomu, pravděpodobně úředníkovi okresního úřadu, stálo srovnání výsledků parlamentních a obec-

ních voleb ve stejných obcích za námahu. Tyto vpisky se nedochovaly u záznamu stejných volebních

výsledků, který úřední cestou již v roce 1938 doputoval na ministerstvo vnitra.

Uložení: Tento pramen je dle dobového úředního systému uložen jak v Národním archivu, ve

fondu příslušného ministerstva, tedy ministerstva vnitra, tak v místě vzniku, tedy v Okresním

archivu v Trutnově, poslední se týká zde předkládaného pramene.

Hlášení hlídky Stráže obrany státu ze dne 28.9.1938

28. září 1938, [Rýchory, dle původce]

Pravidelné hlášení předsunuté hlídky Stráže obrany státu veliteli družstva ze dne 28. 9. 1938.

o aktuální situaci.

Hlídka se hlasila dne 28. 9. 39

v18:30hodjejichhlášeníazměněnéheslounászdenicnového.Hlídkaodešlav19hod,

podpis nečitelný

vel 23 SOS

Soukromý archiv Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi, osobní pozůstalost

npor. pěchoty v. z. Františka Hlaváče, ručně psané hlášení velitele družstva SOS na Rýchorách ze

dne 29. září 1938, 1 strana (1 strana), originál, rukopis.

Kontext: Hlášení je psané tužkou na papíře, který byl zrovna po ruce – reklamním papírku

(účtenky) žacléřské likérky. Z jiných pramenů dochovaných v téže pozůstalosti víme, že hlášení

se týkalo SOS Rýchory na hlavním obranném postavení, velitelem úseku byl npor. pěch. v. z. Fran-

tišek Hlaváč. Pramen vznikl při mimořádných opatřeních ze dne 28. 9. 1938 v terénu. Vzhledem

k okolnostem jeho vzniku, je fakt, že se zachoval, velmi unikátní.

Interpretační možnosti: Hlášení je stručné, je v něm potvrzen příchod vojenské hlídky, její

hlášení, informace o změněném hesle a aktuální situaci. Jde tedy o přímou, soudobou autentickou

ukázku přímo z terénu. Nicméně z hlediska obsahu se z ní mnoho nedozvídáme. Můžeme dedu-

kovat, že ve spěchu, ve kterém byla mobilizace realizována, neměla SOS na Rýchorách k dispozici

formuláře. Popřípadě, že velitel SOS vyžadoval po hlídkách pouze stručné záznamy.

Uložení: Soukromý archiv Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi. Dokument

daroval zástupcům mladoboleslavské obce syn Františka Hlaváče, pan Ivo Hlaváč.

TN, JJ

158

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

Plán organizace obrany na Rýchorách

[1938, dle obsahu], Rýchory

Plán organizace obrany na Rýchorách, včetně umístění protipěchotních a protitankových překážek

s razítkem III. praporu Pěšího pluku 22 „Argonského“, který měl v září 1938 zajišťovat obranu

východních Krkonoš.

Kontext: Pramen vznikl zjevně z úřední potřeby hlášení

složení obrany v úseku.

Interpretační možnosti: Unikátnost pramene spočívá v jeho

komplexnosti – obsahuje informace o stavebně dokončených

objektech opevnění, rozpracovaných objektech, rozmístění

jednotlivých druhů zbraní, pozice lehkých i těžkých kulometů,

překážek apod. Původní provedení bylo ve formě oleáty, která

se přiložila na klasickou mapu, a tím se promítly jednotlivé

body na konkrétní místa v mapě.

Uložení: Soukromý archiv Jednoty Československé obce le-

gionářské v Mladé Boleslavi. Dokument daroval zástupcům

ČsOL syn Františka Hlaváče, pan Ivo Hlaváč.

Kartotéční lístek kudělení medaile kupomenutí na 1.říjen1938 (TN)

[po 1938, dle obsahu], [?]

Kartotéční lístek dokládající, že Josef Lamer z Horních Albeřic č. p. 60 získal Medaille zur Erinnerung

an den 1. Oktober – Medaile k upomenutí na 1. říjen 1938.

AB C D E F G H J KL M N O

P Q R SSch St T UVW X Y Z

Vorschlagsliste: 38 Lfd. Nr. 210

L a m e r Geschäftszeichen: Ic

Vorname: Josef

– Medaille zur Erinnerung

an den 1. Oktober –

geb. am: 18. März 1898

in: Ober ‑Albendorf

Beruf: Bauer Vorschlagende Stelle:

Wohnort: Ober ‑Albendorf 60. O. G. Albendorf.

Bemerkungen:

JJ, TN

159

Archiv bezpečnostních složek v Praze, f. SÚMV, Odbor politického zpravodajství Ministerstva vni-

tra 2M, kartotéka členů NSDAP, SA a držitelů medaile za zásluhy 1. 10. 1938, 1 strana (1 strana)

formulář, tisk, originál.

[po 1938, dle obsahu], [?]

Kartotéční lístek dokládající, že Josef Lamer z Dolních Albeřic č. p. 33. získal Medaille zur Erinnerung

an den 1. Oktober – Medaile k upomenutí na 1. říjen 1938.

AB C D E F G H J KL M N O

P Q R SSch St T UVW X Y Z

Vorschlagsliste: 38 Lfd. Nr. 235

L a m e r Geschäftszeichen: Ic

Vorname: Josef

– Medaille zur Erinnerung

an den 1. Oktober –

geb. am: 25. Juni 1900

in: Ober ‑Albendorf

Beruf: Bauer Vorschlagende Stelle:

Wohnort: Ober ‑Albendorf 33. O. G. Albendorf.

Bemerkungen:

Archiv bezpečnostních složek v Praze, f. SÚMV, Odbor politického zpravodajství Ministerstva vni-

tra 2M, kartotéka členů NSDAP, SA a držitelů medaile za zásluhy 1. 10. 1938, 1 strana (1 strana)

formulář, tisk, originál.

Kontext: Tzv. Sudetská pamětní medaile sloužila v nacistickém Německu k připomenutí připojení

Sudet. Medaile byla udělována po 18. říjnu 1938 příslušníkům wehrmachtu, ale také civilistům,

podílejícím se na odtržení Sudet od Československa. Po 15. březnu 1939 byla udělována i účast-

níkům německé okupace zbytku Československa. Celkem bylo uděleno 1 162 617 Sudetských

pamětních medailí. Z počtu vydaných kusů lze usoudit, že nebyly exkluzivní, ale přidělovaly se

téměř každému dospělému muži s vazbou na SdP, jakož i úředním osobám zapojeným do procesu

přičlenění. Medaile je jednou ze série tří medailí s podobným kontextem – další dvě byly vydány

jako připomínky na Anšlus Rakouska (Medaille zur Erinnerung an den 13. März 1938), resp. při-

pojení regionu Memel (Medaille zur Erinnerung an die Heimkehr des Memellandes 1. 5. 1939).

Všechny tři série se shodují předním reliéfem.

Interpretační možnosti: Z daného pramene se dozvíme jméno, datum a místo narození, povolání

a adresu dané osoby v době přidělené medaile. V kontextu vysokého počtu přidělených medailí se

tedy dozvíme poměrně málo a pro další poznání je nutná konfrontace s jinými prameny.

Uložení: Pramen je v rámci obsáhlé kartotéky členů NSDAP, SA a držitelů medaile za zásluhy

1. 10. 1938 uložen Archivu bezpečnostních složek v Praze.

160

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

Znalecký posudek

31. května 1940, Trutnov

Znalecký posudek vypracovaný Reichsnährstand – Landesbauernschaft Sudetenland, Forstamt

(Říšský úřad pro výživu – Zemské společenstvo sedláků, Lesní úřad) v Trutnově dne 31. května 1940

ve věci škod způsobených bývalými československými vojsky při stavbě opevnění v lese, který byl

v roce 1938 v držení Josefa Tippelta, Suchý Důl č. 26, okres Trutnov, posudek přináší i vyčíslení škod.

razítko razítko

Landesbauernschaft Sudetenland Reichsnährstand

Forstamt Trautenau Blut und Boden

nečitelné.–3 II F 3 330 f 8

Trautenau, 31.Mai 1940.

Gebirgsfraße 54.

Fernsprecher 171.

G u t a c h t e n

über den Waldschaden, welcher durch durch die ehemalig tschechischen Trup‑

pen beim Bau von Befestigungsanlagen im Waldbestandes Herrn Josef Tippelt,

Dörrengrund Nr.26, Kreis Trautenau im September 1938 verursacht wurde.

Der Wald wurde im Beisein des Besitzers vom Bezirksförster des Reich‑

snährstandes in Trautenau am 17. 5. 1940 besichtigt und dabei wurde fol‑

gender Waldschaden festgestellt:

Aushieb von 140 Stämmchen aus einer 30–jährigen Fichtendickung, durchschni‑

ttliche Höhe 7 m, Brusthöhendurchmesser 11 cm, 2. Bonität, der Bestand

hatte ursprünglich eine volle Bestockung.

Die Stämme wurden vom tschechischen Militärentwendet.

Der Schaden wurde mit RM 90.–– bewertet.

nečitelné von der Landesbauernschaft Sudetenland Heil Hitler!

Forstabteilung– Forsteineichtungsstelle podpis nečitelný

podpis nečitelný

razítko

Reichsnährstand

Landesbauernschaft Sudetenland

Forstamt Trautenau

razítko razítko

Zemské společenstvo sedláků Říšský úřad pro výživu

Lesní úřad Krev apůda

nečitelné.–3 II F 3 330 f 8

161

Trutnov, 31. května 1940.

Gebirgsfraße 54.

Telefonní linka 171

Znalecký posudek

o škodách způsobených bývalými českými vojsky při stavbě opevnění v lese v držení pana Josefa

Tippelta, Suchý Důl č. 26, okres Trutnov v září 1938.

Dne 17. 5. 1940 provedl okresní lesní správce Říšského úřadu pro výživu v Trutnově za přítom-

nos majitele prohlídku lesa a zjisl následující škody:

Vykácení 140 malých kmenů z 30leté smrkové houšny, průměrná výška 7 m, v tloušťce výčetní

výšky 11 cm, 2. bonity, prostor byl původně plně zalesněn.

Kmeny byly odcizeny českou armádou.

Škoda byla vyčíslena na 90 RM.

nečitelné od Zemského společenstva sedláků Heil Hitler!

Lesní oddělení podpis nečitelný

podpis nečitelný

razítko

Zemské společenstvo sedláků

Říšský úřad pro výživu

Lesní úřad

Státní oblastní archiv Litoměřice, f. Úřad vládního prezidenta Ústí nad Labem, znalecký posudek

v reakci na žádost o náhradu škody Josefa Tippelta ze Suchého Dolu z května 1940, inv. č. 20, kart.

1948, 1 strana (1 strana), originál, překlad z německého jazyka Sandra Kreisslová.

Kontext: Pramen vznikl na základě podnětu sedláka Josefa Tippelta ze Suchého Dolu, který se

domáhal náhrady škody. Ta mu vznikla v důsledku stavby československého opevnění, zejména

v souvislosti s pohybem těžké techniky. Znalecký posudek vznikl až rok a půl po zmíněné udá-

losti, posudek je součástí obsáhlého spisu, ktery byl ke vznesené náhradě škody veden při úřadu

vládního prezidenta Ústí nad Labem, pod jehož správu spadal i tehdejší Landkreis Trautenau /

venkovský okres Trutnov.

Interpretační možnosti: Předkládaný pramen, resp. celý spis a další spisy vedené v podobné

věci u stejného úřadu dokládají, že po připojení pohraničí k Německé říši existovala možnost

domoci se náhrad škod způsobených stavbou československého opevnění. Spis dokládá, jak byly

žádosti šetřeny a jakou ﬁnanční výší byly ztráty kompenzovány. Mimoto se z pramene dozvíme

(byť je třeba to nahlížet v kontextu vzniku samotné dokumentace), jak byla v dané lokalitě stavba

opevnění realizována.

Uložení: Pramen se podle místa svého vzniku nachází v Státním oblastním archivu Litoměřice,

neboť působnost obvodu vládního prezidenta Ústí nad Labem přesahuje působnost okresních

archivů.

162

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

Úřední záznam– vylíčení vzpomínek Bohumila Černého

[po 6. listopadu 1946, dle obsahu], Horní Albeřice

Vylíčení poměrů a událostí SOS v Horních Albeřicích od vyhlášení zvýšení ostrahy státních hranic

21. května, přes zářijovou mobilizaci až do opuštění pozic dne 9. října. Líčení, konáné z nařízení

Zemského ﬁnančního ředitelství v Praze zde 6. listopadu 1946, obsahuje detailní popis dění z pohledu

družstva SOS, jemuž velel vrchní respicient ﬁnanční stráže Bohumil Černý.

razítko: Trutnov (dopsáno rukou) K nař. z.f.ř. v Praze ze

Oddělení ﬁnanční stráže dne 6.11.1946, č.j.48/dův.–

vHor. Albeřicích VI/4 ai 1946

Vylíčení

poměrů a událostí organisace SOS oddělení nanční stráže v Horních Albe‑

řicích v době od 21. května 1938 do 9. října 1938.

Organizace útvaru SOS v Horních Albeřicích byla v síle družstva

o 10 členů z řad nanční stráže, zdejšího oddělení.

Příslušníci tohoto družstva Byli: Velitel družstva vrch. resp.

Bohumil Černý, ostatní: dozorci Bedř. Ducháč, Stan. Závodný, Václ. Dufek,

Al. Roček, Jos. Chvalina, Ad. Brát, Ed. Václavek, Stan. Slavík, Fr. Marek.

Stanoviště družstva bylo blíže koty 932 asi 1 km od oddělení

a úkolem družstva bylo udržení pod přímou palbou cestu vedoucí od hran.

kamene č. 16 s vedlejším úkolem přímou palbou na cestu vedoucí pd hr. k.

č. 14. Okruh pozorovací a sledovací od hr. k. č. 16/5 až k hr k. č. 14.

Udržení spojení s SOS družstvem četnickým před kotou 932 a spojení s SOS

družstvem četn. Dolní Albeřice.

Po vydání rozkazu k zaujetí bojového stanoviště polní hlídky

shromáždilo se naše družstvo dne 21. května 1938 i 00.15 hod. na oddě‑

lení, zajištěno venku 2 člennou hlídkou. Vydána byla výzbroj, výstroj,

rozkazy, instrukce a družstvo se asi o 00?45 za detě odebralo na určené

stanoviště a zaujalo postavení polní hlídky.

Při svítání asi o 4 hod. nastupovalo četn. družstvo SOS Mladé

Buky do svého určeného stanoviště a zhledem k tomu, že šlo proti předpi‑

sům v postupu ke hranici nezajištěno vůbec, dal velitel družstva rozkaz

toto družstvo dvoučlennou hlídkou pži jejich pochodu zajistiti, aniž by

toto družstvo mělo o tom vědomost.

Ubytování bylo pod širým nebe, chráněno lesem. Nebylo stanů vů‑

bec a tak po 4–5 dní. odpočívalo družstvo ve dne pod stromy na jehličí.

Na důraznou výzvu bylo pak vojskem dodány stanové dílce a tak družstvo

více chráněno. po celou tuto dobu pršelo nepřetržitě.Stravování bylo po

několik dní od Němce z hostince a když Němec družstvo nátlakem henlei‑

novců, zásobování družstva vypověděl, přijela manželka velitele družstva

a obstarávala stravování pak celého družstva sama. Vojenské zásobování

dělalo potíže a nebylo hodnotné pro tuto těžkou službu v poli. Po zjištění,

že úkol družstva SOS obstarávati spojení se sousedy je hlídkami nesnadný

a z důvodů chránění silnice a budovy odděl n. stráže byla část družstva

na den ponechána na stanovišti oddělení a obstarávati tel.spojení, zá‑

sobování a střežení závory a budovy. Družstvo bylo pak zesíleno 12 muži

163

akt. vojska p. pl. Argonský. Tím byla vytvořena samočinně 2 stanoviště

družstva, obě velmi vzhledem k terénu důležitá.

Tak plynul čas do mobilizace, mimo nepatrných příhod a incidentů.

V měsíci září bylo stanoviště družstva na kotě 932 jedné noci znepokojováno

pravděpoodbně vyzvědačem, byl proveden poplach, ježto se mělo za to, že

družstvo je přepadeno a obklíčeno. Padli výstřely, což bylo znamením ře

družstvo je v činnosti. Zástupce vel. družstva jež měl toto družstvo na

kotě na starosto, dal rozkaz, aby se vyhnul lesnímu obklíčení, vystoupiti

z lesa na výhodnější posici otevřeného terénu a zahájil pak palbu do lesa

z něhož družstvo ustoupilo. Velitel družstva s doz. Závodným, jež byli

u družstva druhého odebrali se pak ihned na místo stanoviště domnělého

přepadu jsouc zajištěni policejním psem vel. družstva a když zjstili pá‑

tráním opuštěné stanoviště, následovali podle stopy udané tímto výborným

psem Dasanem ústup družstva do otevřeného terénu, načež clé družstvo les

propátralo a učinili nové signální opatření na znepokojování stanovoště,

nebo jeho obklíčení.

V této době dostal velitel písemnou výstrahu z druhé strany od

místních henleinovců – utečenců, jež vyhrožvali, podkopáním, vyhozením

budovy oddělení do povětří. Jelikož v té době se událo přepadení sousedního

oddělení v Hor. M. Úpě, bylo zařízeno v noci zajištění budovy z předpolí

kulometem a učinili se přípravy na útok 200 Němců, jak bylo pak zjištěno.

Na tuto výzvu a výhružku odpověděl velitel družstva, že budeme ‑li jednou

musiti ustoupiti vyhodí budovu do povětří sám. Z tohoto vznikla pak do‑

měnka, že budova je podminována a na tomto podkladě pověstí obdržel býv.

velitel praporu SOS major Wurm v listopadu r. 1938 v Jičíně úřední zprávu

německých vojenských útvarů, aby velitel družstva vrch.resp. Černý podal

prohlášení nebo sám odstranil podminování v budově č. p. 48, ježto říšská

branná moc se obává vstoupiti do uzavřeného bytu velitele družstva, neboť

podle údajů obyvatelstva je budova podminována a při otevření bytu velitele

/zanechal tam věci/ vyletí budova do povětří. Tím byla tehdy potvrzena

statečnost a odhodlanost něm. říšské branné moci. Velitel družstva poslal

pak klíče od budovy a bytu s příslušným doprovodem prohlášení. Do konce

odsunu se však nic nestalo a tak dne 9. října 1938 opuštěli příslušníci

SOS proti své vůli na rozkaz své posic, z nichž se neradi loučili. Ústup

byl pak proveden ve 24 hodinách na Chroustov a to přes Vlčice ‑Pilníkov

a dále na Třebihoště odkud bylo rozděleno na nová oddělení n. stráže

býv. demarkační čáře.

Po revoluci nacházelo se opět většina tehdejšího mužstva SOS na

býv. oddělení a osnování přepadu bylo pak šetřením, zatčením a odsouzením

zbylých tehdejších henleinovců – ordnérů potvrzeno a likvidováno. Koneč‑

ně nutno uvésti, že past byla na 200 nacistů nastražena – jen sklapnout.

SOS byla připravena!

Vylíčený popis události jest zprávou úřední.

Správce oddělení:

/velitel družstva/

podpis: Černý

164

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Praha, f. 308 – materiály II. odboje, sign.

308–194–1–6, kart. 194, služební sdělení velitele družstva SOS a OFS Horní Albeřice Bohumila

Černého, okres Trutnov napsaná po 6. 11. 1946, 2 strany (2 strany), kopie, strojopis.

Kontext: Pramen vznikl, jak je v něm uvedeno, z nařízení Zemského ﬁnančního ředitelství v roce

1946. V souvislosti s tímto nařízením vznikly desítky dalších zpráv z jiných lokalit. Úřední rámec

pramene je patrný v samotném líčení, které se soutředí na popis existence družstva SOS mezi květ-

nem a zářím 1938, na popis pozic a na strategické otázky.

Interpretační možnosti: Jedná se o pramen, ze kterého se můžeme dozvědět mnoho detailů

z období květen až září 1938 z pohledu velitele jednoho z družstev SOS. Popis zahrnuje i informace

o přesunech družstva, zaujetí pozic, kontaktu s jinými družstvy SOS působícími taktéž v Horních

Albeřicích. Pisatel zmiňuje i vybavení družstva, počasí, stravování a v neposlední řadě i plánovaný

útok freikorpsu na budovu ﬁnanční stráže v Horních Albeřicích č. p. 48, obrannou strategii a následky,

které to mělo při předání budovy německému wehrmachtu. Už jenom tím je pramen interpretačně

velmi hodnotný. Jeho hodnota stoupá zejména v kontextu dalších písemných pramenů vážících se

k pisatelově osobě, tedy k vrchnímu respicientovi ﬁnanční stráže Bohumilu Černému, který působil

v Oddělení ﬁnanční stráže Horní Albeřice od 21. 11. 1934 do 9. 10. 1938 a po válce od 23. 5. 1945 –

21. 10. 1946. V roce 1938 byl navíc velitelem družstva SOS: ﬁnanční stráž Horní Albeřice. Černý

působil tedy v popisovaných německojazyčných Horních Albeřicích několik let, hrál v místní ka-

pele, účastnil se tancovaček, hlídal celní hranici, stíhal pašeráky. Velmi pravděpodobně tak věděl,

kdo z německých obyvatel utekl před mobilizací do Německé říše, která se nacházela kilometr

od budovy ﬁnanční stráže. Stejně tak nejspíš tušil, ve které hospodě se scházejí stoupenci říšské

politiky. Přesto je ve svém líčení stručný – pravděpodobně proto, že se jednalo úřední líčení, možná

s předem daným schématem.

Uložení: Pramen se nachází ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu

v Praze.

Vzpomínka válečného řídícího učitele amístostarosty spojené Velké Úpy

[po 1946, dle kontextu sbírky], Velká Úpa I a II

Český překlad strukturované, německy psané vzpomínky válečného řídícího učitele a místostarosty

spojené Velké Úpy I a II s názvem Zpráva o nejdůležitějších událostech v sudetoněmeckých domov-

ských obcích před a po roce 1938/1939. Věcně a stručně popisuje život v obcích Velká Úpa I a II

v letech 1925–1946 s důrazem na roky 1938–1945. Zachycuje rámcový popis úřadů, národnostního

složení, stavby opevnění, zásahů do krajiny, vyvlastňování v roce 1938, vstup wehrmachtu, nastiňuje

přechod území pod německou správu, pobyt, válečných uprchlíků a konec války.

DOKUMENTATION DER SUDETENDEUTSCHEN VOLKSGRUPPE 1918– 1945

Bundesarchiv

Themengruppe: Trautenau

Kennziﬀer: I/20

Berichterstatter:

Bundesarchiv

165

Ost ‑Dok 20/18

OSTDOKUMENTATION BUNDESARCHIV– BEARBEITET VOM SUDETENDEUTSCHEN

ARCHIV MUNCHEN

ZPRÁVA O NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH UDÁLOSTECH V SUDETONĚMECKÝCH DOMOVSKÝCH OBCÍCH PŘED

A PO ROCE 1938/39.

Předmět: Dokumentace sudetoněmeckých obcí.

Referenční číslo: 1/20

1./ Zpráva se týká obcí Velké Úpy

1. a 2. část v zemském okrese Trutnov

V letech 1925 až 1928 jsem zde působil jako učitel, od roku 1928 do roku 1945 jsem byl řídícím

učitelem, a nakonec jsem podle německých zákonů vedl školu ve Velké Úpě. Od roku 1929 jsem

byl obecním tajemníkem, od roku 1932 obecním zastupitelem a od roku 1935 obecním radním

a prvním zástupcem starosty.

2./ V obci byly jen malé zemědělské usedlos, tzv. domkáři, kteří byli živi pouze z chovu dobytka

a vyráběli jen máslo a sýry. K vyvlastnění zde nedocházelo. Lesní majetek patřil k panství Mar-

šov IV, které bylo součás panství Vrchlabí. V obci zůstali staří lesníci a dělníci. Znárodněn byl

pouze pruh půdy na říšské hranici označovaný jako tzv. chráněný les, který v roce 1938 nechali

opevnit. Obchod, živnos, řemesla a domácí práce nebyly posženy, protože znárodněny byly

jen nezbytně nutné podniky. Zemědělství bylo pro Čechy příliš náročné, a proto ho nepožadovali.

Jedinými průmyslovými podniky byly 4 mlýny na mle dřeva, které vyráběly dřevo pro papírny

v dolním údolí Úpy. V těchto továrnách byli zaměstnáváni pouze místní lidé, a protože nebyly

velké, pracoval v nich malý počet dělníků; k propouštění ze strany Čechů nedocházelo. Po roce

1930 se jednotliví Češi snažili získat pozemky pro stavbu hotelů nebo penzionů, protože se

zde stále více rozvíjel cestovní ruch, rádi sem jezdili nejen letní hosté, ale i milovníci zimních

sportů. Na území obce Velká Úpa ubyla pouze jedna nemovitost, a to na tzv. Bonwiese

, na

které byla pak postavena česká horská bouda. Turiscký ruch byl v rukou Němců, obdobně jako

automobilová doprava z poslední železniční stanice Svoboda nad Úpou – Janské Lázně – Velká

Úpa. V obci neexistovaly žádné české spolky ani družstva. Když byl v roce 1930 v obci vybudován

vodovod, byla na něj poskytnuta státní dotace. O kulturní život neměli zájem. Obecní knihovna

se mohla rozvíjet a hosté ji rádi využívali. V roce 1925 měla škola kvůli nízkému počtu žáků 3

třídy. Když se počet žáků zvýšil, byla po osobní konzultaci se zemskou školní radou zřízena čtvrtá

třída, takže škola

–2–

byla opět čtyřtřídní, jako tomu bylo před rokem 1918.

Až do roku 1946 působili ve farnos Velká Úpa pouze němeč duchovní, v obecním zastupi-

telstvu byli jen Němci. Četnictvo a nanční stráž byly obsazeny pouze Čechy; na poště byli jen

Němci. Pokoušeli se zde ubytovat pošťáka s několika dětmi, ale zůstal zde jen krátce, protože

dě to měly do nejbližší české školy příliš daleko. Obchod byl v rukou Němců. Obecní zastupi-

48 Bohnwiese, dnes lokalita Lučiny, součást obce Pec pod Sněžkou.

166

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

telstva v letech 1928, 1932 a 1935 byla volena pouze na základě jednotné kandidátní lisny bez

příslušnos k polické straně.

V roce 1938 existoval společný národní seznam. V obci nebyl žádný vládní komisař ani jmenovaný

starosta. Během mobilizace v květnu 1938 byla nasazena česká armáda, která na jednotlivých

místech budovala bunkry a na horských hřebenech kopala zákopy a zřizovala kulometná hnízda,

a sice směrem ke slezské hranici. Někteří žáci museli denně procházet přes tuto linii do školy;

ale nebyly zraněny. Němci byly nuceně nasazení k výkopovým pracem.

Ve škole se vyučovalo ještě i v září, i když s menším počtem žáků, protože mnoho obyvatel ode-

šlo tajně do staré říše, nechali zde ovšem svůj dobytek, který pak museli obstarávat sousedé.

V září se musely odpojit vysílačky, aby nikdo nemohl poslouchat zprávy ze zahraničí. K dalším

incidentům nedošlo, a to ani během stahování českých vojsk. Někteří z místních byli zapojeni

do tzv. freikorpsu. Jeden z nich byl zastřelen Čechy v sousední obci Malá Úpa, pohřben byl ve

Velké Úpě.

2./ Převze státní suverenity Německou říší se obce nijak nedotklo a nebylo nutné přijímat

žádná drascká opatření. Protože obec neměla průjezdní silnici, pochodovalo německé vojsko

po silnici z Malé Úpy do Temného Dolu a Trutnova, aniž by samotnou obcí prošlo. Obyvatelé

je na této cestě radostně vítali. Zřízení německé správy proběhlo hladce. V prvních letech zů-

stávaly první a druhá část Velké Úpy ještě samostatnými obcemi, později byly ale sloučeny do

jedné obce „Velká Úpa“. V obci pak působili pouze jmenovaní obecní radní a starosta. Život zde

probíhal jako obvykle, zaměstnání obyvatel se nezměnilo, stejně jako obchod a živnos. Jediný

družstevní podnik, který zůstal zachován, byla Raieisenkassa; spolky, také kulturní jako

–3–

Kulturní sdružení, lázeňský spolek a spolek pro péči o mládež byly rozpuštěny a jejich majetek

zabaven. Cestovní ruch zůstal stejný, protože 80 % návštěvníků pocházelo již předm ze staré

říše. Během války se počet návštěvníků pravděpodobně snížil, do objektu zakoupeného továrnou

zato jezdili odpočívat příslušníci Luwae a dělníci z Junkerswerke.

Ve školském systému nedošlo k žádným změnám, bylo pouze nutné otevřít nové třídy kvůli eva-

kuovaným dětem, což úřady schválily bez větších problémů. Nikdo se neodvážil nic krizovat,

přestože některá opatření, zejména pro církvi, byla vnímána jako tvrdá. Protože v obci nebyli

žádní Češi, nemusel se kromě nanční stráže a četnictva nikdo vracet. V obci nebyli ani žádní

Židé, takže nebylo nutné přijímat žádná opatření.

4. / Válečné období. V důsledku stále rostoucího počtu branců museli stále více zasahovat po-

mocníci ze sousedství, a to zejména během žní. V domácnostech a penzionech byli nasazováni

Češi a východní dělníci (Ukrajinci), v malých skupinách do obce přicházeli jako lesní dělníci

váleční zajatci (Francouzi). Ke koniktům nedocházelo z žádné strany. Přesídlenci nebyli v obci

ubytováváni, zato ale evakuované osoby ano, většinou šlo o ženy a dě z Berlína a Sauerlandu,

celkem asi 300 osob. Ubytování probíhalo hladce, protože zde byly k dispozici byty pro dřívější

lázeňské hosty. Vztahy s místními obyvateli byly dobré, protože panovala vděčnost za to, že

bylo možné žít v klidné oblas bez náletů. Krkonoše byly tehdy považovány za proletecký

kryt Německé říše. K přemisťování průmyslových podniků ze staré říše nedocházelo, nedošlo

ani k výstavbě kasáren nebo táborů. Partyzánská činnost se během války v obci nevyskytovala.

Od poloviny května 1945 místní obyvatelé hodně trpěli, v obci se usadili češ partyzáni a zpus-

tošili ji. O jejich zvěrstvech a střílení by se toho dalo říci ještě mnoho.

Podpis nečitelný

49 Byl využit § 27 volebního řádu do obecních zastupitelstev.

167

Bundesarchiv – Lastenausgleichsarchiv, Bayreuth, Ost -Dok 20/18, Dokumentation der Sudeten-

deutschen Volksgruppe 1918–1945, Kennziﬀ. 1/20, Bericht über die wichtigsten Ereignisse in den

Sudetendeutschen Heimatgemeinden vor und nach 1938/1939. Zprávu z německého jazyka přeložila

Sandra Kreisslová a Tamara Nováková.

Kontext: Pramen vznikl ve Spolkové republice Německo po roce 1949 na základě potřeby zmapovat

dění v československých pohraničních obcích s převahou německého obyvatelstva před lety 1938/1939

a po nich. Jedná se o zpětně sepsané vzpomínky v rámci širšího šetření, které se konalo v souvislosti

s odškodňováním Němců nuceně vysídlených z Československa do západní části Německa, pozdější

Spolkové republiky Německo. K vyrovnání došlo na základě zákona o vyrovnání (Lastenausgleich-

sgesetz LAG) ze dne 14. srpna 1952. Cílem zákona bylo poskytnout ﬁnanční kompenzaci Němcům,

kteří utrpěli ﬁnanční nebo jiné ztráty v důsledku druhé světové války a jejích následků.

Interpretační možnosti: Pramen poskytuje (vedle předkládaných informací, které jsou bohužel

poměrně stručné, byť pisatel z titulu obyvatele obce a svých funkcí určitě věděl mnohem více

detailů) i odkaz na na svůj účel, tedy na mapování dění v pohraničních obcích Československa.

Na základě tohoto pramene lze dovozovat, že existují i další obdobné výpovědi k jiným obcím.

Jedná se o subjektivní vzpomínku zachycenou s několikaletým odstupem od událostí, pramen je

nutné konfrontovat s dalšími zdroji.

Uložení: Pramen vznikl v SRN, v rámci odškodňování německých vysídlenců z Československa,

nachází se ve velice zajímavé sbírce Ost -Dokumentation (Ost -Dok) v pobočce Spolkového archivu

Lastenausgleichsarchiv (archiv vyrovnání) v bavorském Bayreuthu.

Občanská legitimace Václava Šrajera ml.

Rozměr: Neznámý • Vznik: 1944 • Vlastník: Václav Šrajer

Popis: Šedá, malá, útlá plátěná „knížka“ na jejíž titulní straně je černý motiv Říšské orlice, nad

ní nápis „Deutsches Reich“, pod ní nápis „Kennkarte“. Uvnitř jsou v předtištěných částech ručně

vyplněny základní nacionále Václava Šrajera včetně černobílé fotograﬁe, otisků palce, podpisu

a dobových razítek.

Kontext: Dobová občanská legitimace občana Německé říše. Tento identiﬁkační průkaz byl po-

vinný i pro občany protektorátu Čechy a Morava. Předmět byl nezbytnou součástí každodennosti

občanů protektorátu Čechy a Morava v období 2. světové války.

Interpretační možnosti: Dokument dokládá (úspěšnou) snahu kontrolovat obyvatelstvo, a to včetně

jeho mobility (a zprostředkovaně i jeho pracovní aktivity). Vypovídá rovněž o dobovém vizuálním stylu.

Uložení: Soukromý archiv Václava Šrajera.

168

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední dokumenty

Propustka Václava Šrajera ml.

Rozměr: Neznámý • Vznik: 1944 • Vlastník: Václav Šrajer

Popis: Růžová malá útlá „knížka“ na jejíž titulní straně je ná-

pis „Grenzausweis“ a v předtištěných částech ručně vyplněné

základní nacionále Václava Šrajera včetně podpisu.

Kontext: Dobový průkaz příslušníků žijících v pohraničním

území Protektorátu Čechy a Morava nebo Německé říše, který

museli předložit při přechodu hranic protektorátu a říše v rámci

tzv. Kleiner Grenzverkehr – malého (místního) pohraničního

styku.

Interpretační možnosti: Záznamy v dokumentu mj. vypo-

vídají o pohybu osob na hranici Protektorátu Čechy a Morava

a Německé říše.

Uložení: Soukromý archiv Václava Šrajera.

Formulář pro výstavbu chat pro osádky pevnůstek

[1936, dle obsahu], neznámé

Předtištěný formulář, příloha č. 4 k ZVV č. j.

2795/taj. oper. 36, vyplněný pro tři plánované

stavby pevnůstek z roku 1936 pro čelní palbu,

jedná se o pevnůstky č. 164 v prostoru Bobru

a 165 a 166 v prostoru Rýchor. Přehled udává

informace o přesném umístění a o úkolech jed-

notlivých objektů, síle osádky i výzbroji.

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický

archiv v Praze, f. Hraničářský prapor 2, kart. 2,

nezpracováno, plánek výstavby vojenských chat,

1 strana (1 strana), originál.

Kontext: V souvislosti s výstavbou objektů lehkého opevnění v roce 1936 byla zadána i stavba

jednoduchých vojenských chat pro osádky opevnění. Příslušníci československé armády z chaty

v Dolních Lysečinách obsazovali v případě potřeby právě objekty na Rýchorách. Vojenská chata

v Dolních Lysečinách se v přestavěné podobě dochovala dodnes, nicméně je v soukromých rukou

a slouží k rekreačním účelům. Za války byla užívána jako ubytovna na práci nuceně nasazených

žen z oblasti Polska.

Interpretační možnosti: Unikátní pramen přibližuje charakteristiku jednotlivých objektů z roku

1936 – je zde popsáno jejich umístění, jsou zde uvedeny úkoly objektu, směr palby ze zbraní,

počet členů osádky, informace k překážkám apod.

Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondu Hraničářský

prapor ve Vojenském historickém archivu.

169

Nákres vnitřního vybavení objektů lehkého opevnění zlet 1937 a1938

[po roce 1937, dle obsah], neznámé

Ukázka z podrobného ilustrovaného plánku

vnitřního vybavení objektů lehkého opevnění

z let 1937–1938.

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický

archiv v Praze, f. Ministerstvo národní obrany,

1. oddělení, kart. 281, 2 strany (4 strany), ori-

ginál.

Kontext: Jednotlivé pevnůstky nestačilo jen vybetonovat, bylo třeba je také i vybavit výstrojí

a výzbrojí a předměty denní potřeby.

Interpretační možnosti: Pramen ukazuje ideální stav vnitřní výbavy tzv. řopíků. Můžeme si

tak na jeho základě utvořit představu (v případě úplného dovybavení pevnůstek) o životě vojáků

v nich. Například kde brali vodu, kam chodili na záchod atd.

Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondu Ministerstvo

národní obrany ve Vojenském historickém archivu.



Tamara Nováková

Korespondence mezi úřady, či mezi úřady a dalšími institucemi, za sebou zanechala a zanechává

doslova tuny papíru. Mnohá korespondence má pro historický výzkum zásadní relevanci, jiná

může být zcela balastní. Může se jednat jak o korespondenci mezi správními a samosprávnými

úřady (např. mezi ministerstvy a okresy, popřípadě mezi správními okresy a obcemi), ale i mezi

fyzickými osobami a úřady, mezi právnickými osobami a úřady atd. Úřední korespondence tak

170

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední korespondence

mohla zanechat své stopy ve více než jednom archivu. Její část se nalézá na straně odesílatele

a druhá na straně příjemce, což komplikuje její komplexní dohledávání a výzkumné vytěžování.

Interpretační možnosti těchto pramenů jsou obrovské, i když mnohdy se kompletní korespondence

nedochovala a badatel naráží i na další problémy. Často chybí datace, jindy se pramen dochoval

(či dokonce původně existoval) jen v konceptech. Typickým příkladem je iniciace korespondence

ze strany nadřízeného úřadu podřízenému, kdy podřízený nereaguje, nebo reaguje ve zkratkách,

dnes již bez kompletní korespondence těžce srozumitelných. Popřípadě je k dispozici naopak

pouze reakce podřízeného úřadu, který se ale např. vztahuje k jednotlivým bodům nedochova

ného původního dotazu.

Z povahy vzniku úřední korespondence ji můžeme, stejně jako úřední dokumenty, najít

prakticky ve všech typech archivů, veřejných i soukromých.

Dopis Ústředního výboru Národní Jednoty Severočeské Ministerstvu vnitra vPraze

25. června 1937, Praha

Dopis Ústředního výboru Národní Jednoty Severočeské Ministerstvu vnitra v Praze, ve kterém výbor

upozorňuje na zvýšenou agitaci SdP a na pasivitu české politické reprezentace, v důsledku čehož

žádá odložení voleb do obecních zastupitelstev na příští rok.

Č. j. 9322–I ‑H. V Praze dne 25. června 1937.

Trutnov – obec. volby.

Ústřední výbor

Národní Jednoty Severočeské

PRAHA II., NA ZDERAZE 5.

Čís. tel. 43.579 a 43. 825.

Čís. poštovní spoř. 24.799.

P. T.

M i n i s t e r s t v u v n i t r a

v Praze.

V září mají býti v Trutnově vykonány volby do obecního zastupitel‑

stva. Zuřivá agitace stoupenců Henleinových stupňuje se den ode dne již

nyní. Dělá se nálada. Třebas tímto způsobem: Jednoho dne se najde rozbitá

výkladní skřínka Henleinovy strany a v ní kámen. Kámen se tam nechá se

slovním doprovodem asi v tomto smyslu: „Tak si představují soužití naši

sousedé.“

Byla oslava narozenin p. presidenta Dr. Eduarda B e n e š e v obecním

zastupitelstvu. Ze 30 německých členů se dostavilo 10, ze 6 Čechů 2. Aby

zasedací síň nebyla prázdná při příchodu okresního hejtmana, byli tam

nakomandováni obecní úředníci, aby zaplnili prázdné lavice členů obecního

zastupitelstva.

Jisto jest, že v nově zvoleném zastupitelstvu budou míti většinu

stoupenci Henleinovi. Již dnes veřejně v tisku dávají

na jevo, jak se zařídí a dělají to tónem velmi neomaleným.

Sledujíce tyto zjevy germánské nenávisti, máme obavy, aby výsledkem

voleb neutrpěl zájem státu a nedošlo k porušení klidu.

171

Z tohoto důvodu žádáme velmi naléhavě o odložení voleb do obecního

zastupitelstva v Trutnově. Téhož se domáhají politické strany: agrární

a nár. sociální.

Za:

Ústřední výbor

Národní Jednoty Severočeské

v Praze

jednatel. starosta.

podpis nečitelný podpis nečitelný

Ministerstvo vnitra

ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

Podáno – 1. VII. 1937

44499 F

48787 37

Národní archiv Praha, f. Ministerstvo vnitra I – Stará registratura 1936–1940, sign. 7/68/7, kart.

4970, výsledky obecních voleb 1938 z okresu Trutnov, dopis Ústředního výboru Národní Jednoty Se-

veročeské Ministerstvu vnitra v Praze ze dne 25. června 1937, 2 strany (2 strany), originál, strojopis.

Kontext: Národní jednota severočeská byla obranným nacionálním spolkem vzniknuvším již na

sklonku 19. století. Principiálně tvořila protipól německého svazu Bund der Deutschen. Ze své

podstaty podporovala národní a hmotné poměry tzv. české menšiny zejména v pohraničí. Organi-

zovala přednáškovou činnost, zakládala knihovny, školy a peněžní družstva – záložny. Ve třicátých

letech její program směřoval k radikálnímu nacionalismu, mnohé regionální jednoty propagovaly

hospodářský a sociální bojkot „nepřátel“ národa, především Němců (ale i Židů). Z pohraničních

regionů přicházely žádosti odložení voleb častěji. Volby byly nakonec odloženy, hlavním důvodem

byl strach z volebního úspěchu SdP.

Interpretační možnosti: Z dopisu je patrné, že téma obecních voleb plánovaných na rok 1937

bylo pro české „menšinové“ organizace v pohraničí palčivým problémem. České menšinové spol-

ky, jak byly dobově nazývány, se aktivně zapojovaly do dění ve 30. letech a přispívaly k eskalaci

národnostních konﬂiktů. Chceme -li nahlížet problematiku dějin každodennosti konce 30. let,

neměli bychom české menšinové spolky, jejich korespondenci, periodika a aktivity pominout.

Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondech Ministerstva

vnitra v Praze, neboť tato instituce je adresátem dopisu.

172

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Úřední korespondence

Dopis velitelství II. sboru ve věci stavby lehkého opevnění

2. ledna 1938, Praha

Dopis Velitelství II. sboru v Hradci Králové ze dne 2. ledna 1938 Ministerstvu národní obrany, hlav-

nímu štábu ŘOP v Praze ve věci stavby lehkého opevnění v hornatém terénu – doplnění opevnění

tzv. arabskými typy, v dopise je konkrétně navrhováno, kde by tzv. arabské typy měly být umístěny

Razítko Razítko

VelitelstvíII. Sboru 1938 SS 15/5 156 MNO hl. Štáb ŘOP

Č.j. 37.860/taj.3.odděl.1938 Tajné

Věc: L.O.vhornatém terénu Ministerstvo národní obrany

– doplnění arabskými typy. hl. Štáb ŘOP

Razítko Praha

Odpoveď kč.j.

Přílohy : 0

Pokud je vel. II sboru známo, bude v jeho oblasti budováno těžké opev‑

nění souvisle od vých. Hranice sboru až po Pěnkavčí vrch h. 1103. /.Finken

B.:/. V dalším prostoru pak pouze uzávěry podél komunikací.

Protože 1.c. s výškou střílen 80 cm nad terénem bude v horském terénu

po dobu 4 – 6 měsíců zaváto sněhem, takže nebude moci plnit své palebné

úkoly, navrhuji, aby v těch prostorech, kde nebude budováno težké opev‑

nění byly objekty l.o. doplněny, resp. Nahrazeny objekty arabského typu.

Objekty tohoto typu byly doposud zaměřeny MNO.hl.št.ŘOP.v prostoru Kotel

a Luční h. Jak stanoví výn.MNO.č. j. 36.141/taj.hl.št.ŘOP.1937.

Objekty arabského typu přicházejí v úvahu v těchto prostorech: Pěnka‑

včí h. 1103 – Růžová h. 1388, Obří důl, Dívčí lávka ‑Medvědín 1241, Lysá

hora – Ptačinec 940, Čertův v. trig 1007, Farmbg.903, Jizerské hory, Ješ‑

tědské pohoří a dále na západ v zalesněném prostoru až k Labi.

Vzhledem k tomu, že se stavbou objektů l.o. bude v oblasti sboru

započata ihned jakmile povětrnostní poměry dovolí, prosím, aby zaměření

objektů arabského typu bylo provedeno také hned z jara. Tím se případně

ušetří objekty l.o. a vyřeší soulad v palbě mezi těžkým a lehkým opevněním.

Dostane: MNO.–hl.št.ŘOP razítko

Velitel sboru

div. generál Josef Váňa

podpis Josef Váňa

Tiskárna MNO Čís. Skl. 67/A

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv v Praze, f. Ředitelství opevňovacích prací, kart.

302, dopis Velitelství II sboru v Hradci Králové Ministerstvu národní obrany hlavnímu štábu ŘOP

ze dne 2. ledna 1938, nezpracováno, nezinventarizováno, 1 strana (1 strana), originál, strojopis.

Kontext: Dopis vznikl z vojenské potřeby realizovat změny při stavbě lehkého a těžkého opevnění

v terénu horských hřebenů Krkonoš.

Interpretační možnosti: Výstavbu lehkého opevnění měly na starosti armádní sbory, v oblasti

Krkonoš II. sbor. Výstavbu těžkého opevnění zajišťovalo Ředitelství opevňovacích prací. Pisatel

dopisu, velitel II. sboru informuje o tom, že lehké opevnění nebude moci po určitou část roku

(v zimě) zcela plnit svou funkci. Navrhuje tudíž vybudování objektů těžkého opevnění, tzv. arab-

173

ského typu, jako náhradu za vybrané objekty lehkého opevnění. Z objektů těžkého opevnění mohla

být vedena palba (zejména z pancéřových zvonů) i v době vyšší sněhové pokrývky, kdy docházelo

k zavátí střílen objektů lehkého opevnění.

Uložení: Obdobné prameny bývají uloženy podle původce, tj. nachází se ve fondu Ředitelství

opevňovacích prací ve Vojenském historickém archivu.



Tamara Nováková

Jednu z podmnožin archiválií tvoří plejáda trestních a vyšetřovacích spisů řešících různé trestní

delikty, včetně deliktů se silným politickým pozadím. Z hlediska výtěžnosti se jedná v principu

o nosné prameny. Mnohdy obsahují desítky stran protokolů z výslechů, výpovědi svědků a často

také rozsudek. Tyto prameny jsou z badatelského hlediska zajímavé z více důvodů. Vypovídají

o obviněné/m, o širších souvislostech a kontextech (např. trestní spisy z poválečné doby se

mnohdy týkají obvinění vážících se k událostem z roku 1938), o svědcích a jejich motivech atd. Při

jejich interpretaci je ale třeba jako vždy brát ohled na kontext vzniku, platné zákony, míru jejich

důsledného a spravedlivého vymáhání dle zákona, celkovou atmosféru doby a politické zřízení,

zejména s ohledem na nezávislost soudů na politické moci.

Spisy můžeme najít zejména v příslušných okresních archivech (okresní soudy, poválečné

trestní nalézací komise), oblastních archivech (krajské soudy, mimořádné lidové soudy) a Národ-

ním archivu (Národní soud aj.). Trestní a vyšetřovací spisy tvoří významnou část archiválií Archivu

bezpečnostních složek, mohou se vyskytovat i ve specializovaném Vojenském historickém archivu

a v některých bezpečnostních archivech.

Vyšetřovací spis vedený na Josefa Lahmera

27. dubna – 30. dubna 1946, Trutnov

Vyšetřovací spis vedený na Josefa Lahmera z Horních Albeřic č. p. 60, bývalého starostu obce Horní

Albeřice u Úřadu bezpečnostního referenta Okresní správní komise na oddělení státní bezpečnosti

v Trutnově. Spis obsahuje záznam o zatčení, vyšetření (úřední shrnutí) a protokol z výslechu. Obsa-

huje i informaci o předání vyšší instanci, Okresní vyšetřovací komisi při OSK Trutnov, spis měl dle

obsahu sloužit jako podklad pro trestní řízení před mimořádným lidovým soudem.

Úřad bezpečnostního referenta

okresní správní komise

oddělení státní bezpečnosti

v Trutnově.

–––––––––––––––––––––––––––––

Č. j.: 772/přes.1946.

Z á z n a m:

Dne 3. 9. 1945 zatčen byl v Horních Albeřicích nezjištěnými osobami‑

‑udánlivě členy OBZ–

Josef LAHMER, rolník, nar. dne 18. 3. 1898 v Hor. Albeřicích, okr.

Trutnov, tamtéž příslušný, ženatý, německé národnosti, posledně bytem

174

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy

Horní Albeřice č. p.60 a byl dopraven přímo na doly aniž byl podroben

výslechu a aniž bysdejší úřad neb stanice SNB o tomto byla vyrozuměna.

Byl proto nyní z dolu převeden do internačního střediska v Trutnově

za účelem zavedení řádného trestního řízení.

Trutnov, dne 27. 4. 1946.

podpis nečitelný

krim. inspektor

V y š e t ř e n í:

Poněvadž na dotaz OSK ‑bezpečnostního oddělení Trutnov ze dne 1. 4. 1946

č. j. 73–přes.46–BO stanice SNB Maršov IV nesdělila proti jmenovanému

žádných okolností na jejichž podkladě by mohlo býti zavedeno trestní ří‑

zení proti Joseful Lahmerovi bylo nutno zavésti příslušné šetření zdejším

úřadem během něhož bylo zjištěno, že Josef Lahmer byl od dubna 1938 členem

strany SdP. Jmenovaný byl od r. 1932 členem strany německých rolníků a za

tuto stranu byl uvolen starostou obce. Když v r. 1938 strany něm.rolníků‑

‑Bund der Landwirte ‑vstoupila celá do strany SdP stal se i Lahmer členem

strany SdP. Členem strany NSDAP stal se Lahmer ihned po okupaci zdejšího

území a zůstal za strany NSDAP, kterou byl vesvém úřadě ‑starosty ‑Gemeinde

Vorsteher ‑potvrzen nadále trvale nepřetržitě až do skončení války.

Poněvadž je jisté, že strana SdP by jej nechala na místě starosty

v obci, kdyby nevyl plně srozuměn s programem této protistátní strany

a kdyby mu nedůvěřovala možno dnes Lahmera označiti jako osobu, která

vykonávala funkci starosty k plné spokojenosti strany SdP a přesně v je‑

jich duchu t.j.v protičeském postoji a počínání neboť dostal v r. 1938

odstrany NSDAP t.zv. Brefreiungsmedaili ‑medaili za osvobození Sudet, kte‑

rou dostávaly pouze bývalý funkcionáři strany SdP a nebo osoby, které se

obzvláště nějak zasloužily v boji o připojení Sudet k Říši.

V dokladech, kde je oduvodnění proč mu byla medaile udělena, je uve‑

deno, že byl členem FS ‑Freiwillige Schutzstaffel ‑Ordnerem a že prodělal

v r. 1938 cvičení střelecké v Německu. Lahmer doznává pouze, že dostal

medaili, ale popírá, že by byl členem FS ‑Ordnerem nebo že by prodělal

cvičení ve střelbě v Německu a tvrdí, že mu to tam napsal Ortsleister

Josef Lahmer, který je jež odsouzen a odvozen do Jičína, ve snaze aby mu

pomohl a aby mu medaile byla udělena, poněvadž se asi domníval, že by

pouhá funkce starosty nebyla dostatečným důvodem. Vzhledem k dnešní snaze

Němců vše, co se dá zapírati jeví se toto tvrzení nepravdivým a bude na

vyšetřující komisi pro Lidový soud bude ‑li tomuto tvrzení chtíti věřiti.

Vzhledem k tomu navrhuje se potrestání Josefa Lahmera jako funkcionáře

strany SdP a NSDAP –starosty obce– a kterému byla udělena stranou NSDAP

medaile za zásluhy o osvobození sudetského území.

K osvětlení celého případu nutno uvésti, že v tomto případě nejedná se

o obvyklý případ kdy starosta byl zároveň Ortsleitrem a to jedině proto,

poněvadž Horní Albeřice byla tak malá obec, že výkonem funkce Ortsleit‑

ra byl pověřen jiný Josef Lahmer z Dol. Albeřic, který vykonával funkci

Ortsleitra celkem pro 5 malých obcí ‑mezi nimiž byli i Horní Albeřice ‑ale

je jisté, že byl vlastně nástupcem tohoto Ortsleitra byl v Horních Albe‑

řicích Josef Lahmer ‑zatčený ‑a tudíž je jisté, že jej možno považovati za

funkcionáře strany NSDAP.

175

Pokud se týče výslovně, že měl v r. 1938 vykonati v Říši cvičení

ve střelbě lze dnes těžko zjistiti pravdu, neboť podobná cvičení byla

vykonávána v Říši již od jara 1938 a poněvadž trvala pouze 1 neb 2 dny

a účastníci se tam učili hlavně zacházeti se zbraněmi nemůže dnes nikdo

jemu svědecky dokázati zda v Říši byl nebo ne neboť po tak dlouhé době

si nikdo nemůže uvědomiti zda 1 neb 2 dny v r. 1938 v obci chyběl neboť

je jisté, že toto cvičení ‑sučastnil ‑li se zatčený bylo vykonáno určitě

nejpozději během jara neb začátkem léta 1938, kdy okolnosti nebyly ještě

tak vyhraněny, ab pouhá nepřítomnost v obci trvající pouze nejvýše 2 neb

3 dny byla zpozorována.

podpis nečitelný

krim. inspektor

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Úřad bezpečnostního referenta

okresní správní komise

oddělení státní bezpečnosti

v Trutnově

––––––––––––––––––––––––––––––

Č. j.: 772/přes.1946.

Trutnov, dne 30. 4. 1946

Okresní vyšetřující komisi

při OSK Trutnov

TRUTNOV, Na Struze č. 8

–––––––––––––––––––––––––––

Věc: Lahmer Josef ‑trest.oznámení.

Postupuji spisy Josefa Lahmera s návrhem na zavedení trest. řízení.

Jmenovaný nachází se nyní v internačním středisku v Trutnově, zatčen byl

dne 3. 9. 1945.

Vedením pověřen:

podpis nečitelný

razítko

Okresní správní komise vTrutnově

podáno: 2 – V. 1946

13495

Protokol

sepsaný dne 29. 4. 1946 u Úřadu národní bezpečnosti, osk ‑odděl. státní

bezpečnosti v Trutnově.

Josef Lahmer

rolník a bývalý starosta obce nar. dne 18. 3. 1898 v Hor. Albeřicích, okr.

Trutnov, tamtéž příslušným, křtěným v Maršově IV., synem Ignáce a Marie

roz. Friessové, německé národnosti, ženatým, řim. katol., majetným, udán‑

livě zachovalým, posledně bytem Horní Albeřice č. p. 60.

176

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy

Předmět

politická činnost a chování se v r. 1938 a za okupace.

Jmenovaný byv upozorněn, že údaje nepravdivé jsou trestné, udává:

Jsem německé národnosti. Vychodil jsem pouze německé obecné školy

v Albeřicích. Po vyjití ze školy učil jsem se tesař. Při tom jsem trva‑

le pomáhal otci a své řemeslo jsem vykonával přitom. V r. 1917 jsem šel

jako voják vo světové války a vrátil jsem se v listopadu 1918. Potom jsem

vykonával opět svoje řemeslo a pomáhal jsem otci. V r. 1922 jsem hospo‑

dářství od otce převzal. V Hor. Albeřicích jsem bydlel trvale.

Pokud se týče mé politické činnosti udávám:

Byl jsem trvale organisován od r. 1926 u strany německých rolníků‑

‑BdL. Od 13. 5. 1932 byl jsem trvale za tuto stranu obecním představite‑

lem – Gemeinde Vorsteher. Členem strany SdP stal jsem se 10. 4. 1938 když

BdL byl autoticky sloučen se stranou SdP. I za této strany jsem zůstal

Gemeinde Vorsteher. K tomuto podotýkám, že moje funkce nebyla společná

s Ortsleitrem, kterým byl Josef Lahmer z Dol. Albeřic, dnes již odsouzený.

Nikdy jsem u strany SdP neměl funkce mimo starosty, kteroužto funkci

jsem obdržel za stranu BdL a v této funkci byl jsem ponechán od strany

SdP i po převzení do této strany poněvadž jsem funkci vykonával trvale

of r. 1932 k spokojenosti všech obyvatel obce.

Členem strany NSDAP stal jsem se ihned po okupaci, poněvadž jsem tam

byl automaticky převeden. U této strany jsem nevykonával nikdy žádné

funkce. Podotýkám, že jsem zůstal starostou i po celou dobu okupace a tu

prosím, aby bylo vzato v úvahu, že moje funkce nebyla vůbec společná se

stranou NSDAP neboť u nás byl Ortsleiter společný pro 5 obcí ‑skutečně

malých a byl to Josef Lahmer z Dol. Albeřic.

Já jsem byl pouze potvrzen stranou NSDAP, že souhlasí s výkonem mé

funkce, ale jinak jsem neměl se stranou nic společného.

Prohlašuji, že jsem nebyl nikdy členem nějaké formace strany NSDAP.

Doznávám, že jsem obdržel od strany NSDAP t.zv. Befreiungsmedalli ale

prohlašuji, že jsem ji dostal jedině za výkon mé funkce starosty. Popírám,

že bych byl členem FS ‑ordnerem a nebo, že bych snad v r. 1938 v kritickém

čase byl v Německu – zejména jsem se nikdy neučil tam stříleti. V obci

jako starosta jsem v kritických dnech v r. 1938 měl tolik práce s českými

vojáky, s četníky a s nančníky, že by tito mně mohli dosvědčiti, že jsem

H. Albeřice neopustil neboť jsem se staral o ubytování a obstarával jsem

všechny věci pro vojsko. Mám domění, že Ortsleiter mně navrhl na uděle‑

ní medaile a poněvadž oduvodnění, že jsem byl pouze starostou by nebylo

prošlo u Gauleitungu v Liberci, naspal ‑uvedl v oduvodnění, že jsem byl

u FS a že jsem se učil v Německu stříleti ze své vůle nepravdivě jedině

ve snaze mně umožniti resp. pomoci k tomu, abych tuto medaili dostal také.

V naší obci nebyli žádní Češi ubytováni a prohlašuji, že jsem nikdy

nikomu neublížil.

Skončeno, přečteno a podepsáno. Přetlumočeno.

Vyslýchající a zapisovatel: Vyslýchaný:

Podpis nečitelný podpis Josef Lamer

177

Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní národní výbor Trutnov – Trestní nalézací komise, trestní

spis Josefa Lahmera, Horní Albeřice, inv. č. 2162, kart. 176, 3 strany (3 strany), originál, strojopis.

Kontext: V Československu bylo po skončení druhé světové války uplatňováno tzv. retribuční

soudnictví, založené na kontinuitě československého práva a na zákonu na ochranu republiky

z roku 1923. Roku 1945 byly díky tomu vydány a následně realizovány tři dekrety prezidenta

republiky, označované také jako retribuční, z nichž dva se explicitně týkaly i osob německé

národnosti: 1) Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb., o potrestání

nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký

retribuční dekret) a 2) Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138/1945 Sb., o trestání

některých provinění proti národní cti (tzv. malý retribuční dekret). Závažnější přečiny se obecně

projednávaly před mimořádnými lidovými soudy (MLS), které byly zřízeny při krajských soudech

(pro okres Trutnov to byl MLS v Jičíně). Menší přečiny, které nepostihoval tzv. velký retribuční de-

kret, měly projednávat trestní nalézací komise (TNK) při okresních národních výborech/okresních

správních komisích. Tzv. malý retribuční dekret vznikl z velké části z potřeby legalizovat situaci,

kdy byly od léta 1945 soudní věznice, internační i sběrné tábory přeplněny osobami zatčenými

spontánně, z revolučního nadšení, a to nejen orgány k tomu určenými, ale také orgány samozva-

nými. Zatčení a internovaní setrvávali často v několikaměsíční vazbě bez obvinění a mnohdy bez

výslechů. Tzv. malý retribuční dekret umožnil do jisté míry legalizovat vazby, ke kterým chyběly

právní podklady. Zatčení tak mohli být konečně obviněni, což široká škála trestních provinění dle

tzv. malého retribučního dekretu umožňovala. Cesta obviněných k trestnímu šetření byla spletitá

a mnohdy procházela přes mnoho orgánů.

Josef Lahmer byl dle spisu zatčen neznámými osobami 3. září 1945, pravděpodobně proto, že

byl starostou obce a byl veden u OSK Trutnov jako člen NSDAP, k čemuž se sám doznává. Následně

byl internován a nasazen na práci v dolech na Trutnovsku, aniž by k němu byl veden spis. Proto

byl v dubnu na základě intervence bezpečnostní komise OSK Trutnov přesunut do internačního

tábora v Trutnově (pravděpodobně se jedná o pracovní internační tábor v bývalé továrně AEG)

a bylo zahájeno řádné trestní řízení. Bezpečností komise považovala provinění Josefa Lahmera za

závažná a předpokládala následující šetření před MLS. Nejprve nicméně musela spis předat vyšet-

řovací komisi při OSK v Trutnově, která mohla následně rozhodnout o dalším řízení před trestní

nalézací komisí. Ta již mohla na základě tzv. malého retribučního dekretu vynést rozsudek, nebo

postoupit spis k příslušnému mimořádnému lidovému soudu. Kam byl nakonec spis postoupen

z předkládáného dokumentu nevyplývá, nicméně z jiných úředních pramenů je zřejmé, že byl

Josef Lahmer vysídlen 16. listopadu 1946 do americké okupační zóny.

Interpretační možnosti: Vzhledem k obsáhlosti a detailnosti trestního spisu je badatelské

využití spisu velké, dozvídáme se z něj mnoho o událostech v Horních Albeřicích z pohledu vy-

šetřovaného starosty. Využití pramene má ale své limity plynoucí jednak z toho, že Josef Lahmer

hovořil pouze německy a není zřejmé, jakým způsobem bylo šetření vedené a jak moc je možné

se v daném politickém kontextu spolehnout na tlumočení. Jedná se o spis řádného vyšetřování,

ale chybí například výslechy svědků (jak pro, tak proti Lahmerovi). Retribuční soudnictví pro-

bíhalo v silném politickém kontextu pomsty. Německy mluvící obyvatelé byli zbaveni dekretem

č. 33/1946 Sb. československého občanství. Ovšem jak sám Lamer doznává, byl členem NSDAP.

O členství v NSDAP bylo třeba žádat a nestal se jím automaticky každý člen SdP. I přes kontexto-

vou problematičnost pramene se jedná o velmi hodnotný zdroj zejména poté, kdy je jeho obsah

konfrontován s dalšími úředními či neúředními prameny.

Uložení: Ač se pravděpodobně Trestní nalézací komise při OSK Trutnov nakonec „kauzou“ Jo-

sefa Lahmera nezabývala (možná z důvodu jednoduššího úředního řešení v podobě Lahmerova

nuceného vysídlení v rámci posledního transportu vypraveného z okresu Trutnov v roce 1946),

tak se před TNK spis dostal. Nachází se v jejím fondu ve Státním okresním archivu v Trutnově.

178

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy

Vyšetřovací spis vedený na Franze Dixe

[2. srpna 1945, dle celého dokumentu], [Trutnov, dle celého dokumentu]

Vyšetřovací spis vedený na Franze Dixe z Horních Albeřic u Okresní vyšetřovací komise 7 při

Okresní správní komisi Trutnov. Závěrečná část (2. strana) výslechu obviněného uvádí jeho pro-

hlášení k předmětu vyšetřování.

Státní okresní archiv Trutnov, f. Okresní národní výbor Trutnov – Trestní nalézací komise, trestní

spis Franze Dixe, Horní Albeřice, inv. č. 2162, kart. 163, 1 strana (2 strany), originál, strojopis.

Kontext: Viz podrobný popis u předchozí pramene – vyšetřovacího spisu vedeného na Josefa

Lahmera.

Interpretační možnosti: Viz podrobný popis u předchozí pramene – vyšetřovacího spisu vede-

ného na Josefa Lahmera. Pramen byl na výstavě Opevněná krajina použit jako ukázka pramenů,

se kterými pracuje historik.

Uložení: Nachází se ve fondu Trestní nalézací komise – Okresní správní komise ve Státním

okresním archivu v Trutnově.

Rozsudek nad Václavem Hofmannem

18. února 1946, Jičín

Soudní rozsudek Mimořádného lidového soudu v Jičíně zde dne 18. února 1946 nad Václavem Hofma-

nnem, řídícím učitelem z Dolních Albeřic. Rozsudek zní vinen a Václav Hofmann byl odsouzen na 15 let

vězení. Byl obviněn a uznán vinným, že byl politickým vedoucím a vedoucím propagandy, činovníkem

v organizaci NSDAP, že propagoval a podporoval nacistické hnutí, byl členem SA, čímž spáchal zločin

proti státu. Rozsudek se opírá o svědecké výpovědi tří obyvatelek Dolních a Horních Albeřic.

–1–

179

Ls 101/46

–––

R o z s u d e k.

––––––

J m é n e m r e p u b l i k y !

Mimořádný lidový soud v Jičíně, senát VI., uznal po hlavním přelíčení

konaném dne 18. února 1946

t a k t o p r á v e m

Obžalovaný E Václav Hofmann

narozený dne 3./4.1892 v Trutnově, s.o. Trutnov, stav ženatý, povoláním

řídící učitel, bytem v Dolních Albeřicích, t.d. v vazbě vyšetřování u mi‑

mořádného lidového soudu v Jičíně.

j e s t v i n e n,

že v době zvýšeného ohrožení republiky v Dol. Albeřicích a na jiných mís‑

tech od r. 1938 do r. 1945

1./ byl politickým vedoucím a vedoucím propagandy, tedy činovníkem

v organizaci NSDAP.

2./ propagoval a podporoval nacistické hnutí.

3./ byl členem SA, tedy organizace povahy podobné jmenovaným v § 2 r.s.

č í m ž s p á ch a l

zločin proti státu podle § č. 1, 8 a S z dekretu prezidenta republiky

ze dne 18. června 1945 a

o d s u z u j e s e z a t o

podle § 2 cit. dekretu se zřetelem na ustanovení S 34 tr.s. k trestu těž‑

kého žaláře na dobu 15 roků, čtvrtletně jedním tvrdým ložem zostřeného

a podle S 368 tr.ř. k náhradě nákladů řízení trestního. Do trestu obža‑

lovanému podle § 55 s tr.z. započítává se zjišťovací a vyšetřovací vazba

od 4./6.1945 12. hod do 18./8.1946 10 hodin.

Podle § 14 dekretu č. 16/1945 SB. se vyslovuje, že obžalovaný pozbývá

občanské cti na dobu 15 roků, že 6 roků z uloženého trestu si odpyká ve

zvláštním nuceném pracovním oddíle a že celé jmění jeho propadá ve pro‑

spěch státu.

180

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Trestní avyšetřovací spisy

D ů v o d y:

Z trestního oznámení, obhajoby obžalovaného, výpovědí svědků Anny

Pohlové, Marie Bernkopfové a Berty Scharfové zjistil soud tento děj:

–2–

Obžalovaný byl od roku 1938 členem strany SDP, a později i NSDAP.

U této strany byl nejprve pokladníkem od roku 1941 vzdělavatelem. V této

funkci pronesl celkem asi 5 přednášek, týkajících se nacistického hnutí

a to vždy před asi 50 lidmi.

Za tuto práci jako propagandaleiter vysloužil si válečný záslužný kříž,

který s oblibou nosil. Ve své funkci hlídal bedlivě spoluobčany, dbal

na to, aby jej zdravili nacistickým pozdravem a zle se zlobil, jestliže

někdo se nechoval dle jeho přání. Mimo to byl členem formací SA a i zde

se plně uplatnil tím, že řídil střelbu, byl vedoucím a dbal o řádný vý‑

cvik. Zabýval se i myšlenkou zříditi „Wehrnwolf“, ale nedospěl dále než

ku plánování.

Obžalovaný doznává, že byl členem SA a že jako vedoucí propagandy

přednesl několik přednášek významu hospodářského a že nedbal o nacistický

pozdrav a že konečně činil jen to, co mu strana nařídila.

Tato obhajoba však neobstojí a je také vyvrácena výpověďmi svědků

shora uvedených. Tito svědkové totiž potvrdili jako svědkové, že obžalo‑

vaný dbal až příliš na to, aby občané zdravili nacistickým pozdravem, že

pronásledoval a zastavoval občany, kteří jej tak nezdravili. Jeho před‑

nášky zabývaly se politickými událostmi a nacistickým režimem. Obžalovaný

proto dostal záslužný kříž a s oblibou jej nosil. V SA. horlivě pracoval

a učil členy ve střelbě, cvičil je a dbal na to, aby nacistická myšlenka

se v nich řádně utvrdila. Při tom jest lhostejné, zda přednášky mu zasí‑

lala strana, či zda si je sám skládal, protože nepochybně svoji funkci

zastával, takže nebylo pochyby o jeho politickém přesvědčení.

Ve všech těchto směrech spatřuje soud naplněnu skutkovou podstatu

shora uvedených trestných činů a proto byl také uznán vinným.

Trest vyměřen podle § 2 r.d.

Polehčujícím shledal soud zachovalost.

Přitěžujícím neshledáno nice.

Poněvadž obžalovaný spáchal více zločinů vzal soud zřetel na ustano‑

vení § 24 tr.z.

Zostření trestu ve smyslu 19 tr.z. odůvodněno jest ustanovením § 3

zák z 15. listopadu 1867, čís. 131 ř.z. Výrok o započtení zajišťovací

a vyšetřovací vasby – po názoru soudu nezaviněné – de trestu opírá se

o ustanovení § 55 s tr.z. Výrok o náhradě nákladů řízení trestního zdů‑

vodněn jest předpisem § 389 tr.ř.

Výrok o ztrátě občanské cti, o částečném odpykání trestu ve zvláštním

nuceném pracovním oddíle, o propadnutí celého majetku ve prospěch státu,

opírá se o ustanovení § 14 cit. dekretu.

181

Mimořádný lidový soud v Jičíně

dne 16. února 1946.

razítko razítko

Mimořádný lidový soud vJičíně JUDr.Alois Erben

Za správnost vyhotovení

řídící kancel. oddělení:

podpis nečitelný

Archiv bezpečnostních složek v Praze, f. 2M, rozsudek jménem republiky, Václav Hofmann, Dolní

Albeřice, krab. 665, č. svaz. 13 503, 2 strany (2 strany), originál, strojopis.

Kontext: V Československu bylo po skončení druhé světové války uplatňováno tzv. retribuční

soudnictví, založené na kontinuitě československého práva a zákonu na ochranu republiky z roku

1923. Roku 1945 byly díky tomu vydány tři dekrety prezidenta republiky (následně dodatečně

schválené Národním shromážděním), označované také jako retribuční. Nejzásadnějším z nich byl

tzv. velký retribuční dekret, tedy Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb.,

o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.

Václav (Wenzel) Hofmann byl zatčen na základě intervence členů ﬁnanční stráže v Horních

Albeřicích, z nichž někteří, jmenovitě již zmíněný Bohumil Černý, působili v Albeřicích již v roce

1938. Hofmanan byl zatčen spolu s dalšími funkcionáři NSDAP z Horních a Dolních Albeřic na

základě porušení zákona na ochranu republiky z roku 1923 a přes různé internační tábory se

nakonec dostal rovnou před mimořádný lidový soud, kterým byl odsouzen. Wenzel Hofmann

působil jako řídící učitel na albeřické národní škole nejpozději od roku 1930. Jeho žena Aloisia

byla jednou ze tří albeřických obyvatelek vysídlených v rámci tzv. mezinárodně neschváleného

vysídlování ještě v roce 1945. Druhé dvě ženy byly příbuzné druhého albeřického učitele.

Všechny tři v rozsudku zmiňované svědkyně byly po válce Okresní správní komisí (OSK)

Trutnov úředně vedené jako antifašistky a svědčily ve více trestních kauzách s obyvateli Horních

a Dolních Albeřic. Z úřední dokumentace antifašistické komise v Trutnově není minimálně u dvou

z nich zřejmé, na základě čeho antifašistickou legitimaci získaly.

Interpretační možnosti: Při badatelském vytěžení pramene je nutné, stejně jako v případě spisu

vedeného bezpečnostní komisí při OSK v Trtutnově na Josefa Lahmera (viz předchozí dokument),

brát ohled na speciﬁčnost retribučního soudnictví, tedy na fakt, že se nejednalo o standardní

demokratické soudnictví. Rozsudek nám nezprostředkovává výpovědi obžalovaného ani svědků,

ty jsou uloženy pravděpodobně v jiném archivu (pokud se vůbec dochovaly). Z pramene se tedy

dozvídáme jen shrnutá fakta, která vedla soud k vynesení rozsudku. Hofmannovi byla dávána k tíži

zejména přednášková činnost, kterou konal i z pozice učitele albeřické školy, členství v NSDAP

a nucení sousedů k nacistickému pozdravu. Navzdory výše uvedeným problémům, vyplývajícím

ze zvláštní situace retribučního soudnictví, jde o pramen informačně hodnotný, zejména je -li

ho možné srovnat s dalšími úředními či neúředními prameny (ideálně zejména s kompletním

vyšetřovacím spisem).

Uložení: Rozsudek je uložen v Archivu bezpečnostních složek v Praze.

182

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy



Tamara Nováková

Vedení obecní kroniky bylo dáno zákonem č. 80/1920 Sb. ze dne 30. ledna 1920 a prováděcím

nařízením z 9. června následujícího roku. Kronikáře typicky jmenoval starosta obce. Většina

předkládaných kronik vznikla právě v souvislosti s tímto zákonem.

Obecní kroniky jsou významným zdrojem poznání každodennosti a propisu velkých dějin do

historie obce. Většina kronik začíná retrospektivní částí, ve které shrnuje dějiny obce před rokem

1922, přírodní charakter obce a způsoby obživy jejích obyvatel. Kroniky někdy zachycují aktuální

dění v předem dané struktuře, jindy jsou spíše zpětným, shrnujícím ohlédnutím za významnými

událostmi daného roku. Kroniky jsou speciﬁckým archivním pramenem odrážejícím často speci-

ﬁcký úhel pohledu kronikáře, což explicitně platí o událostech v roce 1938.

Kroniky ze sledovaného období ze středních a východních Krkonoš byly psány německy,

originál je díky dobovému písmu – kurentu – obtížně čitelný. Oﬁciálně přeložených a veřejnosti

dostupných kronik je zlomek.

Kroniky obsahující informace o roce 1938 byly většinou ukončeny ještě za druhé světové

války. Nová česká správa, pakliže vůbec začala kroniky vést, založila zpravidla novou knihu. Ně-

mecké kroniky jsou tudíž standardně uloženy v příslušných okresních archivech. Byť měla dle výše

zmíněného zákona každá obec povinnost kroniku vést, jejich adekvátní množství se v Okresním

archivu Trutnov nenachází. Jejich dostupnost ve veřejných archivech záleží na tom, zda byly

předány po roce 1945 nové správě (a zdali se v její péči zachovaly a byly předány příslušnému

archivu), či zda zůstaly v soukromých rukou, ať již na území dnešní České republiky nebo Spolkové

republiky Německo (a jsou tak v podstatě badatelům nedostupné).

Většina v katalogu uvedených kronik (včetně mnohých dalších v obvodu působnosti Státní-

ho okresního archivu Trutnov) je v digitalizované podobě prezentována na webových stránkách

Státního oblastního archivu Zámrsk – východočeské archivy.

Většina obecních kronik se do Státního okresního archivu Trutnov dostala po roce 1993,

kdy tehdejší nový ředitel archivu Roman Reil inicioval širší cílené přebírání obecních archivů do

archivní péče. Od tehdejších obecních a městských úřadů tak byly přebírány i kroniky. Ty byly

archiváři na obecních úřadech explicitně poptávány, ne vždy se ale tato aktivita setkala s pocho-

pením. Mnohé archiválie už okresní archiv převzít nestihl, neboť podlehly špatné předarchivní

péči (typicky zatékání na půdu, vlhkost ve sklepích, stěhování úřadu do jiné budovy apod.) a byly

zastupiteli či úředníky jako znehodnocené zlikvidovány mezi lety 1945–1993. Tento osud zřejmě

potkal i některé kroniky. Ty jsou ale více než jiné archiválie i cenným obchodním artiklem, v 90.

letech 20. století se za německy psanou předválečnou kroniku platilo kolem 1000 marek. Mnohé

tak krátce před cíleným šetřením okresního archivu mohly skončit v SRN. Jiné kroniky mohly

„zmizet“ spolu s vysídlenci již v letech 1945–1948, popřípadě si je z různých důvodů drží někdo

ze zústavších původních obyvatel (a jejich potomků) stále v soukromých rukou. Některé kroniky

se mohou ještě nečekaně objevit, ale mnohé jsou navždy badatelům a široké veřejnosti ztraceny.

183

Pamětní kniha obce Rýchory 1938

1938 [po 1. lednu 1938 do konce roku 1938, dle obsahu], Rýchory

Překlad výňatku z pamětní knihy obce Rýchory k událostem roku 1938 (od ledna do října). Výňatek

popisuje z pohledu kronikáře obecní volby, květnovou krizi, zářijovou mobilizaci, vyhoření Jahnovi

boudy a každodennost v horské zemědělské vsi.

Dějiny obce s. 34

1938

Rok1938bylpronašivlastosudovýmrokem.Naševlastbylapřičleněnakvelkoněmeckéříši.Dosaženítohoto

cíletrvalostaletí.Mnozí,mnozímuselivtomtobojiobětovatživot,nebojejstrávitzamřížemi.Srozpadem

rakouskédunajskémonarchiejsmepřipadlistátucizíhonároda.ProtivůliNěmcůbylypohraničníoblastiČech,

SlezskaaMoravypřičleněnykČeskoslovenskémustátu.20letbylnášlidponižovánazubožován.Všudene-

zaměstnaní,uzavřenétovárny,zoufalílidé.Tobylopožehnánídemokraciečeskéhostátu.Vevlekuzápadních

demokraciímělaamuselaČeskoslovenskárepublikaobhájitsvouexistencitím,žemuselavytvořitoperační

základnuproválkuprotiNěmecku.Sledujíctentocílbylopodélhranicesněmeckýmsousedemvystavěno

opevnění,kterésenacházelovoblasti,kdežiliněmečtíobyvatelé.Inašíobcísetáhlatatopevnostnílinie,

stavebníprácebylyprováděnypouzečeskýmarukama.JakodělnícibylizaměstnánipouzeČešineboSlo-

váci,nebotakovípracovníci,kteřísenevzpíraličeskémudiktátu.Potřebnépozemkyipolebylyvyvlastněny,

jakoodškodněníbylyposkytnutystátnídluhopisy.Státnípolicievytvářelanaobyvatelenátlak,kterýbyl

téměřnesnesitelný.Spořádaníněmečtíobyvatelébylisledováni,špiclovániapřinedomyšlenémneboněkdy

neškodnémvyjádřeníhroziloochrannéprávostátusvězenímnebosamotkou.Vtétosituacistoupalpočet

příznivcůsudetoněmeckéstranyKonradaHenleina.Mezisudetoněmeckýmlidemsešířilopřesvědčení,žestará

stranickáheslajsoustejněprázdnýmislibyanikdynenastanezměna.Úprkemopouštělirudísoudruzisvé

organizaceapřestoupiliktáborusudetoněmeckéstrany.Občanskéstrany–Spolekzemědělců–křesťanská

sociálnístranaztratilysvéčleny,ataksedělivparlamentuzástupcičervené,černéazelenébarvy,zástupci,

odkterýchsejiždávnolidéodvrátili.

str. 35

Ivnašíobcinakoneciposledníčlenovésociálnědemokratickéstrany,kteříseunásjakoživjinýchobcích

potýkalisnedostatkemmladýchčlenů,usoudili,žezlepšenísudetoněmeckésituaceseuskutečnípouzepro-

střednictvímsudetoněmeckéstranyKonradaHenleina.Podelšímvyjednáváníseiposledníčervenídne

ER, TN

184

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

10.dubna1938začlenilidořadmístnískupinysudetoněmeckéstrany.Spolekzemědělcůzaniklsám,neboťani

zdenezbylitéměřžádníčlenové.

Taktobylakonečněnapravenanenávistmezistranami,rozpory,nepřá-

telstvívobciaRýchoryseopětstalyněmeckými.Slavnostnímaktembylibývalíčerveníčlenovéobecního

zastupitelstvauvedenidomístnískupinySudetoněmeckéstranyRýchor.Následujícíhodne,11.dubna1938,

oznámilydělovérány,rozezněnízvonuavyvěšenívlajeksjednoceníněmeckéobceRýchory.V5hodinvečer

sevobciobjeviličetníciatrvalinastaženívlajek.Naden29.května1938bylykonečněvypsányvolbydo

obecníchzastupitelstev.Vládačeskéhostátumuselatytovolbykonečněvypsat,neboťnejsilnějšístrana

vestátětlačilavšemiprostředkynatotoprávoukotvenévzákonech,ustátníhranicedošlokvelkézměně

vevztazíchsesousednímstátem,Rakouskosepřipojilokněmeckéříši,

hranicesněmeckýmsousedemse

prodloužily,sudetoněmeckéobyvatelstvonynípevněvěřilovpomocVelkéříše.ProČechy,červené,černé

azelenénohsledyjižneexistovalovyhnutí.TusesnažilvůdcestátuDr.Benešještějednouoklamatzahraničí,

jakojižmnohokrát,anechalprovéstvolbydoobecníhozastupitelstvapodtlakemateroremčeskýchbajonetů.

Dějiny obce str. 36

Podzáminkou,žeNěmeckomobilizuje,nechalmobilizovat25.května

aobsadilčástečněhranice.Stavební

prácenaopevněníbylyurychlovány.Pracovalosevednevnoci,dodálisvítilasvětlanastaveništi,mnozíztráceli

odvahuamnohýNěmecvidělpředseboutemnoubudoucnost.VoblastikolemRýchorskéhokřížebylčeskou

armádounataženostnatýdrát,vyhrabányzákopyprokulometyazavedenypřísnékontrolynacestách.Čeští

vojácitáhlipokřikujícazpívajícněmeckýmivesnicemiaměsty.Obsadiliněmeckéhostince,bylyozbrojeni

těžkýmidřevěnýmitlouky,atakněmečtíhostébrzyopustililokál.Hubertuska

bylaobsazenadlouhodobě.

ZaznívalypísnězesměšňujícímocnéNěmeckoavůdce.Navzdorytomutoterorusevětšinaněmeckéhonároda

českéhostátupřihlásilakestraněKonradaHenleinasvýjimkouněkolikaodpůrcůajimivedenýchpřívržen-

ců.Vnašíobciodpadlyvolby,jelikožtuexistovalapouzejednasudetoněmeckástrana.

Událostipřekotně

postupovalykupředuasituacesměřovalakrozhodnutí.NátlakČechůbylstálesilnější,situaceněmeckých

skupinsestávalaneudržitelnou.Tuvyhlásilvůdcevelkoněmeckéříše–AdolfHitler–vesvémprojevuna

norimberskémsjezdustrany,žesudetoněmeckánárodnískupinanezůstávábezochranyaneníbezbranná.

Vtentovečervšichniseděliurozhlasu,kdyžzaznělatatoosvobozujícíslova,všichniupřímníNěmcisisúlevou

oddechli,tušili,žepřijderozhodujícíhodina.Ránov5hťukaličlenovémístníhovedenísudetoněmeckéstrany

naoknaobyvatelkespolečnémupochodudoŽacléře.Jakýrozruch!Jakáradost!VŽacléřibylinašiobyvatelé

přivítánípozdravemHeilHitler!aněmeckýmpozdravem.Někdosipomyslí…Jetomožné?Podnikyatovárny

přerušilypráci,školyjsouzavřené,sjednocenýsudetoněmeckýnárodsepřihlásilknárodnímusocialismu.Od

tohotodnedálenadšenístoupalo,anáhleklesalo.

Dějiny obce str. 37

Vidělijsteradostnéobličejeabrzynatostísněné.Jednazprávastřídaladruhou.Brzydošlokdomovnímpro-

hlídkámuvedeníačlenůsudetoněmeckéstrany,následovalazatčení.Všesměřovalokekonečnémuřešení.

Nadnašízemíbylovyhlášenostannéprávo.

Pronásledovaníuprchlidoněmeckéříše,brzynatojezahrozivé

situacenásledovalyženysdětmi.Potécovzniklyobavyzežhářskýchútokůzestranyčlenůkomunistické

stranyarudýchpřívrženců,bylyvobcizavedenynočníhlídkyaumajitelůrádiabylyposlouchánynejnovější

zprávy.Dne23.září1938v11hvečerbylavyhlášenamobilizacečeského56státu.Benešzahrálsvůjposlední

50 Německé politické strany: Německý svaz zemědělců a Německá křesťansko -sociální strana lidová se pod vedením

nových předsedů spojili po Anšlusu Rakouska se Sudetoněmeckou stranou Konrada Henleina.

51 K anšlusu Rakouska došlo 13. března 1938.

52 Zvýšení ostrahy hranic bylo vyhlášeno 21. května 1938.

53 Bouda Hubertus, (osada) Vizov, dnes součást města Žacléř, v ní bylo umístěno družstvo SOS.

54 V obci Rýchory byl využit § 27 volebního zákona, který umožňoval, aby kandidátní listinu postavila jen jedna

strana s přesným počtem kandidátů odpovídajícím počtu zastupitelů. V takovém případě byla tato strana, resp. její

kandidátka bez voleb prohlášena za vítěze.

55 Stanné právo pro okres Trutnov vyhlášeno 12. září 1938.

56 Československého státu.

185

trumf.Ránov9hbylrozkazkmobilizacidoručeniknám.Doškolynepřišlyžádnéděti.Lidéseshlukovalive

skupinkách.

[začerněná pasáž, tři řádky]

Copřinesebudoucnost,cobudezítra,taktoseptaljedendruhého.Avšak8.října1938udeřilaosvobozující

hodina.Donašíobcepřišlyjednotkywehrmachtu,navrátilijsmesedomůdoříše.Mnohocizíchlidínyníputo-

valodonašichkončin,abysiprohlédliopuštěnébunkry,ostnatédrátyazákopy.Začínábudovánívnašínové

domovině.Národnícharitanásbohatěobdarovalaoblečením,spodnímprádlemibotami.Nikdopřipřekotných

událostechnezemřel.Loukyuopevněníjsouzničené,vlesíchzůstalyširokébrázdyodautomobilů.Rýchorská

bouda,jejížhostinskýmuselisrodinouprchnout,vypadalapoodchoduČechůjakoloupežnickýbrloh.Rozbitá

okna,vkuchynisamášpína,nádobízčástirozbité,neboodcizené,kamnazloveckémístnostiodvlečenádo

jednékantýny,psacístůlvypáčený,poštovníschránkaapoznámkyroztroušenépozemi,vycpaninámuřezané

hlavy,tobylodíločeskýchvojáků.Matraceaposteleukradli.

str. 38

JahnovaboudaněmeckéhotělovýchovnéhospolkuSvoboda‑MaršovbylaČechypodpálenaavyhořelado

základů.58

Vroce1938sevnašíobciuskutečnily4svatby:

Zelenásvatba(vněmčiněoznačeníprosvatbutzv.nultévýročí)–AgnesKammelaJosefJenitschek

č.p.31

2. Stříbrnásvatba–MariePasler(Baier)aFranzPaslerč.p.27

3. Zlatásvatba–BarbaraLorenz(Linhart)aFranzLorenz(č.p.9)

4. Diamantovásvatba–PaulinaFeest(Flegen)aJohannFeest(č.p.24)

Úrodavroce1938

Bylaobecnědobrá.Sklizeňbramborbylarychlá.Polovinaječerná,druhápolovinajemalá.Obilíseurodilo

adíkydeštivémupočasípředskliznídostatečněvyrostlo.Sklizeňsenabyladobrá.Sběrlesníchplodůahub

nebylvnašichlesíchmožnýkvůliobsazeníČechy,vstupdolesabylpřísnězakázaný.

Slintavkaakulhavka

Jelikožvokolníchmístechpropuklaslintavkaakulhavka,zavedlijsmepřísnáochrannáopatřeníadosudjsme

jimbyliuchráněni.

Dějiny obce str. 39

Přemnoženízmijí

Vletošnímrocebylpoměrněvelkýpočetzmijí.Ujednézmijebylovtělenalezeno11mladých.

Zraněnítrhavinou

DětiJosefaBaierazč.p.3–AlfredaHubertnalezlipatronu,kteroutuztratiliČeši.Klepalinaniatěžcese

zranili.HubertBaieroslepl,Alfredutrpěltěžkáporaněnípravéruky.

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Archiv obce Rýchory,

Gemeinde -Gedenkbuch der Gemeinde Rehorn 1923–1941, 9 stran (58 stran), originál, rukopis.

Přepis a překlad výňatku z německého originálu str. 34–39 Eva Rennerová – Městské muzeum Žacléř.

57 Není zřejmé, kdy a proč k začernění došlo, kronikář nicméně mohl být pouze nespokojen s formulací a nechtěl

přepisovat či škrtat.

58 Jahnovu boudu se dosud nepodařilo lokalizovat.

186

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

Kontext: Starostou Wendelinem Polzem byl v roce 1923 kronikářem obce jmenován Wenzel

Demuth, který uvedl povolání soukromník (Privatier) z Rýchor č. p. 6. V roce 1937 byl vedením

pamětní knihy pověřen rýchorský učitel Richard Schinkmann, do výboru pro vedení pamětní

knihy byli téhož roku zvoleni Rudolf Kummert (hoteliér), Vinzenz Baier (zemědělec) a Otto Pasler

(horník). Kronikář byl dle úhlu pohledu a sdělovaných informací stoupencem SdP. Z kontextu

jiných zde předkládaných kronik se zdá, že byl pro SdP zapálen, ale je třeba mít na zřeteli, že

s opačným pohledem na věc by asi pozici kronikáře nezískal, popř. by o ni přišel. V roce 1939

se Richard Schinkmann vzdal funkce kronikáře a starosta obce, Wenzel Klose, vedením pamětní

knihy pověřil spolustraníka Eduarda Bönische. Lze předpokládat, že oba byli členy NSDAP.

Interpretační možnosti: Kronikář přináší informace, které jsou již známé (volby, květnová krize,

mobilizace atd.), ale zasazuje je do kontextu dění v obci, čímž získávají na plasticitě, zejména,

jsou -li badateli známy také z úředních zdrojů. Kronika ale přináší informace i nad rámec známého,

např. zákaz sběru lesních plodů, vyhoření zatím nelokalizované Jahnovy boudy atd.

Kronika/pamětní kniha Rýchor, jako každý jiný podobný pramen, je zatížena pohledem/

zaměřením jednotlivých kronikářů. Jak se mění kronikáři, mění se úhel pohledu, témata (ale také

rukopis, což s sebou přináší mj. potřebu uvyknutí na nový rukopis v kurentu).

Kronikář W. Demuth věnoval do roku 1937 velkou pozornost zejména počasí, všímal si

nezvyklých povětrnostních jevů (prudký déšt, silný vítr, bouře, mírná zima). Velkou pozornost

zaměřil na zemědělství (úroda plodin v jednotlivých letech, ale také se věnoval pro obyvatele

zdrcujícím požárům způsobeným údery blesků i žhářstvím). Dopodrobna jsou líčeny události

I. světové války včetně situace na jednotlivých bojištích, což jistě souvisí s faktem, že tato válka

zasáhla do rodin rýchorských obyvatel. Dalším výrazným tématem je školství (střídání učitelů,

výstavba školy, zavedení pitné vody do objektu školy).

S rokem 1938 se mění kronikář a také způsob vedení kroniky. Není již členěna do jednot-

livých krátkých kapitol uvedených nadpisy, ale tvoří ji jednolitý text. Tématem se logicky stává

líčení politické situace, příklon a obdiv k NSDAP, „útlak“ ze strany Čechů. V letech 1939–1943 se

další nový kronikář věnuje líčení situace na bojištích, seznamu obětí původem z Rýchor, ale také

sňatkům, výčtu narozených dětí, úrodě zemědělských plodin i lesních hub.

Uložení: Pamětní kniha Rýchor z let 1923–1943 byla předána s dalšími písemnostmi města

Žacléř 12. listopadu 1993. Rýchory byly od roku 1949 součástí města Žacléř, tj. původní obecní

archiv Rýchor se připojil k žacléřským písemnostem. Archiválie předával tajemník městského

úřadu Musil a přejímal je osobně současný ředitel Státního okresního archivu Roman Reil. Jednalo

se hlavně o nejstarší část městského archivu od roku 1707, která sice byla v minulosti pracovníky

archivu inventarizována, ale město jej nechtělo od 60. let 20. století předat. Bohužel se při pře-

dávání zjistilo, že z důvodu dosavadního uložení archiválií pod střechou městského úřadu, kam

zatékalo, bylo mnoho knih již zničeno (!) a část předaných byla těžce poškozena dešťovou vodou.

Valnou většinu písemností předaných městem Žacléř archivu, včetně pamětní knihy Rýchor, se

však archivářům podařilo zachránit. Digitalizát kroniky je přístupný na prezentačním webu vý-

chodočeských archivů.

187

Pamětní kniha obce Bobr

1. ledna – Vánoce 1938, Bobr

Překlad výňatku z pamětní knihy obce Bober vážící se k roku 1938. Výňatek přibližuje z pohledu

kronikáře popisované dění – sněhové podmínky, počasí, květnovou krizi, zářijovou mobilizaci a ka-

ždodennost v hraniční vsi.

101

1938

Novoročnídenroku1938bylplněveznamenízimy.30cmsněhovápokrývkaleželanapolích.Plotyjižnebyly

vzávějíchvidět.Hladovázvěřscházeladonížinazajícizpůsobilyvelkéškodynaovocnýchstromech.Počasí

přálozimnímsportům,bohuželsesportováníomezilopouzenamístníobyvatele.Vdůsledkupolitického

napětínávštěvnícinedorazili.Nakonciúnoranastalotáníajižzačátkembřeznabzučelyvčely.Osivodobře

přečkalozimu.Březenbylveznamenítéměřletníchteplot,avšakbrzynastalzvrat.NaVelikonocepokrýval

zemopětsníh.Polníprácesezpozdilyatrvalydokoncekvětna.Četnésrážkypodpořilyrůstrostlin.Bouřky

bylysilné.Jedenbleskudeřilvdůsledkuchybynableskosvoduaždochodbyškolyazničilčástelektrického

osvětlení,dalšípoškodilkůruolšezaScharmovýmhostincem.Sklizeňsenabylavelmidobráaobilívzbuzovalo

tynejlepšínaděje.Nakoncisrpnapaktéměřtřitýdnytrvalypřívalovédeště,kterézničilytéměřtřetinu

letníhoobilí.Bramborovápolesepodobalamlatuapodletohovypadalaiúrodabrambor.Někteřízemědělci

sotvasklidiliosivo.Srážkyod31.srpnado2.zářía10.záříbylyničivé.Obecnícestysepodobalyvodním

příkopům.Dobrovolnoupracísepodařilozajistitjejichvětšíčimenšíprůchodnost.Prácevšakbylazbytečná,

protože10.zářívypadalysilnicestejnějakopředtím.Vpolovinězáříodešlavětšinapráceschopnýchmužů

zahranicekvůlivojenskýmopatřenímČechů.Prácenapolinebylyprotočástečněprovedeny,takžemísty

nebylovysetoobilíprozimníměsíce.Letnísklizeňtéměřneproběhla.Letníobilovinynapolíchtéměřvšechny

vyklíčily.Hospodářibudoumít

ER, TN

188

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

102

najařekdispozicipouzenekvalitníosivo.Podzimbylkrásný.InasvátekVšechsvatýchvčelystálenosilypyl

zpodzimníchkvětů.KrátcepředVánocemisepřidalmrázasněžení,teploměrkleslnaminus21°C–pravé

vánočnípočasí.Sněhovápokrývkanebylazcelarovnoměrná,aleprozimnísportybyladostatečná,zejména

ve vyšších polohách.

Napočátkuroku1938panovalazpolitickéhohlediskaznačnánervozita.Dvětřetinymístníchobyvatel

pochodovalypodvlajkouSDP.Sociálnídemokraté,kteřímělivobcivětšinu,sesnažiliudržetsvoumocvšemi

prostředky.Kvůlihajlovánípohodinětělocvikuněkteřísociálnídemokratézavolalinaučitelečeskéčetníky,

ikdyžneúspěšně.Chovánítěchtolidí,kteřínavštěvovalinárodníslavnostiČechůaúčastniliseprotiněmeckých

shromáždění,jetřebaoznačitzanedůstojné.Nedocílilivšakničehojiného,nežžeseodnichodvrátilkaždý,

kdoseještěcítiltrochuNěmcemabylslušný.KvětnovámobilizaceČechůseprojevilaivBobru.Nejhoršílůzou

bylačeskáNárodnígarda.Vzákopechuopevněnísičastosoldateskaužívalasženamiačlověkseněkdycítil,

jakobysevrátildodob30tiletéválky.Strážcůmhranicebylojasné,žeČešichtějíněmeckouříšijenrozdráždit.

Bylozrazovánoodvýletůdohor,českásoldateskapravidelněvyvolávalanásilíapotyčky.Českámobilizace

mělatakéovlivnitprůběhkomunálníchvoleb.

Dvanáctéhočervnakonečněpadlorozhodnutí.Vtentodensekonalykomunálnívolby.Z574odevzda-

nýchhlasůzískalaSudetoněmeckástrana(KonradHenlein)392hlasů,sociálnídemokratéspomocíČechů

akomunistůještě182hlasů.Sudetoněmeckástranaobdržela

103

10mandátů(32zbývajícíchhlasů),sociálnídemokraté5mandátů(2zbývajícíhlasy).

ZaSudetoněmeckoustranubylizvoleni:

EmilBraun,AloisFlegel,JosefPrause,JosefJiptner,AdolfSimmich,HugoKirsch,AlfredKammel,Rudolf

Patzak,FranzHampelanáhradníci.

Za sociální demokraty:

JoachimSchmidt,AlfredKammel,HeinrichPatzak,JohannHofegger,JosefPohlanáhradníci.

Dne3.červencesekonalyvolbystarostyobce.Sociálnídemokratésemístazástupcehnedna

počátkuzřekli.

StarostouobcebylzvolenEmilBraunajehozástupcemčlenstranyAloisFlegel.ČlenstranyEmilBraun,

63let,byldozorcemvuhelnémdolevŽacléřiajižnějakoudobujevdůchodu.Umístníhoobyvatelstvabyl

oblíbenýprosvůjspravedlivýpřístupaanijehopolitičtíodpůrcikněmunemělivýhrady.

Státní oblastní archiv Zámrsk – Státní okresní archiv Trutnov, f. Archiv obce Bobr, Gedenkbuch

der Gemeinde Bober 1923–1938, 3 strany (113 stran), originál, rukopis. Přepis a překlad výňatku

německého originálu str. 101–103 Eva Rennerová – Městské muzeum Žacléř.

Kontext: Vedením Pamětní knihy obce Bobr, zachycující boberské události od roku 1923 do roku

1938, byl v roce 1923 pověřen boberský učitel Engelbert Wenzel, nar. 1863 ve Starém Sedloňově,

který od roku 1908 působil jako učitel v Bobru. V roce 1929 byl jmenován kronikářem rodilý

Bobřan Ferdinand Flegel (nar. 1895), zaměstnanec kamenouhelných dolů.

Interpretační možnosti: Výňatek (stručnější než v rýchorské kronice), věnující se událostem

roku 1938, poskytuje pohled do běžného života obyvatel, líčení povětrnostních podmínek a počasí,

které ovlivňovalo úrodu zemědělských plodin. Ze záznamů je cítit stoupající napětí mezi českým

a německým obyvatelstvem. Do života obyvatel také zasáhlo budování pevnostní linie na blízkých

Rýchorách. Zápis končí kostatováním výsledků voleb. Záznamy končí s rokem 1938, události tohoto

zlomového roku jsou líčeny poměrně neutrálně (ve srovnání kupříkladu s rýchorskou kronikou).

Kronikáři Pamětní knihy obce Bobr věnují ve svých záznamech pozornost počasí, stavební čin-

nosti v obci, prosperitě či hospodářským neúspěchům průmyslových podniků (zejména sklárny

189

a kamenouhelných dolů, v nichž byl zaměstnán velký počet boberských obyvatel), očekávaně také

školství (včetně návštěv školských inspektorů a každoročních výletů dětí do blízkých zajímavých

míst). Zmíněny jsou také štědré ﬁnanční dary provozovatelů sklárny boberské škole či společenský

život v obci v podobě konání bálů.

Uložení: Boberská kronika se stejně jako rýchorská dostala do Státního okresního archivu na

konci roku 1993 při přebírání městského archivu do archivní péče pracovníky SOkA Trutnov.

Bober se stál součástí města Žacléř v roce 1950.

Kronika obce Sklenářovice

25. ledna 1938 – 16. března 1939, Sklenářovice

Pasáž z oﬁciálního českého překladu kroniky obce Sklenářovice vážící se k roku 1938. V textu jsou

z pohledu kronikáře popsány následující události: polární záře, vstup německé strany BdL do SdP,

stavba silnice z Bystřice na Rýchory, stavba opevnění, volba do obecních zastupitelstev, počasí (ze-

jména v zimních měsísích), zářijová mobilizace, útěky k freikorpsu, zatýkání, vstup wehrmachtu,

přičlenění k říši, vyhlášení protektorátu, počátek války a každodennost v pohraniční vsi.

1938

Polární záře

Večer dne 25. ledna se na nebi ukázala překrásná polární záře. Celá severní obloha se ponořila

do červené barvy. Barva to byla tak intenzivní, že by se člověk mohl domnívat, že někde hoří.

Sudetoněmecká strana a Svaz zemědělců

30. března 1938 se „Svaz zemědělců“ sloučil s místní pobočkou „Sudetoněmecké strany“. Tato

místní pobočka byla založena 5. května 1935 a měla tehdy 4 členy. Prvním předsedou místní

pobočky byl Josef Zieris (z č. p. 14).

Silnice

1. června 1938 začali Češi stavět novou silnici. Začínala u bystřického mostu, vedla přes most

nad šachtou, která musela být podepřena, podél lesa až ke „křížové jedli“. Odtud pak směrem

nahoru až k Rýchorským Boudám. Účelem této silnice bylo ulehčit transportu materiálu pro

výstavbu bunkrů a později i pro transport vojenských jednotek. Louky a pole byly bezohledně

přenány a byly káceny stromy.

Obecní volby

12. června se konaly obecní volby. Pro tyto volby mi byla odevzdána pouze jedna kandidátní

lisna, a sice lisna Sudetoněmecké strany. Volební proces tak mohl odpadnout a 9 kandidátů

S.n.s.59 se začlenilo do obecního zastupitelstva. Byli to:

59 Myšlena Sudetoněmecká strana. Překladatelky zvolily nestandardní zkratku vycházející z českého překladu

názvu politické strany. Běžně se ale používá zkratka z německého názvu: SdP (Sudetendeutsche Partei).

190

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

Franz Zieris (z č. p. 14), Josef Richter (z č. p. 34), Wenzel Baudisch (z č. p. 19), Josef Fuckner

(z č. p. 4), Rudolf Franz (z č. p. 21), Franz Lissak (z č. p. 8), Wenzel Richter (z č. p. 20), Franz Zieris

(z č. p. 16), Ferdinand Baudisch (z č. p. 26).

Starosta

4. července se konalo ustavující zasedání obecního zastupitelstva. Starostou obce byl zvolen

Franz Zieris (z č. p. 14), jeho zástupcem pak Josef Richter (z č. p. 34) a obecním radním byl zvolen

Franz Lissak (z č. p. 8).

Počasí

Leden: Na začátku bylo chladno (–18 stupňů), v polovině pak sněžilo a pršelo, na konci měsíce

bylo počasí mírné.

Únor: První půlka měsíce přinesla hodně sněhu. 14. a 15. zuřila sněhová bouře. Na konci měsíce

bylo hezky.

Březen: V březnu začalo tát, bylo velmi pěkné počasí.

Duben: Duben byl velmi studený a přinesl hodně sněhu.

Květen: Na začátku hodně sněžilo, byl vítr a zima. V polovině měsíce bylo hezky a horko, na konci

měsíce bylo chladno a hodně pršelo.

V červnu a v červenci se střídaly hodně horké dny (27 stupňů) se dny chladnými a dešvými.

Srpen: na začátku měsíce bylo horko a pěkně, ke konci měsíce pak hodně pršelo, 25. byla povodeň.

V září a říjnu bylo počasí nestálé, listopad byl mírný.

Prosinec byl mírný, v polovině měsíce udeřily velké mrazy (–18 stupňů), na konci měsíce sněžilo

a vál ledový vítr.

Změny v obyvatelstvu: V roce 1938 bylo narození, úmr, sňatků. (Údaje chybí).

Naše osvobození

Rok 1938 přinesl do naší vesnice největší nouzi. Od doby návratu Východní marky (= Rakousko)

do Říše se situace Němců v Československu neustále zhoršovala.

Praví Němci se sjednoli v „Sudetoněmecké straně“, kterou zle porali marxisté a komunisté,

kteří coby pochopové sloužili Čechům. Naše místní pobočka měla 85 členů. 21. května se

konala první částečná mobilizace a pod českými bajonety se konaly obecní volby. Přesto však 90

ze sta voličů stálo za svým sjednotelem Konradem Henleinem, který požadoval pro svůj národ

autonomii a připojení k Říši. Češi opevnili v největším spěchu vrcholky Rýchor. Stavěli jeden

191

bunkr za druhým, rozmísťovali drátěné zátarasy a jiné překážky. Rolníci museli zastavit povozy

a konat jinou práci.

Od obecních voleb pochodovaly znovu a znovu české jednotky naší vesnicí.

Někteří obyvatelé uprchli ze strachu před komunisty a Čechy do staré Říše.

Bylo vyhlášeno stanné právo. 24. září pak přišel rozkaz k všeobecné mobilizaci.

Všichni muži vojenskou službou povinní, kteří nepřesáhli 40 let věku, museli narukovat a rolníci

museli odevzdat své koně (4). Zabaveny byly i radiopřijímače. Byly prováděny domovní prohlídky

a došlo i k zatýkání. Zatčeni byli 29. září Franz Zieris (z č. p. 14) a Josef Richter (z č. p. 34). Oba

byli odvezeni nejprve do Trutnova, kde je státní policie mlála gumovými obušky. Potom byli

převezeni do Hradce Králové.

Situace byla napjatá na nejvyšší možnou míru.

V této chvíli se v Mnichově sešli zástupci Velkoněmecké říše, Itálie, Anglie a Francie a našemu

vůdci Adolfu Hitlerovi se podařilo včlenit německé Sudety do Velkoněmecké říše, aniž by byla

prolita kapka krve. Nepopsatelná byla radost obyvatel, když se dozvěděli, že „Patříme k Německu!“

Přesně po 20 letech, kdy se Československo chystalo oslavit své výročí, se jeho heslo:„Pravda

zvítězí“ naplnilo pro nás, pro Němce. Němci tak opět nabyli svobody.

1. října 1938 vpochodovaly říšské jednotky do Čech, na Moravu a do Slezska. Naše vesnice se

nacházela v 5. zóně, která měla být obsazena. Proto mohly být německé jednotky přivítány až

8. října. Hned poté, co odtáhli Češi, byly domy slavnostně ozdobeny a zavlály vlajky s hákovými

kříži. Německé jednotky přicházely do obce 8. října ve 13 hodin směrem od ochranné kaple.

U školy se shromáždilo mnoho dospělých a dě, aby mohli pozdravit vojáky našeho vůdce. U domu

č. p. 8 (Lissak) byli vojáci ještě jednou přivítáni a pan Josef Richter srdečně pozdravil osvoboditele

a poděkoval jim. Odtud pak jednotky, doprovázené mládeží, pochodovaly směrem na Bystřici.

V následujících dnech se konaly průvody s pochodněmi a slavnos u příležitos osvobození. Lidé

se jich účastnili i v Mladých Bucích.

Brzy po příchodu německých jednotek byly nouzí trpícím lidem vydány potraviny, přijely polní kuchyně

a rozdělovalo se teplé jídlo. Pod vedením řídícího učitele Franze Flögla zahájila svou požehnanou

činnost místní pobočka národně socialiscké charity. Potraviny byly vydávány nejprve ve škole, poz-

ději pak v domě č. 5. Lidé dostávali i oblečení a 23. prosince se v sále v hosnci „U zlatých Rýchor“

konala vánoční slavnost pro ty, o které se charita starala. Dě dostaly hračky, cukroví, kávu a vánočku.

4. prosince při volbách do říšského sněmu hlasovali obyvatelé naší obce stoprocentně pro vůdce,

čímž našemu osvoboditeli alespoň částečně vyjádřili své poděkování.

Nikdy nezapomene na jeho činy a budeme za ním stát do posledního dechu. „Heil Hitler!“

1939

Hodiny nadšení z našeho osvobození a z návratu do rodící se Velkoněmecké říše již uplynuly

a začala vážná práce na její výstavbě.

60 Běžnější skloňování v šestém pádě je Mladých Bukách.

192

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

Nová pravidla ve správní oblas se týkala i naší obce. Co se týče nových daní, byla zavedena

občanská daň. Každý dospělý, který má nějaký majetek nebo dostává plat, odvádí 12 říšských

marek za rok. Daň je odstupňována podle věku a počtu dě.

Od dosavadního starosty Wenzela Steidlera, který od roku 1901 řídil osudy obce, převzal jeho

úřad Franz Zieris z č. p. 14. Ten však tento úřad po několika týdnech předal svému švagrovi Josefu

Fucknerovi z č. p. 4. Ani ten nezůstal dlouho v úřadě a byl po sčítání lidu v květnu sesazen. Od

té doby je starostou Josef Richter (z č. p. 34), jinak vůdce místních rolníků.

V půlce března začaly přicházet německé jednotky do zbylé čás Čech a 16. března byl vyhlášen

protektorát Čechy a Morava. Tím byla odstraněna bašta Versaillského diktátu. 22. března byl do

Německé říše opět včleněn Memel.

Správa Krkonošského národního parku ve Vrchlabí, kronika obce Sklenářovice, rukopis, překlad

z transkripce německého originálu Jana a Jana Březinovi 2011, 4 strany (110 stran), rukopis.

Obsah ceklé kroniky: Kronika začíná charakteristikou a dějinami obce Sklenářovice, popisuje

lukařství, chov dobytka, lesní hospodářství, zvířectvo, rostlinstvo, řemeslo a obchod, vybavenost

a infrastrukturu obce, obyvatelstvo obce, školství, církevní záležitosti, zmiňuje starosty, významné

události v dějinách obce, živelné pohromy, spolky, pověsti, tradice a zvyky, pověry. Velmi detail-

ně je popsána první světová válka z pohledu obce, včetně všech sklenářovických obětí. Kronika

pokračuje vznikem republiky, přináší soupisy obyvatel. Od roku 1921 následují podrobné zápisy

vždy k danému roku. Kronikář se soustředí na počasí včetně živelných pohrom, na každodennost,

politické a hospodářské události a školní záležitosti. K roku 1938 kronikář zaznamenal každo-

denní události, polární záři, vstup německé strany BdL do SdP, popis stavby silnice z Bystřice na

Rýchory, stavbu opevnění, obecní volby, počasí, zářijovou mobilizaci, útěky k freikorps, zatýkání,

vstup wehrmachtu, přičlenění k říši. Poté text pokračuje vyhlášením protektorátu, počátkem

války, oběťmi války a popisem dění v obci do roku 1943, kdy kronika končí.

Kontext: Sklenářovická kronika byla založena v souvislosti se zákonem o obecních kronikách

v prosinci 1922. Zápisy vedené chronologicky, kdy kronikář zachycuje svoji současnost, zabírají

polovinu kroniky, druhá polovina se obrací do minulosti, detailněji do období k roku 1837, obecně

ale až do středověku. Kronikářem byl vždy řídící učitel sklenářovické školy. V roce 1938 byl již dva

roky kronikářem zatímní řídící učitel Franz Flögel, který v obci působil již v letech 1930–1933.

Kontext překladu: Na počátku byl přepis německého originálu zapsaného kurentem do latinky,

k přepisu došlo z iniciativy tehdejšího tzv. heimatbetreuera

(patrona) Karla Heinze Zirese a jeho

manželky. Tento přepis z roku 2000 se téhož roku dostal do Státního okresního archivu v Trutnově

a umožnil vznik překladu do českého jazyka. Narozdíl od Dixovy kroniky (viz Dixova kronika),

jejíž překlad inicioval první popřevratový starosta obce, důvod českého překladu Sklenářovické

kroniky je odlišný a souvisí s poválečným osudem obce. Sklenářovice jako jediná obec v oblasti

Krkonoš zcela zanikly. Většinu pozemků obhospodářuje správa KRNAP a snaží se vrátit loukám

jejich původní pestrost. Odborný pracovník oddělení ochrany přírody Ing. Tomáš Janata, který má

sklenářovické území na starosti, doufal, že mu kronika přinese informace ke vzniku luk a lučnímu

61 Vysídlenci, původní obyvatelé obcí či jejich potomci, se ve Spolkové republice Německo po generace organizují

podle původních předválečných československých okresů a následně podle svých domovských obcí. V čele

vysídlenců a potomků dané obce stojí tzv. Heimatbetreuer (patron).

193

hospodaření a že mu pomůže pochopit, proč Sklenářovice zanikly. Nechal tedy kroniku přeložit.

Překladu se v roce 2011 ujaly Jana Březinová starší a Jana Březinová mladší. Jedním z odborných

konzultantů překladu byl odborný pracovník stejného odboru jako Janata, botanik Mgr. Stanislav

Březina, Ph.D. Překlad kroniky zatím existuje v rukopisné podobě.

Interpretační možnosti: Badatelské využití kroniky je veliké. Jak vyplývá z motivu pro vznik

českého překladu, kroniky mohou mít využití i pro jiné obory než historické. V případě kroniky

obce Sklenářovice, stejně jako u ostatních kronik, je třeba brát na zřetel, že obsahuje úhel pohledu

kronikáře (silně proﬁlovaný zejména vůči událostem roku 1938). Za zmínku stojí zápisy z roku

1937: „14. září 1937 zesnul všemi ctěný a uznávaný prezident – osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk.

Na zasedání obecního zastupitelstva dne 15. 9. pronesl starosta obce Wenzel Steidler posmrtnou

vzpomínku na pana prezidenta, přičemž všichni přítomní povstali. Také ve škole se dopoledne 17. září

konala důstojná smuteční slavnost za zemřelého. 21. září, v den pohřbu, se nekonalo vyučování. Nad

obecním úřadem a nad školou zavlály smuteční vlajky.“ Z dikce těchto zápisů nelze poznat, že se

jedná o zápis z kroniky v německojazyčné oblasti. Nicméně s rokem 1938, ač nedošlo ke změně

kronikáře, se dikce zápisů mění a protičeskoslovenský postoj nabírá na dominanci. Nicméně přesto

lze z kroniky vyčíst cenné údaje. Některé se shodují se zápisy v jiných kronikách, některé údaje

lze obtížně, pakliže vůbec, konfrontovat s jinými prameny.

Uložení: Originál kroniky Gedenkbuch der Gemeinde Glasendorf 1922–1944 je uložen ve Stát-

ním okresním archivu Trutnov. Archiv kroniku v roce 1998 převzal od tehdejšího mladobuckého

kronikáře Václava Jehličky (zaniklá obec Sklenářovice, resp. její katastrální území, spadá od roku

1950 pod obec Mladé Buky). Digitalizát německého originálu kroniky je přístupný na prezentač-

ním webu východočeských archivů. Rukopis českého překladu kroniky je prezenčně dostupný

v knihovně Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí.

„Dixova kronika“

19. ledna – 27. listopadu 1938, Velká Úpa III

Pasáž z oﬁciálního českého překladu pamětní knihy Velké Úpy III z let 1922–1939 (dnes Pec pod

Sněžkou). Text se váže k roku 1938 a popisuje z pohledu kronikáře sněhové podmínky, počasí, polární

záři, anšlus Rakouska, vstup BdL a DCV do SdP, vstup celého obecního zastupitelstva do SdP, stavbu

opevnění, květnovou krizi, obecní volby, útěky k freikorps, zářijovou mobilizaci, požáry horských

bud, ústup československých obranných složek, vstup wehrmachtu a každodennost v hraniční vsi.

102/

19. ledna 1938 se oddělila velká sněhová lavina od lipskéhovo-

dopádu až po Malý Kotel a sníh ležel pod Kotlem az do výškydomu.

25. ledna 1938 od 7,30 do 8 hodin večer zářilo velké polární

světlo nad našimi horami, obloha byla osvětlena ultrafialovými

paprsky. Velkolepé to přírodní divadlo,které se v pozdním ve-

čeru ještě trochu slaběji opakovalo.

11. a 14. února řádily mohutné sněhové bouře v naší obci.

V pátek 25. února se uskutečnila na příkaz České státní policie

se sídlem v Maršově IV konskripce německých horalů v pohraničí.

Každá osoba musela přesně vyplnit přihlašovací formulář, vše

bylo předtištěno, jen malý čtverhranný prostor byl bez před-

tisku, na dotaz člověk obdržel odpověď, tam je nutno doplnit

národnost, což asi mnozí, kteří od SdP (Sudetoněmecké strany)

nedostali vysvětlení, opomněli.

118

Polární záře

Konskripce

194

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

V pátek 4. března 1938 měl úraz Adolf Erlebach na

Orlíku,když dopravil mléko na Luční Boudu, na zpáteční cestě

tento muž nezvládl své rohačky, byl nalezen těžce zraněn lidmi

za Studničními Boudami a dopraven do nemocnice do Maršova, kde

se zase zotavil.

Od této doby se překonávají zprávy světově historického význa-

mu a otřásají každým člověkem v naší obci. Německé vysílače

radiostanice přinesly zprávu, Že 11. března 1938 byly požádá-

ny německé jednotky do německého Rakouska opomoc. Brzy bylo

hlášeno, Že 12. března v 5,30 hodin překročiloněmecké vojsko

u Pasova hranici, že již ve 12,10 hodin přijelyněmecké pan-

céřové vozy do Lince, ve 13 hodin již pohraniční hlídkaItalů

na Brenneru přivítala německé vojáky. V 19,50 překračujeAdolf

Hitler rakouskou hranici, dorazil touto dobou již do Lince,kde

byl jásavé přivítán. Německá vojska dosáhla Vídně. 13. března

se uskutečnilopřipojení Rakouska k Německu, 14. března dosáhl

Adolf HitlerVídně. Každému Němci v naší obci tlouklo srdce výše

a tichépřání, aby Hitler brzy přišel a přijal nás do Německé

říše,stoupalo k nebi, avšak hlasitě se to ještě nemohlo vyslovit.

24. března propukla u nás silná jarní bouřka.24. března hlásí

rádio vystoupení Svazu rolníků z

103/

pražské vlády. V sobotu 26. března vystoupila Křesťansko–soci-

álnístrana z vlády.

Od této doby následují masové přestupy křesťanských sociálů

aSvazu rolníků do Sudetoněmecké strany Konrada Henleina.

V neděli 27. března 1938 následuje vystoupení německých so-

ciálních demokratů z vlády, avšak nepřipojili se k Henleinově

straně a zůstali stranou a vstoupili do české strany do služby.

V pátek 8. dubna1938 přestoupilo naše obecní zastupitelstvo

za zvoněnízvonů a za vztyčení sudetoněmeckého praporu do Su-

detoněmecké strany.

10. dubna 1938 bylo v Německu lidové hlasování, tak takévRa-

kousku, které předčilo všechna očekávání. 1. května 1938 jakožto

na státní svátek pochodovaly naše bodré ženy a muži z Pece de-

monstrativně na projev do Maršova. Z "Peckého placu" pochodovalo

100 mužů a 90 Žen, ve Velké Úpě již /naše/ místní skupina stála,

tak zhoustl průvod do Maršova na 4000 osob.Na slavnostním shro-

maždišti pod lékárnou měli vedoucí adelegáti projevy, chorály

křičely: "Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce".Řádným způsobem

bylo shromáždění, ze kterého část táhla naTrutnov, rozpuště-

no. Ostatní Šli zase domů. Okresní úřad bylobsazen četnictvem

astátní policií v ocelových přilbách a sbajonety, avšak nikdo

se o ně nestaral

Vstup Němců

do Rakouska

Bouřka

Vystoupení

Přestupy

kHenleinovi

Sociál–

demokratická

strana

Přestup

obecního

zastupitel-

stva

1. květen

195

Ve středu 11. května o půl 1 hodině opět přišla, jen málokým

viděna, polární záře.

20. a 21. května dorazily silné oddíly Československého vojska,

obsadily Obří důl a Výrovku, uvedli do provozu lanovku, začali

stavět, také u Růžohorek zřídily přístřešky.

29. května tady byla slavnostní nálada, Sudetoněmecká strana

obsadila při obecních volbách, které již byly několik let od-

loženy, veškerá mandáty. Doručení českého seznamu s komunisty

a marxisty selhalo, k tomu nutný počet podpisů nebyl k dis-

pozici a přes všechny pokusy v neděli o svatodušních svátcích

byla cesta Obřím dolem na Sněžku ještě volná, avšak nebyl žádný

provoz, jaký byl o svatodušních svátcích obvyklý, stezky byly

tentokrát prázdné.Na svatodušní pondělí, 6. června, byla cesta

Obřím dolem u

Goderovy kaple přehrazena závorou. Místní z Kovárny a z Obří

boudy nesměli ani nahoru, ani dolů.

Tím, že se tento stav nemohl udržet, byly v úterý 7. vystaveny

pro lidi, provozující živnost, jako provoz prodejních stánků na

Pláni pod Sněžkou, nebo pro obslužný personál na Kovárně nebo

naObří Boudě atd., na četnickém velitelství ve Velké Úpěpro-

pustky. Zároveň byla cesta na Sněžku u Růžohorek uzavřena, stejně

tak byla stezka na

104/

Luční Boudu u Výrovky přehrazena, všechny tři stezky bylyobsa-

zeny vojskem, jakož i četnictvem a finanční stráží.

Ve středu 17. června byla závora pro zdejší lidi zrušena, jen

ti, kteří byli stráži neznámí, byli zastaveni.

V úterý 27. června se konala ve Velké Úpě velká slavnostsluno-

vratu se slavnostním pochodňovým průvodem o počtu několika set

lidí, ozývala se bouřlivá zvolání "Heil" pro Konrada Henleina

přes přítomnost státní policie a četnictva. 27. července roztál

tento rok poslední sníhve Sněžných jámách nad Studničnou horou.

V pátek 12. srpna se zde přehnala silná bouře s mnoha kroupami.

Ve čtvrtek 25. srpna po mnohadenních deštích stoupla nesmír-

ně naše Úpa. Odpoledne byla nad Modrým dolem a v Obřím dole

průtrž mračen, hladina Úpy nesmírně stoupla. U “Zensergraben”

pod Kovárnou byl utržen most. Tok vody Úpy směroval přes Pan-

skou zahradu, půda pana Wenzela Tippelta strhla vojenský most

u Boudy pod Sněžkou, odplavila zásobu dříví panu Großmannovi.

Stezka zvaná "Tonhaussteg", stezka u paní Bönschové byly str-

ženy, otava na pozemcích v Obřím dole byla zaplavena a částečně

pokryta pískem. U skokanského můstku se utrhla zemní lavina,

dům JohannaMitlöhnera čp. 118 se dostal do nebezpečí, dopravil

svojikrávu až k Ernstu Dixovi do Růžového dolu. Před zaústěním

119

Polární záře

Příchod

českého

vojska

Volby

Sudetoněmecké

strany do

obecníhoza-

stupitelstva

Závora přes

cestu

Propustky

Závora

Slunovrat

Povodeň

196

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

Modrého potoka do Úpy byly silně poškozeny kromě obou velkých

hrázových zdí prahy na dně a břehové zdi. U Franze Mitlöhnera

byl odplaven pruh zahrady. U čp. 123 to vytrhlo díru do okresní

silnice. Most okresní silnice v Růžovém dolu byl značně ucpán.

Voda tekla na stezce směrem k domu Johanna Gleißnera čp. 122,

před domem zaplavila Úpa celý pozemek, půda na bramborovém poli

byla odplavena, louka byla zasypána kamenným štěrkem, Růžový

potok přinesl obrovské množství pařezů a dřeva k Úpě, krásné

hrazení Růžového potoka bylo na mnoha místech protrženo, stezka

na Pláň byla silně zatarasena, voda tekla na okresní silnici

kolem domu Paula Godera a na louce Oskara Sagassera zase k Úpě,

prahy na dně a břehové zdi Růžového dolu až k Úpskému údolí byly

protrženy, stezka zvaná "Göteweg" byla ve spodní části zcela

utržená. Z panského skladu dřeva to odplavilo množství Špalků.

Břehy byly až k peckému mostu poškozeny. Vojáci a civilisté se

pokoušeli vy–

lovit všechno možné hnané dřevo z koryta, aby níže po proudu

nemohla nastat Žádná Škoda. Zelený potok utrhl z Vlhkého dolu

směrem dolů 3 mosty a poškodil louky patřící k Boudám na Pustém

Svahu. Avšak Zelený potok nebyl tentokrát tak veliký jako Úpa

zObřího dolu. Největší množství hnaného dřeva bylo vyzdviženo

uštěrkové hráze v úpském údolí. Hájovna v Růžovém dole byla

silně ohrožena malou strouhou z Mýtiny. Největší zpustošení tr-

valo jen od 5. hodiny do 7. hodiny, kdy voda opadla a déšť ustal.

105/

8. července 1938 opustil náš dlouholetý pan revírní lesní Rudolf

Herrmann svoje místo zde v Peci a přesídlil do Kolína v Německu

na lepší místo, tento se zasloužil o němectví a blaho lidu vnaší

obci. V Grandhotelu se konala malá rozlučková slavnost. Jako

jeho nástupce byl dosazen Rudolf Großmann jako revírní lesní.

V pondělí 29. srpna 1938 přišli první slovenští dělníci do Ob-

řího dolu ke stavbě drátěných zátarasů, do této doby byly práce

vykonávány jen vojenskými dělníky.

Ve čtvrtek 8. září 1938 přišel oddíl pionýrů a začala stavbu

mostu v Růžovém dole, vodoteč pod mostem byla nouzově vyčištěna,

zhlaví mostu byla asi o půl metru vyzdvižena, aby se povoz mohl

dostat opět do Obřího dolu. Neboť lanovka

nemohla dopravu zvládnout, i když byla dnem i noci vnejvětším

provozu.

V pátek 9. září 1938 byla stezka u Goderovy kapleopět uzavřena,

neboť tam byly zase vybudovány drátěné zátarasy.

V neděli 11. září 1938 táhli muži z SdP (Sudetoněmecké stra-

ny) z Pece a z Velké Úpy demonstrativně do Svobody nad Úpou na

mítink. Chorály volaly: Heil Henlein, Heil Hitler, jedna říše,

jeden lid,jeden vůdce. Volaly: Pryč se státní policii atd. Milý

Hitlere,přijď a osvoboď nás od Československa.

120

Revírní lesní

Herrmann

Vojenští

dělníci

Stavba mostu

Drátěné

zátarasy

Mítink

197

V pondělí 12. září přinesly vysílače projev vůdce Adolfa Hitlera

v Norimberku, který v nás rozohnil novou odvahu.

V pátek 16. září 1938 jsme slyšeli proklamaci Konrada Henlei-

na, přičemž vložil náš osud do rukou vůdce Adolfa Hitlera, což

nás uvedlo do jásavého nadšení, že vůdce Velkoněmécké ŘíŠe nám

pomůže.

Zároveň ve stejný večer se strhla v Peci velká mela, náš obecní

vedoucí pan Oskar Sagasser, nový předseda, pan Otto Berauer,

jeho tajemník Rudolf Knauer, Erfried Mitlöhner, Josef Adolf,

Ottomar Buchberger, Ernst a Franz Mohornové byli vzati do vazby

a dopraveni do Trutnova, odkud byli dále dopraveni do Jičína,

přičemž byli českou soldateskou hrubě zneužívání, aby obměkli.

V neděli 17. září odešli první uprchlíci, hlavně ženy s dětmi,

muži, aby se hlásili v Německu do freikorpsu. V neděli dopo-

ledne byly /cesty/ opět uzavřeny, a to nemohl nikdo pod 60 let

kněmecké hranici.

Poté, co bylo stanné právo vyhlášeno již ve více německých okre-

sech, týkalo se 19. také trutnovského okresu.

V úterý 20. záři se uskutečnila střelba českých vojáků v takzvané

Buřince, která přiléhající obyvatelstvo, ponejvíce ženy, při-

vedla k úleku.

Pan učitel Adalbert Hofer, který byl již během výše uvedených

zatýkání vyslýchán, si v beznadějném stavu dobrovolně vzal život.

106/

Pohřeb se uskutečnil ve čtvrtek 22. září 1938. Zemřelý byl ob-

líbeným učitelem a zdatný sudetský Němec, pohřbu jeho tělesných

ostatků se zúčastnilo velké množství lidi. Školní mládež a staří

a mladí z

naší obce ho doprovázeli k poslednímu odpočinku na hřbitov do

Velké Úpy, s úlekem lidé viděli, že takzvaný "Adolfův most" byl

připraven k vyhození do povětří. Na obou stranách u zábradlí

mostu stáli 3 muži v ocelových helmách a s bajenotem na stráži,

dráty vedly od mostu k elektrickému vedení, s nemalou obavou

a strachem míjeli všichni most tam i zpět, přestože ráno již

bylo hlášeno, že československá vláda odstoupila Německu němec-

ké oblasti. Lanovka přivážela dolů již mnoho zařízení. Všichni

se strachovali, co by se při jejich odchodu stalo. Velké auto

přivezlo velký náklad kár a nářadí z Obřího dolu a jelo s tím

směrem ke Svobodě nad Úpou.

V noci z 22. na 23. svítila ohnivá záře, říkalo se, že hoří Obří

bouda, avšak ráno se ukázalo, že je to prodejní stánek Alfreda

Hofera, přičemž proběhla velká střelba na Pláni pod Sněžkou. Od

nynějška to zavánělo, Jobovy zvěsti, pravdivé i nepravdivé, se

vzájemně honily.

Z 23. na 24. září byla opět ohnivá záře. Shořela "Enzianhutte"

Rudolfa Adolfa u Obří boudy.

Projev vůdce

vNorimberku

Proklamace

Henleina

Zatýkání

Uprchlíci

Stanné právo

Střelba

Učitel Hofer

121

Adolfův most

s třaskavinou

Požár Hoferova

stánku

Požár

„Enzianhütte“

198

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

Sobota 24. září 1938. Mobilizace od 18 do 40 let.

Postižení

museli být v průběhu 6 hodin u svých branných sborů. Bylo řečeno,

že v Praze byla vytvořena nová vláda, která odmítá odstoupení

německých oblastí, jež přijali staří ministři, že začíná válka.

Že Československo bude bojovat do posledního muže. Výše uvedené

auto přivezlo celý náklad kár a nářadí zase nahoru do Obřího

dolu, lanovka zase vpátek odpoledne byla uvedena do plného

provozu, vše zase směřovalo směrem nahoru. Vojenské sbory byly

během noci a za mlhy zase posíleny. Naši rezervisté utekli do

Německa k freikorpsu, jen jak jim to bylo možné. Aby nemuseli

násilím vstoupit do československé armády a nemuseli střílet

na německé bratry. Dokonce ženy s nervy jako z oceli začínají

ztrácet odvahu, zmocnil se jich strach a zoufalost.

Neděle 25. září 1938. Povolání k pracovnímu nasazení, toto na-

řízení se týkalo všech mužů od 18 do 60 let, v případě, že by

se nepodařilo zajistit dostatečný počet mužů, musely by být

nasazeny ženy. Kdo jakž takž mohl, uprchl nebo se ukryl, aby

nemusel pomáhat dělat české zátarasy ještě pevnějšími, v naději

"Hitler musí bezpodmínečně brzy přijít." (vroucí povzdech).

107/

Pondělí, 26. září 1938. Veškerá radia musela být do 6 hodin ve-

čer odevzdána. Protože ale mnoho jich stálo vprázdných bytech

adomech, zůstala tato neodevzdána. Večer po 5. hodině téhož dne

byl v elektrárně odpojen elektrický proud, aby je nikdo nemohl

poslouchat. Protože v Německu byly oznámeny důležité projevy,

zůstali jsme také bez světla, museli jsme si zase zapálit pet-

rolejky nebo svíčku.

V neděli 25. září odpoledne ke 4. hodině se strhla v Obřím dole

velice velká střelba tím, že údajně oddíl freikorpsu z Německa

se dostal až k Rudné rokli? Pořádkoví vojáci utíkali jako posedlí

z Pece do Hradce pro pomoc a posilu. V těchto dvou dnech jsme

slyšeli o pleněních v Obřím dole (v Kovárně a v Obří boudě).

Ve středu 28. září přišla početná okupační vojska do Pece, části

pěšího pluku č. 21 přes noc tábořily na Peckém placu.

V hospodě Na peci, v Grandu, v drogerii Tippelt bylo pleněno,

vkavárně

Dwurschak cukrárna a malinový likér musel prodávat sklenkuza 50

haléřů, do Hotelu U staré pošty vnikli vojáci, sami si nalili

pivo a pan Tasler dostal zaplaceno ani ne polovinu, zatímco dcera

musela prchnout před brutální soldateskou. V těchto dnech byla

plenění na denním pořádku, do vily Adolf a do "Marienwarte" se

rovněž vloupali, taktéž do vily "Eden". Z okolního

62 Týkala se jen mužů, což Dix jako dobovou samozřejmost nepovažoval za nutné zmínit.

Mobilizace

Pracovní nasazení

Odevzdání rádií

Střelba vObřím

dole

Vstup

21. pluku

Plenění

122

199

světa se nebylo možné nic dozvídat, noviny již žádné nepřišly.

Byli jsme takříkajíc odříznuti od světa. Snad se proslýchalo,

že 29. září se sešli v Mnichově čtyři velmoci Německo, Itálie,

Anglie a Francie ke konferenci a situace by byla brzy vyjasně-

na, aby vůdce velké Německé Říše v Čele svých oddílů brzy knám

vstoupil a přinesl nám útěchu. 30. září bylo slyšet, Že horalé

zase viděli ohnivou záři, že pravděpodobně hoří Luční Bouda. Což

se pak také potvrdilo jako pravdivé. Tento den přišla zpráva,

že Češi konečně postoupili celistvou německou okrajovou oblast

amůže se každou hodinu uskutečnit vstup říšskoněmeckých oddílů.

1. října 1938 začaly české oddíly bourat ve velkém spěchu la-

novku, lana byla shazována dolů, sloupy byly podřezány. Auta

naložená materiálem uháněla dolů Obřím dolem, bylo vidět, že to

nyní bylo vážné.

V neděli 2. října mohly být vráceny zase radiopřijímače, po-

slouchali jsme vstup německých oddílů do Chebska.

108/

Slyšeli jsme v radiu jásot našich bratrů a sester v osvobozené

oblasti, zatímco kolem nás ještě střílely zbraně opilé České

soldatesky.

4. října 1938 začalo bourání strojovny, respektive celé sta-

nice v Bukovém údolí. Auto za autem tahalo materiály z Obřího

dolu az Modrého dolu, ale taktéž ze stanice v Bukovém údolí,

odchod, respektive osvobození od Českého jha se stalo každému

jasnou záležitostí.

5. října 1938 svítila ohnivá záře hořící Richterovy Boudy vprv-

ních nočních hodinách nad naší obcí. Ještě pokračovaly divoké

střelby až do čtvrtka k půlnoci.

Pátek 7, října 1938. Odchod posledních hord českých utlačovate-

lů. Když odpochodovalo české vojsko Růžovým dolem, zpozorovala

paní Augusta Sagasserová, choť našeho obecního vůdce SdP, že

dva vojáci odnášeli jedny housle a jednu mandolínu, které byly

ukradeny v Boudě v Obřím Dole. S odvahou německé ženy následo-

vala vojáky až do Hradce a statečně vymohla od velícího důstoj-

níka navrácení obou ukradených hudebních nástrojů, se kterými

se vrátila s rozzářeným úsměvem, neboť na ni byl panem Frisem

přenesen dohled až do doby, kdy se vrátil domů.

V sobotu 8. října 1938 přišla zpráva, Že přicházejí německé

osvobozovací oddíly přes Pomezní Boudy, Malou Úpu, Mohornův

Mlýn k Hostinci na Křižovatce, kdo mohl, utíkal k Hostinci na

Křižovatce, kam také ke 3. hodině odpoledne dorazily a kde byly

srdečně přivítány; 7. října odpoledne se začaly zdobit domy,

náhle ještě přišlo 12 mužů českého vojska se samopaly, rychle

se zase girlandy strhly, avšak byli to tentokrát Maďaři, kteří

odtáhli od Boudy na Růžohorkách. To, že údajně chtělo čekat

1400 mužů rudé milice, kteří se nacházeli na Výrovce, na německé

oddíly, byla naše situace ještě na pováženou.

Bourání

českých

staveb

Radia zpět

Odchod

českých oddílů

Zdobení domů

a vyvěšování

vlajek

200

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

8.října v poledne byly domy konečně vyzdobeny. Když přišla

zpráva, že německé oddíly přicházejí přes Malou Úpu, vypukl já-

sot abrzy se třepetaly německé vlajky skoro před všemi domy.

Přijel ovšem jen jeden jízdní oddíl do Velké Úpy a ubytoval se

tam přes noc. Museli jsme tedy ještě čekat.

Utečenci se vraceli domů.

Mezitím přišla také zpráva, že rudé milice odtáhli z Výrovky

přes Liščí horu – Hrnčířské Boudy směrem do Černého Dolu a po

cestě, po které táhli, vytloukli alespoň okna u domů.

Konečně se po dlouhém úzkostlivém čekání v neděli ráno vrátili z

českých žalářů naši vězni Oskar Sagasser, Otto Berauer, Erfrid

Mitlöhner, Ottomar Buchberger, Ernst a Franz Mohornové. Když

ale přišli z vězení na ulici, byli českou lůzou takovým způsobem

obtěžováni, že

109/

sotva věřili, že se vrátí živí, že ve vězení již mysleli na

to, že své rodné hory sotva ještě uvidí. Zacházení s nimi bylo

velice špatné.

12. října se uskutečnil příchod německých osvobozovacích oddí-

lů. Již v brzkých ranních hodinách se celé pecké obyvatelstvo

dostavilo na Pecký plac a vyčkávalo v polokruhu před benzínovou

stanicí až po starou poštu, vpředu v první řadě mladí cvičitelé,

zástupci obce, dobrovolná ochranná služba, školní mládež atd. Na

peckém mostě stála čestná brána s heslem: Jeden lid, jedna říše,

jeden vůdce, nahoře na placu byl napnut transparent s heslem: Po

dvaceti letech nouze důvěřuj Heil Hitlerovi až do smrti. Přesně

o půl 11 přijely do Pece německé dopravní prostředky. Vroucí

jásot přivítal německé osvobozovací oddíly.

Projevy velícího důstojníka, místního vedoucího Sagassera, sta-

rosty Otto Berauera – opravdové spojení na německý způsob, vzá-

jemné pozdravy jedinečně krásným způsobem. Nouze dosáhla nyní

svůj konec. Ruka pozdvižená k německému pozdravu, ozývající se

přísaha věrnosti Německé říši, do které jsme byli jejím velkým

vůdcem přijati. Ozýval se zde jásot, jaký naše staré hory sotva

kdy mohly slyšet. Ženy a dívky přinášely poslední podzimní květiny

a házely na vojáky a jejich dopravní prostředky květinový déšť.

Vojáci jeli se svými dopravními prostředky nahoru Obecním dolem

nad Peckým mlýnem a ukazovali německé zbraně, neunavili se při

vysvětlování různých přístrojů na zbraních a na vozidlech chlapcům.

Celá nouze a křivda posledních týdnů ležela zdánlivě dlouhou

dobu za námi. Všech se zmocnila nejslastnější nálada a nemohu to

úplně tak psát, jak to v srdcích všech vypadalo. Posádka zde ně-

kolik dní zůstala, mezitím sem dorazily silné oddíly z Trutnova.

Lesy a hory byly pročesány německou armádou a byli hledáni pří-

padní marodi, světla se štítícího ksindlu, minová pole a jiné

nálože třaskavin atd. Teprve nyní mohl nastoupit zase všední den,

byli jsme svobodní, vrátili jsme se do německé mateřské země.

"Heil Hitler”

Návrat utečenců

Návrat vězňů 123

Příchod německých

osvobozovacích

oddílů

201

Dodatek

16. října

1938 padlo zbabělou zradou zdejších marxisticky my-

slících elementů do rukou české státní policie 11 vojenských

zbraní a 800 patron, zatímco jiná ještě větší část zbrani zů-

stala skryta před stopařskými psy. Neboť Pec byla přes veškerou

českou obezřetnost a špionáž silně ozbrojena pro obranu, jakož

i pro útok. Když totiž došlo k boji, stál nejen sudetoněmecký

freikorps na německé straně, nýbrž v týlu české pohraniční po-

sádky se vytvářely narušovací oddíly, které byly připraveny dát

všanc svůj život pro vlast a Německo. Každé odd. dobrovolné

ochranné služby

110/

muselo plnit svůj zvláštní úkol, když by měl následovat vojenský

útok Německa na Československo. Nálezy zbraní vedly k zatýká-

ní již uvedených osob, jež se po propuštění českou lůzou jen

pracně mohli propracovat na nádraží nebo k autu, přičemž Často

byli mláceni.

Během dvacetiletého panství Čechů jsme zažili jeden zákaz za

druhým; Nejdříve byly zakázány hnědé košile, pak přišly na řadu

bílé ponožky a podkolenky s copovým vzorem (údajně nacistické

podko–

lenky), pak zase černé kalhoty a jezdecké holínky, vše, co se

zkrátka nijakému Čechovi nelíbilo, bylo jednoduše zakázáno nebo

dokonce ochránci státu prohlášeno jako zákaz, když to skutečné

nebyla pravda. Zakázáno bylo také fotografování domů a jejich

pozadí, značek ve volné přírodě. Bylo zakázáno stavět a opra-

vovat domy, novostavby musely být schváleny vojenskou správou,

jinak nesměly být postaveny, v různých případech se musel sta-

vitel zavázat na požadavek vojenské správy na své náklady stavbu

zbourat, pozemek zase uvést do dřívějšího původního stavu. Zaká-

záno bylo také dívat se na lanovku a její provoz, na strojírnu

lanovky vBukovém údolí se vůbec nikdo nesměl podívat, když se

tam někdo podíval, už přišla hlídka s bajonetem v pohotovosti

a křičela česky: Marš dál, zde není nic k vidění. Také se nikdo

nesměl otočit a dívat se po povozu nebo po nějakých vojácích.

Zakázáno bylo také sbírání plodů a hub v lese. Nakonec bylo

přísně zakázáno vkročení do lesa na cesty od Úpy na Růžové hoře

směrem nahoru. Nechalo by se snad uvést více zákazů, ale myslím,

Že jich je už dost.

Náš sudetoněmecký národ byl rozštěpen do stran a straniček,

které vzájemně proti sobě bojovaly a pošpiňovaly se, tím bylo

možné, že Češi a židé mohli vniknout do naši uzavřené jazykové

oblasti, Češi obsadili úřady a správu, jak ví každý, židé přišli

jako obchodnici, lékaři a právníci, šlo by to příliš daleko se

63 Tady se asi jedná o překlep, pravděpodobně má být 16. září.

Dodatky

nynějška

dřívějších

časů

Zákazy

124

202

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

tím podrobně zabývat, jen jedno je třeba říci. Náš dobrý ně-

mecký trpící národ během 20 let pykal a doplatil na to. Období

prezidentování Dr. Beneše byly vždy mrzutosti, nejdříve slav-

ný Marchnikův výnos

, pak obilní společnost, pozemkový úřad

apřesto vedly tyto šikany k závěru, ke sjednocení německého

národa pod praporem Konrada Henleina.

Na požadavek pol. úřadu jsem já jako pisatel této knihy měl

jít s československou republikou a toto zanést do této knihy.

Tím, Že mi spolehliví lidé ale připadají velice povážliví, rok

za rokem jsem zapomínal provádět od toho zápisy, a vložil jsem

bohužel teď prožité a pociťované skutečnosti.

111/

K tomuto předcházejícímu zápisu chci ještě něco zmínit. Byl mi

vložen do ruky spis ke čtení, který bych zde chtěl vkrátkých

výtazích reprodukovat, neboť by, zdá se mi, mohl zajímat mnoho

čtenářů: Jak vznikla československá republika a odkud pocházejí

Češi! A kdo byli prezidenti Masaryk a Beneš:? V roce 1898 se

uskutečnily v lese u Polné dvě vraždy dívek, Marie Klímové, staré

20 let, a Anny Hrůzové, staré 18 let, každá s hroznou řeznou

ránou na krku, u obou mrtvol nebyla nalezena žádná kapka krve.

Bylo zjištěno, Že obě byly "zohaveny" židy. Jako vrah obou byl

nesporně zjištěn žid Leopold Hilsner a byl odsouzen ke smrti

provazem. V poslední hodině zaskočil profesor Tomáš Masaryk,

svobodný zednář a rakouský poslanec, převedl rituální vraždu

žida do báječna a vymohl novými soudními jednáními změnu tres-

tu smrti na doživotní žalář. Velké židovské noviny všech konců

světa jásaly vstříc profesoru Masarykovi, čímž získal svým činem

dík světového židovstva. Na příkaz zednářské lóže Velký orient

bylo v Paříži 23. září 1911 za přítomnosti Masaryka a Beneše

dohodnuto oddělení země české, moravské a slezské v jejich his-

torických hranicích od Rakouska. Definitivně to bylo stanoveno

28. a 29. Června 1918 za přítomnosti Masaryka a Beneše. Smlouvou

zPittsburgu s americkými Slováky bylo uskutečněno také odtržení

Slováků od Uherska. Versailleskou mírovou smlouvou byla uznána

Československá republika ve svých hranicích a Tomáš Masaryk ur-

čen jako prezident. To byl dík židovstva. Jako prezidenta nové

republiky bylo Masarykovým prvním činem omilostnění Leopolda

Hilsnera, zaopatřil ho penězi

64 Agrárník František Machník, předseda Ministerstva národní obrany československé republiky v letech

1935–1938. Za Machníkův výnos bývají označována nařízení, která se týkala zakázek ministerstva národní obrany,

(např. stavby československého opevnění) která určovala, za jakých podmínek se jich ﬁrmy mohou zúčastnit.

Počet zaměstnanců české národnosti se měl alespoň rovnat podílu státního národa na obyvatelstvu příslušné

oblasti. Navíc měli být propuštěni zahraniční zaměstnanci, státně nespolehliví, či osoby hlásící se k nepřátelským

politickým stranám. Což v principu znamenalo, že německé ﬁrmy se k zakázkám dostávali velmi sporadicky.

Zejména v době doznívající velké hospodářské krize to vyvolávalo vášně mezi německým obyvatelstvem.

65 Jedná se o blíže nespeciﬁkované zákony, vyhlášky či jiná nařízení, které byla kronikářem nahlížena jako

protiněmecká, popř. vůči místním zemědělcům jako nevstřícná.

125

203

a poslal ho do Vídně. Beneš chtěl světovou válku a definitivně

zničit Německo, což se mu nepodařilo. Po staletí, dokonce po

několik tisíciletí obývali germánští Ilyrové sudetské země, což

dosvědčují (hroby s hromadnými nálezy a nástroji), po Ilyrech

následovali Keltové (germánská krev), byli vytlačeni válečnými

Markomany. Tento národ zůstal téměř 500 let, udělal potom mís-

to Langobardum. Langobardi byli spojeni s Avary. V roce 568 po

Kristovi usoudili Langobardi odtáhnout do Itálie. Přenechali

Avarům své osídlené oblasti. V doprovodu Avaru se nacházel ná-

rodní kmen, podle vnějších znamení smíšená rasa Kalmyků a Tatarů

s nosem směřujícím vzhůru (nazýván Českým nosem). Tomuto národu

Avaři přenechali území jim přenechaná Langobardy. To bylo kmenové

jádro Čechů. U Čechů nacházíme germánský vliv, který získali

vprůběhu staletí od svého německého vůdcovství. Avšak v řádném

případě nepatří Češi ke slovanské rase. Prezident Beneš chtěl

rozdmýchat novou světovou válku ve prospěch židovstva, aby mu to

zase mohlo oplatit, avšak dosáhl právě opak, židé uprchli před

německými osvobozovacími oddíly jako čert před svěcenou vodou.

Rvali se zavčas o auta a železniční vagóny, vzájemně se mlátili

o místa ve vzducholodích, každý chtěl, jak jen to bylo možné,

pryč před jednotkami německého vůdce. Když osvobozovací oddíly

dorazily, byly Sudety celkem čisté od židů, čeští úředníci,

četnictvo, státní policie atd. odtáhli teprve s odcházejícím

vojskem, přičemž se dostaly s sebou i mnohé materiály z úřadů.

112/

7. října se dal na útěk také náš poštmistr v Peci se svými dvěma

listonoši a titíž nechali s sebou jít známky a poštovní věci.

Brzy však řídila poštovní úřad naše na nejvyšší míru ctěná paní

poštmistrová Herrmannová tak dobře,jak to právě šlo. Z Trutno-

va přišli 2 pošťáci, které náš dlouholetý starosta obce zase

poslal postrkem pryč, neboť jejich jména zněla česky. Nyní je

na poštovním úřadě činný její syn Ernst Herrmann. Ustaveni jsou

také zdejší listonoši.

V pátek 14. října 1938 se uskutečnilo na Peckém placu velké

vyjídání z vojenské kuchyně, jídlo všem chutnalo znamenitě.

Ješte je třeba se zmínit, Že při požáru boudy Richtrovy Boudy

přispěchali na pomoc muži z Modrého dolu a Studničních Bud,

byli to pánové Ernst Goder, Hugo Bönsch, Adolf Erlebach, Vin-

zenz Meergans, Wilhelm Grabiger, Josef Lahr. Byli již zadrženi

vojáky nad boudou, ptali se, co chtějí. Měli se ihned vrátit

zpět nebo se bude střílet. Trvali na tom, že jdou hasit, bylo

řečeno, aby toho nechali, avšak nenechali se zadržet, i když

mezitím třeskaly zbraně, zdatně sem dopravili vodu kbelíky na

hnojení a zabránili tak hoření, neboť až do lesa do větvi stromů

66 Ustálil se název Richterovy Boudy.

Německý poštovní

úřad Pec

Hašení Richtrovy

boudy

204

Katalog vystavených pramenů / Archiválie / Kroniky apamětní knihy

sahající hromada dříví byla velkým nebezpečím nekontrolovatel-

ného lesního požáru.

18. října 1938 se uskutečnil první výdej N.S.V.

Pověřeným je

pan učitel Herrmann, pani Emma Berauerová, pan Oskar Sagasser,

pan Otto Berauer a pan Adolf Herrmann. Byly rozděleny velké porce

potravin jako chléb, mouka, cukr, kroupy, nudle, káva, slad,

rýže a konzervy, kteréžto týden co týden pokračuje.

2. listopadu 1938 se uskutečnil průvod s pochodněmi na počest

90. výročí narození oblíbeného vrchního lesního správce Jos.

Knauteho. Z Peckého placu ke svému bytu v domě "Weidmannsruh"

táhl po blahopřáních místním vedoucím Sagasserem a pu odzpívání

několika písní průvod zase zpět na Pecký plac, kde se rozpustil.

V neděli 13. listopadu 1938 byla nalezena po několikadenním

hledání mrtvola oběšeného Rudolfa Kleinerta v Bučince, pověsil

se asi 2 m vysoko na smrku.

7. října se dal na útěk také náš poštmistr v Peci se svými dvěma

listonoši a titíž nechali s sebou jít známky a poštovní věci.

Brzy však řídila poštovní úřad naše na nejvyŠší míru ctěná paní